ILJA LEMEŠKIN

Institut litevského jazyka

Směry vědeckého výzkumu: stará baltská literatura a písemnictví, srovnávací folkloristika, lexikografie, dějiny baltistiky.

„KUPTE SI MĚ A ČTĚTE MĚ“.

PRVNÍ TIŠTĚNÉ AKROSTICHY VLDK¹

„Kupte si mě a čtěte mě“. První tištěné akrostichy ve Velkoknížectví litevském

Na památku Anatolije Nepokupného

ANOTACE

První tištěné knihy VLDK – Malá cestovní knížka z roku 1522 Mažoji kelionių knygelė a katechismus z roku 1547 – si k rusínským a litevským čtenářům našly cestu prostřednictvím akrostichů. Knížky stejného formátu a podobného určení vznikly krátce po sobě v témže historicko-kulturním prostoru, akrostichy Františka Skoriny a Martina Mažvyda se však dosud nestaly předmětem důkladného srovnávacího výzkumu. Tento článek se snaží tuto mezeru zaplnit. Nejprve jsou pojednány rusínské akrostichy z let 1519–1522, jimiž se M. Mažvydas mohl potenciálně inspirovat. Na základě analogie jsou rozebrány vlastnosti akrostichů a pojednáno o prameni drobných děl vytvořených M. Mažvydem.

KLÍČOVÁ SLOVA:

M. Mažvydas, P. Skorina, akrostich, katechismus, paratext, invokace knihy ke čtenáři, čtyřverší, personifikace knihy, jazyk reklamy.

ANOTACE

První tištěné knihy v Litevském velkoknížectví – Malá cestovní knížka z roku 1522 a Katechismus z roku 1547 – si akrostichy razily cestu k rusínskému a litevskému čtenáři.

¹ Petras Kalibatas autorovi laskavě daroval faksimile díla Martynase Mažvydase (Catechism..., výtisk č. 72). Publikace připravená díky péči a podpoře Kamilė Kalibaitė byla při psaní tohoto článku velmi užitečná. Rodině litevských vydavatelů knih za to upřímně děkuji.

Straipsniai / Articles

9

ILJA LEMEŠKIN

prostřednictvím akrostichů. Knihy jednotného formátu a podobného účelu vznikaly jedna po druhé v téže historické kulturní oblasti; akrostichy Franciska Skoriny a Martynase Mažvydase však dosud nebyly předmětem důkladné komparativní studie. Článek se pokouší tuto mezeru zaplnit. Nejprve jsou rozebrány rusínské akrostichy z období 1519–1522, jimiž se M. Mažvydas mohl potenciálně inspirovat. Na základě analogie jsou analyzovány charakteristické rysy akrostichů a pojednáno o zdroji textů M. Mažvydase.

KLÍČOVÁ SLOVA: M. Mažvydas, F. Skorina, akrostich, katechismus, paratext, invokace knihy adresovaná čtenáři, čtyřverší, personifikace knihy, jazyk reklamy.

První tištěné knihy Litevského velkoknížectví – Malá cestovní knížka z roku 1522 a katechismus² z roku 1547 – si akrostichy razily cestu k rusínskému a litevskému čtenáři. Tímto jemným prostředkem kombinatorické poetiky básníci vyjadřují okolnosti vzniku svých děl, respektive vztah k sestavovateli, autorovi či vydavateli. Knížky jednotného formátu a podobného žánrového určení vznikaly jedna po druhé v témže historickém kulturním prostoru; je proto třeba litovat, že akrostichy Pranciška Skoriny a Martynase Mažvydase dosud nebyly předmětem důkladného komparativního výzkumu. Cílem tohoto článku je tuto mezeru zaplnit. Nejprve pojednáme o rusínských akrostichech z let 1519–1522, jimiž se katechismus z roku 1547 mohl potenciálně inspirovat. Na základě analogie prozkoumáme některé vlastnosti akrostichů a pojednáme o zdrojích děl vytvořených M. Mažvydasem.

1. P. Skorina, který v letech 1504–1512 získal obvyklé univerzitní vzdělání, ovládal stejně jako další představitelé renesance jemnosti kombinatorické poetiky a poezie. Dovednosti získané během studií si prohloubil vydáváním Písma svatého v Praze v letech 1517–1520. Například v předmluvě ke Knize nářků z roku 1519 (книга рекла́м па́чѣ ѥме́нѣ (ѿстаромъ месте па҆чскомъ 1519) hovoří o akrostichech založených na hebrejské abecedě: пове́рь есть кдѣли иже сна книга замыкает все шесть азбукъ еврейскихъ. „Je třeba vědět, že v této knize je šest židovských abeced“ (f. 2v). Dále vysvětluje stavbu nářků: v prvním, druhém a čtvrtém nářku je „po jedné abecedě“ (азбука єдина), ve třetí žalostné písni jsou tři.

² První litevská kniha je v této době pevně spojována s osobností Martynase Mažvydase, ačkoli skromnější publikace vystupuje jako anonymní dílo. Označení „Mažvydasův katechismus“ zavazuje, neboť navozuje představu, že M. Mažvydas byl autorem celé knihy; jistotu však máme pouze ohledně sestavení publikace a autorství předmluv. V tomto článku používáme název podle starého tiskařského památníku – katechismus z roku 1547. Označuje publikaci (pojmenovanou podle prvního tištěného pramene), která se skládá ze dvou částí: Katechismu (do f. 20r) a Kancionálu (od f. 20v).

10

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Kupte si mě a čtěte“. První tištěné akrostichy LDK (ὅτεθενι γαρε ἄζέγκι τω) (tamtéž). Má se tím na mysli, že třetí báseň knihy netvoří 22 veršů (podle pořadí hebrejské abecedy od alef po tav), nýbrž trojnásobný počet (66 veršů), protože každé písmeno abecedy uvozuje tři po sobě následující verše. Vydavatel zachoval princip akrostichu tím, že v předmluvě důsledně uvedl názvy všech písmen (אָלֶף – בֵּית – גִּימֶל – דָּלֶת – הֵא – וָו – זַיִן atd.) i jejich významy (ἄλφα …). Tento zpěv, který tvoří jeden trojverš a tři jednoduché akrostichy, podle P. Skoriny odhaluje tajemství Nejsvětější Trojice: назма тайнѣ живоначной троици „označující tajemství životodárné Trojice“ (z kolofonu knihy, f. 12r). Později P. Skorina nahradil abecední základ jiným principem akrostichu. Byzantský akathist se skládal z krátkého úvodu a 24 strof tvořících akrostich podle řecké abecedy. V Malé cestovní knížce vydané ve Vilniusu vytiskl P. Skorina podobné slovanské dílo – ἄκαθιστον святой богородице апостолъ петровъ и павловъ и всемъ апостоломъ, tedy akathist sv. Petrovi a Pavlovi. Hymnus je doprovázen v dřívější písemné tradici (Турнов 1989: 92). Po pěti úvodních slokách následují strofy, jejichž počáteční písmena tvoří cyrilici od а do ω. Akrostich tedy zahrnuje prvních 24 písmen slovanské abecedy:

1 pav. Akrostichą sudarančios raidės akatiste Šv. Petrui ir Povilui (1522)

V téže knize byly podobným způsobem vytvořeny také dva původní akathisty P. Skoriny, avšak místo tradiční abecedy v nich nacházíme jiné druhy akrostichů. Jsou jmenné a jejich prostřednictvím se nepřímo odhaluje autorství publikovaných děl (knih): п-н-с-а-л-λ-ω-к-т-ο-ο-с-к-ο-ρ-н-н-ц-ф-р-а-н-ц-к-с „sepsal doktor Skorina Francišek“ (Akathist sv. Janu Křtiteli – ἄκαθιστον чесномъ и всехвалномъ пророкъ предтечи и крестителю господню июанну поем) a а-ε-л-а-λ-δ-ω-к-т-ω-р-с-к-ο-ρ-н-н-ц-ф-р-а-н-ц-к-с „učinil doktor Skorina Francišek“ (Akathist nejsladšímu jménu Ježíšovu – починается ἄκαθистъ пресладкомъ имене гдѧ нашего і҃са х҃а глаголемыи поста дны). První slova п-н-с-а-л „sepsal“ a а-ε-л-а-λ „učinil“ odpovídají pěti úvodním slokám ostatních akathistů Malé cestovní knížky. Slovní spojení а-ω-к-т-о-р-с-к-ο-ρ-н-н-ц-ф-р-а-н-ц-к-с a

Straipsniai / Articles

11

ILJA LEMEŠKIN

A–ω–κ–τ–ω–ρ–κ–ο–ρ–ι–ν–ι–ψ–φ–ρ–α–η–ι–κ–ο–ς zahrnuje obvyklých 24 pozic akathistu.

Hymny vytvořené samotným P. Skorinou ukazují, jak přitažlivý a důležitý pro něj byl rozměr akrostichů. Tento subtilní způsob vyjádření, kdy se z počátečních písmen veršů písní skládají věty, které „tajně“ (při vertikálním čtení) předávají určitou informaci, byl v tisku LDK použit poprvé.

2. Skorinovy akrostichy je důležité mít na paměti při pohledu na další vývoj tisku LDK. Stejný umělecký prostředek byl podruhé použit v katekismu z roku 1547. Janas Safarewicz v roce 1938 objevil v litecké předmluvě ke knize personalizovaný akrostich „anonyma“ – M-A-R-T-I-N-V-S-M-A-S-V-I-D-I-S (Safarewicz 1939). Podobná situace nastala u Malé cestovní knížky, neboť akrostichy v akathistech rozluštil Anatolij Turov až v roce 1979 (Туров 1979: 75–76; 1981: 243–244). Raný litevský tisk je v tomto ohledu velmi podobný první knize vydané na území LDK. Opačná situace je u knih vytištěných v daleké Praze: jejich titulní strany, předmluva a kolofony důrazně informují čtenáře v LDK o onom velkém učeném muži, který Bibli „vyložil“ a vydal. Návrat k M. Mažvydovi a P. Skorinovi vybízí k úvahám o genezi, účelu a stavbě uvedených personalizovaných akrostichů, tedy o podobnostech a rozdílech jejich struktury.

2.1. Jako vydavatel, který navazuje na tiskovou tradici LDK, musel M. Mažvydas přihlížet k Malé cestovní knížce. Je třeba upozornit, že mezi publikacemi z let 1522 a 1547 lze pozorovat podobnost z hlediska obsahu i funkčního určení. Celou rusínskou publikaci podle dochovaných exemplářů tvořily žaltář, horologion (Часослов), osm akathistů a osm kánonů, Hexameron (Шестоднев), kajícný kánon (Канон покаянный), pořad bohoslužby církevního sněmu (Последование церковного собора) a velikonoční tabulky z let 1523–1543 (o rusínském raném tisku podrobněji: Немировский 1990: 430–467; Temčinas 2007: 2017: 73). Tento soubor vydavatel pojmenoval podle latinského vzoru liber viaticus „cestovní kniha“ jako celek Malá cestovní knížka (srov. formu v závěrečném slově: псалмы очи всем людям подобной книжце поданы катые положены суть). Struktura souboru a výmluvný společný název vybízejí ke srovnání publikace z roku 1522 se zkrácenou verzí katolického breviáře, která se v západní Evropě rozšířila díky františkánům na základě Breviarium Curiae. Františkánský (resp. bernardinský) alumnus Franciscus Skorina naopak připravil a vydal variantu bohoslužeb určenou východním Slovanům. Když byla Malá cestovní knížka svázána samostatně, často fungovala také jako akathistář (Акафистник, Канон), tedy jako podstatně kratší sbírka zpívané liturgické poezie. Nepochybné je také, že katekismus z roku 1547 měl ve svém obsahu

12

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Pirkit mane ir skaitykit“. Pirmieji spausdinti LDK akrostichai

zpěvník – PRADESTYSE giesmes šventas. Začátek zpívané liturgické poezie v něm doprovázejí příslušné noty. Obě knížky, koncipované pro každodenní čtení a zpěv, jsou uzpůsobeny praktickým potřebám (tomu odpovídá formát in octavo) a okruh jejich adresátů je z utilitárních důvodů, tedy kvůli širšímu okruhu kupujících, široký. Knihy jsou určeny jak duchovním, tak prostým čtenářům, tedy jak pastoraci, katechezi a vzdělávání lidu, tak soukromému vzdělávání, osobní spáse duše a náboženskému zdokonalování.

Při srovnávání knih je třeba mít na paměti, že M. Mažvydas pravděpodobně ovládal úřední kancelářský jazyk LDK, neboť jinak by pro něj bylo v Ragnitě obtížné pracovat jako překladatel pro správce kraje (Zinkevičius 1988: 44–45). Je dost pravděpodobné, že sestavovatel katekismu z roku 1547 věděl o kombinatorických dovednostech průkopníka tisku v LDK. Nepochybně se mohl / musel řídit nejen příkladem rusínského vydavatele, ale i kryptografickými pokusy dalších současníků, kteří se snažili zakódovat své jméno.

2.2. Při pohledu na P. Skorinu a četné další „anonymy“ se nesmíme domnívat, že své autorství skrývali ze strachu před negativní reakcí. Psaní různých akrostichů se v renesanci stalo módní záležitostí, ba dokonce jistou rutinou. Tento oblíbený prostředek básnířkám umožňoval odhalovat tvůrčí potenciál, důvtip ducha i slova, respektive příslušnost ke schopným a kompetentním lidem. Pravidla důmyslného psaní dobře znal i tehdejší čtenář, který byl na rozdíl od člověka dnešního výborně připraven odhalovat všechna „tajemství“ textu. Akrostich jako výraz dobového dobrého vkusu je tedy třeba chápat prizmatem pragmatiky.

V dílech bývá rozšířen jako podstatná součást autorského nebo alografního paratextu. Z tohoto důvodu nelze osobu, která napsala akrostich, bez dalších argumentů ihned považovat za spisovatele a utilitární text vytvořený podle principu akrostichu za literární dílo. Označení „básník“, někdy používané pro P. Skorinu, je v tomto ohledu příliš zavazující. Sám vydavatel by byl nejspíš překvapen, kdyby zjistil, že se taková nálepka dnes pojí s jeho jménem. Podobně by reagoval i M. Mažvydas. Tehdy se akrostich sluší napsat a vydavatelé, sestavovatelé knih i redaktoři je při vhodné příležitosti ochotně skládali, aniž by si činili nárok na status skutečných básníků (a takoví už tehdy byli).

Průkopníci rusínského a litevského tisku své akrostichy nijak neskrývali. V publikaci z roku 1547 lze znaky kombinatorické poetiky identifikovat pouze v katechismu, konkrétně na jeho začátku a konci (viz Rahmenkomposition),

³ Na základě žaltáře a horologia se východní Slované učili jazyku; katekismus z roku 1547 tuto funkci plní prostřednictvím Pygus ir trumpas mokslas skaityti ir rašyti.

Straipsniai / Articles

13

ILJA LEMEŠKIN

tj. v litevské předmluvě a litevském čtyřverší Skaititaiap (o tom dále). V poslední části vydání, tj. v příloze zpívané poezie nazvané PRADESTYSE gieffmes schuentas, nebyly takové znaky zjištěny. Místo záznamu akrostichů tedy odpovídá úvodní části a závěrečnému slovu. Právě v těchto paratextových částech se podobné drobné útvary nejčastěji realizovaly, resp. čtenáři je očekávali, hledali a obvykle také nacházeli.

Vydání z roku 1522 postrádá úvodní část i závěrečné slovo. Na konci knihy vydavatel vytiskl pouze podrobný obsah писаны речи всей книжце, v němž postupně vyjmenoval všechny součásti. Je známo, že mechanický seznam pramenů nebylo možné sladit s akrostichem, ale ani k tomu nebyl důvod. Na začátku a na konci knihy byly v latinské tradici rozšířeny akrostichy různých typů. Mezi památkami cyrilského písma a tisku to tehdy ještě nebylo obvyklé. Rusínští čtenáři by zde sotva hledali nějaké „tajné“ texty. Vydavatel si k vyjádření svého autorství vybral mnohem vhodnější místo, které leží mimo běžné hranice paratextu a které je třeba v dnešní době vysvětlit.

OBR. 2. Akathist k nejsladšímu jménu Ježíšovu P. Skoriny (1522), dvojlist 2v–3r; písmena tvořící první lexém akrostichu

14

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

„Kupte si mě a čtěte mě“. První tištěné akrostichy v LDK

Z perspektivy západoevropských knih může vzniknout dojem, že akrostichy vytvořené vydavatelem zůstávají v množství liturgických hymnů nepovšimnuty, tak tomu však není. Umístění akrostichů má z hlediska žánru svůj význam. Je těžké představit si jinou formu východoslovanské literatury, která by byla pro cíle P. Skoriny tak užitečná, neboť v hymnách s ustálenou strukturou byly akrostichy předvídatelné a očekávané. V akathistářích bývá použití tradičního poetického prostředku nezřídka prozrazeno zvláštní poznámkou na okraji, nebo dokonce v názvu díla, například: крєстожьно по аз-вькы „akrostich podle abecedy“ (Тупиков 1989: 92). Čtenáři pravoslavného vyznání v oné době tedy v akathistu obvykle očekávali vertikálně uspořádanou abecední kompozici písmen, na jejím místě však rozluštili jmenný akrostich, který odhaloval totožnost sestavovatele knihy, vydavatele a tvůrce akathistů. Zajímavé je, že první slovo akrostichu а-є-л-л obsahuje spojení iniciálních písmen, které odpovídá posloupnosti abecedy а – є. Aby byl akrostich snáze rozpoznatelný, prvních pět slok, které tvoří první lexém, bylo umístěno na jeden dvojlist (viz obr. 2).

Vydavatel navíc usnadňuje další recepci akrostichu prostřednictvím nápadných typografických prostředků: osobní jména zapisuje nikoli běžnými verzálkami (jako jinde), nýbrž ozdobnými iniciálami.

³ pav. Vardinį akrostichą sudarančios raidės Akatise Saldžiausiam Jėzaus vardui (1522)

⁴ Na tomto místě sazeči zřejmě došel K iniciálový typ.

Straipsniai / Articles

15

ILJA LEMEŠKIN

Umístění oblíbeného poetického prostředku a pomocné prostředky, které výrazně usnadňují rozpoznávání akrostichů a rozvíjejí čtenářské kompetence, vybízejí k opatrnosti při hovoru o domnělém utajování autorství a snaze o anonymitu.

2.3. Akrostichy P. Skoriny a M. Mažvydase se liší z hlediska formulace. Je tomu tak proto, že rusínský vydavatel byl svázán přísnými pravidly akathistu. Rozvinutá struktura hymnu vyžadovala složitý, tj. velmi dlouhý akrostich. Ve snaze zaplnit všech 24 nezbytných pozic akrostichu zapsal vydavatel svůj titul а-ω-к-т-о-р, delší posesivní podobu osobního jména přezdívkového původu с-к-о-р-н-н-у (namísto kratšího tvaru скоп nebo скопа) a odpovídající latinskou koncovku zakončenou na φ-ρ-α-н-ψ-и-с-к-κ-с. Pomocí sloves п-н-с-а-л a а-г-л-а-л protáhl své akrostichy na 29 písmen akathistů. M. Mažvydas takovými žánrovými omezeními svázán nebyl, proto je jeho stručný útvar jednodušší.

Tradičně se má za to, že v katechismu z roku 1547 se nachází akrostich, který začíná třetím řádkem předmluvy a skládá se ze 17 písmen, srovnání s P. Skorinou však ukazuje, že to může být i trochu jinak. Vertikálně zapsaný útvar obvykle začíná na začátku textu. Akrostichů, které uzavírají díla nebo se nacházejí uprostřed knih, je podstatně méně; často (sémanticky) navazují na akrostich na začátku knihy. V našem případě začíná předmluva KNIGIELES Pacias byla Letuvininkump ir Szemaitziump dvěma řádky, které vytvářejí kombinaci písmen BĮ:

Bralei Jefersi kupte mě a čtěte mě /

Jr potom toto čtením si dobře zapamatujte.

Uvedený úsek textu uzavírá tečka a sémanticky (koherentně) lze toto dvojverší, úzce spjaté s nadpisem, hodnotit jako fakultativní a dodatečné, neboť text lze bez větší ztráty číst se začátkem od třetího řádku:

Umění tehdy vaši předkové mívali.

Ale toho nebylo možno žádným způsobem dosáhnout....

Nabízí se přirozená otázka: proč M. Mažvydas zkomplikoval vnímání svého vertikálně zapsaného útvaru tímto zdánlivě zbytečným fragmentem? Proč byl tak důležitý? Snad proto, že BĮ je začátkem významově užitého slova, tj. akrostichu, který dosud nebyl zcela rozluštěn.

16

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Kupte si mě a čtěte“. První tištěné akrostichy Litevského velkoknížectví

Obr. 4. První strana litevské předmluvy M. Mažvydase, f. 4v. VUB: Lr 5650

Straipsniai / Articles

17

ILJA LEMEŠKIN

Jakou informaci mohou předávat první dvě písmena? Podle funkce (reprezentativní) i pozice (před jménem) by se zde hodil titul. Právě tak postupoval P. Skorina v roce 1522; kvůli formátu akrostichu (v rámci akatistu) byl nucen ve svém letáku zapsat celé⁵: a-w-k-t-o-p-c-k-o-p-h-n-h-y-p-p-a-n-y-h-c-k-a-c. To si samozřejmě vyžádalo více úsilí i času. M. Mažvydas, jak již bylo poznamenáno, takové nutnosti neměl, a proto zvolil snadnější cestu – svůj akademický titul označil zkratkou. Zkratka B v té době pravidelně označovala bakaláře (lat. baccalaureus), zatímco písmeno J mohlo označovat druh bakalářského titulu – lat. iuris „práv“ (srov. středověké lat. J.C. – iuris consultus; Cappelli 1928: 171).

Zkrácený titul baccalaureus iuris odpovídá titulům baccalaureus in iure canonico „bakalář kanonického práva“ nebo utriusque iuris bacalaureus „bakalář obojího [kanonického a civilního] práva“. Uvedený titul označoval osobu, která po studiu svobodných umění absolvovala na právnické fakultě předepsané předměty a úspěšně složila příslušnou zkoušku. Získaný titul jí umožňoval ucházet se o vyšší stupeň, tj. obhajovat teze doktora práv. Titul baccalaureus iuris se objevoval v univerzitních matrikách a vyskytuje se také v dobových publikacích. Jako příklad uvedeme publikaci Panegyricus Othonis Beckman Vūrbergi Artiū p[ro]fessoris... (Inpreſſum Witteburgi per Ioannē Viridi-|| montanū. Anno. M.D.IX.)⁶ vydanou roku 1509 ve Wittenbergu, v níž se uvádí bakalář obojího práva Andreas Crapus: Ad Eundē Andreas Crapus Guiten || bergius Vtriuq; iuris Bacalaureus.

Z toho vyplývá, že rozluštění latinského akrostichu, opřené o analogii s ruským akrostichem, by naznačovalo, že učenec M. Mažvydas, který přijel do Královce, mohl dříve absolvovat vyšší vzdělání ve vzdělávacím ústavu katolické církve, tedy tam, kde se vyučovalo kanonické právo (respektive že před zahájením studií v Královci již nejméně přibližně šest let studoval na některé univerzitě). Jako zastánce jiné doktríny zde mohl M. Mažvydas zažít nepříjemnosti, v jejichž důsledku se mohl roku 1548 označit za prvního mučedníka (protomartyr). Je třeba poznamenat, že stejný studijní profil měl i jeho předchůdce – doktor obojího práva Abromas Kulvietis (s univerzitou v Sieně mohou teoreticky souviset i léta studií M. Mažvydase).

3. Navrhované čtení latinského akrostichu lze (dokud nebude nalezeno přímé dokumentární potvrzení) zdůvodnit jediným způsobem – prokázat, že písmena BJ byla vybrána a použita záměrně. Takovou možnost nám poskytuje

⁵ Zkratku tohoto slova zde nebylo možné uvést přesněji, protože východní Slované německé akademické tituly nepoužívali, respektive je nezkracovali.

⁶ Odkazy zde i dále jsou uváděny podle databáze: Verzeichnis der im deutschen Sprachbereich erschienenen Drucke des 16. Jahrhunderts (VD16). VD16 B 1407.

18

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Pirkit mane ir skaitykit“. Pirmieji spausdinti LDK akrochai

Obr. 5. 1509 Panegiricus Othonis Beckman Vuartbergii Arti p[ro]fessoris, f. 23r

Straipsniai / Articles

19

ILJA LEMEŠKIN

podrobnější textologické srovnání se zdrojem, který přímo vedl ke vzniku prvních dvou řádků předmluvy Katekizmu.

Domníváme se, že na M. Mažvydase měla přímý vliv satirická publikace vydaná v Coburgu: Pasquillus. New Zeytung Vom Teuffel ([Coburg], 1546), nebo její druhé vydání z let 1546–1547. Titulní strana ukazuje, že kniha, stejně jako katechismus z roku 1547, navenek vystupuje jako anonymní publikace. Z hlediska žánru se vydává za: 1) leták tehdejšího zpravodajství (Zeytung), který údajně přesně zachycuje aktuální události, a 2) pasquinatu (it. pasquinata), vyvěšenou u sochy Pasquina na náměstí Navona v Římě. Tato okolnost vysvětluje, proč u letopočtu chybí údaj o místě vydání (a to i v pozdějších vydáních knihy). Ať už je tomu jakkoli, autorství díla je na titulní straně formálně pevně spojeno s legendárním římským ševcem jménem Pasquino.

Skutečné autorství textu odhaluje jednoduchá kryptogramová šifra uvedená přímo na konci publikace: <...> Amen; Afanheffucaic [et]c.

⁶ OBR. Kryptogram relace C. Schnausse vydané v Coburgu roku 1546, f. 12r

Při čtení anagramu pozpátku se objeví autorovo jméno, příjmení a profesní činnost: A–fchnau–ciriauf–k, tj. A[pote]k[arius] / A[pothe]k[er] Ciriacus Schnaus, nebo k–ciriauf–fchnau–A, tj. k[oburgische] Ciriacus Schnaus A[potheker]. Kolem roku 1550 vydal tentýž člověk v Coburgu další knihu, v níž se (na titulní straně) označil zkratkou C.S.A. (= Ciriacus Schnauß Apotecker): Ein schon newes Lied/ von || deren schwatzen Hannen/ lernt wie die || warheit allzeit verhalt/ und offmals || mit dem todt gestrafft wird/ jm || Spen thon [et]c.|| Zucht ehr und lob/ Christlich || verendt durch C.S.A. Darin umb drey || Hauptstück zur geliget geben/ und || menschlich verdient ver=||worffen wirt. (In der Fürstlichen Stadt Coburg/ truts || Ciriacus Schnaus Apotecker, [1550]⁷. Zkratky vedle osobních jmen – A (apotekarius), P (pater), BA (baccalaureus artium), BI (bac. juris), BM (bac. medicinae), MA (magister artium), MD (medicinae doctor), DJU (doctor juris utriusque) a podobně – sloužily reprezentativním účelům, aby všem bylo jasné, že tvůrce knihy není žádný prostý člověk, nýbrž osoba s akademickým titulem a určité společenské postavení.

⁷ VD16 S 3185–3186. Exemplář vydání je dostupný na internetu: http://digital.staatsbibliothek-berlin.de/werkansicht?PPN=PPN66835753&PHYSID=PHYS_005&DMID=

20

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Kupte si mě a čtěte“. První tištěné akrostichy v LDK

Rozluštění podobných „kryptogramů“ nepředstavovalo větší problém, protože současníci uměli číst svisle i pozpátku. Dobře to dokládají všechna opakovaná vydání knihy (16. století), v nichž anogram zůstává na svém místě neporušený (nechápali jej jako nesrozumitelné „abrakadabra“, které by odstranili nebo zkomolením znehodnotili). Kryptogramu porozuměli také v českém vydání knihy z roku 1547, byl však poněkud zjednodušen. Vydavatel předpokládal závěrečné písmeno <k> a kvůli snazšímu čtení přizpůsobil grafiku autorova příjmení: Asſuanchsſuca || ir. [etc]. (A–schnauſ–ciracu, tj. A[pother] Schnaus Ciracus).

⁷ OBR. Kryptogram C. Schnausse v českém vydání z roku 1547, f. 21v

Stejně jako další intelektuálové té doby i koburský lékárník Cyriacus Schnauss (Ciracus / Cyriacus / Cirias Schnauß, 1512–1571), známý jako vydavatel (1546–1564) a horlivý luteránský pamfletista, si liboval v rozmanitých možnostech kombinatorické poezie. V tomto ohledu vyniká zejména nedatovaná knížka, v níž reagoval na augsburské interminum z roku 1548: INTERIM• || Ein newes vnd || mit Heyler Schrifft wolge= || gründets Lied / Wider das ſchöne heuchliche || vnd gladtreichende Ketlein / gant / ſInterim. || ſampt d. auflegung des feligen worts [etc]. || Darbey. || Der erschrocklich / Teuflich / Antichristlich || Romanifch vnd recht Baptifch Ede / || So den armen Priftern (welche das || reyne wort Gottes verſchweeren || vnd das ſInterim an nemen || müſen) aufflegt wird. || Hüt dich (früher Christ) für den Katzen / || Die ſon lecken vnd hinten kratzen. [etc].⁸

Základem publikace je báseň napsaná na podkladě Písma svatého (mit Heyler Schrifft wolgegründets Lied) (ff. 2r–3v), v níž nacházíme osobní akrostich se jmény hned dvou lidí: C–I–R–I–A–C–V–S–S–C–H–N–A–V–S–Johannes–Bauer–Schmidt (Ciracus Schnaus, Johannes Bauerschmidt). Plnící funkci paratextu, dvojitý akrostich různého typu (reverzní a lexikální)

⁸ VD16 B 841. Dostupné na internetu: http://digital.bib-bvb.de/view/bvbmets/viewer.0.6.1.jsp?folder_id=0&dvs=151197665734~286&pid=420650&locale=cs&usePid1=true&usePid2=true#

Straipsniai / Articles

21

ILJA LEMEŠKIN

8 pav. C. Schnauso Interimo (po 1548. V. 15) titulinis lapas. Titulinis rėmelis tenka 1546 m. relacijai apie popiežių ir Velnią (galbūt jai ir buvo pagamintas): kairėje pavaizduotas popiežius (Alessandro Farnese krotoporetes), dešinėje – velnias, apačioje pragaro nasrai praryja katalikų kunigus

22

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Kupte si mě a čtěte“. První tištěné akrostichy v LDK

akrostich jemně naznačuje autorství, tj. uvádí autora (autory) básnického díla a / nebo vydavatele (vydavatele) knihy. Za básní je pak uvedeno (f. 3v) další kombinační cvičení, které čtenáři objasňuje skutečný význam slova Intim:

Obr. 9. Fragment Intima C. Schnaussa (po 15. V. 1548), f. 3v

Výklad slova J N T E R J M / které bylo dlouho skrytým veršem Antikrista v Římě a nyní se díky konečné pošetilosti jednoho služebníka (G[ot] L[ob]) dostalo na denní světlo.

Jhr Nerrichen Teudſchen Eur Reich Jſt Mein.

Kombinatorické textové finesy C. Schnaussa odpovídají dobovým zvyklostem, očekáváním i dovednostem čtenářů. Jeho akrostichy a kryptogramy mají z typologického hlediska význam pro zkoumání předmluvy M. Mažvyda, textologická souvislost je však patrná na jiné úrovni, proto se vrátíme k publikaci: Pasquillus. New Zeitung Vom Teuffel ([Coburg] 1546).

Relace o Ďáblovi je satirické dílo, v němž se forma humanistického dialogu důmyslně snoubí se zcela odlišným principem. O životě a různých aktuálních událostech spolu otevřeně hovoří dva přátelé: papež Pavel III. (Alessandro Farnese) a vládce celého pekla Ďábel. Když najdou společnou řeč, bratrsky probírají nezáviděníhodné postavení papeže, průběh šmalkaldské války a její vyhlídky, jednání tridentského koncilu i řadu dalších politických témat. Komičnosti se dosahuje různými prostředky. Když se papež doslechne o Bibli, celý strachem ztuhne. Protože se katolický vůdce Bibli vyhýbá a vůbec ji nečte, o svatém Písmu informuje „milého Pavlíka“ sám ďábel, který se podobá křesťanskému kazateli. Satirický rozhovor Ďábla a papeže je svým obsahem velmi vzdálen katechismu z roku 1547, spojují je však prvky reklamního jazyka.

Straipsniai / Articles

23

ILJA LEMEŠKIN

Reklama spojená s vydáváním a distribucí knih prostupuje všemi vydáními pojednávané relace. Děje se tak nenásilnými uměleckými prostředky. Papež svému názorově spřízněnému společníkovi tajně odhaluje svou největší starost a obavu. Před 15 lety vyšla ve Wittenbergu kniha M. Luthera Warnung an seine lieben Deutschen, kterou chtějí reformátoři vydat znovu. Podle papeže je lepší přijít o 30 tun zlata, než se této knihy dočkat znovu, a proto ji spolu s kardinály, biskupy, opaty, preláty, faráři a všemi ostatními podřízenými vykupuje a pálí. Papeže napadne Ďábel, který mu zase radí nešetřit prostředky, aby byl nalezen a včas zničen i poslední výtisk, který ještě zůstal na německé půdě. Jinak by se po opětovném rozšíření knihy do pekla hrnulo mnohem méně lidí. Chvála knihy vyřčená ústy Ďábla a papeže zde (ff. 5r–5v) působí jako reklama, která pravého křesťana přiměje pořídit si takové „nebezpečné“ vydání.

Relace New Zeytung Vom Teuffel vydaná v Koburgu roku 1546 a její pozdější německá vydání motivují ke koupi knihy, která má brzy vyjít nebo byla právě vytištěna – Warnunge || D. Martini Luther/ an seine || lieben Deudchen/ vor etlichen Jaren ge= || schriben auff dien fall/ so die Feinde || Christlicher Wheit die Kirchen vnd || Land/ darinne eine Lehr des Euan= || gelii prediget wird/ mit Krieg || überziehen vnd zerstoren || wolten. || Mit einer Vorrede Philipi || Melanthon. || Wittberg/ || Gedruckt durch Hans || Lufft. || 1546¹⁰. Ještě téhož roku 1546 vyšlo toto vydání znovu v Norimberku (VD16 L 7345–7347), Štrasburku (VD16 L 7348) a Tübingenu (VD16 L 7349); roku 1547 ještě jednou ve Wittenbergu (VD16 L 7352). V českém vydání z roku 1547 (Pâqquilus: Nowiny o Čertu a Papežy…, o něm dále) papežovy a ďáblovy výroky propagují odpovídající českou verzi vyznání, vytištěnou později téhož roku 1547 než relace: Weyfraha Doktora Marti||na Luthera k feym nileym Niemcom/ před niebil||ka Lethy fepana/ na takowey konecz/ kdyby nepřá=||tlé prawdy Křesťanſké na gegich Cýrkwe a || do gich Zemi wnichž ſe čiſté včení Swa||tého Euangelium káže wařeč||ně přitáhnuti / a gich z=||kázce býti chtěli yaké||ho wtom z=||pouſobu po=||žiti mieli. || Tež y Přemluwa a nebo napomenuti wysoce vče=||ného muže Fi||lipa Melanctona kterauž geſt učinil || na tuto weyſtrahu / Leta toho. 1547. w Wit||temberge [etc. O čež ſau fe ti dobří Towaryši Čert || ӡ Papežem welmi ſtaráli aby

⁹ Má se na mysli toto vydání: Warnunge || D. Martini Lu=||ther/ An eine || lieben Deud=||schen (Gedruckt zu Wittemberg || Durch Hans Lufft || M.D.XXI). VD16 L 7340–7342.

¹⁰ VD16 L 7350–7351. Dostupné online: http://digital.onb.ac.at/OnbViewer/viewer.faces?doc=ABO_%2BZ200418609.

24

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Kupte si mě a čtěte mě“. První tištěné akrostichy v LDK

na Gevo nevÿllo. (Wytf[t]ėno a dokonano [v Mladė Boleslavi u Václava Oustského] Leta. 1547)¹¹.

K papežské frakci a obavám ve Venlu se znovu vrací další část relace (ff. 10r–10v). Název inzerované knihy je zde podruhé typograficky zvýrazněn – je vytištěn velkými písmeny. Jeden člověk upřímně lituje svého přítele a vůbec všech katolíků, neboť papeži vysvětluje, že kniha bude podle jeho odhadu velmi drahá a člověk, který se vzdá chutnějšího jídla a nápojů, si ji bude moci koupit z ušetřených peněz. S politováním s tím souhlasí i papež, který předkládá předběžný ceník. Jako by byl nakladatelem či tiskařem, prohlašuje, že kniha bude levná a sotva bude stát více než tři krejcary. S předmluvou bude dražší, ale ani tak nepřesáhne čtyři krejcary. Papež by se zlobil, kdyby se prodávala byť jen za tři až čtyři koruny, protože v takovém případě by byla nedostupná lidu, který je zvědavý a touží po pravdě.

Relace tedy podrobně informuje o vydání knihy M. Lutera v rodném jazyce a podporuje její koupi. C. Schnauss jako nakladatel nezanedbává ani svou literární práci, kterou náležitě vybavuje reklamou na titulní straně. Protože publikace není anonymní, obrací se ke čtenářům sama kniha (tuto pasáž budeme dále nazývat „invokací ke čtenářům“). Žádá, aby si ji koupili a četli:

Věrný křesťane, kup si mě a důvěřuj mi, své peníze jistě litovat nebudeš. A jestliže neříkám pravdu, můžeš mě zažalovat u papeže.

„Věrný křesťane, kup si mě a čti mě s důvěrou. Svých peněz jistě nebudeš litovat. A jestliže neříkám pravdu, můžeš mě zažalovat u papeže.“

Německý originál z roku 1546, zkoumaný z hlediska iniciály v úvodu M. Mązvydase, je vhodné porovnat s českou adaptací relace, protože v tomto vydání z roku 1547 funguje pojednávaná invokace ke čtenáři poněkud jinak. C. Schnauss na titulní straně (f. 1r, viz dále) uvedl název knihy (a), stručný obsah jejích řádků (b) a konečně invokaci knihy ke čtenáři (c), kterou jako pomocný reklamní prvek vizuálně zvýraznil. Na další

¹¹ Zde i dále jsou uváděny odkazy podle databáze „Knihopis“. Knihopis 5126. Dostupné na: https://books.google.cz/books?id=NKP:100400497&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false.

Straipsniai / Articles

25

ILJA LEMEŠKIN

Na straně listu (f. 1v) se objevila řádková předmluva (d, e), v níž Pasquino vysvětluje okolnosti vzniku díla a obsáhle moralizuje. Český vydavatel Václav Oustský sestavil vyjmenované jednotky poněkud jinak (a, c, b, d...), inovaci zaměřil na čtenáře (tj. použil množné tvary) a předmluvu (f) zajímavě pozměnil. Srov.:

1546 f. 1r 1547 f. 1r Paſquillus. a New ſeytung Vom Teuffel. b Wie neulich der bapſt vnd ſein geſell Der oberſt Sathan auß der hell Von jrer geſchafft vnd dieſem Krig Sprach gehalten/vnd wem ſie den Syg All bey der heyligen dreÿnnen wolten Darin die Reichſtend auch hart gcholten Drumb das sie ich ſteln zur gegenwer Wyder den Keyser mit großem her Wie auch der bapſt nur eins begert Sathan dagegen auff etwas horcht Dem bapſt ſol ſein ſorg gwÿß werden war Dem ſathan ſein hoffnung fel̄ gar. c Fromer Chriſt Kauff vnd lieb mich in Treuen Dein gelt ſol ich gewißlich nicht reuen Thu ich dan nit frey die warheit ſagen So magtu mich vor dem Bapſt verklagen. 1546 Paſquillus: a Nowino o Cзertu a Paпezy: Dau ſobie wiernych a ſtąpenych To || waryſych / a geich o nynie || ſych prзbiezych ſpo || lecznem || Rozmłowani c Miłi Krзſtianie Kupucte a czcie mne duowie || nie / Shledate зie tiech Peniez за mne neda || te marnie / Getli зie weto wie || cy nebū prawdy || wypwo || wati Muзte mne ztho treba || przed Papezem Obзalowati.

26

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Kupujte mě a čtěte“. První tištěné akrostichy Litevského velkoknížectví

OBR. 10. Titulní list zprávy C. Schnaussa z Coburgu z roku 1546

Straipsniai / Articles

27

ILJA LEMEŠKIN

f. lv

f. lv

d

Paquill, ad lect. Chrj̄en. [e]c.

e

Zbožní křesťané, bohatí i chudí,

slyšte a také se slitujte,

jak papež a jeho družina

chtějí vyhladit Boží slovo,

nedávno jsem na jednom místě

vyslechl všechna jejich slova a úklady,

zvláště to, po čem papež touží,

a na co čeká satan,

brzy by se měly naplnit.

Že to vůbec nedokončí,

Však co jsem z toho zachoval,

Chci oznámit mladým i starým,

Ke cti své vlasti,

Vznešeným svobodným Němcům,

Zvláště evangelickému svazu,

Po němž tito psi chňapají,

Aby mladí i staří,

Baptistovu lest mohli odhalit mocí,

A já bdím v naději na Jathana,

Kéž mu pomůže Bůh svou dobrotou,

Který všechny falešné lidi…

Baptistovu lest a jejich spolčení odhalí,

Nám všem k dobru vyjde najevo,

Ani nám neodepře žádnou pomoc,

Jediný nedostatek tkví v tom.

Abychom se nepolepšili ani o vlas

Proto konejme jen to, co máme

Tak Bůh zase učiní, co chceme

A stůj při nás v každé nouzi

Tentýž milý věrný Bůh

Buď věčně chválen, navzdory všemu posměchu.

A M E N

28

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Pirkit mane ir skaitykit“. Pirmieji spaudinti LDK akrostichai

11 OBR. České vydání náboženského spisu C. Schnaussa z roku 1547, titulní list

Straipsniai / Articles

29

ILJA LEMEŠKIN

f. 2r

f. 2r

f

Bap[t. Ach weh O wehe... [text relace]

b

Pa[ɣquillus:, A což teď nedávno papež a jeho towarÿs milý. newyw[s]y Satanas z Pekla po[polu gau byli O nyniej[s]y p[de wzate Walce a towar[i]kė špriznieni kdoby to witiez[twi] obdrżal/otō mieli rozmluweni Oba g[au te gednoy[ne wole byli y vminieni. Aby pobozni [tawoe i[je nahlawu byli porażeni Proto že w[dycky [tawieg] wielkem prowie[twj. proti geho C[yar[ke wełbno[tia du[ogen[twj. Oče[je ge[Pape[s w[emi obče[ni narnie [taral. a Satanas to kew[emu [kutečne gest napomahal Tak že w[dy pawel pape[s to wykonal o[[taro[t miel a Satanas otakow [wau peči y nadje napo[le dy przy[

30

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

„Kupte si mě a čtěte si mě“. První tištěné akrostichy v LDK

f. 2v

f. 2v

f

[text relace]

d

PaƖƖquilus k KęƖtjanƞkemu Cƶtenarzi

f

Kdož miluje Pravdu a Řád Boží, nechce být plechařů podnoží. Věz, jak prudká sova sváří, a na Boha ani na jeho Slovo nic nedbají. Čti / Věz / a lid, co se písněmi baví, a vyhni se babylonské společnosti.

e

Křesťané věrní, chudí Bohu v Pánu. Posměšky a nadávky nad tím ubožákem politování. Jak Pavel papež nyní se svými druhy. Slovo Boží zahladí, sluje srožličný komžtwe. Nedávno jsem byl přítomen v jednom jejich... a rozuměl jsem tomu všemu dobře, výborně jsem slyšel. Chvalte pak, co papež Pavel pečlivě opatřoval. Cože Satanáš lstivě pozoroval. Tudíž to oni o mně mají vědět, že všeho neprovedu, co žádají a chtějí. A což jsem já kdy odbržal, svou paměť. Mají o tom vědět staří i děti. Ať všichni to mají k pochvale a kupciovti. Ti mí otcové a pro všechny vznešené... A chvalte pak tomu evangelickému bodu. Oniž jej chtějí až do základu zničit. A hle, již všichni, staří i mladí, hanebně prostřední v krvi vadí. A proti takovému Satanovi nejde a jeho zboží

Straipsniai / Articles

31

ILJA LEMEŠKIN

Obr. 12. Schnaussova relace k českému vydání z roku 1547, předmluva s veršovaným úvodem, f. 2v

32

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Kupte si mě a čtěte mě“. První tištěné akrostichy v LDK

f. 3r

f. 3r

f

[text relace]

e

Vchovež nas wkrÿtu nam vçiniena Milot Boži A tak ty wſęcky Papežow faleſne rê I gho Towarſwa budu geweny tady Dle naſeho bauduho wſeho dobreho Ne opuſtit Boh a Pán pomocy ſdu ſweho Ale ten newietſy nedofatek prinas gft naten čàs Žie naſÿch żiwotow nelepſſugem ani żwalas Neſ geſti jie my to což naleži budeme çiniti Vçinijt nam Boh ẓaſe to coz my budeme chiti Gemuẓ w Trogicy nerozdilne bud çief a chwala Kteraẓ je gmu predwiekÿ wiekuow dala A ditj je bude wždy bezpreſtanj Nawieczne wiew bez ſkona[n]ji Amen

Ztenčení vydání z let 1546 a 1547 odhaluje, že reklamní čtyřverší, které vymyslel C. Schnauss, se vyznačovalo přitažlivostí a životaschopností (k tomu více v další kapitole). V předložené kompozici hrála invokace ke čtenáři zpočátku (v německém originále) pomocnou roli, proto ji koburský nakladatel vytiskl menší frakturou. V českém vydání byl reklamní textík „povýšen“, tedy jeho postavení bylo postaveno na roveň názvu: na titulní straně tento fragment veršů prodloužil název díla. Čtyřverší navíc ovlivnilo předmluvu. Podle vzoru předcházející knihy k ní český překladatel nebo nakladatel připsal veršovaný úvod, tedy fragment f, který bychom mohli přeložit takto:

„Kdo miluje pravdu a Boží řád

Nechtěj zůstat pozadu jako plecháči¹².

Pohleď, jak zlá a lstivá srdce mají,

Vůbec nedbají na Boha ani na jeho slova.

Čti, pohleď a dobře to promysli

A z Babylona¹³ rychle se vytrhni“

Není těžké si všimnout, že imperativy Čyti ‚čti‘, Wiz ‚hleď‘, ʃud ‚měj porozumění, promysli‘, wythni ‚vytrhni se‘ rozšiřují dřívější výzvy knihy: něm. sg. Kauff ‚kup‘, lieβ ‚čti‘ a č. pl. Kupte ‚kupte‘ a czyte ‚čtěte‘. Jinými slovy, v české publikaci z roku 1547 si v porovnání s německým originálem všímáme zajímavého trendu: obrazný reklamní textík se z titulní

¹² Jsou míněni (gen. sg. Plechačow) katoličtí duchovní: tonzurovaní kněží a mniši (nom. sg. č. plechač ‚mající pleš; katolický duchovní‘). Nom. sg. č. podnož ‚opěrka nohou‘.

¹³ Z pastí katolické církve (narážka na Mat. 1,11–18).

Straipsniai / Articles

33

ILJA LEMEŠKIN

… ze stránky pokračuje dále do předmluvy. Souvislost či důsledek této tendence máme sklon spatřovat v katechismu z roku 1547. Je třeba poznamenat, že č. verb. jud‘ „utvoř si představu, promysli“ (slovní spojení jud’ co fe pijfe „promysli, co se píše“) sémanticky koreluje s imperativem permaniek, který použil M. Mažvydas (čteme-li tedy permaniek), zatímco pl. něm. BRalei feferis a imperativy ikiet, ſkaitiet, permiekiet gramaticky odpovídají č. pl. Milí Křeťiané; Kupte, czťete. Uvedené okolnosti dovolují opatrně vyslovit hypotézu, že M. Mažvydas znal a zohlednil právě české vydání knihy, neboť působí jako přechodný článek (od New Zeytung Vom Teufel z roku 1546 ke katechismu z roku 1547). Z hlediska relativní chronologie je taková možnost možná a stojí za zvážení. Soudě podle kolofonu byl hlavní text katechismu z roku 1547 dokončen tiskem na konci roku 1547 (VIII diena Menesſ Sauſia (= prosince)). Poslední tiskový arch, který tvořil připojený oktávový sešit A, obsahující titulní list, dedikaci, obě předmluvy a slabikář, byl vytištěn tehdy nebo ještě později¹⁴. České relace o papeži a Vilniusu se objevily nejpozději 24. IV. 1547 (tedy před bitvou u Mühlbergu). Inzerují české vydání spisu M. Luthera z roku 1547 (v rozsahu 38 listů, in quarto). Aby měla reklama smysl, bylo třeba ji zveřejnit s časovým předstihem, pravděpodobně hned na začátku roku 1547.

Je tedy důvod se domnívat, že M. Mažvydas znal publikaci z roku 1547 – Paſquillus: Nowin o Cžtu a Papež. Čtení českého pramene a jeho porozumění nemohlo překladatelům katechismů J. Sekluciana a J. Malecia činit žádné potíže, uvážíme-li „expanzi spisovné češtiny“ (Havránek 1939) do polštiny 14.–16. století. M. Mažvydas však měl mít k dispozici také německé varianty relace. V roce 1547 šlo o aktuální tiskovou novinku, která byla dobře dostupná a mezi protestanty široce známá. V roce 1546 vyšla nejméně pětkrát. Tisk koburské tiskárny (VD16 S 3180–381, možná také: VD16 S 3175 a VD16 ZV 13961) byl v roce 1546 dvakrát vydán v Augsburgu

¹⁴ Slabikář Pygus ir trumpas mokſlas ſkaitity yr raſchty mohl být do katechismu zařazen z banálních typografických důvodů: po předmluvách bylo třeba zaplnit místo, které by jinak zůstalo na tiskovém archu prázdné. Tuto okolnost musel znát i ten, kdo rozhodoval o rozsahu slabikáře.

¹⁵ Připomeňme například myšlenky J. Malecia, vyjádřené v jazykové polemice Defensio verae translationis corporis Catechismi in linguam Polonicam, adversus calumnias Joannis Secleciani (1547): „Hoc autem certo scias, neminem unquam literas sacras in linguam polonicam vere ac proprie vertere posse sine adminiculo linguae Bohemicae et sacrum literarum lingua Bohemica editarum. Quandoquidem lingua polonica plurimum corrupta est usque adeo, ut nemo vere ac proprie polonic loqui novit, nisi Bohemicae linguae non ignarus fuerit. Adferrem ego tibi in medium multas dictiones latinas, quas nemo polonorum in linguam polonicam vere ac proprie vertere potest, nisi Bohemicae linguae non ignarus fuerit. Quales sunt pus, impius, beatus, benedictus, gloria laus, laudus, benedicamus, adoramus, glorificamus etc.“ (Warmiski 1906: 199; Lenartowicz-Zagrodna 2011).

34

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Kupte si mě a čtěte“. První tištěné akrostichy v LDK

(VD16 S 317 = VD16 S 318; VD16 S 319), nejméně jednou také v Norimberku (VD16 S 382) a ve Štrasburku (VD16 S 383). Další dosud blíže nelokalizované vydání vyšlo pravděpodobně v letech 1546–1547 (VD16 S 376). Všechny tyto relace, jak již bylo zaznamenáno, propagovaly a doprovázely Warnung an seine lieben Deutschen. Díky autorství připisovanému M. Lutherovi byla tato dvojice souběžně vydávaných knih populární ve všech protestantských zemích. Pašeráci je dopravovali do Čech, kde velká poptávka vedla k vydání českého překladu. Není pochyb o tom, že obě poutavé protipapežské knihy se hojně četly také v Královci. Je třeba zdůraznit, že se tak dělo v předvečer vydání katechismu z roku 1547 katezimo.

V této souvislosti by bylo zajímavé uvažovat o tom, jak litevský dvojverš působil či měl působit na tehdejšího čtenáře. Personifikace knihy, vyjádřená vybídkami Fromer Chrift Kauff und lieb mich... a Milį Krezf- tie Kupąte a cžiete me... Cži / Wiz / a fu’ co fe piffe..., byla čtenářské veřejnosti dobře známa z nedávných publikací z let 1546–1547. Před očima čtenářů aktualizuje sestavovatel katechismu z roku 1547 katezimo tuto personifikaci, opíraje se o krátkodobou¹⁶ literární aluzi: Bralei fefes imiet mani ir skaitykiet || Ir tai skaitydami permani- kiet. Je třeba dodat, že to nedělá mechanicky, tedy postupuje podobně jako v českém vydání z roku 1547. Ačkoli nejde o doslovný překlad, těsný vztah mezi německým originálem, českou adaptací a litevskou textovou variantou zůstává zcela zřetelný. Výzva knihy všude začíná vokativem, jímž se obrací na téhož adresáta, tedy na čtenáře/kupujícího (sg. Fromer Chrift / pl. Milį Krezfiane – pl. Bralei fefes); dále jsou užity imperativy stejného či blízkého významu (sg. Kauff / pl. Kupąte – pl. imkiet; sg. lieį / pl. cžiete / sg. Cžti – pl. skaitykiet; sg. fu’d – pl. permanikiet), souřadicí spojka (und / a – ir), zájmeno (mich / me – mani) i jejich pořadí v rámci syntagmat.

Je zřejmý funkční posun: reklamní jazyk >se stává úvodem koncepční předmluvy. Sloveso Kauff / Kupąte, charakteristické pro elementární reklamu, M. Mažvydas nahrazuje neutrálnějším vezměte, ačkoli původní sémantika z předmluvy nikam nezmizí (verb. imti „uchopit, vztáhnout ruku, prsty“, ale také „kupovat, získávat; půjčovat“). Současníci, kteří měli před očima reklamní čtyřverší C. Schnausse, tj. chápali intertextovou souvislost, museli Mažvydovu dvojverší rozumět i v tomto významu: „Bratři a sestry, kupujte mě a čtěte...“ Reklamní ohlas tedy, vezmeme-li v úvahu genezi textu, Katechismus zdaleka neopouští. Zároveň M. Mažvydas čistě utilitární text, pravděpodobně po vzoru české publikace z roku 1547, obklopil i jinými záměry a významy.

Jediným místem, kde se autor předmluvy odchyluje od německo-českého pramene (pramenů), je oslovení, srov.: Fromer Chrift / Milį Krezfiane – Bralei fefes. Přesný

¹⁶ Pro čtenáře poloviny 16. století byly tyto vazby samozřejmé, zatímco dnes jsou obtížně pochopitelné a někdy i nerozpoznatelné; kdysi aktuální intertextové souvislosti proto zanikají.

Straipsniai / Articles

35

ILJA LEMEŠKIN

Doslovný překlad by zněl Důvěřiví / Milí / Stateční / Zbožní... křesťané (nebo v jednotném čísle), avšak v Katechismu takový očekávaný a očekávatelný začátek chybí. M. Mažvydas místo standardního oslovení užívá množné číslo Bralėi feris nebo jednotné číslo Bralau milalis. Proč? Takovou otázku si museli klást i první čtenáři Katechismu. Tehdy byla aktuálnější než dnes, protože byl znám zdroj, od něhož se autor „odchýlil“ (tj. na úrovni textu porušil horizont očekávání). Odpověď se čtenářům nejspíš nabízela sama: čtenáři muselo být zřejmé, že odklon od obvyklých oslovení a originálu byl způsoben snahou vytvořit zde obsažený akrostich. Jinými slovy, na začátku promluvy, resp. akrostichu (na pozici před vlastním jménem), autor potřeboval mít písmeno B (< baccalaureus), ale nenašel vhodné litevské synonymum německého adjektiva Frommer nebo českého Milý, které by dodalo potřebné hlásky¹⁷.

4. Při vytváření úvodu litevské promluvy – tedy počáteční kombinace dvou písmen BJ tvořících součást akrostichu a odpovídající fragmentu české relace z roku 1547 ƒ – se tedy M. Mažvydas musel řídit apelativní částí paratextu, typickou pro tištěné knihy té doby. Strukturální jednotka knižní stavby, kterou jsme pro nedostatek vhodnějšího pojmu nazvali invokací ke čtenáři, stručně, poutavě a názorně informovala o publikaci (často ve formě čtyřverší na titulním listu), přitahovala čtenářovu pozornost a nakonec ho podněcovala ke koupi knihy. Je třeba zdůraznit, že do této kategorie textů patří i všechny paralely, které byly dříve z hlediska textologie srovnávány s dvojverším M. Mažvydase.

V roce 1983 upozornil Anatolij Nepokupnas na rukopisný ruskojazyčný slovník (Nepokupnas 1983: 173; 1994: 71–72) a zveřejnil básničku Einn Russich Buch bin ich genannt, / Im deutschen Lanndt ganz unbekandt / Der mich hatt geschrieben den Lasse gott / Frolich Leben unnd sterben Amen. p. / Hilff got was ich beginne / Einn selig ende ich gewinne / Der dies hatt geschrieben / Got gebe ihm nach gottes willen zu Leben / Ahier Auff dieser erden / Das seine sehll gott zu theil werde / Thomas Schroue Ist ehr genant / Das er got musse werden bekannt. / Amen, Anno Domini / 1546 (sign.: MS. slav. quart. 18; citováno podle: Glück, Pörzgen 2009: 157), složenou v hornoněmčině a nyní uloženou v Jagellonské knihovně v Krakově (před válkou: Staatsbibliothek zu Berlin Preußischer Kulturbesitz). Ukrajinský baltista znovu použil starší Michaila

¹⁷ Podobný mechanismus kombinací založený na narážce na všeobecně známý literární text si lze představit i dnes. Napodobuje-li autor článku kryptografii M. Mažvydase, mohl by se místo jména a příjmení „podepsat“ například tímto důmyslným způsobem: Montego Bay, Montego Bay, jsem baltista a pracuji v české metropoli. Ještě větší užitek by přineslo, kdyby se místo očekávaného Montego Bay objevilo spojení typu Habana drive, které by vyjadřovalo akademický titul a usnadnilo identifikaci osoby.

36

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Kupte si mě a čtěte.“ První tištěné akrostichy Litevského velkoknížectví...

Závěr Aleksejevova výzkumu, podle něhož byl opis díla pořízen z nakladatelských důvodů (Алексеев 1951: 108). Jazykový pramen se podle jeho názoru plánoval / připravoval k vydání v roce 1546 a publikace měla začínat textem odpovídajícím invokaci „čti“.

M. Aleksejev zcela oprávněně rozpoznal invokaci (nazýval ji стихотворное напутствие) (Алексеев 1951: 108) v prvním čtyřverší:

Nazývám se Ruská kniha, v německé zemi zcela neznámá. Kdo mě napsal, tomu nechť Bůh dopřeje radostný život i smrt. Amen.

Toto čtyřverší se typologicky i geneticky srovnává s čtyřveršími invokací C. Schnausse a dalších tehdejších nakladatelů a odvozuje se od nich.

V roce 1947, když Vincas Mykolaitis-Putinas uvažoval o možném prameni dvojverší, uvedl (Mykolaitis 1962: 197) jiné reklamní čtyřverší, které Paul Tschackert letmo zmínil v jedné poznámce při pojednání o činnosti Hanse Weinreicha (Tschackert 1890: 92). Podrobnější popis publikace Das Vater | unser... | Herr (VD16 B 5441) podal v roce 1861 Rudolph Reicke (Reicke 1861: 199–201); právě podle něj je zde uvedeno i čtyřverší:

V Královci mě pečlivě vytiskl Hans Weynech, u zámeckých schodů ve starém městě, kde mě může koupit každý, kdo o to stojí.

Královecký knihovník upozornil, že čtyřverší je vytištěno až na konci knihy – na recto straně posledního listu. Badatel zvažoval otázku datace knihy, avšak na rozdíl od G. Ch. Pisanského nedospěl k pevnému závěru. Další úvahy datující ji do let 1524–1525 se opíraly o slabé argumenty, konkrétně o předpoklad, že tiskař, který právě přijel do Královce, musel oznámit svou činnost a pracovní plán. Poté, co se tiskárna „proslavila“, tedy ve všech pozdějších knihách po roce 1525, už toto čtyřverší nepoužíval. Lze však uvažovat i opačně: čtyřverší mohl zveřejnit mnohem později, až se počáteční nakladatelský projekt osvědčil a přinesl výsledky a královečtí obyvatelé začali chodit kupovat knihy přímo do tiskárny (údajně tiskárna již začala plnit také funkci většího distribučního centra či knihkupectví).

Otázky vyvolává také umístění invokace. R. Reicke popsal exemplář z Královské a univerzitní knihovny v Královci, který na konci,

Straipsniai / Articles

37

ILJA LEMEŠKIN

tj. po invokaci (!), měl ještě dvě písně. Knihovník polemizoval se závěrem gdňského profesora Michaela Ch. Hanova a zjistil, že tyto písně tvoří samostatnou část, která se od první části zřetelně lišila i papírem. Nezbývá než litovat, že nyní již nemáme k dispozici ani gdňský, ani königsberský exemplář. Podrobnější analýza knižního bloku by v opačném případě pomohla objasnit otázku, které se R. Reicke, bohužel, nedotkl: nemohl čtyřverší ve skutečnosti náležet k jiné jednotce konvolutu, která obsahovala písně: 1) O Jesu Christ, deyn nam der ist, 2) Eyn geystlich lied von | den sieben worten die Got der Herr | sprach am stammen des hey-| gen Creutz (Reicke 1861: 201–202)? Je třeba počítat s reálnou možností, že čtyřverší neuzavíralo Mathiasovo Bienwaldovo Pater noster, ale zahajovalo blíže neidentifikovanou a nedochovanou básnickou sbírku. V takovém případě by čtyřverší bylo jediným vstupním prvkem (uvádějícím publikaci), který měl společné rysy s invokací C. Schnausse z roku 1546: Kauff mich – ich mich wer lust zu kauffen hat.

Mějme konečně na paměti, že i vzdělaní vydavatelé a tiskaři, kteří své řemeslo provozovali delší dobu, se vyznačovali určitou specifičností a stálostí vstupních prvků, a proto měla invokace jakožto jakási obchodní značka tendenci se opakovat. Krátká báseň složená z řádků, které H. Weinreich použil jen sporadicky, není tomuto tiskaři vlastní ani formou, ani obsahem. Tvrzení Leva Vladimirova, že „podobné verše jsou i v jiných prvních vydáních H. Weinreicha“ (Vladimirovas 1979: 324), bohužel neodpovídá skutečnosti (alespoň na základě dosud dostupných pramenů).

Když se podíváme na český tisk první poloviny 16. století, vidíme, že invokace vytvořené různými vydavateli se od sebe liší. Mimořádná stylistická soudržnost a originalita jsou příznačné pro apelativní vstupní text Mikuláše Konáče, jímž se inspirovali i další vydavatelé. Pražský humanista vydal v letech 1507–1528 asi 50 publikací. Čtenáře oslovoval prakticky, úvodní a závěrečné pasáže rámoval hlavní text, a přestože nezavrhoval akrostichy (např.: Knihopis ČD 427), nejčastěji psal ve verších. Invokace a další vstupní části, které rámovaly hlavní text, vydavatel rovněž odlišoval typograficky, tj. tiskovým písmem jiné velikosti, avšak na rozdíl od C. Schnausse se ke čtenáři vždy obracel vlastním jménem (nikoli jménem knihy). V užívání invokací, které vytvořil, lze pozorovat pravidelnost: knihu nejprve slovy Máš tu, Čechu milý... „tady máš, milý Čechu...“ představuje a jako by ji vkládal do rukou čtenáře, zatímco na konci publikace přeje úspěch slovy měj se dobře „měj se dobře“. Taková opakující se fráze se v jeho knihách objevuje 18krát.

1520 m. leidinyje Mistra Jana Husy kazatele, slauhne dědice českého, Dvanácti článku víry křesťanské obecné, desí Božích přikázaní a modlitby Páně Očenáš etc. vykládové každému spasení žádajícímu křesťanu nepotřebnější. (V Praze, Mikuláš Konáč z Hodiškova 1520) (Knihopis ČD 326) vedle přání vydavatel uvádí praktickou poznámku o místě, kde lze knihu levně koupit:

38

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Kupte si mě a čtěte“. První tištěné akrostichy v LDK

Mětež se dobre a temito knižkami samyni se spravc, své učedniky spravite, abyte s Balāmem od voslic spraveni a trestani nebyli. V meste prevelkem Praze ko- upís ty knižky nedrze.

„Mějte se dobře a sami se těmito knížkami řiďte, pečujte o své učedníky, abyste nebyli trestáni jako Bileám s oslicí. V převelikém městě Praze lze tyto knížečky koupit levně.“

V rámci vstupních textů vydavatel někdy skládá umělecky působivá čtyřverší, v nichž nechybějí obvyklé rozkazy a další pobízející (reklamní) prvky. Například invokace z roku 1514:

K Cžtenaržy. Nechceffli hlúpy na fwětie zwolati Nebýwázy fkipy Múdrofti zgednati Cžtiž Mudrce fobie a nebudels robie Prawint yá tobie. (Knihopis 1371) „I čtenáři. Chceš-li na světě zůstat hlupákem, nebuď lakomý na získání moudrosti. Čti moudře sám pro sebe a nebudeš otrokem. Pravdu ti říkám.“

Současníci a následovníci M. Konáče nebyli tak vynalézaví, ale i pro ně byla příznačná stálost invokačních formulací a jejich stylistických rysů. Samozřejmě hojně užívali oslovení čtenáře / kupujícího i imperativů vhodných pro danou situaci: 1533 Mėj se dobre, čti a sud, uprímý čtenáři „Měj se dobře, čti a posuď, upřímný čtenáři“ (Knihopis 663); 1533 Protož kdožkoli miluješ pravú teologii, čti, roznevej a potom sud „Proto kdo miluje pravou teologii, čti, rozvaž a potom posuď“ (Knihopis 1709); 1541 Protož kdož by chtěl rad bludy a faleš te skutý poznati, čti sobě tuto knižku, jenž se počina štastně „Proto kdo chce poznat zvrácenosti a omyly té sekty, čti si tuto knížečku, která šťastně začíná“ (Knihopis 704) atd.

Abstraktně zobecněná invokace, tedy taková, která by se hodila pro jakoukoli publikaci, funguje společně s apelativními prvky sémanticky přizpůsobenými konkrétnímu dílu, jak to činil i C. Schnauss. Jako příklad uvedeme trojjazyčný slovník Jodoca Gutknechta vydaný kolem roku 1535 Vokabular latěně, česky a německy každému mladému i staremu velmi potřebny a užitečny. Vocabu­laris rerum [Nürnberg, (Jodocus Gutknecht) asi 1535] (Knihopis 1891):

¹⁸ Tj. „nebuď lakomý při koupi knihy“.

Straipsniai / Articles

39

ILJA LEMEŠKIN

Cheš-li poznati přeslavné tři řeči a zachovati peníze i péči bez vandrování doma teď poznání máš a sepsání.

Protož čti sobě a spatříš s vděčností to, což jest tobě sepsáno v krátkosti neb bez mluvení a bez rozmýšlení kterýž člověk není.

„Chceš-li se naučit třem slavným jazykům a ušetřit peníze i starosti, aniž bys ochudil domácnost, nyní máš vědomosti i knihu.

Proto čti pro sebe a s vděčností rozvažuj o tom, co je Ti stručně napsáno, neboť bez řeči a porozumění není člověk ničím.“

Souvislost a ustálené stylistické znaky jsou bezpochyby vlastní také samotné literatuře K. Burga i vydavateli C. Schnaussovi, který zde probíraný typ inovace¹⁹ v závislosti na konkrétních potřebách různě modifikuje:

a) 1550: O nově=|| narozeném bůžku v Babylóně. Dopis=|| Který kupci z Ro=|| vyslali jako pravdivou zprávu do Benátek a do Itálie || a také později z Říma posledního prosince || roku 49 a z Benátek 9. ledna || tohoto padesátého roku atd.|| Kupcům do Augsburgu za=|| psáno. 1550 (C.S.A.) (VD16 ZV 30501)

Kup si mě, ó zbožný křesťane, ve věrnosti,/ a nelituj námahy při čtení. Neboť na tom ti mnoho záleží,/ kvůli Satanově lsti.

b) 1550: Nové zprávy.|| O nově=|| narozeném bůžku v Babylóně. Dopis=|| Který kupci z Rhodu || poslali jako pravdivou zprávu do Benátek a do Itálie,|| a také později z Říma posledního prosince || roku 49 a z Benátek 9. ledna || tohoto padesátého roku atd.|| Kupcům do Au=gsburgu || psáno. (C.S.A.) (VD16 ZV 13960)

Kup si mě, ó zbožný křesťane, ve věrnosti,/ a nelituj námahy při čtení. Neboť na tom ti mnoho záleží,/ kvůli Satanově lsti.

¹⁹ V knihách C. Schnausse nacházíme typologicky odlišné inovace, jejichž obsah je přizpůsoben jiným publikacím, např.: Jiná historická píseň/ || Že člověk má všechnu svou naději a || důvěru navždy a jedině v Boha skládat || [atd. Jen v tebe, Pane || Ježíši Kriste. (1550, VD16 S 3184); Slovo Páně zůstává navěky / || Jemu se chceme poddat. || On bude i nadále s láskou a radostí / || vytrvale budovat a zachovávat. ([1552], VD16 S 3174); S Boží pomocí: žlutá/ černá/ zelená a bílá/ || Drží v Sasku a Hesensku prvenství. || Bůh chce svou milost radostně dát / a dopřát mu mír a dlouhý život. (1555, VD16 S 3167); Mnoho zlata a stříbra nemám/ || Za to, co mi Bůh dává, jsem zavázán || sloužit každému. || Dokud žiji a mohu sloužit. (1564, VD16 S 3168).

40

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

„Pirkit mane ir skaitykit“. Pirmieji spausdinti LDK akrostichai

13 OBR. Titulní strana publikace C. Schnaussa z roku 1550 Von dem newgebornen Abgott zu Babel

Straipsniai / Articles

41

ILJA LEMEŠKIN

c) 1555: Něco nového: || Velmi zbožné kázání, které || svatý bamberský biskup || osobně pronesl v kostele sv. Martina se vzdechy a slzami na Květnou neděli roku 1555 o || požehnaném vjezdu našeho milého Pána a Spasitele || Ježíše Krista do Jeruzaléma [et]c. || Také dva nanejvýš || podivuhodné sny svatého muže, z nichž se lze uměle naučit vařit a smát [et]c. || Nakonec však podivuhodně krásný příběh o || svěcení palem prostřednictvím biskupova poručíka [et]c. (já N., jménem C. Schnaub; Laus Deo Omnipotenti/ Anno 1555 Adij 3 May) (VD16 S 3166) (obr. 14).

K chvále a slávě nejvyššího Boha/ Na vzdor ďáblu a jeho rotě. Kupte si mě a mějte mě rádi (ó) zbožný křesťane/ Poučte se, co je toto svěcení a kázání

Tedy, pokud lze soudit podle dostupných pramenů, čtyřverší invokačního typu Fromer Christ Kauff vnd lieb mich in Treuen C. Schnausso bylo v publikacích poprvé použito roku 1546 v relaci o Ďáblu a papeži – Pasquillus. New Zeyttung Vom Teuffel ([Coburg], 1546). Personifikace knihy vzniká v důsledku zdánlivé anonymity autorství (stejně jako v katechismu z roku 1547). Uvedená fráze byla později několikrát pozměněna a opakovaně použita v jiné podobě (přizpůsobené novému vydání). Knihy, v nichž je doložen stejný či podobný motiv Fromer Christ Kauff vnd lieb mich in Treuen – Kauff mich O fromer Christ in trewen – Kauff vnd Lieb mich (O) frommer Christ, zde nejsou uvedeny všechny. Nelze vyloučit, že C. Schnauss tento model utvářející čtyřverší používal i ve svých dřívějších publikacích, které dosud neznáme nebo se nedochovaly do naší doby. Je také možné, že se tato struktura používala již před C. Schnaussem.

Pojednávaná invokace ke čtenáři vycházela bez podstatných změn až do počátku 17. století. Pozdější vydání (např. 1580, VD16 ZV 11492; 1600, VD17 14:68686C; 1605, VD17 3:019348C) svědčí o mimořádné popularitě relace. Roku 1546 protestanti politickou satiru vášnivě četli a šířili, neboť reagovala na nejaktuálnější události šmalkaldské války. Tehdy je sledovala celá západní Evropa. O padesát let později již tehdejší aktuality nebyly ani tak zajímavé, ani srozumitelné, čtenář však stále uspokojoval své literární potřeby přitažlivou formou humanistického dialogu. Nová vydání doprovází rytina zobrazující nadčasové postavy relace: papeže a ďábla (obr. 15).

5. Litevský katechismus vytištěný paleotypem roku 1547 končí na f. 20r. Od f. 20v začíná nové dílo z hlediska žánru i autorství – PRADESTYSE giełfmes schwentas. Katechismus uzavírá prozaický úryvek Upaminagimas, v němž se M. Mažvydas znovu obrací k „bratřím a sestrám“ a žádá je, aby pokorně

42

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

„Pirkit mane ir skaitykit“. Pirmieji spaudinti LDK akrostichai

14 OBR. Titulní strana publikace C. Schnaussa z roku 1555 Etwas neus: Ein sehr andechtige Predig...

Straipsniai / Articles

43

ILJA LEMEŠKIN

15 OBR. Vydání relace C. Schnaussa z počátku 17. století Newe Zeitung/ || Vom Teuffel uñ Bahst/ || wie sie untereinander Gesprech halten / || kurtzweilig vnnd sehr luftig zu lesen ([1605]) (VD17 3:019348C), titulní strana

přijmout „krátké poučení“ a osvojit si je. Upaminagimą korunuje krátká poznámka Gals, která vymezuje hranici mezi jednotlivými částmi vydání z roku 1547. Ve spodní části téhož listu (f. 20r) je otištěno půvabné čtyřverší Skaititiaip, které odpovídá invokačním čtyřverším C. Schnaussa a dalších vydavatelů:

Upaminagimas. PRaſchau aſch jus Letuwinikus ir ſße=maiczius miloſius bralius ir ſeſeris, preg=tam ir upaminaui jus per Pāną Ieſuſą Chriſtuſą at pirtkagi bei iſſanitagi muſu idant ta trumpa maſſla iſchmaktumbet ijr wiſada atmintumbet, ſunus iſuſu ir ſchei=mina turit iſchmakiti. A iſchguldimo pla=teſnia iſch kazanes ir patam iſch dideſnia katechiſmuſa makikietele. A ſchitą mana darba ijr prakaita uſz gier preimtumbet praſchau. Gals.

Skaititiaip. Bralau milaſis, ſkaitidams tatai ſzinaſy/ Jag taſſai lieſzuWis dabar reiſchkiely. Tadrin iei raſſy kaky paklidima/ Pataſik, bewyſakia uſzwidegima.

44

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

„Pirkit mane ir skaitykit“. Pirmieji spaudinti LDK akrostichai

16 OBR. M. Mažvydasův Katechismus – závěr (f. 20r)

Straipsniai / Articles

45

ILJA LEMEŠKIN

Čtyřverší, které M. Mažvydas vytvořil jako paratext, je umístěno na pozici kolofonu Katechismu a odpovídá obvyklé obsahové invokaci ad lectorem. Z formálního hlediska je patrná zajímavá souvislost mezi litevskou předmluvou a závěrem Katechismu: jednotky rámující hlavní text – obě a pouze ony! – jsou stejně rýmované. Je patrný ještě jeden důležitý sjednocující rys: závěrečné čtyřverší i předmluva začínají samostatným (tj. tečkou ukončeným) dvojverším, která tvoří stejnou kombinaci písmen BJ. Že nejde o náhodnou shodu, ukazuje vzájemné srovnání prvních dvou řádků:

BRAle šef eris imkiet mani ir škaikiet / Jr tatai škaitidami permanikiet.

Bralau milaſis, ſkaitidams tatai ſzinaſy / Jag taſſai lieſzuwis dabar reiſchkiefy.

Uvedené úryvky otevírají oslovení v množném a jednotném čísle, která začínají stejným lexémem BRalei / Bralau, dále užitá příčestí přechodná v množném a jednotném čísle ſkaitidami / ſkaitidams a zájmeno tatai. Vzniká dojem, že jedno dvojverší bylo vytvořeno s ohledem na druhé. Vezmeme-li v úvahu tištěný pramen dvojverší předmluvy, je třeba se domnívat, že závěrečná invokace pozměnila dvojverší předmluvy, nikoli naopak. Uvedené paralely lze vykládat dvěma způsoby.

Za prvé. První dva řádky čtyřverší Skaititaiap byly původně napsány a určeny pro předmluvu na začátku knihy. Litevská předmluva tehdy mohla vypadat přibližně takto:

*Bralau milaſis, ſkaitidams tatai ſzinaſy / Jag taſſai lieſzuwis dabar reiſchkiefy. Makſla ſchito tewai [tavo] trakſzdawa tureti. Ale to negaleia ne wenu budu gauti. Regiety to nareia ſawa akimis / Taipyr ilchgirſti ſawa auſimis. Jau nu ka tewai nakada nereg eia / Nu ſchitai wiſs [tavimp] ateia. Atd.

Později M. Mažvydas vymyslel vhodnější začátek předmluvy, do něhož podle vzoru C. Schnausse přidal imperativy. Dříve rýmovaný úryvek byl odstraněn, ale bylo škoda ho nikde nepoužít.

Za druhé. Začátek invokace Skaititaiap byl vytvořen podle vzoru předchozího, tj. předmluvního dvojverší, protože autorovi znovu nabyla na aktuálnosti kombinace písmen BJ. To by znamenalo, že čtyřverší uzavírající Katechismus se skládá z malého

46

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

„Pirkit mane ir skaitykit“. Pirmieji spausdinti LDK akrostichai

akrostich. Písmena BJ, vyjadřující Baccalaureus Juris, označovala (stejně jako dříve akrostich v předmluvě) téhož bakaláře práv M. Mažvydase. Zkratka TP, široce rozšířená ve středověké latině, by zase zastupovala slovní spojení Titul[m] Posuit „umístil znamení kříže“ (Cappelli 1928: 517). Kombinace písmen v závěrečném paratextu B–J–T–P by tedy odpovídala latinskému Baccalaureus Juris Titulum Posuit „bakalář práv umístil znamení kříže“, respektive „M. Mažvydas požehnal“. Akrostich s takovým obsahem a účelem by se na toto místo výborně hodil, protože zde autor dokončuje své dílo a „loučí se“.

Připomeňme, že M. Mažvydas znal akrostich umístěný na konci knihy. Podobným způsobem se představil v publikaci Forma Chrikſtima. Od dob Jana Safarewicze se bohužel vžilo mínění, že akrostich z roku 1559 není dokonalý: „Akrostych nie jest doskonały: po imieniu Martinus stoi jeden jeszcze wiersz, zaczynający się od S–, tak samo po nazwisku Maswidas ukazuje się jeszcze M–“ (Safarewicz 1946: 65). „Přebývající“ písmena <S> a <M> se polský badatel pokoušel vysvětlit tím, že M. Mažvydas pod tlakem básnické formy, tj. slok o devíti řádcích, nezvládl předlohu. Takové vysvětlení se nám zdá nepřesvědčivé, protože akrostich neobsahuje nesystematické prvky, tj. nemotivovaná písmena, která by narušovala vertikálně přísně uspořádaný text. Poslední přeloženou skladbu – Giefme duchauna / ape muſu S. Chrikſta fuguldīta nūg D. Mart. Luthe-ra (f. CIIIr–CVv) – uzavírají tři stejně dlouhé sloky, z nichž dvě (druhá a třetí od konce) uvádějí jméno a příjmení překladatele a tvůrce knihy, ale nejen to: M-A-R-T-I-N-V-S-S – M-A-S-W-J-D-A-S-M. Kombinatorickou skladbičku lze číst (srov. například použití kryptogramu C. Schnaussem v roce 1546) jako MARTINVS-MASWJDAS–SM, tj. Martinus Maswid[iu]s significamus „[my] Martynas Mažvydas označujeme / vyjadřujeme“ (pluralis auctoris / modestiae v kombinaci se středověkou latinskou zkratkou SM; k ní viz Cappelli 1928: 354). To by odpovídalo „M. Mažvydas požehnal“ v Katechismu.

Další (poslední v pořadí) sloka konečně přináší M. Mažvydasovo slovní „vyjádření“, tj. to, co čtenáři stručně „signifikuje“ v podobě krátké modlitbičky:

Diewui Tewui ſchlowe dūkem Ir Jheſu Chriſtu garbinkem Bei Dwaſſe ſchwenta laupſin=kem Wienam Diewui dekawokem Kurs iſtates eſt Chriſkſtima Ant ghreku aptźiſtighima Bei amſzina iſchganima Nūg Chriſtaus apſſadeta Jem buk amſzina garba. Amen.

Straipsniai / Articles

47

ILJA LEMEŠKIN

Lze tedy dospět k závěru, že ve vydání z roku 1547 máme pravděpodobně dva akrostichy, které byly latinsky vepsány do veršovaného litevského paratextu knihy. Akrostich na konci Katechismu sémanticky navázal na akrostich v předmluvě a rozvinul jej: B-J-M-A-R-T-J-N-V-S-M-A-S-V-J-D-J-V-S – <text Katechismu> – B-J-T-P „bakalář práv Martynas Mažvydas < – > bakalář práv požehnal“. Tímto způsobem kompilátor vymezil svůj autorský podíl v rámci anonymní kompilace.

Uskutečnění kombinatorických skladbiček pomocí latinských prostředků svědčí o tom, že jejich adresátem není prostý rolník. Běžný „uživatel“ Katechismu – Litevec, který čte, naslouchá, zpívá a učí se písmu i základním náboženským pravdám – by si jich nevšiml ani by je nedocenil. Akrostichy jsou určeny profesionálnímu čtenáři, člověku knih, především duchovním různých konfesí. Domníváme se, že použitý výrazový prostředek úzce souvisí s předmluvou prvního katechismu z roku 1547, adresovanou týmž „pastýřům a služebníkům litevské církve“. V latinské dedikaci a předmluvě M. Mažvydas ostře kárá Litevské velkoknížectví i celé jeho katolické duchovenstvo, které „chrání“ lid před Písmem svatým (hovoří o tom i C. Schnauss). K dedikaci a latinské předmluvě bezprostředně přiléhá latinský akrostich, proto nelze tvrdit, že předmluva nebyla podepsána.

Člověk 16. století, který četl latinsky a ovládal kombinatorickou poetiku, nebyl omezen atomistickým myšlením (nerozlišoval prameny podle jazyka a nedusil je „ve vlastní šťávě“ jakožto litevský nebo „cizí“ předmět výzkumu), a proto dokázal následující latinský akrostich nejen přečíst, ale také jej spojit s latinskými paratextovými prvky, které se nacházely vedle něj i jinde. Kompetentní „podpis“ náležitě uzavřel latinskou předmluvu. Poté, co M. Mažvydas důrazně kritizoval katolické duchovní, podepisuje se příslušným způsobem – zkratkou BJ dává najevo, že tak přísný autor není žádný neználek. Vůči duchovním, kteří se vzdálili pravé církvi, má právo pronést přísné slovo, protože sám zná církevní kánony. Jako bakalář kanonického práva B. J. Martinus Masvidius ve své předmluvě připomíná řád prvotní křesťanské církve a slibuje, že se nebude dotýkat „skrytějších a sporných otázek náboženství“ (což znamená, že by potenciálně mohl) atd.

Při oslovování kompetentního čtenáře se M. Mažvydas v paratextu své knihy neomezil pouze na kombinatoriku. Autor se nevyhýbal ani jemným literárním narážkám. Činil tak s ohledem na nejaktuálnější protestantské „bestselery“ tehdejšího roku, v našem případě na mimořádně populární (soudě podle počtu vydání z roku 1546 a počtu dochovaných exemplářů) relaci o papeži a Ďáblovi. Personifikace knihy v díle C. Schnausse z roku 1546 se ukázala jako užitečná a vhodná při vydávání „anonymní“ publikace, neboť fiktivní Pasquino zastřel skutečného autora, který nemohl publikaci propagovat vlastním jménem (jako autor a/nebo vydavatel). Tento úkol byl úspěšně přenechán samotné knize, která se náhle obrací ke čtenáři.

48

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

„Pirkit mane ir skaitykit“. Pirmieji spaudinti LDK akrostichai

Na titulní straně katechismu z roku 1547 také není uveden autor knihy. Je docela možné, že se Katechismus stal anonymním dílem pod vlivem publikace C. Schnausse. Zdá se, že mezi domnělou anonymitou publikací C. Schnausse a M. Mažvydase a personifikací knihy existuje úzká souvislost. Reklamně laděnou invokaci, konkrétně klíčovou formulaci invokačního čtyřverší Fromer Christ Kauff und ließ mich, M. Mažvydas tvořivě použil na začátku litevské předmluvy a dále rozvíjel motiv „promlouvající“ knihy. Poté, co invokaci určenou čtenáři adaptoval do litevštiny, vytvořil podle téhož německého a/nebo českého vzoru invokačního čtyřverší (a také s přihlédnutím k začátku své litevské předmluvy) závěrečnou veršovanou skladbičku Skaiti- taip. Když hovoříme o možném zdroji či možných zdrojích, záměrně používáme množné číslo. Nezdá se být důvodné se domnívat, že M. Mažvydas při psaní Katechismu neuměl německy, respektive nemohl čerpat z německých textů C. Schnausse. Tradiční názor nadále určuje interpretace II. dopisu M. Mažvydase (nejpozději z února 1549), která nám připadá příliš radikální, doslovná a vytržená z širšího kontextu dopisu.

V dopise adresovaném vévodovi Albrechtovi žádá pisatel, aby byl jmenován knězem v Labiau nebo v Ragnitě. Podle M. Mažvydase by pro něj byla první farnost méně vhodná, neboť neumí vůbec německy (non calleo aliquantulum Germanice; překlad M. Ročky: „nemluvím vůbec německy“). Je třeba mít na paměti, že v Labiau tehdy již žilo mnoho Němců a on by jim nedokázal náležitě poskytovat duchovní službu. Vhodnost kněze se posuzovala a dodnes posuzuje podle toho, zda umí předčítat kázání, nikoli knihu. Kvůli vadám výslovnosti se cizí kněz často stával terčem posměchu (vzpomeňme na filologickou polemiku z roku 1706). M. Mažvydas neměl potřebné řečnické dovednosti, a proto vévodu nenaléhavě žádá, aby ho ustanovil do litevské farnosti, ačkoli by v krajním případě odjel i do Labiau (tj. byl by nucen sloužit, jak by dokázal bez potřebné jazykové praxe, a to německy?). Dopis tedy pojednává o kněžské službě, tj. o předčítání kázání, nikoli o běžné každodenní konverzaci a obecném porozumění jazyku. Znalost jazyka je široký pojem tehdy i dnes a je třeba zohlednit její funkční účel. Roku 1549 M. Mažvydas, eruditus, pravděpodobně plynně četl německy, polsky, česky, rusínsky, prusky a dalšími jazyky, ale v Prusku dokázal kázat ve svém rodném jazyce. Jistou znalost němčiny a/nebo češtiny potvrzují i skutečnosti analyzované v tomto článku.

L I T E R A T U R A

C a p p e l l i A d r i a n o 1928: Lexicon abbreviaturarum = Wörterbuch lateinischer und italienischer Abkürzungen. Leipzig: Weber.

Straipsniai / Articles

49

ILJA LEMEŠKIN

Glück Helmut, Pörzgen Yvonne 2009: Deutschlernen in Russland und in den baltischen Ländern vom 17. Jahrhundert bis 1941. Eine teilkommentierte Bibliographie. Wiesbaden: Harrassowitz Verlag.

Havránek Bohuslav 1939: Expanze spisovné češtiny od 14. do 16. století. – Co daly naše země Evropě a lidstvu. Od slovanských věrozvěstů k národnímu obrození, red. V. Mathesius. Praha: Evropský literární klub, 53–59.

Catechismvsa – [Martynas Mažvydas], Catechismvsa prafty Sӡadei, Makſlas ſkaitima raſchta yr gieſmes del krikſczianijtes bei del berneliu iaunu nauiey ſugulditas...: [faksimile] / [vedoucí projektu faksimilního vydání „Katechismu“ Martynase Mažvydase Kamilė Kalibataitė]. [Vilnius]: [Petro ofsetas], [2017].

Lenartowicz-Zagrodna Anna 2011: „Defensio verae translationis corporis Catechismi in linguam Polonicam, adversus calumnias Joannis Secluciani” (1547) Jana Małeckiego. Przekład wraz z komentarzem. – Poznańskie Studia Polonistyczne. Seria Językoznawcza 18(2), 133–169.

Mykolaitis-Putinas Vincas 1962: Literatūriniai elementai Mažvydo ir jo amžininkų raštuose (1947). – Vincas Mykolaitis-Putinas. Raštai 8. Vilnius: Valstybinė grožinės literatūros leidykla, 147–200.

Nepokupnas Anatolijus P. 1983: Baltai slavų giminaičiai. Vilnius: Mokslas.

Nepokupnas Anatolijus P. 1994: „M. Mažvydo „Katekizmo“– bylojančio vadovėlio (knygelių) vaizdas istorijos ir kultūros kontekste. – Protestantizmas Lietuvoje: istorija ir dabartis, ats. red. Inge Lukšaitė. Vilnius: Apyaušris, 70–77.

Reiche Rudolf 1861: Ueber den ältesten Königsberger Druck und zwei in Wackernagel’s Bibliographie des deutschen Kirchenliedes nicht verzeichnete Liederdrucke. – Serapeum: Zeitschrift für Bibliothekwissenschaft. Handschriftenkunde und ältere Litteratur 13, 199–204.

Safarewicz Jan 1939: Un acrostiche de Mažvydas. – Prace Filologiczne 18, 7–8.

Safarewicz Jan 1946: Dwa drobiazgi litewskie. 1. Kilka uwag o wersyfikacji litewskiej, 2. Nie znany akrostich Maźwida. – Inter Arma: zbiór prac ofiarowanych Prof. Kazimierzowi Nitschowi w siedemdziesiątą rocznicę urodzin (1 II. 1944) przez przyjaciół, kolegów i uczniów. Kraków: Studium Słowiańskiego Uniw. Jagiell., 59–65.

Temčinas Sergejus 2017: Skorina ir Lietuva. Mažoji kelionių knygelė ir Apaštalų darbai ir laiškai. – Pranciškaus Skorinos Rusėniškajai Biblijai – 500, sud. S. Narbutas. Vilnius: Lietuvos mokslų akademijos Vrublevskių biblioteka, 69–77.

Tschackert Paul 1890: Urkundenbuch zur Reformationsgeschichte des Herzogthums Preußen 1. Einleitung. Leipzig: Verlag von S. Hirzel.

50

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

„Kupte si mě a čtěte mě“. První tištěné akrostichy v Litevském velkoknížectví

Vladimirovas Levas 1979: Knygos istorija: Senovė. Viduramžiai. Renesansas. XVI–XVII amžius. Vilnius: Mokslas.

Warmiński Ignacy 1906: Andrzej Samuel i Jan Seklucyan. Poznań: Księgarnia Św. Wojciecha; Skład główny w Księgarni G. Gebethnera i Sp. w Krakowie.

Zinkevičius Zigmas 1988: Lietuvių kalbos istorija 3. Senųjų raštų kalba. Vilnius: Mokslas.

Алексеев Михаил П. 1951: «Книга русского языка» Т. Шрове 1546 г. и ее автор. – Памяти академика Льва Владимировича Щербы. Сборник статей. Ленинград: Издательство Ленинградского государственного университета им. А.А. Жданова, 103–112.

Немировский Евгений Л. 1990: Франциск Скорина: Жизнь и деятельность белорусского просветителя. Минск: Мастацкая літаратура.

Темчин Сергей Ю. 2007: Происхождение названия Малой подорожной книжки Франциска Скорины в свете описи Супрасльского монастыря 1557 г. – Amoenitates vel lepores philologiae, pod. red. R. Laskowskiego, R. Mazurkiewicza. Kraków: Instytut Języka Polskiego PAN, Wydawnictwo Lexis, 456–464.

Турилов Анатолий А. 1979: Гимнографическое наследие Франциска Скорины в рукописной традиции (к вопросам описания). – Всесоюзная научная конференция «Проблемы научного описания рукописей и факсимильного издания памятников письменности» 14–16 февраля 1979 г. Тезисы докладов, отв. ред. М.В. Кукушкина и С.О. Шмидт. Ленинград: Библиотека АН СССР, 45–46.

Турилов Анатолий А. 1981: Гимнографическое наследие Франциска Скорины в рукописной традиции (к вопросу о научном описании и изучении рукописей традиционного содержания). – Проблемы научного описания рукописей и факсимильного издания памятников письменности. Материалы Всесоюзной конференции, под ред. М. В. Кукушкиной и С. О. Шмидта. Ленинград: Наука, 241–247.

Турилов Анатолий А. 1989: Новые списки гимнографических сочинений Ф. Скорины. – Франциск Скорина – белорусский гуманист, просветитель и перепечатчик, отв. ред. М.Б. Ботвинник. Минск: Вышэйная школа, 91–96.

Straipsniai / Articles

51

ILJA LEMEŠKIN

„Kupte si mě a čtěte mě“. První tištěné akrostichy v Litevském velkoknížectví

SHRNUTÍ

Jako vydavatel navazující na tradici tisku v Litevském velkoknížectví (LDK) měl Martynas Mažvydas přihlédnout k dílu Franciska Skoriny The Small Travel Book. Knihy Mažvydase a Skoriny, které jsou v článku porovnávány, mají jednotný formát a podobný účel. Obě knihy, první tištěné knihy v LDK, popisují okolnosti svého vzniku, tj. vztah ke kompilátorovi, autorovi či vydavateli, prostřednictvím akrostichů – subtilního prostředku kombinační poetiky.

Rusínský paleotyp z roku 1522 dokládá dva principy tvorby akrostichů: abecední a osobní. V litevské předmluvě použil Mažvydas osobní akrostich. Srovnání s rusínským akrostichem ukazuje, že jeho umístění před jménem a reprezentativní funkce vyžadovaly akademický titul. Kombinace písmen BJ tvořená prvními dvěma řádky předmluvy odhaluje udělený akademický titul: baccalaureus juris, „bakalář práv“.

Při psaní prvního dvojverší litevské předmluvy se Mažvydas odvolával na tištěný pramen z roku 1546 – satirický text Schnausse o ďáblu a papeži, v němž kniha oslovovala čtenáře takto: Fromer Christ Kauff und ließ mich (nebo jeho český překlad z roku 1547, kde byly použity příslušné tvary množného čísla: Milij Krześtiane Kupugte a cztiete mne). Odchylku od předlohy v oslovení (Fromer Christ/ Milij Krześtiane, ale BRalei ſeferis) lze vysvětlit snahou vytvořit akrostich. Autor zamýšlel umístit písmeno B (< baccalaureus) na začátek předmluvy, tedy akrostich, a před jméno.

Akrostich se nachází také na konci Katechismu, na místě kolofonu: kombinace písmen v posledním čtyřverší B-J-T-P odpovídá latinskému Baccalaureus Juris Titulum Posuit, „bakalář práv učinil znamení kříže“, což znamená „Mažvydas udělil požehnání“.

Při psaní začátku akrostichu autor zohlednil část paratextu apelativního typu, typickou pro tehdejší knihy – invokaci určenou čtenáři, která měla často podobu čtyřverší na titulní straně. Čtyřverší Schnausse z roku 1546, které ovlivnilo i Mažvydase, se v letech 1546–1547 rozšířilo mezi protestanty. Text určený protestantům informoval o konci šmalkaldské války, tj. boji mezi protestanty a katolíky. Množství vydání z roku 1546 a počet dochovaných exemplářů dokládají, že se četlo po celé protestantské Evropě.

Přijato 8. prosince 2017.

ILJA LEMEŠKIN

Ústav litevského jazyka

ul. Petro Vileišiaus 5, LT-10308 Vilnius, Litva

[email protected]

52

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII