LIETUVIŲ KALBOS SPECIALIOJI LEKSIKA

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXII (1983)

E. GRINAVECKIENĖ

LEXIKUM LITEVSKÉHO PŮVODU V BĚLORUSKÝCH NÁŘEČÍCH PŘI HRANICÍCH LITVY

Běloruská nářečí při hranicích Litvy, jimiž se mluví v běloruské SSR v Vitebské, Minské a Grodenské oblasti, v litevské SSR v okresech Švenčionys, Ignalina, Vilnius, Trakai a Šalčininkai a v lotyšské SSR v okolí Daugavpilsu, představují významné ohnisko litevsko-běloruských jazykových kontaktů a bohatou studnici jazykového pokladu, která neustále poskytuje nový materiál mluveného jazyka osvětlující složitou kontaktní situaci tohoto území v historickém vývoji. Během dialektologických expedic lze zde dodnes každý den slýchat z úst lidí značné množství slov neslovanského původu a užití, mezi nimiž je mnoho výpůjček litevského původu. Většina z nich v běloruských nářečích obvykle již dobře zdomácněla, přizpůsobila se celému systému běloruského jazyka, vrostla do něj a podřídila se jeho zákonitostem. Jejich celková podoba je slovanská: slovanská koncovka, přípona, předpona; pouze základní jádro takových slov — jejich kořen (zejména jeho konsonantismus), stejně jako význam slova, které jsou dosud poměrně stabilní, umožňují rozpoznat jejich původní baltskou podobu a určit jejich úzkou souvislost s odpovídajícími litevskými slovy. Vyskytují se tu také lexémy litevského původu, jejichž sémantická souvislost s litevskými slovy téhož kořene je nepochybná, avšak současná litevština již ne vždy zachovala jejich přímé ekvivalenty nebo podoby těchto slov, které litevština měla v minulosti a z nichž si je běloruská nářečí vypůjčila a které daly podnět ke vzniku dané výpůjčky.¹

Tento článek přináší soubor lexika litevského původu z běloruských nářečí, který může do jisté míry přispět k jasnějšímu řešení otázky litevsko-běloruských jazykových kontaktů. Článek je doplněním a pokračováním materiálu, který byl k tomuto tématu publikován dříve². Materiál byl z větší části čerpán z našich vlastních terénních zápisů³, z vydaných, k vydání připravovaných i rukopisných slovníků běloruských nářečí a jejich kartoték⁴ a z některých publikací věnovaných lexiku běloruských nářečí⁵.

¹ Například všechna zde probíraná běloruská (a také polská) nářečí při hranicích Litvy dobře uchovala starý, v našich nářečích vzácný název hlavního města Litvy Vilnia, Vīlnia (Вільня), např. быў у Вільні; ехаў да Вільні; Вільня вельмі далёка a další.

² Viz Гринаве́цкене Э., Мацкевич Ю. Ф., Романович Е. М., Чеберук Е. И. Бытовая лексика литовского происхождения в Западной Белоруссии. — LT (LKK, t. 16), V., 1975, s. 163—195.

³ O sídlech, z nichž jsme během dialektologických expedic shromáždili materiál běloruských nářečí použitý v této práci, viz СБГ, т. 1, с. 15—19, т. 2, с. 6.

⁴ СБГ, т. 1—3; т. 4 (v tisku) a kartotéka téhož slovníku, uložená v rukopisném archivu Dialektologického oddělení Ústavu jazykovědy J. Kolase Akademie věd BSSR, dále Сялянковія Т. Ф. Слоўнік Гродзенскай вобласці. Вып. 2. — Гродна, 1975 (rukopis uchovávaný u autorky). Sídla, z nichž jsme zkoumané lexémy čerpali ze slovníku T. Сцяшковіч, jsou označena hvězdičkou v šifrách zkratek připojených na konci článku za přesnou lokalizací daného místa.

⁵ Viz NL, ŽS, NS.

182

Veškerá tato slovní zásoba je v článku uvedena v abecedním pořadí. Každé heslo pojednává o samostatném lexému, uvádí jeho význam a lokalizaci a přináší doklad. Při rozpoznávání kořene lexému se především snažíme nalézt možný litevský zdroj, z něhož mohl být přejat, a prokázat příbuznost výpůjčky a litevského protějšku. Je-li to třeba, v jednotlivých případech se někdy znovu posuzuje dosavadní etymologie některého z těchto běloruských lexémů, uvádějí se údaje, které umožňují o ní pochybovat, a nezřídka se předkládají argumenty pro návrh nové etymologie.

або́рка ‚malá otýpka, pásek‘: Аборкай завяжы курпцы лапы і нагі. Jan., srov. také bělor. або́рса ‚konopný provázek‘ téhož kořene: Прынясі аборсу мяшкі завязаць. Kuch., або́ра ‚řemínek k lýkovým střevícům‘ < абовора (СБГ, 1,38). Slova jsou litevského původu, srov. litev. apvarà < aparà, apvarstė, vérti, viz také ЭСБМ, 1, 55–56.

абдзі́ртус, абдзі́рксе ‚otrhanec, člověk, který si trhá oděv nošením a nešetří jej‘: Не дам адзежы абдзі́ртысу гэтаму. Mik. На істым абдзі́рксе ніякая адзежа не ззярыцца. Žod. Ačkoli je tento kořen v litevštině i běloruštině samostatný (srov. bělor. абдзі́раны ‚otrhaný‘ Grauž.; абдзіра́нец ‚otrhanec‘ Bak.; litev. dirti ‚trhat, nosit‘), абдзі́ртыс má však význam příčestí a je utvořeno nikoli podle běloruského způsobu tvoření příčestí, nýbrž podle litevského; srov. litev. apdiṙtas ‚roztrhaný, obnošený‘ a bělor. абдзі́раны. Lze se proto domnívat, že celý tento lexém byl převzat z litevštiny. Obdobně je tomu nepochybně i u абдзі́ркс, srov. litev. dirikas ‚ten, kdo trhá oděv‘. Nepochybný příbuzný těchto lexémů, bělor. абдзі́ркус ‚ten, kdo rychle strhne oděv‘, je v ЭСБМ, 1,46 hodnocen jako uměle zlatinizovaná (штучная лацінізаваная) forma. Protože tato domněnka není podrobně zdůvodněna, je značně pochybná. Podle našeho názoru má nejspíše čistě litevskou morfologii i lexém абдзі́ркус, stejně jako абдзі́ртыс.

абду́лейка ‚nafoukanec‘ Kalan. ЭСБМ, 1, 46 spojuje lexém sémanticky buď s příčestím абду́лы ‚апухлы‘, nebo s litev. apdūjelis (turėtų būti apdūjelis) ‚дурань‘. Žádný z těchto odhadů však není podložen, neboť při etymologizaci nebyla zohledněna původní podoba tohoto lexému. Ve skutečnosti vzniklo абду́лейка metatezí (nejspíše kvůli snazší výslovnosti) z *адбу́лейка, které je litevské; srov. atbulėika.

абманта́чнъ ‚kosou odsekat při okrajích‘: Сусім абмантачну́ міне сусед. Šil. Lexém nepochybně souvisí s bělor. абмянціць ‚zbít z kůže‘ (СБГ, 1,63), мянціць ‚ostřit kosu‘ Мсс., Гем., мянта́шка ‚ocílka‘ Дан., мянта́шанне ‚ostření kosy‘ Уш., мянта́шчыць ‚ostřit kosu‘ Вас., памянта́шчыць ‚rozbít (nádobí, nábytek)‘ Сел., мянціўка ‚ocílka‘ Алч., мянці́ла ‚ocílka‘ Ад. jsou příbuzné. Všechna tato slova jsou litevského původu, srov. litev. menītė, mentė ‚naběračka; ocílka‘ męšti ‚tlouci, míchat‘. Vzhledem ke všemu uvedenému je podle našeho názoru nepodložené spojovat příbuzný těchto lexémů, bělor. адмянціць ‚silně zbít‘ s pol. miać ‘мяць’ nebo тесыць ‘мутыць’ (ЭСБМ, 1, 87).

ако́та ‚rybí kost‘: Як ступыш ажурой, то ако́ты няма. Rag. Zdroj lexému představuje litev. akuotas téhož významu, srov. také СБГ, 1, 73.

183

alėč ‚bažina, prameniště na louce‘: Заўтра бацька поӣдзя на алёсе касіць. На альсе ужо даўно скосілі сена. Berš. Кажды нот⁶ на альсе сена рабілі, а нэты нот на санажацці далі. NS, 40, srov. альсавое сена. Mal. Slova je třeba odvozovat od lie. alaušai ‚mokrá místa‘, srov. alėti ‚téci, proudit‘, viz СБГ, 1, 78. K au: o srov. bělor. kròuša < litev. kraũšis, nón-ki < paũtai. V paradigmatu alėč se vše řídí zákonitostmi běloruštiny, stejně jako u avėč. Odvození tohoto lexému od litev. alksnis v ЭСБМ, 1,106 by proto podle našeho názoru mělo být odmítnuto.

апока ‚lenoch‘: Уся дзяруўня ведаець, што Іван апока. NS, 84. Hi ляжы, як апока, схадзі хоць другой ужні. NS, 132. Slovo má přenesený význam. Podle našeho názoru by mohlo etymologicky souviset s litev. апіокаѕ ‚omezenec, hlupák, blázen‘, ačkoli srov. ЭСБМ, 1, 129.

бальзені ‚příčné příčky saní‘ Kaun. Lexém je zcela zřejmou výpůjčkou z litev. balžienai, balžienos ‚totéž‘.

баляні ‚mokřiny‘: Над балянямі стаяў туман. Аст., srov. litev. balaitės, balaitės.

бальнюк ‚kozák, taková houba‘: Балюцокоў назбірала ў лесе. Pag., srov. litev. balčiūkas ‚ten, kdo má bílou barvu‘ (barva kozáku je také šedobílá).

біжуковаць „hledat, odvšivovat (hlavu)“ Bast., srov. litev. bužinėti „odvšivovat“, bužė „veš“, bužiukė „veška“. Pokud jde o kořenové u > i, srov. dialektová slova místních Litevců v okolí Rodūnie a Pelesa (okres Voranava) ovlivněná běloruštinou: sūvežė, žūmušė „zabil“, Rōdūnia vyslovují sūvežė, žībmušė, Rōgūnia atd.; viz také Мацькевич Ю. Ф., Романович Е. М., Чеберук Е. И., Гринявяцкене Е. Й. Новый случай депалатализации в литовском говоре белорусско-литовского пограничья. III sąjunginė baltų kalbotyros konferencija 1975 m. rugsėjo 25–27 d. Pranešimų tezės. V., 1975, s. 123–124.

бūkštį⁷ ‚větve jalovce či smrku záměrně ponořené do vody, aby přilákaly ryby‘ NS, 33. Lexém je nepochybně litevského původu; zvlášť patrné je to z přípony -št-, srov. příbuzné litev. pūkšta, pūkštas ‚svazek slámy zapíchnutý jako označení hranice či zákazu, přes který se nemá chodit ani jezdit‘. Znělost počátečního p litevského slova a jeho změna v b v běloruském nářečí je foneticky možná v důsledku zastření sémantiky slova; srov. obdobné bělor. бібба́мы < вібба́мы (< litev. virbti ‚zužovat se do špičky‘) ‚ohnutý do špičky‘ (LT, 166) a další případy.

важыняцца ‚vozit se‘: Дзеці важыняюцца на санках. Dub.; srov. také паважыняцца ‚povozit se‘ téhož kořene: Ён любіць паважыняцца на машине. Mak.; přen. заважыняцца ‚položit‘: Заважыняйся жыта ад ветра. Rak. Kmen těchto slov важын- je litevského původu, srov. litev. važinėtis.

вакарушки ‚večerní zábavy‘: Вакарушкі былі, танцавалі. Masc., srov. litev. vакарuš-kos.

варголы ‚vařená voda – jídlo velmi chudých lidí‘ ŽS, 80, srov. litev. vargulys ‚zakrnělá planá rostlina, nezralé utržené jablko či rybíz‘.

візікаўць ‘dívat se, hledět’: Візікайць ён на дзеўку. Akač., srov. litev. vyzėti < vyzdėti, veizėti, veizolai ‘oči’.

⁶Běloruské frikativní r se v příkladech zapisuje písmenem h latinské abecedy.

⁷Autorka děkuje vědeckému pracovníkovi J. Kolasova jazykovědného institutu AV BSSR V. Svečinskému za upozornění na možný litevský původ tohoto lexému.

184

вѣдаря ‘vepřový žaludek’: Вѣдаря смачна. Až, srov. litev. vėdaras, vėdarai.

вянцерка ‘malý knedlíček’: Вянцерка рыбы. Klad. Předchůdcem zdrobnělé podoby slova je litev. virtinė, z níž vznikla metatezí; srov. obdobné případy metateze: bělorus. абдулейка < абулейка, litev. lātrankis < rātlankis, Raulynas < Laurynas aj.

габаля ‘hrudky’: Габаля зямлі. Užat.; srov. litev. gabalaï.

галунька ‘přístavek u chléva na krmivo’ Tur., srov. litev. gālas, galūninis ‘nacházející se na konci’.

гальва ‘regulátor pluhu’: Трахтар не працуя, ба не спраўлена гальва. Kar., srov. litev. galvà (např.: galvà visą kūną valdo).

галымя ‘množství, hojnost’: Галымя часу ў мяне. Pug., srov. litev. galýbė. Podoba slova se mohla změnit vlivem sémantického přizpůsobení.

гаргара ‘velké, nemotorné zvíře’: Гэто ні карова, а так гаргара некая, тольки многа есьць. NS, 50, srov. litev. gargāras ‘velké zvíře, člověk nebo nějaká věc’.

гібі гібі ‘volání na koně’: Гігі гігі крычыць кнігайка — мы жывым пітаіць. Juod., srov. litev. gyvi gyvi ‘tamtéž’.

гіжушчы ‘zlý, rozmrzelý’: Гіжушчо дзяцей усюды лезя. Barš.; гіжлівы ‘neklidný’: Гіжлівы малец. Parch.; загіжэнь ‘vrátit se, zasmušit se, cítit se nesvůj’: Чаго ты загіжэла. Vav., srov. litev. gįžti ‘zlobit se’, gįžlūs ‘nervózní, neklidný’.

гіле́сам ‘v době říje, v době, kdy je zvěř v říji’: Гіле́сам цяшко каровы пасвіць. Pa., srov. litev. gylùs ‘doba říje’, srov. také LT, 172.

глума ‘polohlupák’: Глума што ты робіш. NS, 92, srov. litev. glūmas ‘blázen, hlupák, trouba’.

грабы ‘kosti’: Сухі — адныя грабы. Sal. СБГ, 1,472, slovo se užívá v přeneseném významu ‘ruce’: Сховай свае грабы. Odvozujeme je z litev. gróbai ‘žebra, kosti, kostra’.

грумжа ‘malá jezerní ryba’: Поўна вядро грумжы. Mich., srov. litev. gramždė, gramždė > nář. grumzdė, grumždė ‘hrouzek, mřenka’.

груткі „zrníčka“: У крахмале груткі. Dzian., srov. litevské grūdas.

гбунць „zemřít“ Var., srov. litevské geibti.

гэзлы „slabý“: Гэзлы хлопчык. Bis., srov. litevské kėžas „slabý“, kėžlys „nemotora, trouba“; ke střídání k: g srov. клямпы: глумбы.

дагілъ „bodlák“: Дагілъ ještě horší než pcháč. Sǔc. Slovo je přímou výpůjčkou z litevského dagilis „tamtéž“.

даржнік „denní ohrada“: У даржнік у дзень кароў заганяем. Mir. Даржнік je malý. Vais. Vedle se vyskytuje i příbuzný výraz stejného významu до́ржник: Выпусці парасятак на до́ржник... NS, 57. Lexémy se spojují s litevskými daržas, daržinykas „denní ohrada“ (srov. také ДАБМ, 232, LKA, 1, 46, Urb., 56–57, Nepok., 188).

дзевулюк, дзевалюк „pelyněk brotan“: Дзевулюк (дзевалюк) ат пуда. Žod., Malk. Vedle se užívá také tvarová varianta дзівэк „tamtéž“: Дзівэк — кусцік такі. Laip. Slova lze odvodit z litevských dievuliukas, dievuliakas, dievūkas „pelyněk brotan“.

дзёмядзь „pelyněk brotan“: Дзёмядзь má dobrou vůni. Malk., Juod., srov. litevské diemedis.

185

дзядзяшым „medvědí česnek“: Дзядзяшым кладуть у кілбасы, ён пах мая, зімняня часнок. Kud. Slovo souvisí s litevskými dedėšrė „totéž“, dedėšvà.

дзяшары „vėdarai“: Дзяшары pekli, jedli, i když bylo pokousané. Rag., Malk., Juod.; „tlustá střeva“: Дзяшары не скрабуць. Rakaus.; дзямарны „tlustý (o střevech)“: дзямарныя кіuki. Rag. Lexémy pocházejí z litevského dešrà „vėdarai“, srov. dešžarnė (< dešžarnė) „tlustší střevo určené k plnění klobás“.

дрыпаць „jít pomalými kroky“ Cham.; „tančit pomalými kroky“ Al.; задрыпа „zanedbanec“: Ты задрыпа, ты пуд нною носиш на сябе, сябе не абмыеш. Kud. Kořen дрып- by mohl souviset s litevskými drýb-čioti „poskakovat“, drib-čioti „třást se, poskakovat, neobratně běžet, jít poskakováním“, drib-kus „nemotora, zanedbanec, lenoch“. Ke střídání kořene b: p srov. možné změny litevského dripinė „klus“ vedle dribinė, dribina „totéž“, srov. také trýpčioti „dupat v intervalech“.

жагарас „takový vodní pták“: Жагарас у лесе ля паки водзіцца. Су́ч., srov. litevské žùgara „volavka černá“, lotyšské žugure, žuguris „čáp“.

жвяле́йшы „čilější, hbitější“: Жвяле́йшы лепей жыець. Zb., srov. litevské žvalùs.

жвянькаць „žvanit nesmysly, nezdvořile se smát“: Чаго ты жвянькаеш. Az., srov. litevské žvengti „dělat si legraci, pitvořit se“.

нажлутіцца „opít se“: I так нажлугіліся як свіні. Loz. Přenesený význam z litevského žlūgtas „mokré místo, prádlo při praní“ (srov. Parėjom kaip žlūgtas permirkę), žlūgti „máčet se“, įžlūgti „napít se, nasáknout“, prižlūgti „nasáknout, napít se“, srov. také нажлагтацца „opít se“: I дзе ты мox так нажлага-тацца. Michail.; жлактаць „hltavě pít“: Ён жлочка вотку, жлактай воду. Lag., srov. také Urb., 60. Kořen u posledních lexémů se mohl změnit na a v běloruských nářečích v důsledku takového střídání nepřízvučných samohlásek, které je v jejich fonetice možné; srov. běloruské вынлядаваць: вынлядуваць (СБГ, 1, 348), выпастак: выпустак (СБГ, 1, 362), казюра: кузўрка „brouček“ aj. Viz také СБГ, 1, 352; СБГ, 2, 353, 559.

жлёмаць „vzlykat“: Як пачаў жлёмаць, то і канца няма. Kem. Slovo pravděpodobně pochází z litevského žliùmbti, které se v nářečích vlivem asimilace vyslovuje žliùmti.

жо́маць „žvýkat“: Што ты жомаеш сухі хлеб. Dak. Slovo přešlo do nářečí z litevského žiaumóti, srov. také žiaumoti, dále srov. alėc.

жыбі́нтняй „stěnová lampa upevněná nastojato“: Жыбі́нтняй добра свеціць. Malk., Juod., Rakaus., srov. litevské žibìntas. Slovo je v nářečí staré, vzniklo nejspíše z podoby *žibint-jus (> žibinčius „ten, kdo svítí“).

жылыві́ца, жылыві́це̌, жулыві́ца „vrba jíva“: Listy жылъві́цы бляшчаць. Bistr.; Жылъві́це nařežou a pletou z ní košík. As. Жулыві́ца je křehká, listy má rozložité. Ind., srov. litevské žìlvtis, žìlvy tė, viz LT, 176. V kořeni lexému je možná změna ы: у, srov. litevské žiburỹs: žiuburỹs, běloruské выка́пываць: выка́пуваць (СБГ, 1, 354).

жырбу́ль „závitník řetězu“: Звязала жырбу́лём тужэй. Gol. Lexém pochází z litevského žvirblis „závitník řetězového kroužku“, srov. také lotyšské zvirbulis „vrabec“. K vypuštění v v kořeni srov. jiné obdobné příklady, např.: běloruské або́рка < аво́рка „stužka“, litevské aparà < apvarà „dtto“, apyniai < apvyniai.

жу́рда „trýznitel, někdo, kdo neustále otravuje“: Журда еты: бубніць і бубніць; Надзядайць – не баба, а некая журда. Miš., srov. litevské žùrdyti „zabíjet, trýznit“.

186

žėgerys „žaginiai“: Cena сушым на жэгеры. Masc. Lexém mohl v nářečí nejspíše vzniknout kontaminací litevského žaginiai, běloruského nářečního жэгіні a žagarai (srov. také Urb., 59–60).

завалка „závora (u dveří, vrat)“: Зачыні дзверы на завалку. Dak. Над вапо-там завалку закладзі. Gal.; завалка „vlas provlečený koňskou kůží, jímž vytéká hnisavá tekutina způsobená nemocí“: Пры нарыцы даешца завалка: каню пад скурай уводзіш волос, і вада сцякае па воласу. Achr.; завалкі „angína“: Баліць у горле — завалкі ў яе. Malach.; завалкі ў горле. Mer. Kořen вал- je nejspíše litevského původu, srov. valkė „závora dveří“ (LKA, 1, 40); vilkti „vléci“, valka „tah“ (např.: valką per kaminą); už-vilkti „zatáhnout“, ap-vilkti „potáhnout“, valkius „povlak na oku, na angreštu, blána“. Běloruské валіць stejně jako завал, вал souvisí s významem „převracet“, nikoli s „vléci, táhnout“.

зайнглівы „neposlušný“: Koně зайнглівы, хоть ты пад хвост ялаучыну накладай. Рас. Kořen цінг- je bezpochyby převzatý z litevského ting-ūs, dialektně cing-ūs.

закаблук „dřevěný oblouk k zachycení a vytažení provazu od sítě pod ledem“: Закаблук — абруч у неротах. Malach.; „dřevěný oblouk pluhu k zavěšení brantu“: Дзераўняная саха была абведзена драўляным закаблуком. Alchouc. Lexém má v litevštině přímé kořenové a významové protějšky — kablys „dřevěný oblouk k zachycení provazu od sítě pod ledem“, kabliukas „oblouk připevňující brant k dřevěným branám“ — a lze jej odvodit od kab-inti. V této souvislosti se nám zdá pochybným již dříve uváděný výklad původu příbuzného ruského каблук „oblouk, lučiště“ (ЭСРЯ, 2, 151).

збліндацца „zaplést se, dát se dohromady s někým“: Ён збліндаўся з другой. Val., srov. litevské blęsti „plést, míchat“, blendimas „míchání“, blendinti, nářeční blīndinti „plést, míchat“, srov. také Urb., 50, ЭСБМ, 1, 162–163.

звайкаваць „uhnat“: Цябе дзёўчата звайкуюць, хоць ты жаніўся. Sur., srov. litevské už-vaikyti.

згамжоны „pomačkaný“: Згамжона пальто. V. Baj., srov. litevské gamžuotis „mačkat se“, také glamžyti.

згойшыць, згэйшыць „zkazit“: Згэйшала сукенку што брытка лядзец. Stuk. Ён згойшыў цілігізар. Вес. Дзеўка згойшыла сваю красату. Alchouc., srov. litevské gaišinti „kazit“, geišama „konec, smrt“, geišis „kosa“.

зло́пату „zbrkle“: Злопату так зрабіў. Grauž., srov. litevské lapatái, lapatioti „běžet skokem“.

зміганы „zmatený, zmýlený“: Ён такі зміганы. Sin., srov. litevské su-mizgęs „dtto“.

змясяціцца „shluknout se“: Ужо пчолы змясяціліся ў кучку. Val., srov. litevské susimesti „dtto“.

івалка „hrdlo vrše“. Bak. Kořen lexému вал- je převzatý z litevských vilkti, valka „tažení“, srov. také įvilkti „vtáhnout tažením“, įsivilkti „vlézt dovnitř tažením“.

іксва, іксва́ „viksva“: У балоце іксва расце. Kur., Laip., Malk.; іксва жост-кая. Pan., srov. lit. viksva. Počáteční v ve slově nejspíše v běloruském nářečním prostředí odpadlo v důsledku možného zastření sémantiky; viz také СГІ, 1, 309, Urb., 52.

інгірынчца, інгірынчік „vingiarykštis“: Інгірынчца ў балоце расце. Malk.; інгірынчік — ліст як рабіна, сцябло высокі і кветка белая. Gem., srov. lit. vingiarykštė, vingiarykštis. Počáteční v odpadlo a podoba byla v běloruském nářečním prostředí deformována (zjednodušena) v důsledku neporozumění významu jednotlivých složek litevského slova.

187

nakáltaniùs „zatlouci“: Trèba yamu dobra nakalmanùčių y holavu. Nek., srov. lit. į-kálti.

kaltuvà „násada cepu“: Трымай kaltuvo! Kat., Krev.; „hlavice cepu“ Žod.; „pěchovadlo“ Kir., srov. lit. keltùvė, keltuvė, keltojà „násada cepu“ (LKA, 1, 117, srov. také Urb., 61).

kamtavàčca „bydlet, zůstávat“: Чаго ты кампусия тут. Bast., srov. lit. kampas „místo, přístřeší k bydlení“, kampininkas „nájemník“.

kampùrća „pupen“: Kampurća ў жорнах. S. Trak. Lexém je slovanským přetvořením a deformovanou podobou varianty litevského pumpùrės pumpùrė (LKA, 1, 140); srov. další blízkou slovansky přetvořenou variantu – pumpŕica < pumpur-ica (LKA, 1, 140). Počáteční k ve zkoumané lexémě se nepravidelně objevilo místo p v důsledku zastření sémantiky, když slovo reálně vyšlo z užívání a jeho pojmenování se zapomnělo. Dvojhláska am v kořeni ukazuje, že se v litevských nářečích vedle podob pumpùrė a pumpùrė mohla užívat i širší podoba.

kapáyka „špinavá holenice“ Lap. Významově i formálně je této lexémě příbuzné také slovo kapáyki „špinavé prádlo“ Uchv. Kořen kap- se nejspíše vynořil z litevského kar-óti „trčet, viset“.

kapáč „utěrka; ručník s třásněmi“ Alchouc., Malk. V důsledku zastření sémantiky nebo kvůli snazší výslovnosti nejspíše odpadlo počáteční s lexémy (srov. obdobné běloruské případy lámki < сладкі „sladký“ Sem. aj.); jde o přímý protějšek běloruského скапа́ч (srov. také скарачка „ručník s třásněmi“ Кэм.) a je přejato z litevského skarà, skarinys, skárti; viz také LT, 189, Urb., 152, Nepok., 195.

karkalína „křivý strom“ Lisn.; karkalʹ „křivý strom“ Vec.; „neštípaná, pokroucená bříza“ Kir.; karkalísty „křivý, rozložitý“ Lisn.; karkalínца „bujně se rozrůstat, košatět“ Val. Lexémy by podle našeho názoru mohly souviset s litevským karklas „strom nebo keř z čeledi vrbovitých“ (strom bývá nejčastěji křivý); srov. také karkalai ‘vrby’, karklónas ‘hůl’.

karkáty „křivý“ Lisn.; kartanócy „kdo má křivé nohy“ Gem. Lexémy svým původem souvisejí s litevským kárka „ohbí nohy, pata zvířete“ a karkanošis „kdo má křivé nohy“. Ve prvním členu Kaptanócy mohlo m nepravidelně vzniknout místo k disimilací nebo v důsledku zastření sémantiky.

karnáty „zavalitý“ Dak.; karnáč „nedoroste, kdo je zavalitý“ Kir., srov. lit. kernà „kdo je zavalitý, malého vzrůstu, nedoroste“.

karólʹ „část šunky, za kterou se zavěšuje“ Pac., srov. lit. karulỹs „ten, kdo visí“.

karšnėcʹ „stárnout“ Malk.; karšėcʹ „stařecky pečovat“ Bal., Val.; karšinėh „pečovatel o staré“ Gem. Lexémy jsou svým významem totožné s litevskými káršti, karšinti, karšinčius a je třeba je považovat za výpůjčky z litevštiny.

⁸ Z funkcí vykonávaných pumpùrės (pumpùrės) se nám zdá nepřesné odvozovat ji od pamp-pti, pùmpti „nadouvat se, vzdouvat“, neboť v otvoru mlýnského kamene jde pouze o připevněný nehybný příčný železný (dříve dřevěný) kolíček, nasazený na vřeteno a uprostřed mírně vyvýšený. Sama tedy ani nenabývá na objemu, ani při mletí obilí otvor nevzdouvá. Nejspíše souvisí buď s pámpa, pùmpa, pùmpis „malá vyvýšenina, hrbolek“ (který se právě nachází uprostřed příčného kolíčku!), nebo s pampáras „závěs, něco zavěšeného či nasazeného“ a pampárioti „upevňovat, svazovat, nasazovat“. Druhý předpoklad je přesvědčivější.

188

kęmša „tlustá, nemotorná žena“ Rud. Astr., srov. litevské kepšys „kdo je k ničemu“, kepša „lajdák, hlupák“, kepėsa „kdo je nemotorný při oblékání, tlustý“

kėpat „ozubené kolo mlátičky“ Rud. Astr., srov. litevské kėrė „řepa na kolovrátku“.

kilíčka „konipas, ledový střep“: Kilički прайсці не дадуць. M. Pug., srov. litevské kielė.

kílna „past, smyčka“: У кілне сідзеў харошы ліс. Gaz., srov. litevské kilpa.

kímca „hrbolek v bažině“: Адні кімцы ў балоце. Кімца мхом абросшы. Skrud., srov. litevské kimsas, kėmsas „tamtéž“

kirápla „nemotora“: Не знаю, як такой кіраплай на яблыні залезць. Juod., S. Trak., srov. litevské kerėpla, dále srov. Zd., 341, Nepok., 195.

klaišanóbi „křivonohý“ Pr.; klíši „kliše, přeneseně nohy“: Раставіць свае клішы, ды сядзіць на сонцы. NS, 35; клыша́вы „křivonohý“: Клыша́вы двацка клышавата ходзіць. Mag.; …клыша́вы ходзіў неяк, непенкна… NS, 10; кліша́вы „tamtéž“: Такая яна ужо клішавая урадзілася…NS, 35; клыша́вы „tamtéž“ NL, 109; клышні, кло́шні „račí klepeta“: Клышні ў рака. Kur. Клюшні рак астаўляець. Sal.; viz také LT, 179. Všechna tato lexémata mají nepochybně týž kořen. Mají četné nesporné protějšky v litevštině (např.: klaišas „kulhavý“, klaišioti „pajít“, kleĩšas „kdo má křivé nohy“, kleĩšis, kleišys, kleiškóji „šmajda“; klišė „kulhavá, křivá noha“, klišas, klišius, klišis, klišys, klišti aj.), proto se přikláníme k názoru, že vznikla z litevských odvozenin od kořene. Jejich výskyt v ukrajinských nářečích a polských písemných pramenech (v J. Karłowiczově slovníku jsou podle jeho vlastního tvrzení – SGP, II, 382 – zapsána z Litvy) ani ne zcela přesvědčivé úvahy F. Sławského o jejich možném původu (SEJP, 2, 228—229) náš názor nevyvracejí.

Vztah mezi клышуни a клюшуни je podle našeho názoru nejspíše stejný jako mezi běloruskými сура́жеска a сураге́ска „ohniště“. Také клышуни, клюшуни jsou tedy nepochybně odvozeniny od téhož kořene – kořene клышу- –, přičemž původní je podoba клышуни. Rozdíl ve výslovnosti podob клышу- a клюшу- je však skutečně obtížné vysvětlit. Máme-li ale na paměti běloruskou výslovnost litevského názvu potoka a městečka Liñtupis (< Leñtupis) jako Лынтупь v BTSR (tj. s tvrdou skupinou ль), anebo litevskou podobu išlįsti, vyslovovanou v lazunském nářečí vlivem běloruského adstrátu jako išlįsči, lze se domnívat, že tvrdá výslovnost každé litevské skupiny li je důsledkem slavizace litevských slov, podporované výslovností litevské skupiny ль (< len) ve východních a jihovýchodních litevských nářečích. Na základě toho lze předpokládat, že podoby s клину- mohly být přejaty dlouho před vznikem litevské skupiny ль.

клаўца „kdo poslouchá hlouposti“ Mag.; клаўчо́к „kdo předstírá, že nic neví, a pořád se vyptává“ Gem.; клаўчі́чка „kdo používá rčení ‚poslouchej‘“ S. Smilg. Lexémata jsou litevského původu, srov. litevské klausai „vyptávání“, klausis „kdo poslouchá hlouposti a věří jim“, klausìukas „účastník povstání roku 1863, který se pořád vyptával, kde je carské vojsko; kdo rád zpovzdálí naslouchá tomu, co říkají ostatní“, klausyk, klausai „poslouchej“.

кле́мпы „obuv s dřevěnými podrážkami, koženým svrškem a patou“ Mer.; кле́мбы „tamtéž“ Tuch.; клу́мбы „tamtéž“ Grik., S. Trak., Šiaul., S. Smilg., Malk.; клюмо́бы ‘t.p.’ Žod., Krev., Bak., Gl.; глу́мбы, глу́бы „tamtéž“ СБГ, I, 450. Všechna tato lexémata jsou nepochybně litevského původu a souvisejí s litevskými klùmpės, klùmbė, klùmbiai, srov. také LT, 178, Urb., 61. Znělé g na začátku a uprostřed slova místo k mohlo vzniknout vlivem asimilačního znělostního působení sonantního l následujícího po k nebo v důsledku sémantického vyblednutí slova.

189

кліба́ты „chromý, kulhavý“ Kir., Pac., S. Sel., Sap.; клыба́ч „chromý, kulhavý“ Pal.; клібаць „kulhat, belhat se“ Kir., Sal., S. Smilg., Asip., Rud. Astr.; кліба́ „kulhavý“: Kliba neobratný při chůzi, клібаіць klibza. Per.; клі́пца „chromý, kulhavý“ Malk., ŽS, 24. Lexémy jsou nepochybně litevského původu a souvisejí s litevskými klibas „křivý, šikmý“, klibis „chromý, kulhavý“, klibinda „ten, kdo kulhá“, klibinėti „belhat se“, klibzas „kulhavý“, klibzis „kulhavý“, klibzėti, klyžuoti (<klybžuoti) „kulhat, belhat se“; klipšas (<klibšas), klipšis (<klibšis), klipšius (<klibšius), klipščiúoti (<klibšiúoti) „kulhat“. K vztahu kořenů кліб- a клы́- srov. клайшано́бі; k metatezi bz: zb v litevském klibzas: běloruském кнізба srov. obdobný případ litevských nářečních Maksva, běloruského Масква, ruského Москва. Při slavizaci litevského klibzas tedy došlo k metatezi příslušných souhlásek uprostřed slova, čímž vzniklo běloruské кнізба.

кліпаць „kulhat“ Žil., Mir.; клы́паты „neduživý“: Ён сільна клыпаты. Vec. Lexémy jsou litevského původu, srov. litevské klýpióti; klýpinti „odejít kulhavým krokem“, klýpuoti „kulhat“; klipyá, klipata. K vztahu клин – клам srov. клайшано́бі.

кля́мша „kdo těžce chodí; člověk s křivýma nohama“ Malk.; кля́мшаць „chodit těžce a pomalu, plahočit se“ Malk., Juod. Lexémy jsou litevského původu, srov. litevské klẽmšius, klẽmšis, -ė „kdo těžce chodí“; klẽmšti „těžce chodit“.

кні́жыць „plakat, být neklidný“: Дзіця кніжыць. Krev.; кні́жэць „hemžit se“: Myxi кніжыць над каструлей. Nist. Lexémy jsou litevského původu, srov. litevské knigždėti, kningždėti „plakat“; knužėti „shromažďovat se, tlačit se“, knežėti „hemžit se“, dále srov. gniužėti „hemžit se“.

княўчыць „mňoukat“ Gem., srov. litevské kniaukčioti. K uprostřed slova mohlo vypadnout v důsledku rozostření sémantiky slova.

койрачка „levý, levá“ Malk., srov. litevské kairýs.

комсць „dlaň“: Земля прамокла на комсць. Дощч пеўна на комсць землю прамачыць. Kir., srov. litevské tarm. kùmščia, dzūkų kùmščia. Kořenové variantě кумшчо́к „hrudka“ (: кумщок шэрсці, паперы. Суч.) odpovídá litevský ekvivalent kùmštis „sevřená dlaň“, viz také LT, 181, Urb., 63.

ко́рстатца „řádit, dovádět“ Msc., srov. litevské kárstytis „lézt, skákat, řádit“.

ко́сіць „hrabat“; Курпцы косяць градкі. Kur., srov. litevské kàsti „překopávat“.

кра́пштаць „drásat (drápy)“: Кот крапштаць дзверы. S. Trak.; „kutat se, dělat drobné práce, lopotit se“ Malk., S. Smilg., srov. litevské krapštýti „drásat drápy; lopotit se“, viz také LT, 179.

крашулі „sraženiny“ Laip.; крашэць, крышэць „srážet se“: Кроў пачала крашэць; кроў скрышэўшы, кроў крышэць. Malk., srov. litevské krešuliai, krešėti.

кро́пелькі „drobné krupky, úlomky, kapky“: Кропелькі тлушчу наверху — вот малако жирнае. Juod. Ačkoli litevské kriúpos je přímým slovanským protějškem slova крупа, lexém кро́пелькі je, jak ukazuje jeho sémantika, nejspíše převzat z litevského kruopėlės (přípona -ka- zde slovu nedává nový význam, nýbrž je pouze příznakem jeho slavizace).

Význam „strž (srázný, roklinový, sesutý)“ mají v běloruských nářečích rozšířené lexémy: кро́пла Gem.; кро́ўж Kur., Malk.; крэш NL, 35. Vedle nich se užívá také кра-ўжысты „srázný, s vysokými stržemi“ Kur., краўча́сты „tamtéž“ Malk., Rakaus. Slova, ačkoli je jejich fonetická podoba různorodá (takové nepravidelné deformace

190

mohly vzniknout nejspíše v důsledku sémantického vyblednutí), lze odvozovat z litevského kriaušis, kriaušas ‘stráň, břeh’; kraužlys ‘kůra’.

кружня ‘hromada, kupa’: Кружня jak. Mer.; крушняк ‘na hromadě’ Krb.; крушинка ‘hromádka’: 3 крушинки на крушинку perabenala lasička. Kir. Slova lze odvozovat z litevského krūšnis, viz také LT, 180, Urb., 62. Podoba кружня ж mohla nepravidelně vzniknout místo c buď v důsledku sémantického vyblednutí, nebo vlivem asimilačního působení souhlásky n, srov. litevské gniaubtis: kniaubtis ‘hrbit se’ a obdobné případy znělosti po n, srov. také Nepok., 171.

кугакала ‘uličník, dítě’: Дай жа, божэ, мне кугакала, яно ж бы мне заплакала… ŽS, 82, srov. litevské kūgis ‘kladivo’ + kalti (k tvoření srov. dalgakotis < dal-gis + kótas), srov. také v okolí Jurbarkasu kūgakojis ‘uličník, dítě, kdo pobíhá a dupá’, např.: Ir tau dá reikėtų tokio kūgakojo; O tu kūgakoji (říká se o malém dítěti, chválí-li se jeho schopnost dupat).

кумша ‘mech’: Усё кумшою зарасло. Juod., srov. litevské kamša ‘bažinaté místo’.

курмель ‘drobná, okrouhlá rybka z potoků, která se drží u kamenů na dně nebo se zavrtává do štěrku či písku’: Дзяцвара курмелі лапаюць і кошке адаюць. Жырны як курмель. Juod., Achr., Kur., Lisn., Val., Psn., Miš., Rag., srov. litevské kurmtis ‘hrabat se’, kurmoti ‘teple se oblékat’, také kiarmis; viz také Laum., 97–98.

кусныкэ ‘tenké cibulové kořínky’ NS, 79. Ačkoli se fonetická podoba lexému změnila či zkomolila, možná v důsledku sémantického vyblednutí nebo z jiných příčin, podle našeho názoru jej lze odvodit z litevského kasnykai ‘stuhy’.

кушла ‘někdo teple oblečený’: Накрыў многа нанучой і ходзіць як кушыла. Gem.; кушлы ‘slabý, nepatrný’ Čuč.; кушла́ты ‘chocholatý’: Кушлата курица. Gem., M.Auc.; кушла́ценъки ‘chocholatý’: Кушлаценъка курица. Gem.; куш-мак ‘ochlupené pohlavní orgány’ Malk.; кушёт ‘drsná tráva na mokřinách, bezkolenec’ Navas. Tyto lexémy jsou nespornými odvozeninami kořene kuš- litevského původu, srov. litevské kušla ‘zarostlý, chlupatý; nekvalitní, nepatrný, malý’, kušlas ‘zarostlý, chlupatý; nekvalitní, nepatrný’, kušenos ‘nekvalitní lněné vlákno; lněné koudel’, kušņė ‘zimní kožešinová čepice’, kušažolė, kušgauriai ‘drsná tráva na mokřinách’. Přejímáním do slovanských jazyků si zachovaly nezměněný litevský kmen, k němuž se připojují slovanské přípony (srov. také LT, 181).

кя́блы ‘nepatrný, slabý, sešlý’: Я ужо кяблая: тут баліць, там баліць. Malk.; гя́блы ‘špatný’ Krb., srov. litevské kėblas ‘neobratný, nemotorný; nekvalitní, nepatrný, slabý’, dále srov. Urb., 60. Střídání g: k je možné jak v litevských, tak v běloruských nářečích, srov. litevské gnaibyti: knaibyti; běloruské клу́млы: глумбы ‘dřeváky’.

ла́габс ‘légesis, taková tráva’ Vait., srov. litevské legėsis, tarm. lagėsis.

лампе́ка ‘kus dřeva’ S. Smilg., srov. litevské lampėkas ‘vlhký, mokrý kus dřeva’.

ла́кты ‘bidla’ S. Smilg., srov. litevské lãktos.

лапе́за ‘někdo nemotorný, neobratný’ Achr, srov. litevské lepėža ‘totéž’.

лапіне́к ‘záplatička’: Лапінек палатна. Vug., srov. litevské lopiniukas ‘totéž’.

Význam ‘hromada větví v lese’ je v běloruských nářečích znám jako лаўж Juod.; лоўж Pas., Az., M. Auc., Bag., Niz., Vec., Rud., Rud. Astr., Pl., Lap., Uchv.; лаўшпы Mač.; význam ‘špinavé prádlo’ — лоўж Bag., Pas., Az., Vec., Rud.; лаўжо Gruz.; ‘staré šaty’ — лаўжо Kur.; лоўж Sal.; ‘zvířecí pelech’ — лаўжо Mer.; лаў-

191

жу̂чча Kur., Val.; лоўжышча V. Nest.; „nějaká hromada“ – лоўж Az., Vec., Rud.; „prkno u úlu“ – лаўжо́ Gl.; „lenoch, neobratný člověk“ – лаўза Dzmit. Všechna tato lexémata jsou odvozena z litevského láužas a odpovídají podobným významům tohoto slova: „hromada proutí, větví, kusů dřeva; zvířecí pelech; navršená hromada nepotřebných věcí; lajdák“, viz Urb., 64. Podoba se zakončením kmene š (ąžuvė) snad vznikla z častěji užívaného tvaru jednotného čísla nominativu s koncovým znělým ž, které na konci slova ztratilo znělost; podoba ažysa podlehla slovanskému vlivu obzvlášť výrazně, srov. též Apaš., 33, Nepok., 187.

lémza „trouba, hlupák“ S. Trak., srov. litevské lémza „němý člověk, trouba“.

lė́ukì „zánět žláz na krku u prasat“. Лёўкі свиной схвации. Gem.; „příušnice, taková lidská nemoc“: Лёўкі ат прастуды бываюць. Juod., srov. litevské liaukos „zánět krku u prasat“.

лю́бня „saně s opěrou“ Masc.; любянька „sváteční saně“ Malk., srov. litevské lubnia, lūbnios „pracovní saně s opěrou“.

лукит „leknín“: Лукит белы і жоўты. Juod., srov. litevské lūkštas „tamtéž“.

лу́кшты „slupky, plevy“: Лукшты — высейкі ад грэцкай мукі. S. Smilg.; лу́кшчынь „loupat, zbavovat slupek“ Bistr., srov. litevské lūkštas „slupka, skořápka“, lūkštinti a dzūkijské < dzūkų lūkščyt „loupat“.

люн „bažina“ Malk., Čyč., Rag., Achr. (лун, лўні); люны „úhor u jezera“ Malk., Juod.; люна „hluboké místo s vírem v řece“ S. Trak., srov. litevské liūnas „vrstva mechu houpající se u bažinatých řek či jezer; bažina, močál“, lūnas „povrchová vrstva úhoru“.

лэйдацца „vydat se, běžet“ Zb., srov. litevské léidinti „vzájemně se pustit, když se někam jde“, léistis.

лю́рба „tlustá tříska“ Gem., S. Trak., viz též LT, 182; „široký kus vyorané brázdy, hrouda“ Gem.; „tlustý kus slaniny“ Gem.; „buclatý čumák“ (hanlivě o člověku): Як дам у люрбу. Bis. Vzhledem k významovým složkám „tloušťka, tučnost, neobratnost, buclatost“ apod., které jsou obsaženy ve všech zde uvedených významech slova лю́рба a navzájem se v nich prolínají a propojují, se domníváme, že není důvod považovat tyto významy za homonyma. Lexém se zřetelně pojí s litevskými liùra „někdo velmi tučný, obézní“, liùrba „tlustá tříska; neobratný člověk; člověk, který ničemu nerozumí“, liùrius „ospalec“.

ля́мша „ubohý človíček, nula“ Lisn., srov. litevské lamšelis „někdo, kým všichni pohrdají a koho odstrkují; otloukánek“.

ля́пша „nemotora, slaboch“: Сядзіць як ляпша. Malk.; ляпшук „slaboch, taková houba“ Šved., Malk.; лапшук „slaboch“ Rak., srov. litevské lepšė, lepšiukas.

мазю́ка, ма́зя „plačka“ ŽS, 156, srov. litevské mažius, mažė, mažiukas „malé dítě“.

маргуле́ „mžitky před očima“ ŽS, 144, srov. litevské margulys „mihotání (před očima); špatný zrak“, márgti „mít mžitky (před očima)“, márgaliuoti „mihotat se“, srov. též Urb., 65.

ма́ршка „teplá přikrývka“ Sl., srov. litevské márška „přikrývka tkaná z hrubých nití“.

маўпа „řasy“ Gem., srov. litevské maurai.

мéлnič „mlecí kolík, násada mlýnku“: Мелніч устаўляе ў лапку. S. Smilg., srov. litevské mìlinys, mìlinis (LKA, 1, 137).

192

міндзіць „šlapat“: Člověk si sám svou sudbu міндзіць. Kur., srov. litev. mindyti.

міргацець „třpytit se“: Міргацеюць зоркі на небе. Klad., srov. litev. mirgėti.

мінтаць „šlapat, chodit“: Мінтаець бес толку кожны рас. Krab., srov. litev. minti.

мішкінь „červenák“: Мішкінёў набраў добра. Golm., Kud., S. Trak.; мяшкінь „t. p.“ Meg., srov. litev. miškìnis ‘lepšė’.

мне́я „šlapalka“: Мнея прыняла сена. Žid., srov. litev. mynėja.

мэнтаць „prohrabávat“: Мэнтала мэнтала і не купіла. Salen., srov. litev. mėšti, menčia, menėte „prohrabávat, rozhrabávat“, mentalas „jovál, směs“.

нерамасць „neklid“: Маю нерамасць. Rūdņ.; не́рмасьць „t. p.“: Пры немрасьці раўла. Mal., srov. litev. nėrimastis; viz též LT, 184.

няўвала „lenoch“: Нявала — лянівы чалавек. S. Smilg., srov. litev. nėvala ‘apsileidėlis’.

нямуны „kuřátka“: Нямуны — грыбы вкусные. Malk., srov. litev. nemunės ‘t. p.’.

няшы „nosiče“: Няшы для вады. Mag., srov. litev. nėšiai ‘t. p.’.

павідлівы „závistivý“: Павідлівы чалавек. Pas., Rud.; „chtivý“: Павідліва карова. Rud., Bag.; павідны „závistivý“: Павідоны хлопчук. Rac., srov. litev. pavydūs.

пагаля́шка, пагаля́шына „klacek“: Узьяла пагаляшку і па спіне. Лядзі, якая пагаляшына! Mal., srov. litev. pagalys.

падгэрысты „pijaný, rád pije“: Падгэрысты муж ў яе. Č. Sel., srov. litev. gerti, gėrėjas „kdo rád pije“, gėrėti „připíjet na zdraví“, pāgerimes „pitka“, pageriantys „pijící“.

паділба „ten, kdo chodí se sklopenýma očima“: Паділба кажуць на сабаку. Mal., srov. litev. padilba.

пажлубінаць „srkat“: Mag., srov. litev. žlėbanoti, žlebenti.

паклыпнуць „zakolísat se“: Hara паклыпнула, málem spadl. Kur., srov. litev. klipti, kliptelėti.

пакуль „pochodeň z koudelí“: Пакуль — скручаная анучка падпаліваць, што. Rud. Astr., srov. litevské pākulos „tamtéž“.

пакупінець „vydlabávat“: Пшолы трэба пакупінець. S. Smig., srov. litevské kopinėti.

пакурэць „utéct, uběhnout“ Пакурэу ў хату. Šč., srov. litevské pakūrti „uběhnout, utéct“.

паляўкі „paliaukės“: Свіні na паляўкі хварэюць. Kud., Gem., Rūdņ., Malk., srov. litevské paliaukės.

памот „základ“: Прыміян на памоце. Vostr., srov. litevské pāmatas.

панціна „rohovitý výrůstek“: Панціна — костка ў ніжняй часці нагі ў каня. Msc., srov. litevské pentinas.

пасоўгаць „ochránit“: Пасоўгай дзіця. Ug., srov. litevské pasáugoti.

пі́мпа „čejka“ Gaz., srov. litevské pėmpė, nář. pímpė.

пі́мплі „padaigos“: Пімплі растуць, як куры ліняюць. Laip., srov. litevské pim̃pòlas „výrůstek, výčnělek“, pim̃pis „pupínek“.

7. 1019

193

nīparì „prohlídky“: Бацькі едуць у пі́рагі. Ryb., srov. lit. regėti a sémantické ekvivalenty zkoumaného lexému peržvalgos, peržiūros, perveizos.

по́геладзь „jinovatka, mráz“: Погеладзь спала. S. Smilg., srov. lit. pagelatis, pagėlas, pagelà „jinovatka; chladné, sychravé počasí“.

подзі́нка „hrnec“: Подзінка ад малака. Malk., srov. lit. puodynė.

плоўшы „otruby“: Плоўшы ад грькі. S. Smilg.; Плоўшачкі ад ячменя. Par., srov. lit. plaišos.

по́йсы „řezné piliny, saze“: Пойсы на невымытый рубанцы відны. Val., srov. lit. raišos.

по́ршак „sele“: Поршак — slabé prasátko. Rud. Astr., srov. lit. paršas.

по́ткі „vejce“: Яго поткі відны — які срам. Par., srov. lit. pautai.

по́шань „tříska, zadřenina“ Priv., srov. lit. pašinas.

про́га „mezera, neuzavřený úsek plotu“: Гані коні ў прогу. NL, 144; srov. lit. próga „mezera“, próguma (< spróguma) „mezera“.

праману́ць „probodnout“: Праманула карова карову. Msc. Lexém je pravděpodobně fonetickou obměnou *праману́ць, jehož kořen je třeba odvozovat od lit. màuti „píchnout, bodnout, udeřit“.

прышчу́ць „pálit, svědit“: Прышчуць паляў. Vostr. Lexém pravděpodobně vznikl z *піршчу́ць, *пяpričýць metatezí, a proto je třeba jej odvozovat od lit. peršėti, perštėti; srov. také stejně původní прышчу́ць „pálit, svědit“. Gruz., Mag., Juod.

пу́нктамі, пу́нтамі „místy“: Пунктамі хмары ідуць. Žid.; Пунтамі нава-рыць добра, а пунтамі бунтуецца. Bak., srov. lit. pùnktais, pùntais „téhož významu“.

пу́тра „kaše“ Achr.; путрьяный „hustý“ NL, 36, srov. lit. putrà „husté jídlo“, dále srov. LT, 187, Urb., 149.

пуціна „kalina“: Пуціна смачна зімой. Kad., Alch.; пуцінка „kalinka“ Dak.; пучына „kalina“ Kir., srov. lit. pùtinas.

пя́да „chodidlo“: Пядою наступіла на шышку. Суч., srov. lit. pėda.

пя́лька „brusinka“: У пяльке журавіны. Суч., srov. lit. pélkė.

раго́йшы „ragaišis“: Рагойшы jsme pekli. S. Trak., srov. litev. ragaišis; viz také Urb., 149.

рагу́ці „rogutės“: Můj otec рагу́ці vynáší mech. Malk., srov. litev. rãgutės.

рэплі „klepeta raka“: Раплі рака. Skrud., srov. litev. rẽplės.

раўсці „plakat“: On раўсці teď začne. Kad.; раўдлівы „zralý“: Раўдлівы vnuk. Baj.; роўма < роўдма „křičet“: On роўма křičel. Padv., srov. litev. ràustėti ‘plakat’, ráusta ‘pláče’.

ру́нклі „řepa“ Dubr., srov. litev. ruñkliai < ruñkeliai.

Významu „starostlivý“ odpovídají varianty kořene pýn-: рупатлівы (<pravděpodobně z рупастлівы) Liub. a рупеслівы (<рупестлівы) Sur. Další odvozeniny: ру́пінец „starost“ Ap.; бязру́паты „bezstarostný“: Бязрупаты takový je a tak bude žít. Liub.; зару́піцца „postarat se“: Když зарупіся, budeš mít. V. Baj.; ня ру́піцца „nestarat se“: Ня рупіца яму схадзіць у маці. Sinš.; пару́піцца „postarat se“: Парупілася vstát. Malk. Kořen je litevského původu, srov. litev. rūpà, rū̃pas,

194

rūpē, rūpeniā, rūpestē, rūpesnis „starost“, rūpas, rūpingas „starostlivý“, rūpēti, rūpautis, rūpotis, rūpinti; viz také LT, 188, Urb., 149.

урымсціць „uklidnit se“: Syn se vůbec nedokáže uklidnit. Gur., урымсціцца „zklidnit se“: Nedokázala ho uklidnit. Sam., Dak., ŽS, 176, srov. litev. rimstyti „uklidnit“, rimstùs „klidný“; srov. také Urb., 150.

Ve významu „svatební hostina po porážce prasete“ se vyskytují lexémy: сквярству́не Dziag.; сквярсты Šveil.; скярсту́ля Daug.; ve významu „oběd z pokrmu připraveného při zabijačce“ – сквярста́ Masc. Slova pocházejí z litev. skerštuvės, avšak v důsledku sémantického vyblednutí je jejich fonetická podoba většinou nepravidelně deformována.

ско́рсы „příčné příčky saní“ Kaun., srov. litev. skérsis, skersinė „stydký“ (LKŽ, 1, 103).

скрэбата́ць „škrábat“: Myši škrábou. Krap., srov. litev. skrebėti „škrábat, šustit“.

спа́сты „nástrahy, léčky“ Dain., srov. litev. slāstai.

смі́лкинис „spánek“ Priv., srov. litev. smilkinys, viz také LT, 189.

смэрглі „nudle“ Kalan.; шмэргла „nudle, nedospělý mladík“: Je to takový šmoula, za toho se nevdám. Achr., srov. litev. snarglys, snarglius. Fonetická podoba lexémů je nepravidelně deformována pravděpodobně v důsledku sémantického vyblednutí.

снаўда́лі „sněženky“: Снау́далі — цветкі такія маленачкія. Суч., srov. litev. snaudalės „totéž“.

со́мцік „podběrák na ryby“ Berš., srov. litev. sámtis, samtùkas „totéž“.

спаділо́ба „zdola, odspodu“: Паглядзеў спаділоба. Rym., srov. litev. iš padilbų.

спрындзіцца „vylézt, vyšplhat, vyšplhat nahoru“: Кот спрындзіўся на стул і спіць. S. Dal.; спрэндзіцца „vystrčit kvetoucí hlavu“; Mak спрэндзіўся. Lit.; заспрэндзіцца „napnout se, vzepřít se“: Яму поткі (= pautai) заспрэндзіліся. Par.; Другі танцуя — нічаро, а другому — і заспрэндзіца. Kur., srov. litev. įsispręsti „vzepřít se, napnout se, vrazit se“, pasi-spręsti „zvednout se“.

спрындлява́ць „krájet na velké krajíce“ Maš., srov. litev. sprindis, sprindinis „dlouhý jako píď“, sprindžiuoti „dělat něco kladením oblouků“.

сто́ці „kolmo“: Сто́ці стабіліся упоры. Mag.; сто́ць „tamtéž“: Ён упаў стоць на-лавой. Kur., srov. litev. stačiai, tarm. stačiai, stačiai.

стрымбу́ль „zbytnělý stonek cibule“: Цыбуля ў стрымбулях. Kasc., Kales.; стрымбу́лік „poupě“: Набраў букет стрымбулякаў. Buik., srov. litev. strimbo-kas „malý konec nějaké věci (např. klobásy)“, strimbilas „kus dřeva“, strimbu-las „kmen“, strimbė „kráva s utrženým ocasem“.

стугу́р „zavěšená na čtyřech tyčích, zvedatelná a spustitelná stříška na ukládání sena a slámy“: Стугур сена. Val., srov. litev. stūguras „páteř, pahýl, sloup“, stugurys „pařez, násada“, stūginti „napnout, vzepřít“.

стума́ „trup“: От жонка — ні хараства, ні стумы. Pug., srov. litev. stuomuo, stūomas „tamtéž“

стумбе́ль „kmen, pahýl“ Суч., srov. litev. stambas.

су́валка „plevel, která stahuje rostliny do hromady“: Сувалка ціснула ячмень. Mer.; У бульбы шмат сувалкі. Laz., Padv., Berd., srov. litev. sūvalka, nář. sūvalka „stažená, shromážděná hromada“, vilkti.

7°

195

суво̄рка „popruh, řemen kolem koňského břicha, kterým se utahuje postroj“ Msc., srov. litevské sąvara „stahovací část, spojka“.

сугро̄кі „shrabané“: Пойсавалі сугро̄кі. Mag., Rakaus., srov. litevské sūgrēbos.

сужджэць „chřadnout“: Хмара сужджэць, будзе дошч. S. Smilg.; сушчэць „tamtéž“: Хвощи сушчэць. Sol., srov. litevské šūgždėti, šūžėti „chřadnout“.

сукрава̄ты „kudrnatý“ Malk.; сукро̄сты „kudrnatý, kadeřavý“ Lisn.; сӯкраўіцы „kadeřavé vlasy“ Kaun.; сӯкараткі „tamtéž“ Rud. Astr., Rud., Alb., Mač., Kur., srov. litevské sukrūs.

сӯспары „krokve“ Malk., srov. litevské sąšparos, nářeční sūšparas.

сӯтра „špinavý, zanedbaný člověk“: Баба брудная, ходзіць як сутра. Pal., srov. litevské sūtros < srūtos; sutrā < srutā „zanedbaný člověk“, Nepok., 183.

сутыкаць „setkat se“: Пашоў з поезду сутыкаць. Sol., srov. litevské sutikti.

сцібкілі „pazdeří“: Сцібіклі sypou se ze lnu, když se třese. S. Smilg.; „jehličí“: Сцібіклі borovic a jedlí. S. Smilg.; „pazdery“: Сцібіклі — výrůstky peří po línání. S. Smilg., srov. litevské stibiklis ‘spyglis; kaulas, stagaras’, stibikas ‘smaigalys’, stibilas ‘stiebas, stagaras’, srov. také LT, 190.

сцібіцьца „vypínat se“: Чaho ты сцібісся. S. Trak., srov. litevské stiebtis.

Význam „stonek rostliny bez listů“ mají tyto lexémy: сцімбір: Сцімбір stojí bez lístků. Juod.; сцімбіро̄к: Сцімбірок v trojúhelníku. Achr.; сцімбӯр: Сцімбӯр — stonek bylinných rostlin. Stral., Sol., Dak.; Сцімбуры uschly. Gem.; сцімбӯро̄к: Сцімбурок v trávě. Stral.; Сцімбурок řepy. Ind.; цымбӯр: Цымбуроў krávy nechtějí žrát. Alchouc.; Цымбурэ nalámala z řepy a uvařila. Mir.; Zůstalo jedno цымбурэ. Malach.; Bramborová nať bez listí je цымбур; Цымбур to, na čem roste tabák. Dzian., ŽS, 176; цыбӯре̄: Цыбурэ chutná prasatům. Karob.; význam „tvrdá část pera“ — сцімбір Juod.; сцімбӯр Rag.; význam „řapík“ — сцімбӯр Gem., Mas.; „stonek s květem“ — сцімбӯр Gem.; цымбӯр: Cibule už vyhnala do цымбуры. Met.; Šťovík už asi vyhnal do цымбуры. ŽS, 176; „stvoly“ — сцімбурэ Gem.; „výhonky“ — сцімбуры: Пусціла сцімбуры картошля. Asip., Masc., Сцімбуры chřestu. Gem.; „prut“ — цымбӯр: Цымбуром ho vytáhl. Alchouc. Všechny tyto lexémy mají společný kořen a jsou litevského původu, srov. litevské stīm-bas ‘stambas’, stīmbaras ‘stabaras’, stīmbarỹs ‘vytinis’, stīmberas ‘buroko kotelis’, stīmbaras ‘stiebas, stagaras’; plaukų kasa, stimbiras, stimburỹs ‘stiebas, stagaras’, stimbirys ‘plunksnos kotelis’ a další. Změněná fonetická podoba některých těchto běloruských lexémů je nejspíše důsledkem adaptace přejatého slova. K možnému odpadnutí počátečního s ve formách s цымб- srov. karāč, lāmki < skābki; v podobách s цымб- vzniklo u z i vlivem předcházejícího tvrdého ц.

тарляцца „patlat se“: Не тарляйся, рабі, што нада! Kaun., srov. litevské terliōtis, terlà.

трупчэць „drolit se“: Трупціць збан, ба трэскуў. Sinš.; Трупціць шклянка. Gut., srov. litevské trupėti.

трыңкаць „hrát na klavír“: Ён трохі трынкая, но не скажу, што добра граіць. Sil., srov. litevské trinkinti „dělat něco s hlučným boucháním, klepáním“.

тӯпча „popocházení“: Тупча каля гэтае печы наш ногі адбірая. NS, 24; srov. litevské tūpčius ‘kas tupinėja’, tūpčioti, tupinėti.

196

цёрнуць „brnět“: Ruce brní. Рас.; цёрнуць „tamtéž“: Nohy brní. Krev., Bak., Vostr., Žil., srov. lit. tirpti.

цікаваць „číhat“: Kočka цікуе na myši. Skrud., srov. lit. týkoti.

цінцель „bramborová kaše“: Цінцель tloukli a brambory šťouchali šťouchadlem. Juod., srov. lit. činčėlius „tamtéž“, viz také LKK. — V., 1966, sv. 8, s. 169—172.

цынцаль „třáseň“: Sukni jsem obroubila, цынцалі visí, to je ale ženská nepořádná. S. Smilg.; Nový materiál se také obroubil, kolik цынцалёў. Achr.; Цынцаль třásně, a ty visí. Juod.; цынцыліць „zahálet“: Цынцыліяць den co den, nikam se nepohnout. Цынцыліяць z domu do domu… ŽS, 161, srov. lit. tìntalas „ten, kdo se loudá“, činčalas, činčolas „houpavá ozdoba“, činčiliuoti „toulati se“, činčilija „květina na zahrádce, jejíž květy se houpají“.

чыкі́лда „kdo je nemotorný“: Якраz з чыкі́лдою нэдакай прыдзяш у нас. NS, 40; зачыкі́лдаць „začít kulhat, začít nemotorně chodit“: Зачыкі́лдаю: нана баліць. Alchouc.; пачыкі́лдаць „pomalu a nemotorně odejít“: Ужэ пачыкі́лдала Алена ў кра-му…NS, 116, srov. litev. čikilda „drsná, nezdvořilá žena“. V LKŽ, 2, 107 uvedená věta ilustrující význam slova čikildos Tokįa tę iš jos merga — čikilda, o ne merga by naznačovala, že pro význam lexému je příznačnější odstín nedobrého charakteru než nezdvořilosti. Lexém je nepochybně zvukomalebná složenina < *čik-kilda (srov. klibilda < klib + bilda, dále srov. čiukčiūoža „vléci nohy“, čiukėnti „chodit drobnými krůčky“; kildakōjis „kulhavý“, kildīkšt (o kulhavé chůzi), kiūldinti „pomalu a nejistě jít, belhat se“. K možnému vztahu čik-: čiuk- a kild-: kild- srov. šilta: šiulta apod. Jeho skutečným příbuzným (nehledě na dřívější etymologické úvahy) je nejspíše také r. щеколда (ЭСРЯ, 4, 500).

чыршкулі „škvarky“: Kaše s чыршкулямі. Achr., Juod., srov. lit. čirškuliai „tamtéž“.

шална́ „jíní“: Dnes je шална — všude bílo, bílo. Meg., srov. lit. šalnà.

швэ́пля „nepořádný člověk“ Sal., Bak.; швэ́пла „tamtéž“: Vypadáš velmi nevhodně, chodíš jako швэпла, NS, 138. Domníváme se, že lexémy souvisejí s lit. švėplas „ten, kdo mluví nezřetelně“, švėplė „žena, která šišlá“.

шкіле́нда „skilandis“: K obědu jsme vzali kousek шкілэнды a chleba do uzlíku. NS, 15; шкіле́ндзік „tamtéž“ Gaz.; шкіле́нда „tamtéž“: Шкіле́нды jsme letos snědli ještě před létem… NS, 48; шкіле́нда „krvavá nebo bramborová jitrnice“ Čech.; шкіле́ндра „tamtéž“: Шкіле́ндра z nastrouhaných brambor je chutnější než z krup. NS, 138; шкіле́ндра „tamtéž“ Bak.; шкіле́нда jako sloveso „loupat“: Oloupal шкіле́нду. Mir. Lexém pochází z lit. skilandis, viz také Urb., 156. Varianty tvarů a významové odstíny naznačují, že k takovému kolísání mohlo dojít v důsledku faktického ústupu dané reálie z užívání a v souvislosti s její odlišnou adaptací v jednotlivých běloruských nářečích.

шло́кшыны „líko“: Шлокшыны trháme z lísky. S. Trak. Lexém pochází z lit. sluoksną „tamtéž“, srov. LT, 189.

шлу́бы „kulhavý, chromý“: Už dlouho шлу́бы. Skrud., srov. lit. šlìbas.

шуплава́ты „nemotora“: Je takový шуплава́ты. Kir., srov. lit. žiòplas.

шурпулі „mrazení“: Шурпулі běhají po zádech. Skrud., srov. lit. šiurpuliai.

шынтыклюр „dlouhá starobylá skládaná sukně s rozšiřujícími se záhyby“: Шынтыклюр nenosila každá, ne každá ji měla. V. Baj.; Dříve v ši-

197

мытыклорų když se chodilo pro kosatce. Kít. Protože tato reálie už dávno vymizela z užívání a lexém je vyvoláván ze zapomnění pouze ve vzpomínkách starých lidí na dávné časy, není samotné slovo jasné a jeho tvoření je neprůhledné. Navíc může být jeho skutečná podoba poněkud pozapomenutá, a proto zkomolená. Podobná slova nebo slova s paralelním tvořením a významem se nám v běloruštině ani v jazycích jejích sousedů, ruštině a polštině, najít nepodařilo. Podle sémantiky a formy se шынтыклёр podobá takovým litevským složeninám jako šimtaklōstis (nebo hybridní šimtakvōldis), šimtasiūlis, šimtasklypis, šimtasā̃kis, šimtaziedis. Litevština má kromě toho také slova jako skliūras „pruh, kus látky, odřezek“ a kliūrmas „kus“, jejichž sémantika i forma se, dá se říci, téměř shodují s druhou složkou — клоп. Také jeho první složka шынты- velmi připomíná litevské šimtas, zejména jeho zkomolenou podobu šīntas, kterou Vaižgantas uvádí jako skutečný doklad litevského hovorového jazyka⁹. Proto je důvod považovat běloruské шынтыклёр za lexém litevského původu, který vznikl z litevských slov šimtas a skliūras (nebo kliūrmas) a který byl pozměněn adaptací cizího slova v běloruských nářečích nebo jeho zapomenutím. Podobné deformace tvarů některých slov se vyskytují i v litevštině. Uveďme například slova ze známé hádanky: čimčiūbis dešimčiūbis vodní pták na jedné noze (zelí), kde čimčiūbis ve skutečnosti není nic jiného než šimtsūbis „nosící sto kožichů“ a dešimčiūbis je dešimtsūbis „nosící deset kožichů“.

юдзіць „bolet“: Трошки юдзіць, п’еш лядное зеле. Alchouc.; юдыты „vyvést“: Куды ён юдыты. NL, 99; з’юдзіць „přemluvit, aby dělal něco špatného“ Alchouc.; Узью- дзіцца „rozrušit se“: Узьюдзілася дзея сянодня, цэлы дзень нідзе нікому спакою. ŽS, 97–98. Lexémy jsou převzaty z litevských slov jūdinti „bolet, pálit; dojímat, vzrušovat; podněcovat k něčemu“, jūdinys „rozruch, zmatek“.

з’юдзіць „černit, hanobit, pomlouvat“: Зюдзила яна яно. Bagr., srov. litevské jūdinti „tamtéž“; jūdėti „černat“.

юдра „plevel v lnu“: Юдра — як лён, только калючая, вяршок коліцца. Rag.; юдрыца „tamtéž“: Юдрыца расце і ў жыце, зярнюшка нібальшое, мякіны многа. Bal., srov. litevské judra, jūdrė „plevel v lnu“.

юрдька „hejna rozdováděných dětí“: Юрдька — так наворяць у нас на малых дзяцей, калі яны зьбіраюцца грумадой. ŽS, 19, srov. litevské jūrdinti „dráždít, vzrušovat, podněcovat, pobízet, štvát“, jūrytis „běsnit“, jūršti „kalit, míchat“, jūrštvas „houština“, jūrti „rozvířit, rozhýbat se“.

яя „přístavek u stodoly na sušení lnu“ Čyč., srov. litevské jāuja, dále srov. Urb., 58–59.

яура „jaura“: Яура — як ныліна: на яўры слаба расцець. Яўра сіняватая, ні то белая, ні то жоўтая. Achr., Juod.; яўура „tamtéž“: Явура — земля нянілістая, а такая падзолістая, цяжкая, да ей бог садзілі і ячмень сеялі. Mag., яўрысты „jaurní“: Яўрыстая зямля. Achr., srov. litevské jaura, jāurinis.

Článek pojednává o přibližně 300 slovech litevského původu, která se dnes užívají v severozápadních běloruských nářečích, a uvádí jejich geografické rozšíření. Většina z nich dosud nebyla známa ani se o ní podrobněji nepsalo. Na základě předloženého materiálu lze vyvodit určité závěry:

⁹ Viz Dějiny litevské literatury. — V., 1961, sv. 3, č. 1, s. 270.

198

1. Při pronikání do běloruských nářečí se litevská slova adaptují, podřizují se jejich zákonitostem a získávají slovanskou koncovku, příponu či předponu. Kořen takového slova však zůstává nejdéle nezměněn, této nivelizaci se poddává nejobtížněji a často si déle zachovává nářeční fonetiku typickou pro litevská nářečí (srov. грумэца, кумида, нимна, сӯспары, сӯтра aj.). Fonetika výpůjček, stejně jako jejich morfologie a sémantika, se však obecně neustále mění. Tyto změny utvářejí určité výraznější zákonitosti. Z výraznějších změn bylo zjištěno, že podběloruštěná slova mívají často zjednodušenou podobu. Především se zužuje vokalismus kořene: litevské a se mění na o (pašinas — pōшань), ai na oi (paišos — pōйцы), am na om (samtis — сомчик), ar na or (daržas — дорж); dvojhlásky v kořeni se monoftongizují: ei na э (geibti — гэбнуць), uo na o (akuotas — akōma); vypadává souhláska z dvojhlásky (stimbaras — цыбурэ); vypadává souhláska na začátku slova (viksvà — іксва); vypadává souhláska ze skupiny souhlásek (žvirblis — жырбуль); znělé souhlásky se mění v neznělé (laužai — лаўцы); neznělé se znělými stávají (kėblas — гэблы); souhlásky nebo jednotlivé slabiky si vyměňují místo (virtinė — вянцёрка) a tak dále. Vokalismus litevského slova se tak mění a vytváří zcela nové, dosud neobvyklé a neznámé zákonitosti baltsko-slovanského vokalismu. Zvláště je třeba zmínit změnu litevské dvojhlásky au v monoftong o (kriaušis — кро̄па, pautai — pōмки, alaušai — алёц).

Při slavizaci lituanismu se jednotlivé samohlásky jeho kořene často mění v pravidelné běloruské protějšky: litevské u se mění na i (bužinėti — біжуковаць), i na ы (klišas — клышавы, srov. také litevské Liūtupis < Leñtupis a běloruské Лынтупы).

2. Přízvuk těchto slov se nejčastěji přizpůsobuje pravidlům běloruské akcentace (srov. ikcva, kampryčia, kėniua, kinicka, kūšla, pūntra), avšak v případech, kdy litevská akcentuace není v rozporu se slovanskou, si lexémy zachovávají původní litevský přízvuk (įvalka, kilna, kipāna, kórpstauna, kōcių, kėblų, láktų, márika, próga, rácų, stumá, šimérgla aj.).

3. Výrazné změny postihují také morfologii: často se mění gramatický rod slova (pentinas — панціна, stuomuõ — стума́), jeho číslo (ragaišis — рагойшы) a podobně. Morfémy přejatého slova v běloruských nářečích ztrácejí svůj morfologický význam a nejsou vnímány jako samostatné části slova, přestávají existovat. Proto se celý kmen takových slov chápe jako kořen, k němuž se připojují slovanské morfémy, které však novému útvaru ne vždy dávají nový význam a někdy slouží pouze jako známka jeho slavizace (srov. кrópelki < krūopėlės + ki). Takto chápaný kořen obvykle ztrácí vazbu na ostatní slova téhož slovotvorného hnízda, stává se osamoceným, izolovaným a odtrženým od svého významu. V souvislosti s tím se takový kořen začíná nepravidelně deformovat.

4. Někdy se přejímá celé předložkové spojení, které v prostředí běloruských nářečí tvoří jediný lexém (: зло́паны, снаді́ба́).

5. Určité změny postihují také sémantiku slov; někdy se mění význam slova, například šveplas ‚kdo nevyslovuje určité hlásky‘ se v běloruských nářečích změnilo na шевеля, které znamená ‚kdo je nepořádný‘, a podobně.

6. Na základě fonetiky kořenů některých výpůjček v běloruských nářečích lze usuzovat, že lexémy s obdobným kořenem se dříve mohly užívat také v litevských nářečích.

199

šířeji (srov. камтрыца < памтрыца < ратмірэ + ica, srov. také LKA, 1, 140 a mapa č. 70).

7. Některá zde zkoumaná běloruská slova a jejich fonetické dublety umožňují nově interpretovat a etymologizovat také další slova běloruského jazyka (podle našeho názoru příbuzná), včetně těch, která se užívají v jejich místních nářečích (: клюшни).

8. V článku se setkáváme s případy, kdy výpůjčky z běloruských nářečí přinášejí nový materiál umožňující znovu posoudit etymologii jednotlivých litevských a ruských slov (: pumpurė, liūrba; узелода, каблук ‚oblouk, zákrut‘), a kdy jejich fonetické dublety umožňují usuzovat na různou dobu přejímání těchto dubletů (клишывы, клышавы).

Všechny tyto i další procesy jazykového vývoje probíhající ve zkoumané oblasti utvářejí nové zákonitosti adaptace výpůjček mezi baltskými a slovanskými jazyky¹⁰.

Zkratky

Асm. — Аўмінава Навагрудці р.*

Achr. — Ахрэмаўцы Браслаўскі р.

Ad. — Адэльск Гродзенскі р.*

Akač. — Акачы Слонімскі р.*

Al. — Алексічы Бераставіцкі р.*

Alb. — Альба Нясвіжскі р.

Alch. — Альхоўка Навагрудскі р.

Alchouc. — Альхоўцы Ляхавіцкі р.

Ap. — Аміта Іўеўскі р.

Араш. — Арашонкава Г. У., Грынаўецкене А. І., Мацкевіч Ю. Ф., Рамановіч Я. М., Чабярук А. І., Шаталава Л. Ф. Лексіка балтыйскага паходжання ў беларускіх гаворках. — В кн.: Беларуская лінгвістыка, Мінск, 1973(3). с. 27–37.

As. — Асаевец Вілейскі р.*

Azir. — Асіпаўцы Воранаўскі р.*

Az. — Азьяраны Рагачоўскі р.

Až. — Ажэлішкі Воранаўскі р.

Bag. — Багушэвічы Бярэзінскі р.

Bagr. — Багранайцы Шчучынскі р.*

Baj. — Баярск Смаргонскі р.*

Bak. — Баціш Іўеўскі р.

Bal. — Валожын Даўгіло р., Lat. TSR

Bast. — Бастуны Воранаўскі р.

Berd. — Бердаўка Навагрудскі р.*

Berš. — Бершты Шчучынскі р.*

Bis. — Біскупцы Лідскі р.*

Bistr. — Быстрыца Астравецкі р.

br. — běloruský

Buik. — Буйкі Дзятлаўскі р.*

Cel. — Целокаўшчызна Іўеўскі р.*

Cham. — Хамі́чы Зэльвенскі р.*

Čech. — Чэхі Астравецкі р.*

¹⁰ Článek byl připraven na základě příspěvku předneseného na IV. celosvazové konferenci baltistů, která se konala v roce 1980 v Rize.

200

Čyč. — Čyčėliai, okres Švenčionys.

Č. Sel. — Чырвонае Сяло, okres Zelva.*

ДАБМ — Дыялекталагічны атлас беларускай мовы. — Мінск, 1963.

Dain. — Дайнава, okres Voranava.

Dak. — Дакудава, okres Lida.

Dan. — Данілавічы, okres Dziaržynsk.

Dang. — Даўгялі, okres Voranava.

Dub. — Дубнікі, okres Astravec.*

Dubr. — Дубаройка, okres Smarhoň.*

Dziag. — Дзегенева, okres Astravec.

Dzian. — Дзяніскавічы, okres Hancavičy.

Dzmit. — Дзмітравічы, okres Kamianiec.

ЭСБМ — Этымалагічны слоўнік беларускай мовы. — Мінск, 1978, т. 1.

ЭСЯРЯ — Фасмер М. Этимологический словарь русского языка. Перевод с немецкого и дополнения О. Н. Трубачева. — М., 1964—1973, т. 1—4.

Gal. — Галубы, okres Mastý.

Gaz. — Газа, okres Astravec.*

Gem. — Gemžai, okres Šalčininkai.

Gl. — Галоўні, okres Voranava.*

Gol. — Гольні Бераставіцкі р.*

Golm. — Гольманцішкі Воранаўскі р.*

Grauż. — Граўжышкі Ашмянскі р.

Grik. — Grikėnai, okres Vilnius.

Gruz. — Груздава Пастаўскі р.

Gur. — Гуршчына Іўеўскі okr.*

Gut. — Гута Дзятлаўскі okr.*

Ind. — Indra, okres Krāslava, Lat. TSR

Jan. — Янавічы Навагрудскі okr.*

Juod. — Ёдлавічы Браслаўскі okr.

Kad. — Кадзішкі Lidský rajón.*

Kalan. — Калантаі Vawkavyský rajón.*

Kales. — Калеснікі Bjarozavský rajón.*

Kar. — Каралін Zeljvenský rajón.*

Karob. — Каробчыцы Grodenský rajón.*

Kasc. — Касянёва Ščučinský rajón.*

Kat. — Katy Smorgonský okres.*

Kaun. — Kauniany Grodenský okres.

Kir. — Kirapy Ščučinský okres.

Kem. — Kemeny Voronovský okres.

Klad. — Kladniky Ivjevský okres.*

Krab. — Karaby Ašmjanský okres.*

Krap. — Krapiŭnica Svislačský okres.*

Krb. — Karobčycy Grodenský okres.*

Krev. — Krevo Smorgonský okres.

Kuch. — Kuchary Mostovský okres.*

Kud. — Kudeliony Šalčininský okres.

Kur. — Kurapolle Pastavský okres.

la. — lotyšsky

Lag. — Lagadzi Ščučinský okres.*

Laip. — Laipuškės Švenčionský okres.

201

Lap. — Лапічы Асіповіцкі р.

Laum. — Laumane B. Zvju nosaukumi latviešu valodā. — Rīga, 1973.

Laz. — Лаздуны Іўеўскі р.

le. — polština

LEW — Fraenkel E. Litauisches etymologisches Wörterbuch. — Heidelberg–Göttingen, 1952–1965.

lie. — litevština

Lisn. — Ліcha Верхнядзвінскі р.

Lit. — Літвінкі Гродзенскі р.*

Liub. — Любянцы Воранаўскі р.*

LKA — Lietuvių kalbos atlasas. — V., 1977, t. 1.

LKG — Lietuvių kalbos gramatika. — V., 1965, t. 1.

Loz. — Лозк Дзятлаўскі р.*

LT — Litevská terminologie. — LKK. V., 1975, t. 16.

Mač. — Мачаск Бярэзінскі р.

Mag. — Магуны Пастаўскі р.

Mak. — Макі Астравецкі р.*

Mal. — Малі Астравецкі р.

Malach. — Малахоўцы Барысаўскі р.

Malk. — Malkūnai Ignalinos r.

Mas. — Масілавічы Слонімскі р.

Masc. — Масцяны Астравецкі р.*

Maš. — Машэвічкі Карэліцкі р.*

M.Asc. — Малыя Аўцюкі Калінкавіцкі р.

Meg. — Мягуны Воранаўскі р.*

Mer. — Мярэцкія Глыбоцкі р.

Met. — Метраполь Навагрудцкі р.*

Mich. — Міхнічы Смаргонскі р.*

Michail. — Міхайлоўшчына Ашмянскі р.*

Mik. — Мікалкі Свіслацкі р.*

Mir. — Міратчы Карэліцкі р.

Miš. — Мішневічы Шумілінскі р.

M. Pug. — Малыя Пугачы Шчучынскі р.*

Msc. — Мсцібава Ваўкавыскі р.

Navas. — Навасёлкі Свіслацкі р.*

Nek. — Некрашы Іўеўскі р.*

Nepok. — Непокунный А. П. Балто-севернославянские языковые связи. — Киев, 1976.

niek — hanlivě

Nist. — Ністанішкі Смаргонскі р.

Niz. — Нізок Уздзенскі р.

NL — Народная лексіка. — Мінск, 1977.

NS — Народная словатворчасць. — Мінск, 1979.

Pa. — Панара Смаргонскі р.*

Pac. — Пацаўшчына Дзятлаўскі р.

Padv. — Падвялікае Дзятлаўскі р.*

Pag. — Пагародна Воранаўскі р.*

Pal. — Папяшкішкі Воранаўскі р.

Pan. — Панарцы Астравецкі р.*

Par. — Парэчча Гродзенскі р.

Parch. — Пархімаўцы Бераставіцкі р.*

Pas. — Пасека Старадарожскі р.

202

Per. — Перачанцы Воранаўскі р.* perk. — перекільне рейкшме, перекільне рейкшме. Pl. — Палік Бараўскі р. Pr. — Пероўцы Воранаўскі р.* Priv. — Прывалкі Гродзенскі р.* Psn. — Пасіене Лудзас г., Lat. TSR Pug. — Пугачы Шчучынскі р.* r. — rusky Rag. — Raguliški Daugpilio г., Lat. TSR Rak. — Ракавіна Шчучынскі р.* Rakaus. — Rakauskai Švenčionių г. Ryb. — Рыбчына Вілейскі р. Rym. — Рымшаки Шчучынскі р.* Rud. — Рудня Чэрвенскі р. Rud. Astr. — Рудня Астравітая Чэрвенскі р. Rudn. — Rūdninkai Šalčininkų г. Sal. — Саланове Вілейскі р. Salen. — Саленікі Карэліцкі р.* Sam. — Самаравічы Зэльвенскі р.* Sap. — Сапоцкіна Гродзенскі р. СБГ — Слоўнік беларускіх гаворак паўночна – заходняй Беларусі і яе пагранічча. – Мінск, 1979, т. 1; Мінск, 1980, т. 2; 1982, т. 3. S. Dal. — Сухая Даліна Гродзенскі р.* SEJP — Sławski F. Słownik etymologiczny języka polskiego. – Kraków, 1958–1965, t. 2. Sem. — Семежава Слуцкі р. SGP — Słownik gwar polskich, ułożył Karłowicz J. – Kraków, 1901, t. 2. Sin. — Сінкі Смаргонскі р. Sinš. — Сіняўшчына Іўеўскі р.* Skrud. — Skrudaliena Daugpilio г., Lat. TSR. Sl. — Слязкі Воранаўскі р.* Sol. — Солы Смаргонскі р. S. Sel. — Старое Сяло Зэльвенскі р. S. Smilg. — Старые Смільгіни Воранаўскі р. S. Trak. — Senieji Trakai Trakų г. Stral. — Стральцы Гродзенскі р.* Stuk. — Стукалы Мастоўскі р.* Sur. — Сураж Іўеўскі р.* Šiaul — Šiauliai Šalčininkų г. Šč. — Шчаўец Шчучынскі р.* Šil. — Шылавічы Слонімскі р.* Šved. — Švedai Vilniaus г. Šveil. — Швейляны Астравецкі р.* tarm. — nářečně Tuch. — Тухавічы Ляхавіцкі р. Tur. — Турэц Карэліцкі р.* Uchv. — Ухвала Крупскі р. Ug. — Угляны Смаргонскі р.* Urb. — Urbutis V. Dabartinės baltarusių kalbos lituanizmai. – Baltistica, 1969, t. 5(1), p. 43–68, t. 5(2), p. 149–162.

203

Uš. — Уша Караліцкі р.*

Ušat. — Ушацкі р.

Vais. — Вайстром Смаргонскі р.*

Vait. — Вайцяны Астравецкі р.*

Val. — Вальынцы Верхнядзвінскі р.

Var. — Варакі Шчучынскі р.*

Vas. — Васілевічы Гродзенскі р.

Vav. — Вавёрка Лідскі р.*

V. Baj. — Вялікія Баяры Шчучынскі р.

Vec. — Вецярэвічы Пухавіцкі р.

V. Nest. — Вялікія Нястанавічы Лагойскі р.

Vostr. — Вострава Мастоўскі р.

Vug. — Вугальнікі Шчучынскі р.*

Zb. — Збляны Лідскі р.

Zd. — Zdańcewicz Z. Litewské slovníkové prvky v polských nářečích okolí Sejn. – Lingva Posnaniensis. Poznań, 1960, t. 8.

Żid. — Жыдзевічы Гўейцкі р.

Żil. — Жылі Гўейцкі р.

Żod. — Жодзішкі Сморгонскі р.

ŻS — Жывое слова. – Мінск, 1978.

LEXIKUM LITEVSKÉHO PŮVODU V BĚLORUSKÝCH NÁŘEČÍCH LITEVSKÉHO POHRANIČÍ

Resumé

Tento článek zkoumá přibližně 300 slov a slovních tvarů litevského původu, které se v současnosti užívají v severozápadních běloruských nářečích. Kromě údajů o jejich rozšíření a ukázek jejich užití ve větě článek uvádí a zdůvodňuje jejich protějšky v litevštině, předkládá etymologie některých lexémů a osvětluje způsoby jejich začleňování do systému běloruského jazyka. Většina zkoumaných lexémů je v článku uvedena poprvé.

204