ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

XLVIII (2003), 105 – 118

Některé rysy vyjadřování konceptu smutku v litevštině

SILVIJA PAPAURĖLYTĖ

Šiaulská univerzita

Lexikální jednotky popisující emoce odkazují na situace. Vyčleňují řadu důležitých situačních prvků: kdo emocionální stav prožívá, co je jeho příčinou, jak lze definovat jeho základní rysy a jak se projevuje. Takové scénáře odrážejí naivní obraz světa. Cílem této studie je odhalit, jak jsou v litevštině konceptualizovány emocionální stavy spadající do oblasti obecného pojmu smutku. Pozornost je věnována pouze jedné části situačního scénáře spojeného se stavy smutku, totiž vztahu mezi emocionálním stavem a jeho příčinami.

Vztah emocí a jazyka je zvláštní tím, že jazyk vyjadřuje i to, co nelze spatřit pouhým okem. Jazyk kategorizuje vnitřní svět, odlišuje emoce jednu od druhé, vymezuje jejich podstatu a poukazuje na podobnosti a rozdíly. Názvy emocí částečně odhalují obsah vědomí.

Sféra pocitů je nejen abstraktní, ale také oblastí skutečnosti, která nejvíce závisí na zkušenosti každého člověka. Pomocí jazyka se však tato odlišná zkušenost zobecňuje a příslušné stavy se pojmenovávají na základě společných rysů. Když člověk mluví o svých emocích a vybírá odpovídající slova, zároveň dává najevo, jak by si přál, aby mu bylo rozuměno: srov. Po rozchodu s přítelem jsem byla trochu skleslá vs. Po rozchodu s přítelem jsem velmi truchlila (Bamberg 1997 a: 212). V podstatě všechny ostatní vědy, které zkoumají pocity, vycházejí z materiálu poskytovaného jazykem, neboť ten je jakýmsi mostem mezi neviditelným světem emocí a skutečností.

Jednou ze čtyř základních emocí je SMUTEK. V Psychologickém slovníku se smutkem (rus. грусть, angl. sadness) rozumí pocit duševní bolesti, sklíčenosti a lítosti, který vzniká v důsledku ztráty, toho, že něco nemáme, nebo nedostatku. Smutek se projevuje nepříliš silným prožíváním utrpení, sníženou motivací k činnosti, pasivitou a malátností; zahrnuje lítost a soucit se sebou samým i zálibu ve vlastní bolesti. Tato emoce pomáhá vnímat plynutí času a vyvolává lítost nad časem, který míjí. Smutek člověk prožívá tehdy, když se osobnost vzdá „falešných iluzí a smíří se s osudem“ (Augis, Kočiūnas 1993: 157).

Chápeme-li význam pouze jako soubor vymezeného počtu sémů, je obtížné popsat emoce – něco, co nelze vidět ani se toho dotknout. Při pohledu na jazyk z kognitivistických pozic se volí chápání významu jako nejnižšího stupně aktualizace konceptu (Gudavičius 2000: 55). Koncept je veškerá informace o nějakém objektu, která je přítomna ve vědomí lidí hovořících určitým jazykem. Obsah konceptu tvoří nejen jazykové významy, jazyk je však jedním z prostředků utváření konceptu i způsobem jeho zkoumání. Obsah konceptu závisí na zkušenostech jednotlivců, a proto se může značně lišit. Informace o některých rysech konceptu se zaznamenává ve slovníkových definicích-

106 |

SILVIJA PAPAURĖLYTĖ

…se. Koncept je v jazyce reprezentován lexémy a frazeologickými spojeními, běžnými slovními spojeními, strukturálními a pozičními větnými schématy obsahujícími typické propozice (syntaktické koncepty). Je-li třeba objasnit koncepty jednotlivého autora, předmětem analýzy se stávají celé texty (Popova, Sternin 1999: 8–11). Část obsahu konceptu se odhaluje prostřednictvím konceptuálních metafor.

S konceptem, který je v litevštině reprezentován slovem smutek, se pojí i další označení emočních stavů. Upozorňujeme, že termín slovo používáme relativně. V tomto případě máme na mysli nejen podstatné jméno smutek, ale také slova truchlit, smutný, smutně. Neexistuje vhodnější termín, jímž bychom mohli označit skupinu slov popisujících tentýž pocit. Slovem zde označujeme souhrn gramatických tvarů. Například příčestí se považují za gramatické tvary slovesa (Gudavičius 1994: 8). Připustíme-li, že truchlit a truchlící jsou jedno slovo, proč bychom jako jedno slovo nemohli označovat také slova smutek, truchlit, smutný, která se v podstatě liší pouze gramatickým významem?

Při sestavování seznamu slov zastupujících koncept poněkud pomohla analýza slovníkových definic. Nejprve byla inventarizována pouze ta slova, v jejichž výkladu významu se opakuje dominantní výraz dané skupiny – slovo smutek. Dále jsme zkoumali, při výkladu významu kterých slov se opakují právě tato slova. V tomto případě je samozřejmě nutné spolehnout se na intuici sestavovatelů slovníku. Kromě toho bylo ověřeno, zda lze ve významech všech slov zastupujících koncept vyčlenit společnou část. Na základě těchto principů by skupina reprezentantů konceptu měla vypadat takto: smutek, deprese, zármutek, žal (zarmoucenost), stesk, melancholie, nostalgie, sklíčenost, nuda, soužení, bolest srdce. Nejde o úplný výčet všech slov souvisejících se smutkem. Do seznamu nebyly zařazeny nářeční výrazy, například širdperša, širdskaudis.

Cílem tohoto článku je na základě příkladů užití ukázat, jak jsou v litevském jazykovém obrazu světa chápány a rozlišovány emoční stavy smutku.

Předmětem analýzy jsou příklady užití nejen uvedených podstatných jmen, ale také sloves a přídavných jmen se stejným kořenem. Vycházeli jsme z více než 5000 příkladů z korpusu Centra počítačové lingvistiky Univerzity Vytautase Velkého¹ – z litevské krásné literatury a publicistiky.

Definice v litevských slovnících poskytují o tomto konceptu jen málo informací. K doložení tohoto tvrzení postačí analýza několika příkladů:

smutek (3ᵇ) pocit duševní bolesti, sklíčenosti, zarmoucení: L. svíralo hruď. Oči plné smutku. Všechny zachvátil s(mutek) DŽ 371;

smutek (3ᵇ) pocit duševní bolesti, hořkosti, sklíčenosti; soužení, žal: A srdce hryzal stesk a hruď svíral smutek (V. Krėvė). Čas smutek léčí (rš). Z okna se usmívá šťastná tvář, jen stěží patrný smutek ji zatemňuje (rš). Smutek ubírá síly (Rs) LKŽ^VII 598.

sklíčit se [...] stát se smutným: Chudák se sklíčeně vrátil domů DŽ 450.

bolest srdce (1) soužení, smutek: Rozloučil se s ~ou. Z ~i onemocněl. Vylil své ~o DŽ 809;

bolest srdce (1) [...] soužení, smutek: Budeš mít bolest srdce, až tě bude srdce bolet, řekne anděl (J). Takovou bolest srdce jsem si musel vytrpět kvůli svému synovi! (Ss). S velkou bolestí srdce musím říci, že můj otec

¹ Příklady převzaté z korpusu jsou označeny písmeny KT. V ostatních případech se uvádí autor a zdroj.

LIŪDESIO KONCEPTO RAIŠKA | 107

dům se stal hnízdem pašeráků (I. Simonaitytė) LKŽ_xiv 847. sielvartas (1) trápení, starost, zármutek: Způsobit, vyvolat ~. Z velkého ~ onemocněl DŽ 690; sielvartas (1) [...] trápení, starost, zármutek: Těžký žal mi svírá, tíží srdce (S. Nėris). Je strašně bledá, ale už nemůže plakat, ačkoli ji žal nepřestává sžírat (I. Simonaitytė). Nyní je má duše plná žalu (V. Krėvė). [...] Trápí ho velký žal (trš). Způsobit žal (NdŽ). Ach, můj největší žale! (V. Kudirka) LKŽ_xii 521–522.

Často se sahá k synonymnímu způsobu výkladu významu, který se pro takovou slovní zásobu příliš nehodí, a proto se stírají rozdíly mezi slovy s podobným, ale ne totožným významem. Výsledkem je, že liūdesys je totéž co nusiminimas, nusiminti se ničím neliší od nuliūsti, zatímco slova označující zřetelně odlišné emoční stavy různé intenzity, širdgėla, sielvartas, liūdesys, znamenají téměř totéž. Situaci poněkud napravuje narážka na metaforické vyjádření emočního stavu: liūdesys je charakterizován jako duševní bolest – poukazuje se na souvislost mezi duševním strádáním a tělesným postižením. Ve slovníku se nejčastěji volí nejsnazší cesta: postupuje se v kruhu, tj. jedno slovo se vysvětluje jinými. Jsou tedy zapotřebí informativnější způsoby popisu významů těchto slov.

Po analýze alespoň části textu, která pojednává o lidských emocích, lze tvrdit, že slovní zásoba, jež je pojmenovává, je situační. Kterákoli slova zastupující emoční koncepty vedou vědomí k tomu, aby zachycovalo několik nejdůležitějších momentů: kdo emoční stav prožívá, co je jeho příčinou, jak lze vystihnout podstatu tohoto emočního stavu, jak se projevuje atd. V každém výpovědním aktu nemusí být všechny tyto prvky vyjádřeny přímo; některé lze pochopit pouze z širšího kontextu:

Ale hned si vzpomenu, že má radost je sobecká, a říkám: „Já (subjekt) se raduji, ale vám (subjektu) je možná smutno, že nebudete s rodiči (příčina)... Jsem velká sobkyně“ ŠR JVUS 57; Stařeček (subjekt) přešlápl na místě. „Je mi zima, půjdu,“ řekl. „Vím, to zvířátko není moje, je všech, je divoké. Když ho chytíš, neříkej mi to. Je mi nějak teplo u duše: podívej, žije Boží brouček a žiješ i ty... Když tu nebude (příčina), bude mi smutno, zdá se, že pak i mně bude smrt brousit kosu...“ M VD 72.

Je tedy zřejmé, že v každém případě jsou ve výpovědi uvedeny určité prvky situace: subjekt emočního stavu, příčina, projev.

Toto tvrzení můžeme podložit také nejnovějšími pracemi lingvistů, kteří zkoumají slovní zásobu emocí a uvádějí, že taková slovní zásoba je nutně spojena s určitou situací a že jsou pojmenovávány prvky scénáře této situace (Bamberg 1997 b: 315).

Situační povahu slovní zásoby pojmenovávající emoce a s ní související způsob popisu významu zdůrazňuje Anna Wierzbicka (1999: 503–526). Deskriptivní formule této lingvistky se chápou jako srovnání emoce prožívané člověkem, o němž se mluví, s emocí, která se vybaví v paměti či představivosti při přečtení popisu situace.

E. M. Vol‘f konstatuje, že jazykové ztvárnění vnitřního světa člověka odráží naivní obraz světa, který se značně liší od vědeckého (Vol‘f 1989: 55). Podle

108 |

SILVIJA PAPAURĖLYTĖ

Podle Vol'fa jsou výpovědi popisující emocionální stavy jako modely odpovídající určitému fragmentu vnitřního světa. Tento model zahrnuje tři hlavní prvky: (1) subjekt emoce, (2) samotný emocionální stav, (3) příčinu emocionálního stavu. Například: Jis (subjekt) apsidžiaugė (predikát emocionálního stavu, tj. samotný emocionální stav), kad atvažiavo Vytautas (příčina).

Ruští lingvisté Valentina Apresjan a Jurij Apresjan se domnívají, že při popisu významu takových slov je nezbytné zdůraznit odkaz na obecný nebo častý případ, tj. zkušenost mnoha lidí související s konkrétním případem. Význam emoce popsaný způsobem, který navrhují, vypadá takto: lítost X-a vůči Y-ovi (Его жалость к больным была почти не беспредельной „Jeho lítost s nemocnými byla opravdu bezbřehá) = „pocit, který narušuje duševní rovnováhu X-a a který v X-ovi vyvolal Y; takový pocit člověk zažívá, když si myslí, že se někdo ocitl ve špatné situaci a že tato situace je horší, než si zasloužil (příčina), člověk cítí něco podobného tomu, co cítí lidské tělo, když ho něco bolí, a lidské tělo na takový pocit reaguje jako na bolest (tělesná metafora), člověk prožívající tento pocit chce změnit situaci jiné bytosti tak, aby nebyla tak špatná (důsledky)“ (Apresjan, Apresjan 1993: 35). Později Apresjan tuto teorii modifikuje. Pokouší se rekonstruovat naivní obraz světa emocí, model lidského světa emocí, který se odráží a zprostředkovává prostředky ruského jazyka. Apresjan popisuje scénář vývoje emocí nikoli na základě poznatků psychologické vědy, ale podle toho, co je zprostředkováno jazykem, tj. jak jazyk „vidí“, „chápe“ a „vyjadřuje“ to, co se děje (Apresjan 1995: 52–53).

Analýza několika způsobů, jak vysvětlovat význam slov pojmenovávajících emoce, ukazuje, že přístup k významu těchto slov jako k modelu určité situace je velmi vhodný, neboť tak lze zachytit nejen dynamiku emoce, ale i faktory, bez nichž si konkrétní emoci nelze představit. Scénář emocionální situace odhaluje naivní obraz světa. Podle našeho názoru jsou pro popis emocionálních stavů SMUTKU důležité tyto faktory:

(a) subjekt emoce,

(b) příčina emoce,

(c) místo, kde se emoce nachází,

(d) charakteristiky emocionálního stavu,

(e) projev emoce,

(f) důsledky.

Teorii prototypů poněkud modifikujeme. Tradičně se má za to, že předměty nebo jevy tvořící kategorie do nich patří v různé míře: některé lépe, jiné hůře. V lidském vědomí se utváří abstraktní nebo konkrétní představa předmětů náležejících k dané kategorii. Tato představa se nazývá prototypem, pokud se o ni člověk opírá při vnímání skutečnosti. Člen kategorie, který je prototypu nejblíže, se považuje za nejlepší příklad třídy objektů tvořících danou kategorii. Při určování statusu prvku jej člověk porovnává s prototypem a teprve poté rozhoduje, zda tento prvek do kategorie patří (Eleanor Rosch; cit. podle Beljavskaja 2000: 11). Pro charakteristiku prototypu je nezbytný soubor rysů. Jak ale postupovat v případě, kdy máme na mysli nějaký abstrakt, jehož typické, ba vůbec jakékoli rysy lze jen těžko vymezit? Teorie prototypů se proto hodí spíše k sémantickému popisu tříd konkrétních objektů než abstraktních. Chceme-li ji použít pro sémantickou reprezentaci emocí

LIŪDESIO KONCEPTO RAIŠKA

| 109

Při popisu je třeba zohlednit zvláštnosti této lexiky. Koncept, nejlépe reprezentovaný slovem liūdesys, chápeme jako určitou emocionální kategorii. Nejtypičtějším představitelem tohoto konceptu v jazyce je slovo liūdesys, neboť podle synonymického slovníku (Lyberis 2002: 44) jeho význam nejpřesněji vystihuje obecný význam synonymické řady. Je to centrum kategorie. Všechny ostatní lexémy se od něj liší tím, že nepopisují celou oblast emocionální reality, ale pouze její jednotlivé části. Společnými sémantickými rysy slov představujících tento koncept jsou prvky situačního scénáře. Každá emoce náležející k tomuto kontinuu má totiž subjekt a příčinu (ztrátu nebo nedostatek něčeho důležitého, potřebného člověka či morálních hodnot). Jednotlivé emoce se však liší povahou příčiny a rysy svého vyjádření. Například slovem liūdesys lze nejspíše označit emoční stav vyvolaný různými ztrátami, zatímco příčina gedulo je vymezena přísněji.

V článku se omezíme pouze na jednu část situačního scénáře spojeného s emocemi liūdesio – na analýzu korelace mezi názvy emocionálních stavů a příčinami, které je vyvolávají. Tato volba určila také rozsah analyzovaného materiálu. Nebudeme zde analyzovat konceptuální metafory odhalující část obsahu tohoto konceptu ani sémantiku příslušné frazeologie; omezíme se pouze na analýzu jednotlivých výpovědí, v nichž se objevují slova představující tento koncept.

Nejobecnější příčinou emocí kontinua SMUTKU je ztráta nebo nedostatek něčeho – ty lze různě rozlišovat.

S příčinou emoce neoddělitelně souvisí předmět ztráty či nedostatku: člověk, zvíře, věc. Emoce SMUTKU vyvolává také ztráta morálních hodnot. Je zřejmé, že člověk tyto emoce prožívá pouze tehdy, pokud je ztracený nebo chybějící předmět pro něj důležitý. Míra důležitosti se rovněž liší. Předmět nedostatku může být jednoduše velmi potřebný k uspokojování každodenních potřeb (lze však žít i bez něj), nebo může být životně důležitý – takový, bez něhož se život stává nemožným.

Všechny příčiny vyvolávající emoce SMUTKU lze rozdělit do dvou skupin: ztráta a nedostatek (nedostatek v tomto případě není důsledkem ztráty; člověk touží po tom, co nikdy neměl). Emoce tohoto typu člověk prožívá při nedostatku lidí, zvířat, morálních hodnot, činnosti, věcí či jiných méně důležitých záležitostí. Ztráty, které je vyvolávají, jsou dvojího druhu. Pokud se to, co je důležité (lidé, zvířata, morální hodnoty, věci), ztratí pouze dočasně, je stále možný návrat do předchozí situace. V tomto případě emoční stav počítá s perspektivou budoucnosti. Úplná ztráta (nejčastěji se tím míní smrt člověka, ale také ztráta morálních hodnot) je nevratná. Na míře ztráty závisí snad nejvíce povaha a intenzita emočního stavu.

Na základě dostupného materiálu lze tvrdit, že příčiny emočních stavů označovaných slovem liūdesys zahrnují velmi široké spektrum.

Prototypickou situaci SMUTKU lze nejspíše spojovat s fyzickou (smrt) nebo duchovní (rozchod) ztrátou blízkého člověka. Ve druhém případě lze situaci změnit (alespoň taková teoretická možnost existuje):

Přesto by mé srdíčko tesknilo, / že svého milého neuvidím KID, 125; Ale když jsem uslyšela, že od nás odjíždí, nevím proč mi ho bylo líto a bylo mi smutno B R₁, 162;

110 |

SILVIJA PAPAURĖLYTĖ

Vždyť každá láska je prožívána. Neustále nám připomíná milovanou věc, přikazuje nám po ní toužit, truchlit, když ji ztratíme, a radovat se, když ji máme M-P AŠ 19;

Dívka se rozhodla zapomenout na podvodníka a nastoupila na prestižní vysokou školu. Rozešli se na čtyři roky, ale Andrė dlouho netruchlil KT.

Truchlí se i kvůli nedostatku věcí, předmětů či abstraktních hodnot, které rozhodně nepatří k těm nejdůležitějším:

Jak se říká, možná je někdy lepší zhřešit a litovat toho, než celý život truchlit nad tím, že člověk nezhřešil KT;

Jeho čin byl tehdy krásný. Nedostal jsem lístek na „Fausta“ a nesmírně mě to mrzelo KT;

Dívka, která byla vždy vůdkyní a mimořádně aktivní a společenská, bývala smutná jen tehdy, když nevěděla, co dělat KT.

V uvedených případech nejsou ztráty velké; navíc to, co člověku právě chybí, lze snadněji či obtížněji znovu získat.

Fyzická ztráta blízkého, drahého člověka i smrt mnoha lidí jsou nevratné procesy, a proto se emocionální stav zdaleka nemůže rovnat tomu, který člověka přepadne, když nemá lístek na představení nebo neví, co dělat; přesto jej lze označit stejným slovem:

Konečně Kaunas – město tvého smutku, neboť na předměstí tohoto města jsi pohřbil svého syna a sestru Mč LMM 30;

Když začala válka, vraždění a ničení, doktor byl čím dál smutnější: tížily ho krutosti hitlerovců, nechávání válečných zajatců umírat hlady, vraždění Židů, masakry Litevců... KT;

Vincas byl vystaven v prostorách gymnázia. Plakali jsme a truchlili, jako bychom ztratili vlastního bratra, který padl za Litvu, za Vilnius KT;

Vždyť mrtví nikam nemizí, zůstávají. Nesmíme pro ně příliš truchlit a nářkem rušit jejich věčný klid KT;

Je nám samozřejmě velmi líto, že v bývalé Jugoslávii tuto neděli zahynuli diplomaté; také mezinárodní vojsko kvůli tomu velmi truchlí KT.

Tak lze označit i prožitky vyvolané ztrátou milovaného zvířete:

Ieva a Aivaras velmi truchlili, když náš pejsek onemocnělý morem uhynul KT.

Lze vyvodit závěr, že jazyk v určitých případech nemá sklon emocionální stavy rozlišovat, protože jedním a týmž slovem označuje emocionální stavy vyvolané dost odlišnými příčinami, a tedy i různé intenzity a s různými důsledky. Smrt blízkého člověka a ztráta zvířete, jakkoli milovaného, obvykle nevyvolávají totožné prožitky, avšak v jazykovém obrazu světa mohou být vymezeny stejně. Proto se zdá zcela oprávněné považovat slovo smutek za dominantu příslušné synonymické řady – nejvýstižněji vyjadřuje význam celé skupiny slov.

111

Slova označující pojem sklíčenosti se pojí s takovými emocionálními stavy, jejichž příčinou bývá zpravidla ztráta morálních či podobných hodnot: Z rozhovoru v ředitelské kanceláři mi utkvělo jen to, že firma už nepotřebuje mé služby, ale neměl bych propadat sklíčenosti, protože dostanu plat na dva měsíce dopředu a za tu dobu si najdu novou práci KT. Sklíčenost vyvolávají nenaplněná očekávání (člověk upadá do sklíčenosti proto, že nemá nebo nedostal to, co považuje za důležité a potřebné, nebo se mu nepodaří vykonat důležitou práci):

A nemusíte propadat sklíčenosti, pokud nejste podobná vítězce koruny „Miss World“. Být krásná a krásně vypadat není totéž KT; Během aktivit se ženy jednoduchými hrami snažili přesvědčit, že není třeba propadat sklíčenosti, když se něco nepodaří hned napoprvé KT; Širšis se rád účastnil koňských dostihů. Jezdit na něm tehdy bývala neobyčejná zábava. Prostě jsem cítil, že měl stejnou touhu jako já: vyhrát. Samozřejmě jsme vyhrávali. Zklamaní soupeři, vesničtí chlapci, se utěšovali: „Žaibas, to není kůň, ale blesk! Když se účastní dostihů, nemůže to dobře dopadnout“ Š K 7.

Příčinou sklíčenosti může být dočasné odloučení od drahého či velmi důležitého člověka:

Gundė nepřišla do kostela ani následující neděli. Úplně jsem propadl sklíčenosti. Strašná úzkost mi jako hřeby probodávala srdce Š K 69.

Vezmeme-li kterýkoli příklad užití, lze se přesvědčit, že jde o události, jejichž následky lze ještě napravit. Ztráta a pocit nedostatku jsou tedy dočasné. Proto je „váha“ sklíčenosti a její negativní náboj přece jen menší, srovnáme-li ji se smutkem.

Stesk, stejně jako všechny emocionální stavy spojené s tímto sémantickým polem, je podmíněn ztrátou a nedostatkem. Zde jsou důležité dva momenty: co chybí a po čem se stýská, jak dlouho může taková situace trvat. Předmět stesku nikdy nesouvisí s materiálními hodnotami, například s penězi, nemovitostmi či věcmi. Prototypovou situací je stesk po milovaném a drahém člověku, který nyní není nablízku:

Až vyjedu/ na velikou cestu,/ bude se ti po mně/ stýskat, děvečko? VD₁₂ 126; Ačkoli doma žili napůl hladoví, po domově i rodičích se stýská všem. Většině však marně. Rodiče nepíšou ani nepřijíždějí KT; I já bych chtěla vídat známé tváře co nejčastěji, stýská se mi po účastnících, tak jako se učitelům stýská po jejich žácích KT; Válečné útrapy mě s rodinou (manželem a dvěma dcerami ve věku pěti a sedmi let) zavály do Německa, do Freiburgu; nesmírně se mi stýskalo po mamince, která zůstala v Litvě KT.

Podobný pocit člověk prožívá i ve vztahu ke svým nejmilovanějším domácím zvířatům:

Měl jsem bernardýna Azu a foxteriérku Čitu. [...] Ale pořád se mi stýskalo po Bukisovi. Bukis pro mě byl ideálem psa KT.

Slovo stýskat se se také často užívá při hovoru o nedostatku abstraktních věcí, morálních hodnot:

112

Toužíme po pravdě, po výsledcích v práci, jen ať už rychleji pomine to znehybnění dlouhých let, jen ať už rychleji ti vedoucí, kteří zpohodlněli a uvěřili ve svou vševědoucnost, opustí svá křesla K NS 17; Komputerizovaný technokratický a pragmatický svět konce 20. století nečekaně prozrazuje, že nejvíce touží po opravdových citech, lásce a lidském teple KT;... Litevec při modlitbě nebo zpěvu litanie k Nejsvětější Panně Marii ji nazývá nejkrásnějšími tituly. V těchto titulech se skrývá duchovní krása, po níž touží člověk unavený životními útrapami a vnitřními problémy KT; Pokud chcete mít rodinu, toužíte po ženské něze a teple dětských ručiček, jste-li přesvědčen, že budete schopni milovat a stát se přítelem... KT.

Pocit ztráty prožívaný daleko od vlasti či domova se také nazývá steskem:

Jsou tyto děti spokojené se životem na ulici? Ne. Jedněm i druhým se velmi stýská po domově KT; Ať už je však má budoucnost jakkoli krásná, stýskalo se mi po vlasti. Bez ní, bez jejích lidí, kdo jsem?.. Je hrozné na to pomyslet! KT.

Všechny uvedené objekty stesku spojuje společný rys: to, po čem se stýská, patřilo k minulosti a zanechalo ten nejlepší dojem. Rozchod, který vyvolal nyní prožívaný nepříjemný stav, je nejspíš dočasný. Dřívější situace se může ještě opakovat, alespoň v to člověk doufá. Nejde pouze o ztrátu pociťovanou při absenci toho, co je drahé, vlastní a potřebné, ale zároveň i o radost z budoucího setkání. Tento emoční stav je orientován na budoucnost.

STESKEM se téměř nikdy neoznačuje emoční stav motivovaný úplnou ztrátou důležitého objektu, jeho smrtí (jde-li o člověka). Tímto slovem by se měl označovat takový emoční stav náležející do kontinua SMUTKU, pro který je charakteristický silný pozitivní postoj, neboť, jak již bylo zmíněno, popisuje situaci, kdy se očekává, že chybějící subjekt či objekt bude přece jen někdy znovu nablízku.

NOSTALGIE je orientována na minulost. Společným rysem objektů NOSTALGIE je, že v minulosti již byly dostatečně významné, příjemné a užitečné a zřejmě se už nebudou opakovat. To, co patřilo minulosti, se idealizuje. NOSTALGIE se vždy obrací k nějakému objektu minulosti. Není jím pouze vlast, rodný kraj:

Důležitý je tento neustálý, každodenní návrat do minulosti. A při hledání smyslu dneška nejvíce potřebujeme nikoli romantizování minulosti ani nostalgii po rodném domově, nýbrž zhodnocení tehdejšího prostředí i sebe sama KT; Tak na chlapce v nejlepších letech dolehla jazyková bariéra, stesk po rodišti a domově. Nostalgie po kraji, který ho vychoval a formoval, podvědomý i vědomý duchovní postoj, který ho spojoval s rodnou zemí KT.

Takový emoční stav často vyvolávají vzpomínky na minulost:

Tak komentoval jeden z lídrů levice anketu otištěnou v deníku „Lietuvos rytas“. Klesající popularitu vlády v průzkumech veřejného mínění levice vysvětluje nikoli nostalgií po minulosti, nýbrž přirozenou reakcí lidí na kroky vlády KT;... v takovém případě je snadné spekulovat o minulosti a snadné obviňovat z nostalgie po sovětské minulosti každého, kdo navrhuje vidět v Rusku rytmy, nevyhnutelné, byť hrozivé, ale přesto partnerské KT.

113

NOSTALGII k předmětu nebo zemřelému příteli je zcela nemožné.

SMUTEK se od ostatních slov označujících emoce SMUTKU odlišuje velmi přesně vymezenou oblastí užití. Toto slovo označuje nejen emoční stav, ale také určité normy chování: při truchlení se lidé příslušně oblékají a chovají, zdržují se veselí. SMUTEK se pojí s úplnou ztrátou, tuto situaci již nelze změnit. Příčinou emočního stavu je smrt blízkého člověka, spojeného příbuzenským nebo manželským svazkem:

Přijít o nejbližšího člověka je nesmírně těžké. Člověk truchlí po celý zbytek života KT;... v předvečer pohřbu se ti, kteří se chtěli se zemřelou dívkou rozloučit, sotva vešli do smuteční síně. Zakrytá rakev tonula v bílých květech. Renata oplakávali starší bratr Darius, o tři roky mladší sestra Jurgita, dědeček, opatrovníci, další blízcí KT,... porodila dva syny, žila počestně a šťastně, neboť ten muž byl pracovitý jako málokdo. Je mi jí líto, ale ještě mladého ho do hrobu přivedl nádor. Hermina dlouho truchlila za manželem, trpělivě nesla úděl vdovy, ale čas pomalu zahojil bolest v srdci KT.

Truchlí se také nad smrtí člověka známého a drahého celému národu, či dokonce celému světu:

Za tyto a další obrovské zásluhy o Litvu lidé Vytautase přezdívali Vytautas Veliký. Když zemřel, truchlili nejen jeho blízcí, ale i celá Litva KT; Jeden hinduistický fanatik zavraždil indického vůdce. Zpráva o smrti M. Gándhího otřásla světem. Prezidenti, premiéři, králové i diktátoři truchlili nad úmrtím 78letého askety KT.

EMOČNÍ STAV NAZÝVANÝ ŽALEM nejčastěji vyvolává úplná ztráta velmi důležitého objektu či velké neštěstí. Návrat do původního stavu, tedy do takového, kdy člověk bude mít opět to, co mu nyní chybí, je nemožný. Žaluje se nad odloučením od blízkého člověka. Ztráta může být duchovní – přerušené vztahy, i fyzická – smrt:

Když má být dítě odstaveno, i matka žaluje, že se ona i dítě stále více a více vzdalují KT; Rolandas velmi truchlil kvůli rozvodu, když si jeho žena nacházela nového životního partnera KT; Povídky s motivy vyhnanství jsou otištěny v knize „Dvě galaxie“ (1990). A když se spisovatel vrátil, žal nad tím, že se k němu obrátila zády většina známých a spisovatelů...KT;

... najdeme mnoho písní utěšujících blízké, zejména matky a milované ženy. Tyto písně podněcovaly bojového ducha a vybízely k nahrazení padlých bratrů. Na truchlení za padlé nebyl čas KT; Žaluješ nad smrtí syna, – obviň okamžik jeho narození, při jeho narození mu byla předpovězena smrt KT.

Tak se označuje i emoční stav vyvolaný teprve tušenou ztrátou drahého člověka:

Tím smíchem bylo plné Baltaragisovo srdce a on se tiše plížil jako stín, naslouchal mu a radoval se, ale někdy tak truchlil, že nikde nenacházel místo [otec věděl, že může brzy přijít o dceru – S. P.] B BM 33; J. Griniuvienė kvůli synově nemoci velmi truchlila, plakala a propadla depresi, protože to byl již její druhý neúspěšný porod KT.

114 |

Truchlí se kvůli mimořádně důležitým, globálním, společenským problémům, nevratným změnám:

Tvůrkyně didaktických příběhů pro děti truchlí kvůli „amerikanizaci“ KT; V tomto světě truchlíme kvůli zločinům a ničemnostem KT.

V jiném případě je předmětem ztráty mimořádně důležitá morální hodnota: dobré jméno, čest, duševní klid:

A jeho žena – ano, cítí se hluboce ponížená ve srovnání s tak vážným a svatým mužem, který může takto truchlit kvůli hříchu KT; Ale já jsem veselý člověk a nemíním truchlit kvůli porážce KT.

Sémantické hranice ŽALU jsou zřejmě poměrně široké, neboť tak se označuje i takový emoční stav, jehož příčiny souvisejí s hmotným objektem, ztrátou peněz nebo nedostatkem takových (abstraktních i konkrétních) věcí, které obvykle nebývají životně důležité:

... při darování není třeba cítit povinnost ani truchlit kvůli výdajům, ale prostě se radovat, že jsi udělal radost někomu jinému KT; Závěr: drobné a plnoštíhlé dívky nemusí truchlit nad tím, že se nepodobají modelkám KT; Někteří upřímně truchlí kvůli děravé střeše, prasklému potrubí, tepelným ztrátám nebo prostě kvůli chátrajícímu domu KT.

Sémantika slova bolest v srdci je poněkud užší. Tak se označují téměř výhradně ty emoční stavy, které vyvolává úplná ztráta mimořádně důležitého objektu (fyzická i psychická), nebo vědomí skutečné hrozby takové ztráty. Předmětem tohoto emočního stavu nejsou jen blízcí lidé, ale také zásadní životní hodnoty (svoboda, vlast, mateřská láska):

Psala mi o tom v dopisech z New Yorku, kam odjela utišit bolest ze ztráty a odloučení KT; S bolestí v srdci vzpomínají lidé ze Zanavykije na 23. srpen 1939 a jeho následky; tisíce z nich zažily násilí a křivdy sovětské okupace KT; Ne každé dítě svou matku okrade a přivede na mizinu. Takových je však stále méně. Většina s bolestí v srdci vzpomíná na své zesnulé matky a nedokáže si odpustit, že využívala jejich bezmezné dobroty a ponechávala jim na živobytí jen drobky KT; O dvou dětech, které zemřely v dětství, vyprávěla Elena s velkou bolestí v srdci KT.

Takový emoční stav by tedy měl být pro toho, kdo jej prožívá, mimořádně intenzivní a velmi bolestivý.

Při vymezování příčin těch emočních stavů, které se v jazyce označují slovem deprese, je třeba upřesnit, že cílem tohoto článku není analýza vědeckého jazykového obrazu světa. „Vědecký obraz světa je souhrnem vědeckých poznatků o světě, které jednotlivé vědy nashromáždily v určité etapě společenského vývoje“ (Kornilov 1999: 10–14). Uvedené lexéma je termínem příslušného vědního oboru označujícím určitý typ duševní poruchy. Nezajímá nás, co psychologové označují slovem deprese,

| 115

zajímá nás však, jakými příčinami vyvolaný emoční stav je v jazykovém obrazu světa litevštiny pojmenován právě tímto slovem, tedy jakousi naivní psychologií. Při užívání tohoto slova v každodenní řeči nemáme na mysli všechny ty příznaky, které se spojují s příslušným odborným termínem, některé z nich se však přesto odrážejí. Takové slovo totiž do jazyka přichází z příslušné vědní oblasti, a přináší si tedy s sebou i část své sémantiky.

Jakýkoli výrok nepsychologa, který obsahuje slovo depresija, není diagnózou, nýbrž popisem situace a přáním, aby mu bylo odpovídajícím způsobem porozuměno:

... přemýšlím, když platím pokutu. Přemýšlím, ale nic takového neříkám – jen se dej do řeči s neznámým policistou! Přepadla mě taková deprese, už zase taková... Všichni víme, jaký je nejlepší lék na depresi, nejsme malé děti. A tak jedu do nejbližšího baru KT.

V naivním jazykovém obrazu světa se depresija označuje stav vyvolaný velkými otřesy:

Letos v únoru zemřel její čtyřiatřicetiletý syn. Podle spolupracovníků ženu po této tragédii postihla deprese a musela užívat léky KT; v Lietuvoje jsem si pět let budoval tvůrčí dílny, peníze za tu dobu ztratily hodnotu, otec tragicky zahynul, zachvátila mě hluboká deprese KT; Vězně trápí deprese. Poté, co byl násilím odvezen z luxusní vily v dedinském okrese, začala S. Miloševiče ve vězení trápit deprese KT.

V tomto případě se od významu příslušného odborného termínu odchyluje i MELANCHOLIE. Tento emoční stav se vyznačuje tím, že je často osobnostním rysem, trvalým stavem, a nikoli výsledkem nějakých událostí. Konkrétní události se obvykle nespojují s velkými neštěstími, úplnou ztrátou ani nedostatkem mimořádně důležitého objektu:

Zřejmě včerejší melancholie zaplavila ji i Princeznu kvůli změně počasí KT; Jen mě přepadne melancholie, že jsme dříve neměli tak skvělý stadion, na takovém bychom se určitě dostali do dálky 7,20 KT; Každé ráno, sotva pomyslím na to, kolik nesmyslných pohybů budu muset udělat v kuchyni, v posteli, v kanceláři: tam a zpět a krouživými pohyby, – zmocní se mě melancholie KT; Zajdeme do „Ponių laimė“. Ona hodně jí a mě přepadne melancholie KT.

Příčinu MELANCHOLIE bychom stručněji mohli označit prostě za nedostatek zapamatovatelných a smysluplných činností.

Poměrně daleko od centra konceptu se nachází slovo graudulys. Takto označovaný emoční stav vyvolávají patrně ztráty s nejmírnějšími následky. Ztráta většinou není úplná, situaci lze napravit:

Když odjel, přepadl ho zvláštní smutek, dostavila se jakási prázdnota KT; Díval jsem se, jak se vzdalují evropské břehy, a zasažen smutkem jsem se sám sebe ptal: spatřím ještě někdy Lietuvą KT.

Příčinu SMUTKU lze spojovat také se smrtí, v tomto případě je však zřejmý rozdíl mezi ŽALEM, SRDEČNÍ BOLESTÍ a SMUTKEM. Tímto slovem se obvykle označuje to-

116

emocionální stav vyvolaný myšlenkami na minulost, tj. máme na mysli nikoli právě prožívaný pocit ztráty či nedostatku, ale vzpomínky na určité události, znaky těchto událostí:

Svírá se mi srdce, tatínku, když tam jdu. Ne proto, že tam leží moji blízcí. Na žádný hřbitov nemohu jít. Přepadne mě dojetí, když vidím na jednom místě tolik lidí, kteří prožili svůj život KT; Aloyzu se sevřelo hrdlo dojetím: viděl otec z výšky, jak na podzim zaséval žito? Vidí ho, jak krásně vzešlo a vlní se? KT.

Na periferii konceptu smutku se nachází nuda. Tímto slovem se označuje emocionální stav, který nesouvisí se ztrátou – vyvolává jej monotónní činnost, absence změn:

... že jednou z mých největších slabin jako zaměstnankyně je nuda, kterou ve mně někdy vyvolává práce KT; Monotónnost, rutina, pokračovala, to je to, co přináší nudu KT; Každodenní život v nás však vyvolává tíživou nudu KT.

Tak se označuje také emocionální stav, který nevyvolává nedostatek, nýbrž pouze absence věcí, o něž usilujeme, jakési „přesycení“ životem:

... co bych si ještě přála, co by mě ještě potěšilo, je nejisté už jen proto, že potěšení se člověk velmi rychle nasytí a přesytí. Pak se dostavuje nuda, apatie KT; Bylo mu 28 let, byl ženatý, vychovával houfek dětí a žil na předměstí. Přesto ho nesmírně tížila nuda a život bez vyhlídek KT.

Shrneme-li, co bylo řečeno, můžeme vyvodit následující závěry. Slova označující emoce smutku poměrně podrobně rozlišují toto sémantické pole podle příčiny, která emocionální stav vyvolala. Korelace mezi názvy emocionálních stavů a příčinami, které je vyvolávají, je znázorněna v tabulce:

TABULKA 1. EMOCIONÁLNÍ STAVY A PŘÍČINY, KTERÉ JE VYVOLÁVAJÍ

Předmět emocionálních stavů

Úplná ztráta

Dočasná ztráta

Nedostatek (nikdy předtím nemít)

Člověk

Smutek, sklíčenost, stesk, zármutek, žal, bolest u srdce, deprese, dojetí

Smutek, sklíčenost, stesk, žal, dojetí

Smutek, stesk

Morální hodnoty (vlast, vzájemné vztahy)

Smutek, nostalgie, žal, bolest srdce, deprese, zármutek

Smutek, sklíčenost, stesk, nostalgie, žal

Smutek, stesk

| 117

POKRAČOVÁNÍ TABULKY 1

Objekt emocionálních stavů

Úplná ztráta

Dočasná ztráta

Nedostatek (když člověk nikdy neměl)

Důležité věci

Smutek, sklíčenost, žal

Smutek, sklíčenost, žal

Smutek

Zvířata

Smutek

Stesk

–

Ostatní věci (méně hodnotné a méně důležité)

Smutek, sklíčenost

Smutek, sklíčenost

Smutek

Absence smysluplné činnosti

–

–

Smutek, melancholie, nuda

V jazykovém obrazu světa litevštiny se podrobněji rozlišují prožitky vyvolané úplnou nebo dočasnou ztrátou. K jejich popisu jazyk volí více slov, což znamená, že je důležité uvést nuance emočních stavů, které závisí na povaze ztraceného objektu, typu ztráty a možných vyhlídkách do budoucna.

Jazyk má však také sklon zobecňovat. Stejným slovem lze označit emoční stavy vyvolané velmi odlišnými příčinami, které se proto od sebe skutečně liší.

Ačkoli jazyk nabízí řadu variant pro pojmenování podobných jevů, jejich synonymie je zdánlivá. V tomto případě jsou jazykové jednotky synonymní pouze v tom smyslu, že označují emoce náležející témuž kontinuu, mají tedy společnou významovou složku, a lze je proto považovat za členy jednoho sémantického pole. Při nahrazení jednoho označení emoce jiným v textu se část informace ztrácí nebo zkresluje, srov.:

*Truchlí, protože přišel pozdě na hodinu. Sousedka, která přišla o syna, nepřestává truchlit. *Sousedka, která přišla o syna, se rozesmutnila. Rozesmutnil se, protože přišel pozdě na hodinu.

První věty dvojic jsou samozřejmě srozumitelné, přesto však příčina emočního stavu neodpovídá jeho popisu.

Na druhou stranu nemůžeme tvrdit, že každá emoce (počet jejích variant je prakticky nespočitatelný) má svou nálepku – slovo, které ji pojmenovává. Jazyk není zrcadlovým odrazem emocí. Svět emocí a jazykové prostředky, které je označují, se nemusejí shodovat. Lidé označují stejným slovem různé prožitky, a proto lze zjistit, o čem se skutečně mluví, jen z kontextu. Vztah mezi typickými emočními stavy a jejich odrazem v jazyce není pevný, komunikanti si však rozumějí díky tomu, že jazykové prvky (označení emocí) směřují k prototypickým situacím.

118 |

ZKRATKY PRAMENŮ

B BM – Boruta K. Baltaragio malūnas, Vilnius: Vaga, 1971.

B R₁ – Biliūnas J. Spisy 1, Vilnius: Vaga, 1980.

DŽ – Slovník současné litevštiny, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1993.

KID₁ – Válečné historické písně 1, Vilnius: Vaga, 1985.

K NS – Kašauskas S. Netiesos sakymas, Vilnius: Mintis, 1988.

LKŽ – Slovník litevského jazyka, Vilnius, 1941–2002.

Mč LMM – Mačiukevičius J. Laiškai mylimoms moterims, Vilnius: Naujoji Rosma, 2000.

M-P AŠ – Mykolaitis-Putinas V. Altorių šešėly, Kaunas: Šviesa, 1983.

M VD – Malūkas E. Vilko duona, Vilnius: Magilė, 1999.

Š K – Šeinius I. Kuprelis, Vilnius: Baltos lankos, 1996.

ŠR JVUS – Šatrijos Ragana. Jau vakaruose užgeso saulėlydžiai, Kaunas: Šviesa, 1996.

VD₁₁ – Svatební písně.2, Vilnius: Vaga, 1988.

LITERATŪRA

APRESJAN, J. 1995: Образ человека по данным языка: попытка системного описания. Вопросы языко-знания 1995 (1), 37–67.

APRESJAN, V., APRESJAN, J. 1993: Метафора в семантическом представлении эмоций. Вопросы языко-знания 1993 (3), 27–35.

AUGIS, R., KOČIŪNAS, R., red., 1993: Psichologijos žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

BAMBERG, A. 1997 a: Emotion talk(s): The role of perspective in the construction of emotions. Niemeier, S., Dirven, R., eds., The Language of Emotions: Conceptualization, Expression and Theoretical Foundation, Amsterdam: John Benjamins, 209–225.

BAMBERG, A. 1997 b: Language, concepts and emotions: the role of language in the constructions of emotions. Language Sciences 19 (4), 309–340.

BELJAVSKAJA, E. G. 2000: О характере когнитивных оснований языковых категорий. Когнитивные аспекты языковой категоризации. Сборник научных трудов, Рязань: Рязанский государственный университет, 9–11.

GUDAVIČIUS, A. 1994: Leksinė semantika. Vienetai. Ryšiai. Struktūros, Šiauliai: Šiaulių pedagoginis institutas.

GUDAVIČIUS, A. 2000: Etnolingvistika, Šiauliai: K. J. Vasiliausko įmonė.

KORNILOV, O. A. 1999: Языковые картины мира как производные национальных менталитетов, Москва: Московский государственный университет.

LYBERIS, A. 2002: Sinonimų žodynas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

POPOVA, Z. D., STERNIN, I. A. 1999: Понятие „концепт“ в лингвистических исследованиях, Воронеж: Воронежский государственный университет.

VOL’F, E. M. 1989: Эмоциональные состояния и их представление в языке. Арютюнова, Н. Д., ред., Логический анализ языка: Проблемы интенсиональных и прагматических контекстов, Москва: Наука, 55–75.

WIERZBICKA [ВЕЖБИЦКАЯ], A. 1999: Семантические универсалии и описание языков, Москва: Языки русской культуры.

Silvija Papaūrėlytė Šiaulių universitetas P. Višinskio g. 38, 5400 Šiauliai, Lietuva [email protected]

Gauta 2003 04 07