Pastabos

Kymenow (Rinktiniai raštai 3, 136), proto by Kymėnai mohlo být také politevštěným názvem vesnice Jatvingů, kteří se sem přestěhovali kvůli hrozbě válek.

Vladas Žulys

Dokončeno 2006 10 09

Tako g. 1–7

LT-53356 Akademija, Kauno raj., Lietuva

Mažmožis 9

Při pozemkové reformě v roce 1926 nechtěl její zvláštní Úřad oficiálně upustit od názvů, které statkáři polonizovali. Jedna takto politevštěná vesnice se nacházela v okrese Vilkaviškis, v obci Žalioji nedaleko vesnice Augalai Sūdava (dokonce ani v kartotéce místních názvů (ve spisech) nebyl zaznamenán přízvuk). Název se vžil, teprve později byla uznána podoba Sūduvà a podle analogie byl označen jako místní název s přízvukovým vzorem 3^a (srov. Igluvà, Lietuvà, Šaukùva aj.).

Simu Karaliūnasovi je takový příběh nejspíš neznámý; neprohlížel spisy s místními názvy a poznámkami Úřadu pozemkové reformy, a proto je Sūdava, kterou uvádí v knize Baltų praeitis istoriniuose šaltiniuose, sv. II, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005, s. 267, pokládána za údaj velké hodnoty a stáří, ve skutečnosti však jde o výtvor pozemkových úředníků z roku 1926, který se v písemnostech v důsledku určité analogie ustálil jako Sūdava; ve spisovném jazyce se podle mnoha místních názvů s příponou -uvà užívá podoba Sūdùvà (3^a), v živém jazyce se však tato podoba zřejmě nevyskytovala a nikdo ji nezaznamenal, přestože je utvořena správně, avšak bez historických pramenů.

Mažmožis 10

V Žemaitsku, v povodí řeky Venta, bývala rozsáhlá bažina Debėšnos pl. (vyslovuje se d'e'b'e.s-nas, d'e'b'e.snu, può d'e'b'esnàs Pavandenė, Užventis), takto psala dokonce i Žemaitė ve své tvorbě); podařilo se to takto prosadit i v knize Aldonase Pupkise Vietovardžių žodynas, 2003, s. 79. Simas Karaliūnas nečekaně přebírá a šíří neuvěřitelnou nehistorickou podobu De-besną, viz Baltų praeitis istoriniuose šaltiniuose I 67, III 27, 59 (ze staré ruštiny podle Spruogise a O. Trubačova, Дебесна tamtéž II 302).

102

Pastabos

Mažmožis 11

V dzūkských (jižních aukštaitských a východních aukštaitských vilniškých) nářečích působí tento zákon regresivní asimilace souhlásek -šti- > -šči- (nikoli -šč-). Protože tento zákon nerespektoval, uvádí Saulius Ambrazas ve stati „O původu přídavných jmen s příponou -intelis (-ė)“ (Baltistica 39 (1), s. 71) podobu tuščytėlis (z OG 261 tušč't'el'el'is), aniž si všiml, že už v LKŽ_xvii 186 byla transkribována podoba tuštytėlis, a zapomněl na zmíněnou regresivní asimilaci souhlásek.

Existuje také více slov jižních aukštaitských (a východních aukštaitských vilniškých) nářečí, která byla transkribována různě. Vyslovují se džūr.žas, tšl̄r.štas, tširštūmas (vzdálená regresivní asimilace). Jde o nedávné výslovnostní jevy, zaznamenané a publikované ve výzkumech Elžbiety Mikalauskaitė; viz Mikalauskaitė, Lietuvių kalbos fonetikos darbai, 1975 (připravil Antanas Pakerys), s. 115, transkribované jako tširštšimai ~ tirštūmai, jako také m'inkštimas ~ minkštimas, vai·ki·štšis ~ vaikystis aj. V monumentálním díle Sima Karaliūnase Baltų praeitis istoriniuose šaltiniuose II, 2005, s. 187, uvedené transkribované podoby čīrštas, čiurštas, čiurštumà nemohou svědčit o žádném stáří ani o pravosti daného jevu.

Mažmožis 12

Antanas Juška shromáždil mnoho nářeční slovní zásoby, ale jako autodidakt některá slova nevhodně vytvořil. Domníval se, že bakūžė, kumelė a samana jsou odvozena pomocí přípon, a proto vytvořil „bezpříponová“ slova: rukopisné baka ‚bakūžė‘ (J_I 184, ed. F. Fortunatovas), kùmė ‚kumelė‘ (LKŽ_vi 866, doloženo také v Kos 161!), samà ‚samaną‘ (LKŽ_xii).

Jde o nepovedené útvary, mnozí to už dávno vědí, ale hle, v prestižním díle S. Karaliūnase Baltų praeitis istoriniuose šaltiniuose se jako skutečný doklad uvádí samà ‚samaną‘ J (I 67). Nepochybně jde o neexistující jazykový jev, který v litevštině nemá vůbec žádnou oporu.

Mažmožis 13

V zajímavé knize mladé vědkyně Birutė Kabašinskaitė Lietuvių kalbos liaudies etimologija ir artimi reiškiniai (Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1998) se na s. 82 uvádí neslýchaná podoba piršys ‚koňská hruď‘, protože na mnoha místech Lit-

103

Pastabos

vě existuje piršys, subst. f. pl. (1), dokonce i u Varniai (LKŽₓ 26 uvádí?piršis). O koně se obvykle starali muži, kteří běžně říkají, že jde o piršys, piršims, takže podoba piršys, subst. m. sg., je známa kdoví odkud. V knize je navíc poměrně dost chyb v přízvuku: bruõžas = brúožas, ruõžas = rúožas, rašliavà = rašliava, Ežerūnà = Ežerūna, tù lýdžiu = tuõ lydžiu, skėtra = skėtra (1), subst. com., a skėtrà, subst. f. (4), aržuolas = áržuolas, ž. puõkai = puokai ž.

Vytautas Antanas Vitkauskas

Institut litevského jazyka

ulice P. Vileišio 5

LT-10308 Vilnius, Litva

Ještě jednou k rozlišování syntaktických vztahů

V roce 2006 vyšlo Dabartinės lietuvių kalbos gramatikos čtvrté, opravené vydání. Protože hlavní redaktor této gramatiky nedávno (Ambrazas 2005: 168) uznal, že v předchozích vydáních DLKG používaný „... morfologizovaný protiklad řízení a přimykání se pro výzkum syntaktického systému litevského jazyka a jeho vývoje ukázal jako málo smysluplný“, začalo nás zajímat, jak jsou typy připojení vymezeny v novém, opraveném vydání. Ukazuje se, že i v tomto vydání se nadále rozlišují tytéž shoda, řízení a přimykání. Postupně ocitujeme jejich definice:

„Shoda je volba morfologické formy závislého slova (pádu, čísla, rodu) podle řídícího slova...“ (DLKG⁴, s. 480);

„Řízení je volba závislého slova podmíněná valenční schopností řídícího slova. Řízeným slovem bývají nejčastěji pády podstatných jmen nebo zájmen [...]. Může jím být i neohebný tvar slova“ (tamtéž, 480).

„Přimykání je volba tvaru závislého slova podle jeho významu, která není podmíněna valenční schopností řídícího slova“ (tamtéž, 481).

Pro větší přehlednost porovnejme zde citované definice s definicemi uvedenými v předchozích vydáních. Definice shody se ve srovnání s předchozími vydáními nezměnila, definice řízení a přimykání však dříve zněly takto:

„Řízení je volba pádového tvaru závislého slova podmíněná valenční schopností řídícího slova.“ (DLKG¹, 480).

104