Disertace o litevské terminologii

AUŠRA RIMKUTĖ

Ústav litevského jazyka

1961

Antanas BALAŠAITIS. Dějiny litevských lingvistických termínů. Disertace pro získání hodnosti kandidáta filologických věd (Vilnius).

V disertaci jsou přehledně popsány lingvistické termíny, které se používaly od M. Mažvydova Katekizmo až do roku 1961. Materiál byl shromážděn z gramatik, hlavních slovníků litevského jazyka, nejvýznamnějších lingvistických děl, článků apod. Termíny jednotlivých lingvistických oborů jsou popsány spolu s vývojem těchto věd. Podrobně jsou pojednány termíny gramatiky, lexikografie, lexikologie, dialektologie, akcentologie a obecné baltské lingvistiky.

Disertace se skládá z pěti částí, závěrů a přílohy, která obsahuje dva rejstříky: historický rejstřík litevských lingvistických termínů a abecední rejstřík všech termínů rozebíraných v disertaci. V první části jsou stručně shrnuty gramatiky litevského jazyka – od gramatiky D. Kleina (1653) až po gramatiky J. Jablonského (1901, 1911, 1919). Až do 19. století se gramatiky litevského jazyka vydávaly latinsky nebo německy a termíny v nich byly podle středověké západoevropské tradice latinské. Teprve od čtyřicátých let 19. století se gramatiky začaly psát litevsky. V gramatice latinského jazyka sestavené S. Daukantasem (1837) jsou vyloženy hlavní otázky morfologie litevského jazyka a užívají se v ní litevské termíny. Ve druhé polovině 19. století vytvářeli litevskou gramatickou terminologii J. Juška, A. Baranauskas a K. Jaunius. Na konci 19. století se již užívaly základní termíny fonetiky, jazyka a slovních druhů, např.: samohlásky, dvojhlásky (K. Kasakauskas), podstatné jméno, přídavné jméno (S. Daukantas), slabika, kořen, koncovka (J. Juška), písmeno, pravopis (A. Baranauskas), předpona, přípona, složená slova, sloveso (K. Jaunius) aj. Zvláště významné jsou gramatiky J. Jablonského, které měly velký vliv na vývoj spisovného litevského jazyka.

Ve druhé části disertace je stručně nastíněna historie litevské lexikografie. Velký prostor je věnován pracím K. Būgy a termínům v nich užívaným

Terminologija | 2007 | 14

179

termínům, např.: výpůjčky, cizí slova, osobní jména aj. Podle autora se termíny lexikologie a lexikografie začaly ve větší míře užívat teprve kolem poloviny 20. století. Ve třetí části se rozebírá vývoj dialektologie a dialektologické termíny, např.: nářečí (A. Baranauskas), mluva, podřečí (K. Jaunius) aj. Ve čtvrté části je na základě prací F. Kuršaitise, K. Jaunia a K. Būgy popsána akcentologická terminologie, např.: přízvuk s přízvukem na začátku, přízvuk s přízvukem na konci (A. Baranauskas), stoupavý, lomený přízvuk (K. Būga) aj. V páté části je věnována hlavní pozornost mezinárodním termínům užívaným v lingvistice, které jsou společné mnoha jazykům, včetně jazyků baltských. Na konci disertace jsou uvedeny podrobné závěry.

1968

Stasys KEINYS. Typy tvoření litevských jednoslovných termínů. Disertace pro získání hodnosti kandidáta filologických věd (Vilnius).

Disertace si klade za cíl ukázat skutečné procesy tvoření slov v terminologii a představit typy tvoření termínů doporučené k užívání. Materiál byl shromážděn ze slovníků právních (1954), geologických a fyzickogeografických (1956), fyzikálních (1958), sportovních (1959), melioračních (1960), chemických (1960), textilních (1962) a literárních (1962) termínů, které tehdy posoudila Terminologická komise Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd. Disertace se skládá z předmluvy, dvoudílné studie, závěrů, seznamu zkratek a bibliografie.

V první části Přehled teoretických základů a praktické práce při vytváření litevské terminologie jsou probírány obecné zásady tvorby terminologie a hlavní tendence. Historie terminologie začíná starými litevskými písemnými památkami – díly M. Mažvydase, M. Daukši a K. Sirvydase. Druhá etapa je spojena s činností významných osobností 19. století, jako byli S. Daukantas, L. Ivinskis, J. Pabrėža a další. Zvláštní pozornost je věnována dílům J. Jablonského, K. Būgy a S. Šalkauskise. Probírá se, jak byla terminologie různých oborů utvářena a normalizována.

Ve druhé části jsou synchronně rozebírány současné typy tvoření jednoslovných termínů. Autor zkoumá pouze tvoření jednoslovných termínů odvozených od podstatných jmen. V této části jsou podrobně probírány deriváty s příponami, koncovkami a předponami a jsou uvedeny nejproduktivnější přípony. Podle St. Keiny je většina užívaných odvozených podstatných jmen tvořena pomocí přípon; například ve zmíněných slovnících je přibližně 5 000 odvozenin vytvořených prostředky samotného litevského jazyka. Na konci disertace jsou uvedeny podrobné závěry.

180 Aušra Rimkutė │ Lietuvių terminologijos disertacijos

1969

Kazimieras GAIVENIS. Složené termíny v současné litevštině. Disertace k získání hodnosti kandidáta filologických věd (Vilnius).

K. Gaivenis podrobně rozebírá strukturu litevských složených termínů (typy, pořadí jednotlivých složek, transformace aj.), sémantické funkce vedlejších složek a také uvádění složených termínů a jejich definice v terminologických slovnících. Příklady byly shromážděny z terminologických slovníků vydaných v poválečných letech a z původních odborných děl různých oborů.

Disertace se skládá ze čtyř kapitol. V první kapitole se pojednává o pojmu složeného termínu, jeho označení, vlastnostech a vztazích k ostatním kategoriím lexikologie. Ve druhé kapitole se zkoumá struktura složených termínů. Na konci kapitoly jsou uvedeny závěry. Autor píše, že za složené termíny je třeba považovat nikoli všechna slovní spojení uváděná v terminologických slovnících, nýbrž pouze ta, jejichž hlavními složkami jsou podstatná jména. V současné litevštině se nejčastěji užívají složené termíny tvořené dvěma složkami, z nichž většinu představují druhové složené termíny. Ve třetí kapitole jsou popsány sémantické funkce vedlejších složek složených termínů. V poslední kapitole disertace se pojednává o tom, jak jsou složené termíny uváděny a vysvětlovány v terminologických slovnících. Autor zdůrazňuje, že terminologické slovníky mají co nejúplněji a nejpřesněji uvádět celý systém terminologických pojmů určitého vědního oboru. Proto do nich mají být racionálně zahrnuty složené termíny všech typů a jejich gramatické konfigurace.

1983

Angelė KAULAKIENĖ. Kalky v současné litevské technické terminologii. Disertace k získání hodnosti kandidáta filologických věd (Vilnius).

Bez kalků se neobejde žádná terminologie nového oboru. Kalkování je složitý proces. Souvisí s mnoha dalšími teoretickými otázkami terminologie, například s překládáním, přejímáním, tvořením slov, polysémií, homonymií aj., proto je jeho zkoumání přínosné a aktuální nejen pro terminologii, ale i pro celý spisovný jazyk. V disertaci jsou zkoumány kalky z Rusko-litevského polytechnického slovníku (1959), Rusko-litevského-anglického slovníku výpočetní techniky (1971) a Slovníku fyzikálních termínů (1979).

Disertace se skládá z předmluvy, čtyř částí, závěru, sedmi tabulek, seznamů pramenů a literatury a přílohy (rejstříku kalků a nepřímých výpůjček). První část se věnuje především teoretickým otázkám kalkování pro-

Terminologija | 2007 | 14 181

blematice, například kritériím, podle nichž se určuje, že termín je kalkem, a také hodnocení kalků a kalkování apod. Kalky se dělí do skupin: slovotvorné, sémantické, frazeologické a složené kalky. Tyto skupiny se dále člení na podskupiny. Ve druhé části se zkoumají slovotvorné kalky, např.: antslėgis, srov. rus. сверхдавление, angl. superpressure; nelaidininkas, srov. rus. непроводник, něm. Nichtleiter aj. Zkoumají se také složená slova užívaná ve fyzice – kalky, např.: savi­vartis, srov. rus. самосвал; bangomatis, srov. rus. волномер, angl. wavemeter. Ve třetí části se zkoumají sémantické kalky (nazývané také kalky významu), při nichž se přejímá význam slova, např.: gervė, srov. rus. лебёдка (přejatý význam „zařízení, kterým lze něco zvedat nebo přemísťovat“). Frazeologické a složené kalky jsou probírány ve čtvrté části, například termíny užívané ve fyzice baltasis triukšmas, srov. rus. белый шум, angl. white noise; aukštadažnis greitintuvas, srov. rus. высокочастотный ускоритель, něm. Hochfrequenzbeschleuniger. Podle autorky vznikají kalky tehdy, když ve spisovné litevštině a nářečích není vhodné slovo pro pojmenování potřebného pojmu, a také tehdy, když se neužívá přejatý nebo mezinárodní termín. Za úplné kalky se považují termíny, jejichž tvoření je nelitevské a jejichž motivace byla převzata. Některé kalky jsou normativní, jiné nenormativní, např.: nuriebinimas, srov. rus. обезжиривание, něm. Entfettung aj.

1993

Jonas KLIMAVIČIUS. Terminologický systém meliorací.Disertace k získání doktorátu humanitních věd (Vilnius).

V disertaci se zkoumají „nikoli tolik vědecké soustavy pojmů jako spíše jazykové sémantické mikrosystémy termínů, a to nejen z terminologického, ale i z lexikografického hlediska. Protože věda a její pojmový aparát jsou mezinárodní a část pojmů se označuje mezinárodními slovy, začíná se nejprve dialektologickou analýzou – přejímáním a kalkováním (přejatých slov a kalků); dále se zkoumají shody a rozdíly – transformace mikrosystému vyvolané vlastnostmi mateřského jazyka.“ Autor zdůrazňuje, že meliorace je stará jako zemědělství, tedy obdělávání půdy – počátek a základ veškeré kultury a různých kultur. Samotné slovo je mnohem novější. Podrobně se pojednává o původu a dějinách meliorace, synonymech a antonymech (degradace, deteriorace, pejorizace) a také o cizojazyčných ekvivalentech (zvláště bohaté anglické polyonymii). Dále jsou popsány hydrologické a další termíny související s meliorací, jejich původ a užívání. Samostatně jsou podrobně rozebrány druhy zemědělských meliorací: hyd-

182

Aušra Rimkutė | Lietuvių terminologijos disertacijos

romeliorace – odvodňování (a drenáž), zavlažování, zast. irrigace; agromeliorace a další druhy, systémy a způsoby. V práci jsou formulovány dva obecnější závěry: 1) systémová povaha terminologie a její historický vývoj vedou ke střetům mezi starými a novými členy systému, což způsobuje jeho proměnu; 2) na terminologické systémy působí obměna slov – výpůjčky, kalky a novotvary.

2000

Albina AUKSORIŪTĖ. Terminologická práce Laurynase Ivinskise. Disertace z humanitních věd (Vilnius).

Autorka zkoumá rukopisná a tištěná díla Laurynase Ivinskise (1810–1881), významného představitele žemaitského litevského národního hnutí poloviny 19. století, vydavatele litevských kalendářů a jednoho z tvůrců litevských termínů pro přírodní vědy, zejména botaniku; tato díla obsahují více než 6 000 termínů a nomenů. Podrobně jsou analyzovány termíny nejrozsáhlejšího rukopisného díla L. Ivinskise Prigimtūmenė.

Disertace se skládá z úvodu, přehledové části, dvou analytických částí, závěrů, seznamu literatury a seznamu publikací k tématu disertace. V úvodu je vymezen cíl práce, metody, struktura a předmět výzkumu. V první, přehledové části jsou pojednány výzkumy díla L. Ivinskise, terminologické a pravopisné zvláštnosti jeho spisů a jeho polsky psaná díla zabývající se litevským jazykem. Jsou představeny tištěné práce (kalendáře a publicistické dílo Pasauga) i rukopisné práce (Prigimtūmenė, Grybų atlasas, Būdo gydymo ligų žmonių ir gyvulių, koncept, a dochované Lenkų–žemaičių kalbų žodyno, Rusų–lietuvių kalbų žodyno a Rusų–lietuvių–lotynų–lenkų kalbų žodyno fragmenty), v nichž se užívá mnoho termínů z lidového léčitelství, veterinární medicíny, zemědělství, řemesel, astronomie, geografie, botaniky, mineralogie, zoologie a dalších oborů. Typy pojmenování taxonomických kategorií a taxonů, které k nim náležejí, jak je uvádí L. Ivinskis, jsou zkoumány ve druhé části. Podle autorky se L. Ivinskis při uvádění termínů taxonomických kategorií vyhýbal přejatým slovům pocházejícím z latiny či jiných jazyků a snažil se najít užívané litevské slovo nebo sám vytvořit nové (namísto termínů klasė, triba, varietetas užíval nuodali, režtą, atmainą).

Ve třech kapitolách závěrečné části jsou rozebrány způsoby pojmenování pojmů v díle Prigimtūmenė: terminologizace běžných slov, tvorba novotvarů a přejímání termínů. Termíny z geografie, meteorologie a dalších přírodních věd, které L. Ivinskis terminologizoval, a názvy rostlinných rodů jsou zkoumány v kapitole Terminologizace běžných slov, např.: bouře, mrak,

Terminologija | 2007 | 14 183

wièsulas, wiètra; àuksas, juodžemis aj. Názvy minerálů a rodů hub a rostlin jsou zkoumány v kapitolách Tvorba novotvarů a Přejímání termínů. Tvorba novotvarů – jeden z hlavních způsobů, jimiž L. Ivinskis vytvářel termíny – představuje více než pětinu všech názvů minerálů v díle Prigimtūmenė a dvě pětiny všech názvů rodů hub a rostlin. Odvozeniny vytvořené L. Ivinskisem jsou pojednány podle derivačních formantů, zatímco složené novotvary podle složek kompozit. Více než dvě pětiny všech názvů rodů rostlin a hub v díle Prigimtūmenė tvoří nejasné termíny.

Termíny z přírodních věd vytvořené L. Ivinskisem jsou nejen zajímavými fakty z dějin jazyka, ale také zdrojem současné terminologie, z něhož botanici 20. století čerpali při tvorbě a úpravě názvů rostlin.

2001

Birutė BRIAUKIENĖ. Petras Avižonis a jeho litevská lékařská terminologie.Disertace z humanitních věd (Kaunas).

Popisnou a srovnávací metodou jsou zkoumány lékařské termíny Petra Avižonise (1875–1939), slavného lékaře z počátku 20. století, významného představitele vědy, vzdělávání a kultury a autora Lietuviškos gramatikėlės (1899). Předmětem disertace je přibližně 5 000 termínů shromážděných z odborných lékařských prací P. Avižonise: Akių ligų vadovo, jeho článků v časopise Medicina aj. (přesný seznam pramenů termínů je uveden na konci práce). V přehledové kapitole jsou popsány nejdůležitější etapy života a činnosti P. Avižonise. Největší pozornost je věnována původu a stavbě lékařských termínů. V práci se lékařským termínem rozumí slovo nebo ustálené slovní spojení označující pojem z lékařské vědy. Autorka rozděluje lékařské termíny užívané ve spisech P. Avižonise podle původu do tří skupin: 1) litevské (41% jednoslovných a 19,7% víceslovných termínů), 2) hybridní neboli smíšené (0,5% jednoslovných a 70,2% víceslovných termínů) a 3) nelitevské, tj. výpůjčky (58,5% jednoslovných a 10,1% víceslovných termínů). P. Avižonis užíval nejvíce nelitevských lékařských termínů.

Za způsoby tvorby lékařských termínů autorka považuje terminologizaci běžných slov, tvoření termínů pomocí slovotvorných prostředků vlastního jazyka a přejímání termínů. Podle stavby se termíny užívané ve spisech P. Avižonise dělí na jednoslovné a víceslovné. Lékařské termíny jsou rovněž rozebrány z hlediska vztahů mezi základní a vedlejší složkou. V kapitole jsou pojednána synonyma termínů. Podle výsledků autorčina výzkumu vytvořil a sám navrhl k užívání více než 200 litevských lékařských termínů P. Avižonis.

184 Aušra Rimkutė │ Lietuvių terminologijos disertacijos

2005

Alvydas UMBRASAS. Litevská právní terminologie v letech 1918–1940 (terminologie hlavních zákoníků). Disertační práce z humanitních věd (Vilnius).

Disertační práce popisnou metodou zkoumá právní terminologii používanou v Litvě v letech 1918–1940. Během sledovaného období bylo vydáno značné množství různých právních textů. Zkoumány jsou čtyři nejdůležitější zákoníky: trestní, občanský a také trestní a občanský soudní řád. Protože každý z těchto zákoníků byl několikrát přeložen (z ruského originálu) do litevštiny, disertační práce hodnotí vztah mezi terminologií překladů téhož zákoníku, určuje její rozdíly a zároveň ukazuje vývoj termínů. Celkem bylo nalezeno přibližně 5 700 různých právních termínů. Jsou analyzovány z hlediska struktury, tvoření a původu a zkoumána je také synonymie. Právní termíny v zákonících jsou přehledně uspořádány také podle témat. Obecné právní termíny, termíny trestního a občanského práva a procesního práva tvoří přibližně 80% všech termínů. Zbývající termíny (asi 20%) náležejí k dalším právním odvětvím: finančnímu, správnímu, pracovnímu a ústavnímu právu, dále k soudnímu lékařství, kriminalistice aj.

Práce se skládá z úvodu, tří částí, závěrů a seznamů pramenů a literatury. V úvodu je pojednáno o stavu právní terminologie v Litvě v letech 1918–1940 a jsou také přehledově představeny prameny. První část Klasifikace právních termínů podle právních odvětví seznamuje s pojetím právního systému. Rozlišují se termíny občanského, trestního a procesního práva, obecné právní termíny, termíny finančního, správního, soudního lékařství, pracovního, ústavního (státního), obchodního a mezinárodního práva, kriminalistiky a dalších právních odvětví. Druhá část je věnována vyjadřování právních termínů. Ve třetí části jsou popsány rozdíly v terminologii zákoníků. Autor zdůrazňuje, že léta 1918–1940 jsou v dějinách litevské právní terminologie mimořádně důležitým obdobím, neboť litevština se začala používat v právních dokumentech teprve po vyhlášení nezávislosti.

Irma ZELLER. Automatické rozpoznávání a zpracování termínů. Disertační práce z humanitních věd (Kaunas).

Disertační práce pojednává o nedostatku termínů a jejich nesprávném užívání, kdy při přenášení do nevhodných kontextů dochází k záměně významů; zabývá se také příčinami a charakteristikami rozhraní mezi preskriptivní a deskriptivní terminologií. Předmětem práce je možný termín, který je v textovém korpusu automaticky rozpoznáván pomocí specializovaných počítačových programů pro rozpoznávání termínů. Cílem je určit metody automatického rozpoznávání termínů v textu

Terminologija | 2007 | 14 1 8 5

a možnosti jejich použití, vyzkoušet je a ukázat, jak se hodí pro litevštinu. I. Zeller zkoumala dva konečné elektronické soubory textů přeložených z angličtiny – korpusy. Litevský korpus stejně jako německý korpus zahrnuje stejných 1 695 právních a ekonomických dokumentů (nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska), přijatých v letech 1962–2000 Evropskou komisí a Radou Evropské unie.

Cílem je odhalit proměněné teoretické pojetí terminologie a odlišnou metodiku praktické terminologické práce, její specifika a význam. Autorka touto prací ukázala, že metody automatického rozpoznávání termínů navrhované deskriptivní terminologií lze použít i pro litevštinu. Z teoretického hlediska je hodnocen dosud v litevštině nepublikovaný teoretický materiál o metodice automatického rozpoznávání termínů a jejich uznávání za termíny.

Disertační práce se skládá z úvodu, čtyř částí, závěrů, seznamu literatury a dvou příloh. První část Vývoj preskriptivní a deskriptivní terminologie podává přehled o stavu terminologie ve 20. století a o preskriptivní a deskriptivní terminologii. Druhá část představuje metodiku automatického rozpoznávání termínů, možnosti, metody a prostředky rozpoznávání termínů a jejich uznávání za termíny. Třetí část popisuje experiment s automatickým rozpoznáváním termínů a analyzuje jeho výsledky. Poslední část se snaží zhodnotit a předvídat přínos takového rozpoznávání a zkoumá možnosti praktického uplatnění automatického rozpoznávání termínů v litevské terminologii. Autorka na základě experimentu s automatickým rozpoznáváním termínů v korpusech textů z uvedených pramenů dochází k závěru, že automatické rozpoznávání termínů v textu pomocí specializovaných programů je skutečně možné.

2006

Nijolė LITEVKIENĖ. Litevské a latinské složené anatomické termíny. Disertační práce z humanitních věd (Kaunas).

Zkoumají se složené anatomické termíny (2 024 litevských a 2 506 latinských), získané z Atlasu anatomie T. Westona, připraveného a vydaného v Londýně v roce 1995, a z doplněného překladu do litevštiny od J. Tutkuvienė (1997), dále z Slovníku lékařských termínů (1980), Anatomie člověka S. Pavilonise (1984) a dalších zdrojů. Cílem disertační práce je analyzovat syntagmatické a paradigmatické vztahy složených anatomických termínů. Litevské a latinské dvouslovné a víceslovné anatomické termíny jsou analyzovány z hlediska shod a rozdílů. Dále se zkoumají litevské a latinské složené

186

Aušra Rimkutė | Lietuvių terminologijos disertacijos

četnost anatomických termínových struktur a tendence v jejich užívání; systematizují se zákonitosti variování složek litevských a latinských termínů.

Disertace se skládá z pěti kapitol. V úvodu se pojednává o předmětu práce, cílech, zkoumaném materiálu, metodách, aktuálnosti a novosti tématu, praktickém přínosu práce, její struktuře a rozsahu; uvádí se seznam publikací. Ve druhé kapitole je podán přehled latiny jako mezinárodního jazyka lékařské vědy a etap tvorby anatomické nomenklatury. Ve třetí kapitole jsou představeny aspekty shody a rozdílů litevských a latinských dvojslovných až osmislovných anatomických termínů a jejich strukturní skupiny. Ve čtvrté kapitole jsou analyzovány eponymické složené anatomické termíny. V páté kapitole jsou shrnuty výsledky provedeného teoretického výzkumu.

Analýza složených litevských a latinských anatomických termínů, kterou provedla N. Litevkienė, doplňuje výzkum lékařské terminologie, zdůrazňuje rozdíly a společné rysy latinské a litevské terminologie, které určují tendence v tvorbě terminologie této oblasti a jimiž by se bylo možné řídit při psaní anatomických učebnic, přípravě slovníků lékařských termínů a anatomických atlasů.

Doručeno 2007-11-13

Aušra Rimkutė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]

Terminologija | 2007 | 14 187