Jižní Žemajci používají výraz pro obytnou místnost výměnkáře pryšinė: Syn si přivedl nevěstu – my bydlíme v pryšinėl[e] Grd (LKŽ X 696). Slovo priešininkas se stejným významem užívá také nežemajský spisovatel Vaižgantas: Vždyť si od syna vyžádá dobré výměnné a bude si žít v pokoji pro výměnkáře LKŽ X 698. Toto slovo uvádí ve svém slovníku také A. Juška: „Druhý konec domu se nazývá priešinin kas, kde stojí čeleď.“ Zde jde již o jiný význam – „místnost pro čeledíny, čelední světnice“. Severním a západním Žemajcům je známo také slovo pryšininkis „přístavek, předsíň“.

Samostatně zmíníme ještě několik názvů užívaných v aukštaitských nářečích: priešinė, priešinė. Jedním z významů slova priešinė uvedených ve Slovníku litevského jazyka je „dům, chalupa“ X 695. V časopise „Tauta ir žodis“ zveřejnil K. Būga seznam žemajsko-litevských slov neznámého dialektologa, nalezený v rukopisech A. Kosarzevského. Jeden z řádků zní: „Priešinė – gryčia“. Je-li zde uvedeno žemajské slovo, mělo by to být pryšinė, nikoli priešinė. K. Būga na základě tohoto seznamu v „Kalba ir senovė“ tvrdí: „Žemajská priešinė je totéž co aukštaitská gryčia a pirkia“ II 48. Odtud se ve „Slovníku litevského jazyka“ objevil dříve uvedený význam slova priešinės. K. Būga to však v žádném případě nemyslel takto. Klade otázku, zda může priešinė znamenat světnici, kterou jeden kritik ve Vaižgantasových spisech jako cizí slovo nahradil výrazem priešinė. Výraz užívaný ve Valkininkách priešiniai dantės „ukazuje, že priešinė bude spíše ‚přední‘ [předsíň] než světnice,“ píše K. Būga (II 49).

V žádném nářečí se tímto slovem neoznačuje dům ani chalupa. O tom, že priešinė označuje místnost, není pochyb. Srovnání „priešinė – gryčia“ neznamená, že se srovnávají dva názvy obytného domu. V litevských nářečích se slovy gryčia, troba, pirkia označují nejen obydlí rolníků, ale také jejich nejdůležitější místnosti. Zde je další tvrzení K. Būgy: „Šlajus [obytný dům] má tyto části: 1) gryčia = žem. troba, 2) seklyčia = žem. pryšininkė [u tohoto ekvivalentu K. Būga v témže ‚Kalba ir senovė‘ vyjadřuje pochybnosti], 3) pringis = žem. preimenė“ (K. Būga. Rinktiniai raštai. V., 1959. T. 2. P. 316–317).

Co znamená aukštaitské priešinė? Jak jsme uvedli, u jižních Aukštaitů je to označení lepšího konce domu, společenské místnosti. Některým jižním Aukštaitům a kaunaským západním Aukštaitům však toto slovo (u Kaunasanů také priešinė) znamená „předsíň a místnost k odkládání věcí, komora“, například: Dveře v priešinė jsou otevřené a táhne tudy vítr Krok. Proč stojíš v priešinė, běž do domu! Ig. Vyneste zelí do priešinė, už zkvasilo Al. Letos jsou brambory drobné – nenaplnili jsme ani polovinu priešinė Vv (LKŽ X 696).

Ještě několik příbuzných slov: priešnė „přístavek“ se někdy užívá v Alvito vedle názvu gõnkos a v Kairiai je známo slovo priešinys „předsíň“ (LKA 39, 40).

Gražina Smalinskienė

FORMOS TEI KLAUSIMU

V žemajských nářečích (Tryškiai, Eigirdžiai, Raudėnai, Papilė, Akmenė, Kelmė, Užventis, Pavandenė, Šaukėnai, Padubysys, Pašilė, Vaiguva) byla zaznamenána forma tei „to“ (ukazovací zájmeno, které může spojovat také větné členy nebo věty). Např.: t’ei

226

pas'ut'l'n väkä- „to jsou ale zdivočelé děti“ (Raudėnai); daba- t'ei. m'ė.ršt „teď to umírá“ (Užventis, DunŽ); a t'ei täp, a t'ei tüoksä- ėsl'i „je to tak, nebo jsi takový?“ (Paplė); g'ėr'i vaikä- / t'ei. g'ėrä- / uo je kuökl'i. rūpüržes / t'ei. g'ėrlau visä- n'ėr'ėi.k „hodné děti, to je dobře, ale jestliže jsou to nějaké ropuchy, tak je lepší, aby nebyly vůbec“ (Kuršėnai, DunŽ), t'ėi tu n'ė'sl'i (Pašilė), t'ėi bõ.va l'iŋks'm'ė läikä- / t'ėi šuõkuom (Tryškiai), t'ėi. büs d'id'ėli d'ī-va- / ka n'eb'g'ė.rs s'v'iec (Kurtuvėnai) atd.

To jsou fakta z některých žemaitských nářečí. A. Valeckienė nachází taková zájmena a spojky ve starých písemnostech, zejména v Chilinského bibli, a v západoaukštaitských nářečích v celém povodí Nemanu (Valeckienė, 1977, 62, 69; Valeckienė, 1984, 216), avšak toto doložení je nepodložené; možné je snad pouze vysvětlení z varnišského překladu „Margaritos teologiškos“ od Vaišnora. Tei z Chilinského překladu Bible je vytrženo z celého fonetického systému; srov. tamní pateysimo „opravy“ Ch¹347, pateykuney „patolízalové“ Ch¹ 334, waykei „děti“ Ch¹302, 361, tej „těmi“ Ch¹ 237, 349, ilgey „dlouho“ Ch¹360, 370, dienej „dni“ Ch¹193; srov. také grežus „krásný“ Ch¹355 atd. Souvisí to s redukcí prvního členu dvojhlásky ai u jižních aukštaitů (západních dzūků), která je nyní patrná i v těchto či blízkých nářečích: maišai „pytle“, rai.kšt'ė. „raikštė“ Druskininkai, vaikai „děti“ Veisiejai atd. Vyskytuje se tam i změna ai v dvojhlásku ei: be'likc „dokončit“, d'eiri'cas „rozhlížet se“ aj.

V západoaukštaitských nářečích, a dokonce i v Eižvilku a Gaurė, je tei variantou teip, u něhož vypadlo souhláskové p: t'ei. n'egal'u / t'ei. n'es'veika / ka võs kõjes pav'elku VI, tai t'ei iž'dl'k'ė / tai t'ei pas'ut'ė / ka t'ig diõk tõ'klus ir vä.l'g'it n'ėduok Jd; tä- väika ji t'ėi i tarač'k'ima v'lsur su säv'im Jrb (záznam E. Grinaveckienė); kas t'ėi s'ėks t'ei to'l'i VdŽg; t'ei. sä'k'i / aš tik pä.rsakau VI; š'it'ėi š'it'ėi / vaik'ai / t'ėi. ir ž'inut / kai ž'v'ir'b'l'ėi Jd atd. Takové příklady uvádí ve svých zápisech lidové slovesnosti K. Jurkšaitis také z Pruské Litvy: Kasydamas galvą dūmojo šiai ir tei’, ką dabar reiktų daryt Jrk 70.

Odkud se vzalo toto žemaitské tei? (Aukštaitská částice pochází z teip, z něhož vypadlo p, stejně jako v'īsäi „všelijak“ Jrb, VI, Jd aj., šiai „takto“ Jd, š'it'ei „takhle“ Jd, VdŽg.) A. Valeckienė tvrdí, že tei vzniklo z teip (Valeckienė, 1984, 219). Lze pouze říci, že v mnoha nářečích, kde se užívá toto zájmenné tei, se říká jen täp Akm, Rdn, Pp, Krš, Krtv, Užv. Vnitřní systém nářečí takové tvrzení nepřipouští.

Tuto záležitost je třeba vysvětlit zcela jinak, na základě fonetického systému těchto nářečí. Ve všech těchto nářečích je řada slov, která nemají pevnější vazby na příbuzná slova ani kořeny a v nichž bylo ai nahrazeno dvojhláskou ei (někdy jde o nové slovo v nářečí, převzaté ze spisovného jazyka). Například: d'ein'ū „zpívá“ Krš (d'ein'ū· Pvn), d'ein'ųškä Krš „písnička“ (d'ein'ųškä Eig, Ub, Rdn), g'ei.žūs „gaizus“ Krš (g'ei.žõs Vds, Rdn), ž'ė.ips „blesk“ Krš, ž'ėibüt'l'i „blýskat se“ Krš (ž'ėibū't'ę Vkšn, Pvn), pävei.žūs Vrp (ačkoli väi.žūs), p'ė.it'v'iet'l's „litovat“ Vds (jinde pä.it'v'iet'l's || pä.it'v'iet'l's), snad rei.bul'ū Krš (r'ėibol'ū· Pvn aj.), gr'ėib'i't'ę „hrabat“ Rdn, Trš (gr'ėib'i't'l Krš, Šauk), t'r'ėin'ijė „část kola“ Krš (vedle častějšího train'ijė Krš), srov. také ž'ėiš't'l nj. „hrát si“ Krš, Krtv, Šauk (ž'ėis't'ė Rdn, Trš: väkä. ž'ėid graž'ė Pp), eikš't'ė nj. „náměstí“ Krš; ž'ėi.zdä nj. „rána“ Krš aj. Pozornost si zaslouží střídání ai || ei ve variantách slov: kaip't'i || k'ėip't'i, išvaizda || išveizda || išv'ėiza, knaibä's'i't'ė || kn'ėibäsi't'ė, lai (řidč.) || l'ėi (častěji) „ať“, pädrai-kūs || pädr'ėikūs „který se rozptyluje“, pakrä.imų || pakr'ė.imų „rozptýlených“, švä.ipa ||

227

š'v'ė.ipa (Luōke) aj. Srov. také tarnā.ut'i (tarnā.ut'e) || t'ernā.ute (t'ernā.ut'e), tā.rnc (ale gen. pl. t'ernū'n „služebnictva“).

Takové ai || ei kolísání v určitých slovech bude příčinou vzniku také zájmenné formy (spojky) t'ei. Může jít i o poněkud starší jev (srov. některá fakta v MT).

Forma tai nebyla v nářečích zjevně spojována s tas (zejména u Žemaitů, kde zanikl takzvaný střední rod a jeho tvary), proto byla dvojhláska ai nahrazena ei; nedošlo ani k jejímu zjednodušení na jednu samohlásku podle nářečních zákonitostí. Spojení s teip nepřipouští systém nářečí ani fakta o užívání lexika. To dále potvrzuje i forma tai, užívaná někdy vedle ní, DūnŽ 544, a částice š'įta || š'ėta- „toto, tuhle“ tātā „toto“ ūštatā || ūštatā „proto“ tiktā || tēktā „pouze“. Vznik slov a slovíček je proto třeba vysvětlovat vnitřními zákonitostmi a jemnými rozdíly nářečí, nikoli náhodnou podobností slov užívaných v různých dialektech.

LITERATŪRA

Valeckienė A. Forma tai ir jos variantai lietuvių kalbos tarmėse // Lietuvių kalbotyros klausimai. V., 1977. T. 17. P. 55–74.

Valeckienė A. Lietuvių kalbos gramatinė sistema. V., 1984.

Santrumpos kaip LKŽ.

Vytautas Vitkauskas