Oblasti výzkumu: srovnávací indoevropská lexikologie, jazykový kontakt, etnolingvistika.
https://doi.org/10.35321/all93-07
ABSTRAKT
Článek nabízí srovnávací lingvokulturní analýzu etnonymické a choronymické lexiky i slovních spojení obsahujících související prvky v ukrajinštině a litevštině, jakož i údajů z dalších, především sousedních jazyků evropského jazykového a kulturního prostoru. Zabývá se zejména etymologií, která dokládá jak společné indoevropské (především balto-slovanské) rysy, tak historické rozdíly. Studie zkoumá také sémantické změny, například přenos významu v etnických názvech, nové významy ženských slovních tvarů a zdrobnělin i další odvozeniny. Z hlediska sémantiky zahrnují příslušná témata etnicitu, reálie každodenního života, přírodu a další oblasti. Jsou představeny fráze a obrazná vyjádření, z nichž značná část patří k mezijazykovým univerzáliím: různé lexikální jednotky, včetně terminologických, zahrnující oblasti, jako jsou věda, medicína, sport, vybavení a potřeby domácnosti, nástroje a přístroje, látky a materiály a potraviny. Zkoumány jsou také frazeologismy s etnonymickými složkami. Studie si klade za cíl ukázat některé společné rysy slovanských, baltských a dalších genealogicky příbuzných jazyků evropského jazykového a kulturního prostoru, jakož i odlišnosti vyplývající z různých jazykových a kulturních kontaktů.
Článek přináší komparativní lingvokulturní analýzu etnonymických a choronymických lexikálních jednotek a slovních spojení obsahujících související prvky v ukrajinštině a litevštině, jakož i faktů týkajících se dalších jazyků evropského jazykového a kulturního prostoru, především sousedních. Zabývá se zejména etymologií, která svědčí jak o společných indoevropských (především balto-slovanských) rysech, tak o historických rozdílech. Studie se věnuje také sémantickým změnám, například přenosu významu v etnických názvech, novým významům ženských slovních tvarů a zdrobnělin i dalších odvozenin. Z hlediska sémantiky zahrnují relevantní témata etnicitu, reálie každodenního života, přírodu a další oblasti. Jsou uvedena slovní spojení a obrazná vyjádření, z nichž značná část náleží k mezijazykovým univerzáliím: různým lexikálním jednotkám (včetně terminologických), které pokrývají oblasti jako věda, medicína, sport, vybavení a potřeby domácnosti, nástroje a přístroje, látky a materiály a potraviny. Zkoumána jsou také frazeologická spojení s etnonymickými složkami. Cílem studie je ukázat určité společné rysy slovanských, baltských a dalších genealogicky příbuzných jazyků evropského lingvokulturního prostoru, jakož i odlišnosti vzniklé v důsledku rozdílných jazykových a kulturních kontaktů.
Etnonymický a choronymický lexikon tvoří v slovní zásobě moderních jazyků samostatné kategorie. Jde o zásadní lexikální vrstvu úzce související s historickými a sociokulturními aspekty existence etnických skupin a území i s mentalitou lidí. Například výzkum slovanských etnonym umožnil badatelům dospět k významným závěrům o etnolingvistickém větvení indoevropských jazyků (Taranec 2013: 16). To rovněž podnítilo potřebu komparativního studia etnonymie i choronymie.
Srovnávání baltských a slovanských jazykových materiálů je zvláště zajímavé. Domníváme se, že je vhodné do analýzy zahrnout příklady z dalších jazyků evropského jazykového a kulturního prostoru, především ze sousedních jazyků. Zaměříme se na názvy evropských etnických skupin, etnonymické odvozeniny, slovní spojení s etnonymickými a významově blízkými choronymickými složkami a také na frazeologické jednotky, neboť (v jazykovém a kulturním kontextu) se zdá být pojmová souvislost mezi etnonymy a většinou choronym zřejmá. Cílem tohoto výzkumu je proto z kulturněhistorického etnolingvistického hlediska popsat a porovnat faktický materiál dvou jazyků, které genealogicky náležejí k různým indoevropským skupinám, totiž baltské a slovanské, a představují příklad určité (byť nejednoznačné) „areálové a typologické podobnosti“ (Nepokupnyj 1964: 162). V tomto kontextu jsou příslušné lexikální jednotky ukrajinštiny a litevštiny z lingvokulturního hlediska výmluvné, neboť odrážejí určité rysy etnické mentality i důsledky jazykových kontaktů. Hlavní použitou metodou je komparativní sémasiologická a do jisté míry etnolingvistická analýza s referenčním přístupem, která zohledňuje sémantickou a stylistickou nejednoznačnost etnonymických lexikálních jednotek.
2
Page 3
2. ETYMOLOGICKÉ POZNÁMKY A LEXIKÁLNĚ-SEMANTICKÉ ASPEKTY
2.1. Na úvod se vrátíme ke známé etymologické klasifikaci etnonym, která je rozděluje do dvou hlavních skupin: na slova starobylého původu „s původním významem, který se vytratil“, a na slova „s etymologií, která se zachovala nebo byla získána sekundárně“ (Superanskaja 1978: 83). Podle tohoto kritéria tedy patří litevské sebeoznačení do první skupiny (spolu s názvy Lotyšů, Bělorusů, Čechů, Makedonců, Slovinců, Chorvatů, Norů, Dánů, Angličanů, Italů, Španělů, Řeků, jakož i Maďarů, Estonců a Finů), zatímco název Ukrajinců náleží do (menší) druhé skupiny (sebeoznačení Poláků, Bulharů, Srbů, Černohorců, Islanďanů, Švédů, Němců, Rumunů, Francouzů, Portugalců, Albánců, Velšanů, Irů a Skotů).
Za zmínku stojí, že z mnoha nám známých etymologických verzí týkajících se původu názvu Litvy, a tedy i Litevců (Ponomarenko 2023: 24–26), si podle našeho názoru zaslouží zvláštní pozornost návrh Simase Karaliūnase (1995: 55 aj.), který podporují i současní badatelé (srov. Dini, Subačius 2019: 104–105). Ve prospěch tohoto výkladu svědčí také studie ukrajinských lingvistů, především Anatolije Nepokupného (1994: 290; 1998: 88 aj.; srov. Skopenko 2023: 32).
Ukr. українці (Lith. ukrainiečiai) a Lith. lietuviai (Ukr. литовці) zřejmě patří k typickým endonymům, která zastupují většinu etnických názvů; srov. Ukr. чехи, Lith. čekai a Cz. Češi, Ukr. болгари, Lith. bulgārai a Bulg. българи aj. V litevském kontextu je třeba upozornit na podobu ukrainai „Ukrajinci“, která je bližší ukrajinskému dubletu, a odpovídající přídavné jméno ukrainiškas „ukrajinský“, vedle „standardních“ podob ukrainiečiai a ukrainietiškas (LKŽe). Za specificky litevským názvem lénkai (Ukr. поляку, Pol. Polacy, Latv. poļi) se předpokládá východoslovanské pozadí (Fraenkel 1962: 356; Smoczyński 2016: 896); etymologicky souvisí s ukrajinským historismem лях (ESUM III 343–344) i s přejatými názvy kontaktního původu v některých neindoevropských jazycích, například Hun. lengyelek a Gag. Läḧlär, které náležejí do téhož etymologického hnízda.
Níže uvedená tabulka vychází z moderních lexikografických pramenů a její řazení se řídí především areálovým principem.
Tabulka. Evropské národy: etnická označení
Etnikum | Jazyk | Vlastní název | Ukrajinský název | Litevský název Ukrajinci | ukrajinština | українці | українці | ukrainiečiai / ukrainai Bělorusové | běloruština | беларусы | білоруси | baltarusіai Rusové | ruština | русские | росіяни | rusai Bulhaři | bulharština | българи | болгари | bulgarai Makedonci | makedonština | Македонци | македонці | makedoniečiai Srbové | srbština | Срби (Srbi) | серби | serbai
2.2. Je třeba také upozornit na sémanticky specifické ukr. литвин, které nemá v litevské slovní zásobě ekvivalent (kromě příjmení Litvinas). Je známo, že toto etnonymum se odráží v příjmeních, jako jsou ukr. Литвин, Литвиненко, Литвинчук, bělorus. Літвінаў aj. (Motora, Nepokupnyj 1989: 50–51; Laučiūtė 2004: 72–73), historicky se užívalo nejen pro Litevce, ale také pro Bělorusy a Ukrajince z poleských oblastí (SUM 499; SUM IV 494), a rus. литвин mohlo označovat také Poláka (Nepokupnyi 1994: 290). Dalšími specifickými příklady jsou výpůjčky z jidiš, jako ukr. литвак(у) a
4
Page 5
Lith. литvakai, cf. Eng. Litvaks (see Friedlander 1994: 243), historicisms referred to Ashkenazi Jews who lived in the Baltic region and neighbouring Slavic areas. In the past, collective names, such as Ukr. литва, were widely used applying to both Lithuanians and Belarusians (ESUM III 245; cf. Hrinčenko 1908: 363). In the last source, we also find the uniquely affectionate Ukr. Литовонька. Concerning Ukr. литва in historical terms, a well-known Ukrainian researcher of Balto-Slavic language relations recorded the specific meaning of “traveling circus people” (who came from the territory of the Grand Duchy of Lithuania), caused, in particular, by “ethnic inflation” of the onym Литва, which was extended to a part of Latvians, Poles, Belarusians and Ukrainians (Nepokupnyj 1994: 288–291). Another historical meaning of Ukr. литва (as well as Bel. лiтва and Pol. litwa) refers to the designation of the groom’s companions at the wedding, reflected in folk songs of the Ukrainians, Belarusians, and Poles (Nepokupnyj 1998: 88–104).
Východoslovanský etnonymický lexikon se vyznačuje přítomností několika částečných synonym, například ukr. латыши „původní obyvatelé Lotyšska, titulární národ“ a латвийцы „občané Lotyšska“ (bělorus. латыши a латвийцы), srov. lit. lātviai a lotyš. latvieši (současně v lotyštině vedle sebe existují částečně synonymní názvy v jednotném čísle: latvietis a méně často latvis), stejně jako na jedné straně pol. Lotyši a na druhé straně bulh. латвийцы, bosn. Latvijci.
Exonyma evropských etnik se v obou srovnávaných jazycích obecně shodují s rejstříkem, například ukr. албанці a lit. albāņai (pravděpodobně kavkazského původu; srov. bělorus. албанцы, pol. Albańczycy, lotyš. albāņi aj.). Rozdíly ukazují výmluvné příklady, jako ukr. німці (bělorus. немцы, pol. Niemcy aj.) a lit. vókiečiai, respektive lotyš. vācieši, slovanského (s jistými výhradami), respektive patrně germánského původu. Je však třeba poznamenat, že existují i alternativní přejaté názvy, například lit. niẽmčius (Smoczyński 2016: 1119), pliūkas nebo germānas (LKŽe). Dalším příkladem je ukr. яроці (turkického původu) a přejaté endonymum мадяри (maď. magyarok); srov. lotyš. ungāri a (poněkud zastaralé a hovorové) māgāri, bělorus. венгры a мадзьяры, pol. Węgrzy a Madziary/Madziarowie, zatímco lit. veñgrai se považuje za starou výpůjčku ze slovanských jazyků (srov. např. hornoluž. Hungory). Kromě toho se ukr. фіни (skandinávského původu; srov. pol. Finowie, něm. Finnen a další slovanské a germánské názvy, jakož i maď. finnek) liší od lit. súomiai (přejaté endonymum; srov. fin. suomalaiset, lotyš. somi, est. soomlased).
Další případ se týká etnonym odvozených z jiných jazyků, zejména slovanských, v baltských a dalších neslovanských jazycích; srov. ukr. білоруси (bělorus. беларусы, pol. Białorusini aj.) a lit. baltarusiai, lotyš. baltkrievi; je třeba zmínit také historické etnonymum gūdai, údajně germánského původu (Karaliūnas 2004: 146–150; srov. Roback 1944: 104, kde se něm. Gudde/Guddas „Polák, Litevec či Rus“ vykládá jako „zjevně přezdívka východního (severního) Slovana“; srov. lit. nářeč. báltgudis „Bělorus“), nebo ukr. чорногорці (srb. Црногорци, bělorus. чарнагорцы, pol. Czarnogórcy aj.) a lit.
5
Page 6
juodkalniečiai (Latv. melnkalnieši, Rum. muntenegren̦i, Gr. Μαυροβούνιοι or Tur. Karadağlılar).
3. SÉMANTICKÉ ROZŠÍŘENÍ: SROVNÁVACÍ POHLED
Sémantické transformace jsou pro etnonyma charakteristické kvůli konotacím, které přesahují hranice onomastické sféry. V této souvislosti je třeba zmínit teorii Andreje A. Beleckého, respektovaného ukrajinského lingvisty (Beleckij 1972: 190–191), který k pojetí sémantiky vlastních jmen, včetně etnonym, přidal funkci individualizace.
3.1. Začněme obraznými významy etnonym. U srovnávaných, blízce nepříbuzných jazyků je obtížné vysledovat „paradigmatické“ paralely (výjimkou jsou pouze historismy mezinárodního charakteru, jako ukr. вандали nebo lit. vandālai), neboť sémantické rozšíření ovlivňují mimojazykové faktory a souvisí také s přítomností etnických stereotypů.
Obrazné významy některých etnických názvů jsou poměrně typické pro oba jazyky (především hovorové), např. ukr. турок („Turek“) ve starším regionálním významu „plevelná osoba“ nebo француз („Francouz“): v některých oblastech jde o eufemistické označení Žida, většinou žertovné (na základě vlastních pozorování autora ze 60. a 70. let minulého století); srov. lit. vokietis „protestant“, turkas „nekřesťan“ aj. (Butkus 1995: 223 aj.).
3.2. Existují také podobné příklady poněkud odlišného charakteru, například současné ukr. німець „motocykl německé výroby“ nebo швед(ка) „klíč švédského typu“; lze zde konstatovat jistou substantivizaci slovních spojení s adjektivy označujícími národnost. V některých případech může mít význam terminologickou povahu: srov. (přejaté z angličtiny) ukr. фін (druh sportovní plachetnice) a lit. finn (v protikladu k etnonymu súomių).
3.3. Specifické sémantické transformace se často týkají ženských podob etnických názvů; typickými příklady jsou v tomto ohledu ukr. литовка (< Литва), označení druhu kosy, „zjevně jde o název oblasti, odkud se rozšířila kosa s dlouhým rovným násadou“ (ESUM III 248; Kregždys 2015: 150), a také další předmět téhož názvu, přejatý z pol. litewka (SJP IV 172) a začleněný do různých evropských jazyků: název uniformy (či kabátku), který se nosil během první světové války. Ukr. летовка, označení odrůdy brambor (ESUM III 227), pravděpodobně souvisí s Litvou. Jinou oblast představuje ukr. шведка (шведська піч, doslova „švédská kamna“) „cihlová kamna pro obytné prostory“, srov. lit. švediška órkaitė. Takové termíny, zpravidla choronymické povahy, spojené s hospodářskou činností, obvykle označují reálie pocházející z konkrétních oblastí a jejich názvy odrážejí jejich zeměpisný původ. Například díky Arabům se Evropané již dávno seznámili s exotickou pohankou a jejími zrny: srov. fr. sarrasin, it. grano saraceno. Některé slovanské a baltské názvy, zejména ukr. гречка, bělorus. грэчка, pol. gryka (také litewka a tatarka, stejně jako ukr. татарка; srov. etnické názvy jako ukr. грекіня | гречанка, bělorus. грэчанка, pol. Greczynka), lit. (slovanského původu) grìkis, grìkiai (Griteniene et
6
Page 7
al. 2022: 121), Latv. grikį (cf. Lith. graikė, Latv. grieķu) presumably (since the presence of the seme ‘Greek’ is hypothetical) point to another way for the same culture to reach other territories (cf. also borrowed from Ukrainian Rum. hriščă, cf. greacă, feminine ethnonym). The feminine gender of the word is explained in most cases by the original noun, which fell out of use due to elliptical shortening of a word combination, as in the case with Ukr. (colloquial) болгарка (popular name for a grinding machine, its initial samples arrived in the 60s from Bulgaria); cf. Az. bolqarka, Uzb. bolgarka, etc.). When it comes to Lith. bulgārkė (slang name, opposed to the feminine ethnonym bulgarė), mentioned in electronic sources, it’s more about a semantic tracing. At the same time, realia like Ukr. угорка (plum variety) or фінка (‘Finnish knife’), in Lithuanian are called vengrinė slyva, suomiškas peilis (Ibid.: 513, 530). In the context of the given examples, we can observe certain “universalization” of noun phrases including choronymic adjectives.
Diskutuje se o dalších etymologických otázkách. Při přechodu k jiným tematickým oblastem stojí za zmínku například známý taneční žánr: (Eng.) polka. Podle některých etymologů (Václav Machek, Max Vasmer, Pavel Chernych) má český původ a její název užívaný v mnoha jazycích nesouvisí s etnonymií, proto je pol. polka v moderním prameni označena jako „nejasná“ (Bańkowski 2000: 688). Etnonymická souvislost je uvedena v Etymologickém slovníku ukrajinského jazyka, podle něhož bylo ukr. полька (stejně jako některá další slovanská pojmenování) „přejato, snad prostřednictvím polštiny, z češtiny; č. polka je výsledkem sémantické modifikace etnonyma polka, navíc je ‚symbolem solidarity s Polskem, které bojovalo proti carskému útlaku‘“ (ESUM IV 506). Do jisté míry to potvrzují názvy doložené v dalších jazycích, včetně lit. pȯlka (DLKŽ I 606). Průhledný je také případ názvů polonézy, hudebního žánru pocházejícího z Polska a zakořeněného v polském folkloru; v 16. století se stal dvorským tancem ve Francii a dalších evropských zemích, jeho původní název je tedy francouzský, tj. fr. polonaise, přejatý do dalších jazyků (včetně slovanských), a dokonce i do samotné polštiny; srov. ukr. полонез, běl. паланэз, pol. polonez, lit. polonėžas. Dalším příkladem tohoto typu je ukr. алеманда ‚francouzský dvorský tanec německého původu, doložený od 16. století‘ a lit. alemāndė jako určitý druh kalku. Zajímavá jsou také složená pojmenování s cizími choronymy; srov. ukr. падеспань a lit. padespãnas, odvozené z fr. pas d’Espagne, názvu společenského tance se španělskými prvky, známého od počátku 19. století. Zároveň je ukr. іспанський крок (fr. pas espagnol) jedním ze základních prvků jezdectví.
3.4. Zdrobnělé formy jsou zvláště zajímavé. Ukrajinské україночка a litevské lietuvaitė ‚litevská dívka‘ (Lyberis 2005: 391) lze klasifikovat jako morfologicky a sémanticky ekvivalentní, při srovnání například ukr. німчук a lit. vokietukas však lze zjistit významné sémantické rozdíly. Obě slova postrádají zdrobňující či laskavý význam: první má negativní konotaci (SUM V 425), zatímco u druhého můžeme pozorovat několik přenesených významů, zejména ‚starobylý tanec‘ a ‚houba Rozites caperata‘, přičemž zahrnuje i další „lidová“ pojmenování: gudūkas
7
Page 8
nebo tur̄kas (LKŽe); srov. některá pojmenování v dalších jazycích: běl. myраk, srb. циганчит, chorv. ciganček nebo ciganin, něm. Zigeuner. Neméně zajímavé je folklorní užití litevských vokietukas / vokiečiukas ve významu ‚ďábel‘; srov. pol. niemczyk (Roback 1944: 123). Příkladem pluralia tantum je lidové pojmenování rostliny: ukr. литвинчики (Hrinčenko 1908: 363), nebo смілка литовська (lat. Silene lithuanica); srov. lit. lietūvinė naktžiedė, pol. lepnica litewska. Gramatické paralely a sémantické rozdíly dokládají zvláštnosti historického vývoje morfosemantických prostředků různých, byť geneticky příbuzných jazyků.
3.5. Další část relačních lexémů tvoří internacionalismy s historickou „zkušeností“ (přejaté do většiny jazyků včetně baltských a slovanských), které si uchovávají stopy choronym. Připomeňme například ukr. indigo a lit. indigas (etymologie je řecká), nebo názvy tyrkysu založené na sémě ‚turecký‘: srov. ukr. (zastarale) туркус (Tymčenko 2003: 405), odvozené z fr. turquoise (ESUM V 682), a lit. tur̄kis. Mezi názvy oděvů najdeme například ukr. далматика a lit. dalmātika; srov. fr. dalmatique (NPL 1970: 284) nebo it. dalmatica (Zingarelli 2005: 494), pocházející z latiny. Podle podobného principu byly na choronymickém základě vytvořeny umělé terminologické názvy několika chemických prvků, odvozené od míst jejich objevu: ukr. полоній, германій, францій, галій, рутеній a lit. polōnis, germanis, frāncis, gālis, rutēnis.
Za vhodné se jeví zmínit také botanické názvy s historicky podmíněným zeměpisným charakterem, které se překrývají s některými choronymickými slovními spojeními nebo z nich pocházejí, například ukr. персик a lit. per̄sikas (tato čínská kultura se dostala do Evropy přes Persii); srov. lot. persiks, pol. piersik aj. Zoonyma lze zastoupit názvy jako ukr. індюк, které mají sémantické ekvivalenty či podobnosti v mnoha evropských jazycích: srov. pol. indyk, běl. індык, fr. dinde (založené na názvu poule d’Inde), it. gallo d’India, tur. hindi; srov. lit. kalakūtas (Fraenkel 1962: 207). Většina názvů tohoto typu označuje plemena zvířat spojovaná s určitými zeměmi či historickými oblastmi: srov. ukr. далматин a lit. dalmatīnas (lot. dalmācietis; pol. dalmatyńczyk, chorv. dalmatinac, angl. Dalmatian aj.). Někdy se rozšíří pojmenování spojené s jinou oblastí původu, jako v případě fr. spaniel < OFr. espaignol (NPL 1970: 284); srov. ukr. спанієль a lit. spanielis, stejně jako pol., angl. spaniel, lot. spaniels aj.
3.6. Slovní spojení a obrazná vyjádření lze rovněž rozpoznat jako příklady metaforické deonymizace choronymických idiomů. Tematické oddíly pokrývají různé oblasti lidské činnosti.
3.6.1. Významná část ustálených slovních spojení patří do kategorie (mezi)jazykových univerzálií. Mnohá z těchto spojení mají historický, zejména biblický původ. Dnes se v mnoha jazycích užívají obrazně: srov. ukr. єгипетська неволя, вавилонська вежа a lit. Egipto nelaisvė, Bābelio bokštas (Gritėnienė et al. 2022: 53).
3.6.2. Je třeba upozornit, že existují také mezinárodní terminologické názvy se složkami specifické povahy (blízkými etnonymické či choronymické): ukr. арабські числа a lit. arābiški skaitmenys; ukr. турецьке сіло (anatomický termín) a lit. tur̄kiškas bal̄nas (v tomto případě je důvodem pouze vnější podobnost).
8
Page 9
3.6.3. Jak známo, k systematizaci botanických názvů byl zaveden mezinárodní systém latinských názvů a mezi nimi je poměrně mnoho příkladů s choronymickými složkami (s obecnými významy), které se vztahují k původu rostliny nebo způsobům jejího poznávání a osvojování různými kulturami: srov. Ukr. пшенця польська (Lat. Triticum polonicum) a Lith. lénkinis kvietys, Ukr. китайський фінік a Lith. kiniška datulė (srov. Latv. Ķīnas datele, Eng. Chinese date), Ukr. коноплі індійські (Lat. Cannabis indica) a Lith. ińdinė kanapė atd. Srovnání mezi jazyky však může odhalit, že se v různých jazycích k názvu téže kulturní plodiny vztahují různé zeměpisné oblasti, a také ukázat terminologickou variabilitu v rámci téhož jazyka: srov. Ukr. дуб австрійський (Lat. Quercus cerris) a Lith. turkiškas ąžuolas, srov. Pol. dąb burgundzki, Latv. Austrijas ozols, Eng. Austrian / Turkish oak, Fr. Chêne lombard / de Bourgogne / de Turquie): tento druh se vyskytuje v jihozápadní Evropě a Malé Asii. Jednu z obzvlášť výmluvných řad představují názvy jako Ukr. (varianta) грецький горіх a Lith. graikinis riešutas (Griteniene et al. 2022: 117); podobné názvy se užívají v rumunštině a dalších jazycích, zatímco například v irštině se stejný ořech nazývá „galský“ a může se nazývat také „germánský“ (jako ve finštině, což ukazuje na další migraci asijské kultury směrem na sever). Nejčastější ukrajinský název tohoto ořechu je волоський, který pochází z ukr. волох „Rumun“, srov. Pol. orzech włoski, doslova „italský ořech“. „Národní“ sémantický obsah v podobných obecných názvech se tedy může stírat. Totéž platí pro víceslovné názvy s choronymickými odkazy, které se používají k označení plemen zvířat: srov. Ukr. перський кіт a Lith. peršų katė, Latv. Persijas kakis, Pol. kot perski atd., Ukr. німецька вівчарка a Lith. vokiečių aviganis (srov. Bel. нямецкая аўчарка, Pol. owczarek niemiecki, Latv. vācu aitu suns, Eng. German shepherd) nebo Ukr. німецький дог a Lith. vokiečių dogas (srov. Ger. Deutsche Dogge, Bel. нямецкі дог, Pol. dog niemiecki, Latv. vācu dogs atd.).
3.6.4. Přírodní jevy se odrážejí také v některých podobných slovních spojeních. Lith. indiška vasara je kalkem angl. Indian summer; pro „etnický“ původ tohoto názvu, přejatého nebo kalkovaného v dalších evropských jazycích (srov. např. Ger. Indian Summer nebo Slv. Indiansko poletje), neexistuje žádné spolehlivé vysvětlení; možná jde o dojem z počasí, které Evropané zažívali v indických zemích. Většina slovanských jazyků (stejně jako baltské jazyky) má vlastní výrazy, a to jak s jinou etnonymickou složkou (srov. Bulg. циганско лято), tak bez ní: srov. Ukr. бабине літо a Lith. b obų vasara (LKŽė).
3.6.5. Většinu mezinárodní lékařské slovní zásoby s choronymickými prvky tvoří názvy nemocí: srov. Ukr. мальтійська (гібралтарська) гарячка (brucelóza středomořského původu) a Lith. Máltos karštligė nebo Ukr. іспанський грип a Lith. ispāniškasis gripas, srov. Ukr. (hovorově) іспанка (SUM 408) atd.
3.6.6. Prozkoumejme také oblast sportu a rekreace. Ustálené terminologické výrazy mohou někdy v jiných jazycích nahrazovat tradiční názvy. Například ve většině z nich se pro označení klasického stylu sportovního zápasu používá termín „řecko-římský“ (spíše etnický): srov. ukr. греко–римська боротьба (dříve класична боротьба) a lit. graikų–romėnų imtynės atd. Situace týkající se takových idiomů, jako jsou ukr. летючий голландець a lit. skrajojantis ol ándas, je poněkud odlišná, nejen proto, že jsou
Page 10
založeny na staré evropské legendě, ale také proto, že se známý výraz používá ve sportovní oblasti jako označení plachetnice, což je kalk anglického termínu. Případ choronymických označení horských drah, známých jako ukr. американські гірки a lit. amerikietiški kalnėliai (LKŽė), lze označit za paradoxní. V mnoha jazycích, včetně angličtiny, se téže atrakci říká „ruské hory“, vysvětlení je však prosté: atrakce vznikla v Americe a dostala „exotický“ název ruské hory, zatímco jinde byla pojmenována podle místa svého vzniku.
3.6.7. Samostatnou tematickou skupinu tvoří názvy domácího vybavení a nádobí založené na stejném principu. Příkladem je angl. Dutch oven, jehož obdoby najdeme i v jiných jazycích: srov. Ukr. голландська піч a Lith. olándų órkaitė. Je třeba poznamenat, že „národní“ názvy mohou postupem času ztratit svou relevanci či národní příslušnost, jakmile se skutečnosti, které označují, stanou všeobecně známými. To ilustrují Ukr. шведський стіл (skandinávský způsob podávání jídla) a Lith. švèdiškas stālas (Gritenienė et al. 2022: 559). Názvy nástrojů a přístrojů jsou zpravidla mezinárodní, existují však případy, kdy je situace nejednoznačná. Například to, čemu se v lithuanštině říká švèdiškas rāk̨tas (doslova „švédský klíč“), se ukrajinsky nazývá розвідний ключ (v odborném žargonu шведський ключ nebo швед).
3.6.8. Zaměřme se na tematickou skupinu, pro niž existuje nejvíce aktuálního materiálu. Jde o gastronomickou a kulinářskou slovní zásobu. Mezinárodní výměna v této důležité oblasti života obvykle probíhá poměrně rychle. Na rozdíl od většiny výše uvedených názvů však velké množství „gluttonym“ není standardizováno, tedy internacionalismů není mnoho a značný počet příslušných „etnických“ či „národních“ označení existuje především v jednom nebo několika jazycích. Patří sem například běžné názvy některých moučných výrobků, včetně Ukr. литовський (чорний) хліб a Lith. lietuviška duona (Nepokupnyj, Taranenko 2004: 53), internacionalismy jako Ukr. французька булка a Lith. prancūziška duona (Latv. franču maize nebo Eng. French bread), srov. Ukr. французький батон a Lith. prancūziškas batònas (Gritenienė et al. 2022, 35). Reprezentativními příklady jsou také Ukr. швейцарський сир (jako konkrétní název) a Lith. šveicariškas sūris (Ibid., 559), srov. Pol. ser szwajcarski, Latv. Šveices siers, Eng. Swiss cheese atd. Obecně platí, že při představě tvrdého sýra je první asociací nejspíš „holandský“ sýr; na Ukrajině se mu stále často říká голландський сир „ze zvyku“, zatímco Lith. olandìškas sūris (Ibid., 115) se spojuje především s Nizozemskem.
Názvy jídel (převážně choronymického typu) tvoří proměnlivý lexikálně-sémantický celek, který zahrnuje mezijazykové izoglosy s podobnou formou a významem, názvy, jež nebyly celosvětově ustáleny, i názvy vznikající spontánně. Zároveň stojí za zmínku, že v mnoha evropských jazycích se vyskytuje řada ustálených názvů, většinou přejatých. Hlavní příčina nespočívá v jazyce, nýbrž v rozšíření a uznání příslušných skutečností. Uveďme například „ruský salát“ (srov. Teixeira da Silva 2025: 1, 4), který je běžný v mnoha jazycích; na Ukrajině je toto jídlo známo pod francouzským antroponymickým názvem олів’є, v litevštině má jiný název: baltoji mišrainė, srov. Pol. (polska) sałata jarzynowa, Slv. francoska solata, Dan.
10
Page 11
Italiensk salat, zatímco Ger. Italienisches Salat je historický název zeleninové macédoine (francouzského původu), srov. rus. итальянский салат a lit. itališkos salotos, avšak ukr. італійський салат označuje různé zeleninové saláty. Dalším příkladem je mezinárodně proslulý „řecký salát“, který je v Řecku známý jako χωριάτικη σαλάτα (doslova „vesnický salát“), srov. ukr. грецький салат a lit. graikiškos salotos, pol. sałatka grecka, lot. grieķu salāti, angl. Greek salad atd. Důležité je zmínit slavný ukrajinský boršč: ukr. український борщ a lit. ukrainietiški barščiai (Gritėnienė et al. 2022: 45), který může být v některých zahraničních zdrojích nesprávně vykládán jako (angl.) Russian style beetroot and cabbage soup (Lexus 1999: 71); srov. pol. barszcz ukraiński (Nebesky 2001: 244); v Polsku je však tento název spojen s rozlišováním druhů; srov. také pol. chłodnik litewski a běl. літоўскі халаднік, lot. lietuviēšu aukstā zupa, angl. Lithuanian cold soup a lit. lietuviški šaltibarščiai. K typickým litevským národním pokrmům patří lit. silkė lietuviškai nebo lietuviškos salotos su kumpiu (Aras 2001: 245, 246). Existuje také mnoho názvů oblíbených masových a rybích pokrmů, avšak případy doloženého původu jsou vzácné. Nejistotu ohledně jediného zdroje původu (reálií, v tomto případě sladkostí) dokládají mezijazykové ekvivalenty, například lit. dāniškas pyrāgas, fr. gateau danois nebo angl. Danish coffee bread a něm. Kopenhagener; v Dánsku se sladké výrobky z listového těsta nazývají wienerbrød a slovo даніш, pocházející z angl. Danish pastry (Webster’s 1973: 209), se do ukrajinštiny dostalo teprve nedávno. Přestože je původ výrobku znám, názvy se v různých jazycích mohou lišit: srov. lit. čigoniškas pyrāgas a ukr. пляцок «Циганська дорога» („Cikánská cesta“). Jeden z nejoblíbenějších druhů orientálních sladkostí (ukr. лукум, lit. lukumas, srov. tur. lokum) má v mnoha jazycích popisné názvy, srov. lit. turkiškas malonūmas nebo lot. Turku saldumi (doložený pouze v některých elektronických zdrojích), pol. Turecka rozkosz, angl. Turkish delight a (méně užívané) ukr. турецька насолода; podobným příkladem jsou ukr. каталонський крем a lit. kataloniškas krēmas, srov. pol. krem kataloński, lot. kataloniešu krēms, angl. Catalan cream atd.
Názvy uvádějící zeměpisný či národní původ, jako tur. türk kahvesi, se mohou rozšířit v různých jazycích: srov. ukr. кава по-турецькому a lit. turkiška kavà; v Řecku se však tentýž nápoj označuje také jako ελληνικός καφές. Někdy se tyto názvy překládají zprostředkujícím jazykem (angličtinou), v němž se etnonymické/choronymické adjektivum změnilo v obecné podstatné jméno: srov. lit. airiška kavà a ukr. кава по-ірландському (Lexus 1999: 511), případně se pouze přejímají, jako v případě it. Irish coffee (Zingarelli 2005: 950). V evropských zemích se světlá káva s velkým množstvím vody označuje jako „americká“: srov. lit. amerikietiška kavà, fr. café américain, šp. café americano, it. caffè americano; rozšíření italské kávové kultury na Ukrajině vedlo k rozšířenému užívání názvu (кава) американо. Uvedené příklady jsou vzhledem ke svým různým jazykovým charakteristikám obzvláště zajímavé z hlediska regionálních studií.
11
Page 12
4. FRAZEOLOGICKÉ ASPEKTY
4.1. Samostatně je třeba zmínit slovní spojení a výrazy eponymického charakteru, např. angl. American Dream, ukr. американська мрія a lit. amerikietiška svajonė (srov. lot. amerikāņu sapnis). Je třeba zdůraznit, že etnonymické prvky nejsou výjimkou, pokud jde o sémantické změny. Materiál ukazuje, že tento jev má dlouhou historii a zasahuje nejrozmanitější tematické skupiny. Vhodným přístupem se jeví zkoumání frazeologických slovních spojení s etnonymickými či choronymickými složkami, která mají celkový obrazný význam. Výše uvedené komentáře se zaměřovaly především na jmenná spojení označující reálie (v hmotném smyslu tohoto slova) či vlastnosti; jejich význam je obecně neutrální. Existuje navíc značný počet podobných spojení, která uvedené rysy kombinují s obraznými prvky.
Základem ustáleného spojení bývá často známé literární dílo obsahující „okřídlená slova“. Například díky F. Cooperovi získal název jeho románu „Poslední Mohykán“ v mnoha jazycích obrazný význam (Koval, Koptilov 2011: 428), srov. ukr. останній із могікан a lit. paskutinis iš mohikanų (lot. pēdējais no mohikāņiem). Výrazy jako ukr. російська рулетка a lit. rusiška ruletė nebo lot. krievu rulete („ruská ruleta“) mají jiný původ, stejně jako ukr. іспанський сором a lit. ispāņu gēda („španělská hanba“). Nemáme na mysli pouze, ba ani tolik primární význam příslušného názvu, který je již obrazný, nýbrž také další, ještě abstraktnější významy. Moderním příkladem je historie „polského instalatéra“ jako symbolického označení pracovní síly přicházející z východní Evropy. Ta začala v roce 2004, kdy se fr. plombier polonais objevil v satirickém časopise a o rok později se rozšířil díky francouzskému konzervativnímu politikovi (na rozdíl od jiného obrazu, který použil: architecte estonien). Odpovídající spojení v dalších evropských jazycích získala stejný obrazný význam: srov. pol. polski hidraulik (ačkoli se po objevení tohoto symbolu přirozeně objevila negativní reakce), čes. polský instalatér, angl. Polish plumber, it. idraulico polacco, šp. fontanero polaco, port. encanador polaco atd. Je třeba poznamenat, že v tomto případě dochází k částečné ztrátě choronymické sémantiky, kterou doprovází rozšíření původního významu. Ukr. польський сантехнік, stejně jako lit. lėnkų santechnikas nebo lot. Poļu santehniķis, uváděné v některých (zejména elektronických) publikacích, však nemají status frazeologických jednotek.
4.2. Podívejme se na ustálená spojení s etnonymickými/choronymickými prvky a slovesy jako jejich základními složkami. V této oblasti lze rozlišit podobné tematické kategorie, z nichž mnohé jsou rozšířenými variantami výše uvedených příkladů.
Při rozboru celoevropských frazeologických izoglos začneme rozloučením, tj. ukr. піти по-англійському (přeloženo do litevštiny: palikti ángliškai) atd., které zjevně pochází z fr. filer (s’en aller) à l’anglaise; jde o jeden z příkladů toho, jak Francouzi na základě historického kontextu vnímají „anglické chování“. Lit. tai mãn kaĩp kìnių kalbà a lot. tā man ir ķīniešu ābece lze srovnat s řec. για μενα Κινέζικα, zatímco pozadí ukr. китайська грамота („čínské písmo“) bude nejspíš jiné. Existují také obrazná spojení s choronymy (v některých jazycích i bez nich), například lit. statýti smėlio
12
Page 13
pilis, ekvivalent francouzského bâtir des châteaux en Espagne, srov. ukr. будувати замки на піску, angl. to build castles in the air/sky atd.
Pokud jde o paremie, negativní význam etnonymických složek, které se v nich časem objevují, se zpravidla neutralizuje: ukr. непроханий гість гірше татарина („nezvaný host je horší než Tatar“) může posloužit jako typická ilustrace; srov. litev. (překlad) nekviėstas svečias yra blogesnis už totorių, pol. nieproszony gość gorszy od Tatarzyna, lotyš. nelūgts viesis ir sliktāks par tatāru. Není náhodou, že litev. Neprašytas svečias blogesnis už Gagariną patří mezi příležitostné „antipřísloví“ zaznamenané současnou litevskou badatelkou (Zaikauskienė 2004: 133).
5. ZÁVĚR
Baltské a slovanské jazyky, v našem případě litevština a ukrajinština, představují příklad specifické genetické příbuznosti, o níž svědčí mimo jiné etnonymický a choronymický materiál. Zaznamenané rozdíly se týkají především jazykové a kulturní roviny a z velké části jsou dány historickými okolnostmi.
Vzájemně přejatá vlastní označení, ukr. українці a litev. ukrainiečiai, litev. lietuviai a ukr. литовці, se z historického hlediska do jisté míry liší sémantickými charakteristikami. Odlišný původ mají některá další etnická označení, například ukr. поляки, німці a litev. lėnkai, vokiečiai. Etymologické srovnání odhaluje jak společné indoevropské rysy, tak rozdíly v původu některých názvů. Historicky podmíněné sémasiologické charakteristiky se vztahují k ukr. литвини, které nemá v litevské slovní zásobě ekvivalent, a litev. gudai, jež nemá ekvivalent v ukrajinštině, stejně jako ke kolektivním označením, například ukr. литва, které označovalo Litevce i Bělorusy a vyznačovalo se také svými „deetnonymizovanými“ významy.
Endonyma a exonyma evropských etnik se ve srovnávaných jazycích nomenklaturně zpravidla shodují.
Původní obrazné významy některých odlišných etnických označení jsou společným rysem obou jazyků. Zvláštností ukrajinštiny je pozměněná sémantika některých specifických ženských označení utvořených na choronymickém základě (např. литовка, полька, іспанка).
Tematické třídy zahrnují různé oblasti lidské činnosti. Lexikálně-sémantické rozdíly se týkají zejména obrazného užívání zdrobnělých označení (jako ukr. німчук a litev. vokietukas).
Související slovní spojení a obrazná vyjádření jsou příklady deonymizace etnonymických/choronymických prvků; zahrnují také různé tematické kategorie. Významný podíl mezi nimi tvoří mezijazykové univerzálie, zejména ty historického původu.
Zvláštní místo zaujímají frazeologická vyjádření s etnonymickými složkami. Dokládají společné či výrazně podobné kulturní a historické faktory v jazycích evropského (zejména balto-slovanského) jazykového prostoru, jakož i většinu etnických a národních stereotypů.
13
Page 14
Výše rozebraný materiál obsahuje rozmanité informace, které sdílejí především Ukrajinci, Litevci a další evropské národy, jejich kulturní, psychologické a jiné rysy, a přispívá tak ilustrativními prvky k vytváření podrobnějších jazykových obrazů světa. Téma, jímž se zabýváme, vyžaduje další výzkum, a nabízí proto perspektivy budoucího bádání v oblasti jazykových kontaktů, etno- a kognitivní lingvistiky.
ZKRATKY
Az. – ázerbájdžánština; Bel. – běloruština; Bos. – bosenština; Bulg. – bulharština; srov. – srovnej; Cr. – chorvatština; Cz. – čeština; dial. – nářeční; např. – například; Eng. – angličtina; Est. – estonština; et al. – a další; Fin. – finština; Fr. – francouzština; Gag. – gagauzština; Ger. – němčina; Gr. – řečtina; Hun. – maďarština; Ibid. – tamtéž; tj. – to jest; It. – italština; Lat. – latina; Latv. – lotyština; Lith. – litevština; LSorb. – dolnolužická srbština; OFr. – stará francouzština; OUkr. – stará ukrajinština; Pol. – polština; Port. – portugalština; Rum. – rumunština; Rus. – ruština; Serb. – srbština; Slv. – slovinština; Sp. – španělština; Sw. – švédština; Tur. – turečtina; Ukr. – ukrajinština; Uzb. – uzbečtina
REFERENCES
Aras Eva 2001: Baltic phrasebook, 2nd ed., Hawthorn, Victoria: Lonely Planet Publications, 185–278.
Balode Laimute 2022: Names of three Baltic countries – Lithuania, Latvia and Estonia. – Studii şi cercetări de onomastică şi lexicologie (SCOL) 28(1–2), 25–35.
Bańkowski Andrzej 2000: Etymologiczny słownik języka polskiego [Etymological Dictionary of the Polish Language], Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN.
Beleckij Andrej A. 1972: Leksikologija i teorija jazyka (onomastika) [Lexicology and Theory of Language (Onomastics)], Kiev: Izdatelstvo Kievskogo universiteta.
Butkus Alvydas 1998: The Lithuanian Nicknames of Ethnonymic Origin. – Indogermanische Forschungen 100, Strassburg: Walter de Gruyter, 223–233.
Dini Pietro U., Subačius Giedrus 2019: Lituanie et Samogitie: sources, onomastique, étymologie. – Le nom des langues en Europe centrale, orientale et balkanique, ed. P. Sériot, Limoges: Lambert-Lucas, 97–115.
DLKŽ: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas [Dictionary of the Modern Lithuanian Language], atsak. red. J. Kruopas, 1-asis leidimas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1954.
Drotvinas Vincentas 2006: Iš etnonimų istorijos [From the History of Ethnonyms]. – Terminologija 13, 160–169.
Ellingham 1999: Lexus European languages: The Rough Guide, Dictionary, Phrasebook, ed. M. Ellingham, London: Lexus Ltd.
14
Page 15
ESUM III: Etymolohi čnyj slovnyk ukrajinskoji movy [Etymological Dictionary of the Ukrainian Language] 3, hol. red. O. S. Melnyčuk, Kyiv: Naukova dumka, 1989.
ESUM IV: Etymolohi čnyj slovnyk ukrajinskoji movy [Etymological Dictionary of the Ukrainian Language] 4, hol. red. O. S. Melnyčuk, Kyiv: Naukova dumka, 2003.
ESUM V: Etymolohi čnyj slovnyk ukrajinskoji movy [Etymological Dictionary of the Ukrainian Language] 5, hol. red. O. S. Melnyčuk, Kyiv: Naukova dumka, 2006.
Fraenkel Ernst 1962: Litauisches etymologisches Wörterbuch [Lithuanian Etymological Dictionary] 1–2, Heidelberg, Göttingen: Carl Winter Universitätsverlag; Vandenhoeck & Ruprecht.
Friedlander Judith 1994: Lithuanian Jews. – Encyclopedia of World Cultures 6: Russia and Eurasia – China, ed. D. Levinson, New York: G. K. Hall & Company, 243.
Gritenienė Aurelija, Hrycenko Svitlana, Koroliovas Ihoris, Nika Oksana, Pacholok Zinaida 2022: Mažasis ukrainiečių–lietuvių kalbų žodynas / Malyj ukrainsko–litovśkyj slovnyk [Small Ukrainian–Lithuanian Dictionary], red. Z. Pacholok, A. Gritėnienė, Vilnius, Kyjivas, Luckas: Lietuvių kalbos institutas, Kyjivo Taraso Ševčenkos nacionalinis universitetas, „Ukrainos“ universiteto Lucko visuomenės vystymosi institutas.
Hrinčenko Borys D. 1908: Slovar ukrajinskoji movy [Dictionary of Ukrainian Language] 2, Kyjiv: Kievskaja Starina.
Karaliūnas Simas 1995: Lietuvos vardo kilmė [The Origin of the Name “Lithuania”]. – Lietuvių kalbotyras klausimai 35, 55–91.
Karaliūnas Simas 2004: Baltų praeitis istoriniuose šaltiniuose 1, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.
Karulis Konstantīns 1992. Latviešu etimoloģijas vārdnīca [Dictionary of Latvian Etymology] 1–2, Rīga: Avots.
Koval Alla, Koptilov Viktor 2011: Krylatі slova v ukrajinsʹkij movi [Catchphrases in the Ukrainian Language], Kyjiv: Jaroslaviv Val.
Kregždys Rolandas 2015: S. Karaliūnas, Baltų etnonimai: monografija [recenzija] [S. Karaliūnas, Baltic Ethnonyms: Monograph [Review]]. – Baltu filoloģija 24(2), 143–170.
Laučiūtė Jūratė 2004: Sledy baltijskich etnonimov v onomastike Slavii [Traces of Baltic Ethnonyms in the Onomastics of Slavia]. – Baltijskij filologičeskij kurjer 4, 70–74.
LKŽe: Lietuvių kalbos žodynas [Dictionary of the Lithuanian Language] (1–20, 1941–2002), el. variantas, redaktorių kolegija: G. Naktinėnė (vyr. redaktorė), J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė; programuotojai: E. Ožeraitis, V. Zinkevičius, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, atnaujinta versija, 2018. Prieiga internete: http://www.lkz.lt.
15
Page 16
Lyberis Antanas 2005: Lietuvių–rusų kalbų žodynas / Литовско–русский словарь [Lithuanian–Russian Dictionary], spec. redaktorius V. Čekmonas, 4-oji laida, Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
Motora Evhenija V., Nepokupnyj Anatolij P. 1989: Mižetnični zviazky v ukrajins’kij antroponimiji XVII st. [Cross–Ethnic Stars in the Ukrainian Anthroponymy of the 17th Century], Kyiv: Naukova dumka, 59–63.
Nebesky Richard 2001: Lonely Planet Phrasebook Guides: Central Europe Phrasebook, 2nd ed., Melbourne: Lonely Planet Publications.
Nepokupnyj Anatolij P. 1964: Arealnye aspekty balto-slavi︠a︡nskich iazykowych otnoshenij [Areal Aspects of Baltic-Slavic Linguistic Relations], Kiev: Naukova dumka.
Nepokupnyj Anatolij P. 1994: Apeliatyvu lytуa v “Eneidi” I. P. Kotliarevskoho ta joho kulturno-istoryčna parallel u “Nesamovytomu Rolandi” L. Ariosto [The Appellative Lithuania in I. P. Kotliarevskii’s “Aeneid” and Its Cultural and Historical Parallel in “The Untamed Roland” L. Ariosto], Kyiv: Naukova dumka, 288–293.
Nepokupnyj Anatolij P. 1998: Etnonim litva i nazvanie družiny ženicha v svadebnych pesniach Ukrainy, Belorussii i Polši [The Ethnonym Lithuania and the Name of the Groom’s Retinue in Wedding Songs of Ukraine, Belarus, and Poland]. – Senosios raštijos ir tautosakos sąveika: kultūrinė Lietuvos Didžiosios kunigaikštystės patirtis, kn. 6, par. R. Repšienė, Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas, 88–104.
Nepokupnyj Anatolij, Taranenko Aušrelė 2004: Z Ukrajiny do Lytvy: ukrainsko–lytovskij rozmovnyk [From Ukraine to Lithuania: Ukrainian–Lithuanian Phrasebook], Luck: Volynska oblastna drukarnia.
NPL 1970: Nouveau Petit Larousse, dir. É. Guillon et al., Playa: Pueblo y Educación ICL.
Ponomarenko Volodymyr 2023: Doktor Nepokupnyj i joho Lytvaija [Dr. Nepokupny and His Lithuania]. – Balto–Slavo–Germanica: movni kontakty v synchronii i diachronii: zbirnyk tez dopovidei, Kyiv: Vydavnyčyj dim Dmytra Buraho, 22–27.
Roback Aaron A. 1944: A Dictionary of International Slurs (Ethnophaulisms): With a Supplementary Essay on Aspects of Ethnic Prejudice, Cambridge, Mass.: Sci-Art Publishers.
SJP IV: Słownik języka polskiego [Polish Dictionary] 4: L–Ni, red. naczelny W. Doroszewski, Warszawa: Wiedza Powszechna, 1962.
Skopnenko Oleksandr 2023: Litva, Letuva, litovcy, lietuvіsy, lytyny, licvyny v sučasnomu bіloruskomu uzusi [Lithuania, Letuva, litovci, letuvysy, lytvyny, lytsvyny in Modern Belarusian Usage]. – Balto–Slavo–Germanica: movni kontakty v synchronii i diachronii: zbirnyk tez dopovidei, Kyiv: Vydavnyčyj dim Dmytra Buraho, 28–34.
Smoczyński Wojciech 2016: Słownik etymologiczny języka litewskiego [Etymological Dictionary of the Lithuanian Language], wyd. drugie, na prawach rękopisu.
Sohlman Interpreter No 2: English, French, German, Russian, W. J. Adams, London: Edward Hack.
16
Page 17
SUM: Slovnyk ukrajinskoji movy [Dictionary of the Ukrainian Language], vidp. red. V. V. Žajvoronok, Kyiv: Prosvita, 2016.
SUM IV: Slovnyk ukrajinskoji movy [Dictionary of the Ukrainian Language] 4: I–M, hol. redkol. I. K. Bilodid, Kyiv: Naukova dumka, 1973.
SUM V: Slovnyk ukrajinskoji movy [Dictionary of the Ukrainian Language] 5: H–O, hol. redkol. I. K. Bilodid, Kyiv: Naukova dumka, 1974.
Superanskaja Aleksandra V. 1978: Gruppovye oboznachenija ljudej v leksičeskoj sisteme jazyka. Imia naricatelnoe i imia sobstvennoe [Group Designations of People in the Lexical System of Language], Moskva: Nauka, 59–83.
Taranec Valentyn H. 2013: Ukraj inci – etnos i mova [Ukrainians – Ethnicity and Language], Odesa: ORIDU NADU.
Teixeira da Silva Jaime A. 2025: Linguistic Wokeism: Revisionism of the Gypsy Moth and Asian Carp, and Fate of the Russian Salad. – Acta Linguistica Lithuanica 92, [1–8]. DOI: https://doi.org/10.35321/all92-12.
Tymčenko Evhen 2003: Materialy do slovnyka pysemnoji ta knyžnoji ukrajinskoji movy XV–XVIII st. [Materials for the Dictionary of the Written and Literary Ukrainian Language of the 15th–18th Centuries], Kyiv, New York: VPTs “Litopys”.
Webster’s 1973: Webster’s Seventh New Collegiate Dictionary: Based on Webster’s Third New International Dictionary, Habana: Instituto Cubano del Libro.
Zaikauskienė Dalia 2004: Nauji metai – nauji lapai. Šiuolaikinės patarlių raidos tendencijos [“New Year, fresh leaves”: modern tendencies in the development of proverbs]. – Tautosakos darbai 21(28), 127–136.
Zingarelli Nicola 2005: Vocabolario della lingua italiana, Bologna: Zanichelli editore.
