ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XLIII (2000)

Nijolė ČEPIENĖ

Institut litevského jazyka, Vilnius

NÁZVY DOMÁCÍCH POTŘEB NĚMECKÉHO PŮVODU VE SLOVNÍCÍCH F. W. HAACKA, P. RUIGIA A K. G. MILKAUSE

Filolog z Východního Pruska Friederich Wilhelm Haackas¹ sestavil první menší litevsko-německý a německo-litevský slovník na základě „Nového zákona“ a žaltáře, proto je v něm germanismů málo. Podstatně rozsáhlejší je Pily po?

Po roztřídění germanismů z uvedených slovníků do tematických skupin se ukázalo, že nejpočetnější jsou názvy pracovních nástrojů, nářadí, přístrojů, zařízení a jejich částí, domácích potřeb, budov a jejich částí⁵, názvy profesí, funkcí a činností osob.

Tento článek pojednává o 45 názvech domácích potřeb německého původu, vybraných z uvedených slovníků. Všechny předložené názvy domácích potřeb se nacházejí ve slovnících P. Ruigia a K. G. Milkaue a pouze tři ve slovníku F. W. Haacka (krága, lampa, žakas). Téměř všechny germanismy této skupiny najdeme v knize Kazise Alminauskise „Die Germanismen des Litauischen“, kromě těchto: klyderberštė, -is, pyrpanė (fyrpanė), vindas. Většina germanismů z uvedených slovníků se…

¹Vocabularivm Lithvanico-Germanicvm, et Germanico-Lithvanicvm… Ausgefertiget von Friederich Wilhelm Haack… zur Zeit Docente im Litthauischen Seminario zu Halle, Halle [1730].

²Littauisch-Deutsches und Deutsch-Littauisches Lexicon… von Philipp Ru(h)ig…, Königsberg…1747.

³Weismann Ch. E. Lexicon bipartitum latino-germanicum et germanico-latinum, Stuttgart, 1741.

⁴Littauisch-deutsches und Deutsch-littauisches Wörter-Buch… von Christian Gottlieb Mielcke…, Königsberg, 1800.

⁵ Názvy budov a jejich částí viz Čepienė N. Germanismy v 17. století v západoaukštaitském nářečí Malé Litvy (na základě „Lexicon Lithuanicum“). – Litevské jazykovědné otázky 30, 1993, 37–46.

34

přejatá z pruských německých nářečí (dále Pr. v.): bėkis „mísa, umyvadlo“ < Pr. v. bėk „tamtéž“; dėršlakas „cedník; síto; nástroj k vysekávání otvorů“ < Pr. v. dėršlax „tamtéž“; krágas, -a „džbán; hrnek; pohár“ < Pr. v. krog „tamtéž“; legerė, legėrė, legeris „malý soudek“ < Pr. v. lėgel „tamtéž“, liktis „svíčka“ < Pr. v. licht „tamtéž“; mėzeris „tlouk“ <Pr. v. mêser „tamtéž“; purvelis „rozžvýkaná látka k rozdělávání ohně“ < Pr. v. Pulver „tamtéž“; spinda, spinta „skříň“ < Pr. v. spind „tamtéž“.

Ve slovnících Východního Pruska se vedle mnoha výpůjček z němčiny nacházejí také synonyma. Germanismy se tedy užívaly nejen k pojmenování neznámých předmětů, ale často se vedle domácího slova objevovala přejímka jako synonymum; někdy dokonce domácí slovo nahrazovala. Mnoho takových synonym je zaznamenáno ve slovnících P. Ruigia a K. G. Milka. Níže jsou uvedena pojmenování předmětů domácí potřeby německého původu zachycená v jejich slovnících a synonyma, která se u nich vyskytují:

bėkis – umyvadlo, praustuvís, mazgotuvė (R II 54, MŽ II 72);

blásas – ryka, káď, bósas (R II 134, MŽ II 176), kbelík (MŽ II 176);

cápas – váģis, vóbe (R II 409; MŽ II 551);

dėršlakas – káltas, koštuvis (R II 107, MŽ II 140);

kárbas – rentlazdis, rentlazdė, rántas (R II 222, MŽ II 295);

klyderberštė – kartáč na drhnutí oděvů (R II 225, MŽ II 300), klyderberštis (R II 221);

klucus, klocus – špalek (MŽ II 103, R II 78), kulbė (R II 226, MŽ II 302);

krágas – rykas, nádoba (R II 162, MŽ II 215), kružikas (R II 233, MŽ II 311);

kùcus – kurėlus, kurelis, strampas (R II 228), vezdas, stripinys (MŽ II 304);

kùrbas – košík, košíček (R II 229, MŽ II 306);

liktis – svíčka, světlo (R II 244, MŽ II 326);

lódė – truhla (R II 236, MŽ II 314);

lystė, lysta – police, polička (R II 243, MŽ II 324);

lùnta – knot (R II 248, MŽ II 331);

mézerkylis – pėstókas, tulmóčius (R II 259, MŽ II 346);

páne – skauradą (R II 276, MŽ II 369);

pučėrus – žnypślė (R II 90, MŽ II 118), žvákžnypślė (R II 244, 283, MŽ II 326, 379);

purvelis – skiltuvnyčia (R II 139, MŽ II 183);

rindà – prá kartas, édžios (R II 233, MŽ II 310), lovys (R II 293, MŽ II 392);

ryyzeris – trintùvė (R II 289, MŽ II 387);

riùstas – kratelis (R II 294, MŽ II 393);

šùpelė, šùpelė – lápeta (R II 181, MŽ II 241), vetvklė (R II 407, MŽ II 548);

šólė – blúdas dubùs (R II 301, MŽ II 404);

šrópa – kastùvas, gramdyklė (R II 316, MŽ II 423);

trikteris – koštuvis, varėnka (R II 355, MŽ II 475);

vánė – gėlda (R II 392, MŽ II 528);

vyģė – supyklė, lopšys (R II 402, MŽ II 541);

žákas – karmónas, klumšė, krėpšas (R II 69, MŽ II 92).

Všechny výše uvedené synonymní výrazy byly nalezeny v německo-litevských částech slovníků P. Ruigise a K. G. Milka. Pouze žvakė a lentyna se nacházejí také v litevsko-německé

35

částech. K pojmenování některých předmětů se vedle sebe uvádí i několik germanismů, např.: blōsas, bōsas; klucus (klocus), kulbė; krāgas, kružikas; lōdė, skrynė. Synonyma nemají tyto výpůjčky: cōberis „nízká dřevěná nádoba s uchy“, dėkis „přehoz, podložka“, karticė „svíčka“, lampa „lampa“, mezeris „tlučná palička“, spinda (spinta), spunta „dřevěná zátka k ucpání sudu“, (hybrid.) šėpkaūšis „naběračka, naběradlo“, širmas „zástěna“, trōgai „nosítka“, vėrpelis „hrací kostka, kostička“, vindas „kolovrátek, naviják“, vogà „váhy“. Slovník F. W. Haacka synonyma neuvádí.

Kromě významů názvů domácích potřeb uvedených ve zmíněných slovnících se mnohé z týchž germanismů užívají v nářečích nebo starších písemných památkách i v jiných významech, např.:

bōsas „sud, káď“ – „velký pohár“, „sklenice na pivo“ NG 194; „kuželářská koule“ B 774, N; „silák, tlouštík“ Vrnv;

dėkis „přehoz, podložka“ – „strop“ Klp, Šlu;

kurbas „koš, nůše“ – šėrimo kurbas „krmný koš“ K I 481; snūkio kurbas „náhubek“ K II 49; bičių kurbas „úl“ N, K I 239; „klec“ N, Jrk 190, K I 189, PVG 437;

liktis „svíčka“ – lėdo liktis „rampouch“ K I 365, ledliktis B 402, N, R II 117, Sch 67, KŽ; stogo liktis „t. p.“ K; „svícen, svátek Hromnic“ N, [K], KŽ II 1323;

lōdė „krabice“ – „zásobnice na obilí“ (liōdis Eičių, Trg. r.); „tlouk u tkalcovského stavu“ Iš, Vp, viz LKA I 134; „žlab u sekacího či listového řezače“ J, Rs, Mrj, Lkš, Gs, PnmA; „listový řezač“ J, Up, Btg, Čk; „zařízení na krájení zelí“ Trg, Krkl, Ps, Grk;

spinda, spinta – spindà „sloup studniční páky“ Kair, Stč;

vindas „kolovrátek, naviják“ – „kolo kolovrátku“ Rsn, Šlu; „studniční páka“ Srv, Klov, Jrb, Šd; „oblouk na splétání provazů“ Lkš, Vdk; „zařízení ke zvedání těžkých předmětů“ Slv, Vdk, Ūd, Up, Vlkj, Vv, Stak; „tyč k přivázání kolébky nebo něčeho jiného“ Grv, Krs.

V současné spisovné litevštině se užívají pouze čtyři germanismy pro domácí potřeby, které se vyskytují v těchto slovnících: bōsas, varianta lėmpa, spinta a varianta širma, v nářečích se jich však vyskytuje mnohem více.

Přibližně 30 germanismů této skupiny se vyskytuje v nářečích⁶, z toho 16 je rozšířenějších. Bōsas, dėkis (dėkis Šl, Rd, Pln, Tl, Klm), lėmpa, lempà (lėmpė Prn), šiūpelė, -is jsou známé téměř po celém Litvě. Nejvíce germanismů se však nachází v žemaitských a západních aukštaitských nářečích, např.: klūcas „hůl, prut, bidlo“ Klm, Šil, Klp, Šlu, Pln, Tl, Šl, kliūcas Rs, Vrn, klūcis Akm, Krtn, Mžk, Pln, Skd, Šl; kurbas „koš, nůše“ Jrb, Šlu, Trg; rindà „žlab stlučený z prken pro krmení dobytka;

⁶ Rozšíření germanismu (okres) se nejčastěji uvádí na základě údajů LKŽ, jeho kartotéky, LKA a nářečních textů.

36

„žlab“ Jrb, Mrj, Kn, Prn, Šk, VIkv, Rs, Trg, Šil, Šlu, Tl; vygė „kolébka“ Jnš, Jrb, Mrj, Kn, Prn, Šk, VIkv, Klp, Šlu, Rs, Šil, Trg, Pln; vānė „velká podlouhlá nádoba k mytí“ Klm, Rs, Šil, Trg, Šlu, vānė Klp, Jrb, Šk; viñdas „kolovrat; naviják“ Jon, Jrb, Mrj, Šk, VIkv, Šil, Trg, Šlu.

Do jihovýchodoaukštaitského nářečí proniklo z němčiny přibližně 10 výpůjček z pojednávané skupiny: pūrvelis „zapečená tkanina k rozdělávání ohně“; rindā, viñdas, vōga, vygē (Al, Lzd, Vrn) aj. Nejméně germanismů se rozšířilo ve východoaukštaitských nářečích: bōsas, dēkis (dēkis), lēmpa, (lempa), širma, šiūpelis, viñdas, vōga (vogà). Některé z nich se sem mohly dostat prostřednictvím slovanských jazyků.

Tyto germanismy jsou zaznamenány pouze na jednom či několika místech (většinou v jihozápadní části Litvy): cāpas „zátka sudu, dřevěný čep“ Kp; cōberis „nízká dřevěná nádoba s uchy“ Mrj, VIkv, coberỹs Šk, VIkv; liktis „svíčka“ Lzd, VIkv; liōdē „krabice“ Šk; varianta liūntas „knot, svíčkový knot“, lỹstē „police“ Pkr, pānē „pánev“, ỹvyzeris „struhadlo“, hybridní šēpkaušis „velká naběračka, naběrák“ Klp; rùstas „rošt v peci či kamnech, na kterém se peče a suší“ Šlu; šriōpos „koňský hřeben, škrabka, škrabadlo“ Mrj, Kt, Jnš; trìkteris „nálevka“ Jrb; vérpelis „hrací kostka“ Trg. r.

Výpůjčky známé pouze z litevských slovníků z Východního Pruska: bēkis „mísa, umyvadlo“, blāsas „sud, káď“, fyrpanē, pyrpanē „pánev“, karticē „svíčka“, kylikas „pohár“, klyderberštē, -is „kartáč na čištění oděvů“, mēzeris „tlouk“, mēzerkylis „nástroj na drcení, tření“, pučerus „kleště“, spūnta „zátka, dřevěný špunt do sudu“, šolē „nádoba, mísa“, trōgai „nosítka“ (poslední výraz se v nářečích užívá v jiném významu – „bedna z latí pokládaná na saně k sezení“). Téměř všechny je najdeme i v pozdějších slovnících z 19.–20. století (Georgo Heinricho Ferdinando Nesselmanna, Friedricho Kuršaičio a Aleksandro Kuršaičio), s výjimkou fyrpanē, pyrpanē, klyderberštē, -is ir pučerus, -ē.

Kromě slovníků se ve starých písemných památkách vyskytují tyto výpůjčky ze skupiny názvů domácích potřeb: kragas BB, Lpn, K. Donel.; kucius K. Donel.; kurbas PVG; lampa BP, DP, PK, SD, VlnE, PVG, lampē BB; legēre K. Donel.

Některé z nich se vyskytují ve folkloru: bosas JV, KlvD, Sim, Sln, PP; kraga, -as, liktis JV, KlvD; kurbas BsP, KlvD; vygē BsO, DvD, JD, LB; viñdas BsP, KlvD, Jrk, JD; žakas Jrk, JV, KlvD, RD.

Mnohé názvy domácích potřeb téhož kořene a významu se vyskytují také v lotyštině, např.: bekenis < v.v.ž. becken (Sehw ers 1918: 143); laṃpa < v.v.ž. lampe (Sehw ers 1918: 116), lunte < v. Lunte (ME II 514), duršlāgs < v. Durchslag (Sehw ers 1918: 117); liste, lists < v.v.ž. liste (Sehw ers 1918: 153), legeris < v.ž. leggel (Sehw ers 1953: 70). Řada z nich, stejně jako v litevštině, se užívá pouze v nářečích, např.: mēzeris (Sehw ers 1918: 117), klucis „konec násady“, nebo jsou již téměř neznámé: kūze, kūze „vozík“ < v.v.ž. kūse (Sehw ers 1918: 152), pučšēres „kleště (na svíčky)“ (Sehw ers 1918: 156).

Některé germanismy jsou společné litevštině, lotyštině a estonštině, např.: litev. dēkis, lotyš. dekis, eston. tekk; litev. kùrb as, lotyš. kurvis, eston. korw; litev. pānē, lotyš. pānna, eston. pann; litev. spūnta, lotyš. spuñde, eston. punn; litev. vānē, lotyš. wānna, eston. vānn.

37

Litevci, Lotyši a Estonci se od Němců naučili vyrábět některé nádoby, nástroje a další předměty ze dřeva, mosazi a plechu. Podle J. Sehweria Němci ve většině případů nebyli vynálezci těchto předmětů, ale pouze zprostředkovateli západoevropské kultury.

ZKRATKY

NG – Naujoji Gadynė, časopis LSDP vycházející ve Vilniusu od 18. 5. 1906 do 10. 1. 1907.

PVG – Prūsijos valdžios gramatos, pagraudenimai ir apsakymai lietuviams valstiečiams, sestavil P. Pakarklis, Vilnius, 1960.

Ostatní zkratky jsou uvedeny stejně jako ve velkém Lietuvių kalbos žodyne.

LITERATŪRA

Alminauskis K. [1934]: Die Germanismen des Litauischen. Teil 1: Die deutschen Lehnwörter im Litauischen, Kaunas.

Frischbier H. 1882–1883: Preussisches Wörterbuch. Ost- und Westpreussische Provinzialismen in alphabetischer Folge 1–2, Berlin: Verlag von Th. Chr. Fr. Enslin.

ME 1923–1932: K. M ü l e n b a c h a Latviešu valodas vārdnīca, rediģējis, papildinājis, turpinājis J. E n d z e l ī n s, 1–4, Rīgā: Kultūras fonda izdevums.

S e h w e r s J. 1918: Die deutschen Lehnwörter im Lettischen, Zürich.

S e h w e r s J. 1953: Sprachlich – kulturhistorische Untersuchungen vornehmlich über den deutschen Einfluss im Lettischen, Berlin: In Kommission bei Otto Harrassowitz Wiesbaden.

DEUTSCHE LEHNWÖRTER IM BEREICH DER BEZEICHNUNGEN FÜR HAUSGERÄTE IN DEN WÖRTERBÜCHERN VON F.W. HAACK, P. RUHIG UND CHR. G. MIELCKE

Zusammenfassung

Im diesem Aufsatz werden 45 Germanismen im Bereich der Bezeichnungen für Hausgeräte besprochen, die aus den Wörterbüchern von F.W. Haack, P. Ruhig und Chr. G. Mielcke gesammelt worden sind. Deutsche Lehnwörter treten in den erwähnten Wörterbüchern nicht nur als Bezeichnungen unbekannter Gegenstände auf, sondern sie stehen oft als Synonyme neben echtlitauischen Wörtern. Einige der in den erwähnten Wörterbüchern enthaltenen Germanismen sind in den Mundarten sowie im Schrifttum in anderen Bedeutungen belegt. Zu diesen deutschen Lehnwörtern sind wurzel- und bedeutungsverwandte Entsprechungen auch im Lettischen und Estnischen belegt. Litauer, Letten und Esten haben die Herstellung einiger Arten von Geschirr sowie verschiedener Geräte aus Holz und Metall von den Deutschen gelernt. Wie J. Sehwers dargelegt hat, waren die Deutschen in vielen Fällen nicht die Erfinder der betreffenden Geräte, sondern nur Vermittler europäischen Kulturguts.

Nijolė ČEPIENĖ Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6 LT-2055, Vilnius, Lietuva El. paštas [email protected]

Gauta 1999 03 22

38