LIETUVIŲ LEKSIKOS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIX (1991)

KLEMENTINA VOSYLYTĖ

K FRAZÉMŮM V „LITEVSKÉM SLOVNÍKU“

V „Litevském slovníku“ (dále jen LKŽ) jsou samostatně (za značkou ◊) uváděna ustálená slovní spojení, takzvané frazémy. Pozornější čtenář Slovníku si zde nepochybně všimne také jistých nejednotností a nepřesností. Některé z nich zmínila Z. Jonikaitė ve svém článku „Frazeologizmai „Lietuvių kalbos žodyne“, otištěném ve IV. svazku „Lietuvių kalbotyros klausimų“ (V., 1961). Tento článek si klade za cíl upozornit na další častěji se vyskytující nedůslednosti a nepřesnosti a pojednat o tom, jak se jim vyhnout. Článek vychází především z příkladů z XIII. a XIV. svazku LKŽ, v případě potřeby i z dalších svazků.

1. Velká skupina frazémů označuje děj. Základním slovem gramatické struktury (gramatickou dominantou) takových frazémů je vždy sloveso. V heslovém záhlaví těchto frazémů se zpravidla, jak se patří, uvádí infinitiv slovesa, např.: į kojas spáusti „jít rychle, spěchat“; į akis (ant akių) spjáudyti „ponižovat, pohrdat“; į barzdą spjáudyti „nevšímat si“; ugnim spjáudyti „nadávat, rouhat se“; ant sprándo jodinėti (jóti) „vykořisťovat; trápit, sužovat“; kojas atsiūkti „zemřít“; akuotą (ešerį) šiaušti „pyšnit se, naparovat se“; širdį lenkti (palenkti, prilénkti) 1) „ovlivnit, získat si“, 2) „snažit se přimět někoho, aby si zamiloval“. Občas se i zde vyskytují nejednotnosti. Například heslová podoba dějového frazému sprandą lenkti (palenkti) „učit poslušnosti, pokoře“ je uvedena správně, avšak hned poté je u frazému podobné gramatické struktury a stejné funkce uvedena nikoli infinitivní podoba slovesa, nýbrž 3. osoba přítomného času, např. į sprandą muša (nėmuša) „nutí (nenutí)“. Dalším zřejmým příkladem nedůslednosti je to, že ve XIII. svazku je uveden frazém po šikną smagenų ieško „rýpe, dobírá si“, zatímco ve XIV. svazku má tentýž frazém už jiné heslové znění — po šikine smagenų ieškóti „vyptávat se na něco nejasného, neznámého, rýpat“. Protože všechny tyto frazémy označují děj, mělo by být v jejich heslovém záhlaví sloveso uvedeno v infinitivu. Heslové podoby zmíněných frazémů by tedy měly být následující: į sprandą mušti (némuši); po šikine smagenų ieškóti.

2. Další velkou skupinu tvoří frazémy označující stav. Některé z nich mají podobu odpovídající struktuře dvojčlenné věty. Např.: akys stója stulpu „začíná být děsivě“; akys iš kaktos išsprūko (o velkém údivu); akys [iš kaktõs] sprógsta (1) říká se při údivu, 2) říká se, když někdo něco dělá s námahou); akys slýsta „je krásné a příjemné se dívat, nelze se vynadívat“

208

; akys svyla „začíná být trapně“; akmuo slenka nuo širdies „ulevuje se, uklidňuje se“; ašaros sukasi akyse „je dojemno“; ausys svyla (1) říká se, když je velmi horko), 2) „je trapné poslouchat (říká se při poslouchání žvástů, strašných vyprávění)“; (čí) blūsos stintpa „velmi se bojí“; mólio bùlys sprógo „vzniklo velké přátelství“; nustaugė dieglióji (co) „něco zmizelo“; galva sprógsta [napůl] „doléhají těžké myšlenky“; káilis (kúodas) šiaúšiasi „zmocňuje se ho strach“; kél nės nusmùko „zchudl“; kójos smirdi grabù „je velmi zestárlý“; kójos į žémę sménga „nemá sílu, je slabý“; kráujas stingsta (sustingo) gýslose „začíná být děsivě, hrůzně“; liežùvis stója(si) kuolù „nedaří se mluvit“; liežùvis (liežùvis) atsistójo kuolù „je těžké promluvit“; liežùvis išmìlko (nusmìlko) „omrzelo ho mluvit“; pádai (kójos, kùlnai, pa-uodegỹs, pėdėlės) svyla „začíná to být pro někoho nebezpečné, znepokojivé“; pakáušis svyla (o velkých starostech); ragai atslūgo „přešla chuť“; na sprándo kába rýkštė „hrozí výprask“; smagenai nèveda „je slabomyslný“; smėgenys suminkštė́jo (išdžiūvo) „zeslábl mu rozum“; smėlis byra (o zestárlém člověku); smertis žiūri (vė́izi) į akis „smrt je blízko“; smilga dėga „znepokojuje ho to, bojí se, že je třeba si pospíšit“; snarglỹs ištišo (1) o pozorném naslouchání, 2) říká se při dlouhém čekání); stálas (stalaĩ) lūžta „je toho velmi mnoho (jídel)“; strangai trūko „zdraví se zhoršilo, nevydrželo“; sùbinė raukos „zmocňuje se ho strach“; šerỹs státosi „zmocňuje se ho pýcha“; šerỹs pasistátė „rozzlobil se“; šešėlis krìnta „vzniká podezření“; širdis nusmégo „začalo být děsivě, mrazivě“; širdis smaigstosi „je neklidno“; širdis stingsta „začíná být děsivě, hrůzně“; tulžis sprógo „vybuchl hněv“; vėjai sukasi galvoje „je velmi lehkomyslný“; žemė slysta iš po kojų „začíná být nebezpečno“. Uvádějí se také přirovnávací frazémy označující stav, jejichž podoba odpovídá struktuře dvojčlenné věty, např. kaip akmuo nusmùko „tíha pominula, ulevilo se“; lyg kálnas nuslì nko „velmi se ulevilo“; kaip slūogas nuslūgo „velmi se ulevilo, nastal klid“; kaip šiupinỹs vèrda „někde je hlučno“.

Jak ukazují uvedené příklady, v heslovém záhlaví frazémů, jejichž struktura je stejná jako struktura dvojčlenné věty, se uvádějí tyto tvary: u podstatných jmen nominativ jednotného nebo množného čísla, u sloves nedokonavého vidu 3. osoba přítomného času a u sloves dokonavého vidu 3. osoba minulého času. Mimochodem je třeba mít na paměti, že vid není vždy určován předponou. Okamžitá a momentová slovesa jsou rovněž dokonavá, např. sprogti, trūkti apod. Hesla již zmíněných frazémů jsou tedy uvedena zcela správně: mólio bùlys sprógo, nikoli mólio bùlys sprógsta; strangai trūko, nikoli strangai trūksta.

Při uvádění frazémů i tohoto typu se však někdy nelze vyhnout nedůslednostem. Především není vždy gramatická dominanta — podstatné jméno — uvedena v nominativu a sloveso ve 3. osobě přítomného nebo minulého času, např. pilvui prie strėnų pridžiūti (prikėpti, prilipti) (o velmi hladovém, vyhublém člověku); sūbinei užrūkti „žít skromněji“. Heslové znění těchto frazémů by mělo být následující: pilvas prie strėnų pridžiūvo (prikėpė, prilipo); sūbinė užrūko „začal žít skromněji“.

Ne vždy se dbá ani na slovesný vid, např. akys atšlenka „vyjasní se“; plaukai (káilis) pašiúrpsta „zmocňuje se ho strach“ (správně je uvedeno – plaukai šiurpsta [ant galvós]); smėgenys atsisuka „vyjasní se“; širdis atslūgsta „pomine hněv, neklid“; širdis pasmógsta ir širdis pasmóksta „udělá se slabo, no-

209

něčeho silnějšího, chutnějšího“ (dobře — širdis smōgsta ir širdis smōksta); širdis nu(si)smōksta; velnias įsisuka (o neuváženém jednání). Tyto frazémy by měly být uvedeny takto: akys atslinko „vyjasnilo se“; plaukai (kailis) pasišiaušo „zmocnil se ho strach“; smegenys atsisuko „vyjasnilo se“; širdis atslūgo „pominul hněv, neklid“ (mimochodem, u hesla širdis je to uvedeno právě takto); širdis pasmōgo ir širdis pasmōko „udělalo se mu slabo, chce něco silnějšího, chutnějšího“; širdis nu(si)smōko (u hesla širdis je to již uvedeno právě takto); velnias įsisūko.

Forma frazémů označujících stav se může shodovat se strukturou slovního spojení nebo jednočlenné věty. Hlavním gramatickým slovem těchto frazémů už není podstatné jméno, nýbrž sloveso. Protože i tyto frazémy označují stav, nikoli děj, měla by se v jejich heslové podobě uvádět nikoli infinitivní forma slovesa, ale u nedokonavého vidu 3. osoba přítomného času a u dokonavého vidu 3. osoba minulého času. Ve většině případů se tak již postupuje, např.: akis spiria (kam) „je to velmi těžké“; ant krūtinės stōvi „je to nepříjemné, protivné“; ant smegenų sūkasi (říká se, když si lze trochu vzpomenout na něco zapomenutého); ant širdies sūkasi (1) říká se, když si člověk nemůže vzpomenout na něco dobře známého), 2) „neustále na to vzpomíná“; galvą sōpa „dělá si starosti“; galvą išsopėjo „dlouho si dělal starosti“; gėrvės (gegūtės) pieno stinga (říká se, když je všeho dost); penkto balkio stinga „je hloupý“; (práce) iš rankų slysta „nedaří se (pracovat)“; skersai (galė) gerklės stōja „nejde do krku, nechce se jíst“; smilgos sūdegė (o otci nemanželského dítěte); (komu) stulgėje nevērda „má slabý rozum“; sūbinėje gieda „neznámo kde, zmizel“; širdį (sielą) sōpa „dělá si starosti“; širdį nusopėjo; širdį pērsopejo; širdį prasopėjo; širdį smelkia „má obavy“; širdžiai (ant širdies) pasūnko „začalo ho znepokojovat, zmocnily se ho starosti“; vieno stipino trūksta „je trochu hloupý“.

Sem patří i přirovnávací frazémy, např.: kaip ant dė́lno stōvi „je jasné, zřejmé“; tarytum kiaurai (skradžiai) žēmės prasmēgo; tarytum (kaip) į žēmę (žēmėn) prasmēgo „náhle, nečekaně zmizel“ apod.

Uvádění frazémů označujících stav, jejichž forma se shoduje se strukturou slovního spojení nebo jednočlenné věty, je zvláště často proměnlivé a nedůsledné. Například je uvedeno ant gālo liežūvio atsistōjo (říká se, když si člověk nemůže rychle vzpomenout na něco dobře známého), a na téže stránce — ant liežūvio atsistōti „vzpomenout si“ (mělo by být — ant liežūvio atsistōjo „vzpomněl si“), zatímco u slovesa stovėti — ant liežūvio (liežūvio) gālo stovėti (mělo by být — ant liežūvio (liežūvio) gālo stōvi). V hesle širdis se také často nedůsledně uvádějí slovesa ve frazémech, např.: ant širdies plūddūruoja (plūdura) (říká se, když si člověk nemůže vzpomenout na něco dobře známého), ve stejném významu ant širdies stōvi; ant širdies sūkasi, ale na témže místě — ant širdies skriūdėti (skriūpso, slūgo) „nedávat pokoj, trápit“. Mělo by být uvedeno ant širdies skriūdi (skriūpso, slūgo). U hesla skrūpso­ti je uvedeno širdis (širdį, ant širdies) skrūpso, zatímco u slovesa skriūdėti — ant širdies skriūdėti (mělo by být — ant širdies skriūdi). Také ve slovese susukti se tvary sloves ve frazémech uvádějí nedůsledně, např. dūšią susuka (susūko) ir sielą susūkti. Je třeba uvádět tyto podoby frazémů: dūšią susūko „dělá se mu špatně, natahuje ho“; sielą susuko „udělalo se mu špatně“. U slovesa šaldyti se uvádí frazém nei šildo, nei šaldo (koho co) „nepůsobí, nezajímá“, zatímco v témže svazku u slovesa šildyti je to již jinak, nedůsledně — nei šildyti, nei šaldyti.

210

Je třeba upřesnit heslovou podobu i u některých dalších frazémů označujících stav. Například by mělo být uvedeno nikoli ant kėlio stovėti, nýbrž ant kėlio stovi 1) „je připraven někam odjet“, 2) „je překážkou něčího záměru či činnosti, brání“; nikoli galvoje stovėti, nýbrž galvoje stovi 1) „je stále v myšlenkách“, 2) „zdá se“; nikoli į galvą užsisukti, nýbrž į galvą užsisuko „napadla ho nějaká myšlenka“; nikoli į širdį digčioti, nýbrž į širdį digčioja „cítí bolest u srdce, nepříjemný pocit“; nikoli kaulu (kieta ašaka) įstrigti gerklėje, nýbrž kaulu (kieta ašaka) įstrigo gerklėje „je nesnesitelný“; nikoli skersai gerklę atsistoti, nýbrž skersai gerklę atsistojo „velmi se zprotivil“; nikoli ožiu smirdėti, nýbrž ožiu smirdi (o starém mládenci); nikoli širdį spáusti, nýbrž širdį spáudžia 1) „je smutno, teskno, bolestno“, 2) „působí starosti“; nikoli širdį suspausti, nýbrž širdį suspaudė „zarmoutil“; nikoli uodegą išūdyti, nýbrž uodegą išūdė „dostal se do vězení“ apod.

3. Při určování heslové podoby frazému je velmi důležité věnovat pozornost jeho syntaktickým vztahům ve větě a zjistit, zda má (obvykle některé jeho složky) paradigmatické tvary, tj. zda se skloňuje či časuje. Paradigmatické tvary frazému zpravidla závisí na jeho větné funkci. Paradigmatické tvary mají frazémy plnící funkci slovesa a podstatného jména. Často je nemají frazémy plnící funkci příslovce (někdy mají tvary čísla či rodu), citoslovce, zvukomalebného slova nebo modálního slova. Např. iki paskutinio šiaudo „velmi důkladně (hledá, prohledává)“; stačia galva 1) „přímo dolů“, 2) „velmi rychle, po hlavě“; stačiais dantimis „neochotně (jí)“; stačiomis akimis „aniž by viděl“. Paradigmatické tvary frazémů plnících funkci přídavného jména se obvykle vyjadřují pouze rodem a číslem (např. ne iš kelmo spirtas „schopný, chytrý, obratný“), někdy však zcela chybějí (např. to paties molio „stejný, stejné povahy“; košto molio „krásný“).

Tyto frazémy uvedené v LKŽ nemají paradigmatické tvary, např.: mešką nusišiktų galvą; velnias nusišuktų koją (o velkém nepořádku v místnosti); nors į pirštą kąsk; nors į ugnį šok; nors į žemę lįsk (říká se, když se člověk ocitne v těžké, bezvýchodné situaci); nors prie žaizdos dėk (o velmi mírném, ochotném člověku); tik akis užspausk (o velmi slabém, vyzáblém člověku); sudie, Rūtkau, su spirgais! (říká se, když člověk o něco přijde).

V LKŽ se však vyskytují případy, kdy se frazémy bez paradigmatických tvarů uvádějí, jako by je měly. Například frazémy smilga pérdurti „velmi hubený, tenký“ a žemę badyti šubine „velmi se snažit“ jsou dokládány těmito větami: Tai priganė karves — smilga perdurtai Vlk. Neparkalbėsi tu jos, koc šubine žemę badyk Sml. Dokladové věty ukazují, že tyto frazémy nelze časovat, a jejich heslové podoby by tedy měly být stejné jako ve větách, tj. smilga pérdurtum (pérdur tai); koc šubine žemę badýk.

4. Některé frazémy, zejména ty, které plní funkci příslovce, se pojí se slovy určité sémantické skupiny, tj. mají ustálené prostředí tvořené slovy s vymezeným lexikálním významem a gramatickou kategorií. Míra určitosti významu slov v tomto prostředí bývá zpravidla různá. U některých frazémů mají slova jejich okolí velmi úzký, individuální význam, u jiných tvoří toto okolí slova určitých kategorií s širším a obecnějším významem. Díky vymezenému okolí nabývají frazémy plnící příslovečnou funkci ustáleného zobecněného významu, který se vyjadřuje synonymy slovních druhů plnících odpovídající funkci. Tato synonyma

211

obvykle má velmi obecný význam, zatímco význam frazeologismu je ve skutečnosti konkrétní a přesně vymezený. Vymezenost významu se určuje uvedením okolí. Okolí není součástí významu frazeologismu, nýbrž rozhodujícím činitelem, který umožňuje tento význam přesně vymezit. Výklad významu frazeologismů plnících funkci příslovce se v LKŽ různí a není jednotný. Často se vůbec neuvádí ani nezbytné frazeologické okolí; někdy se uvádí za heslem před výkladem významu nebo v závorkách u výkladu významu frazeologismu. Ve slovnících jiných jazyků (např. „Фразеологический словарь русского языка“, М., 1967) se nezbytné frazeologické okolí uvádí v heslovém záhlaví frazeologismu, a to odlišeným písmem nebo v závorkách. Podle našeho názoru je nejvhodnější uvádět frazeologické okolí v LKŽ nikoli u heslového záhlaví frazeologismu, nýbrž u výkladu významu, protože prvky okolí některých frazeologismů mají poměrně široký význam, který často nelze vyjádřit jediným slovem. Frazeologismus navíc může mít nejen jeden, ale několik významů. Frazeologické okolí každého významu bývá obvykle odlišné. A konečně, frazeologické okolí se v LKŽ nejčastěji uvádí právě u výkladu významu. Např.: lyg pasvįlęs „mnoho, všude (běhá)“; snukiu irdamas „opilý (jde)“; su užlūžusia spira „ustaraně (běhá)“; uodegą pasvįlęs „mnoho, neustále (běhá)“. Tyto frazeologismy mají okolí s úzkým, individuálním významem. Slova okolí se širším, obecnějším významem je těžké vyjmenovat, proto se obvykle v závorkách malým písmem uvádí pouze jeho obecná sémantická charakteristika. Např. kaip nustovi 1) „kolik se jen vejde, kolik lze nalít (o míře, nádobě)“, 2) „celkem (o množství)“

Přesto se i zde způsob uvádění velmi různí. Často se okolí vůbec neuvádí, např.: nė spįktės „ani trochu“ (neuvedená slova okolí – negavo, nėra); stačia galva 1) „přímo na zem“, 2) „velmi rychle, střemhlav“ (neuvedené okolí – 1) gruvo, davėsi; 2) lekia, neria atd.); stačiu kąsniu „hltavě, bez žvýkání“ (chybí slovo okolí – ryja).

Je-li nezbytným slovem okolí sloveso, mělo by být v LKŽ uvedeno takto: u nedokonavého slovesa ve 3. osobě přítomného času, u dokonavého slovesa ve 3. osobě minulého času, např.: kaip šieną pjovęs „hltavě (jí)“; kaip šikinė 1) „neznámo kam (dal, zastrčil)“, 2) „nadarmo (šel)“. Někdy se zbytečně uvádí infinitiv sloves tvořících okolí, např.: kaip šieną „hojně, po velkém množství (spotřebovávat)“; ir šilto, ir karšto „všechno, dobré i zlé (zažít, vidět)“; kaip šilta vėlnia „velmi příjemně (přijmout)“. Tato slovesa okolí by měla mít tyto tvary: vartoja; patyrė, matė; priėmė.

Stává se, že sloveso okolí se užívá pouze v budoucím čase, např. kaip savo ausis „určitě („uvidíš“, tj. neuvidíš, nedostaneš)“. Takto se obvykle užívají frazeologismy plnící funkci modálních slov.

5. Syntaktické vztahy frazeologismu v jazyce se neomezují pouze na lexikální spojitelnost. Stejně jako jednotlivá slova jsou i frazeologismy ve větě spojeny různými syntaktickými vztahy: shodou, řízením a přimykáním. Ve frazeologických slovnících se tyto vztahy obvykle snaží uvádět. Syntaktické vztahy frazeologismů se někdy uvádějí také v LKŽ, např.: akis spiria (komu) „je velmi těžko“; ant (čí) sprando; ant sprando (komu) 1) „ke škodě (o břemeni, vykořisťování, trápení)“,

212

2) „vykořisťováním, utlačováním“; (čí) ašaromis springti „zakoušet neúspěchy poté, co člověk udělal něco špatného“; nustaugė dieglioji (co) „něco zmizelo“; sparnai platūs (čí) „bohatý“; vandens lašas neprasisunkia (mezi čím) (o velmi důvěrném přátelství a soužití).

Syntaktické vztahy frazeologismů se však v LKŽ uvádějí velmi zřídka a nejednotně. Zvláště by se měly uvádět u frazeologismů označujících stav. Syntaktické vztahy je třeba uvést alespoň u takových frazeologismů: akys iš kaktos išsprūko (komu); pėčius persprogo (komu); šiaudų galva (čí); širdis sprūgsta [pusiau] (čí, komu).

6. U některých frazeologismů je pořadí slov vždy stejné a neměnné, u jiných se může měnit a kolísat. V heslovém záhlaví frazeologismu by mělo být uvedeno takové pořadí slov, v jakém se užívá v jazyce. Není-li pořadí slov pevně ustálené, měly by být komponenty frazeologismu uvedeny v pořadí, které je nejtypičtější a užívá se nejčastěji. Pořadí slov ve frazeologismu nelze měnit individuálně. V LKŽ se bohužel takové případy vyskytují. Například je uvedeno čemerýs nesūks, zatímco dokladové příklady ukazují, že se užívá pouze nesūks čemerýs. Je uvedeno mešką nusisuktų galvą; velnias nusisuktų koją, avšak příklady ukazují, že se užívá pouze meška galvą nusisuktų; velnias koją nusisuktų. Je uvedeno nė (nei) šiaudo pakrapštyti dančiui, ale v jazyce se užívá pouze nė (nei) šiaudo dančiui pakrapštyti. V LKŽ jsou jako hesla uvedeny snąpą galąsti; snąpą [pa]kaišioti; snąpą kýštelėti; snąpą kišti; snąpą nunešti; snąpą pravérti, z příkladů je však patrné, že by se mělo uvést: galąsti snąpą; [pa]kaišioti snąpą; kýštelėti snąpą; kišti snąpą; nunešti snąpą; pravérti snąpą.

7. Některé frazeologismy mají v jazyce vždy stejnou strukturu, jiné se liší formálními variantami některých frazeologismů. Frazeologismy mohou například kolísat v pádu jmenného slova a v předložkové konstrukci: kaip (lyg) karvė ant ledo (ledi); kaip (lyg) maišų (su maišu). Kromě toho se kvůli úspoře místa často společně uvádějí kolísající komponenty, které jsou komponentními synonymy frazeologismů, např. předložkové konstrukce se jmény: kaip už dūtką (už dvylekį, už trečioką) agurkás; kaip kiaulė apie debesį (apie lietų). Protože formální varianty nebo kolísající komponenty komponentních synonym mohou mít podobu předložkových konstrukcí i jmenných tvarů bez předložek, je třeba všechny kolísající předložkové konstrukce v závorkách uvádět i s předložkami. Např.: ant akių (į akį, į akis, ant galvos) šikti; ant dantų (ant liežuvio) atsistoti; ant galvos (ant sprando) užsodinti; kaip medumi (su sviestu) tepti per širdį; nòrs prie širdies (į širdį) dèk; [nuo] próto (nuo galvos, nuo išminties, nuo ražumo) atstóti; su átbula (su átakala, su átkarą) širdimi; nuo šaukšto (nuo lėtenų) nuslysti. Případy vyskytující se v LKŽ, kdy jsou kolísající předložkové konstrukce v závorkách uvedeny bez předložek, mohou čtenáře mást, např.: prieš ákštiną (ákštinus, ákštiną) spárdyti; nuo lėtenų (narių) nusprūsti; ant atminties (galvós, liežuvio [gálo], mintiės, minčių, pómėties) sukasi. Čtenář si po takovém zápisu může myslet, že existují i frazeologismy jako například: ákštinus spárdyti; narių nusprūsti; galvós sukasi atd. Kolísající komponenty frazeologismů by tedy měly být v heslovém záhlaví uvedeny takto: prieš ákštiną (prieš ákštinus, prieš ákštiną) spárdyti; nuo lėtenų (nuo narių) nusprūsti; ant atminties (ant galvós, ant liežuvio [gálo], ant mintiės, ant minčių, ant pómėties) sukasi.

213

8. V LKŽ není důslednost v přízvukování strukturních komponent frazémů – některých zájmen, předložek, částic a spojek. Zdá se, že by nemělo být pochyb o tom, že ani v záhlaví frazému, ani v dokladové větě by neměly být přízvukovány ty strukturní komponenty, které se přimykají k přízvučnému slovu a tvoří s ním jednu akcentuační jednotku, tj. proklitika a enklitika. V LKŽ se to často děje, např.: akių nėra kur pasukti; be soties; iš rankų slysta; žemė slysta iš po kojų; nuo šaukšto (nuo lėtenų) nuslysti; ką ten smalą; kad tave smalas; kad (tu) smegtum (smegtai); nors į šopulį dėk; nors spjaudyk ir gaudyk; nors į žemę įsme(k); tik smer ties pakviesti (pasisiūsti); net padai nusmuko; smurgai do ašaros; smūrgiai ir ašaros; spindi ir spragčioja; kiški su snukiu; tik akis užspausk; ne toliai spirtas; ne iš kelmo (iš grumsto) [šunies, zuikio] išspirtas; šonai vos nesprogsta iš juoko; kreiva koja (ne ant tos kojos) atsistoti [iš patalo]; nei eiti (bėgti), nei stovėti; šė [tai] tau; šė [tai tau] kad (jei) nori.

Proklitické a enklitické komponenty frazémů se však poměrně často přízvukují zcela neoprávněně. Např.: apie (aplink) ausį sukti; giltinė suka [apie uodegą]; nėra kur apsisukti; negali nė pasisukti; nei šė, nei diok; kaip smaigas; kaip kokioj smaloj; iki (lig, ligi) kaulų (kaulo) smegenų; iki (ligi) snapo; nė snapo nekiši; anė (nė) spakt; čia spaudžia, čia nevarva; nei nuspjauti, nei nuryti; nei traukt, nei stumt; nė pastumt, nė patraukt; nors širdį rodyk; nei šildo, nei šaldo.

9. Jak v instrukci LKŽ, tak v úvodu se píše, že frazémy jsou řazeny abecedně. Někteří redaktoři však instrukci a tuto tradici, zejména v poslední době, nerespektují. Protože frazémy považujeme za samostatné jednotky jazykového systému se všemi jejich formálními vlastnostmi, zobecněným významem a zvláštnostmi užívání, je třeba na to při jejich uvádění brát ohled, tj. nelze je rozčleňovat na jednotlivé komponenty nebo slovotvorné formanty. Charakteristickým příkladem takového rozčlenění je uvedení frazémů se slovem širdis ve XIV. svazku. Při abecedním řazení těchto frazémů nebylo přihlédnuto ani k pádovým koncovkám podstatných jmen, ani k předponám sloves. Například asi každý jen těžko pochopí, podle jakého principu jsou uspořádány tyto frazémy: širdį (širdyje) duria; širdis atsidūrė kulnyse; širdį džiovinti (išdžioventi); širdis džiūsta (sudžiūvo). Teprve po důkladném přemýšlení lze pochopit, že tyto frazémy jsou řazeny abecedně podle slovesného kořene, bez ohledu na předpony a pádové koncovky podstatného jména širdis. Nabízí se otázka, jak lze morfologicky rozčlenit například frazém širdis atsidūrė kulnyse, jestliže se jeho sloveso bez předpony vůbec neužívá. Vždyť v litevštině neexistuje frazém širdis dirė kulnyse. Takový princip uvádění je tedy v rozporu s podstatou frazémů, a proto je nepřijatelný.

Frazémy by bylo možné uvádět i podle jiných kritérií, například podle gramatického dominantu apod. Protože se práce na LKŽ chýlí ke konci, nemá již smysl měnit principy uvádění frazémů. Důležité je, aby všichni, kdo Slovník píší a redigují, dodržovali instrukci i již ustálené tradiční zásady, tj. aby frazémy uváděli přísně abecedně.

214

К. ВОСИЛИТЕ

O ZÁSADÁCH ŘAZENÍ FRAZÉMŮ V „LITEVSKÉM SLOVNÍKU“

Resumé

Článek upozorňuje na některé nepřesnosti a nedůslednosti v řazení a lexikografickém zpracování frazémů v „Litevském slovníku“ (dále jen LS).

1. Gramatický dominant frazémů označujících děj – sloveso – se v záhlaví slovníkového hesla uvádí v infinitivu, např. į kojas spáusti „rychle jít, spěchat“.

2. Forma frazémů označujících stav může odpovídat struktuře dvojčlenné nebo jednočlenné věty či slovního spojení. Vlastní forma frazémů, jejichž struktura odpovídá struktuře dvojčlenné věty, má tuto podobu: podstatné jméno v jednotném nebo množném čísle, v nominativu, slovesa nedokonavého vidu ve 3. osobě přítomného času a slovesa dokonavého vidu ve 3. osobě minulého času. Stejně jsou uvedeny i tvary sloves ve frazémech, jejichž forma zase odpovídá struktuře slovního spojení nebo jednočlenné věty, např. akis spiria (komu) „je velmi těžko“; ant krūtinės stóvi „je nepříjemně“; gálvą sópa „tíží (doléhá) starost (koho)“.

3. Při určování vlastní formy frazému je důležité věnovat pozornost jeho syntaktickým vztahům ve větě a zjistit, zda má frazém paradigmatické tvary (zpravidla jsou omezené, nebo zcela chybějí).

4. Povinné frazeologické okolí se často neuvádí úplně, někdy se sice uvádí, ale jeho podoba se různí. V LS se povinné frazeologické okolí podle tradice vždy uvádí tam, kde je výklad významu (v závorkách), např. lyg prisvilęs „mnoho, všude (běhá)“.

5. Syntaktické vztahy frazémů se v LS uvádějí velmi zřídka a nedůsledně. Tyto vztahy je obzvláště nutné uvádět při lexikografickém popisu frazémů označujících stav, např. åkys iš kaktos išsprūko (komu); širdis sprógsta pušìau (koho, komu).

6. V záhlaví slovníkového hesla frazému má být takový slovosled, jaký se vyskytuje v jazyce. Pokud se slovosled dosud pevně neustálil, následují komponenty frazému v pořadí, které je typičtější a častější.

7. V záhlaví slovníkového hesla se často v závorkách uvádějí obměnné komponenty komponentových synonym frazémů. Všechny obměnné předložkové konstrukce se užívají s předložkami, např. ant galvós (ant spráindo) užsodinti; kaip medumi (su sviestu) tepti per širdį.

8. U komponent frazémů, které se přimykají k přízvučnému slovu a tvoří s ním akcentuační jednotku, tj. u proklitik a enklitik, se přízvuk neoznačuje, např. iš rankų slysta; net pàdai nusmilko.

9. Protože se frazémy považují za samostatné jednotky jazykového systému se všemi zvláštnostmi své formy, zobecněného významu a užívání, nelze je při jejich uvádění rozčleňovat na jednotlivé komponenty nebo odvozené formanty. Jak v instrukci k SLY, tak v jeho úvodu se uvádí, že frazémy jsou řazeny v abecedním pořadí. Proto je velmi důležité, aby byl SLY sestavován a redigován v přísném souladu s instrukcí a ustálenými tradičními zásadami, tj. v abecedním pořadí.

215