cítí: překladatel na takovou práci uměl příliš málo prusky. Rád bych dodal, že se dokázal plynule domluvit, zhruba jako baltský německý statkář rozumí lotyšsky. To však nestačí k tomu, aby dokázal gramaticky správně mluvit nebo něco písemně vyložit, zvláště když je text tak spletitý. Zde ani dobrý překladatel nemohl příliš pomoci, protože nerozuměl významu obtížných míst. Willis nebo jeho překladatel dobře zachytili pouze intonaci. Prusové z Pabětů mluvili patrně velmi zřetelně. Jak to však sladit s „zkomoleným“ jazykem?

Jistě, pro ty, kdo musí Williův překlad označit za špatný, není všechno, co se neshoduje s litevštinou nebo lotyštinou, chybné a nepruské. Kromě toho má pruština příliš mnoho výrazných rysů, které v litevštině ani lotyštině nejsou. O to větší škoda, že Williův Enchiridion zůstává tak mnohoznačný; z Williovy špatné práce lze sotva uspokojivě vyvodit, co je ryze pruským rysem odlišujícím se od litevštiny a lotyštiny a co je třeba přičíst skutečnému německému, tj. dolnoněmeckému jazykovému vlivu.

Přeložila Nijolė Čepienė^*

DOPIS JURGIA GERULIA JONOVI JABLONSKIUI

V knihovně Institutu litevské literatury a folkloru (F 52—199) je uložen dopis J. Gerulia J. Jablonskiui z 29. listopadu 1922. Dopis je zajímavý názory J. Gerulia na otázky spisovné litevštiny a pravopisu i jeho vlastním jazykem. Jazyk a interpunkce zveřejňovaného dopisu nebyly upravovány (opraveny byly pouze dvě zjevné tiskové chyby).

A. Sabaliauskas

29. XI. 22

Velmi vážený pane,

srdečně děkuji za zaslání „Gramatiky litevského jazyka“. Nebylo by dobré prodávat v Německu také Vaše knihy a několik dalších, jako Būgovo „Jazyk a starověk“ atd.? Švyturys a Vydavatelská komise by mohly u Vintera v Heidelbergu zřídit „komisionářský prodej“ takových knih. Nestačí psát dobré knihy, je třeba i propagandy! Patrně to nebude nutné kvůli cti autorů, nýbrž kvůli Litvě. Svět se musí dozvědět, že v Litvě se odvádí dost seriózní práce, jen se o ní dosud nevědělo. Takoví diletanti jako ten Basanavičius nám dělají ostudu! (Vím, že B. pracoval pro Litvu pilněji než sto jiných, ale svět čte jeho spisy o Thrakovéch a směje se takovému „Litauischer Sprachforscher“.) Pokud jde o pravopis, Būgovi jsem, když byl u mě doma na návštěvě, důrazně přikázal, aby s Vámi vydal stručnou pravopisnou příručku. Můj názor je takový: i nedokonalá pravopisná příručka je mnohem lepší než taková, která sice bez dohody¹

* Citáty z latiny přeložil Kazys Eigminas.

205

ale v časech našich vnuků to vyjde. Sám vyslovuji a píšu (lépe, aniž bych to věděl) „pjauti“, „spjauti“, „bjaurus“, „labiau“, ale „sunkiau“, „geriau“. Kdybych psal „piauti“ atd., nemohl bych rozlišit „pjauti“ = schneiden, pautas ‘Ei’ a staropruské peuse ‘Fichte’ (psali bychom ‘piausė). Ale to jsou maličkosti! Jestliže nám pan Jablonskis a Būga přikážou „pište jednotně ‚piauti‘, ‚geriau‘, ‚labiau‘“, budeme tak všichni psát a budeme se radovat, že jsme se dočkali jednotného pravopisu. Dokud vy dva nesestavíte učebnici, jedni budou říkat: „Vyslovujeme ‚labiau‘, ale ‚geriau‘, a tak také píšeme,“ a druzí: „Proč se má stejná dvojhláska jednou psát ‚lab-jau‘ a jindy ‚ger-iau‘!“ Konec tomu nebude!

Zmínil jste Žemaitė. To je žena, jejíž spisy se mi velmi líbí. Inu, my, synové Malé Litvy, máme v jazyce mnoho germanismů, ale umíme rozlišit, co je čistě a co nečistě jazykové. Jazyk Žemaitė je nejkrásnější. Není umělý. Když čtu Šviet. darbą nebo nějaký jiný dnešní spis, rozčilují mě nově vytvořená slova, syntax a podobně, k nimž nebylo vůbec důvodu. Musím přiznat, že často nerozumím tomu, co tito muži píší: σκοτεινοί εἰσιν². Z děl Žemaitė a z Vašich spisů se učím psát opravdu litevsky, tj. čistě a „ungekünstelt“³, jak říká Němec. Když jsem psal předmluvu ke svému Mažvydovi, psal jsem tak, jak mě moje matka naučila mluvit litevsky, tedy ne pěkně, ale ani ne zbytečně pokřiveným způsobem. Schválně jsem psal prostě, příště už budu psát lépe.

Doufám, že za 8 dní budu moci „Mažvydą“ Vám poslat. — Příští léto hodlám hledat ve Vilniusu i jinde staré litevské spisy. Pevně věřím: najdu je!

Srdečně přeji zdraví

Váš ctitel

Jurgis Gerulis

Kronprinzstrasse 15.

¹ nedostatek

² temní jsou

³ přirozeně, prostě

A. S.

ÚDAJE PRO ŽIVOTOPIS F. KURŠAITISE

1. Dopis otce F. Kuršaitise Mikelise J. Šnelerovi

V rukopisném oddělení knihovny Litevské akademie věd (fond Ludvíkase Rezy, F 228—624) se nachází dopis otce významného jazykovědce z Malé Litvy Frydrichase Kuršaitise (1806—1884), učitele školy v Lenkviečiai, Mikelise Kuršai-

206