MICHAIl TARELKA

Centrum pro výzkum běloruské kultury, jazyka a literatury Národní akademie věd Běloruska

Obory výzkumu: orientalistika a slavistika.

SERGEJUS TEMČINAS

Ústav litevského jazyka

Obory výzkumu: slavistika a baltistika.

LITEVSKÉ ZAŘÍKÁNÍ V ARABSKÉM PÍSMU Z TATÁRSKÉHO RUKOPISU

Litevské zaříkání zapsané arabským písmem v tatarském rukopisu

ANOTACE

Článek představuje vůbec první známý litevský rukopisný text zapsaný arabským písmem Tatary z někdejšího Litevského velkoknížectví. Text byl nedávno identifikován v chamail pocházejícím z konce 19.^th až počátku 20.^th století, který je nyní uložen v soukromé sbírce v Minsku. Rukopis se dříve používal ve městě (městech) Pastavy a možná Myadzyel v Bělorusku, v těsné blízkosti litevských hranic. Litevský text je krátké zaříkání proti hadímu uštknutí. Autoři jej publikují v latinské transliteraci (spolu s fotografií odpovídajícího fragmentu rukopisu) a navrhují jeho interpretaci na základě textově podobných litevských lidových zaříkání proti hadímu uštknutí. Litevské zaříkání známé z tohoto jedinečného tatarského rukopisu muselo vzniknout víceméně ve stejné oblasti východní Litvy/západního Běloruska (někde mezi sídly Dysna, Tverečius, Mielagėnai a Adutiškis v Litvě a Pastavy v Bělorusku), kde je s největší pravděpodobností později zapsali Tataři arabským písmem.

KLÍČOVÁ SLOVA: litevští Tataři, rukopisy, litevský jazyk, folklor, zaříkání.

KLÍČOVÁ SLOVA: litevští Tataři, rukopisy, litevský jazyk, folklor, zaříkání.

Straipsniai / Articles

11

MICHAIL TARELKA, SERGEJUS TEMČINAS

ANOTACE

Tento článek pojednává o prvním známém textu zapsaném arabským písmem. Zapsali jej Tataři z Litevského velkoknížectví. Text byl nedávno nalezen v chamilu z konce 19. století – počátku 20. století, který je nyní uložen v soukromé sbírce v Minsku. Rukopis se dříve používal v oblasti měst Pastavy nebo Medilo v Bělorusku, která leží velmi blízko litevských hranic. Litevský text je krátké zaříkání proti hadímu uštknutí. Autoři text přepsali latinským písmem (a zároveň předložili kopii příslušného fragmentu rukopisu) a navrhli jeho interpretaci založenou na podobných litevských lidových zaříkáních. Litevské zaříkání v tatarském rukopisu pravděpodobně pochází z téměř téže oblasti východní Litvy a západního Běloruska (zhruba mezi sídly Dysna, Tverečius, Mielagėnai a Adutiškis v Litvě a sídlem Pastavy v Bělorusku), kde je později zapsali Tataři arabským písmem.

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Rukopisné dědictví vytvořené Tatary z někdejšího Litevského velkoknížectví (dnešní Bělorusko, Litva a východopolský region Podlasí) je předmětem vědeckého výzkumu od 19.^th století. Tyto studie jsou však stále v počáteční fázi, neboť badatelé neustále objevují další a další rukopisy. Dosud je známo více než 300 tatarských rukopisů zapsaných od konce 16.^th do počátku 21. století, které jsou uchovávány v některých státních knihovnách a muzeích Běloruska, Litvy, Polska, Ruska, Velké Británie, Německa, Ukrajiny a Lotyšska, jakož i v četných soukromých sbírkách v Bělorusku, Polsku a Litvě.

Tatarská rukopisná tradice je vícejazyčná a obsahuje texty ve slovanských jazycích (běloruštině, polštině a v některých pozdních rukopisech ruštině), v arabštině a v některých turkických jazycích; všechny jsou (včetně slovanských textů) zapsány arabským písmem. Protože mnohé tatarské rukopisy zůstávají badatelům zcela neznámé, je docela možné, že budoucí objevy odhalí texty v jiných jazycích, například v perštině, ukrajinštině nebo litevštině.

Samotná existence některých tatarských rukopisných textů zapsaných litevsky arabským písmem se zdá být zcela pravděpodobná, neboť v 16.–17.^th století vedla litevsko-běloruská etnická hranice jižněji a východněji než dnes. Ve 14.–16.^th století vedly východní hranice etnicky a jazykově litevských zemí přibližně nejen přes dnešní běloruská sídla Grodno, Shchuchyn, Navahrudak, Valozhyn, Smarhon’, Pastavy, Braslaw a Druya, přičemž četná litevská sídla ležela dále na východě, ale také zahrnovaly některá slovanská sídla západně od této linie (Гауłas 1988; Zinkevičius 1993: 31–39; Gaučas 2004: 8–20). To znamená, že velká část tatarských sídel musela

12

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Lithuanian incantation in Arabic script from a Tatar manuscript

existují v prostředí, které je převážně litevské, nebo přinejmenším etnicky a jazykově smíšené litevsko-běloruské.

Memorial, který v roce 1611 adresoval jezuitský provinciál Litvy jejímu generálovi Claudiu Aquavivovi, výslovně uváděl, že místní muslimské obyvatelstvo umělo polsky, rusky (ve skutečnosti rusínsky) a litevsky (Lebedys 1976: 217).

Tatarské rukopisy se liší svým obsahem i praktickým využitím: existují v nich opisy Koránu, tafsírů¹, kitabů², chamailů³ atd. Některé chamaily obsahují zaříkávání, která se obvykle skládají z pokynu a vlastního apotropaického textu. Pokyn bývá zpravidla napsán slovanským jazykem (bělorusky, polsky nebo vzácněji rusky), zatímco apotropaický text je velmi často v arabštině, která byla a dosud je posvátným jazykem islámu. Může jít o citát z Koránu nebo o muslimskou náboženskou formuli. Někdy může být apotropaický text v turkickém či slovanském jazyce⁴; někdy může jít o soubor arabských znaků bez jasného významu nebo jen o abrakadabru. Některé texty abrakadabra připomínají arabštinu (jsou pseudoarabské), nebo dokonce latinu (jsou pseudolatinské). Naše pozornost upoutalo jedno zaříkávání proti uštknutí hadem (zmijí či užovkou)⁵, protože se zdálo, a skutečně se ukázalo, že je napsáno litevsky.

LITEVSKÉ ZAŘÍKÁVÁNÍ V ARABSKÉM PÍSMU A JEHO FOLKLORNÍ PARALELY

Text je zapsán na foliu 37b v jednom chamailu, který je nyní uložen v soukromé sbírce v Minsku. Rukopis bez obálky sestává ze 44 folií o rozměrech 175 × 110 mm. Rukopis bohužel neobsahuje kolofon. Jeho papír nemá žádný vodoznak, ale je na něm razítko s vyobrazením orla a následujícím textem: Кн[язя] Паске[вича] („vyrobeno pro knížete Paskieviče“) (fol. 5a atd.). Proto nemohl vzniknout před rokem 1872 – rokem, kdy začala ve městě Dobruš (nyní v Bělorusku) fungovat papírna patřící knížeti Paskievičovi. Ruk-

¹ Z arabského تفسير [tafsīr] „komentář“. Jde o text Koránu v arabštině doplněný komentářem nebo překladem do jiného jazyka (turkického, polského či běloruského).

² Z arabského كتاب [kitāb] „kniha“. Jde o soubor komentářů k některým úryvkům z Koránu, didaktických příběhů atd. v běloruštině nebo polštině.

³ Z arabského حمائل [ḥamā’il] „amulet“. Jde o soubor modliteb, převážně v arabštině, doplněných určitými komentáři v běloruštině či polštině, spolu s kalendářními, astrologickými a dalšími texty.

⁴ Příklady tatarských rukopisných zaříkávání ve slovanských jazycích viz (Сынкова 2012).

⁵ Užovka je zjevně považována za jedovatou, stejně jako zmije. Je třeba zmínit, že v litevském folkloru a mluvené tradici lze každého jedovatého hada nazvat užovkou a každou užovku prostě hadem (Dundulienė 2005: 13).

Straipsniai / Articles

13

MICHAIL TARELKA, SERGEJUS TEMČINAS

Rukopis, napsaný koncem 19.^th – počátkem 20.^th století, se později užíval ve městě (městech) Pastavy a snad Myadzyel, v těsné blízkosti litevské hranice.

Zaklínadlo je opatřeno pokynem ve slovanském jazyce: bāb⁶ ’i ṭo ṭože z̄āmāwālać hāziná ’ili ’užā pred z̄aḥodām ṣloncā ’i duc nā pūḥlinu „Kapitola [začíná], kterou je také třeba odříkávat proti zmiji nebo užovce⁷ před západem slunce, a [máš] fouknout na nádor.“ Následuje litevský apotropaický text: žemā žimā ’abriwā pęktibā z̄āmān gūs ʒewā geribā. Litevský text je vyznačen čarou nad ním.

Existuje velmi podobné litevské zaklínadlo proti uštknutí hadem:

Žemė žemybė, „Ó, země, veliká země,

Dangaus gėrybė, ó, dobro nebes,

Tavo piktybi, tvá zlovolnost,

Tava piktybi tvá zlovolnost

Ažumuž Dieva galybė! bude zničena Boží mocí“

– Vrať dobro –

Bělost člověka. lidská bělost [např. zdravá barva pokožky]

(Vaitkevičienė 2008: 217, nr 280; cf. also nr 279).

V tatarském rukopisu je v zásadě stejný text uveden ve zkrácené verzi, která vynechává řádky 2 a 4 i dva závěrečné řádky. Jsou známa také kratší znění tohoto typu, srov.:

Žemė žemybė, tavo piktybė, mano Dievas duos man gerybi, Amen. „Ó, země, veliká země, tvá zlovolnost, můj Bůh mi dá [své] dobro. Amen“ (Vaitkevičienė 2008: 216, nr 277).

⁶ Arabsky باب [bāb] „kapitola“.

⁷ Předcházející text v rukopisu je další zaklínadlo proti uštknutí hadem (ve slovanském jazyce).

14

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Litevské zaříkadlo v arabském písmu z tatarského rukopisu

Výše uvedené folklorní zaříkadlo je nejbližší (i když ne zcela totožnou) paralelou, kterou jsme dokázali určit k zaříkadlu nalezenému v tatarském rukopisu.

TEXTOVÁ A JAZYKOVÁ INTERPRETACE

Tyto litevské paralely umožňují následující interpretaci tatarského litevského zaříkadla:

žemā žimā ’abriwā pęktibā zāmān gūṣ ӡewā geribā

*Země, veliká země, tvé zlo ať zničí Boží dobrota!

„Ó, země, veliká země, tvé zlo bude zničeno Boží mocí!“

Přesnou jazykovou interpretaci nelze podat, protože litevské zaříkadlo zapsané arabským písmem neumožňuje rozlišit foneticky a sémanticky podobné nářeční podoby piktybą a piktybę, ani podoby gerybą, gerybą, gerybę a gerybę. Všechny jsou v tomto kontextu stejně možné.

Mezi skutečným textem a navrhovanou interpretací jsou přinejmenším dva zásadní rozpory:

1) žimā ’abriwā ≈ žemybę, tavą „veliká země, tvá“;

2) zāmān gūṣ ≈ ažumuš „[on] zabije“.

Tyto rozpory se obtížně vysvětlují. Je docela možné, že jsou pouze důsledkem textového poškození, k němuž došlo v průběhu určitého (ne nutně velmi dlouhého) předávání textu. Přesto nelze možnost odlišné interpretace zcela vyloučit.

Například žimā ’abriwā pęktibā lze alternativně chápat jako žemė, per tavą piktybę „Ó, země, kvůli tvému zlu“, srov. per tavo piktybę „kvůli tvému zlu“ v textově podobném litevském zaříkadlu (Vaitkevičienė 2008: 216, nr 278). Případně se čtení ’abriwā do jisté míry podobá litevskému výrazu bjaurybė „odporná potvora, ropucha“, který je v litevských zaříkadlech proti uštknutí hadem poměrně běžný⁸, avšak v litevské tradici nejsou známy žádné více či méně přesvědčivé textové paralely k danému textu, které by tento lexém obsahovaly.

Čtení zāmān gūṣ lze také chápat jako poškozenou sekvenci man duos „(on) mi dá“, srov. následující příklady ze dvou textově podobných

⁸ Celá skupina abstraktních podstatných jmen zakončených na -ybė se v litevských zaříkadlech často používá: žemybė „veliká země“, gerybė „dobrota“, piktybė „zlo“, galybė „moc“, balfybė „bělost“, bjaurybė „odporná potvora, ropucha“ atd. (srov. Завьялова 2006: 87).

Straipsniai / Articles

15

MICHAIL TARELKA, SERGEJUS TEMČINAS

Litevská zaříkávání: mano Dievas duos man gerybę ‚Můj Bůh mi dá [svou] dobrotu‘ a Dievas duos man savo gerybę ‚Bůh mi dá svou dobrotu‘ (Vaitkevičienė 2008: 216, č. 277 a 278). Tato interpretace přináší nový problém, neboť vyžaduje nom. sg. Dievas, nikoli gen. sg. Dievo, který je skutečně uveden v textu (v nářeční podobě zewā). Případně lze předpokládat, že tatarské litevské zaříkávání zde zní man bus ‚[bude mi dáno]‘, což vyžaduje slovo Dievas ‚Bůh‘ v gen. sg., přesně tak, jak je uvedeno v textu; toto spojení však není známo z textově podobných litevských zaříkávání. V obou případech zůstává nevysvětlen počáteční úsek žā sekvence žāmān gūṣ.

Navzdory těmto drobným problémům je textový typ tatarského litevského zaříkávání i jeho celkový smysl zcela jasný.

Litevská zaříkávání citovaná výše jako paralely k zaříkávání nalezenému v tatarském rukopisu byla zaznamenána v okresech Ignalina a Utena (ve východní části Litvy), v těsné blízkosti osady Pastavy (Bělorusko), kde se tentýž tatarský rukopis používal přinejmenším po určitou dobu.

V každém případě jsou samohlásky [e] a [i], které se v litevské výslovnosti značně liší, obě různě zapisovány pomocí arabských diakritických vokalizačních znamének pro [e] a [i], srov.: žemā žimā – *Žeme žemybe; peḳtibā – *pḳtybą. Může jít o drobné důsledky textové korupce způsobené specificky slovanskou (běloruskou) výslovností, při níž v nepřízvučných slabikách pravidelně dochází k redukci (a neutralizaci) samohlásek. Pokud tomu tak skutečně je, musí být tato korupce sekundární a musel ji způsobit pozdější slovansky mluvící opisovač s nedostatečnou, nebo žádnou praktickou znalostí litevštiny⁹. V takovém případě musel text projít procesem textového přenosu.

Jazyk tatarského litevského zaříkávání lze určit jako nářečí, které se zřetelně liší od standardní litevštiny. Lze zaznamenat přinejmenším dva nářeční rysy:

a) palatalizace t(v)′, d(v)′ → c(v)′, dz(v)′ v jižní a východní litevštině před předními samohláskami typu i, např. takzvané dzūkavimas (Zinkevičius 1966: 518, mapa č. 73), srov. zewā – *Dzieva (nikoli *Dieva);

b) nepřízvučná koncovka nom. sg. -a u mužských podstatných jmen zakončených na -as ve střední a severní litevštině, odpovídající koncovce nom. sg. -o ve standardní litevštině (Zinkevičius 1966: 477, mapa č. 32), srov. zewā – *Dzieva (nikoli *Dzievo).

⁹ Je pravda, že tatarští písaři při psaní či opisování slovanských (běloruských nebo polských) textů arabským písmem běžně podobným problémům s vokalizačními znaménky pro [e] a [i] nečelili; bylo to však dáno jejich schopností kontrolovat text díky jeho dokonalému porozumění. Situace musela být zcela odlišná, když se museli vypořádat s textem v jazyce, kterému snadno nerozuměli.

16

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Lithuanian incantation in Arabic script from a Tatar manuscript

Je třeba poznamenat, že čtení peḳtibā nemusí nutně obsahovat tentýž výsledek palatalizace (*peḳčibā), jaký by se dal očekávat jako paralela k zewā – *Dzieva (nikoli *Dieva). Arabský znak Tā’ (ت), použitý pro třetí souhlásku ve slově peḳtibā, pravidelně odpovídá palatalizovanému [tʲ] (pro velární [t] existuje jiný znak), někdy však také výsledku hláskové změny [tʲ] → [cʲ] (Антонович 1968: 256, 258). Není tedy vyloučeno, že ve slově peḳtibā tentýž arabský znak označuje [cʲ], například jako výsledek litevského džūkavimas.

Užívání arabského znaku Tā’ pro [tʲ] a jeho náhradní podobu [cʲ] je typické pro běloruské texty psané arabským písmem, které se nacházejí v místních tatarských rukopisech ze 17.^th století; sporadicky se objevuje v 18.^th století a v 19.^th století se stává mimořádně vzácným (Антонович 1968: 250–261). Připustíme-li paralelu mezi běloruskými a litevskými texty psanými arabským písmem, bylo by možné datovat hypotetickou předlohu litevské zaříkávací formule v arabském písmu (dnes známou z rukopisu z 19.^th století) už do 17.^th století. V takovém případě lze čtení zewā – *Dzieva lépe vysvětlit jako důsledek pozdější pravopisné modernizace (přijmeme-li, že je přirozené, aby písař používal systematický pravopis, který by důsledně zachycoval litevské džūkavimas)¹⁰.

Teoreticky by se dalo předpokládat, že uvedené dva fonetické rysy nebyly v litevském textu psaném arabským písmem původně přítomny, ale jsou pouze výsledkem pozdějších úprav, které provedl tatarský písař hovořící bělorusky, neboť v běloruštině existují velmi podobné fonetické jevy tsekannie/dzekannie a akannie. Není však skutečně třeba předpokládat pozdější úpravy u rysů, které jsou v litevském textu zcela náležité (srov. princip Ockhamovy břitvy).

Fonetické izoglosy obou nářečních rysů výslovně zachycených v tatarské litevské zaříkávací formuli se překrývají v poměrně omezené oblasti ve východní části Litvy – mezi sídly Kaltanėnai, Mielagėnai, Tverečius, Dysna a Adutiškis (tato sídla jsou roztroušena podél východního úseku hranice mezi litevskými okresy Ignalina a Švenčionys), například v těsné blízkosti běloruského sídla Pastavy, kde se tatarský rukopis obsahující litevskou zaříkávací formuli po nějakou dobu používal. Je třeba připomenout, že v letech 1920–1939 tvořili etničtí Litevci v okolí běloruských sídel Pastavy, Hruzdaw, Kamai, Lyntupy a Zhukoini přibližně 10% veškerého místního obyvatelstva (Zinkevičius 1993: 178–179).

¹⁰ Tento předpoklad není závazný, neboť ani odborné folklorní záznamy někdy nepředávají džūkavimas důsledně: srov. například souběžný výskyt podob Dzievo (dvakrát) a Dievo (dvakrát) v téže litevské zaříkávací formuli, kterou V. Mansikka a A. Bielinis zaznamenali poblíž Alytusu v jižní části Litvy (Vaitkevičienė 2008: 454, nr 1057).

Straipsniai / Articles

17

MICHAIŁ TARELKA, SERGEJUS TEMČINAS

Je zcela zřejmé, že litevská zaříkávací formule v rukopisu chamail byla původně zapsána arabským písmem v oblasti, kde měli místní Tataři k dispozici litevské zaříkávací formule (a litevské obyvatelstvo jako jejich bezprostřední zdroj). Lze vyvodit, že pochází víceméně z téhož regionu východní Litvy a západního Běloruska, kde tento tatarský rukopis koloval. Ačkoli přesné místo vzniku rukopisu zůstává neznámé, tato zeměpisná shoda nás vede k domněnce, že šlo pravděpodobně o tentýž region, kde Tataři poprvé zapsali litevskou zaříkávací formuli arabským písmem (hypotetický originál ze 17.^th století) a kde vznikla dochovaná kopie z konce 19.^th až počátku 20.^th století (a později se používala).

MEZIKULTURNÍ KONTEXT

Zaříkávací formule proti hadímu uštknutí se často vyskytují v chamails, jiné rukopisy však obsahují apotropaické texty v jiných jazycích než litevštině. Výše publikovaný text je jedinečný a známý z jediného rukopisu (bez dalších kopií, s nimiž by jej bylo možné porovnat), což přirozeně značně ztěžuje jeho přesnou textovou a jazykovou interpretaci. Přesto představuje zajímavý a dosud neznámý (byť ne zcela nečekaný) kulturní jev: litevský text zapsaný arabským písmem Tatary z někdejšího Litevského velkoknížectví.

Zaříkávací formule proti hadímu uštknutí tvoří největší skupinu litevských folklorních zaříkávacích formulí¹¹ a zaujímají významné místo také v běloruském folkloru (Завьялова 2006: 161). To lze chápat jako regionální rys (s pravděpodobným baltským substrátovým pozadím v běloruštině), který ostře kontrastuje s ruským folklorem, kde jsou zaříkávací formule proti hadímu uštknutí mnohem méně časté (Завьялова 2000: 197). Možná tedy není velkým překvapením, že se zaříkávací formule tohoto druhu vyskytuje v tatarském rukopisu v litevštině.

Přítomnost litevské zaříkávací formule v tatarském rukopisu nutně neznamená, že tatarský písař, který text původně zapsal arabským písmem, dobře ovládal litevštinu – mohl víceméně mechanicky přepsat text, který mu někdo jiný předříkával.

Je dobře známo, že zaříkávací formule byly často považovány za účinnější, když byly pronášeny ve víceméně „exotickém“ jazyce a/nebo osobou s „exotickým“ náboženským či kulturním zázemím. Tím lze například vysvětlit přítomnost několika karelských-vepských zaříkávacích formulí (doprovázených ruskými pokyny, a tedy,

¹¹ Právě tato skutečnost odráží mimořádně významnou roli, kterou měl had v tradičních litevských představách (Dundulienė 2005).

18

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Lithuanian incantation in Arabic script from a Tatar manuscript

určené ruským čtenářům), které byly spolu s četnými ruskými zaklínadly zapsány v Oloněckém rukopisu z druhé čtvrtiny 17^th. století (Топорков 2010: 46–54, 286–310). Někteří litevští zaříkávači zapisovali zaklínadla v několika jazycích – litevsky, polsky a rusky; v litevské tradici jsou známa také ojedinělá zaklínadla v latině, lotyštině a němčině (Vaitkevičienė 2008: 17–21, 53, 611–710).

Je zajímavé poznamenat, že jediné zaklínadlo pronesené v arabštině zaznamenal V. Mansikka ve Švenčionys (ve východní části Litvy) na počátku 20^th. století: A uzi-i bie-la-hi-i bez me-la-hi ra-cha-li-ra-chim (Mansikka 1929: 27, pozn. 1). Jde o zkomolenou verzi známé muslimské formule ’a‘ūzu billahi min aš-šayṭāni-r-rajīm bismi-llahi-r-raḥmāni-r-raḥīm „Hledám ochranu u Alláha před ďáblem; Ve jménu Alláha, nejmilosrdnějšího, nejlaskavějšího“, která se v četných dokladech vyskytuje v chamails a méně často v kitabs (viz například: Jankowski, Łapicz 2000: 110).

V. Mansikka bohužel neuvedl, zda arabské „zaklínadlo“ slyšel od křesťana, nebo od místního Tatara. Druhá možnost je docela dobře možná, protože ve Švenčionys tehdy žila tatarská komunita. Ve Švenčionys se nachází mizar (muslimský hřbitov) (Buinovska 2014: 11). Je známo, že na počátku 20^th. století se v okrese Švenčionys používal alespoň jeden tatarský rukopis (kitab Aleksandra Chaseneviče z roku 1868) (Мишкинене, Намавичюте, Покровская 2005: 62–64).

Arabské „zaklínadlo“ zaznamenané ve Švenčionys je však natolik zkomolené, že to lze jen stěží slučovat s jeho možným tatarským původem, neboť se očekává, že každý Tatar bez ohledu na úroveň gramotnosti a vzdělání zná alespoň basmala (slova bismi-llahi-r-raḥmāni-r-raḥīm „Ve jménu Alláha, nejmilosrdnějšího, nejlaskavějšího“, která tvoří druhou část zkoumaného arabského textu) natolik dobře, aby nedělal chyby podobné těm, které se objevují v řetězci bez me-la-hi ra-cha-li-ra-chim v „zaklínadle“ zaznamenaném V. Mansikkou. Je pravděpodobnější, že text byl zaznamenán od křesťana (litevsky nebo některým slovanským jazykem mluvícího), který se arabskou formuli naučil od místního Tatara. Jestliže tomu tak skutečně je, představují Švenčionys další oblast, kde docházelo ke vzájemnému předávání skutečných či pomyslných zaklínadel mezi křesťany a muslimy.

Leží v těsné blízkosti sídel Dysna, Tverečius, Mielagėnai a Adutiškis v Litvě a Pastavy v Bělorusku, kde litevské zaklínadlo známé z tatarského rukopisu původně vzniklo v litevském prostředí, poté bylo přepsáno arabským písmem v tatarském chamail a později se používalo v dochovaném opisu.

Náš výzkum ukázal, že nejpravděpodobnější oblast mezikulturní výměny tohoto typu lze vymezit jako východní Litvu a západní Bělorusko. Toto

Straipsniai / Articles

19

MICHAĪL TARELKA, SERGEJUS TEMČINAS

je známá litevsko-východoslovanská kontaktní zóna, významná také pro folklorní tradici litevských zaklínadel (Vaitkevičienė 2008: 19).

Výše publikované rukopisné texty v arabském písmu, jak litevské zaklínadlo, tak jeho slovanský návod, byly přepsány do latinky podle následujících pravidel.

Tabulka transliterace písmen arabské abecedy (včetně dodatečných písmen vytvořených Íránci a Turky) použitých v litevském zaklínadle a jeho slovanském úvodu

Písmeno | Znak transliterace | Písmeno | Znak transliterace | ا | ’ | ظ | ż | ب | b | غ | ġ | پ | p | ق | ḳ | ت | t | ل | l | ح | ḥ | م | m | د | d | ن | n | ر | r | ه | h | ژ | ž | و | w | ص | ṣ | ي | j | ط | ṭ

Transliterace dodatečných písmen používaných Tatary ve slovanských (běloruských a polských) textech

ڭ | 3 | ص | c | Transliterace diakritických znamének samohlásek | fatha | e | fatha + alif | ā | damma | u | damma + waw | ū | kasra | i | kasra + ya | ī | waw + fatha | o

20

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Lithuanian incantation in Arabic script from a Tatar manuscript

LITERATURA

Buinovska Fatima 2014: Lietuvos totorių sakralinis paveldas: mečetės ir kapinės. Vilnius: Keturiasdešimt Totorių kaimo totorių bendruomenė.

Dundulienė Pranė 2005: Žaltys ir jo simboliai lietuvių liaudies mene ir žodinėje kūryboje. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Gaučas Petras 2004: Etnolingvistinė Rytų Lietuvos gyventojų raida: XVII a. antroji pusė–1939 m. Istorinė-geografinė analizė. Vilnius: Inforastras.

Jankowski Henryk, Łapicz Czesław 2000: Klucz do raju. Księga Tatarów litewsko-polskich z XVIII wieku. Warszawa: Wydawnictwo Akademickie DIALOG.

Lebedys Jurgis 1976: Lietuvių kalba XVII–XVIII a. viešajame gyvenime. Vilnius: Mokslas.

Mansikka Viljo 1929: Litauische zaubersprüche. Helsinki: Academia Scientiarum Fennica (Folklore Fellows Communications, vol. 87).

Vaitkevičienė Daiva (ed.) 2008: Lietuvių užkalbėjimai: gydymo formulės. Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas.

Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija: Lyginamoji tarmių fonetika ir morfologija (su 75 žemėlapiais). Vilnius: Mintis.

Zinkevičius Zigmas 1993: Rytų Lietuva praeityje ir dabar. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Антонович А. К. 1968: Белорусские тексты, писанные арабским письмом, и их графико-орфографическая система. Вильнюс: Вильнюсский государственный университет.

Гаучас Пятрас 1988: К вопросу о восточных и южных границах литовской этнической территории в Средневековье. – Балто-славянские исследования 1986: сборник научных трудов. Москва: Наука, 195–213.

Завьялова М. В. 2000: Модель мира в литовских и русских заговорах «от змеи» (сопоставительный анализ). – Балто-славянские исследования 1998–1999: сборник научных трудов, вып. 14. Москва: Индрик, 197–238.

Завьялова М. В. 2006: Балто-славянский заговорный текст: Лингвистический анализ и модель мира. Москва: Наука, 2006.

Мишкнене Галина, Намавичюте Сигита, Покровская Екатерина 2005: Каталог арабскоалфавитных рукописей литовских татар. Вильнюс: Издательство Вильнюсского университета.

Сынкова Ірына 2012: Хрысціянскія матывы ў знахарскіх замовах беларускіх мусульман. – Dialog chrześcijańsko-muzułmański. Klucz do wspólnej przyszłości / pod red. M. Lewickiej i Cz. Łapicza. Toruń: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Mikołaja Kopernika, 249–257.

Straipsniai / Articles

21

MICHAIЛ TARELKA, SERGEJUS TEMČINAS

Топорков А. Л. 2010: Русские заговоры из рукописных источников XVII–первой половины XIX в. / Составление, подготовка текстов, статьи и комментарии А. Л. Топоркова. Москва: Индрик.

Litevské zaříkání zapsané arabským písmem v tatarském rukopisu

SHRNUTÍ

Článek pojednává o jedinečném rukopisném textu v litevštině zapsaném arabským písmem, který byl nedávno objeven v chamailu (modlitební knize) napsaném koncem 19. a na počátku 20. století Tatary žijícími na území někdejšího Litevského velkoknížectví. Rukopis, který kdysi vznikl v regionu běloruských měst Pastavy nebo Myadzyel nedaleko dnešních hranic Litvy, je nyní uložen v soukromé sbírce v Bělorusku. Obsahuje litevské zaříkání proti uštknutí hadem, zapsané arabským písmem. Článek publikuje latinskou transliteraci tohoto textu spolu s fotografií příslušného fragmentu rukopisu a nabízí jeho interpretaci na základě původních litevských zaříkání podobného obsahu a stejného účelu. Analýza litevského zaříkání zaznamenaného v tatarském rukopisu ukázala, že pochází přibližně z téhož regionu na východě Litvy a západě Běloruska (mezi Kaltanėnai, Mielagėnai, Tverečius, Dysna a Adutiškis v Litvě a Pastavy nebo Myadzyel v Bělorusku), kde je také zapsali Tataři arabským písmem.

Předáno 4. září 2014.

МИХАИЛ ТАРЭЛКА

Мінск, 220047, вул. Ілімская 21, кв. 95, Беларусь

[email protected]

SERGEJUS TEMČINAS

Petro Vile išio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

22

Acta Linguistica Lithuanica LXXI