RYTIS AMBRAZEVIČIUS

Technická univerzita v Kaunasu

Oblasti výzkumu: hudební a řečová akustika, etnomuzikologie, psychologie hudby.

ASTA LESKAUSKAITĖ

Institut litevského jazyka

Oblasti výzkumu: synchronní a diachronní fonetika, fonologie, morfologie, geolingvistika, dialektologie baltských jazyků.

AKUSTICKÉ SIGNÁLY ZNĚLOSTI SOUHLÁSEK: JEJÍ ASIMILACE NA HRANICI SLOV

Znaky znělosti souhlásek. Asimilace na hranici slov

ANOTACE

Článek se skládá ze dvou částí. První se zabývá obecnými akustickými vodítky pro znělost obstruentů (tj. případy souhlásek na hranici slov nejsou podrobně rozebírány). Jsou zmíněny akustické zvláštnosti dichotomie lenis/fortis. Probírají se poměrně jednoduchá vizuální vodítka znělosti (akustické projevy složky fonace), která lze rozpoznat z oscilogramů a spektrogramů. Poukazuje se na problémy metod identifikace těchto vodítek. Navrhují se kvantitativní ukazatele znělosti frikativ a závěrových souhlásek, které se následně používají k analýze znělosti souhlásek ve spisovné litevštině.

Druhá část se zaměřuje na těsnou asimilaci souhlásek na hranici slov, k níž dochází v jižních aukštaitských nářečích. Na základě výše zmíněných metod se analyzují příklady spontánní mluvené řeči.

ANOTACE

Článek se skládá ze dvou částí. V první části jsou probírány obecné akustické rysy šumových souhlásek (tj. rysy znělosti bez vyčlenění souhlásek na hranici slov). Akustické zvláštnosti dichotomie lenis / fortis

KLÍČOVÁ SLOVA: znělá souhláska, neznělá souhláska, asimilace, hranice slov.

PODSTATNÁ SLOVA: znělá souhláska, neznělá souhláska, asimilace, hranice slov.

172

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Vodítka znělosti souhlásek: její asimilace na hranici slov

akustické zvláštnosti dichotomie, relativně jednoduchá vodítka znělosti (akustické projevy složky fonace), identifikovatelná z oscilogramů a spektrogramů; poukazuje se na problémy metodiky takové identifikace. Dále jsou navrženy kvantitativní ukazatele znělosti frikativ a závěrových souhlásek. Jejich použitím se provádí analýza znělosti souhlásek ve spisovné litevštině.

Ve druhé části článku se pozornost soustředí na částečnou asimilaci souhlásek na hranici slov, k níž dochází v jižních aukštaitských nářečích. Na základě výše probírané metodiky se prakticky analyzují příklady spontánní mluvené řeči.

Ve spisovné litevštině i v nářečích se souhlásky přizpůsobují podle činnosti hlasivek, palatalizace a místa artikulace. Asimilace se určuje s ohledem na několik charakteristik: vzdálenost mezi přizpůsobujícími se hláskami (těsná, vzdálená), směr přizpůsobení (regresivní, progresivní) a míru (úplná, částečná). Tento fonetický jev může být komplexní. Jinými slovy, souhlásky se mohou asimilovat podle jednoho rysu nebo současně podle několika rysů. S tímto jevem je navíc často neoddělitelně spojena degeminace (LKG I 93–94; Pakerys 2003: 178–189).

Lingvisté obvykle nepochybují o asimilaci souhlásek ve slovech podle činnosti hlasivek. Přizpůsobování znělých a neznělých souhlásek na hranicích slov je složitější; proto je důležité zjistit, zda a v jakých případech je tento typ koartikulace pro uvedenou pozici systémový, a také jaká je míra změny. Ve spisovném jazyce platí při sousedství závislého a nezávislého slova pro hranice slov stejné zákonitosti jako pro spojení uvnitř slova; asimilace souhlásek na hranicích dvou nezávislých slov (podobně jako degeminace) je však podle uvedeného rysu fakultativní (Pakerys 2003: 180). Zákonitosti těchto jevů v litevských nářečích lze odhalit z přepsaných nářečních textů a zvukových nahrávek, jakož i z poznámek různých dialektologů, dosud se však nikdo nepokusil tyto zákonitosti experimentálně ověřit.

Hlavním cílem tohoto článku je na základě výsledků experimentálního výzkumu pojednat o částečné těsné regresivní asimilaci souhlásek na hranicích slov podle činnosti hlasivek. Cíle výzkumu jsou: 1. pojednat o obecných experimentálních metodách zkoumání znělosti souhlásek na hranici slov a o problémech její identifikace; 2. stanovit některé zákonitosti těsné regresivní asimilace souhlásek, které jsou charakteristické pro hranice slov v jižních aukštaitských nářečích.

Typy a případy asimilace souhlásek v jižních aukštaitských nářečích byly určeny na základě zvukových nahrávek z archivu nářečí Výzkumného centra geolingvistiky při Institutu litevského

Straipsniai / Articles

173

RYTIS AMBRAZEVIČIUS, ASTA LESKAUSKAITĖ

Jazyk, stejně jako publikované texty (Markevičienė 1999; Leskauskaitė 2004; MŠT). K akustické analýze bylo použito pět nahrávek (jejich celková délka přesahuje deset hodin) spontánní mluvené řeči jižních Aukštaitů¹; za tímto účelem byl použit software Praat.

K analýze znělosti ve standardní litevštině byly použity promluvy zaznamenané od jediného litevského mluvčího²; získané hodnoty akustických parametrů posloužily jako určité referenční body v následujícím výzkumu nářeční řeči.

TERMINOLOGICKÉ NUANCE

Dichotomie termínů znělý a neznělý (neznělostní) poukazuje na přítomnost či nepřítomnost fonace jako hlavního vodítka k rozlišení. Jde o dobře známé paradigma. Máme-li však být přesní, měli bychom si před dalším zkoumáním znělosti souhlásek uvědomit některé problémy spojené s takto jednoduchým popisem. Je třeba mít na paměti, že plně vyvinutá hlasová složka není pro uvedené rozlišení vždy nezbytná. Některé jazyky (například některé ugrofinské jazyky) navíc fonaci ve svých „znělých“ souhláskách vůbec neuplatňují. Za hlavní vodítko k rozlišení v obdobných párových protikladech souhlásek se považuje síla artikulačního úsilí, která je u „znělých“ souhlásek menší a u „neznělých“ větší. James M. Pickett (1999: 125) uvádí konvenční pojetí, podle něhož „se konstrikce neznělých souhlásek artikulují větší silou či napětím než konstrikce znělých souhlásek“. Proto se běžně používá obecnější popis dichotomie znělých/neznělých souhlásek a namísto ní se uvažuje dichotomie lenis/fortis. V následujícím výkladu budeme mít na mysli především „skutečnou“ znělost či neznělost typickou pro litevštinu. Někdy se však vrátíme k právě zmíněným otázkám.

¹ ČŠ, Vainežeris, okres Lazdijai, zvukový záznam LM222806; VB, Miškiniai, okres Lazdijai, zvukový záznam LK061101, LK061102; PD, Dainava, okres Varėna, zvukový záznam LM230505; JP, Margionys, okres Varėna, zvukový záznam LK161501, LM222906; VM, Kapčiamiestis, zvukový záznam Nr.693. Viktoras. Miciulevičius.WAV. Všechny nahrávky jsou uloženy v Archivu nářečí Výzkumného centra geolingvistiky Ústavu litevského jazyka.

² Herec Juozas Jaruševičius; zvukové nahrávky poskytnuté na CD jako příloha knihy Pakeryse a Pupkise (2004). Pro vizualizaci obecných vodítek ke znělosti (izolované hlásky a nesmyslné vzorce VCV; viz obr. 1–4 a 7) pořídil další nahrávky jeden z autorů, mužský mluvčí Rytis Ambrazevičius.

174

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Cues for Consonant Voicing: Its Assimilation in Word Juncture

JEDNODUCHÁ VIZUÁLNÍ VODÍTKA

Fonace se v akustických grafech projevuje několika způsoby. V oscilogramech třecích fází (u frikativ a afrikát) ji lze rozpoznat podle částečné periodicity průběhu (obr. 2 nahoře; srov. s obr. 1 nahoře).³

OBRÁZEK 1. Intervokalická neznělá sykavka š s malými částmi sousedních samohlásek (aša): oscilogram, úzkopásmový a širokopásmový spektrogram⁴

OBRÁZEK 2. Intervokalická znělá sykavka ž s malými částmi sousedních samohlásek (aža): oscilogram, úzkopásmový a širokopásmový spektrogram

Podobně v oscilogramech závěrových fází (u okluziv a afrikát) znamená periodicita průběhu, na rozdíl od úplného ticha nebo realističtějšího slabého šumu, dodatečnou složku fonace (obr. 4 nahoře; srov. s obr. 3 nahoře)⁵.

Tuto složku lze rozpoznat také ze spektrogramů. V úzkopásmových spektrogramech se projevuje odpovídající strukturou harmonických složek (obr. 2 a 4: uprostřed). V širokopásmových spektrogramech je ukazatelem fonace pulzování (obr. 2 a 4: dole). Stručně řečeno, „přítomnost či nepřítomnost energie znělosti je hlavním vodítkem při vnímání kontrastu znělosti u frikativ“ (Kent, Read 2002: 161); tato přítomnost či nepřítomnost je v určitých akustických grafech zřetelně znázorněna. Proto se

³ Pro všechna akustická měření a grafy byl použit software Praat. MS Excel posloužil jako základ pro statistická zobecnění a grafické znázornění výsledků.

⁴ Na obr. 1–4 jsou znázorněny izolované vzorce VCV. Obě samohlásky jsou přízvučné.

⁵ Afrikáty nebudeme v této kapitole dále zkoumat. Do budoucna by bylo možné při studiu znělosti afrikát použít kombinaci metod uplatňovaných u frikativ a okluziv.

Straipsniai / Articles

175

RYTIS AMBRAZEVIČIUS, ASTA LESKAUSKAITĖ

OBRÁZEK 3. Intervokalický neznělý závěr p s malými částmi sousedních samohlásek (apa): oscilogram, úzkopásmový a širokopásmový spektrogram

OBRÁZEK 4. Intervokalický znělý závěr b s malými částmi sousedních samohlásek (aba): oscilogram, úzkopásmový a širokopásmový spektrogram

Identifikace znělosti se na základě jednoduchého pozorování akustických grafů jeví jako poměrně snadný úkol.

Zde se však vracíme k otázkám zmíněným na začátku článku. Například v určitých případech je frikativa vnímána jako znělá, i když obsahuje úsek odznění (obr. 5). Vynořuje se pak otázka, kde leží hranice mezi znělými a neznělými frikativami, tj. jaká délka úseku odznění (nebo jaké jiné charakteristiky) odpovídá hranici mezi znělým a neznělým protějškem. Kromě toho se očekává, že tato hranice závisí na konkrétním jazyce, a dokonce i na některých specifických nuancích řečového proudu.

OBRÁZEK 5. Spektrogram slova lá.užu „oheň (sing. instr.)“. Úsek odznění je vyznačen

176

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Cues for Consonant Voicing: Its Assimilation in Word Juncture

Dobrým příkladem je VOT (Voice Onset Time), často používaný jako rozlišovací vodítko u anglických závěrů. Hranice mezi znělými a neznělými anglickými závěry se údajně nachází přibližně na 30 ms (obr. 6).⁶ Naopak naše předběžná pozorování ukázala, že u litevských znělých závěrů je VOT vždy záporné. Pokud závěru předchází pauza, vzniká epentetická samohláska. Je-li závěr intervokalický, znělost se nepřerušuje, tj. vyplňuje celou fázi uzávěru. V některých případech se zdánlivě někde kolem šumových explozí vytvářejí velmi krátké úseky odznění, ty se však na akustických grafech jen těžko identifikují.

OBRÁZEK 6. Rozlišování znělých a neznělých závěrů pomocí VOT (Kent, Read 2002: 151)

To vše ukazuje, že jsou velmi žádoucí určité kvantitativní ukazatele pro rozlišení znělých a neznělých souhlásek. Charakteristické hodnoty těchto ukazatelů (a zejména hraniční hodnoty) lze získat akustickým měřením skutečných výpovědí obsahujících jasné příklady znělých a neznělých protějšků a také percepčním hodnocením kontinua syntetizovaných zvuků.

KVANTITATIVNÍ CUES: FRICATIVY

Různí autoři navrhli několik diferenciačních indexů a algoritmů pro hodnocení znělosti frikativ. Je třeba zmínit například HNR (poměr harmonických složek k šumu; Boersma 1993; Hamann, Boersma, Čavar 2010) a intenzitní a časové parametry první harmonické (Pirello, Blumstein, Kurowski 1997; Stevens et al 1992). Ačkoli jsou tyto metody založeny na obecně přijatelných předpokladech, mají některé nedostatky, které jejich použitelnost pro tuto studii činí víceméně problematickou. Na jedné straně HNR vykazuje nelogické mezní hodnoty (http://uk.groups.yahoo.com/group/praat-users/message/2533).. Na druhé straně vyhodnocování dynamiky základního tónu, včetně měření trvání, extrakce základního tónu a měření jeho SPL v několika časových

⁶Mimochodem, srovnejme citaci Kenta a Reada: když hovoří o „přítomnosti či nepřítomnosti energie znělosti“ jako o „dominantním vodítku pro vnímání kontrastu znělosti“, mají na mysli frikativy, nikoli závěrové souhlásky.

Straipsniai / Articles

177

RYTIS AMBRAZEVIČIUS, ASTA LESKAUSKAITĖ

OBRÁZEK 7. Spektrum prodloužené izolované sykavky ž

bodech a následná srovnání SPLs vyžadují značné časové prostředky, a proto jsou pravděpodobně vhodné pro jednotlivé případy, avšak u rozsáhlých vzorků jsou stěží praktické.

Soubor algoritmů využívá poměrně výrazné rozdělení frekvenčních pásem hlasu a šumu (Childers 2000; Balbonas, Daunys 2005; aj.). Na jedné straně je pro spektra znělých frikativ charakteristická struktura nízkých harmonických složek až do 1–2 kHz (s nejintenzivnějším pásmem přibližně do 0,5 kHz). Na druhé straně je šum tření charakteristický pro výrazně vyšší frekvence (obr. 7). Například u neznělých sykavek angličtiny je šum výrazně intenzivnější nad > 2,5 kHz. Nejintenzivnější spektrální vrcholy leží přibližně na 3 kHz (š) a na 4 kHz nebo výše (s) (Pickett 1999: 119, 139; Kent, Read 2002: 163, 168 aj.).

Na základě tohoto rozdílu byla navržena jednoduchá metoda LHR (index Low–High–Ratio, tj. poměr intenzit nízkofrekvenčního a vysokofrekvenčního pásma; Ambrazevičius 2013). LHR byl definován následujícím výrazem:

LHR (dB) = 10lg (_IL/_IH) = −10lg (10(L−LL)/10 − 1);

zde _IL, _IH, L a _LL označují postupně intenzity nízkofrekvenčního (0–0,5 kHz) a vysokofrekvenčního (>0,5 kHz) pásma, celkový SPL a SPL nízkofrekvenčního pásma.

178

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Cues for Consonant Voicing: Its Assimilation in Word Juncture

OBRÁZEK 8. LHR pro litevské sykavky⁷

Metoda byla použita k vyhodnocení znělosti 201 sykavky ve standardní litevštině⁸; byly zkoumány promluvy mužského mluvčího zaznamenané v nahrávkách Pakeryse a Pupkise z roku 2004. Odhaduje se, že hranice mezi znělými a neznělými sykavkami zhruba odpovídá hodnotě LHR = −10 dB (obr. 8).

KVANTITATIVNÍ INDIKÁTORY: ZÁVĚROVÉ SOUHLÁSKY

Logiku vyhodnocování nízkofrekvenčních pásem lze uplatnit také v případě závěrových souhlásek. Jako diferenciální index navrhujeme relativní SPL nízkopásmově filtrovaného intervokalického uzávěru (obr. 9):

ΔL_L (dB) = L_LC − L_LV;

⁷ Zde a dále: mediány – černé kosočtverce, interkvartilová rozpětí – bílé kosočtverce, extrémy – pomlčky. Hodnoty nižší než −30 dB nejsou zobrazeny. Výsledky pro z jsou poněkud předběžné, protože velikost vzorku je poměrně malá.

⁸ Výsledky se proto mírně liší od výsledků uvedených v Ambrazevičius 2013, které zahrnovaly 188 sykavek.

Straipsniai / Articles

179

RYTIS AMBRAZEVIČIUS, ASTA LESKAUSKAITĖ

OBRÁZEK 9. Promluva príeba... (z priebalsis): průběh SPL a úzkopásmový spektrogram nízkopásmově (0–0,5 kHz) filtrované nahrávky

zde L_LC a L_LV představují v tomto pořadí SPLs nízkofrekvenčních pásem (0–0,5 kHz) souhláskové mezery a sousední samohlásky nebo samohlásek. V závislosti na tom, zda je souhláska postvokalická, prevokalická, nebo intervokalická, lze použít SPLs předcházející samohlásky, následující samohlásky nebo jejich průměr (viz také diskusi níže).

OBRÁZEK 10. ΔL_L pro litevské závěrové souhlásky

180

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Cues for Consonant Voicing: Its Assimilation in Word Juncture

U znělých závěrů se očekávají vyšší hodnoty ΔL_L, zatímco nižší hodnoty pravděpodobně odpovídají neznělým závěrům. Tento předpoklad skutečně potvrdila měření litevských souhlásek. Bylo zkoumáno 120 závěrů z již zmíněného zdroje (mužský mluvčí; Pakerys, Pupkis 2004). Hraniční hodnoty znělosti/neznělosti pro ΔL_L byly zjištěny přibližně na −20 dB (obr. 10).

Jedním z problémů indexu ΔL_L je jeho závislost na určitých sousedních samohláskách. U slabých samohlásek (řekněme typicky us) tedy intervokalický závěr se stejnými akustickými vlastnostmi vykáže vyšší hodnoty ΔL_L než v případě intenzivnějších samohlásek (řekněme typicky a:s). Tento nedostatek by bylo možné odstranit použitím průměrné SPL delšího úseku nahrávky namísto průměrné SPL sousedních samohlásek. V takovém případě by se rozsahy ΔL_L u znělých a neznělých závěrů od sebe zřetelněji odlišovaly.

Index ΔL_L by možná bylo možné používat také u frikativ. Tuto možnost je třeba ověřit, prozatím však raději zůstaneme u indexu LHR, a to z důvodů uvedených výše. Naopak ΔL_L nelze u závěrů nahradit indexem LHR, protože by tento index vykazoval málo spolehlivé rozptýlené hodnoty (zejména v případech neznělých uzávěrů, které jsou charakteristické pro mimořádně slabý zvukový signál závislý na pozadí).

V souladu s výše uvedenými tvrzeními je třeba zmínit otázku kvality zvukové nahrávky. Je zřejmé, že při přidání značného množství hluku v pozadí budou indexy vykazovat víceméně odlišné hodnoty. Proto jsou vhodnější technicky kvalitní nahrávky s co nejslabším hlukem v pozadí. Stálý a nepříliš intenzivní hluk v pozadí lze také úspěšně odfiltrovat téměř bez zkreslení analyzovaného řečového signálu.

Dalším podobným problémem je dozvuk v místnosti použité k nahrávání. Je zřejmé, že vhodnější jsou místnosti s krátkou dobou dozvuku, protože dlouhý dozvuk vytváří ve fázích uzávěru závěrů dodatečné samohláskovité doznívání. V měřeních tak může být zaznamenána nepřiměřeně intenzivní složka fonace. V takovém případě by částečným řešením mohlo být měření SPL těsně na konci uzávěru závěru (tj. v okamžiku, kdy dozvuk doznívá).

Znělost souhlásky ovlivňuje také další parametry souhlásky a jejího okolí, například trvání souhlásky a předcházející samohlásky, SPL souhlásky a výšku tónu na začátku následující samohlásky. Tyto parametry však lze považovat pouze za epifenomenální nediferenciální vodítka, tj. vykazují určité statistické tendence, ale nefungují jako vodítka pro rozlišování (Ambraz evičius 2013: 11–14).

Straipsniai / Articles

181

RYTIS AMBRAZEVIČIUS, ASTA LESKAUSKAITĖ

SOUHLÁSKY NA HRANICI SLOV V JIŽNÍCH AUKŠTAITSKÝCH NÁŘEČÍCH

Na hranicích slov ve spisovné litevštině i v nářečích jsou možné dva typy těsné regresivní asimilace podle činnosti hlasivek – úplná a částečná. To je charakteristické také pro nářečí jižních Aukštaitů. Regresivní asimilace obou typů probíhá ve dvou případech: a) při připojení závislého slova k samostatnému; b) na hranici samostatných slov.

Úplná těsná regresivní asimilace je méně častá než částečná. Souvisí s dalším fonetickým jevem – degeminací (tabulka 1). V takových případech dochází ke zjevné změně hranic fonologické slabiky.

TABULKA 1. Úplná těsná regresivní asimilace a degeminace na hranici slov

Typ asimilace

Nářeční příklady

1) frikativa ← frikativa

s ← ž

vióna(s) žmogùs ‘a one man’ (Rudnia); pa(s)_žìdu. pùsri.– cęi | gerì bū-. ‘breakfast at the Jew’s was good’ (Zervynos); kɔ.kė(s) žòirùs | ar_mɔ́lis ‘some gravel or clay’ (Kučūnai)

k ← g

ríkštu. būvɔ. | šėp.p.n kie(k)_ganà „ve skříni bylo dost [mnoho] spínačů“ (Zervynos); jė.m vis_cie(k) gerai. „cítí se stejně dobře“ (Veisiejai); bitės turę́ji | ci(k)_gabėsnis | gabėsnis vienas kitas ká.imɔ. žmɔ́gus „včely choval jen jeden či dva chytřejší vesničané“ (Kučūnai)

2) závěrová souhláska ← závěrová souhláska

g ← k

kɔ́jɔ.(s) suli(g)_kùl.nɔ. „nohy jsou až po kolena“ (Kapčiamestis); prisrá.uge dãũ.(g) kɔ.pùštu. žiému. „v zimě [oni] nakládají hodně kysaného zelí“ (Zervynos)

p ← b

ka(p)_bùdavɔ. geràšne. galvà „když byla hlava v lepším stavu“ (Zervynos); kɔlu.kis ka(p)_bùvo. sustvéris | tai_piévas visàs pà-e.mę. „když bylo založeno kolchozní hospodářství, zabrali všechny louky“ (Rudnia)

t ← d

jæ.m priku.rí(t) dà.ve. gerai. „byl pokárán“ (Kabeliai); vaikai. gíki(t) *daržinė́lu. ski.ni.mãn. „děti, zažeňte [dobytek] na mýtinu Daržinėliai“ (Kabeliai)

d ← t

ẽ ka(d)_tù visùr. buvaí „byl jsi všude“ (Kabeliai)

3) závěrová souhláska ← afrikáta

d ← c

às mišnaũ ka(d)_cæ šarnai. „myslel jsem, že to jsou divoká prasata“ (Rudnia)

V jižních poddialektech aukštaitštiny nemusí někdy k regresivní asimilaci a degeminaci na slovních hranicích docházet (srov. Markevičienė

182

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Cues for Consonant Voicing: Its Assimilation in Word Juncture

1999: 31). To se obvykle vyjadřuje delší logickou pauzou, která zdůrazňuje důležitost sdělovaného a výrazněji odděluje samostatná slova (1), nebo situační přeměnou závislého slova v samostatné (2), srov.:

(1) kat̪_vilkū ā́ke.s žiba | àš nežinójau „že vlkům svítí oči, to jsem nevěděl“ (Puvočiai); kíeku. mã.tu. á.jom | ko.láːik galéːjem „tolik let jsme chodili, dokud jsme mohli“ (Rudnia); avà bastrìːs | bastrìːs „tady bastard, bastard“ (Kapčiamiestis); (2) turù ir žọ.lū̃ | bèt duktė priežà ir | kalvarọːlo. | ir valerijọ̃ nu. „mám také bylinky, ale dcera mi přináší corvalol a kozlík“ (Marcinkonys); apsimatóji. aplīṇ.k gá.lvu. | rankàs susmatóji. ir.ùis lingúoje lingúoje sẹdė́dami [Židé] „s hlavami zabalenými do šátků a se sepjatýma rukama seděli a kolébali se [Židé]“ (Marcinkonys); kàp padá.rọ. tu..skī̃bl. | tai.ànà | túosa mã.žuosa | tɔ.kùs | kạp_me(s)_sá.kɔ.m zɔ.viėsa | šùkala „když tam v těch stromech udělají tu díru, tak se, jak říkáme, zatloukají závěsy“ (Kapčiamiestis).

Částečná těsná regresivní asimilace souhlásek na hranicích slov podle činnosti hlasivek není v různých nářečích zcela stejná. Například v podnářečích západoaukštaitského nářečí kaunaské oblasti dochází k systematické asimilaci neznělých a znělých souhlásek na hranicích závislých a samostatných slov. Na hranicích samostatných slov však může být asimilace těchto hlásek úplná, částečná, nebo k ní nemusí dojít vůbec (ŠŠT; GAT; JAT). Irena Kuopienė a Genovaitė Kačiūskienė (2012: 345) pojednaly o jevech vnější sandhi v podnářečích severopaněvėžské oblasti a poukázaly na to, že přizpůsobování souhlásek podle znělosti probíhá na hranicích slov dvěma způsoby: je poměrně pravidelné mezi závislými nebo jednoslabičnými slovy a samostatnými slovy, zatímco mezi dvěma samostatnými slovy je velmi vzácné. Podle autorek k takové asimilaci souhlásek nedochází ani tehdy, když po koncové souhlásce slova následuje redukovaná samohláska. Neznělé souhlásky k, p, t, s, které předcházejí znělým souhláskám na konci slov, se v plynulé řeči východních aukštaitů vilniuské oblasti a (MAT 35ff.; DAT 31ff.; DuAT 22ff.; LzT 24ff.) znělostně asimilují úplně nebo částečně. Přesněji řečeno, Vytautas Kardelis si všiml, že tento fonetický jev není automatický, protože závisí na rychlosti řeči a intonačních předělech (MAT 35ff.; DAT 31ff.).

U jižních aukštaitů je částečná těsná regresivní asimilace souhlásek na hranicích slov častější a rozmanitější (tabulka 2). Kromě toho se liší i míra asimilace – vyskytují se jak slabé případy (např.: s̪ < s ← b, š̪ < š ← d), tak silné (např.: d < t ← d, b < p ← d).

Ze šesti uvedených typů částečné těsné regresivní asimilace se nejčastěji vyskytují případy druhého typu (třená souhláska ← závěrová souhláska). Nejčastěji jsou v regresivním vztahu třená souhláska s a závěrové souhlásky g, d, b. Souvisí to s častým užíváním koncovky -s.

Straipsniai / Articles

183

RYTIS AMBRAZEVIČIUS, ASTA LESKAUSKAITĖ

TABULKA 2. Částečná těsná regresivní asimilace souhlásek na hranicích slov

Typ asimilace

Nářeční příklady

znělá souhláska ← neznělá souhláska

1) závěrová souhláska ← závěrová souhláska

d ← k

kàt kūpstas „než než humna“; kàt katrìeį „než než který“

d ← p

kat_prašita „než požádali“; kat_pãr.dadâu „než jsem prodal“

g ← p

dãũ.k pripjãˊuna „mnoho posečeno“; nuok_pelũ „proti myším“; priek_pãˊbalɔ̄ „u bažiny“

g ← t

nuok_tu._mãˊ.tu. „z toho roku“

2) závěrová souhláska ← frikativa

d ← s

kat_skri̇st „než letěl“; kat_sakí̇t „než řekl“

d ← š

kat_šitep „tímto způsobem“

g ← s

dãuk_stalũ „mnoho stolů“; nuok_skãũ.dułɔ̄ „kvůli bolesti“

neznělá ← znělá

1) závěrová souhláska ← závěrová souhláska

k ← d

į̇eį cig_dù senė.lei bū-ɔ. „byli jen dva staří lidé“ (Kapčiamies­tis); tõs lakõs cig_dã.li. paliẽka adarítu. „otevřená zůstává jen část otvoru pro včely“ (Kučūnai)

k ← b

senùkas cig_bù.ɔ. numiri.s „stařec právě zemřel“ (Zervynos); kiẽk bū-ɔ vandenėlɔ. „bylo tolik vody“ (Rudnia)

p ← d

vė̇jes tas kab dė́jo. | tai nugrõvė, kluónu. „poryv větru byl tak silný, že strhl stodolu“ (Veisiejai); kab_dar̃.tęs mašìno.m | tai_grã.i.tai nuvažúoje „teď autem to netrvá tak dlouho“ (Rudnia)

p ← g

šitęp gali žmɔ.gùs dagi.vé.nc „člověk může dokončit svůj život“ (Zervynos); miškãn teb_gražũ „v lese je tak krásně“ (Rudnia)

t ← b

bu.d_bùui. té vas gí vas „kdyby byl otec naživu“ (Marcinkonys); bed_baišūlei ví rai gi_và šitai bū-ɔ. „ale muži byli obři“ (Seirijai)

2) frikativa ← okluziva

s ← b

víenas txkès bū-ɔ. príešingas bérnas „byl tam jeden umíněný chlapík“ (Kapčiamies­tis); tokõ(s) šùke.s būuo. „byly to takové střepy“ (Zervynos); gá.tve.s vìsɔ.s | brukúotɔ.s bū-ɔ „všechny ulice byly vydlážděné“ (Seirijai); bru.zgùlis buvãũ. kap_rãį.ke „byl jsem velmi rychlý“ (Vingrėnai)

s ← g

[sūris] cè gražũs geltõnas tɔ.kès „[tvaroh] byl pěkný, žlutý“ (Kapčiamies­tis); zúikis gùli „zajíc leží“ (Veisiejai); nùvežė.m paz_gídi.tɔ.jį. „odvezli [ho] k lékaři“ (Seirijai)

184

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Vodítka pro znělost souhlásek:

Její asimilace na slovním předělu

Typ asimilace

Nářeční příklady

2) frikativa ← závěrová souhláska

s ← d

á˙rklus tė˙vùkas du˙paĩ˙davė. „otec prodal koně“ (Zervynos); kàs dírba | tα(i) ir gi˙vė˙na gerai „ti, kdo pracují, žijí dobře“ (Rudnia); sukčùs dà˙rė. „udělala rolované maso“ (Vingrėnai); mànɔ. saser˙s duktė „dcera mé sestry“ (Lazdijai)

š ← g

àš gimdāũ „porodila jsem“ (Rudnia); mã˙zi pasi˙deda virš˙ galvɔ˙s „položí dřevo na kozu nad hlavou“ (Kučiūnai)

š ← d

aš˙dár dabar. kap˙kadù usimanāũ. „i teď mám někdy na to chuť“ (Seirijai)

3) závěrová souhláska ← frikativa

t ← ž

bet˙žin˙sit | ar˙pažint „ale poznáte, zda jste rozpoznali“ (Kapčiamies­tis)

k ← ž

cig žinái ti˙ pavir˙šum biški. | kat nemžna k˙ „věděl jen trochu, že je něco zakázáno“ (Kučiūnai); cig žināu | kad bū˙ɔ. rāudɔ˙nas | skĩ˙ščis „vím jen, že tam byla červená tekutina“ (Kučiūnai)

p ← ž

viisi mėli.nai kaškàp žĩ˙gi „všichni mají modré květy“ (Rudnia)

4) frikativa ← afrikáta

s ← dz

ti˙sá˙mcis židelis „byla tam velká naběračka“ (Zervynos); sto˙gai àbdeŋkta | sõ˙das židelĩs „střechy jsou pokryté, zahrada je velká“ (Rudnia); arúodas židelis „velká sýpka na obilí“ (Kučiūnai)

5) afrikáta ← závěrová souhláska

c ← g

tau galù par˙ži˙c gi˙dá˙r „ještě ti to můžu ukázat“ (Zervynos); viėto.m˙tai | būna brá˙ižo˙c gā.lima „na některých místech se dá brodit“ (Rudnia)

c ← b

ciŋkamėšni [avilial] palikč bitė.m „včelám ponechávají vhodnější úly“ (Kučiūnai); ciŋklūku. turi usidėc | apsá˙ugɔ˙c būrnu. „musíš použít síťku, abys ochránil(a) obličej“ (Kučiūnai)

c ← d

kėpc dúona „péct chleba“ (Puvočiai)

6) afrikáta ← frikativa

c ← ž

macíč žairũ˙ne-išmetė. [sestra] „zdá se, že [sestra] nevyhodila žhavé uhlíky [sestra]“ (Marcinkonys)

Dále budou probrány případy částečné regresivní asimilace podle místa tvoření (nejčastěji zjištěné ve spontánní řeči respondentů z oblasti jižní aukštaitštiny). S využitím výše uvedených nejvhodnějších metod určování znělosti souhlásek ve spisovném jazyce byly analyzovány následující typy spojení slov: S←Tˢ: S←Tᵈ a T←Tˢ: T←Tᵈ. Celkem

Straipsniai / Articles

185

RYTIS AMBRAZEVIČIUS, ASTA LESKAUSKAITĖ

OBRÁZEK 11. LHR pro jižní aukštaitské s, š na hranicích slov

Pro výzkum bylo shromážděno 334 případů asimilace/neasimilace⁹ frikativ s, š a 83 případů závěrových souhlásek k, p, t.

Typy S←T^s a S←T^d10. S přihlédnutím k závěrům výzkumu frikativ ve spisovném jazyce byl jako diferenciální vodítko pro znělost zvolen index LHR (zhruba odpovídající poměru energie složek hlasu a šumu). Byly použity dvě zvukové nahrávky – původní a dolnopásmově filtrovaná (0–500 Hz).

Výsledky měření a výpočtů LHR ukázaly, že regresivní asimilace souhlásek s v podnářečích jižních aukštaitů podle činnosti hlasivek na hranicích slov není skutečně systematická – získaná rozmezí hodnot asimilovaných a neasimilovaných souhlásek se částečně překrývají (obr. 11).

⁹ Pro výzkum bylo vybráno více než 500 výskytů souhlásek na hranicích slov; některé z nich však byly vyřazeny z důvodů již uvedených při diskusi o znělosti souhlásek ve spisovném jazyce, a také kvůli slabým či nejasným akustickým realizacím. Studium zvukových nahrávek informantů VB a JP bylo obtížnější, protože kvalitu zvuku zhoršoval dozvuk a šum způsobený nahrávacím zařízením.

¹⁰ T^s – znělá závěrová souhláska, T^d – neznělá závěrová souhláska.

186

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Vodítka znělosti souhlásek: její asimilace na hranici slov

OBRÁZEK 12. Výpověď likis būvə. „zůstal“. Nahoře: oscilogram, dole: průběh SPL a širokopásmový spektrogram dolnopásmově filtrované nahrávky (0–0,5 kHz)

OBRÁZEK 13. Výpověď vīr.ši.ni.kas būvə. „šéf byl“. Nahoře: oscilogram, dole: průběh SPL a širokopásmový spektrogram dolnopásmově filtrované nahrávky (0–0,5 kHz)

Jak zobecněné hodnoty LHR, tak hodnoty jednotlivých výskytů s, š na hranicích slov v spontánní řeči ukazují, že tyto sykavky nejčastěji znějí jako z, ž, regresivní asimilace je tedy zřejmá. V některých případech však tento jev není výrazný, a proto jsou sykavky s, š označovány jako pouze částečně znělé. Stupeň znělosti není vždy snadné odhadnout sluchem.

Straipsniai / Articles

187

RYTIS AMBRAZEVIČIUS, ASTA LESKAUSKAITĖ

Souhlásky s, ž použité před znělými souhláskami na slovních hranicích mohou zůstat téměř úplně neznělé. Například ve frázi likis būj má sykavka s přirozeně slabý odstín z – její LHR se rovná −2 dB (Fig. 12)¹¹. U této hlásky nedošlo k regresivní asimilaci, protože se vlivem rozptylujícího působení kontextu vyslovovala poměrně krátce (asi 60 ms), zatímco doznívání bylo výraznější.

Je-li na slovní hranici vložena fakultativní samohláska, sykavá souhláska před následující znělou závěrovou souhláskou nepodléhá regresivní asimilaci. Například hodnota LHR souhlásky s na obrázku 13 činí −10,4 dB. Přibližně odpovídá mediánu LHR ve všech případech neznělého s (srov. Fig. 11). Třecí souhláska je tedy v tomto případě skutečně neznělá.

Typy T←Tˢ a T←Tᵈ. Tendence vzájemného působení neznělých závěrových souhlásek k, p, t a následujících znělých závěrových souhlásek g, b, d na slovních hranicích je podobná jako u třecích souhlásek (Fig. 14). V tomto případě se míra znělosti odhaduje na základě indexu ΔLₗ, o němž byla řeč výše.

Fig. 14 ukazuje, že rozsahy hodnot ΔLₗ souhlásek k, p, t ovlivněných znělými souhláskami g, b, d a těch, které nepodstoupily částečnou regresivní asimilaci s úplným uzávěrem, se překrývají. Nelze tedy určit hranici mezi jejich znělostí a neznělostí. Lze předpokládat, že stejně jako u třecích souhlásek může být asimilace těchto souhlásek na slovních hranicích různě výrazná, a to z podobných důvodů, jaké byly uvedeny výše pro třecí souhlásky.

Protože index ΔLₗ nevykazoval mezi asimilovanými a neasimilovanými závěrovými souhláskami zcela zjevný rozdíl, byly navíc porovnány hodnoty nízkofrekvenční energie těchto hlásek (tj. bez zohlednění samohláskového kontextu; Fig. 15). Jasné oddělení je patrné pouze u výskytů retné souhlásky p před znělými a neznělými závěrovými souhláskami – odpovídající rozsahy hodnot Lₗ se nepřekrývají. Je zřejmé, že znělost či neznělost souhlásek k a t v probírané pozici byla silně ovlivněna kontextem a dalšími faktory.

Již bylo zmíněno, že kvůli malému množství údajů, které stěží postačuje ke spolehlivému statistickému vyhodnocení, nebyly probrány jiné typy asimilace na slovních hranicích. Probrané jevy se však zdají být obdobné také v subdialektech jižních Aukštaitů i v litevštině. Mohly by tedy být zjištěny podobné obecné tendence.

Je třeba poznamenat, že zvukové záznamy spontánní řeči jižních Aukštaitů obsahovaly méně případů typů T←Tˢ a T←Tᵈ než typů S←Tˢ: S←Tᵈ, a proto není vzorek jejich užití velký. Tato okolnost může ovlivnit spolehlivost získaných výsledků.

¹¹ Hodnoty LHR třecí souhlásky s na slovních hranicích na obrázcích 12 a 13 nebyly zahrnuty do celkových výsledků výpočtu měřicích algoritmů.

188

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Vodítka pro znělost souhlásek: její asimilace na slovním předělu

OBRÁZEK 14. ΔL_L u závěrových souhlásek jižní aukštaitštiny na slovních předělech¹²

OBRÁZEK 15. L_L; hladina akustického tlaku u závěrových souhlásek Jižních Aukštaitů filtrovaných horní propustí (0–0,5 kHz) na slovních předělech

¹² Zde typu T←Tˢ zdánlivě chybí třetí kvartil, protože splývá s mediánem. Může to souviset s malým počtem výskytů zkoumané pozice.

Straipsniai / Articles

189

RYTIS AMBRAZEVIČIUS, ASTA LESKAUSKAITĖ

ZÁVĚRY

Je dobře známo, že „přítomnost nebo nepřítomnost energie znělosti je hlavním vodítkem pro vnímání kontrastu znělosti u souhlásek“ (převzato z Kent & Read 2002: 161). Nesetkáváme se však pouze se dvěma dichotomickými případy, „souhláskou s energií znělosti“ a „souhláskou bez energie znělosti“, nýbrž spíše s celým kontinuem podílů energie znělosti v celém spektru posuzovaných souhlásek. Hranice mezi kategoriemi fortis a lenis jsou v různých jazycích individuální. Vnímání znělosti je navíc složité, protože zahrnuje nejen spektrální, ale také časová vodítka. To vše činí objektivizované hodnocení znělosti netriviálním.

Článek představuje dvě poměrně jednoduché metody identifikace znělosti: indexy LHR (v případě frikativ) a ΔL_L (v případě závěrových souhlásek), přičemž oba vycházejí z hodnocení energie nízkých frekvencí v souhláskách (nebo jejich časových úsecích). S ohledem na výše zmíněné komplikace objektivizovaného hodnocení znělosti fungují tyto indexy obecně poměrně dobře jako rozlišovací vodítka pro znělost. Vzhledem k uvedeným komplikacím je však při použití těchto metod opět namístě jistá obezřetnost: hranice mezi znělými a neznělými protějšky jsou u probíraných případů individuální. Výsledky mohou být navíc zkresleny některými vnějšími technickými příčinami, jako je intenzivní hluk v pozadí a dozvuk místnosti. To je třeba zohlednit jak při výběru zvukových záznamů k analýze, tak při použití metod akustického měření.

Uvedené metody analýzy lze využít také při zkoumání jevů asimilace souhlásek v litevských dialektech. Výzkum provedený na příkladech spontánní řeči Jižních Aukštaitů (typy S←T^s: S←T^d ir T←T^s: T←T^d) v podstatě potvrzuje zde uvedená tvrzení. Je zřejmé, že z hlediska akustiky je asimilace souhlásek na slovním předělu poměrně složitým jevem a její studium vyžaduje přesnost.

REFERENCES

Ambrazevičius Rytis 2013: Akustiniai pučiamųjų priebalsių balsingumo požymiai. – Žmogus ir žodis 15(1), 7–14.

Balbonas Dainius, Daunys Gintautas 2005: Fonemų klasifikavimas panaudojant garso ir vaizdo informaciją. – Elektronika ir elektrotechnika 5(61), 74–77.

Boersma Paul 1993: Accurate short-term analysis of the fundamental frequency and the harmonics-to-noise ratio of a sampled sound. – IFA Proceedings 17, 97–110.

Childers G. Donald 2000: Speech Processing and Synthesis Toolboxes. New York: John Wiley & Sons.

DAT – Dūkšto apylinkių tekstai, sudarė Vytautas Kardelis. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2010.

190

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Cues for Consonant Voicing:

Its Assimilation in Word Juncture

DuAT – Dusėtų apylinkių tekstai, sudarė Regina Rinkauskienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013.

GAT – Griškabūdžio apylinkių tekstai, sudarė Rima Bacevičiūtė, Vilija Sakalauskienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008.

Hamann Silke, Boersma Paul, Čavar Małgorzata 2010: Language-specific differences in the weighting of perceptual cues for labiodentals. – http://user.phil-fak.uni-duesseldorf.de/~hamann/HamannBoersmaCavar2010.pdf.

JAT – Jurbarko apylinkių tekstai, sudarė Vilija Sakalauskienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013.

Kent D. Raymond, Read Charles 2002: The Acoustic Analysis of Speech. Albany: Thomson Learning.

Kruopienė Irena, Kačiuškienė Genovaitė 2012: Keletas pastabų dėl išorės sandžio šiaurės panevėžiškių tarmėje. – Baltistica 47(2), 343–348.

LKG I – Lietuvių kalbos gramatika 1, vyr. red. Kazys Ulvydas. Vilnius: Mintis, 1965.

LžŠT – Lazūnų šnektos tekstai, sudarė Jurgita Jaroslavienė, Nijolė Tuomienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013.

Markevičienė Žaneta 1999: Aukštaičių tarmių tekstai 1, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

MAT – Mielagėnų apylinkių tekstai, sudarė Vytautas Kardelis. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2006.

MŠT – Marcinkonių šnektos tekstai, sudarė Asta Leskauskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2009.

Leskauskaitė Asta 2006: Kučūnų šnektos tekstai. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Pakerys Antanas 2003: Lietuvių bendrinės kalbos fonetika. Vilnius: Enciklopedija.

Pakerys Antanas, Pupkis Aldonas 2004: Lietuvių kalbos bendrinė tartis. Kompaktinės plokštelės tekstai. Vilnius: Gimtasis žodis.

Pickett M. James 1999: The Acoustics of Speech Communication. Fundamentals, Speech Perception Theory, and Technology. Needham Heights: Allyn & Bacon.

Pirello Karen, Blumstein E. Sheila, Kurowski Kathleen 1997: The characteristics of voicing in syllable-initial fricatives in American English. – Journal of the Acoustical Society of America 101(6), 3754–3765.

Stevens N. Kenneth, Blumstein E. Sheila, Glicksman Laura, Burton Martha, Kurowski Kathleen 1992: Acoustic and perceptual characteristics of voicing in fricatives and fricative clusters. – Journal of the Acoustical Society of America 91(5), 2979–3000.

ŠŠT – Šakių šnektos tekstai, parengė Rima Bacevičiūtė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2006.

Straipsniai / Articles

191

RYTIS AMBRAZEVIČIUS, ASTA LESKAUSKAITĖ

Priebalsių balsingumo požymiai. Jų asimiliacija žodžių sandūroje

SANTRAUKA

Paprastai ir tradiciškai sutariama, kad skardžiuosius ir dusliuosius priebalsius skiria fonacijos (balso klosčių veiklos), t. y. balso, balsingojo komponento buvimas ar nebuvimas. Tai ne visai tikslu. Kai kurių kalbų (pavyzdžiui, kai kurių ugrofinų kalbų) priebalsiai, sudarantys analogiškas kontrastines poras, skiriasi ne arba ne tiek balsingumo požymiais, o tam tikrais (mūsų požiūriu – iš lietuvių kalbos fonetikos pozicijų) antriniais požymiais. Atkreipus dėmesį į skirtingas artikuliacines pastangas tariant skardžiuosius ir dusliuosius priebalsius (ar jų dichotominius analogus), pirmuosius kartais linkstama vadinti neįtemptaisiais (lenis), antruosius – įtemptaisiais (fortis). Straipsnyje aptariami pavyzdžiai, kur diferencijuojant fortis–lenis poras balsingumo požymis yra bent kiek nors reikšmingas.

Pagrindinis akustinis skardžiuosius priebalsius nuo dusliųjų skiriantis požymis – fonaciją rodantis komponentas: kvaziperiodiniai virpesiai oscilogramose, papildomos balso harmonikos spektrogramose. Tačiau net ir nutrūkus fonacijai pučiamasis priebalsis išlieka skardžiuoju. Fonacijos požiūriu labai skiriasi, pavyzdžiui, lietuvių ir anglų kalbų sprogstamieji priebalsiai. Tokiais pavyzdžiais iliustruojami kalbiniai fortis–lenis skirtumai ir argumentuojami kiekybinių metodų privalumai.

Siūlomi kiekybiniai balsingumo rodikliai. Skardžiųjų pučiamųjų priebalsių spektre išryškėja žemadažnės harmonikos. Tuo pasinaudota apibrėžiant pučiamųjų priebalsių LHR (Low-High-Ratio) rodiklį, lygų priebalsio žemadažnės (iki 500 Hz) ir aukštadažnės (per 500 Hz) energijos santykiui. Kiek kitaip, bet pasiremiant panašiu reiškiniu (žemadažnės energijos vyravimas skardžiųjų priebalsių spragos fazėje), konstruojamas sprogstamųjų priebalsių ΔL_L rodiklis – santykinis (priebalsio artimame ar tolimame kontekste) žemadažnio komponento garso lygis.

Minėta metodika panaudota ir analizuojant pietų aukštaičių dusliųjų ir skardžiųjų priebalsių sąveiką žodžių sandūroje. S←T^s: S←T^d ir T←T^s: T←T^d tipų analizė parodė, kad dalinė artimoji regresyvinė asimiliacija aptariamojoje pozicijoje nėra vienoda, o kai kuriais atvejais ir apskritai nevyksta. Be to, norint atlikti patikimą spontaniškos kalbos priebalsių asimiliacijos analizę svarbu atkreipti dėmesį į garso įrašo techninę kokybę, įrašymo patalpos reverberaciją ir kitus veiksnius.

Handed in on 4 September 2014.

RYTIS AMBRAZEVIČIUS

Kaunas University of Technology

Adomo Mickevičiaus g. 37, LT-44244 Kaunas, Lithuania

rytिस[email protected]

ASTA LESKAUSKAITĖ

Institute of the Lithuanian Language

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lithuania

[email protected]

192

Acta Linguistica Lithuanica LXXI