LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXX (1993) PERIFERINĖS LIETUVIŲ KALBOS TARMĖS

Ю. Ф. МАЦКЕВІЧ, Е. И. ГРЫНАВЕЦКЕНЕ

Přechodníky na –(у)шы v běloruských lidových nářečích

V dialektologickém kartotéčním souboru „Slovníku běloruských nářečí severozápadního Běloruska a jeho pohraničí“ se nachází mnoho dosud nevyužitého materiálu, v němž se široce odráží užívání a funkce přechodníkových vazeb minulého času se sufixem -(ў)шы. Všechny jsou utvořeny od přechodných i nepřechodných sloves dokonavého i nedokonavého vidu (včetně zvratných sloves, a také s negací не-). Podle své funkční specifičnosti se dělí do tří skupin, které se od sebe liší zvláštnostmi svého tvoření.

Do první skupiny patří vazby na -(ў)шы, které se užívají ve funkci přísudku bez sponového slovesa ёсць. Označují výsledek minulého děje, jehož důsledek přetrvává v přítomnosti, např.: Kudry obrošil trávou. Kudelionys (Kudelionys), Šalčininkai; Bůh nás obdařil dobrými muži. Maliai, Astravy; Syn se snachou obsadili ložnici. Valyncy, Vileyka–Dzisna; Ty jsi mi ulomil list z květináče. Maliai, Astravy; Bratra zabili a švagr odešel. Vialikaje Siala, Vileyka–Dzisna; Ona se zapracovala. Achremavcy, Brest; Strom se zřítil do rokle. Losk, Valožyn; Slepice se udusila. Alichouka, Navahrudak; Okurku nepřešel. Maliai, Astravy; Já jsem tak nemluvil. Staryja Smilhi, Voranava; Zarečča ještě nedošlo k zahradě. Maliai, Astravy; Seno ještě neuschlo. Hraužyški, Ašmjany.

Do této skupiny patří také doplňkové vazby, pro něž je příznačný určitý výsledek děje, např.: Ona šla k lékaři. Vialikaje Siala, Vileyka–Dzisna; Já sama jsem pracovala jako dojička. Jelday̆iči, Brest; Kam jsi dala košili. Žydjevičy, Iŭjeŭ.

V obdobných případech se často vyskytují také determinanty, např.: Kdysi jsem býval člověkem, a teď jsem stará vdova. Kudelionys, Šalčininkai; Len jsem větral, ale už dávno. Rahuliški, Daugai; Už jsem zešedivěl. Hraužyški, Ašmjany; Už dávno jsem zůstala bez muže. Maliai, Astravy; Sem si ty šaty oblékla. Maliai, Astravy; Teď ho obléká na moře. Vialikaje Siala, Vileyka–Dzisna.

Vyskytují se případy užití přechodníkových vazeb vyjadřujících posloupnost dokončených dějů, např.: Já jsem nepoložil a podušky podložil. Bašty, Iŭjeŭ; Pes zaštěkal na kohouta a oškubal mu peří. Hraužyški, Ašmjany; Seno posekal, ale neuschlo. Žyli, Iŭjeŭ; Žili v Lotyšsku a odjeli tam. Rahuliški, Daugai.

105

Do druhé skupiny patří slovesné konstrukce, v nichž je podmínkovým ukazatelem a sloveso být v minulém čase. Vyjadřují dokonavý děj časově ohraničený, např.: Já jsem byl šabovým oddílovým velitelem. Losk, Valožyn; Odsoudili ho na pět set rublů. Staryja (Sauliai), Šalčininkai; Lehká rosa zalila žito. Lisna, Vileyka–Dzisna; Byl jsem žákem a omrzl jsem. Achremavcy, Brest; Partyzáni vnikli do boje. Žyli, Iŭjeŭ; Dostali jsme peníze. Kreva, Smarhoň; Naložili jsme trochu kozáků. Slouňa, Trakai; Kocour se schoval do skříně. Palaciški, Voranava; Pavouk se chytil do pasti. Valšyn, Vileyka–Dzisna; Zůstala v lese. Višneva, Smarhoň; Ještě se to nezahojilo. Palaciški, Voranava; Já jsem se nedívala. Maliai, Astravy; Selátka se nedoučila. Alichouka, Navahrudak.

Stejně jako v první skupině se i zde často užívají slovesné vazby v rámci určení, např.: Už jsem byla zmrzlá. Starý Trakai (Senieji Trakai), Trakai; Už jsem se oženil. Budy, Vileyka–Dzisna; Včera jsem ještě nenašel. Alichouka, Navahrudak; Byla jsem léčena. Achremavcy, Brest; On byl malý a opilý. Višneva, Smarhoň; Tam nějakou dobu pobýval. Nistanishki, Smarhoň; Téměř úplně ztuhlá noha byla celý den. Valšyn, Vileyka–Dzisna; Ten rok přišlo sucho brzy. Hruzday̆a, Pastavy.

Do třetí skupiny se vyčleňují přechodníkové vazby v rámci souvětí podřadných. Největší skupinu mezi nimi tvoří souvětí s vedlejší podmínkovou větou. V takových konstrukcích se vyjadřuje nikoli reálný, nýbrž podmínkově žádací – optativní význam, např.: Kdybych byl, nedovolil bych mu, aby se oženil. Maliai, Astravy; Kdyby se hned oženil, nebyl by zabit. Maliai, Astravy; A byl by jezdil pořád, kdyby neonemocněl. Jelday̆iči, Brest; Kdybych žil tři dny, byl bych vyzvedl jen nějakou stařenu. Achremavcy, Brest; Kdybych nebyl podstoupil operaci, byl bych žil. Achremavcy, Brest; Kdyby mi to táta dal, i já bych kůži zpracoval. Žyli, Iŭjeŭ; Kdyby to nebyl vzal, nebyl by se živil lovem. Palaciški, Voranava; Kdyby mi Verka sepsala, byla bych se dostala do průvodčího. Achremavcy, Brest.

Kromě přechodníkových vazeb v hlavní a vedlejší větě jsou zaznamenány případy, kdy se v jedné z vět užívá minulý čas slovesa, např.: Chtěla, aby jí dali dům. Maliai, Astravy; Dobře, že zavřel, jinak by oči vyskočily. Palaciški, Voranava; Včera jsem neviděla palačinky, psa bych byla nakrmila. Hraužyški, Ašmjany; Tehdy jsem neměl papíry, byl bych se zapsal. Saly, Smarhoň; Kdyby se mu dobře žilo, tak by tak nemluvil. Jelday̆iči, Brest; Kdyby řekl, dala bych šátek. Palaciški, Voranava; A já bych se byla domluvila, kdybych věděla, že mi dali stovky. Salanove, Vilnius.

Občas nacházíme podobné konstrukce s nádechem přání: Což by nebylo lépe, kdyby mi ho Bůh vzal. Palaciški, Voranava; Chtěla, aby jí dali dům. Maliai, Astravy.

106

Syntaktické konstrukce podobného typu jsou obvykle známy i v sousedních běloruských nářečích (ДАБМ. Карта № 205; Каментарыі, 741 a násl.). Konstrukce na -/вши ve funkci přísudku v severozápadních ruských nářečích byly podrobně zkoumány ve známé práci I. B. Kuzminové a E. V. Nemčenka (Кузьмина, Немченко. СПФР, 116–223, 295–297). Pojednávané konstrukce jsou známy i v sousedních polských nářečích (Nitsch. DJP, 461; Turska. JJCh,56), jakož i v polských a ruských nářečích na území Litvy a Lotyšska (Semjonova,320; Новгородов, 369–389; Паршута, 80–86; Немченко, 82). Konstrukce tohoto typu jsou široce rozšířeny v litevském spisovném jazyce, kde jsou normativní (Aš ten ilgai gyvenęs = Byl jsem tam dlouho; Jis buvo tris dienas nevalgęs = Tři dny nejedl; Jei būtume žinoję, būtume nedavę = Kdybychom to věděli, nedali bychom), v litevských nářečích, ve starých litevských památkách, jakož i v lotyšském lidovém folkloru (Sliziēne. SAVF, 81–93; Sliziēne. SVFS, 63–84; LKG, T.2, 141–161; ГЛЯ, 215–217; Ambrazas. LKDĮS, 173–174; Амбразац. ССПБЯ, 186; Endzelins. LVG, 1013–1014; MLLVG, T.1, 590).

Pojednávané konstrukce mají hluboké kořeny. Jsou vlastní jazyku (Кузнецов. ИГРЯ, 195 a násl., 244–248). Odpovídající litevské konstrukce sahají k perfektivním časovým formám starořečtiny (LKG, T.2, 150). V návaznosti na názory různých badatelů lze tvrdit, že se jak ve východoslovanských, tak v baltských jazycích vyvíjely nezávisle jako samostatné jevy a nepochybně představují starobylý společný rys balto-slovanských jazyků. Jejich výraznější zachování a užívání v severozápadní běloruské oblasti (a zejména na území bělorusko-polsko-litevského pohraničí) však opravňuje k domněnce, že tyto konstrukce jsou buď výsledkem baltského substrátu, nebo jazykových kontaktů sousedních území, případně obojího.

Zkratky pramenů a literatury

І

Astr. – Astravecký okres: Malí

Ašm. – Ašmjanský okres: Hraužyški

Bras. – Braslavský okres: Achremaucy, Jedlavičy

Valož. – Voložinský okres: Losk

V.-Dzw. – Verchnědvinský okres: Buď, Valyncy, Vjalikaje Sela, Lisna

Vil. – Vilejský okres: Salacoje

Voran. – Voranavský okres: Paljacishki, Staryja Smil'hiny

Daug. – Daugavpilský okres: Raguliški

Ivjev. – Ivjevský okres: Bašty, Žydzevičy, Žyli

107

Navahr. — Navahrudský okres: Alchouka

Past. — Pastavský okres: Hruzdaŭa

Smarg. — Smarhoňský okres: Višněva, Kreva, Nistěniški

Trak. — Trakajský okres: Staré Trakai (Senieji Trakai)

Šalč. — Šalčininský (Šalčininkų) okres: Kuděnjancy (Kudelionys), Stralcy (Šauliai)

II

Ambrazas LKDIS — Ambrazas V. Lietuvių kalbos dalyvių istorinė sintaksė. Vilnius, 1979.

Endzelins LVG — Endzelīns J. Latviešu valodas gramatika. Rīgā, 1951.

LKG — Gramatika litevštiny. Sv. 2. V., 1971.

MLLVG — Gramatika současného spisovného lotyšského jazyka. Sv. 1. Riga, 1959.

Nitsch DJP — Nitsch K. Dialekty polského jazyka // Gramatika polského jazyka. Krakov, 1923.

Semjonova — Semjonova M. O jednom zvláštním rysu ruských nářečí Latgalska // Spisy Institutu jazyka a literatury Akademie věd Lotyšské SSR. Sv. 6. Riga, 1958.

Sližienė SAVF — Sližienė N. O složených perfektivních tvarech časů a způsobů sloves v litevském spisovném jazyce // Morfologická stavba litevského jazyka a její vývoj. V., 1964.

Sližienė SVFS — Sližienė N. Struktura složených slovesných tvarů litevského spisovného jazyka // Gramatická stavba litevského jazyka. V., 1967.

Turska JJCh — Turska H. Język Jana Chodźki. Wilno, 1930.

Ambrazas SSVJ — Ambrazas V. Srovnávací syntax participií baltských jazyků. Vilnius, 1990.

ДАБМ — Dialektologický atlas běloruského jazyka. Minsk, 1963 (a komentáře).

ГЛЯ — Грамматика литовского языка. Вильнюс, 1985.

Кузнецов П. С. Историческая грамматика русского языка. Москва, 1953.

Кузьмина, Немченко СПФРГ — Кузьмина И. Б., Немченко Е. В. Syntax participiálních tvarů v ruských nářečích. Moskva, 1971.

Немченко — Немченко В. Ruští starousedlíci v Litvě a jejich nářečí // Kalbotyra. Sv. 7. V., 1963.

Новгородов — Новгородов М. А. Tvoření a užívání přechodníku ve starousedlickém ruském nářečí dagdského okresu Lotyšské SSR // Učenye zapiski Moskovskogo gos. ped. instituta. Moskva, 1959. Sv. 134, 369-389.

Paršuta — Paršuta J. M. Užívání přechodníku na -szy, -wszy ve funkci přísudku v polském nářečí vilniuské oblasti Lotyšské SSR // Kalbotyra. T. 8. V., 1963.

108

Činná příčestí minulého času s příponou -(ųšy v běloruských nářečích

Shrnutí

Článek pojednává o syntaktických funkcích činných příčestí minulého času s příponou -(ų)šy, užívaných v severozápadních běloruských nářečích a zaznamenaných ve Slovníku běloruských nářečí severozápadního Běloruska a jeho pohraničí („Слоўнік беларускіх гаворак паўночна-заходняй Беларусі и яе пагранічча“. Т. 1-5, Минск, 1979-1986). Rozlišují se tři skupiny.

Do první skupiny patří konstrukce bez spony ёсьць, označující děj minulý, který trvá i nyní (např. Ку́дры абро́шшы траво́й), do druhé konstrukce se sponou быў (быўшы), které vyjadřují děj probíhající v minulosti (např. быў пацук забраўшыся ў пастку), do třetí konstrukce se sponou kondicionálu быў бы (была бы, быўшы бы), které označují děj hypotetický nebo žádoucí (např. Хацела, каб хату ёй былі пацаўшы).

Článek na konkrétních příkladech ukazuje, že obdobné syntaktické konstrukce se užívají také v některých dalších běloruských a polských pohraničních nářečích v Litvě a Bělorusku. V jiných slovanských jazycích již nebyly zaznamenány. Syntaktické konstrukce tohoto typu se v litevských nářečích běžně užívají a ve spisovném jazyce jsou normativní. Závěry článku potvrzují myšlenku, že jde o starou společnou vlastnost baltských a slovanských jazyků. Zároveň se uvádí, že se v uvedených slovanských nářečích mohla zachovat buď díky jejich zeměpisné blízkosti k Litvě a těsným jazykovým kontaktům, nebo jako baltský substrát, případně jako důsledek obou vlivů.

109