DANIEL PETIT

École Normale Supérieure, Paříž

ORCID: https://orcid.org/0000-0001-8432-5600

Oblasti výzkumu: baltská studia, indoevropská studia.

DOI: doi.org/10.35321/all85-16

Ona Aleknavičienė & Grasil̇da Blažienė

GRAMATIKA POVILASE FRYDRICHA RUIGIA

ANFANGSGRÜNDE EINER LITTAUISCHEN GRAMMATIK,

1747. FAKSIMILE, KRITICKÉ VYDÁNÍ, PŘEKLAD.

Vilnius: Institut litevského jazyka, 2020, 564 s. ISBN 978-609-411-264-5

Ona Aleknavičienė & Grasil̇da Blažienė

POVILAS FRYDRICHAS RUIGYS. MONOGRAFIE, REJSTŘÍKY GRAMATIKY.

Vilnius: Institut litevského jazyka, 2020, 414 s. ISBN 978-609-411-265-2

Litevská gramatická tradice sahá do sedmnáctého století, tedy více než století po prvních dokumentech napsaných v litevštině. Po první gramatice Daniela Kleina (1653) následoval nepřerušený řetězec gramatických děl až do devatenáctého století. Mezi těmito ranými gramatikami litevštiny zaujímá zvláštní postavení Anfangsgründe einer Littauischen Gramm atick Paula Friedricha Ruhiga (1747). Pro většinu z nás jméno „Ruhig“ evokuje Philippa Ruhiga (1675–1749), autora průkopnického

Recenzijos / Reviews

331

DANIEL PETIT

pojednání o litevském jazyce (Betrachtung der Littauischen Sprache, in ihrem Ursprunge, Wesen und Eigenschaften, 1745) a slovníku (Littauisch-Deutsches und Deutsch-Littauisches Lexicon, 1747). Jeho syn Paul Friedrich Ruhig (asi 1721/1722–po 1784) není tak známý, ale jeho jméno zůstává spojeno s dílem Anfangsgründe (1747), gramatikou litevštiny vydanou v Královci spolu s otcovým slovníkem. Podle Zinkevičiuse (1990: 260) vychází gramatika Paula Friedricha Ruhiga z poznámek pořízených jeho otcem a je silně ovlivněna předchozími díly, jako jsou Klein (1653), Sappuhn & Schultz (1673) a Hack (1730). Přítomné dílo, vydané společně Onou Aleknavičienė & Grasildou Blažienė, je kritickým vydáním Anfangsgründe, doprovázeným monografií o jeho autorovi a kulturním kontextu, v němž bylo vydáno. Editorkám je třeba poděkovat za to, že odborné veřejnosti zpřístupnily tento významný mezník v dějinách litevského jazyka.

Tato kniha se skládá ze dvou svazků. První svazek obsahuje faksimilové vydání původního textu (I 51–226), kritické vydání německého textu vlevo doprovázené litevským překladem vpravo (I 227–553) a nakonec rejstřík pojmů, osob a míst (I 555–563). Druhý svazek obsahuje biografii Paula Friedricha Ruhiga od Grasildy Blažienė (II 17–121), celkovou prezentaci jeho gramatiky od Ony Aleknavičienė (II 123–271) a závěr o významu této gramatiky v dějinách litevské filologie, jehož spoluautorkami jsou obě autorky (II 273–276), dále německé resumé (II 277–277), úplný slovní konkordanční rejstřík (II 289–379), bibliografii (II 380–402) a rejstřík osobních jmen (II 403–413).

Je nesmírně užitečné, ba přímo nezbytné, že je zde uvedeno faksimile díla Anfangsgründe (I 51–226): otevírá přímý přístup k textu a osvětluje jeho materiální podobu. V předmluvě ke gramatice Paul Friedrich Ruhig píše, že redakci tohoto textu zahájil jeho otec, který musel čelit určitým překážkám, a proto požádal syna, aby jej zastoupil. Samotná gramatika je tradiční i inovativní. V mnoha ohledech odráží dlouholetou tradici gramatického popisu, začínající „písmeny“ (Buchstaben), tj. pravopisem a fonetikou, poté přechází ke slovotvorbě a deklinaci (podstatná jména, přídavná jména, zájmena, slovesa) a končí několika poznámkami k syntaxi. Gramatika má přesně stejnou strukturu jako Sappuhn & Schultz (1673) a Hack (1730), je však značně rozvinutější než Klein (1653), který nemá oddíl o syntaxi, i než Universitas Linguarum Lituaniae (1737), jehož oddíl o syntaxi je poměrně nepatrný. Gramatika je napsána německy, podobně jako Compendium Lituanico–Germanicum Daniela Kleina (1654) a Kurtzgefasste Litthauische Grammatic Hacka (1730), zatímco většina předchozích děl byla latinská (Klein 1653, Sappuhn, Schultz 1673, Universitas 1737). Volba němčiny, motivovaná zamýšlenými čtenáři, znamená

332

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Ona Aleknavičienė & Grasil­da Blažienė Povilo Frydricho Ruigio gramatika Povilas Frydrichas Ruigys. Monografija, gramatikos indeksai

terminologické volby, zejména u gramatických kategorií nebo útvarů, které nejsou zastoupeny v latině či němčině. Latinská terminologie se zpravidla jednoduše přebírá do německého textu a bez větších obtíží se aplikuje na litevský jazyk, buď přímo (např. Vocales „samohlásky“, Consonantes „souhlásky“, Nomina „podstatná jména“, Conjunctiones „spojky“, Praepositiones „předložky“, Verba activa a passiva „činná a trpná slovesa“ atd.), mnohem vzácněji prostřednictvím němčiny (např. Syllben „slabiky“). Použití latinského termínu Ancipites „dvojhlavé (samohlásky)“ pro označení samohlásek, které jsou buď krátké, nebo dlouhé, je nápadné (I 69); v konečném důsledku vychází z řeckého termínu δίχρονοι „o dvou kvantitách“, který použil Dionýsios Thrax. Gramatické kategorie se obvykle ztotožňují s latinskými. Litevským přídavným jménům se připisují tři rody, Masculinum „mužský“, Fœmininum „ženský“ a Neutrum „střední“ (I 100). Kondicionál (např. būčiau „byl bych“) se nazývá Modus Conjunctivus „spojovací způsob“. Silná latinská šablona snadno naráží na své meze, zejména při popisu pádového systému, kde se uvádí, že litevština má stejně jako latina šest pádů (Nominativus „nominativ“, Genitivus „genitiv“, Dativus „dativ“, Accusativus „akuzativ“, Vocativus „vokativ“ a Ablativus „ablativ“), přičemž poslední se dále dělí na Instrumentalis „instrumentál“ (např. litev. dangumi) a Localis „lokál“ (např. litev. danguje), což je umělé. Určité tvary přídavných jmen (např. litev. gerasis „ten dobrý“) jsou představeny jako tvary přídavných jmen spojené s „ukazovacím zájmenem“ jis (I 109n.), ale není jim přidělen žádný zvláštní název.

Gramatika se zaměřuje na litevštinu, jakou se mluvilo v polovině osmnáctého století ve Východním Prusku (na základě nářečí Insterburgu, dnes Черняховск, a Ragnitu, dnes Неман), zahrnuje však také oddíl o jiných nářečích (I 195–198, srov. také II 223–234), v němž se mimo jiné nachází stručná, ale zajímavá zmínka o stahování žemaitského přízvuku (I 196). Je bohatá na pozorování jemných detailů litevské gramatiky a svědčí o dobrém ovládání jazyka. V některých ohledech představuje Ruhigova gramatika významný pokrok oproti svým předchůdcům. Litevský tónový systém, v předchozích dílech obecně opomíjený (s výjimkou Universitas, 1737), je podroben stručnému přehledu (I 72–74) s použitím starořecké terminologie (Acutus „akut“, Gravis „gravis“, Circumflexus „cirkumflex“). Aspektové užití předpony be je náležitě zaznamenáno v oddílu o „pokračovacích slovesech“ (Continua, I 169), např. litev. Bėeimi ich gehe so nach und nach fort „jdu nepřetržitě“. Oddíl o syntaxi (I 199–220) odráží v té době převládající přístup k syntaxi, omezený na několik otázek, jako je gramatická shoda, funkce pádů, syntax předložek a nakonec několik velmi stručných poznámek k slovosledu. Nevyhýbá se běžným dobovým předsudkům, zejména představě, že některé syntaktické konfigurace lze považovat za „přirozenější“ než jiné. Ruhig například představuje

Recenzijos / Reviews

333

DANIEL PETIT

slovosled [podstatné jméno + genitiv] ve spojení Sunūs Diewo „Syn Boží“ jako natūrlich „přirozený“ (I 218), aniž by v tomto ohledu uvedl jakýkoli důvod.

Důležitou součástí každého gramatického popisu je jeho exemplifikace. Zdá se, že většina litevských příkladů nalezených v Anfangsgründe pochází z náboženských textů, zejména z překladu Bible. Náboženská frazeologie je všudypřítomná; v některých případech Ruhig dokonce uvádí řecký nebo hebrejský pramen. Jiné příklady patrně odrážejí každodenní užívání jazyka. Není obtížné dohledat příklady z předchozích gramatik: lze například porovnat Gerriù Wandens „piji vodu“ (I 209, řecky πίνω ὕδατος, německy ich trinke Wasser) s Gerriu Wandenio (Sappuhn, Schultz 1673: 80, řecky πίνω ὕδατος, latinsky Bibo aquam), nebo Dūk mán Dūnôs „dej mi trochu chleba“ (I 209, německy gieb mir Brot) s Dūk man Dūnôs (Hack 1730: 333).

Po faksimile následuje kritické vydání německého textu vlevo a jeho litevský překlad vpravo (I 227–553). Užitečnost tohoto překladu je okamžitě zřejmá, protože text zpřístupňuje litevským čtenářům, kteří němčinu nemusí znát. Překládat do moderní litevštiny litevskou gramatiku napsanou v němčině v osmnáctém století není snadný úkol, nejen kvůli obtížnosti samotného jazyka, ale především kvůli různým problémům, které přináší volba terminologických ekvivalentů. Překlad je mimořádně přesný a lze jej s důvěrou používat. Pravděpodobně však není neužitečné upozornit na určitý chronologický paradox: litevská lingvistická terminologie použitá v tomto překladu je obecně terminologií ustálenou Jonasem Jablonskisem (a dalšími) na počátku dvacátého století, tedy téměř dvě století po Ruhigově gramatice. Ve většině případů je tento terminologický přenos neškodný: Genus Neutrum je překládáno jako bevardė giminė (I 100), Infinitivus jako bendratis (I 128), Modus jako nuosaka (I 129) atd., což nezpůsobuje žádný problém s porozuměním. Někdy je terminologická ekvivalence náročnější. Již jsem zmínil latinský termín ancipites „dvojhlavé“ používaný pro označení samohlásek, které jsou buď krátké, nebo dlouhé; v litevštině nemá ekvivalent. Zde je překládán jako svyruojančiosios balsės „váhající samohlásky“ (I 251), což je koneckonců dobrá volba. V malém počtu případů by bylo možné navrhnout jiný překlad. Latinský termín Deductio (doslova „odvedení“) je v litevštině překládán buď jako vedyba (např. I 367), nebo jako daryba (např. I 372). Navrhoval bych zvolit jednotný překlad a snad přesněji přeložit latinské deductio jako derivacija. To jsou drobnosti, které nijak nesnižují mimořádně vysokou kvalitu litevského překladu.

Druhý svazek zasazuje Paula Friedricha Ruhiga a jeho gramatiku do náležitého kontextu. Začíná biografií Paula Friedricha Ruhiga od Grasildy

334

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Ona Aleknavičienė & Grasil­da Blažienė Povilo Frydricho Ruigio gramatika Povilas Frydrichas Ruigys. Monografija, gramatikos indeksai

Blažienė (II 17–121). O Ruhigově životě se ví jen málo a stručné zmínky, které lze nalézt v literatuře, jsou zoufale krátké.^¹ Dokonce ani jeho data narození a úmrtí nejsou známa přesně. Většina pramenů uvádí jako rok jeho narození přibližně 1725 a jako rok úmrtí dobu po roce 1781, Blažienės práce však navrhuje jiná data (asi 1721/1722–po 1784). Paul Friedrich Ruhig se narodil ve Walterkehmen (dnes Ольховатка) ve Východním Prusku. V roce 1740 začal studovat v Královci; byl spojen s litevským seminářem, kde několik let vyučoval. Později patrně od roku 1752 působil v Lotyšsku jako protestantský duchovní a nakonec byl kvůli duševní nemoci repatriován do Královce. Po roce 1784 po něm mizí stopy. Biografie Grasildy Blažienė (II 17–121) je dosud nejrozsáhlejším zpracováním Ruhigova života. Obsahuje všechny dostupné dokumenty o životě a činnosti rodiny Ruhigů, včetně dříve neznámých rukopisných dopisů. Datum narození Paula Friedricha Ruhiga (asi 1721/1722) lze odvodit z jeho postavení staršího bratra v rodině (před bratrem Christianem Georgem, narozeným v letech 1724/1725) a z jeho zápisu na univerzitu v roce 1740 (II 73–74). Jeho úmrtí, o němž se obvykle předpokládalo, že nastalo po roce 1781, lze nyní posunout na o něco pozdější dobu, protože je ještě v roce 1784 uváděn jako živý (II 74). Skrovné informace, které máme o jeho životě před vydáním gramatiky, se omezují na zápis na univerzitu v Královci (1740: Paul Friedrich Ruhig, Walterkaimensis Boruss), jeho vlastnoruční žádost o stipendium (1743), jediný dochovaný dokument napsaný jeho vlastní rukou a několik zmínek o litevském semináři, kde působil během čtyřicátých let. V předmluvě ke svému slovníku jeho otec Philip Ruhig uvádí, že pověřil syna sepsáním litevské gramatiky. Ruhigova gramatika měla po vydání v roce 1747 zřejmě velký úspěch. Gottfried Ostermeyer (1716–1800) se o ní zmínil jako o významném prameni ve své Neue Littauische Grammatik (1791). Johann Severin Vater (1771–1826) ji použil ve slavné encyklopedii jazyků Mithridates (1809: 706). Ruhigův pozdější život je méně známý a nemáme přesné prameny o jeho působení v Rize, duševní nemoci ani úmrtí. Tento oddíl je velmi dobře napsaný a informativní; značně rozšiřuje naše znalosti o kulturních činitelích, kteří v osmnáctém století přispěli k rozvoji litevské filologie.

Následující oddíl představuje dílo Anfangsgründe od Ony Aleknavičienė (II 123–271). Ruhigova gramatika byla původně určena účastníkům litevského semináře v Královci, z nichž mnozí dokázali litevsky jen nedokonale rozumět a mluvit (II 126); to vysvětluje volbu němčiny jako společného jazyka, který všichni sdíleli. Ve srovnání s předchozími díly,

^¹ Srov. Biržiška (II 120–121), Zinkevičius (1990: 260), Lietuvių kalbos enciklopedija (LKE 2008: 459).

Recenzijos / Reviews

335

DANIEL PETIT

Ruhigova gramatika je poměrně rozsáhlá a podrobná, což z velké části vysvětluje její úspěch v následujících desetiletích jako jedné z hlavních referenčních gramatik litevštiny. Aleknavičienė dále popisuje materiální podobu knihy vydané v roce 1747, její formát, písmo a paratext (II 135). Nejzajímavější je oddíl o intertextualitě v Ruhigově gramatice (II 152n.), který ji srovnává s jejími možnými prameny (Klein, Sappuhn & Schultz, Hack). Dokonale ukazuje, že litevská filologie ve svých různých historických obdobích sledovala společnou nit sdílené kulturní identity a neměla by být chápána jako vznik nějakých izolovaných jednotlivců v kontextu, v němž byl litevský jazyk z hlediska svého sociolingvistického statusu stále poměrně nejistý. Zbytek oddílu přináší důkladný popis litevštiny doložené v Ruhigově gramatice, jejího pravopisu a fonetiky (II 234–248) a morfologie (II 249–252). Je zaznamenáno více než 9000 litevských slovních tvarů. Litevský jazyk v Ruhigově gramatice se jeví v poměrně archaickém stupni vývoje, s plně živým duálem (II 249), se všemi čtyřmi sekundárními lokativními pády stále v užívání (II 249), s kondicionálovými tvary na -b- (II 252), s komparativními příslovci na -(i)aus (II 252) atd. V této podobě nám nabízí bohatství cenných údajů o litevštině Východního Pruska v polovině osmnáctého století.

Následuje velmi krátký závěr, jehož spoluautorkami jsou Ona Aleknavičienė & Grasil­da Blažienė a který zdůrazňuje význam Ruhigovy gramatiky pro litevská studia (II 275–276). Svazek končí rozsáhlým německým resumé (II 277–287), velmi užitečným slovním rejstříkem (II 298–379) a bibliografií (II 380–402).

Není pochyb o tom, že toto vzorné dílo zůstane v nadcházejících letech referenčním vydáním Ruhigova díla Anfangsgründe. Je nejen velmi informativní, filologicky a historicky bezchybné; je také dobře strukturované, dobře napsané a redigované s nejvyšší pečlivostí. Jsem editorům velmi vděčný za tuto vynikající práci, která značně obohacuje naše znalosti o vývoji litevské filologie v průběhu jejích dějin. K litevským studiím jsem se dostal na počátku devadesátých let, krátce po obnovení nezávislosti Litvy, a okamžitě mě fascinoval rozmach filologické práce na starolitevských textech, jako by pro tuto generaci badatelů bylo vydávání raných dokumentů litevského jazyka prostředkem k obnovení jejich identity. Tato kniha ukazuje, že i dnes, ve světě globalizace a rostoucí lhostejnosti k minulosti, je stále přínosné vracet se k odkazu starobylých textů, jako je tento, a věnovat zvláštní pozornost jejich filologickému přežití.

Daniel Petit (ENS & EPHE)

336

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

Ona Aleknavičienė & Grasil­da Blažienė Povilo Frydricho Ruigio gramatika Povilas Frydrichas Ruigys. Monografija, gramatikos indeksai

LITERATURA

Biržiška Vaclovas 1960–1965: Aleksandrynas. Životopisy, bibliografie a biobibliografie starých litevských spisovatelů, kteří psali před rokem 1865, 2, XVIII–XIX století, Chicago: Kulturní fond JAV LB, 1963.

Klein Daniel 1653: Grammatica Litvanica Mandato & Autoritate Serenissimi Electoris Brandenburgici adornata, & præviâ Censurâ primùm in lucem edita à M. Daniele Klein / Pastore Tilf. Litv. Præmijssa est ad Lectorem Præfatio non minus utilis, quàm necessaria. [...] Regiomonti, Typis & sumptibus Johannis Reusneri, Anno χριστογονίας cIɔ Iɔc. LIII [1653]. (Faksimilové vydání: Pirmoji lietuvių kalbos gramatika, 1653 metai), odpovědný redaktor J. Kruopas, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1957.

Klein Daniel 1654: Danielis Kleinii Compendium Litvanico-Germanicum, Oder Kurtʒ und gantʒ deutliche Anführung zur Littauſchen Sprache / wie man recht Littauiſch leſen / ſchreiben und reden fol. Cum Privilegio S. R. M. Pol. et Seren. Elect. Brandenb, Královec: Vytištěno a vydáno Johannem Reutnerem, M.D.C.LIV.

LKE 2008 – Lietuvių kalbos enciklopedija, sestavil K. Morkūnas, redigoval V. Ambrazas, 2., opravené a doplněné vydání, Vilnius: Institut pro vydávání vědecké a encyklopedické literatury.

Oster­meyer Gottfried 1791: Neue Littauische Grammat­ik, Královec: G. L. Hartung.

Paulauskienė Aldona 2006: Pirmosios lietuvių kalbos gramatikos, Vilnius: Gim­tasis žodis.

Ruhig Philipp 1745: Betrachtung der Littauischen Sprache, in ihrem Ursprunge, Wesen und Eigenschaften; [...] von Philipp Ruhig, Pfarrern und Seniore zu Walterkeh­men, im Hauptamt In­ferburg. Královec, tiskne a vydává Iohann Heinrich Hartung, 1745. (Faksimilové vydání, překlad do litevštiny: Pilypas Ruigys, Lietuvių kalbos kilmės, būdo ir savybių tyrinėjimas, sestavili Vytautas Jurgutis, Valerija Vilnon­ytė, Vilnius: Vaga, 1986).

Ruhig Philipp 1747: Littauſch-Deutſches und Deutſch-Littauiſches Lexicon, [...] von Philipp Ruhig, Pfarrern und Seniore zu Walterkeh­men, In­terburgiſchen Hauptamtes, Královec, tiskne a vydává I. H. Hartung, 1747.

Sappuhn Christup, Schultz Theofili 1673: Compendium Grama­ticæ Lithvanicæ Theophili Schultzens Past: Cattenov, Regiomonti: Typis Frederici Reufneri, [...] Aö: 1673. (Faksimilové vydání: Sapūno ir Šulco gramatika), sestavili K. Eigminas, B. Stundžia, Vilnius: Institut vědeckého a encyklopedického nakladatelství, 1997.

Hack Friedrich Wilhelm 1730: Vocabularium Litthanico-germanicum, et Germanico-Litthanicum, Darin alle im Neuen Teſtament und Pfalter befindliche Wörter nach dem Alphabeth enthalten find; Nebſt Einem Anhang einer kurtʒgefaßten Litthauiſchen Grammatic Ausgefertiget von Friedrich Wilhelm Haack / S.S. Theol. Cultore, ʒur Zeit

Recenzijos / Reviews

337

DANIEL PETIT

Docente im Litthauifchen Seminario zu Halle. Halle, tiskne Stephanus Orban, univerzitní tiskař (1730) 2. (Studie, rejstříky, rejstříky hesel), sestavila V. Zubaitienė, Vilnius: Nakladatelství Vilniuské univerzity, 2012.

Universitas LLinguarum Lituaniae 1737 – Anonymní gramatika z roku 1737 „Universitas Linguarum Lituaniae“, sestavil K. Eigminas, Vilnius: Mokslas, 1981.

Vater Johan Severin 1809: Mithridates oder allgemeine Sprachenkunde, sv. 2, Berlín: Voss.

Zinkevičius Zigmas 1990: Lietuvių kalbos istorija 4, Vilnius: Mokslas.

Doručeno 11. září 2021.

DANIEL PETIT

École normale supérieure 45, rue d’Ulm, 75005 Paříž, Francie [email protected]

338

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV