VÁCLAV BLAŽEK Masarykova univerzita ORCID id: orcid.org/0000-0002-6797-7188

Oblasti výzkumu: indoevropská studia, zejména slovanské, baltské, keltské, anatolské, tocharské a indoíránské jazyky; ugrofinistika; afroasijská studia; etymologie; genetická klasifikace; matematické modely v historické lingvistice.

DOI: doi.org/10.35321/all84-02

BALTSKÉ *JŪRĀ-/- (I)IĀ- ‘MOŘE’ & *JAURĀ-/- (I)IĀ- ‘MOKRÁ PŮDA, BAŽINA, HLUBOKÁ VODA’

Baltské *jūrā-/- (i)jā- ‘moře’ a *jaurā-/- (j)iā- ‘mokrá půda, bažina, hluboká voda’

ANOTACE

Tento článek analyzuje společnobaltský termín *jūr- ‘moře’ s jeho vṛddhi-formací *jaur- ‘mokrá půda, bažina, hluboká voda’, jejich toponymické stopy v makrobaltské oblasti, pravděpodobné výpůjčky identifikovatelné ve finsko-permském *jūrs ‘hluboké místo ve vodě’ a finsko-volžském *järwä ‘jezero’, pravděpodobné externí kognáty v arménském ǰowr ‘voda’ a v hydronymech Iuras & Zyras z východní Thrákie a galském oronymu Jura s ohledem na sémantické spojení významů ‘hluboký’ a ‘vysoký’. Tyto dílčí kroky vedou k závěrečnému závěru, že primární význam baltského kořene *jūr byl ‘hluboká voda’.

KLÍČOVÁ SLOVA: baltské jazyky, finsko-volžské jazyky, finsko-permské jazyky, arménština, Thrákie, galština, apelativum, hydronymum, toponymum, etymologie, sémantická paralela.

ANOTACE

V článku se analyzuje společnobaltské slovo *jūr- ‘moře’ a jeho vṛddhi-derivát *jaur- ‘mokrá půda, bažina, hluboká voda’, jejich toponymické stopy v makroregionu Baltského moře, pravděpodobné výpůjčky v permských finských jazycích (*jūrs ‘hluboké místo ve vodě’) a volžských finských jazycích (*järwä ‘jezero’), možná příbuznost s arménským ǰowr ‘voda’ a spojení s hydronymy Iuras a Zyras z východní Thrákie a s galským oronymem Jura s ohledem na sémantické spojení významů ‘hluboký’ a ‘vysoký’.

30

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Baltské *jūrā–/–(i)iā– ‘moře’ & *jaurā–/–(i)iā– ‘mokrá půda, bažina, hluboká voda’

vztahu. Provedený výzkum umožňuje učinit závěr, že primární význam baltského kořene *jūr– byl ‘hluboká voda’.

KLÍČOVÁ SLOVA: baltské jazyky, volžské finské jazyky, permské finské jazyky, arménština, tráčtina, galština, apelativum, hydronymum, toponymum, etymologie, sémantická paralela.

DOKLADY BALTSKÝCH APELATIV A JEJICH REKONSTRUKCE V PRAJAZYCE

1. V baltských jazycích existuje specifický termín *jūr– pro ‘moře’, kvazisynonymum litevského mārios nebo mãrės¹ f. tantum pl. ‘moře; zátoka oddělená od moře dunami’, lotyšského mare, maրա ‘zátoka, laguna’, pruského *mari ‘zátoka, laguna, kosa’ [Elbing Vocabulary 65: mary ‘Haff’] (Mažiulis 2013: 582; Smoczyński 2018: 755). Baltský termín byl pravděpodobně převzat do baltofinských jazyků: finštiny, oloněčtiny, vepsštiny, votštiny, estonštiny meri, karelštiny mérì, livonštiny meŕ ‘moře’. Přehláska *a > *e má analogii ve finštině reki ‘sáně’, karelštině, oloněčtině regi, votštině reči, gen. regé, estonštině regi, livonštině reggos < baltské: litevské rãgės ‘sáně’, lotyšské ragus / raguvas / ragavas ‘ploché sáně’, odvozené z baltského termínu pro ‘roh’: litevské rãgas, lotyšské rags ‘roh’, pl. ragi ‘rukojeti pluhu’, staropruské ragis [EV] ‘Horn’ (Thomsen 1890: 199, 210–211; SKES 341, 762; Smoczyński 2018: 1051, 1105).

1.1. V litevštině se objevují dvě ablautové varianty, jūr– a jaur–.

1.1.1. Litevské jūra f. ‘moře’, pl. jūros; var. jūria f., pl. jūrios a jūrė² f., pl. jūrės (Smoczyński 2018: 458) odrážejí prabaltské *jūrā–, *jūriā–, *jūriā–.

1.1.1.1. První doklad se objevuje v litevském překladu Nového zákona od Bretkūnase (1579/1580) jako akuz. pl. jūres: Bet kaip Ekrutnikai... Walti [bateli] ing Iures nuleido ‘Da aber die Schifffleute... den Kahn niederliessen in das meer’ (ALEW 423).

1.1.2. Litevské jáura, jáurė, jáuris ‘mokrá, těžká, neúrodná půda; jílovitá půda’, jáura nebo jáuras ‘bažina, hluboká voda’, adj. jaurùs ‘bažinatý’, odrážejí formaci typu vṛddhi *jaur kořene *jūr- s podobnými jmennými rozšířeními (Smoczyński 2018, 459; Hill, ALEW 423: Das morphologische Verhältnis der tiefstufigen und vollstufigen Bildungen zueinander ist unklar. Es ist möglich, dass der Ablaut verschiedene Stammalternanten des grundsprachlichen Nomens reflektiert. Es ist aber auch nicht auszuschliessen, dass die vollstufige Bildung eine rezente

¹ Odpovídající tvary singuláru tantum jsou rovněž doloženy: mariã & mãrė (LKŽ VII 858, 848).

² K odvození koncového –ē z *–iā viz Bammesberger 1970.

Straipsniai / Articles

31

VÁCLAV BLAŽEK

pokračující ve vṛddhi-odvození k litevskému hlubokostupňovému kmenu jūra.; Darms 1978: 435–436). Sémantický vztah mezi ‘mořem’ a ‘bažinou’ odpovídá germánskému *mari- ‘moře’ oproti vṛddhi-formaci *mōra- ‘bažina, močál’ (Darms 1978: 158–166, 435).

1.2. Lotyšské jūra or jūra ‘moře; velká masa vody; jezero’, dial. jūre, jūris (ME II 122), nehrunžsko-kuršské jūr(e) f. ‘moře’ (srov. ALEW 423) lze odvodit ze stejného prabaltského vzorce *jūrā-, *jūriā-, *jūriā, jako jejich litevské protějšky.

1.3.1./2. Odpovídající staropruské termíny se objevují ve dvou hlavních pramenech, v Elbingském slovníku (jediný známý opis od Petera Holcweßchera je datován přibližně do roku 1400 n. l., originál je však pravděpodobně o století starší) a v takzvaném Třetím katechismu, nazývaném Enchiridion (vytištěném roku 1561 n. l.):

Staropruské luriay [EV 66: ‘Mer’] = nom. pl. m.^³ *jūr’ai (Mažiulis 1981: 276; 2013: 319).

Staropruské iūrin ‘moře’ = akuz. sg. m.^⁴ *jūr’an (Mažiulis 1981: 276; 2013: 319): K III, 67.11: Bhe rikauite kirschą juckans en iūrin ‘vnd Herſchet vber Fich im Meer’.

K III, 75.2: bke {= bhe} ſtan pertrinctan Pharao ſen wiſſan ſwaieis en urminan iūrin auſkandinnons „A ztuhlého faraona se všemi jeho ve švých vojácích utopil v Rudém moři“ (Mažiulis 1981: 206, 226; Toporov 1980: 93).

1.4. Výše shromážděné formy promítli do protoindoevropštiny různí badatelé:

1.4.1. Darms (1978: 435): *iu̯ərovs. Vṛddhi-odvození *ieu̯əro-. 1.4.2. Irslinger (NIL 2008: 404–405): *iuHr-aH₂-/–(i)aH₂and *ieuHr-aH₂-. 1.4.3. Petit (2010: 9): *H₁uHrand *H₁euHr-; alternativně *iūr- (s ohledem na arménské ȳowr ‘voda’). 1.4.4. Hill (ALEW 2015: 423): *iuHr-. 1.4.5. Derksen (2015: 215): *uHr-/*eu̯r-.

DOKLADY BALTSKÝCH TOPONYM

2. Užívání těchto apelativ v baltské toponymii je rovněž zajímavé.

^³ Petit (2010: 144) vidí v –ay ženské duálové číslo v *–āi.

^⁴ Trautmann (1910: 349) identifikoval ve staropruském iūrin ženský rod odpovídající litevským a lotyšským protějškům.

32

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Baltské *jūrā–/–(i)jā– ‘moře’ & *jaurā–/–(i)jā– ‘mokrá půda, bažina, hluboká voda’

2.1.1. V Litvě jsou známy např. názvy řek Jūra, Jūrė, Jūrupis a název jezera Jūr-ežeris (Vanagas 1981: 139), odpovídající složenému apelativu jurėžeris ‘velmi velké jezero’ (Toporov 1980: 93).

2.1.2. Vṛddhi-formace byla použita také v litevské hydronymii: řeky Jāur-upė, Jāuros upėlis, Jauryklà, Jaur̃š, Jaurìukas (Vanagas 1981: 134).

2.2. Také v Lotyšsku existují toponyma utvořená z těchto apelativ: louka Jūra a lesy Jūras-mežs, Jūr-bierž aj. (Vanagas 1981: 139).

2.3. Na jižní hranici území historických Jatvingů byla známa řeka zvaná Jura (1426, 1428 Jura, 1432, 1540, 1565 Jura), dnes Bronówka, pravostranný přítok řeky Narew (Rozwadowski 1948: 125; srov. také Przybytek 1993: 91–92 o místních jménech téhož původu). Udolph (1990: 128–130) správně uvedl, že baltský kořen *jūrse měl ve slovanském/polském prostředí změnit v +Jyra a dále v +Jira. Podoba Jura ve slovanském prostředí ukazuje na prvotní předslovanský pramen typu *jaur-, který je skutečně doložen (viz §1.1.2.).

2.4. V povodí řeky Moskvy, přítoku Oky, se nacházejí dvě rokle zvané Jurin, které lze etymologizovat pomocí litevského jaurýnas ‘bažinaté místo’ (Otkupščikov 2004: 91).

2.5. První písemný doklad možného derivátu baltského kořene *jūro v nějakém hypotetickém západobaltském dialektu by bylo možné identifikovat v toponymu Ἰούρουνον, doloženém v takzvaném rukopisu Rᵗ Ptolemaiovy „Geografie“ [2.11.27.] z poloviny 2. století n. l. pod souřadnicemi [μδ′L′, νς′] = [44°30′, 55°00′], tj. západně od ústí řeky Visly [με′, νς′] = [45°00′, 56°00′] a východně od ústí řeky Viaduy [μβ′L′, νς′] = [42°30′, 56°00′] a od ústí řeky Suevu [λθ′L′, νς′] = [39°30′, 56°00′] (viz Ptolemaios 2.11.3.). Zmiňme, že alternativní zápis Οὐίρουνον se souřadnicemi [μ′L′, νε′] = [40°30′, 55°00′] jej posouvá na západ, mezi ústí řek Viaduy a Suebu (viz Cuntz 1923: 66). Přijmeme-li podobu Ἰούρουνον, lze ji analyzovat jako baltský kořen *jūr- plus sufix *-ūn-, který se objevuje např. v pruském názvu řeky Raudune (1316), bez sufixu v litevském názvu řeky Raudà, oba od adjektiva typu litevské raūdas ‘načervenalý’; podobně ve staropruském názvu jezera Sirgun oproti sirgis ‘hřebec’; litevské Dumblūnai: dumblas ‘bažina’ (Gerullis 1922: 139, 254).

Straipsniai / Articles

33

VÁCLAV BLAŽEK

PRAVDĚPODOBNÉ BALTSKÉ VÝPŮJČKY VE FINSKO-PERMSKÝCH JAZYCÍCH

3. Pozoruhodné jsou pravděpodobné výpůjčky obou baltských variant, *jūr- & *jaur-, do finsko-permského *jūrz ‘hluboké místo ve vodě’ a finsko-volžského *järwä ‘jezero’.

3.1. Finsko-permské *jūrz ‘hluboké místo ve vodě’ (UEW 635–36; SKES 128–29) > finské jyrä ‘potok se strmými břehy, strmě klesající kanál, studna’, jyrämä ‘menší vodopád, vodní vír’; sámské jârem ‘mírné rozšíření řeky’ (N), L jårre ‘malá kotlina, hluboká jáma, hluboká tůň v jezeře nebo řece’, L jaŕem ‘malá kotlina s bujnou vegetací; malý okrouhlý výběžek v řece nebo potoce’, Ko. Not. jērem ‘hluboké místo ve vodě (zejména pod vodopádem)’ (> finské dial. järämä ‘menší vodopád’; udmurtské jer ‘hluboké místo (ve vodě), hloubka, vír’, komijské jir (S P) ‘hluboké místo v řece nebo jezeře’ (S), ‘prohlubeň; hluboký (zejména o vodě, také např. o jámě)’ (P), PO jör ‘hluboké místo (ve vodě)’.

3.2. Finsko-volžské *järwä ‘jezero’ (UEW 633; SKES 132) > finské järvi, votické jarvi, estonské järv ‘jezero’; sámské N jaw’re Jule jau’re, T jāvre, Kld. jąvr, Not. javr tamtéž, mokšsko-mordvinské (j)ɛŕ-k’é, erzjanské ɛŕ-k’é ‘tamtéž, rybník’, marijské KB jär, U B jer ‘jezero’ (Būga 1959: 273; Rozwadowski 1948: 127; Toporov 1980: 97; baltské > finsko-volžské; Bednarczuk 1976: 48: finsko-volžské > baltské). Metateze sonorant je u výpůjček baltského původu pravidelná, srov. např. (a) finské karva ‘srst, chlup’, estonské karv ‘tamtéž, barva’ < litevské gaūras ‘srst na těle zvířete’, lotyšské gauri pl. ‘ochlupení ohanbí’ (Thomsen 1890: 171; SKES 166–167; Fraenkel 1962/1965: 140); (b) finské tarvas ‘srnec, los’, estonské tarvas ‘losí býk, pratur’ < litevské taũras ‘pratur, býk’, pruské tauris ‘zubři’ (Thomsen 1890: 228–229; SKES 1240–1241).

4. Zdá se, že v indoevropštině existuje pouze jediný bezpečný kognát, totiž arménské jōwr ‘voda’, gen. sg. jṙoy, instr. sg. jōwrb, gen. pl. jōwrc‘, jṙoc‘ (Meillet 1936: 52; Solta 1960: 320–322; Džaukjan 1967: 220; Schmitt 1981: 70; Olsen 1999: 50, 662, 674, 787, 855; kmenový o-/konsonantický kmen).

4.1. Meillet (1936: 52), následovaný Džaukjanem (1967: 221–222) a Martirosyanem (2010: 556; v jeho etymologickém slovníku překvapivě chybí heslo jōwr ‘voda’), uvádí další příklad vývoje *i- > arménské j-, totiž arménské jān ‘horlivost, úsilí, práce’ oproti řeckému ζῆλος, dórskému ζᾶλος ‘horlivost, soupeření, žárlivost’, dále arménské dial. (Suć‘ava) glxi janal ‘škodit, poškozovat’ oproti řeckému ζημία ‘ztráta, škoda, pokuta’, mladšímu avestskému auua-iiā- ‘pokání’. Džaukjan (1967: 222) doplnil srovnání arménského

34

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Baltské *jūrā–/–(i)jā̄– ‘moře’ & *jaurā–/–(i)jā̄– ‘mokrá půda, bažina, hluboká voda’

jōv ‘výhonek, klíček’ oproti védskému yā́vasa– ‘tráva, pastvina’, vedle yā́va– ‘obilí, ječmen, proso’; srov. řecké φυτί–ζοος ‘plodící obilí’, litevské javaĩ ‘obilí’ atd. (Pokorny 1959: 512).

4.2. Alexander Nikolaev (ústní sdělení, 3. dubna 2021) mě upozornil na hypotetický kognát baltského *jur– ‘moře’, který spatřuje v řeckém Εὔοος ‘{bůh} jihovýchodního větru’ [Od. 5.295, 331; 19.205]. Dosavadní etymologie nejsou přesvědčivé: Curtius (1879: 398) je spojil se slovesem εὔω ‘ožehnout’ < *H₁eus– ‘pálit’ (Beekes 2010: 486), to však neodpovídá epithetu ὑγρὸς ‘mokrý, vlhký, vodnatý, tekutý; slabý, měkký’ tohoto větru, doloženému v Scholia k Odyssey [5.295]. Kaibel (1885: 614) rozvinul starobylou myšlenku spojení s řeckým αὔρα ‘vánek, svěží vzduch’, příbuzným s ἀχύ ‘mlha, opar, mraky’ < *H₂eus–ēr (Beekes 2010: 27, 171–172), avšak počáteční dvojhlásky ευ– a αυ– jsou neslučitelné. Nová etymologie by mohla spočívat v sémantické opozici mezi iónským Βορέης, attickým Βοῤῥᾶς, lesbickým Βορίας, ‘severní vítr’, u Aristotela Βορέας καὶ ἀπαρκτίας, a Εὔρος ‘jihovýchodní vítr’. Jestliže Βορέας jako hypotetický ‘vítr hor’ skrývá petrifikované indoevropské slovo *guorH– ‘hora’ (srov. Beekes 2010: 227), je lákavé spekulovat, že Εὔρος, přinášející vlhkost, by mohl souviset s ‘mořem’, snad jako ‘vítr od moře z jihovýchodu’. Rozdíly v iniciální pozici zůstávají nevysvětleny.

4.2.1. Petitova rekonstrukce *H₁euHr– a Derksenova *eu’r– se zdají být slučitelné s řeckým Εὔρος, nikoli však s arménským jōwr ‘voda’, zatímco Irslingerova rekonstrukce *iuHr–/*ieuHr– = Darmsova *iuəro–/*ieuəro– je slučitelná s arménským jōwr ‘voda’. Posuďme, zda je slučitelná také s řeckým Εὔρος. V řečtině existují dva pokračovatele ie. *j–, totiž ζ– a h– (spiritus asper) – viz Schwyzer 1939: 303; Lejeune 1972: 165–166. V iónštině a aiolštině však působila psilosis, jíž bylo spiritus asper nahrazeno spiritus lenis, např. εἰνατέες pl. ‘manželka manželova bratra’ [Il.], sg. ἐνάτης [nápis; Anatolie] < *(H)ienH₂–ter–, s kognáty v sanskrtu yatar–, arménském ner, latinském ianitrīcēs ‘manželky bratrů’, starolitevském jentė ‘manželka bratra, švagrová’, staroslověnském [G1 Meth] jǫtry ‘švagrová’ (Beekes 2010: 389; Smoczyński 2018: 447; Valčáková, ESJS 5: 292–293). To znamená, že řecké Εὔρος lze rovněž odvodit z *ieuHr–.

MOŽNÉ BALKÁNSKÉ HYDRONYMICKÉ PROTĚJŠKY

5. Mimo baltskou toponymickou oblast existují další toponyma, která se nabízejí jako možná související.

Straipsniai / Articles

35

VÁCLAV BLAŽEK

5.1. Na území historické Thrákie Plinius Starší^⁵ zaznamenal dvě hydronyma, Zyras, dnes snad Batovska reka v Dobrudži (Detschew 1957: 196), a Iuras, dnes snad jihobulharská řeka Karaagač (‘černý strom’ v turečtině), známá také jako Kitenska reka (Beševliev apud Janakieva 2009: 77), která jsou více či méně slibnými kandidáty na souvislost s baltsko-arménskou izoglosou.

5.1.1. Tomaschek (1894: 98) spojil Zyras (psal Ζύρας & Ζούρας) s arménským ǰowr ‘voda’, ale řeku umístil do okolí Thynias, kde Plinius lokalizoval řeku Iuras. Možná Tomaschek implicitně soudil, že obě hydronyma jsou totožná, ačkoli jejich geografickou polohu Plinius určil odlišně (srov. Janakieva 2009: 70–71). Zmiňme, že Duridanov (1969: 34) považoval Zyras za dácké hydronymum a spojoval je s litevským názvem řeky Žiūrà atd.

^{⁵ Plinius,} Naturalis Historia 4.44–45: ^⁴⁴namque thracia altero latere a pontico litore incipiens, ubi hister amnis emergitur, vel pulcherrimas in ea parte urbes habet, histropolitan milesiorum, tomos, callatim, quae antea cerbatis vocabatur, heracleam: habuit et bizonen terrae hiatu raptam; nunc habet dionysopolim, crunor antea dictam; addit zyras amnis. totum eum tractum scythae aroteres cognominati tenuere. eorum oppida aphrodisias, libistos, zygere, rhocoboe, eumenia, parthenopolis, gerania, ubi pygmaeorum gens fuisse proditur; catizos barbari vocabant, creduntque a gruibus fugatos. ^⁴⁵in ora a dionysopoli est odessus milesiorum, flumen pannysis, oppidum ereta, naulochus. mons haemus, vasto iugo procumbens in pontum, oppidum habuit in vertice aristaeum; nunc in ora mesembria, anchialum, ubi messa fuerat. astice regio habuit oppidum anthium; nunc est apollonia. flumina panisos, iuras, tearus, orosines; oppida thynias, halmydesos, develton cum stagno, quod nunc deutum vocatur veteranorum, phinopolis, iuxta quam bosporos. Plinius Secundus: Naturalis Historia, ed. by G. Winkler, 1988. ‘Druhá strana Thrákie nyní začíná na pobřeží Euxinského moře, kde se řeka Ister vlévá; a právě v této části má Thrákie snad nejkrásnější města, Histropolis, založenou Miléťany, Tomi a Kallatis, dříve nazývanou Cerbatis. Měla také města Heraclea a Bizone, z nichž poslední pohltilo zemětřesení; nyní má Dionysopolis, dříve nazývanou Cruni, kterou omývá řeka Zyras. Celou tuto zemi dříve obývali Skythové, přízviskem Aroteres; jejich města byla Aphrodisias, Libistos, Zygere, Rocobe, Eumenia, Parthenopolis a Gerania, kde údajně žil národ Pygmejů; barbaři jim říkali Cattuzi a věřili, že je zahnali jeřábi. Na pobřeží směrem od Dionysopole leží Odessus, město Miléťanů, řeka Panysus a město Tetranaulochus. Pohoří Haemus, které svým mohutným hřebenem vybíhá nad Euxinské moře, mělo kdysi na vrcholu město Aristaeum. Dnes se na pobřeží nacházejí Mesembria a Anchialum, kde dříve stálo Messa. Oblast Astice měla kdysi město Anthium; dnes na jeho místě stojí Apollonia. Řeky zde jsou Panisos, Iuras, Tearus a Orosines; nacházejí se zde také města Thynias, Halmydessos, Develton s jezerem, nyní zvaným Deultum, kolonie veteránů, a Phinopolis, poblíž níž je Bospor.’ Plinius Starší: The Natural History, přeložili John Bostock & H. T. Riley, Londýn: Taylor & Francis, 1855.

36

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Baltské *jūrā–/–(i)jā̄- ‘moře’ & *jaurā–/–(i)jā̄- ‘mokrá půda, bažina, hluboká voda’

5.1.2. Duridanov (1969: 34–35) a Georgiev (1977: 82) srovnávali Iuras s baltským *jūr- ‘moře’.

HYPOTETICKÝ ORONYMICKÝ PROTĚJŠEK

6. Je lákavé spekulovat o vztahu oronyma Mons Jura, tj. pohoří Jura v dnešním západním Švýcarsku a východní Francii, které tvoří severozápadní břeh největšího a nejhlubšího jezera západní Evropy, Ženevského jezera (580 km²; 310 m). Již v prvním antickém prameni, v němž bylo pohoří Jura zmíněno, v Caesarově „Válce galské“, byla zdůrazněna jeho výška: altera ex parte monte Iura altissimo⁶ „na druhé straně velmi vysokou horou Jurou“ [1.2.3.] nebo inter montem Iuram et flumen Rhodanum,... mons autem altissimus impendebat⁷ „mezi horou Jurou a řekou Rhônou... se navíc tyčila velmi vysoká hora“ [1.6.1.]. Oronymum Jura pokračuje v některých nářečních výrazech z francouzsko-švýcarského pohraničí (FEW V, 82–83): staroneuchâtelské (1297) jour „les“, Montana

⁶ Caesar: De bello Gallico 1.2.3: Id hoc facilius iīs persuasit, quod undique loci natura Helvetii continerentur: una ex parte flumine Rheno latissimo atque altissimo, qui agrum Helvetium a Germanis dividit; altera ex parte monte Iura altissimo, qui est inter Sequanos et Helvetios; tertia lacu Lemanno et flumine Rhodano, qui provinciam nostram ab Helvetiis dividit. ‘Tím je přesvědčil snadněji, protože Helvéti byli ze všech stran uzavřeni přirozenou polohou místa: na jedné straně velmi širokým a hlubokým Rýnem, který odděluje území Helvétů od Germánů; na druhé straně Jurou, velmi vysokou horou, která leží mezi Sekvany a Helvéty; na třetí straně Ženevským jezerem a řekou Rhônou, která odděluje naši provincii od Helvétů.’

⁷ Caesar: De bello Gallico 1.6.1–2: ¹Erant omnino itinera duo, quibus itineribus domo exire possent: unum per Sequanos, angustum et difficile, inter montem Iuram et flumen Rhodanum, vix qua singuli carri ducerentur, mons autem altissimus impendebat, ut facile perpauci prohibere possent; ²alterum per provinciam nostram, multo facilius atque expeditius, propterea quod inter fines Helvetiorum et Allobrogum, qui nuper pacati erant, Rhodanus fluit isque non nullis locis vado transitur. ‘Celkem existovaly dvě cesty, jimiž mohli vyjít ze své země: jedna přes Sekvany, úzká a obtížná, mezi horou Jurou a řekou Rhônou, po níž sotva projel jeden vůz; navíc se nad ní tyčila velmi vysoká hora, takže je mohlo snadno zadržet jen několik málo mužů; druhá vedla přes naši provincii, mnohem snadněji a volněji, protože mezi hranicemi Helvétů a Allobrogů, kteří byli nedávno podrobeni, teče Rhôna a na některých místech se dá přebrodit. C. Julius Caesar: De bello Gallico, vyd. T. Rice Holmes, Oxford: Clarendon Press, 1914. C. Julius Caesar: Gallic War, přeložili W. A. McDevitte & W. S. Bohn, New York: Harper & Brothers, 1869.

Straipsniai / Articles

37

VÁCLAV BLAŽEK

žur, Chamonix ður tamtéž, Neuchâtel joux ‘les, zejména horský les’, jorat ‘malý les; místo plné křovin’, Vionnaz dzorá ‘malý jedlový les’, vedle středověké latiny (Savoj­sko) joria ‘horský les’ atd.

6.1. Sémantické spojení významů ‘hluboký’ a ‘vysoký’ by nemělo překvapovat. 6.1.1. Např. latinské altus znamená jak ‘vysoký’ (původně ‘vyrostlý’, pokud je odvozeno od alo ‘vyživovat, zvětšovat’), tak ‘hluboký’, srov. sub ramis arboris altae [Cicero, Tusculanae disputationes 3.19.44] nebo altis de montibus [Ovidius, Metamorphoses 3.181] oproti altissima flumina [Cicero, Tusculanae disputationes 3.6.13] nebo altior aqua [Caesar, Bellum civile 3.77]. Pozoruhodné je sousloví ‘vysoké moře’, použité již v archaických textech jako IN ALTOD MARID PVCNandod [Columna Duilii = CIL 25; viz Wachter 1987: 359–60] nebo tu qui permensus ponti maria alta velivola [Livius Andronicus apud Macrobius, Saturnalia 6.5.10].

6.1.2. Na druhé straně tocharské A täp- „stát se vysokým“, kromě A tpär, B tapre „vysoký“, odrážející *dʰubro-, jsou odvozeniny od kořene *dʰeubʰ- „být hluboký“, srov. brittonské *dubno- > velšské dwfn, kornské down, bretonské doun „hluboký“; gótské diups, staroseverské djúpr, staroanglické dēop, starosaské diop, starohornoněmecké tiof „hluboký“; litevské dubùs „hluboký; s dutinou (o stromu); konkávní, propadlý“, vedle daubà „rokle, strž, lesní rokle“, staropruské [EV] padауbis „údolí“; povšimněme si také tochar­ského A top, B taupe bez r „důl“ (Adams 2013: 296, 330; Smoczyński 2018: 199–200, 256–257). Lze lákavě přidat sigmatické rozšíření v klínopisné luvijštině dupša-⁸ ve formulaci al-ta-an-ni-iš \ Du-up-ša-aš „pramen Dupša-“ [KBo II 7 Vo. 25] (Starke 1990: 175; Melchert 1993: 235). Další odvozeniny s r jsou známy i mimo tocharštinu: litevské dubrà „rokle v lese“, dubrỹs „důlek, prohlubeň, rokle; hlubiny v řece nebo jezeře“, lotyšské dubra „bláto, bažina“, církevněslovanské (ruská redakce) dъbъrъ „φάραγξ, rokle, soutěska“, slovenské nářeční debra „příkop vymletý přívalovou vodou; rokle, strž, díra“, ukrajinské nářeční débра „rokle, soutěska, údolí“, běloruské nářeční dziеbra „údolí mezi horami; potok, říčka mezi horami“ atd. (Smoczyński 2018: 256); keltské *dubpo- „voda“ > staroirské dobr, středovelšské dw(f)r, velšské dŵr, kornské a středobretonské dour, tamtéž, starobrittonské Dubris [Itinerarium Antonini], dnešní Dover, galské *dubra > Douvres nebo dnešní Tauber v německé oblasti Tauber-gau (Dubra-gaue AD 807) atd. (Hamp 1972: 233–237; Matasović 2009: 107; Greule 2014: 529; Delamarre 2018: 152). Nepochybně sem patří také glosa δύβρις · κατὰ γλῶσσον θάλασσα [sch. Theoc. 1.118c], ačkoli její jazyková příslušnost zůstává otevřená; za nejpravděpodobnější byl považován ilyrský původ (Beekes 2010: 358). Význam „moře“ podporuje také další odvozeninu téhož kořene, albánské det, italsko-albánské dejt,

⁸ Odpovídající s-kmen lze nalézt v názvu jednoho z litevských jezer, Būdasas, které se obvykle odvozuje od *dubasas (Vanagas 1981: 93).

38

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Baltic *jūrā−/−(i)jā− „moře“ & *jaurā−/−(i)jā− „mokrá půda, bažina, hluboká voda“

dejet, pokud pokračuje prototyp *dʰeubetā, odpovídající pragermánskému *deupipō „hloubka“ > gótské diupiba, staroseverské dýpt, starosaské diupitha, středodolnoněmecké dēpede, středo­holandské diepde atd. (Orel 1998: 61).

6.1.3. Pokud Iura původně označovalo „horský les“, soudě podle románských nářečních výrazů, jako staroneuchâtelské (1297) jour „les“, montanské zür, chamonixské our tamtéž, neuchâtelské joux „les, zejména horský les“, jorat „malý les; místo plné křovin“, vionnazské dzorá „malý jedlový les“, kromě středověké latiny (Savoj­sko) joria „horský les“ atd. (FEW V 82–83), mohla být primární sémantika kořene tvořícího Iura také „vysoký“. Existuje ještě jeden galský oronym s pravděpodobně paralelní sémantickou motivací, Les Arduenna: in silvam Arduennam nebo per Arduennam silvam [Caesar, BG 5.3.4, 6.29.4] a Ἀρδουέννα ὕλη [Strabo 4.3.5⁹]. Obecně se přijímá, že toto oronymum je odvozeno od kmene *arduo- „vysoký“, srov. staroirské ard „vysoký, velký“, velšské ardd „kopec“, avšak Ardenny nejsou charakterizovány svou výškou (nejvyšším vrcholem je Signal de Botrange – 692 m), nýbrž rozsáhlými lesy. Soudě podle latinského arbor „strom“, arbustum „les“, odvoditelných z *H₃r̥dʰ-os „výška, vzpřímenost“ (de Vaan 2008: 50), nebo českého strom „strom“, odvozeného od strmý „příkrý“, vedle polského strom „příkrý svah“ vs. stromy „příkrý“ (Rejzek 2015: 666), Arduenna pravděpodobně označovalo „les“ tvořený vysokými stromy. Přijmeme-li tuto myšlenku, lze spekulovat o podobné sémantické motivaci oronyma Iura, od hypotetického adjektiva *jūro- „vysoký, vzrostlý“ přes substantivizaci do významu „strom“ ke kolektivu *jūrā „les“.

⁹ ὕλη γάρ ἐστιν οὐχ ὑψηλῶν δένδρων πολλὴ μὲν οὐ τοσαύτη δὲ ὅσην οἱ συγγραφεῖς εἰρήκασι, τετρακισχιλίων σταδίων, καλοῦσι δ’ αὐτὴν Ἀρδουένναν· κατὰ δὲ τὰς πολεμικὰς ἐφόδους συμπλέκοντες τὰς τῶν θάμνων λύγους βατώδεις οὔσας ἀπέφρακτον τὰς παρόδους· ἔστι δ’ ὅπου καὶ σκόλοπας κατέπηττον, αὐτοὶ δὲ κατέδυνον εἰς τὰ βάθη πανoίκιοι, νησίδια ἔχοντες ἐν τοῖς ἕλεσι: Strabo: Geographica, vyd. A. Meineke, Leipzig: Teubner, 1877. „Skládá se z lesa nízkých stromů; je rozsáhlý, avšak zdaleka ne tak velký, jak jej popsali spisovatelé, totiž 4000 stadií. Jmenuje se Arduenna. Při válečných vpádech obyvatelé proplétali pružné trnité křoviny, čímž uzavírali průchody [do své země]. Na různých místech také zatloukali kůly a pak se i s celými rodinami stahovali do hlubin lesa, na malé ostrovy obklopené bažinami.“ Strabo: The Geography, přeložili H. C. Hamilton & W. Falconer, Londýn: George Bell & Sons, 1903.

Straipsniai / Articles

39

VÁCLAV BLAŽEK

VZTAH MEZI *i̯uHr–/*i̯euHr– A *uH₁r–/*u̯eH₁r– „VODA“?

7. Je oprávněné se ptát, zda existuje nějaký vztah mezi výše diskutovaným *iuHr–/*ieuHr– a indoevropským *uHr–/*ueH₁r– „voda“^¹⁰.

7.1. Petitova rekonstrukce *H₁euHr– (§1.4.3.) je pravděpodobně slučitelná jak s baltským *jūr– „moře“, tak s indoevropským *uH₁r–/*ueH₁r– „voda“, pokud jsou tyto formy reinterpretovány jako *H₁uH₁r–/*H₁ueH₁r–, nikoli však s arménským jōwr „voda“ (§4.2.1.).

7.2. Možným východiskem by mohlo být analyzovat *iuHr–/*ieuHr– jako složeninu sestávající z *iu–/*ieu– + *uH₁r–. První složka zřejmě souvisí s jedním ze dvou homonymních kořenů:

7.2.1. *ieu– (< *H₁i̯-eu–^¹¹ – viz EWAI II 420) „pohybovat se“ > hotan­ské sakské gyūna–, jūna– „pohyb, chůze; časy“, paštunské yun, pl. yānə „pohyb, chůze, krok“, vedle avestského yaona–, pokud znamenalo „cesta“ místo tradičního překladu „místo“, a védského yóni–, pokud znamenalo „trasa, příbytek“ (ESIJ 4: 94–95; NEVP 100; Bailey 1979: 112; Lubotsky 1988: 38).

7.2.2. *ieu– „oddělovat“ > védské yúcchati „drží se stranou, odděluje se“, konj. ví yāvanta „oddělí“ atd., yutā-dveṣas– „osvobozený od nepřátel“ (LIV 314; EWAI 2: 403–04; Turner 1966: #10442, 10497; MW 848, 852–53); mladší avestské yūtā– „oddělený“; středoperské: manichejské jwd̄y, buddhistické ywdt „oddělený, rozdělený“, parthské ywd „oddělený (od); bez“; novoperské jūdā, balúčské jītā, zazacké jīyā, qohrúdské yadā „oddělený“; paštunské byal „oddělený, odlišný, stranou“ atd. (Cheung 2007: 215–16).

7.2.3. Existuje specifický indoíránský termín *iau(i)iā– označující „vodní tok“, pokračující ve védském yāvyā– „potok, řeka, kanál“ [RV 8.98.8], aškunském yo „potůček“, katijském yū tamtéž atd.; staroperské yau̯viyā– „kanál“, zoroastrijské pahlaví ywd /jōy/, novoperské jō(i) tamtéž, paračské žī „říčka“ (EWAI 2: 405; ESIJ 4: 118–19; Turner 1966: #10442). Vodní toky se pohybovaly, jak uvedl např. Bailey (1979: 112) (srov. §7.2.1.), ale mohou také oddělovat své břehy, jak navrhl např. Turner (1966: #10442) (srov. §7.2.2.). Totéž lze říci o moři. Proto hypotetická složenina

^¹⁰ Védské vār–, mladší avestské vāra– „déšť“; klínopisné luvijské wā́rsa „voda“; latinské ūrinārī „ponořovat“, staroanglické wær „moře“, staroseverské vá́ri „tekutina, voda“, úr „vlhkost“; staropruské wurs „rybník“ atd. (NIL 715–17).

^¹¹ Forma *H₁ieu– představuje rozšíření kořene *H₁ei̯– „jít“ (LIV 232–233), jako *sreu̯– „téci“ (LIV 588) vs. *ser– > védské sar– „běžet, spěchat“, páli sarati „pohybuje se“; sogdijské hrt „šel“, kurdské har „jít“ (EWAI 2: 705–706; Blažek 2018: 74–76).

40

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Baltic *jūrā-/- (i)jā̄- „moře“ & *jaurā-/- (i)jā̄- „mokrá půda, bažina, hluboká voda“

*iu–/*ieu– + *uH₁r– lze interpretovat dvěma alternativními způsoby: (i) „pohybující se voda“; (ii) „voda, která odděluje“.

7.2.4. Další otázkou je, zda lze tutéž složeninu použít pro galské oronymum *Jurā?

7.2.4.1. Možná to vypadá paradoxně, ale složenina *iu–/*ieu– + *uH₁r– s hypotetickým významem „pohybující se voda“ by mohla skutečně označovat hory, protože právě v horách se nacházejí prameny řek. Na územích, kde se mluví slovanskými jazyky, existuje několik hor nazývaných Tok, tj. „proud“. Podobné „vodní“ etymologie lze navrhnout pro takové hory, jako je Mons Abnоbae [Plinius Starší, Naturalis historiae 4.79], dnes Schwarzwald, kde se nachází pramen Dunaje. Oronymum může představovat latinskou adaptaci galského *moni̯os abnobi nebo pozdějšího *abnobe „pohoří [bohaté na] řeky“. Dalším příkladem může být mytická avestská hora Harā–/Haraitī–, jejíž nejvyšší vrchol nazývaný Hū̆kairiia– je sídlem bohyně Arduui Sūrā Anāhita, vládnoucí všem vodám [Yašt 5.121; 10.50; 10.88; 12.23–25] (Blažek & Šefčík 2011: 239–49). V pohoří Jura pramení několik řek náležejících k povodím Rhôny a Rýna: Ain (→ Rhôna), Allaine (→ Doubs → Rhôna), Birs (→ Rýn), Doubs (→ Saôna → Rhôna), Loue (→ Doubs → Rhôna), Orbe (→ Thielle → Rýn), Seille (→ Saôna → Rhôna), Venoge (→ Ženevské jezero → Rhôna).

7.2.4.2. Druhá sémantická interpretace, „voda, která odděluje“, se na hory zjevně nevztahuje. Máme však k dispozici pozměněnou složeninu *iu–/*ieu– + *H₂(o)r–, jejíž druhou složku lze identifikovat v kontinentální keltštině: cisalpinská galština *orom-bouui *{of} mountains-dwellers^¹², rekonstruovaná na základě různých variant latinského gen. pl.: Oromobiorum / Orumboviorum / Orumbioiorum / Oromobiorum (Meid 1996: 13); keltiberské [Peñalba de Villastar] *oros- (s-kmen) ve spojení eni.orosei̯ on/

¹² Viz výklad doložený Pliniem, Naturalis historiae 3.124–125: oromobiorum stirpis esse comum atque bergomum et licini forum aliquotque circa populos auctor est cato, sed originem gentis ignorare se fatetur, quam docet cornelius alexander ortam a graecia interpretatione etiam nominis vitam in montibus degentium. in hoc situ interiit oppidum oromobiorum parra, unde bergomates cato dixit ortos, etiamnum prodente se altius quam fortunatius situm. „Od Catona se také dozvídáme, že Comum, Bergomum a Liciniforum a několik dalších okolních národů pocházelo od Orombouiů, přičemž přiznává, že nezná původ tohoto národa. Cornelius Alexander však uvádí, že přišli z Řecka, a jejich jméno vykládá jako ‚ti, kteří žijí v horách‘. V tomto kraji zaniklo město Parra, město Orombouiů, od nichž podle Catona pocházejí obyvatelé Bergoma; jeho poloha dodnes ukazuje, že leželo na místě výše položeném než úrodném.“ Plinius Starší: The Natural History, přeložili John Bostock & H. T. Riley, Londýn: Taylor & Francis, 1855.

Straipsniai / Articles

41

VÁCLAV BLAŽEK

v hoře“, tj. „montanus“, jako epiteton boha Luguse (Meid 1996: 13). Příbuzné může být slovo pro „hranici, mez“ v ostrovní keltštině: středoirské or m. „mez, hranice, krajní bod“ (DIL O–149); starovelšské (9. stol.) or, moderní velšské ŏr „mez, hranice, pobřeží, okraj, kraj, okraj nádoby, břeh, hrana“ (GPC), kornské or f., pl. oryon, starobretonské orion gl. „oram“, středobretonské euryen „okraj pramene“ (LEIA II 26; Pedersen I: 207; II: 51). Mimo keltštinu lze uvést např. řecké ὄρος „hora, výšina“ [Il. 14.227; Od. 5.279], ὀρέστερος „žijící v horách, skládající se z hor“ [Il. 22.93; Od. 10.212]; chetitské haršar/haršn- „hlava, osoba, předek, začátek“ < *H₃ersr̥, gen. *H₃r̥snós (Kloekhorst 2008: 314–315); staroavestské arašūua-, védské r̥ṣvā- „vysoký“ (EWAI 1: 262). V tomto případě by složenina *iu–/*ieu– + *H₃(o)r– + coll. *–eH₂ > galské *Jūrā znamenala *„hory, které oddělují“, pravděpodobně jak pro jejich svahy, tak pro jejich lesy.

ZÁVĚR

8. Předchozí dílčí analýzy umožňují formulovat následující závěry:

8.1. V baltštině nacházíme dvě kvazisynonyma označující „moře“, *jūra–, *jūr(i)ia– tamtéž a *mar(i)iā– „moře, záliv, laguna“. Pokud druhý termín označoval „mělké moře“¹³, první měl původně znamenat „hluboké moře“.

8.2. Litevskou v̥rddhi-formaci jáura, jáurė, jáuris „mokrá, těžká, neúrodná půda; půda s jílem“, jáura nebo jáuras „bažina, hluboká voda“ lze spojit se společnobaltským *jūr- „moře“ v sémantické perspektivě prostřednictvím významu „hluboká voda“ s ohledem na tradiční vnímání bažin jako bezedných.

8.3. Hydronyma Jura (povodí Narvy) a Jurin (povodí Oky) leží daleko od jakéhokoli moře, a proto by jejich primární významy měly být „hluboký (tok)“ nebo „bažinatý“. Totéž lze navrhnout pro toponymum Ἰούρουνον, které Ptolemaios lokalizoval jižně od pobřeží Baltského moře. Snad označovalo

¹³ Původně obecně „moře“, rozšířené v „staroevropské“ oblasti: latinské mare „moře (mořská voda)“; galské more „mare“ [Glossary of Vienne], staroirské muir, velšské mōr „moře“; gótské marei „moře“, mari-saiws „jezero“, staroseverské marr „moře“, starohornoněmecké mari, meri „moře, jezero“; staroslověnské morje „moře“. Primární význam „moře“ v baltštině potvrzuje baltská výpůjčka v baltofinském *mere „moře“, diskutovaná výše (§1). Mimo tuto oblast existují méně jisté kognáty s dosti odlišnou sémantikou: chetitské marmar(a)-, mammara- „vodou prosáklý les, zarostlý močál, mokřad, bažinatá prohlubeň, vřesoviště, bažina“ (Puhvel 2004: 79–80); arménské mawr „bažina“ (*mamr- <?*mar mr-, ačkoli může být alternativně spojeno s litevským máuras „sliz, kaše, bláto“ atd. – viz Džaukjan, Saradževa, Arutjunjan 1983: 128); osetské mal „stojatá voda“ < *māria– (Gamkrelidze, Ivanov 1984: 673, 943).

42

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Baltic *jūrā–/–(i)iā̄- „moře“ & *jaurā–/–(i)iā̄- „mokrá půda, bažina, hluboká voda“

vesnici u některého hlubokého jezera v Kašubské jezerní oblasti (Pojezierze Kaszubskie), např. Jezioro Wdzydze: 14,55 km²; 69,5 m; nebo v Drawské jezerní oblasti (Pojezierze Drawsko), např. Jezioro Drawsko: 19,56 km²; 79,7 m.

8.4. Pokud fenno-permské *jürs „hluboké místo ve vodě“ a fenno-volžské *järwä „jezero“ představují adaptace baltského *jūrā–/–(i)iā̄ „moře“ a *jaurā–/–(i)iā̄- „bažina, hluboká voda“, mohou odrážet primárnější významy, snad obecně „hluboká voda“ a „zásobárna hluboké vody“.

8.5. Hypotetické předbaltské *jūr- „hluboká voda“ je slučitelné s arménským յowr „voda“ a řeckým Εὔρος „{bůh} jihovýchodního větru“. Jejich společný prototyp byl podle Irslingera pravděpodobněji *iuHr-/ *ieuHr než *H₁euHr podle Petita nebo *eu’r podle Derksena.

8.6. Obě hydronyma z východní Thrákie zaznamenaná Pliniem, Juras a Zyras, by mohla být příbuzná, pokud označovala buď hluboké, nebo bažinaté řeky.

8.7. Oronymum Jura označuje hory charakterizované velmi příkrým svahem směrem k Ženevskému jezeru. Může tedy dobře pocházet ze stejného zdroje. Souvislost významů „hluboký“ a „vysoký“ je diskutována v §6.1.2. Adams (2013: 296) dodává: „co je hluboké při pohledu shora, může být považováno za vysoké při pohledu zdola“.

8.8. Na oprávněnou otázku, zda *iuHr–/*ieuHr– představuje starou složeninu sestávající z *uH₁r- „voda“, lze odpovědět kladně, pokud je první složka identifikována jako sloveso *ieu– (i) „pohybovat se“ nebo (ii) „oddělovat“. Představa „pohybující se vody“ se vztahuje na moře, řeky a dokonce i hory, pokud jsou místy pramenů řek. Alternativní představa „oddělující vody“ se rovněž vztahuje na moře a řeky, pravděpodobně však nikoli na hory. V případě hor Jura, které pravděpodobně odrážejí protokeltské *jūrā, mohla být ve hře alternativní složenina *iu–/*ieu– + *H₃(o)r- + *–eH₂– „*hory, které oddělují“. Je třeba zdůraznit, že přijetí složeniny s jednou z těchto sémantických interpretací činí spekulace o „hlubokém“ vs. „vysokém“, diskutované výše (§6.1.2.), irelevantní.

BIBLIOGRAPHY

ALEW – Altlitauisches etymologisches Wörterbuch 1: A–M, 2: N–Ž, unter der Leitung von W. Hock und der Mitarbeit von E. J. Bukevčiūtė und Ch. Schiller bearbeiten von R. Fecht, A. H. Feulner, E. Hill und D. S. Wodtko, 3: Verzeichnisse und Indices, unter der Leitung von W. Hock und der Mitarbeit vieler anderer bearbeiten von R. Fecht, Hamburg: Baar, 2015.

Bailey Harold W. 1979: Dictionary of Khotan Saka, Cambridge: University Press.

Straipsniai / Articles

43

VÁCLAV BLAŽEK

Bammesberger Alfred 1970: Litauisch lapė und lateinisch zolpēs. – Donum Balticum: To Professor Christian S. Stang on the occasion of his seventieth birthday, 15 March 1970, ed. V. Rūke–Draviņa, Stockholm: Almqvist & Wiksell, 38–43.

Beekes Robert S. P. 2010: Etymological Dictionary of Greek 1–2, Leiden, Boston: Brill.

Bednarczuk Leszek 1976: Zapożyczenia ugrofińskie w językach bałtosłowiańskich. – Acta Baltico-Slavica 9, 39–63.

Billy Pierre-Henry 1993: Thesaurus Linguae Gallicae, Hildesheim, Zürich, New York: Olms & Weidmann.

Blažek Václav, Šefčík Ondřej 2011: Oronyms derived from water? – Mons Abnobae and Haraiti. Historische Sprachforschung 124, 239–249.

Blažek Václav 2018: K pramenům řek indoevropských. – Vesper Slavicus. Sborník k nedožitým devadesátinám prof. Radoslava Večerky, ed. P. Malčík, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 58–80.

Būga Kazimieras 1959: Rinktiniai raštai 2, ed. Z. Zinkevičius, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Cheung Johnny 2007: Etymological Dictionary of the Iranian Verb, Leiden, Boston: Brill.

Curtius Georg 1879: Grundzüge der griechischen Etymologie 5. unter mitwirkung von E. Windisch umgearb. aufl., Leipzig: Teubner.

Darms Georges 1978: Schwäher und Schwager, Hahn und Huhn: die Vṛddhi-Ableitung im Germanischen, München: Kitzinger.

Delamarre Xavier 2018: Dictionnaire de la langue gauloise. Une approche linguistique du vieux celtique continental, Paris: Éditions Errance.

Derksen Rick 2015: Etymological Dictionary of the Inherited Baltic Lexicon, Leiden, Boston: Brill.

Detschew Dimiter 1957: Die thrakischen Sprachreste, Wien: Rohrer.

DIL – Dictionary of the Irish Language. Based mainly on Old and Middle Irish Materials (Compact Edition), ed. E. G. Quin et al., Dublin: Royal Irish Academy, 1998.

Douglas Q. Adams 2013: A Dictionary of Tocharian B 1–2, Revised and Greatly Enlarged Edition, Amsterdam, New York: Rodopi.

Duridanov Ivan 1969: Thrakisch-dakische Studien. 1. Teil: Die thrakischund dakisch-baltischen Sprachbeziehungen. – Balkansko ezikoznanie 13/2, 1–104.

44

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Baltic *jūrā-/-(i)iā- ‘sea’ & *jaurā-/-(i)iā- ‘wet soil, bog, deep water’

Džaukjan Gevork B. 1967: Oč­erki po istorii dopis’mennogo perioda armjanskogo jazyka, Erevan: Izdatel’stvo Akademii nauk Armjanskoj SSR.

Džaukjan Gevork B., Saradževa Lûdviga A., Arutjunjan Covinar R. (eds.) 1983: Oč­erki po sravnitel’noj leksikologii armjanskogo jazyka, Erevan: Izdatel’stvo Akademii nauk Armjanskoj SSR.

ESIJ – Rastorgueva Vera S., Ėdel’man Dž. I. 2000–2011: Ėtimologičeskij slovar’ iranskix jazykov 1–4, Moskva: “Vostočnaja literatura”.

ESJS – Etymologický slovník jazyka staroslověnského 5, ed. E. Havlová, Praha: Academia, 1995.

EWAI – Mayrhofer Manfred 1986–2001: Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen 1–3, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag.

FEW – Walther von Wartburg et al. 1928–2003: Französischen etymologisches Wörterbuch: eine Darstellung des galloromanischen Sprachschatzes, Basel: Helbing & Lichtenhahn; Zbinden, Paris: H. Champion; Genève: Slatkine. Available at: https://apps.atilf.fr/lecteurFEW/index.php/page/view.

Fraenkel Ernst 1962–1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch 2 Bde. (Indogermanische Bibliothek: 2. Reihe Wörterbücher), Heidelberg, Göttingen: Carl Winter Universitätsverlag, Vandhoeck & Ruprecht.

Gamkrelidze Tamaz V., Ivanov Vjačeslav V. 1984: Indoevropejskij jazyk i indoevropejcy. Rekonstrukcija i istoriko-tipologičeskij analiz prajazyka i protokul’tury, Tbilisi: Izdatel’stvo Tbilisskogo universiteta.

Georgiev Vladimir I. 1977: Trakite i texnijat ezik, Sofija: Izdatelstvo na Bălgarskata akademija na naukite.

GPC – Geiriadur Prifysgol Cymru. Available at: https://welsh-dictionary.ac.uk.

Greule Albrecht 2014: Deutsches Gewässernamenbuch. Etymologie der Gewässernamen und der dazugehörigen Gebiets-, Siedlungsund Flurnamen, Berlin, unter Mitarbeit von S. Hackl-Rößler, Boston: de Gruyter.

Hamp Eric P. 1972: Keltic dubro- ‘water’: the story of a lexeme. – Studies in Linguistics in honor of George L. Trager, ed. M. E. Smith, Hague, Paris: Mouton, 233–237.

Janakieva Svetlana 2009: Trakijskata xidronimija, Sofija: Akademično izdatelstvo “Prof. Marin Drinov”.

Kaibel Georg 1885: Antike Windrosen. – Hermes: Zeitschrift für klassische Philologie 20/4, 579–624.

Straipsniai / Articles

45

VÁCLAV BLAŽEK

Kloekhorst Alwin 2008: Etymological Dictionary of the Hittite Inherited Lexicon, Leiden, Boston: Brill.

LEIA II – Lexique étymologique de l’irlandais ancien 2: M–P, par J. Vendryès, Dublin: Dublin Institute for Advanced Studies, 1960.

Lejeune Michel 1972: Phonétique historique du mycénien et du grec ancien, Paris: Klincksieck.

LIV – Helmut Rix, Martin Kümmel, Thomas Zehnder, Reiner Lipp, Brigitte Schirmer 2001: Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen, Wiesbaden: Reichert.

LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas, vols. I–XX, Vilnius: Mokslas, 1941–2002.

Lubotsky Alexander M. 1988: The System of Nominal Accentuation in Sanskrit and Proto-Indo-European, Leiden, New York, Köbenhavn, Köln: Brill.

Matasović Ranko 2009: Etymological Dictionary of Proto-Celtic, Leiden, Boston: Brill.

Mažiulis Vytautas 1981: Prūsų kalbos paminklai 2, Vilnius: Mokslas.

Mažiulis Vytautas 2013: Prūsų kalbos etimologijos žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.

ME – Mühlenbach Karlis, Endzelin Janis 1923–1932: Lettisch-deutsches Wörterbuch IV. Band, Riga: Herausgegeben vom lettischen Kulturfonds.

Meid Wolfgang 1996: Kleine keltiberische Sprachdenkmäler, Innsbruck: Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft, Vorträge und Kleinere Schriften 64.

Meillet Antoine 1936: Esquise d’une grammaire comparée de l’arménien classique, Vienne: Imprimerie des P. P. Mekhitharistes.

Melchert H. Craig 1993: Cuneiform Luvian Lexicon, Chapell Hill, N. C.: self-published.

MW – Monier-Williams Sir Monier 1899 (reprint 1993): A Sanskrit-English Dictionary, Delhi: Motilal Banarsidass. Available at: http://www.sanskrit-lexicon.uni-koeln.de/cgi-bin/tamil/recherche.

NEVP – Morgenstjerne Georg 2003: A New Etymological Vocabulary of Pashto, ed. J. Elfenbein, D. N. MacKenzie, N. Sims-Williams, Wiesbaden: Reichert.

NIL – Wodtko Dagmar S., Irslinger Britta, Schneider Carolin 2008: Nomina im Indogermanischen Lexikon. (Indogermanische Bibliothek, Reihe 2: Wörterbücher), Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag.

46

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Baltic *jūrā-/-(i)iā̄- ‘sea’ & *jaurā-/-(i)iā̄- ‘wet soil, bog, deep water’

Nobbe C. F. A. (ed.) 1966: Claudii Ptolemaei Geographia, Hildesheim: Olms.

Olsen Birgit A. 1999: The Noun in Biblical Armenian. Origin and Word-Formation, Berlin, New York: de Gruyter Mouton.

Orel Vladimir 1998: Albanian Etymological Dictionary, Leiden, Boston, Köln: Brill.

Otkupščikov Jurij V. 2004: Drevnjaja gidronimija v bassejne Oki. – Balto-slavjanskie issledovanija 16, 83–114.

Pedersen Holger 1909–1913: Vergleichende Grammatik der keltischen Sprachen, 2 vols: I. Einleitung und Lautlehre, II. Bedeutungslehre (Wortlehre), Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Petit Daniel 2010: Untersuchungen zu den baltischen Sprachen, Leiden, Boston: Brill.

Przybytek Rozalia 1993: Ortsnamen baltischer Herkunft im südlichen Teil Ostpreußens, Stuttgart: Steiner.

Puhvel Jaan 2004: Hittite Etymological Dictionary, vol. 6: Words beginning with M, Berlin, New York: de Gruyter Mouton.

Rejzek Jiří 2015: Etymologický slovník, 3. (2. přeprac. a rozšíř.), Praha: Leda.

Rozwadowski Jan 1948: Studia nad nazwami wód słowiańskich, Kraków: Nakładem polskiej Akademii umietności.

Schmidt Rüdiger 1981: Grammatik des Klassisch-Armenischen mit sprachvergleichenden Erläuterungen, Innsbruck: Institut für Sprachwissenschaft der Universität Innsbruck (Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft, Bd. 32).

Schwyzer Eduard 1939: Griechische Grammatik auf der Grundlage von Karl Brugmanns Griechischer Grammatik, 1. Band, München: Beck.

SKES – Suomen kielen etymologinen sanakirja, ed. Y. H. Toivonen et al., Helsinki: Suomalais-Ugrilainen seura, 1955–1981.

Smoczyński Wojciech 2018: Lithuanian Etymological Dictionary, ed. A. Holvoet, S. Young, assist. W. Browne, Berlin, Bern, Bruxelles, New York, Oxford, Warszawa, Wien: Peter Lang.

Solta Georg R. 1960: Die Stellung des Armenischen im Kreise der indogermanischen Sprachen, Wien: Mechitharisten-Buchdruckerei.

Starke Frank 1990: Untersuchung zur Stammbildung des keilschrift-luwischen Nomens, Wiesbaden: Harrassowitz.

Thomsen Vilhelm 1890: Beröringer mellem de finske og de baltiske (litauisk-lettiske) Sprog, Kobenhavn: Dreyer.

Straipsniai / Articles

47

VÁCLAV BLAŽEK

Tomaschek Wilhelm 1894: Die alten Thraker: eine ethnologische Untersuchung II: Die Sprachreste 2: Personen und Ortsnamen. – Sitzungsberichte der Philosophisch-historischen Classe der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften 131.1, Wien: Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1–103.

Toporov Vladimir N. 1975–1980: Prusskij jazyk: slovar’ (A–D), (I–K), Moskva: Nauka.

Trautmann Reinhold 1910: Die altpreussischen Sprachdenkmäler, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Turner Ralph L. 1966: A Comparative Dictionary of the Indo-Aryan Languages, Oxford: University Press.

Udolph Jürgen 1990: Die Stellung der Gewässernamen Polens innerhalb der alteuropäischen Hydronymie, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag.

UEW – Uralisches etymologisches Wörterbuch, ed. K. Rédei, Budapest: Akadémiai Kiadó, 1986–1988.

Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, Vilnius: Mokslas.

Vries Jan de 1962: Altnordisches etymologisches Wörterbuch, Leiden: Brill.

Wachter Rudolf 1987: Altl ateinische Inschriften. Sprachliche und epigrafische Untersuchungen zu den Dokumenten bis etwa 150 v. Chr., Bern, Frankfurt am Main, New York, Paris: Lang.

Walde Alois, Hofmann J. B. 1954: Lateinisches etymologisches Wörterbuch, vol. 2, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag.

Winkler Gerhard 1988: C. Plinii Secundi Historiae Naturalis, Libri III/IV, Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft.

Acknowledgement

The present study was prepared thanks to the support of the Specific Research Fund of Masaryk University, Nr. 2817. I am grateful to John D. Bengtson and Stefan Zimmer for their comments and correction of English. My thanks also belong to Alexander Nikolaev for his mention of the Greek data and to two anonymous referees for their useful comments.

48

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Baltic *jūrā–/(i)ijā– ‘sea’ & *jaurā–/(i)ijā– ‘wet soil, bog, deep water’

Baltų *jūrā–/(i)ijā– ‘jūrą’ ir *jaurā–/(i)ijā– ‘šlapias dirvožemis, pelkė, gilus vanduo’

SANTRAUKA

Straipsnyje analizuojama proto-baltų šaknis *jūr-. Ji paliudyta lietuvių kalbos žodyje jūra f., pl. jūros; var. jūria f., pl. jūrios ir jūrė f., pl. jūrės ir lat. jūra arba jūra ‘jūra; didelis vandens telkinys; ežeras’, dial. jūre, jūris (ME II 122), kuršininkų jūr(e) f. ‘jūra’. Šios formos atitinkamai gali būti sietinos su proto baltų *jūra–, *jūria–, *jūri̯ā–. S. prūsų lurīay [Elbingo žodynas 66: ‘Mer’] = nom. pl. *jur’ai ir iurin [Enchiridion] ‘jūra’ = acc. sg. *jur’an atspindi protobaltišką formą *jūriā–. Nagrinėjamajai šakniai giminiški ir liet. jūra, jūrė, jūris ‘šlapia, sunki, nederlinga dirva; dirvožemis su moliu’, jūra arba jūrās ‘pelkė, gilus vanduo’, būdvardis jūrus ‘pelkėtas’, atspindintys šaknies *jūr– vṛddhi– darybos tipą *jaur–su panašiais vardžodominiais plėtiniais. Nagrinėjamasis žodis yra gana plačiai paliudytas Lietuvos ir Latvijos hidronimijoje, taip pat ir už rytinio Baltijos regiono teritorijos ribų, pavyzdžiui, Jura (Narevo intakas, pirmasis paminėjimas 1426 m.) ir Jurin (dvi griovos Maskvos upės baseine), pastarasis atitinka liet. jaurýnas ‘pelkėta vieta’. Pirmasis rašytinis galimai baltiškos šaknies *jūro darinio paminėjimas gali būti atpažįstamas vv. ‘loúrquovov’, lokalizuojamo į vakarus nuo Vistula upės žiočių ir į rytus nuo Viadua upės žiočių, kuris fiksuotas vadinamame Ptolemajaus Geografijos rankraštyje Rt [2.11.27.] (II a.). Abu baltų variantus *jūr– & *jaur– pasiskolino Permės finai – *jürs ‘gili vieta vandenyje’ ir Volgos finai – *järwä ‘ežeras’. Kitose indoeuropiečių kalbose patikimai paliudytas tik vienas gimin iškas žodis – armėnų jowr ‘vanduo’. Esama galimybės jį sieti su s. graikų Εὔρος ‘Pietryčių vėjo {dievas}’. Šiuo atveju galima rekonstruoti bendras protoformas *iuHr– ir *ieuHr–. Pateikiamos ir dvi perspektyvios Plinijaus Vyresniojo iš istorinės Trakijos užrašytos hidroniminės paralelės: Zyras, galbūt dabartinė Batovska reka Dobrudžoje, ir Iuras, dabar galbūt upė Karaagač (Pietų Bulgarija). Problemiškesnis siejimas su galų oronimu Mons Iura. Siūlomas naujas etimologinis sprendimas – formą *iuHr–/*ieuHr– galima analizuoti kaip seną junginį, sudarytą iš *ieu– (i) ‘judėti’ arba (ii) ‘atskirti’ ir *uHr̥– ‘vanduo’.

Įteikta 2021 m. kovo 15 d.

VÁCLAV BLAŽEK

Department of Linguistics and Baltic Studies Masaryk University Nováka 1, CZ–60200 Brno [email protected]

Straipsniai / Articles

49