JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

Institut litevského jazyka

Směry vědeckého výzkumu: analýza nářečí písemných pramenů, nářeční lexikografie a lexikologie, sociolingvistika, geolingvistika.

SVÉBYTNÝ JAZYKOVÝ JEV V OBLASTI ŠIAULIŠKIAI (NA ZÁKLADĚ MATERIÁLU Z BODU Č. 73 LKA)

Zvláštní jazykový jev v oblasti Šiauliškiai (podle údajů z bodu č. 73 Atlasu litevského jazyka)

ANOTACE

Článek poprvé představuje vědecké veřejnosti užívání emfatičké částice –agei a jejích variant –agė, –agi se slovesy a jinými slovními druhy. Tento lokální jazykový jev byl zaznamenán během terénní expedice v roce 2013 v bodě č. 73 (Dargaičiai) Atlasu litevského jazyka v západním aukštaitském nářečí Šiauliškiai (zkráceně – VAŠ). Jsou uvedeny možné příčiny vzniku a užívání tohoto jazykového jevu. Rozebírají se některé jazykové rysy VAŠ pozorované v nahrávkách místního nářečí a projevy nářečního kontaktu, které byly zmíněny v pracích litevských dialektologů již v 6.–7. desetiletí 20. století. Materiál v přílohách doplňuje text článku.

KLÍČOVÁ SLOVA: západní aukštaitské nářečí Šiauliškiai, procesy nářečního kontaktu, emfatičká částice, uzavřené jazykové společenství, idiolekt.

ANNOTACE

Článek poprvé představuje vědecké komunitě užití zdůrazňovací částice –agei a jejích variant –agė, –agi ve spojení se slovesy a dalšími slovními druhy. Tento místní jazykový jev byl objeven během terénního výzkumu provedeného v roce 2013 v bodě č. 73 Atlasu litevského jazyka (dále jen – ALL),

Straipsniai / Articles

175

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

který vymezuje západoaukštaitský poddialekt šiauliškiai (dále jen – VAŠ) (Dargaičiai). Upřesňuje pravděpodobné důvody vzniku a užívání takového jazykového jevu. Jsou probírány některé jazykové zvláštnosti VAŠ a projevy mezinářeční interakce zaznamenané v dokladech poddialektu a zmiňované v pracích litevských dialektologů již v 50.–60. letech 20. století. Materiál v přílohách je cenným přínosem k textu článku.

KLÍČOVÁ SLOVA: západoaukštaitský poddialekt šiauliškiai, procesy mezinářeční interakce, zdůrazňovací částice, svébytné jazykové společenství, idiolekt.

ÚVOD

Projekt Současný geolingvistický výzkum v Litvě: optimalizace sítě bodů a interaktivní šíření nářečních informací (kód projektu č. VP1-3.1-ŠMM-07-K-01-028), který v letech 2011–2014 realizoval Institut litevského jazyka (zkráceně – LKI) a litevské vysoké školy, umožnil po více než sedmdesáti letech znovu ověřit jazykovou situaci ve všech bodech Atlasu litevského jazyka (zkráceně – LKA; materiál pro toto vydání byl shromážděn v letech 1950–1971).

Jedním z bodů západoaukštaitského nářečí šiauliškiai, které autorka článku zkoumala, byl bod LKA č. 73 – jedinečná vesnice Dargaičiai s ulicovou zástavbou a lánovou parcelací, poprvé zmíněná v písemných pramenech roku 1620. Za dob Litevského velkoknížectví (zkráceně – LDK) patřily Dargaičiai k šiauliaiskému hospodářství a od roku 1791 k šiauliaiskému okresu. Od roku 1897 podléhaly Dargaičiai správnímu obvodu Piktuižiai v okrese Gruzdžiai, neboť tam, sedm kilometrů severozápadně od Gruzdžiai, stával dvůr, kde byl později zřízen kolchoz. Od roku 1919 patřily Dargaičiai k správnímu obvodu Saveikiai v šiauliaiském okrese (Saveikiai fungovaly jako správní středisko v letech 1919–1945. Saveikiai leží 2,3 km od Dargaičiai a 3,3 km od Piktuižiai). Podle údajů ze sčítání lidu z roku 1923 bylo v Dargaičiai 43 hospodářství a žilo tam 211 obyvatel. Od roku 1950 patřily Dargaičiai k místnímu obvodu Gruzdžiai v šiauliaiském okrese. V letech 1953–1991 náležela půda vesnice Dargaičiai k hospodářství zemědělské technické školy v Gruzdžiai. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 1959 žilo ve vesnici 142 obyvatel. Počet obyvatel pak klesal: roku 1970 – 121, roku 1979 – 83, roku 1989 – 62. V roce 2001 žilo v Dargaičiai 46 obyvatel a podle údajů ze sčítání lidu z roku 2011 tam žilo 51 obyvatel (podle respondentů se v posledních letech do Dargaičiai stěhují obyvatelé z okolí, ze Šiauliai a Gruzdžiai). Dargaičiai, jejichž lánová struktura uspořádání vesnice se zachovala dodnes, byly prohlášeny za etnografickou vesnici.

176

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Svérázný jazykový jev na území šiauliškiai (na základě materiálu z bodu LKA č. 73)

V etnografické vesnici Dargaičiai, vzdálené 25 kilometrů od Šiauliai, se nachází rekreační areál „Pelėdynė“, pořádají se zde výlety a ochutnávky tradičních vesnických jídel, chůze na chůdách i projížďky na letních lyžích. Na nádrži Kūros, která vznikla přehrazením přítoku řeky Mūša, se pořádá rybolov, jezdí se tu v kočáře taženém koněm, navštěvuje se státem chráněný objekt – dub Kulnio a slaví tradiční svátky – Jurginės (první víkend po 23. dubnu) a Tradiční slavnost starých řemesel (první srpnový víkend, obvykle v neděli).

ZKOUMANÝ MATERIÁL, CÍL VÝZKUMU, ÚKOLY, VÝZKUMNÉ METODY

Během terénní expedice v roce 2013 bylo na stanovišti LKA č. 73 dotázáno 5 místních respondentů z nejstarší generace z vesnice Dargaičiai: 3 ženy (R 2 (1923), R 3 (1947), R 5 (1953)) a 2 muži (R 1 (1926), R 4 (1951)). Nejstaršímu respondentovi bylo v roce 2013 přes 90 let a nejmladšímu přes 60 let. Respondenti R 1 a R 2 navštěvovali základní školu: R 1 dokončil 3 třídy základní školy v Šakyně a R 2 4 třídy základní školy v Gruzdžiai. R 3, R 4 a R 5 absolvovali střední školy: R 3 a R 5 střední školu v Gruzdžiai a R 4 střední školu v Mindaugiai (okres Joniškis). R 4 dokončil studium na zemědělské technické škole v Joniškėlis a R 5 na zemědělské technické škole v Gruzdžiai.

Zvukové záznamy řeči dotázaných respondentů trvají více než deset hodin a zahrnují nářeční texty na různá témata. Mezi hlavní patří vzpomínky na někdejší vesnici; na různé zemědělské práce; na historické zvraty: válku, okupace, deportace, boje odporu, službu v sovětské armádě, kolchozů a jejich vznik; nemoci a lékaře; náboženské svátky; změněný způsob hospodaření; emigraci; spory v místní komunitě; každodenní domácí práce; práce v lese apod.

Respondenti přijali autorku článku, tedy cizinku, různě: R 1 jako partnerku k rozhovoru, od níž je třeba zachovávat odstup (později, asi po půlhodině, když autorka článku vyprávěla o životě svém a svých rodičů, byl tento postoj zapomenut), jako posluchačku, před níž je třeba mluvit s hrdostí (zejména při vyprávění o svých vnoučatech), nebo jako vysvětlovatelku, učitelku, které je třeba předat své životní zkušenosti, jež někdy přecházely i do emocionálního vyprávění (při srovnávání životních poměrů v minulosti a současnosti). S R 2 se hovořilo velmi přirozeně, bez pocitu jakéhokoli odstupu, a proto R 1 často R 2 přerušoval, jako by ji ponižoval a nedovoloval jí vyprávět. S respondentem R 3 se vedl poměrně dlouhý rozhovor. Zpočátku odpovídal pouze na otázky, ale (téměř po hodině) se rozpovídal přirozeně, za podpory autorky článku. S R 4 a R 5 se hovořilo velmi přirozeně,

Straipsniai / Articles

177

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

bez jakýchkoli předsudků, někdy s jistým emocionálním zaujetím; kladly se dokonce i jazykové otázky, které se R 4 a R 5 sami pokoušeli vysvětlovat a dokládali je příklady z každodenní jazykové praxe a vlastními jazykovými postřehy. Autorka článku si ve vyprávění respondentů nevšimla výraznějšího emocionálního zabarvení řeči.

Cílem článku je představit specifický (lokální) jazykový jev na stanovišti LKA č. 73, který se utvořil na základě kontaktu nářečí a v aktivním úzu se udržel déle než 90 let.

Úkoly: a) přepsat nářeční texty, b) provést základní jazykovou analýzu přepsaných textů, c) porovnat nářeční fakta s materiálem z expedic organizovaných v letech 1950–1965 v okolí Šiauliai a Kuršėnai, publikovaným ve vědeckých publikacích a disertacích; d) prozkoumat specifický lokální jev – případy užívání emfaticých částic -agei (-agė, -agi); e) shrnout získané výsledky a předložit prognózy tohoto jazykového jevu.

Předmětem výzkumu jsou nahrávky nářečí místních obyvatel vesnice Dargaičiai (obec Gruzdžiai, okres Šiauliai), která si dodnes zachovala unikátní ulicový lánový půdorys (více než deset hodin textu uloženého v Nářečním archivu LKI), a více než 280 tvarů s částicovou skupinou -agei a jejími variantami -agė, -agi., které použili místní respondenti.

Článek vychází z analýzy textů nářečních nahrávek, komparativní a kvantitativní metody a jazykových prognóz.

ODRAZY DIALEKTÁLNÍCH RYSŮ ZÁPADNÍCH AUKŠTAITŮ ŠIAULIŠKŮ (VAŠ), SEVERNÍCH ŽEMAIŤŮ TELŠIŠKŮ (ŠŽT) A JIŽNÍCH ŽEMAIŤŮ VARNIŠKŮ (PŽV) V BODĚ LKA Č. 73

Dargaičiai náležejí k podnářečí VAŠ, které lingvisté považovali za přechodné nářečí mezi západními a východními dialekty (Zinkevičius 1994: 39; Lktch 2004: 60; Vaš 2007: 25). V jazykovém bodě Dargaičiai převažují rozlišovací šiaulišké rysy: a) zachovány jsou dvojhlásky an, am, en, em (brañgi, samdí:dava, pagrāndu., su angliū.ms (s Angličany), gyvėntojei, ale piñkól ikto (patnáctého); b) zachovávají se také hlásky zapisované nazálními ą, ę (akulū.ka. (akoliuką), mažū.te. (mažutę), plečū.ka. (pleciuką), tarba. (terbą)), avšak ne vždy důsledně (protože v tvarech příčestí činného rodu minulého prostého času se nazální ę mění na į, srov.: atė:ji. (atėję), nusipīrki. (nusipirkę), nuvė:ži. (nuvėžę), kā:si. (kasę)); c) nejdůsledněji se zachovává přízvuk odsunutý z koncovky (par_ miškūs (přes lesy), màmās (mamõs) (Zinkevičius 1994: 36–39; Lktch 2004: 60–61; Vaš 2007: 25–28). Samohlásky a a e

178

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Specifický jazykový jev v oblasti šiaulišků (na základě materiálu z bodu LKA č. 73)

se v kořenech slov užívají střídavě, např.: ãpušes (epušes) (R 2), ẽšmenis (ašmenys) (R 2), su_alėktrà (su elektra) (R 3).

V projevu respondentů R 1, R 2 a R 3 (méně často R 5) lze pozorovat užívání zkrácených slovních tvarů gelžies (R 1), gelžinius (R 2) ėže / kur_àkmai nudėta (kameny) (R 1). V textech z Dargaičių je mimořádně výrazná palatalizace souhlásek k, l, n, v, ž, např.: krẽutis (R 1, R 2), kilõt (ruce) (R 1, R 5), dainúot (R 2), senù.ke (R 3), senù.kai (R 5), akmìnù.kai (R 5), tevùkai (R 1, R 2, R 3), žùvù. ĩ čė daug (R 1), mažù.tis (R 5). Byl zaznamenán případ ztvrdnutí souhlásky r před dvojhláskou ei, typičtější pro jižní VAŠ, srov.: graĩt (R 2). Respondenti R 1 a R 2 vkládali souhlásky j, v do skupin souhlásek nebo na začátek slova začínajícího samohláskou, srov.: nuvėję (R 1), nebėjėmi (R 2), ji.magei (bere) (R 1). Tíže respondenti používali různé přípony příjmení: v jednom případě uvedli aukštaitské formy s příponou -yčia (příjmení svobodných žen), v jiném případě žemaitské formy s -atis (ženská i mužská příjmení), srov.: Bajelyčia (Bajelytė) (R 1), Lukýčia (Lukytė nebo Lukaitė) (R 2), ale Bajãla (Bajelytė) (R 1), su tuo Baltramãčiu (Baltramaistis) (R 2).

V nářečních záznamech z Dargaičių se vyskytují podstatná jména s jiným kmenem (ve srovnání se spisovným jazykem), např.: tárdytojis (tardytojas) (R 1), siuvėjis (siuvėjas) (R 2), póperis, póperi. (popierius) (R 2), popereĩs (R 3), mėgėjis (mėgėjas) (R 3), gýdytojus (R 5), mókytojus (R 2), leñguvu (lehké) (R 2). Tvary některých substantiv ukazují, že plurál se skloňuje podle paradigmatu jiného kmene, srov.: alùčiaus (R 2), sūnai (R 2), píetai (R 2, R 3). Mísení kmenů, které je příznačné nejen pro VAŠ, ale i pro žemaity (ŠŽT a PŽV), je patrné v paradigmatických tvarech sloves, srov.: gãliam, gãliat (galim(e), galit(e)) (R 3), lėide (leido) (R 1), sėdžiam, sėdž (sėdim(e), sėd(i)) (R 2, R 5), sudėkiam (sudėkim) (R 2), túriam (turim) (R 3), nebetúriam (nebeturim) (R 2), túriat (turit(e)) (R 1), žiūriam (žiūrim(e)) (R 3). Respondenti (VAŠ) užili několik atematických tvarů, které se používají také v oblasti ŠŽT a PŽV, srov.: acigérsme, ateĩsme (R 2), lėksme (R 3), pìrkšme (R 3), paliėkt (nechá) (R 2), skaũst (bolí) (R 2).

V šifrovaných textech byly zaznamenány odlišné (od spisovného jazyka) rodové tvary substantiv (bìržis (biržė) (R 2), be_cùkra gẽr; cùkra (cukrus) (R 3), saldaĩnes (duod) (bonbóny) (R 2)) a duál (dù mètù (R 1, R 2)).

Za případy šlekiavimu lze považovat tvary slov mėdze (stromu) (R 2), miškas, miškelis (les, lesík) (R 2), šakau (říkám) (R 1, R 2), siẽns (seno) (R 1), spitòle (špitolė) (R 2), pársoiete (prosvítila) (R 1). Bylo užito také několik podob sloves s dálkovou asimilací, srov.: pašižėt (R 3), pašižėję (R 1), pašišėrk (R 2), nešusišnekėsi (R 2).

V jazykovém bodě Dargaičiai bylo zaznamenáno střídavé užívání souhlásek d(ž) a g, d a t a jejich směšování, např.: *dilỹs (příjmení Gylys) (R 1), žũ·megei (uschlé stromy) (R 1), dringėlėm (trinkelėm) [iškłos kiemą] (R 3).

Straipsniai / Articles

179

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

Je třeba zmínit, že respondenti častěji užívali složeniny utvořené bez spojovací samohlásky, typické pro severní oblast VAŠ, např.: limpėlė (R 2), lįnplu.kįž (R 2), medžkirtys (R 1), pópermałkei (R 2), šiernpiūtis (R 2), špārmedžei (R 2), (na) viensėdžu. (R 2) (srov. Jšpt 2001: 50–51). V terminologických textech se odráží rozmanitá obrazná slovní zásoba, např.: vadīdava bādgribei / didesni / usikabini an_pėčėus / tīsi ta._grėbli. pa(r)_rugiēnas (R 1), dūonos su_saulōgražeis (se slunečnicemi) [kupuje] (R 2), ã·psnuki. uždėje (kyslíkový přístroj) (R 2), páršvieta. [udělala] (rentgenový snímek) (R 2), gi.veņīmūks (usedlost) (R 1), (z) plū.skes (polena) (R 2), rāti-nis (kolovrátek) (R 2), susižaiždāva (vznikla rána) (R 3).

Syntaktická struktura nářečního textu odráží užívání tvarů dvojitého genitivu typické pro VAŠ (giminū. giminęs (R 3)); vyjadřování posesivity (Màmàs trỹz brólei bū.va (R 1)); užívání předložky par s genitivem jednotného či množného čísla k vyjádření místa nebo časového trvání (par_vīsa. kāima. viens arklēlis (v celé vesnici) (R 2), usikabini tarbėle. / ir_eiri par_žmōnes (R 1), par_diena bent_keli ateidāva ūbagai (R 1), par_pā.ra. i_mi.re (R 3)); spojení předložky pro s genitivem jednotného čísla namísto předložky apie (a(š)_šnekū pro_*kūlni. (R 2); užívání dodatečně připojených konstrukcí (sulėide stiprūs vaistūs / i_gātāus (R 2)).

Ačkoli v nahraných textech z Dargaičiai převažují rysy podnářečí VAŠ, lze zaznamenat také jevy nářečního kontaktu a případy jejich specifického užívání. Z fonetických rysů je třeba zmínit zachované nepalatalizované souhláskové t, např.: baikštēs (plašné) [o srnách] (R 2), šėpetei (kartáče) (R 2) (Lktch 2004: 198, 225, 240). Časté tvary instrumentálu množného čísla užívané v žemaitštině se vyskytují také ve VAŠ, srov.: abžėlušum kōjum (s obrostlýma nohama) [o kohoutovi] (R 2), su_būlbūm (s bramborami) (R 2), juostum (s pruhy) (R 2), formūkum (s formičkami) (R 2), kārōum (s kravami) (R 1), kėlnūm (v kalhotách) [o kohoutovi] (R 2), rankėlūm (s ručičkami) (R 2), mergičkūm (s děvčaty) (R 2), su_piktžōlum (s plevelem) (R 2) (Lktch 2004: 227; Jonait ytė 1962: 10).

V šifrovaných textech nářečí Dargaičiai byl zaznamenán jev, kdy se reflexivní morfém někdy přesouvá na konec slova: neskīrsis (R 2), nebežė.nijos (R 1), neberašauš (R 1), laikos [krávu] (R 2), ne-auginās (R 2), nebesodinas (R 3).

V žemaitských nářečích (ŠŽT a PŽV) se vyskytují dlouhé tvary zájmen a adjektiv, které jsou i v textech z Dargaičiai, srov.: ašāi (R 3), jīn (R 3), su jāje (R 1, R 2), gerėjei (R 2), šėnajei, senōji (R 3), stambējei (R 2), sti.pre.je. [chemii] (silnou chemii) (R 3).

Při vyprávění respondenti použili také perfektivní formy, srov.: reĩb rāut že.me. [okurky] (R 3), tik_naktinū(ž) že.mė / tuōs_jau nuvolīka (R 5) (Girdenis 2000: 307–314).

Z přehledu nářečních rysů nahrávek z Dargaičiai vyplývá, že na okraji VAŠ se odráží značné množství jevů nářečního kontaktu.

180

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Specifický jazykový jev na území šiauliaišského nářečí (na základě materiálu z bodu č. 73 LKA)

VÝJIMEČNÉ JEVY KONTAKTŮ DIALEKTŮ: ČÁSTICE A JEJICH ÚLOHA V SYSTÉMU NÁŘEČÍ

Dialektologové si v 6.–7. desetiletí 20. století povšimli, že na některých místech v žemaitském nářečí a v oblasti severozápadní aukštaitštiny (VAŠ) se na konci slova užívá přirostlá částice -ai (Elena Grinaveckienė ji nazývá postpozicí) a připojuje se ke zkrácenému tvaru 3. osoby sloves v přítomném nebo minulém prostém čase¹. Gramatikové poznamenávají, že částice jako slova neurčitého významu mohou přirůstat k jednotlivému slovu a vyjadřovat významové, modální i expresivní odstíny větných členů (LKG II 543, 568)². Z hlediska funkční gramatiky částice v jazyce přenášejí lexikální náboj na jiná slova a různě je modifikují, zdůrazňují a citově zabarvují (viz Valeckienė 1998:188). Aldona Jonaitytė ve své disertaci Šakynos tarmė zmínila, že -ai mohlo dříve mít zesilovací, zdůrazňovací význam, který později vybledl (Jonaitytė 1962: 431). Dialektoložka zmiňuje také částici gi se zesilovacím a zdůrazňovacím významem, která se ve zkoumaném nářečí může rozšiřovat buď „afixem o a tvoří částici ogi“, nebo „afixem a / agi/“ (Jonaitytė 1962: 437–438).

O neměnných tvarech sloves v přítomném a minulém frekventativním čase s -ai (zvratné -aitis), kterých si dialektologové všimli na uvedených místech v PŽR, PŽK a VAŠ, se v odborné literatuře psalo v 7. desetiletí 20. století (Grinaveckienė 1960: 198; 1962: 164)³. LKG přisuzuje takové tvary pouze žemaitským nářečím a označuje je

¹ Podle Grinaveckienė se -ai připojuje ke slovesům v oblasti jižních žemaitských raseinišků (PŽR) kolem Kelmė a v okrese Kelmė v okolí Kušleikiů, Tytuvėnėliů a Kubiliů, dokonce i v oblasti severních žemaitských kretingišků (ŠŽK) kolem Kretingy. Stejný jev lingvistka zaznamenala také v oblasti VAŠ v okrese Šiauliai, v okolí Pakapė, Šakyny, Bridů, Valdomů (seniorské území Gruzdžiai), Lūpaičiů (seniorské území Meškuičiai), Narušaičiů (dnes Norušaičiai), Kirbaičiů (zaniklá vesnice na území seniorského území Kairiai) a Žagarė v okrese Joniškis.

² O částicích se píše: „Částice jsou slova s velmi nekonkrétním, neurčitým významem“ (LKG II 543). „Nejcharakterističtější a nejčastěji užívanou částicí, která zdůrazňuje význam samotného slova, je gi. Ve větě může stát jako samostatné slovíčko, nebo může přirůst k jinému slovu“ (LKG II 568). „Částice může vyjadřovat významové, modální i expresivní odstíny větných členů. Částice jako by samy nedisponovaly svým lexikálním nábojem, nýbrž jej přenášejí na jiná slova a různě je modifikují, zdůrazňují a citově zabarvují (volně citováno)“ (Valeckienė 1998: 188).

³ „Nářeční materiál z lokalit Kušleikiai, Tytuvėnėliai a Kubiliai rozšiřuje hranice užívání koncovky -ai ve 3. osobě přítomného času sloves s kmenem na a (jis éinai, gáunai, nėšai ~ jis eina, gáuna, nėša a podobně)“ (Grinaveckienė 1960: 198). „Přípona -davai (zvratná -davaisis) je nejspíše tvořena příponou minulého frekventativního času -dau- a postpozicí -ai (-aisis). Tato složená neměnná přípona se, jak ukazují příklady, připojuje

Straipsniai / Articles

181

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

-ai jako emf atickou částici (LKG II 132)⁴. Vytautas Vitkauskas tento jev nazývá změnou hlásek v důsledku analogie (Vitkauskas 2001: 15).⁵

Záznamy z Dargaičiai ukazují, že tvary 3. osoby minulého frekventativního času, které by měly končit na –(dav)o, mají –ai, které se užívá dodnes, srov.: aidavai ‘aidavo’ (R 3), (ati-)dúodavai ‘(ati-)duodavo’ (R 1, R 2), džiáudavai ‘džiaudavo’ (R 2), (par-)eīdavai ‘(par-)eidavo’ (R 1, R 3), (nebe-)galėdavai ‘(nebe-)galėdavo’ (R 2), gáudavai ‘gaudavo’ (R 2), gerbdavai ‘gerbdavo’ (starší lidé) (R 1), (atsi-)neš-davai ‘(atsi-)nešdavo’ (R 2), sėdėdavai ‘sėdėdavo’ (R 2), šu vinėdavai ‘siuvinėdavo’ (R 2), turėdavai ‘turėdavo’ (R 2), (iš-)varydavai ‘(iš-)varydavo’ (R 2), važinėdavai ‘važinėdavo’ (R 5), veždavai ‘veždavo’ (R 2). Je patrná tendence zkracovat –ai a vypouštět samohlásku a. O zkracování koncovek v blízkém šakynském nářečí psala Aldona Jonaitytė⁶. Je možné, že právě z tohoto důvodu respondenti užili tvary se samohláskou –i nebo s napjatou samohláskou podobnou –ė, např.: gáudavi „gaudavai = gaudavo“ (R 2), laikydāvi „laikydavai = laikydavo“ (R 2), ateīdāvē „ateidavai = ateidavo“ (R 5). Zřejmě jde o možný idiolektový jazykový jev⁷.

do všech osob jednotného i množného čísla minulého frekventativního času. V uvedené oblasti lze postpozici –ai připojit také ke kmeni minulého prostého času [...] (Bridai). V sousedních žemaitských nářečích (okres Kelmė) a v dalších severozápadních aukštaitských nářečích (jižní část okresu Šiauliai) se postpozice –ai často připojuje ke všem kmenům přítomného času, např.: (Pakapė, okres Šiauliai, č. 196, výzkum D. Skurkaitė) giestai „gieda“, išbirnai „išbyra“, nenūorai „nenori“, pàkelai „pakelia“, surišai „suriša“, stūovai „stovi“, tūrai „turi“ (Grinaveckienė 1962: 164).

⁴ „Na některých místech v žemaitském nářečí mají tvary 3. osoby sloves první paradigmatické třídy zvláštní koncovku, přesněji řečeno emf atickou částici –ai, např.: būnai, dirbai, džiūnai, einai, gęstai, griūnai, lȳnai, piáunai, pūnai, rȳnai Klm, eitai, ȳrai Krt“ (LKG II 132).

⁵ „Vždyť v okolí Šakyny, Skaistgirisu a Žagarė se ve 3. osobě přítomného a budoucího času indikativu zvratných sloves objevila dvojhláska ai místo dřívějšího a: dúodais, n’èšais, n’èš eis, m’èš eis [...]. Nejde o fonetický zákon, nýbrž o určitou změnu hlásek v důsledku analogie, tedy o jistou podobnost [...]; dlouhé koncovky a, e byly u aukštaitů chápány jako jednoslabičné dvojhlásky, které jim zněly jako ai, –ei“ (Vitkauskas 2001: 15).

⁶ Zkracování koncovek „začalo kolem 15.–16. století“ (Jonaitytė 160: 158). „Při srovnání sousedních nářečí se zdá, že zkracování koncovek v šakynském nářečí je důsledkem vlivu žemaitských nářečí“ (Jonaitytė 1960: 159). „[...] vlna zkracování koncovek postupovala, přinejmenším pokud jde o šakynské nářečí, od západu k východu“ (Jonaitytė 1960: 159).

⁷ Podobné tvary minulého frekventativního času s –i slýchala (a stále slýchá) autorka článku v řeči svých tet Anicety Rakickienė (Švambarytė) (1929) a Izoliny Barbory Švambarytė (1935), narozených a vyrostlých v bývalé vesnici Daušiškiai (6–7 km západně od Meškučiai v okrese Šiauliai). Takové tvary, ale s –ai, slyšela a zaznamenala také Rita Urnežžiūtė v Lydėkiai v letech 1998–1999 (okres Joniškis, asi 12 km od Meškučiai). Lze se domnívat, že se tento jev šířil na sever a severovýchod.

182

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Specifický jazykový jev v oblasti šiaulišků (na základě materiálu z bodu LKA č. 73)

Mimochodem, Grinaveckienė si všimla, že „v severozápadním aukštaitském nářečí v okolí Šakyny a Žagarė lze postpozici –ai připojit ke všem ohebným i neohebným slovním druhům“ (Grinaveckienė 1962: 164).

Takové případy užívání částic považovali lingvisté za okrajový jev jazyka; byly zmíněny, ale nebyly příliš doceněny⁸.

LOKÁLNÍ JAZYKOVÝ JEV: SRŮST ČÁSTIC -AI A -GI

V nahrávkách nářečí z Dargaičů se stejně jako v celé oblasti VAŠ užívá zkrácená podoba třetí osoby singuláru přítomného času sloves kmenů na –a a –i (eĩn, važúoj, nė̃š), zatímco kmen na –o má koncovku –a (dāra, sāka, rāša). Respondenti použili také jednu formu třetí osoby přítomného času slovesa sirgti s částicí –ai, ačkoli bychom v nářečí VAŠ očekávali krátkou formu serg nebo serga (bk), srov.: kaimi.jɨka lābai sūn̄kei sērgai (R 3). Považovat tuto formu za náhodnou, ojedinělou nelze, protože se užívá i další forma třetí osoby přítomného času slovesa, a to nejen s –ai, ale může se k ní připojit i postpoziční částice –gi⁹.

Jonaitytė si již v roce 1962 všimla, že v nářečí Šakyny „agi bývá vždy enklitické“, jeho „zesilovací význam je velmi oslabený a proměnil se jakoby ve zvláštní rytmický prvek věty“, např.: õ·ška papjāuta gūl_agi (Darg.), tó·ks tā· sō·džus: kēli givān_agi (Darg.), šnā·k_agi, ka_dā· dāugau būva acitikimu· (Darg.), dàba grõ·vuos vā·ndens – prigē·rt gā·l_agi (Škn.) (Jonaitytė 1962: 438).

Lingvistka si všimla, že „Na týchž místech, kde se říká agi, se někdy místo něj se stejným významem užívá také částice nejasného původu age·i, např.: bré·kšt_a-ge·i, tai_vā·kars tā·mst (Darg.); skāust_agei kaip_skaudé·jus i_tiek (Škn.)“ (Jonaitytė 1962: 438).

To znamená, že před více než padesáti lety byl tento jev živý v okolí Gruzdžių–Šakyny, v okruhu přibližně 15–20 km (z Gruzdžių do Šakyny je to 12 km, k hranici s Lotyšskem 15 km).

Nelze vyloučit, že částice –agei vznikla zkrácením spojení a(r) girdi, a(r) girdėjai. Tuto myšlenku vnuká literatura, přesněji dílo učitelky a spisovatelky Stasė Jasiūnaitė, narozené roku 1912 v Joniškisu, zemřelé roku 1986 a pohřbené v Kulautuvě, nazvané Gyvenimo apysaka, v němž se vyskytuje nářeční lexikum VAŠ

⁸ Autorka přijala stanovisko LKG, podle něhož je třeba –ai považovat za emfatickou částici, ale nevyloučila ani Valeckienės termín modifikační částice. Záznamy nářečí z Dargaičů a paradigma časování slovesa, které užívali respondenti, naznačují, že srůst částic –agei plní zároveň emfaticou i modifikační funkci.

⁹ Plg. negi, argi. Plačiau apie postpozicines dalelytes, jų sąaugas žr. Valeckienė 1998: 190.

Straipsniai / Articles

183

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

a terminálních tvarů je velmi mnoho. Kniha obsahuje i řadu takových příkladů: Děkuji, a slyšela jsi, že jsi přivedla (97), Mám, a slyšela jsi, nadojivši mlezivo (98), Nalij si, a slyšela jsi, mléko (118), Jak to, že se odvažujete jít s knězem, a slyšela jsi! (117), Odstrčila, a slyšela jsi, své pohrabáče od stolu a sedí (120), Nestihneš jí ani zadat, a slyšela jsi (122), Byla jsem na návštěvě, a slyšela jsi, u Mikšienė (129), Tak kolik ti je let, a slyšela jsi? (132), Připravte se, a slyšela jsi, jít (132).

Podle autorky však jde nejspíše o splynutí částic ai a gi -a(i)gi, které se mohlo změnit v -agei, -agė. V Dargaičiai -agei se nejčastěji užívá u tvarů 3. osoby jednotného čísla přítomného času slovesa, které se v oblasti VAŠ zkracují¹⁰. V nářečních textech bylo zaznamenáno, že uvedená částice -agei může být užívána u zkráceného infinitivu slovesa; někdy se vyslovuje spolu s infinitivem bez pauzy, většinou však mezi infinitivem a částicí bývá krátká pauza, např.: su-ein_agei vaikai pašōkt_agei (R 1), [vanduo] išgrāužė gā tve. / pravāžūot_agei negā.l (R 3), jau_pradējė tikri:tagei tas_pāšalpas (R 3).

Emfatická částice -agei se užívá u koncového kmene 3. osoby přítomného času slovesa, který končí různými souhláskami, např.: místo VAŠ bėg, dirb, duod, gyven apod. se říká bégagei (R 3), dírbagei (R 1, R 2, R 3), dúodagei (R 1, R 2), gyvēnagei (R 3), jīmāgei (R 1), juñtagei (R 1), mēkstagei (R 3), rìšagei (R 1), sėjagei (R 2), stóvagei (R 2), šnēkagei (R 2), šviēčagei (R 1), tū.ragei (R 1, R 3), ver̄pagei (R 2), vēžagei (R 1).

V řeči respondentů se uvedené splynutí částic nevyslovuje vždy neoddělitelně od slovesného kmene, jako by s ním bylo srostlé. Někdy je po slovesném kmeni, před -agei, slyšet delší či kratší pauza, např.: ār_agei (R 2), dīrb_agei (R 1, R 2), su-ein_agei (R 1), kiš_agei (R 2), nèles_agei (R 2). Pauzu slyšíme tehdy, když má sloveso více než dvě slabiky (je víceslabičné) nebo když jeho koncový kmen obsahuje obtížně vyslovitelné souhláskové skupiny dž, nt, st a vyslovit celý tvar je obtížné, je třeba nabrat dech, srov.: (pa)dīrb_agei (R 2), (nebe)gāl_agei (R 3), mokytojāuj_agei (R 2), (iš)nykst_agei (R 2), sēdž_agei (R 2), (ap)sodīn_agei (R 1), (ne)suprānt_agei (R 1).

Splynutí částic se v promluvě téhož či jiného respondenta obměňuje a může se změnit v -agė (méně často) nebo -agi (mnohem častěji). Tato alternace byla zaznamenána v řeči respondentů R 3 (výrazněji) a R 4 a může jít o idiolektový jev. Uvedené částice se užívají spolu se slovesy, např.: (iš)áugagi (R 3), bégagi (R 4), dēdagi (R 3), dírbagi (R 3), dúodagi (R 3), gamīnagė (R 1), [naūji žmōni.s] i.ra-gi (R 3), (pa)kelāujagi (R 3), keñčagi (R 3), (pa)kviēčagi (R 3), (nusi)nešagi (R 3), nuomōjagi (R 1), (su)organizūojagi (R 3), pāšakojagi (R 3), (nu)pelījagi (R 3), rūpag-i (R 3), (su)skaičūojagi (R 3), smirdžagi (R 3), stójagi (R 3), (pri)važūojagi (R 3).

¹⁰ Starší podoba je pravděpodobně *-ogei. Srov. částici jogei uvedenou v LKŽ, známou z písemných pramenů.

184

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Zvláštní jazykový jev v oblasti šiauliškiai (na základě materiálu z bodu LKA č. 73)

Částice -agi se stejně jako -agei u respondenta R 3 vyslovuje i odděleně od slovesa, např.: (par)dúod_agi (R 3), (neiš)lėidž_agi (R 3), pã.ded_agi (R 3), (nu) pasakoj_agi (R 3), (su)naudój_agi (R 3), žirž_agi (R 3).

V nářečních textech z vesnice Dargaičiai byly zaznamenány nejen tvary 3. osoby přítomného času slovesa s částicemi -agei, -agi, ale i tvary 1. osoby, např.: rí:ta / sáule nėtek / jeu_àš dainúoju_agei laukė (R 2), pàti susiskáldau_agi / kiẽk_jaũ reik tu._mã.lku. (R 3), àš tai_lendù_agei / màn sarmàtà / nė če_kō· ródìt (R 3).

Bylo zaznamenáno také několik tvarů slovesa v minulém jednorázovém čase s částicí -agei, které se vyslovují po pauze, např.: tik pà-eme / spùrš’t iš_kièma / ir_išlėke_agei (R 2), i_sulėide_agei [léky] (R 2).

V textech se vyskytuje také velmi zajímavý tvar rozkazovacího způsobu, kdy se částice -agė užívá uprostřed slova, před koncovkou 2. osoby rozkazovacího způsobu -k, např.: žù.ragėk / čè mãtos (R 2).

Lze se domnívat, že shluk částic užívaný u slovesa plnil v řeči respondentů (idiolektu) jakousi funkci vyrovnávání konjugačního paradigmatu; možná se koncovky VAŠ, které mají sklon ke zkracování, uzavřené jazykové komunitě ne vždy jevily jako dostačující k vyjádření myšlenky, a proto je bylo možné upravit.

Částice -agei, jejíž nejasné tvoření zaznamenala Jonaitytė, se v Dargaičiai za více než padesát let (od 60. let 20. století) ustálila, zatímco užívání částic -agi a -agė u sloves ustoupilo.

Stojí za to připomenout výše citované Grinaveckienės zjištění o užívání částice -ai u ohebných i neohebných slovních druhů. V nářečních textech z bodu Dargaičiai se objevují případy užití částice -agei s ohebnými slovními druhy, například s přídavným jménem a zájmenem, srov.: gèṙagei žmòni.s (dobří lidé) (R 2); o_*dárgaičiuose / tik_mú·su._agei / viena kárve (R 1)¹¹. Respondenti užívají částici -agei také s příslovcem, dokonce i s dalšími částicemi da, tikt, např.: kaĩp_agei tu_búsi lú·dininku? (R 2), kai_kæũla da_paršúojes / anà pri·gul_da_agei [selátka] (R 2), senàeũ dà / dà_agei nebūdava gelžìes (R 2), tìktagei tuos_vaikùs nebeskaũdi.t [chová se tak, aby děti nebolely] (R 3).

Podobné příklady nacházíme i v uvedeném díle Jasiūnaitė, srov.: Jedna, a slyšela jsi, jako rákosí ve větru (105), Bagočiai, a slyšela jsi (115), Vždyť kde jsou strany, tam jsou i žně, a slyšela jsi (118), Tak proč, a slyšela jsi? (125).

Dialektologové si všimli, že expresivita slovesa může vytvářet podmínky pro vznik částice vedle něj, která zesiluje emocionální náboj slovesa. Uvedená témata, která jsou vyjmenována na začátku článku, nejsou emocionálně

O užívání přípony ¹¹ -ai připojované k zájmenům a zájmen ašai, jinai apod. u Žemaitů viz podrobněji Arumaa 1933: 19–21. Jonaitytė takové formy, zaznamenané a užívané také v okolí Šakyny, nespojuje s formantem -ai. Podrobněji viz: Jonaitytė 1964, 165–177.

Straipsniai / Articles

185

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

nejsou výjimečné, ale ve vyprávěních respondentů se nevyhnuli expresivním slovesům, zejména při vyprávění o lékařích, uvolněném životním stylu dnešní společnosti, těžké práci v zahraničí apod. K expresivním slovesům bychom mohli zařadit (apsi)džiaugti, kęsti, kolioti, mauti [bėgti, sprukti], smirdėti, (pa)smirsti, zirzti se shlukem částic –agei (–agi). Všechna ostatní slovesa jsou emocionálně neutrální, např.: duoti, imti, nešti, parduoti, važiuoti, vesti apod. Lze se domnívat, že v Dargaičiai se –agei užívá jak jako emfatičký shluk částic, tak jako modifikační shluk částic, „který zpřesňuje a různými způsoby modifikuje význam slov, jejich skupin a vět“ (Valeckienė 1988: 190).

Jak si všimla Jonaitytė, popsaný jev byl dříve rozšířenější, neboť řeč R 1, narozeného a vyrostlého 10 km od Dargaičiai, nedaleko Šakyny, se neliší od řeči R 2, narozeného a vyrostlého v Dargaičiai¹². O rozšíření tohoto jevu v okolí Šakyny psala ve své disertaci také Jonaitytė.

Zajímavý je také postoj R 4 k místní řeči. R 4 je ženatý s obyvatelkou vesnice Dargaičiai a pochází ze Skilvioniai v okrese Joniškis, který náleží ke stejnému šiaulėnskému podnářečí, avšak k nářečí Joniškis (Jšpt 2001: 13); jazykového jevu, který jeho uchu připadal velmi výrazný, si všiml okamžitě:

pàškui pas_juõs i.rà / àš kol_i.pràtaũ / jiẽ kõ_nors kal’b / kal’b / paskuĩ / nu_pàškui irà tõks priežodis / gãl ne_priežodis / tõks.../ tòke galī.ne. pri.deda prę_ kiekvienà veiksmažodžę / nepastebėjot? / pàvi:zždžui / paklausi / nu_kur_nõrs.. / kur̃ *pẽtras i.rà / anė? / dirbagi / sãko / dirbagi / ne_dīrb / ar_darbė / dirbagi / nu_dīrb_agi / pastōvei / žũrũ (R 4).

Tento jev by bylo možné spojovat s idiolektem. Respondenti si totiž sami všimli, že vesnice Dargaičiai je něčím výjimečná:

če giminũ. gimines kaškaĩp ein (R 3), kaĩp ir negiminaičei / bet su-eidava i. giminũ. lizda. (R 3), *dárgaičei / ta(i)_i.rà giminaičiu. káimas (R 5), če nu_tẽvũ. kàs išlī. ke. [o užívání částic –agei, –agė, –agi u sloves] (R 4).

Chápeme-li idiolekt tradičně jako sociální, teritoriální a psychologický jazykový rys (Gaivenis, Keinys 1990: 81), lze říci, že lexikum nejlépe odráží psychologický a jazykový portrét člověka, zatímco systém jeho užívání si vytvářejí sami představitelé místní řeči. A nesouvisí pouze s jazykem jednotlivce

¹² V archivu dialektů LKI byly prohlédnuty rukopisy nářečních zápisů z expedic v seniūniji Gruzdžiai. Studentky Ruškytė a Andrijaitytė navštívily bod č. 73a a zapsaly několik pohádek z Gruzdžiai (sešity 1 a 2, č. 583). Zaznamenáno bylo pouze to, že postpozitivní částici gi respondenti užívají se slovesy, jako spojku propojující věty i jako emfatičkou částici (Gi kas buvęs, kas ne, bo vargs tai vargs). Jonaitytė, která zkoumala okolí Šakyny, při popisu částic uvádí na prvním místě užívání gi (Jonaitytė 1962: 15).

186

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Savitas kalbinis reiškinys šiauliškių plote (remiantis LKA punkto Nr. 73 medžiaga)

formos ir turinio bet ir prasmės lygmenimis (Vulas 1977: 13, Žalkauskaitė 2011: 151–152).

Uvedený lokální jazykový jev časem zanikne, protože již nyní lze pozorovat užívání zkrácených tvarů VAŠ ein, išein, valda (valdo) souběžně s tvary probíranými v článku.

Nabízí se otázka, kdy se tento jev mohl utvořit. Lze předpokládat, že k tomu došlo na konci 18. nebo na začátku 19. století. Podle Jonaittytė „žemaitská nářečí ovlivnila zkoumané šakynské nářečí mnohem silněji, než toto nářečí ovlivnilo žemaitská nářečí. Dělo se tak možná proto, že oblast žemaitských výslovností je větší a kompaktní, zatímco oblast západních aukštaitských nářečí se zde táhne pouze v úzkém pásu a hned za Šiauliai se téměř přerušuje. Zkoumané nářečí je tedy spolu s jediným sousedním severozápadním aukštaitským šiaulským nářečím do jisté míry izolováno od ostatních nářečí téže skupiny. A šiaulské nářečí, které je stejně přechodné jako šakynské, dokázalo vliv sousedních žemaitských výslovností potlačit jen málo. K šíření žemaitského vlivu navíc přispělo také administrativní a církevní rozdělení nářeční oblasti a následkem toho intenzivnější kontakty obyvatelstva se Žemajty“ (Jonaittytė 1964: 175).

Proč tento jev nezanikl, lze jen spekulovat. Jednou z vnějších příčin bude zřejmě to, že se vesnice nerozptýlila do samot. Díky tomu mohla komunita přirozeně, z generace na generaci, uchovávat jazykové vyjadřování předávané od nepaměti, ačkoli na Dargaičiai, stejně jako na jazykový vývoj v jiných bodech, měly velký vliv historické zvraty a období okupace (XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas 2014: 200–2005). Mimochodem, podrobné jazykové studie jednotlivce a jazykového společenství v Litvě v podstatě chybějí, proto je třeba příčiny takového jazykového jevu, který přetrvává více než 90 let, zkoumat podrobněji a systematičtěji za využití nářečních nahrávek z okolních bodů. Nelze vyloučit ani to, že tento jazykový jev souvisí s rytmem řeči, stylem mluvčího i idioletem.

ZÁVĚRY

V nářečních textech zaznamenaných v roce 2013 v jazykovém bodě LKA č. 73 (Dargaičiai) byly zjištěny tvary ohebných slovních druhů (slovesné tvary osobních forem a forem časování, skloňované tvary přídavných jmen a zájmen) i neohebných slovních druhů (částice) se spojením částic -agei, -agė, -agi, které se vyslovují bez pauzy i s pauzou. Respondenti užili v textech více než 280 takových tvarů (počítaly se i opakované výskyty). Přibližně každé desáté až dvanácté sloveso bylo vysloveno se spojením částic.

Straipsniai / Articles

187

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

Tento lokální jev souvisí s interakcí nářečí. V důsledku kontaktu žemaitských (ŠŽT a PŽV) a aukštaitských nářečí (VAŠ), zejména procesu zkracování koncovek, se u mluvčího mohl utvářet pocit jazykové nejistoty: krátký slovesný tvar mohl působit, jako by náležitě neplnil svou jazykovou vyjadřovací funkci. Nelze vyloučit, že užívání -agei, -agi, -agė souvisí také s rytmikou věty. Dokládají to příklady z krásné literatury, jejíž autor výborně ovládá nářečí a nářeční podoby přirozeně přenáší do literárního textu.

Tento utvořený idiolektický, lokální jazykový jev vznikl pravděpodobně na konci 17. nebo na začátku 19. století. Prestiž lokálně užívaných tvarů sjednocovala jazykové společenství a vytvářela pocit jazykového bezpečí. Z historického a kulturního hlediska mohlo být podmínkou zachování ustáleného jazykového jevu režimní uspořádání vesnice. Nerozptýlení do samot a uzavřená komunita udržovaly také uzavřený jazykový systém. Respondenti, kteří dosud již více než devadesát let užívají slovesné (a jiné slovnědruhové) tvary s -agei, -agė, -agi, začínají rozlišovat jazykový kód: s cizími lidmi mluví bez uvedených tvarů a ty se v řeči začínají přirozeně objevovat teprve poté, co překročí psychologickou hranici mezi vlastními a cizími. Tento jazykový jev zaniká, protože mladší generace místních obyvatel vlivem spisovného jazyka a změn obyvatelstva (přistěhovalců z jiných oblastí VAŠ) již neužívají emfátické (modifikační) částice -agei, -agi, -agė se slovesy a dalšími slovními druhy.

188

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Savitas kalbinis reiškinys šiauliškių plote (remiantis LKA punkto Nr. 73 medžiaga)

P Ř Í L O H Y

TABULKA 1. Slovesa ve 3. osobě přítomného času s –agei v nahrávkách dargaitského nářečí

–agei (vyslovováno bez pauzy)

–agei (vyslovováno s pauzou)

(ne-, nebe- už-) stále mluví (R 1, R 2, R 3), stále hovoří (R 3), stále svítí (R 1), stále fouká (R 3), stále dává (R 1, R 2), (i-) stále veze (R 1, R 3), (į-) stále dává R 2, stále vaří (R 2), stále řídí (R 2), (i)stále líže (R 2), (at-) stále jezdí (R 1, R 3), (ap-) stále seje (R 2), stále jezdívá (R 2), stále pronajímá (R 2), stále financuje (R 3), stále obchoduje (R 3), stále nadává (R 3), stále roste (R 1, R 2, R 3), stále bourá (rozebírá budovy) (R 2), stále onemocní (R 2, R 3), stále běží (R 3), stále táhne (R 2), stále sbírá (R 2), stále mluví (R 2, R 3)), stále běhá (R 2), stále se otáčí (R 3), (už) stále moká (R 3), stále tká (R 3), stále má (R 3), (nese) stále chodí [o poutích na Nanebevzetí Panny Marie] (R 2), stále běluje (R 3), (atsi-, pri-, užsi-) (i) stále bere (R 1, R 2), (ne-, nepa-) stále podpírá (R 2, R 3), stále paří (R 1), (at-, iš-, ne-, par-, pri-, su(v)-) stále jde (R 1, R 2, R 3), stále žije (R 1, R 2, R 3), stále vychovává (R 2), stále dusí (R 2), (ne)stále plave (R 2), stále nazývá (R 2), (nu)stále trhá (R 2), (užsi-) stále vychovává (R 2, R 3), stále šlape (R 2), stále bývá (R 3), stále žije (R 3), stále bývá (R 3), stále dostává (R 3), stále obléká (utíká, prchá, R 3), stále přede (R 2), stále kouří (R 3), stále peče (R 3), (ne-) stále má (R 1, R 3), (iš) stále orá (R 2), stále touží (R 3), (atsi) stále vrací (R 3), (atsi-, pra-, pri-) stále pije (R 3), stále se učí (R 3), stále váže (R 1), (pa)stále připravuje (R 3), stále žádá (R 3), stále cítí (R 1), stále umírá (R 3), (atsi) stále pobývá (R 3), stále pracuje (R 3), (pa) stále vaří (R 3), stále stojí (R 2), (at-, iš(si)-), nu- stále veze (R 1, R 3), stále smrdí (R 1), stále netlačí (R 1), stále neslyší (R 3), (neap-) (ne)stále pouští (R 3).

(ne-, pa-, už-) dirb agei (R 1, R 2), (nebe-, su-) ded agei (R 2), (ne-, pa-r-) duod agei (R 1), (atsi-, ne-) rand agei (R 2), (at-, nu-, pri-) važiuoj agei (R 1, R 2, R 3), važinėj agei (R 2), mokytojauj agei (R 2), nusioj agei (R 2), sėj agei (R 2), (iš)rušiuoj agei (R 2), (nebeatsi)skrepliuoj agei (R 3), serg agei (R 3), trauk agei (R 2), renk agei (R 2), šnek agei (R 2), (nebe-) reik agei (R 3), (nu) kul agei (R 2), (nebe)gal agei (R 3), kalb agei (R 3), (pri(j))im agei (R 1, R 2), (ne)rem agei (R 2), (at-, iš-, ne-, su-) ein agei (R 1, R 2), (pri)min agei [o hnoji zvířat] (R 2), (su)dažiūr agei (R 2), gyven agei (R 1, R 2), gaun agei (R 1), spausdin agei (R 1), [nikdo] (neiš)ein agei [o výrobě vína] (R 1), (ap)sodin agei (R 1), gaun agei (R 1), (pa)būn agei (R 2), gyven agei [krėgždutės] (R 2), (ap)siūn agei (R 2), (su)gadin agei (R 2), (nebeiš-) per agei (R 2), ar agei (R 2), šėr agei (kočky) (R 2), (ne-) tur agei (R 1, R 2), (iš)nykst agei (R 2), (pri)prant agei (R 2), žiūr agei (R 3), (ne)les agei (R 2), (ne) kas agei [o slepicích] (R 2), kiš agei (R 2), (pra)neš agei (R 2), (neatsi)neš agei (R 2), (pri)kiš agei (R 2), (ne)suprant agei (R 1), įprant agei (R 2), tįst agei (R 2), trūkst agei (R 2), stov agei (R 2), (at-, iš-) vež agei (R 1, R 2), melž agei (R 2), sužeidž agei (R 1), sėdž agei (R 2).

Straipsniai / Articles

189

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

TABULKA 2. Slovesa přítomného času, 3. osoby, v dargaitském nářečí s koncovkami –agė a –agi

–agė

–agi (vyslovuje se bez pauzy)

–agi (vyslovuje se s pauzou)

gaminagė (R 1), patiragė (R 3),

dirbagi (R 3), keñčagi (R 3), (pa)kviečagi (R 3), (par-) duodagi (R 3), dedagi (R 3), (nebepa)judagi (R 3), noragi (R 3), nuomojagi (R 1), (neiš)einagi (R 3), (at-, pri-, su-) važiuojagi (R 3), (pa)keliaujagi (R 3), (su)skaičiuojagi (R 3), (nu)pelyjagi (R 3), pasakojagi (R 3), (su)organizuojagi (R 3), stojagi (R 3), (nesi)ginčijagi (R 3), atostogaujagi (R 4), šarojagi (R 4), (apsi) džiaugagi (R 3), (par)bėgagi (R 3), (iš-, nebe-) augagi (R 3), bėgagi (R 4), (nebe-) reikagi (R 3), (pra-) lekagi [projíždí rychle] (R 3), (pa)tinkagi (R 3), reikagi (R 3), (pa)šnekagi (R 3), šaukagi (R 3), (pa)šaukagi (R 3), (neatsi)tinkagi (R 3), (iš)traukagi (R 3), (nebeapsi)mokagi (R 3), (nenusi)perkagi (R 3), (nebeati)tinkagi (R 3), (nebe-) galāgi (R 3), (iš)balagi (R 3), (pa) gailagi (R 3), (atsi)(i)magi (R 3), gyvenagi (R 3), suprantagi (R 3), auginagi (R 3), (at-, iš-, nu-, pa-, pra-, pri-) einagi (R 3, R 4), (pri)kabinagi (R 3), būnagi (R 3, R 4), gyvenagi (R 3), kilnagi (R 4), (pa) kvimpagi (R 3), rūpagi (R 3), noragi (R 3), turagi (R 3), (pri)žiūragi (R 3), gūragi (R 3), turagi (R 3), (ne)norāgi (R 3), i.ragi (R 3), mėkstagi (R 3), (nusi)nešagi (R 3), (nu) slinkstagi (R 3), (pa)smirstagi (R 3), (už) mokėtagi (R 3), (at-, su-) vežagi (R 3), smirdžagi (R 3).

(pa)stále dává (R 3), (par)stále dává (R 3), (pra)stále jezdí (R 3), stále hospodaří (R 3), (su)stále používá (R 3), (nu) stále vypráví (R 3), stále vodí (R 3), stále polehává (R 4), (ne)stále lituje (R 3), stále bývá (R 3), (at-, neiš-) stále chodí (R 3), (pa)stále stárne (R 3), (atsi)stále pobývá (R 4), stále bručí (R 3), (neiš)stále pouští (R 3), (išsi)stále zametá (R 3).

190

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Savitas kalbinis reiškinys šiauliškių plote (remiantis LKA punkto Nr. 73 medžiaga)

LITERATŪRA

Arumaa Peeter 1933: Untersuchungen zur Geschichte der litauischen Personalpronomina. Tartu.

Gaivenis Kazimieras, Stasys Keinys 1990: Kalbotyros terminų žodynas. Kaunas: Šviesa.

Girdenis Aleksas 2000: Kalbotyros darbai 2. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Grinaveckienė Elena 1960: Tarmių medžiagos rinkimas Lietuvių kalbos atlasui. – Lietuvių kalbotyros klausimai 3, 191–205.

Grinaveckienė Elena 1962: Kai kurios lietuvių kalbos tarmių ypatybės (iš 1961 metų dialektologinių ekspedicijų). – Lietuvių kalbotyros klausimai 5, 147–169.

Jasiūnaitė Stasė 1986: Gyvenimo apysaka. Vilnius: Vaga.

Jonaitytė Aldona 1960: Šakynos tarmės žodžio galo vokalizmas. – Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai, serija A. 1(8), 151–162.

Jonaitytė Aldona 1962: Šakynos tarmė (rankraštis, saugomas Vilniaus universiteto bibliotekoje, F 76–360).

Jonaitytė Aldona 1964: Žemaitiškos morfologinės ypatybės Šakynos tarmėje. – Lietuvių kalbotyros klausimai. Lietuvių kalbos morfologinė sandara ir jos raida, 165–177.

Jšpt – Joniškio šnektų pratimai ir tekstai, sud. Nerija Bartkutė, Rasa Dumčiūtė, Aušra Kaikarytė, Lina Kazlauskaitė, Janina Švambarytė (ats. red.). Šiauliai: K. J. Vasiliausko įm., 2001.

LKG II – Lietuvių kalbos gramatika 2, vyr. red. Kazys Ulvydas. Vilnius: Mintis, 1971.

Lktch – Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija, sud. Rima Bacevičiūtė, Audra Ivanauskienė, Asta Leskauskaitė, Edmundas Trumpa, mokslinė red. Laima Grumadienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2004.

Valeckienė Adelė 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Vaš – Vakarų aukštaičiai šiauliškiai, sud. Rūta Kazlauskaitė, Lionė Lapinskienė, Rima Bacevičiūtė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2007.

Vitkauskas Vytautas 2001: Lietuvių kalbos tarmių morfoneminiai reiškiniai. Vilnius: Žara.

Vulas S. M. 1977: Teoretičeskie i metodičeskie voprosy kriminalističeskogo issledovanija pismennoj reči. Moskva.

Straipsniai / Articles

191

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), sud. Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė. Vilnius: Briedis, 2014.

Zinkevičius Zigmas 1994: Lietuvių kalbos dialektologija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Žalkauskaitė Gintarė 2011: Idiolekto požymiai elektroninių laiškų leksikoje. — Kalbotyra 63(3), 149–164.

Ионайтите А. 1962: Шакинский говор. Автореферат дисертации на соискание ученой степени кандидата филологических наук. Вильнюс.

Peculiar Linguistic Phenomenon in the Area of Šiauliškiai (According to Data of Point No. 73 of the Atlas of the Lithuanian Language)

SUMMARY

The author discusses a peculiar surviving local phenomenon of dialectal language recorded in the course of fieldwork carried out in 2013. 5 local oldest-generation respondents from Dargaičiai Village (Šiauliai District Gruzdžiai Eldership) were interviewed by the author in Point No. 73 of the Atlas of the Lithuanian Language (ALL): 3 women (R2 (1923), R3 (1947), R5 (1953)) and 2 men (R1 (1926), R4 (1951)). Over ten hours of dialectal text were recorded.

Dargaičiai belongs to the Western Aukštaitian subdialect of Šiauliškiai (VAŠ) which linguists consider a boundary or transitional dialect between western and eastern dialects (Samogitian and Aukštaitian). The linguistic point of Dargaičiai is dominated by the distinctive features of the Šiauliškiai subdialect: retained nasal vowels ą, ę and diphthongs an, am, en, em; the stress is consistently retracted from the ending.

Dialectologist Elena Grinaveckienė, who analysed the environs of Gruzdžiai belonging to VAŠ, and Aldona Jonaitytė, who collected the material in the environs of Šakyna (VAŠ) around the 1940s–1950s, paid special attention to the use of particles with the third person present and past iterative forms. Vytautas Vitkauskas also wrote about it.

Having scrutinized the dialectal records of Dargaičiai Village, the author discovered the principal forms of the verb and the forms of the conjugation paradigm with the particle combination -agei and its variants -agė, -agi which are pronounced with the verb with a pause and without it, e.g.: pašokṭ_agei (R 1), lendu_agei (R 3), vežagei (R 1, R 2), gaun_agei

192

Acta Linguistica Lithuanica LXXIV

Savitas kalbinis reiškinys šiauliškių plote (remiantis LKA punkto Nr. 73 medžiaga)

(R 1), mėkstagi (R 3), atsibost_agi (R 4), gaminagė (R 1), išlėkė_agei (R 1), etc. The respondents used over 280 of such forms in the texts (repetitive forms were included as well).

This local phenomenon is associated with the interaction of subdialects. The contacts between Samogitian and Aukštaitian dialects and the process of shortening of endings could have given rise to an idiolect, a local linguistic phenomenon, which have possibly originated at the end of the 18th century or in the beginning of the 19th century. The local prestige of morphological forms united the linguistic community and created the sense of linguistic security. In fact, from a historical and cultural perspective, the so called strip village (Lith. rėžinis kaimas) could have been the decisive factor for the linguistic phenomenon to survive. A non-division into isolated farmsteads and a self-contained community also maintained a closed linguistic system. The respondents who have been using the verbal forms including -agei, -agė, -agi for over ninety years separate between the linguistic codes: they omit the aforementioned forms when speaking to strangers; they are naturally included in the language as the speakers get into the conversation and cross the psychological familiar / unfamiliar boundary.

Įteikta 2015 m. spalio 10 d.

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Straipsniai / Articles

193