LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVIII (1989)

KALBŲ RYŠIAI IR SĄVEIKOS

LAIMUTĖ BALUODĖ

LITUANISMY V LOTYŠSKÉ LIMNONYMII

V kartotéce limnonym (názvů jezer) Ústavu jazyka a literatury A. Upytise Akademie věd Lotyšské SSR je v současnosti registrováno přibližně 4200 názvů jezer (včetně variant a opakujících se názvů přibližně 6800). Většina z nich (asi 3800) jsou názvy jezer, jejichž etymologické kořeny tkví přímo v lotyštině nebo v jazycích baltských kmenů, které kdysi žily na území dnešního Lotyšska. Limnonym odvozených z jiných jazyků je poměrně málo — asi 5% všech názvů lotyšských jezer. Při podrobnějším seskupení těchto názvů jezer jiného původu se na prvním místě ocitají limnonymy se slovanskou etymologií, kterých bylo zaznamenáno asi 160 (250)¹ (Balodė 1987, 12–20). Z hlediska slovotvorby bychom za limnonymy ugrofinského původu mohli považovat asi 45 (105) názvů jezer. Samozřejmě existuje mnohem více názvů jezer, které lze geneticky spojovat s estonštinou, finštinou a livonštinou, zde se však mají na mysli pouze ty limnonymy, které jsou přímo (bez zprostředkování lotyšskými apelativy) utvořeny z lexémů ugrofinských jazyků. Hydronym spojených s germánskými jazyky (konkrétně s němčinou a jejími nářečími) je mnoho, avšak germanismů v pravém toponymicko-slovotvorném smyslu je jen několik².

Bylo konstatováno asi 50 (90) lotyšských limnonym, která nějak souvisejí s litevštinou, zdaleka však ne všechna lze označit za lituanismy. Za výpůjčky z litevštiny lze považovat pouze názvy jezer utvořené z litevských apelativ. Takových limnonym-lituanismů je málo — 11 (23) názvů:

Arlaks² Lvv I 42 (|| Arlaka ežers G) v Raudě < (?) *Erloks: (?) lit. ėrlos ‚louky, na kterých se seká seno‘. Srov. lit. Érla u, pr. Arle Apr 11, Erling Apr. 34 aj. (EŽ 100).

Ašera jezero G (||Ašarainis E II 168) v Kraslavě³: lit. ešerys (nář. ašerys) LKŽ II 1164. V lotyšských nářečích byla forma ašars ‚okoun‘ zaznamenána pouze v západní části Lotyšska, u hranic s Litvou — v Rucavě (Laumane 1973, 72). Srov. || Ašāru ežers G — jde o genitivní název utvořený z oikonyma Ašāri k (Tamtéž, E II 168), které by zase mohlo být litevského původu nebo vzniknout později z uvedeného názvu jezera Ašarainis.

¹ Zde i dále číslo v závorkách udává počet názvů jezer včetně variant a opakujících se názvů. Statistické údaje samozřejmě nelze považovat za absolutní — po doplnění materiálu z jiných zdrojů se tato čísla mohou změnit, odrážejí však poměrné zastoupení jednotlivých etymologických skupin.

² Apie skolintus hidronimus lietuvių kalboje žr. Vanagas 1981, 124–126.

³ Tradičně se lokalizace vodního objektu uvádí podle názvu někdejšího volostu.

69

Bevorža ežers G v Andrupenė <*Bevordis: litev. bevārdis LKŽ I 790. Srov. litev. Bevārdis ež EŽ 63.

Esis E II 184 (|| Eša ežers E II 184) || (|| Ješs E II 181 || Ješa ežers Pag. apr. 586) v Bukmuiža (= v Andrupenė): (?) litev. ešys ‘asys’ LKŽ II 1154. Takto etymologizuje (s „?“) i J. Endzelīnas: esiai ‘Kannen kraut’ (Endzelin 1934, 142).

Gīla ežers E II 8 (|| Gīlu ezers Pag. apr. 272) v Asytė: (?) litev. gylē ‘hlubina, hluboké místo jezera nebo řeky’ LKŽ III 298. Srov. také litev. os. jméno Gylīs LPŽ I 666, litev. hydronyma Gylē u, Gyliōkas ež, Gylupīs u EŽ 115.

Kulis E II 166 (|| Kuļu ezers G) ve Skaistā: litev. kulys ‘zátoka, výběžek, zákruta, meandr; roh, okraj, kus’ LKŽ VI 836. Srov. litev. Kulys ež EŽ 170, srov. také lotyš. kulis ‘pl. das Gesindel, Krethi und Plethi’ ME II 306, avšak tento lexém se nezdá být vhodný jako motivace hydronyma. J. Endzelīnas řadí analyzovaný limnonymum mezi hydronyma bez produktivní přípony (Endzelin 1934, 143).

Kumpotis p (|| Kumpota ežers G || Kumpotu ežers Pag. apr. 530 || Kumpoču ežers G) v Kurzemsku. Srov. „Kumpoce“⁴, přítok Laucesy Konv XII 22535=? litev. Kumpotē u v Zarasai: litev. kuñpti LKŽ VI 880. Srov. také další litev. hydronyma téhož kořene Kuñpē ež, Kumpōnas u, Kumpuōtē ež, Kumpuōlis ež EŽ 171. Srov. však také lotyš. kùmpt ‘krumm werden’ ME II 312, kùmps ‘krumm’, kumpis I ‘der Bucklige, Krumme’ ME II 312, a dále místní názvy téhož kořene v Kurzemsku – „Kumpin“ vs U V 293, Kumpiniški vs E II 51. Lotyšský původ analyzovaného limnonyma je pochybný také kvůli netypické příponě -ot-.

Kesis + ež Lw II 210 ve Vilcėje: (?) litev. kėsas ‘rašelinný trs, drn’ LKŽ V 633 (ačkoli z fonetického hlediska vzbuzuje pochybnosti). Srov. litev. Kėšė u, Kesautis u, Kesautē u, o nichž A. Vanagas předpokládá, že se vyvinula (byť nepravidelně) z *Kesē, *Kesautis EŽ 154. Srov. také lotyš. kesis II ‘ein Einhauer’ ME II 371, kesis III ‘die Kratzbürste’ tamtéž, avšak tyto lexémy jsou z hlediska sémantiky méně vhodné jako motivace hydronym. Srov. také lotyš. os. jméno Kesis (Staltmane 1981, 163).

Samañka U V 293 (|| Samañkas ežers G) v Kurzemsku = litev. Samānis na území Litevské SSR: litev. sāmana LKŽ XII 88. Paralelní názvy Samaņu ezers Konv. X 18968 || Samañku ežers Pag. apr. 530 jsou odvozena od oikonyma lotyš. Samani k = litev. Samāniai k v okrese Zarasai Ladms 271. Srov. další litev. hydronyma téhož kořene: Samānē ež, Samānius ež, Samanūpis EŽ 289.

Žalva U V 278 kor (|| Žalva U V 278 kor) + ež v Asarė: litev. žalvas Srov. litev. Žalvas ež, Žalvē u, ež, Žalvys ež, které je třeba považovat za sélská hydronyma EŽ 392 (tak také Būga RR III 278), litev. Žalvē u EŽ 397. Zde je třeba zmínit i jméno jiného jezera oikonýmního původu Žalvas ežers 1962 (|| Žalvas ežers Pag. apr. 558 || Zalvu ežers) v Agluona (= v Kapiniai, Silajaniai): Žalva² k v Agluona 1962, které zase zřejmě také pochází z uvedeného litevského (sélského) adjektiva.

Žirgds ežers G v Lyksna: litev. žirgas. Paralelní názvy Zirgežers Pag. apr. 562 || Zirgu ežers G: lotyš. zirgs ‘der Pferd’ ME IV 726. Srov. litev. hydronyma Žirgupē u, Žirgupis a další EŽ 403.

⁴Neověřené, pochybné podoby toponym, převzaté většinou z písemných pramenů, se ponechávají v uvozovkách.

70

Kromě těchto hydronym – skutečných lituanismů – souvisejí s litevštinou také taková lotyšská jména jezer, která vznikla z lotyšských apelativ – lituanismů, např.⁵:

Dagų ežers G Bebrenėje: lot. dagis (patrně lituanismus) ME I 430 = dad zis ‘die Klette, lanzettblättrige Kratzdistel (cirsium lanceolatum)’ ME I 429. Srov. však také oikonymum Dag[i] vs (tamtéž, E II 49) a lot. osobní jméno Dagis (Staltmanė 1981, 141), takže je velmi pravděpodobné, že analyzované hydronymum vzniklo z oikonyma nebo osobního jména.

„Kraipė“ E I 106 v Lielstraupė: (?) lot. kr aipīt ‘verzichen, krümmen’ (zaznamenáno v Mežuotne a Elėji, tj. na litevské hranici — lokalizace jezera tomu však neodpovídá) ME II 256; takto etymologizuje s otazníkem také J. Endzelynas (Endzelin 1934, 143).

Līņģis Lvv II 310 || Līņģu ežers G) v Burtnieki: lot. liņgāt I, linguot ‘schleudern’ ME II 472, liņgāt II, linguot ‘sich wiegen, schweben; wackeln’, které J. Endzelynas odvozuje buď z kurštiny, nebo z litevštiny (tamtéž). V tomto případě je litevský původ hydronyma velmi nejistý. Srov. sémanticky blízké Līnga ež v Nuogale E II 118: līņģa ‘die Schleuder; Schlinge, der Umweg, die Brandung’, které je pravděpodobně finsko-ugrického původu (liv. līnga, est. liņg ‘schleuder’) ME II 471. O tomto kořeni v toponymech viz také Dambe 1963, 251; Rudzīte 1968, 186; Duridanov 1969, 44; 1976, 40–41 aj. Srov. také litevské Lingis ež, které A. Vanagas spojuje s litev. lingė ‘vingis’ LKŽ VII 526, lėngė ‘lenkė; klonis, slėnis, loma, dauba, duobė’ LKŽ VII 330 (EŽ 192). J. Endzelynas srovnává analyzované hydronymum také s litevskými místními jmény Lingė k, Lingėnai k Lvv II 310.

Tēviški² 1960 (|| Tēvišku ezers Konv. III 5034) v Demenė (= Silenė): lot. tēviški, tēviška I ‘vecsaimnieka daļa (část starého hospodáře)’; 2. ‘das Vaterland, der Geburtsort’, které J. Endzelynas považuje za lituanismus ME IV 177.

Značná část lotyšských hydronym vznikla z jiných lotyšských toponym, mezi nimiž jsou i taková, která je sama třeba považovat za lituanismy, např.:

– z jiných hydronym:

Ķekavas (dzirnavu) ezers Pag. apr. 20 v Duolė: Ķekava u, přítok Daugavy E I 115. Srov. také oikonyma Ķekava ap p, Ķekavas muiža dv E I 38. K. Būga vyslovuje domněnku, že tato lotyšská místní jména jsou litevského původu (Būga RR III 624). Srov. litev. Kekupys, ačkoli původ tohoto potamonyma (jména řeky) není zcela jasný EŽ 151. Srov. také litev. Kekuvà vs a prus. Keckowa ež Lvv II 203.

Šķirnds ezers U V 285 (|| Šķirnas² ezers 1960) v Demenė: Škirna u v Kurcume U V 293. Srov. také „Škirna“ vs E II 50 v Demenė. Srov. však také Šķirnas ež v Smalvose (tentýž jezero?), které A. Vanagas srovnává s litev. Skernė u EŽ 304. Tato litevská hydronyma mohou být odvozena od kořene sker-, skir-: skeryčiuoti, skerloti, skerlà (podrobněji viz EŽ 303), litev. skirti (EŽ 304).

Šunas ezers Konv. III 4792 (|| Šuņa ezers E II 170 || Šunęzers 1962) v Lyksno: Šuņa u, přítok Daugavy poblíž Daugpilisu. Nelze kategoricky vyloučit ani možnou souvislost s litev. šuo. Srov. hydronyma stejné sémantiky v litevštině: Šunija u, Šunyks-tà u, Šunupis u EŽ 336, a v pruštině Suna u, Sune ež Apr. 176.

⁵ Vzhledem k rozsahu článku se omezujeme pouze na příklady.

71

– z oikonymicko-lituanismických:

Bedušų ezers G (|| Beduša ezers G) v Silenė: Beduši vs E II 49, které J. Endzelynas spojuje (s „?“) s litevským bedūšiai (Lvv I 94) <bedūšis LKŽ I 712.

„Kaitras ezers“ Lvv II 6 v Asūnė: Kàitra k (Tamtéž, E II 164)<litev. kaitrā LKŽ V 82 (takto to s „?“ srovnává i J. Endzelynas – Lvv II 6).

Mindaugas ezers Pag. apr. 583 v Barkava: Mindauga² vs (Tamtéž, E II 183) <litev. osobní jméno Mindaugas, nelze proto vyloučit ani osobní původ limnonyma. J. Endzelynas srovnává lotyšská místní jména s tímto kořenem s litevskými Mindaugė k, Mindaugiškiai k (Lvv II 439). K. Būga rovněž nepochybuje o litevském původu těchto lotyšských toponym (Būga RR III 624).

Pilvelų ezers Konv. XIX 37086 v Rūžina: Pilvelis² || Pilveļi² k (Tamtéž, E II 186 kor.) <litev. pilvas (dem. pilvelis) LKŽ IX 1025 nebo <litev. pilvė ‚bahno, blátivá půda‘ LKŽ IX 1027. S tímto posledním litevským apelativem se spojují také litevská hydronyma Pilvė u, Pilvija +u, Pilvinas jezero, Pilvis jezero, Pilvignis jezero (EŽ 259). Srov. také prusko-jotvingské Pilwag, Pilwung jezero (Leyding 1959, 44, 60), Pilwin jezero, Pilwen u Apr. 123. V. Dambe analyzované limnonymum spojuje s lotyšskými kořeny bal(i)-, pal(i)- s významem ‚mokré místo‘ (Dambe 1972, 142).

Smelines ezers G (|| Smelīnes ezers G || Smelina ezers G || Smelinskas ezers U V 293 || Smelinu ezers Konv. X 18969) v Kurcume: Smeline ap 1970 = Smēlyne k Ladms 284 <litev. smėlynė ‚písčitá půda, pole, země‘, LKŽ XIII 153, smėlis, smėlys (Tamtéž). Srov. litevské Smėlynė jezero ve Smalvose EŽ 308 =(?) jezero v Kurcume.

Šešku ezers 1963 (|| Šešku ezers G) v Škiaunė: Šeški k p || Šeški ap 1942 < litev. šeškas. Srov. litevské potamonymum od téhož kořene: Šeškinė u, Šeškynė u, Šeškinis u, Šeškupė u, Šeškupis u, Šeškupys u EŽ 329.

Špaku ezers 1975 v Silajaniuose: Špaki k (Tamtéž, E II 187)<(?) litev. špōkas.

Urvy ezers Pag. apr. 501 (|| Urvas ezerinš 1960) v Elkšniūose: Urvas vs (Tamtéž, E II 58)<litev. ūrvas. Je možné, že název jezera byl utvořen přímo z litevského apelativa (proti této hypotéze neodporuje ani sémantika apelativa). Srov. litevské Urvenų u EŽ 355. Srov. však také lotyšské urva I ‚zařízení k přivazování krav — dřevěný kolík‘ ME IV 308 nebo ūrva II ‚hanlivé označení pro prase‘ (Tamtéž).

Je zaznamenáno několik lotyšských limnonym utvořených z litevských osobních jmen, např.:

Jonužd ezerinš Lvv I 391 v Neretojė: litevská osobní jména Jonišis, Jonušys LPŽ I 844.

Petrauskų² ezers 1956 v Kaunata: litevské osobní jméno Petrauskas LKil.

Rimšas² ezers 1962 v Medniuose: litevské osobní jméno Rimša LKil, srov. však také lotyšské osobní jméno Rimša (Staltmanė 1981, 119). Srov. také oikonymum Rimšas² k (Tamtéž, E II 173), avšak tvar jednotného genitivu limnonyma svědčí o tom, že název jezera by přece jen mohl mít osobní původ. Zde je třeba zmínit i další lotyšské limnonymum Rimšu ezers v Nirze, které pravděpodobně vzniklo přímo z oikonyma Rimši² k (Tamtéž, E II 179). K. Būga považuje lotyšská místní jména s tímto kořenem za toponyma litevského původu (Būga RR III 624). Srov. litevská potamonyma Rimšiškė, Rimšupis, Rimšupys, Rimšulys – jde zřejmě většinou také o názvy osobního původu (EŽ 278).

72

Šumsku ežers Konv. VIII 15462 v Silajaniuose: litevské osobní jméno Šumskas LKil (možná je však souvislost také s totožným polským nebo lotyšským příjmením).

Část zde analyzovaných lotyšských limnonym má z hlediska původu více či méně hypotetický výklad; původ dále uvedených názvů jezer je ještě méně jasný, přesto by však mohly souviset také s litevštinou, např.:

Asva E II 168 (|| Asvas ezers G || Osvas ezers G) v Kraslavě: (??) litev. ašva ‘klisna’ (také s „??“ u Endzelina 1934, 119). Srov. litev. Ašvà u, Ašvijà u, Ašvinė u, Ešvinė u EŽ 50, pr. Asswene u, Asswaylen Apr. 12. O tomto kořeni v toponymech viz: Būga RR III 536; Walde, Pokorny 1930, 54; Endzelin 1934, 119; Jonikas 1950–1951, 15; Porzig 1954, 206; Lvv I 45; Otrębski 1965, 37; Toporov 1988,I 136–137; spojování však vyvolává jisté pochybnosti (viz Vanagas 1970, 145; EŽ 50).

Ādmenis Lvv I 64 v Sinuolė: (??) litev. *odmuo, odmenis ‘ústí řeky’ LKŽ VIII 995. Srov. také litev. Odmuo u EŽ 234. Paralelní lotyšské názvy jezer || Ādmiņa ezers E I 83 || Ādmiņu ezers G || Ādmaņa ezers E I 83 vznikly zřejmě později z oikonyma Ādmiņi vs E I 82, které lze snad spojovat s lotyš. ādminis ‘der Gerber’ ME I 236. V takovém případě by bylo možné vysvětlit -men- analyzovaného limnonyma tím, že se v příponách někdy i>e (LGr 35 § b, Lvv I 65). Vliv litevštiny je vzhledem k poloze jezera (na severovýchodě Lotyšska) sporný, avšak sémantika litevského apelativa se zdá být vhodnější pro motivaci hydronyma.

Indra E II 166 (|| Indras ezers Pag. apr. 572) ve Skaistkalne: (??) litev. indrė ‘rákos’ LKŽ IV 108. Srov. další hydronyma: lotyš. Indra u ve Skaistkalne Pag. apr. 572, „Indrica“ u E II 190, litev. Indrailìs jezero, Indrajà řeka, Indrajỹs jezero, Indrinis jezero, které A. Vanagas rovněž spojuje s uvedeným litevským apelativem (EŽ 130). K analyzovanému limnonymu viz také Endzelin 1934, 142, kde je řazeno k hydronymům bez produktivní přípony; Lvv I 362; Būga RR I 444, III 525.

„Kulpines ezers“ Lvv II 169 ve Viļace: (??) Kūlpė řeka, kterou A. Vanagas hypoteticky spojuje s litev. kulpėti, kūlpinti, kulpyti ‘bít, tlouci’ LKŽ VI 847, možné jsou však i jiné souvislosti, srov. východoluž. kolp, kaš. kelp ‘labuť’ LEW 175 (EŽ 171). J. Endzelīns srovnává toto lotyšské limnonymum s uvedeným litevským názvem řeky i s litev. Kulpidai k a se slovanským *kolpb ‘labuť’ (Lvv II 169). M. Rudzytė srovnává tento název jezera s lotyš. Kulpjupīte řeka a est. Kulpjärv (Rudzīte 1968, 184). V. Zeps považuje tento název také za možný ugrofinský prvek (Zeps 1977, 429).

„Skabu ezers“ E II 151 v Puopė: (??) litev. skabùs ‘ostrý, snadno řežící, sekající’ LKŽ XII 652. V tomto případě není litevský původ příliš pravděpodobný vzhledem k poloze objektu – v severozápadní části Kuronska. Srov. další lotyšské místní názvy s týmž kořenem: Skabij k E II 189 ve Vidsmuiži, Skabis vs E I 35 v Ādaži, Skabi vs E II 71 v Zasě.

Šlapuk 1962 ve Skaistkalne (autentičnost tohoto názvu je velmi pochybná): (?) litev. šlāpias LKŽ XIV 1015. Srov. také Šlapuki vesnice v Salieně, místo p, a litevská hydronyma s týmž kořenem Šlapės řeka, jezero, Šlapikė řeka, Šlapýtė řeka, Šlapiukai řeka, Šlāpuņis řeka EŽ 333.

Při analýze a srovnávání lotyšských a litevských hydronym nacházíme velmi mnoho slov společného původu a společného kořene – baltské a indoevropské lexémy. Názvů jezer převzatých z litevštiny je však velmi málo. Jak se dalo očekávat

73

lze očekávat, že většina lotyšských limnonym, která bychom bez větších pochyb mohli označit za lituanismy v pravém slova smyslu, je zaznamenána v litevském pohraničí, v jihovýchodní části Lotyšské SSR.

ZKRATKY

ob. – obydlené místo

os. jm. – osobní jméno

bělor. – běloruský

dem. – deminutivum

dial. – dialektismus

prav. – pravý (přítok)

býv. dv. – bývalý dvůr

est. – estonský

jez. – jezero

+ jez. – vysušené nebo zazemněné jezero

jotv. – jotvingský

ves. – vesnice

kaš. – kašubský

vrch. – hora

kor. – korigováno

kr. – levý (přítok)

lat. – lotyšský

lyb. – livonský

liet. – litevský

p – doplňky

plg. – srovnej

pr. – pruský

sorb. – lužickosrbský

u – řeka

vs – samota

|2∧2 – shoda intonací

1962... – rok registrace (expedice)

LITERATŪRA

Apr. – Gerullis G. Die altpreussischen Ortsnamen. Berlin, 1922.

Balode 1987 – Balode L. Slāvu cilmes limnonīmi Latvijas PSR teritorijā // Onomastikas apcerējumi. Rīga, 1987. P. 12—20.

Būga RR I—III – Būga K. Rinktiniai raštai. T. 1—3. V., 1958—1961.

Dambe 1963 – Dambe V. Daži vērojumi Latvijas PSR dienvidrietumu daļas toponīmikā // Lietuviešu kalbotyros klausimai. 1963. T. 6. P. 247—267.

Dambe 1972 – Dambe V. Saknes bal(i)-, pal(i)- (skaņu mija) ar slāpas vietas nozīmi vietvārdos // Veltījums akadēmiķim Jānim Endzelīnam. Rīga, 1972. P. 125—150.

Dambe 1987 – Dambe V. Ieskats Latvijas PSR hidronīmu semantikā // Onomastikas apcerējumi. Rīga, 1987. P. 32—47.

Duridanov 1969 – Duridanov I. Thrakisch-dakische Studien. T.1: Die thrakisch und dakisch-baltischen Sprachbeziehungen. Sofia, 1969.

Duridanov 1976 – Дуриданов И. П. Езикът на траките. София, 1976.

E I, II – Endzelīns J. Latvijas vietu vārdi. D. 1.: Vidzemes vārdi. Rīga, 1922; D. 2.: Kurzemes un Latgales vārdi. Rīga, 1925.

EH – Endzelīns J., Hauzenberga E. Papildinājumi un labojumi K. Mīlenbacha Latviešu valodas vārdnīcai. S. 1.—2. Rīga, 1934—1946.

Endzelin 1934 – Endzelin J. Die lettländischen Gewässernamen // Zeitschrift für slavische Philologie. Wiesbaden, 1934. Bd. 2, H. 1/2. S. 112—150.

EŽ – Vanagas A. Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. V., 1981.

G – P. Stučkos LVU Geografijos mokslinio tyrimo sektoriaus kartoteka.

Jonikas 1950/1951 – Jonikas P. Zu den litauischen Ortsnamen // Beiträge zur Namenforschung. Heidelberg, 1950—1951. Bd. 2. S. 1—32.

Konv. I—XXII – Latviešu konversācijas vārdnīca. Rīga, 1927—1940. S. 1—22.

Ladms – Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas. V., 1976. T. 2.

Laumane 1973 – Laumane B. Zivju nosaukumi latviešu valodā. Rīga, 1973.

74

Leyding 1959 — Leyding G. Słownik nazw miejscowych okręgu mazurskiego. Cz. 2: Nazwy fizjograficzne. Poznań, 1959.

LEW — Fraenkel E. Litauisches etymologisches Wörterbuch. Heidelberg; Göttingen, 1955–1965.

LGr — Endzelīns J. Latviešu valodas gramatika. Rīga, 1951.

LKil — Lietuvių kalbos ir literatūros instituto kartoteka.

LKŽ I–XIV — Lietuvių kalbos žodynas. V., 1968–1986. T. 1–14.

LPŽ I — Lietuvių pavardžių žodynas. V., 1985. T. 1.

Lw I–II — Endzelīns J. Latvijas PSR vietvārdi. Rīga, 1956. S. 1. D. 1; Rīga, 1961. S. 1. D. 2.

ME I–IV — Mīlenbachs K., Endzelīns J. Latviešu valodas vārdnīca. Rīga, 1923–1932. S. 1–4.

Otrębski 1965 — Otrębski J. Gramatyka języka litewskiego. W-wa, 1965. T. 2.

Pag. apr. — Salnais V., Maldups A. Pagastu apraksti. Rīga, 1935.

Porzig 1954 — Porzig W. Die Gliederung des indogermanischen Sprachgebiets. Heidelberg, 1954.

Rudzīte 1968 — Rudzīte M. Somugriskie hidronīmi Latvijas PSR teritorijā // Latviešu leksikas attīstība. Rīga, 1968. P. 175–197.

Staltmanė 1981 — Сталтмане В. Э. Латышская антропонимия: Фамилии. М., 1981.

Toporov I — Топоров В. Н. Прусский язык: Словарь. М., 1975–1984. Т. 1–4.

Toporov 1988 — Топоров В. Н. Заметки о латышских мифологических именах (Рукопись вручена „Onomastica Lettica“).

U IV — Plāķis J. Latvijas vietu vārdi un latviešu pavārdi. D. 1: Kurzemes vārdi // Latvijas universitātes raksti. Filoloģijas un filozofijas sērija. Rīga, 1936. S. 4. Nr. 1. P. 3–305.

U V — Plāķis J. Latvijas vietu vārdi un latviešu pavārdi. D. 2.: Zemgales vārdi // Turpat. S. 5. Nr. 5. Rīga, 1939. P. 213–528.

Vanagas 1970 — Vanagas A. Lietuvos TSR hidronimų daryba. V., 1970.

Vanagas 1981 — Vanagas A. Lietuvių hidronimų semantika // Lietuvių onomastikos tyrinėjimai (Lietuvių kalbotyros klausimai. T. 21). V., 1981. P. 4–154.

Walde, Pokorny 1930 — Walde A. Vergleichendes Wörterbuch der indogermanischen Sprachen / Herausgegeben und bearbeitet von Pokorny J. Berlin; Leipzig, 1930. B. 1–2.

Zeps 1977 — Zeps V. Critique of Proposed Finnic Hydronyms in Latgola // Studies in Finno–Ugric Linguistics. 1977. Vol. 131. P. 427–440.

ЛИТУАНИЗМЫ В ЛАТЫШСКОЙ ЛИМНОНИМИИ

Резюме

Лимнонимы ЛатвССР, которых насчитывается около 4200 (с вариантами и повторяющимися названиями около 6800), по своему происхождению являются не вполне однородным слоем лексики. Подавляющее большинство (около 3800 лимнонимов) — это названия озер, образованные на базе латышского языка. Лимнонимы иноязычного происхождения, т. е. образованные от иноязычных appellативов, составляют около 5% всех названий озер Латвии (лимнонимов славянского происхождения — около 160 (250), финно-угорского — около 45 (105) и т. д.).

Названий озер ЛатвССР, которые с топодеривативной точки зрения можно назвать литуанизмами, немного — около 11 (23), напр.: Ašarainis, Bevorža ezers, Gīļa ezers, Kulis, Kesis. Это лимнонимы, образованные непосредственно от литовских appellативов. Абсолютное большинство латышских лимнонимов-литуанизмов обнаруживаем неподалеку от границы Литвы, главным образом в юго-восточной части республики.

75

Латышских лимнонимов, генетически связанных с литовским языком, несколько больше — около 50. Это названия, образованные от латышских апеллятивов, которые в свою очередь являются литуанизмами, напр.: Dagū ežers: лтш. dagis < лит. dagýs; Deguta ežers: лтш. deguts < лит. degūtas; Tēvišķe? лтш. tēvišķe < лит. tēviškė. В определенном смысле с литовским языком связаны также лимнонимы, образованные от других латышских топонимов-литуанизмов или фамилий литовского происхождения, напр.: Durbes ezers: Durbė река < (?) лит. durbė; Šešku ezers: Šeški деревня < лит. šeškas; Jonuša ezeriņš: лит. фамилия Jonušis, Jonušys. Немало и таких латышских лимнонимов, которые можно связывать с литовским языком только с большой долей гипотетичности, напр.: Asva, Ādmenis, Indra, Kulpines ežers, Skabu ežers.