ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

XLIV (2001), 227–250

PUBLIKACE

Prameny publikace

ITALSKÝ LEDESMŮV KATECHISMUS DOTTRINA CHRISTIANA: ZDROJ POLSKÉHO TEXTU, KTERÝ POUŽIL DAUKŠA

Jak známo, polský text katechismu přeloženého Daukšou nebyl původním dílem, nýbrž překladem z italštiny. To mě podnítilo zkoumat souvislosti s italskými prameny a začít pátrání u španělského jezuity Jakuba Ledesmy, jemuž se připisuje autorství litevské knihy. Z nedávno vydaného dokumentovaného článku G. Aranciho o katechismech Jakuba Ledesmy¹ jsem se dozvěděl, že tento autor vydal v italštině dva různé katechismy pod společným názvem Dottrina Christiana (Křesťanské učení). Jeden z nich je „stručný“ katechismus (Dottrina Christiana Breve), jehož nejstarší dochovaný exemplář, vydaný roku 1569², se uchovává v knihovně Arcidiecéze boloňské; Aranci jej zkoumal podle exempláře vydaného v Římě roku 1593³, nezmínil však, že se dochovaly také exempláře dalších vydání ze 16. století (z nichž jeden je v knihovně Brera v Miláně⁴, další v Národní knihovně ve Florencii⁵ a ještě jeden ve Vatikánské knihovně⁶). Druhé dílo je poněkud rozšířenou verzí „stručného“ katechismu; Aranci je zkoumal nikoli podle jediného exempláře vydání z roku 1576 uchovávaného v knihovně Brera v Miláně⁷, o jehož existenci nevěděl, nýbrž podle překladu do katalánštiny vydaného roku 1596⁸; všiml si však, že v knihovně Brera v Miláně je uložena kniha z roku 1596 Dottrina Christiana. Stampata d’ordine, et commissione del Molto Illustr. Et Reverendiss. Monsig. Filippo

¹ Plg. Aranci G. Le „Dottrine“ di Giacomo Ledesma S. J. (1524–1575), „Salesianum“ 53 (1991), 315–382.

² Somma della Dottrina Christiana Breve, per insegnar in pochi giorni, per interrogatione, a modo di Dialogo, fra’l Maestro e Discepolo, Bologna, P. Bonardi.

³ Srov. Aranci G. Min. cit. dílo, s. 320, pozn. 29.

⁴ Somma della Dottrina Christiana. Con la sua Breve dichiarationea modo di dialogo fra’l Maestro, e discepolo, Genova, A. Bellone, 1570 (signatura: Zx 1 44).

⁵ Dottrina Cristiana breve per insegnare in pochi giorni, et per interrogazioni à modo di Dialogo, fra il Maestro e Discepolo, Firenze, A. Padovani, 1587 (signatura: Pal 15.E.8.171). Dílo vyšlo jako dodatek ke knize Scelta d’orazioni devotissime al Signore e alla Vergine.

⁶ Dottrina Cristiana breve per insegnare in pochi giorni, e per interrogazioni a modo di dialogo, fra il Maestro e Discepolo, Firenze, F. Giunti, 1593 (signatura: Capponi VI.48 (2)). Dílo vyšlo jako dodatek ke knize Scelta d’orazioni devotissime al Signore e alla Vergine.

⁷ Dottrina Christiana, a modo di dialogo del Maestro, et Discepolo, per insegnare alli Fanciulli, Milano, P. Pontio (signatura: Musica B 39 (2)).

⁸ Doctrina Christiana a manera de dialogo entre lo Mestre, y lo Dexeble, Barcelona, J. Cendrat. Kniha je přepsána ve výše uvedeném Aranciho článku (s. 341 a násl.).

228 |

Archinto Vescovo di Como.... Per uso della sua Città, et Diocese⁹ na mnoha místech odpovídá zmíněnému překladu z roku 1596¹⁰. Soudě podle názvu knihy z roku 1576 (Dottrina Christiana, a modo di dialogo del Maestro, et Discepolo, per insegnare alli Fanciulli) a podle seznamu vydání Ledesmových katechismů, který sestavil Aranci¹¹, lze předpokládat, že rozšířená verze vyšla poprvé (ačkoli se dodnes nedochoval žádný její exemplář) v Římě roku 1573, kdy vyšlo také Ledesmovo dílo určené k výuce katechismu a zpěvu katolických písní¹². Skutečnost, že posuzovaná verze je pozdější než „krátký“ katechismus, dovoluje považovat ji za jeho přepracování. Jelikož Ledesma žil od roku 1557 v Římě¹³ a během desetiletí se mohl docela dobře naučit italštinu, blízkou jeho mateřskému jazyku, je docela možné, že oba katechismy napsal italsky, nikoli španělsky; proto nepřekvapuje, že nejsou známy žádné informace o španělských verzích těchto textů vydaných v 16. století a že obsáhlý 180stránkový Catecismo, y declaracion breve de la Dottrina Christiana, por preguntas, y respuestas entre Maestro, y Discipulo¹⁴ je jiná kniha než rozšířený katechismus, zatímco Dottrina Christiana Por interrogaciones à manera de Dialogo, entre el Maestro, y Discipulo¹⁵ odpovídá „krátkému“ katechismu jen zčásti.

„Krátký“ katechismus ze 16. století byl přeložen do albánštiny¹⁶ a angličtiny¹⁷, zatímco rozšířená verze posloužila vedle zmíněného katalánského textu jako předloha pro překlad do polštiny, u něhož se nyní zastavíme.

Překlad Ledesmova katechismu tvoří pouze první polovinu polské knihy (a jejího litevského překladu), protože Krotki obyczay spowiedzi (> Trumpas Budas Pasisċkimo / arba įpažinimo Nūdėmiu) vychází z jiných pramenů.

Při srovnání knihy Dottrina Christiana, a modo di dialogo del Maestro, et Discepolo, per insegnare alli Fanciulli vydané roku 1576 a první poloviny polské knihy přetištěné ve vědeckém vydání Daukšova katechismu¹⁸ lze snadno postřehnout, že od kapitoly O imieniu á znamięniu Chrześcijańskim/ y o imieniu Páná Chrystusowym y o jego nauce Chrześcijańskiej (s. 466) až po Trzy Boskie Cnoty (s. 528) se polský text od italského pramene příliš neodchyluje. Místy byly vynechány úryvky originálu: po větě A Chrystus kto jest? (s. 467, ř. 20), před kapitolou O Pozdrowieniu Pánny Máriey (s. 493, ř. 18), před větou A czemuż wzywa innych ceremony y zwierzchnych poczciwości (s. 517, ř. 11–13), před větou Co jest grech (s. 519, ř. 7) – některé zde vynechané řádky však byly přesunuty

⁹ Signatura: Musica B 29 (1).

¹⁰ Srov. Aranci G. Min. cit. dílo, s. 337, pozn. 69. Aranciho názor není zcela podložený, protože italský text z roku 1596 se od vydání z roku 1576 značně liší, jak jsem se mohl přesvědčit při srovnání těchto dvou knih.

¹¹ Tamtéž, s. 339.

¹² Modo per insegnar la Dottrina Christiana, Řím, A. Blado. Jeden exemplář je uložen v knihovně Brera v Miláně (signatura: Musica B 39 (1)).

¹³ Srov. Aranci G. Min. cit. dílo, s. 316.

¹⁴ Jeden její exemplář, vytištěný v Seville roku 1611, je uložen ve Státní knihovně v Mnichově (signatura: Catech. 406).

¹⁵ Jeden její exemplář, vytištěný ve Valencii roku 1681, je uložen v knihovně Brera v Miláně (signatura: R. Min. 23).

¹⁶ Rukopis uložený ve Vatikánské knihovně (spolu s jeho přepisem) byl přetištěn v monografii M. Sciambry La “Dottrina Cristiana” di Luca Matranga, Řím, 1964, 1–199.

¹⁷ Text z roku 1597 The Christian Doctrine in manner of a Dialogue between the Master and the Disciple byl přetištěn v knize English recusant literature 1558–1640, Volume 2, Menston, 1969.

¹⁸ Katechismus Mikuláše Daukši z roku 1595, Vilnius, 1995, 459–534.

| 229

na s. 532 (ř. 7–21) a 533 (ř. 1–3). Také text originálu bývá přepracován jen zřídka: s. 472 (ř. 9–20), s. 495 (ř. 17–22), s. 496 (ř. 6–16), s. 509 (ř. 10–19), s. 520 (ř. 8–13), s. 526 (ř. 2–12). Na jednom místě je vloženo několik řádků (s. 500, ř. 20–24), jinde krátké názvy kapitol.

Polský text se výrazněji odchyluje na posledních stranách (s. 528–534), kde jsou vloženy odstavce, které v originále chybějí: Piec Smy stów cielesnych a Cztery ostateczne rzeczy człowiecze¹⁹. Ještě výraznější odchylku představuje předmluva knihy (s. 462–465), která je něčím jiným než text italského pramene Ammonitione alli Padri, et Madri. Polský překladatel navíc vynechal poslední dva odstavce katechismu Li Misterij di nostro Signor Giesu Christo a Dell’Ave Maria (protože jejich ekvivalenty byly vytištěny ve druhé části knihy²⁰) a odchýlil se od dodatku napsaného latinsky Per saper aiutare à servire alla Messa i od veršů o „Il modo che si ha da tenere quando si comincia la Dottrina Christina“ vytištěných za ním.

Část zmíněných rozdílů lze připsat nikoli polskému překladateli, nýbrž skutečnosti, že pravděpodobně použil nám neznámé italské vydání nebo „vylepšený“ přepis vydání z roku 1576, jak vyplývá ze srovnání polské knihy s výše uvedeným překladem do katalánštiny z roku 1596: v tomto textu chybí téměř všechny věty vynechané v polském překladu (srov. po A Chrystus kto jest?, před A czemuż żywa inych ceremoniy z zwierzchnych poczciwości, před Co jest grech); výrazné odchylky polského překladu na posledních stranách od vydání z roku 1576 zde mají přesné ekvivalenty, ačkoli odstavce Dels peccats contra Lesperit sanct ir Dels quatre peccats que demanen venjança davant Deu byly přesunuty za Le quatre darreries del home; několik krátkých názvů kapitol se rovněž vyskytuje v katalánském textu (srov. např.: Wykład Pacierza²¹ ≈ Declaracio del Pater noster; Krotki wykład Sákrámentow²² ≈ Declaracio dels set Sagraments). Jsou však i případy, kdy se od vydání z roku 1576 liší pouze polský text: je to patrné zejména na konci knihy²³ a v místech, která lze považovat za přepracování originálu.

Při srovnání litevského textu s polským pramenem a italským originálem z roku 1576 (a také s katalánským překladem) lze vidět, že Daukša mohl všude vycházet pouze z polského díla, s výjimkou jediného případu, kdy se litevský překlad od polského pramene odchyluje a shoduje se s italským: v polském textu chybí ekvivalent několika vět z Daukšovy knihy (srov. s. 95, ř. 8–21, od Mo. Yra tikras Dievas ir tikras žmogus iki M. O Christis kaip išguldzės) a originálu (srov. s. 5a). Této výjimce však lze nepřikládat zvláštní význam, pokud se přidržíme názoru, že v knize, kterou Daukša použil (nebo v její rukopisné kopii), byly vynechané řádky doplněny.

Byly zaznamenány desítky případů, kdy řádky litevského překladu nemají ekvivalent ani v polském prameni, ani v italském originálu²⁴: srov. s. 91 (od ř. 17), s. 93 (do ř. 9), s. 97 (ř. 8 a 13–14),

¹⁹ Tyto odstavce nechybějí ve výše uvedeném italském přepracování z roku 1596, kde jsou vytištěny na konci úvodní kapitoly (s. 15): Li sentimenti del corpo sono cinque 1 Vedere 2 Udire 3 Odorare 4 Gustare 5 Toccare … Le cose ultime dell’huomo sono quattro 1 La Morte 2 Il Giudicio 3 L’Inferno 4 Il Paradiso. Poslední odstavec mohl být přidán s ohledem na závěr Kaniziova Parvus catechismus catholicorum (Quae hominis novissima dicuntur? Ea, quae homini ad extremum accidunt, ut Mors, Iudicium, infernus, et caelestis gloria …).

²⁰ Srov. s. 592–594 a 597–598.

²¹ S. 488, ř. 18.

²² S. 521, ř. 11–12.

²³ Polský překladatel skutečně vynechal poslední dvě odstavce katechismu Misteria našeho Pána Ježíše Krista a Zdrávas Maria, jakož i dodatek Jak pomáhat při sloužení mše, který je v katalánském překladu otištěn po sbírce písní.

²⁴ Dėl aptariamų reiškinių plg. Lebedys J. Mikalojus Daukša, Vilnius, 1963, 207–209.

230 |

s. 99 (ř. 1–10), s. 115 (ř. 8–10), s. 125 (od ř. 10), celá s. 127, ř. 129 (do ř. 14), ř. 131 (od ř. 6), s. 133 (do ř. 16), s. 135 (od ř. 13), s. 137 (do ř. 5), s. 139 (od ř. 14), s. 141 (do ř. 16), s. 145 (ř. 12–19), s. 147 (ř. 10–16), s. 149 (od ř. 15), s. 151 (do ř. 14), s. 163 (ř. 13–16), s. 175 (ř. 2–7 a od ř. 16), s. 177 (do ř. 7), s. 183 (od ř. 10), s. 185 (do ř. 15), s. 193 (ř. 2–8 a od ř. 13), s. 195 (do ř. 7), s. 201 (ř. 21), celá s. 203, s. 223 (od ř. 19), s. 225 (do ř. 8), s. 229 (ř. 5), s. 239 (ř. 4–5 a 15–16), s. 243 (ř. 2–3 a 14–16).

Mnohem méně často se vyskytují případy, kdy jsou v litevském překladu vynechány polské řádky, které mají (byť přibližný) protějšek v italském originále: srov. s. 494 (ř. 9–10), s. 508 (ř. 8–11 a 18), s. 516 (od ř. 17), s. 517 (do ř. 10), s. 518 (ř. 1–8), s. 521 (ř. 11–14), s. 526 (ř. 1–12).

Projednané otázky umožňují tvrdit, že polský i litevský překladatel použitý pramen částečně přepracoval (v jednom případě italský originál, v druhém jeho polský překlad): patrné je to již ze samotného názvu (Dottrina Christiana, a modo di dialogo del Maestro, et Discepolo, per insegnare alli Fanciulli > Nauka Chrzescianska. Abo Kátechizmik dla dziatek > Kathekismas arba mokslas kiekwienam krikszczioniui priprivalus); způsoby přepracování se však lišily, neboť pouze Daukša vložil desítky nových vět. Překladatelé (a snad především ti, kdo si jejich práci objednali) nejspíše věděli, že sám Ledesma svůj „krátký“ katechismus přepracoval a rozšířil, a považovali tedy za zcela přirozené v dalším přepracování pokračovat, aby byla kniha pro své nové čtenáře co nejužitečnější (podobně postupovali i Francouzi, když přepracovali svůj překlad z roku 1613)²⁵. Protože změny v přeloženém textu nezasáhly podstatu ani obecné rysy Ledesmova díla, nic nebránilo tomu, aby bylo představováno jako dílo španělského jezuity. Není proto žádný důvod domnívat se, že přepracování polského překladatele mohlo být podmíněno nám neznámým vydáním italského originálu nebo že pramenem Daukšova překladu mohla být jiná varianta polského textu: takový názor by mohly ospravedlnit pouze nové údaje (které se sotva ještě objeví).

Chceme-li se důkladně zabývat otázkou Daukšových přepracování, bylo by třeba při srovnání jeho Postily s polským pramenem ověřit, zda se tam vyskytují i podobné jevy: pokud ano, bylo by možné vyvodit obecné závěry, že se Daukša nevyhýbal možnosti své překlady doplňovat. To, že druhou polovinu katechismu přeložil bez jakýchkoli dodatků, této možnosti neodporuje: přepracovat modlitby je poněkud obtížnější. Totéž lze říci i o úryvcích z evangelií v Postile.

Aby si litevský čtenář mohl představit celý řetězec tvořený díly Dottrina Christiana, a modo di dialogo del Maestro, et Discepolo, per insegnare alli Fanciulli > Nauka Chrzescianska. Abo Kátechizmik dla dziatek > Kathekismas arba mokslas kiekwienam krikszczioniui priprivalus a sám sledovat vazby mezi těmito třemi knihami, je zde předložen přepsaný text italského vydání z roku 1576 s vyznačením začátku každé jeho strany; pokud možno se přitom dodržuje současný pravopis.

²⁶ Křesťanská nauka ve formě dialogu mezi Učitelem a Žákem, určená k vyučování dětí. Sepsal doktor Giacomo Ledesma z Tovaryšstva Ježíšova. V Miláně u Pacifica Pontia, tiskaře arcibiskupského dvora. 1576

²⁷ Shrnutí buly Jeho Svatosti

²⁵ Srov. Aranci G. Min., cit. dílo, s. 320, pozn. 30.

²⁶ S. 5b.

²⁷ S. 2a.

| 231

{....................}.

Shrnutí buly našeho Pána papeže Řehoře XIII.

{....................}

²⁸ {....................}

²⁹ {....................}

³⁰ Úvod do křesťanské nauky.

Až budou děti shromážděny, učitel spolu se všemi ostatními udělá znamení kříže a dvě děti začnou zpívat následující. Napomenutí otcům a matkám. Ó milí křesťané, prosím vás, naslouchejte a pochopte povinnost, kterou máte vy všichni, otcové a matky: učit své dětičky odmalička poznávat, milovat, sloužit a ctít našeho Pána a sladkého Vykupitele. Ten říkával: „Nechte děti přicházet ke mně“, protože v tomto věku budou moci snáze poznat a přijmout naši katolickou víru, přikázání i ostatní věci náležející dobrým křesťanům. Vy, otcové, a kmotři jste však při jejich poučování nedbalí. Protože nemůžete, nechcete nebo neumíte, posílejte je do kostelů a do škol, aby se mohly dozvědět ³¹, jak dosáhnout věčného života přislíbeného Kristem. Nezanedbávejte milost; tím se ukáže láska, kterou k nim chováte. Amen. Ježíši.

O znamení křesťana.

Každý věrný křesťan je velmi zavázán uctívat celým svým srdcem svatý kříž Krista, našeho světla, neboť on na něm chtěl zemřít, aby nás vysvobodil z velkého otroctví našich hříchů a zlého nepřítele. Proto si máme navyknout dělat znamení kříže a říkat: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Ježíši.

O jménu a znamení křesťana, o jménu Kristově a jeho křesťanské nauce.

U. Jsi křesťan?

O. Ano, z milosti našeho Pána Ježíše Krista.

U. Proč říkáš „z milosti Ježíše Krista“?

O. Protože nejsem křesťanem pro zásluhy svého otce ani své matky, ba ani jakéhokoli jiného tvora ³², nýbrž pro Boží dobrotu a Kristovy zásluhy.

U. Co je křesťan?

O. Je Kristovým učedníkem, to jest pokřtěným, který věří a hlásí se k jeho zákonu.

U. Jakou důstojnost získává člověk, když ho učiní křesťanem?

²⁸ S. 2b.

²⁹ S. 3a.

³⁰ S. 4a.

³¹ S. 4b.

³² S. 5a.

232 |

N. Stává se synem požehnání, adoptivním synem Božím a dědicem nebe.

M. A co je ten, kdo není křesťanem?

D. Zůstává synem prokletí, otrokem Ďábla a zbaven dědictví nebe.

M. Kdo je Kristus?

D. Je pravý Bůh a pravý člověk.

M. Jak je pravý Bůh?

D. Protože je pravým a jediným synem Boha Otce všemohoucího.

M. Jak je pravý člověk?

D. Protože je pravým a jediným synem slavné Panny Marie.

M. Co znamená Kristus?

Pomazaný.

M. Proč?

D. Protože byl pomazán plností ³³ milosti Ducha svatého, jako nejlepší Král nade všemi králi, Kněz nade všemi kněžími a Prorok nade všemi proroky.

M. Co znamená Ježíš?

D. Spasitel, protože nás spasil a vykoupil svou drahocennou krví a svou křesťanskou naukou nás naučil cestě ke spáse, totiž do ráje.

M. Co je křesťanská nauka?

D. To je ta, které nás naučil Kristus, náš Pán, nejprve skutky a potom slovy; a také ta, které nás naučila svatá římskokatolická matka církev.

Povzbuzení.

Proto tedy, děti, dbejte, abyste byli povinni následovat Krista, našeho Pána, svými skutky; od něho jste přijali jméno a on vám prokázal tak velikou milost.

O znamení svatého kříže.

M. Jaké je znamení křesťana?

D. Znamení svatého kříže.

M. Proč?

³⁴ D. Protože na něm nás vykoupil Ježíš Kristus.

M. Jak se dělá?

D. Dělá se tak, že se položí ruka na hlavu, pak na tělo a potom na levé a pravé rameno, přičemž se říká: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Ježíš.

M. Proč se to dělá takto?

D. Per significare doi grandi misterij; l’uno della santissima Trinità, l’altro de l’Incarnatione del nostro Signore Giesù Christo.

M. Jak?

D. Otce jmenujeme na čele, protože je počátkem ostatních božských osob; Syna na prsou, protože pochází z Otce; Ducha svatého od jednoho ramene k druhému, protože pochází z Otce i Syna.

M. Proč se dělá ve tvaru kříže?

D. Aby se naznačilo vznešené tajemství: že Syn Boží, který se stal člověkem, nás vykoupil na kříži, kde

³³

S. 5b.

³⁴

S. 6a.

| 233

takže lze říci, že znamení kříže, které děláme, je jakýmsi souhrnem naší víry.

M. Kdy máme toto znamení používat?

D. Pokaždé, když začínáme nějaké ³⁵ dílo, a když se ocitneme v nějaké nouzi, a zvláště při vstávání z postele, při odchodu z domu, při vstupu do kostela, při jídle nebo při ulehnutí ke spánku.

M. Proč tolikrát?

D. Aby nás Bůh na všech místech a v každé době chránil před našimi nepřáteli a aby se všechny naše skutky řídily a směřovaly ke cti a slávě Boží.

Upozornění k užívání a starobylosti znamení svatého kříže.

Znamení svatého kříže se užívá od počátků prvotní církve až dodnes, již od dob apoštolů; jak dosvědčují svatí učitelé: sv. Augustin, Serm. De temp. 181; sv. Jan Zlatoústý, ad Philip. Homil. 13; sv. Augustin, in Io. Euan. 118. Tract. a in Psal. 30. Concio. 2; sv. Basil, lib. De Spirito san. Cap. 27; August[ino] In Psal. 141; Idem de sanctis Ser. 19. Také při slavení svátostí křtu a biřmování. Tertul[liano], De corona militis.

Napomenutí.

Ať jsou napomenuti, aby znamení kříže činili s úctou a rozjímáním o uvedených tajemstvích, a ³⁶ nikoli bez zbožnosti, jak to činí mnozí.

O cíli a nezbytných věcech pro křesťana.

U. K jakému cíli byl člověk stvořen?

O. Aby v tomto životě miloval Boha a sloužil mu a poté ho spatřil a těšil se z něj v onom druhém životě, což bude naším nejvyšším blahem.

U. Kolik věcí je pro křesťana nezbytných, aby dosáhl svého cíle a spasil se?

O. Čtyři: víra, naděje, láska a dobré skutky.

U. Čemu věříte na základě víry?

O. Všemu, co zastává a čemu věří svatá matka římská katolická církev; a především tomu, co je obsaženo v Krédu.

U. Odříkejte Krédo.

D. 1 Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. 2 I v Ježíše Krista, jeho jediného Syna, našeho Pána. 3 Jenž byl počat z Ducha svatého, narodil se z Panny Marie. 4 Trpěl pod Pontiem Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben. 5 Sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých. 6 Vstoupil na nebesa ³⁷ sedí po pravici Boha Otce všemohoucího. 7 Odtud přijde soudit živé i mrtvé. 8 Věřím v Ducha svatého, svatou církev katolickou. 9 Společenství svatých. 10 Odpuštění hříchů. 11 Vzkříšení těla. 12 Život věčný. Amen. Ježíš.

U. Řekněte je lidovým jazykem.

O. Věřím v Boha Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. 2 I v Ježíše Krista, jeho jediného Syna, našeho Pána. 3 Jenž byl počat z Ducha svatého, narodil se z Panny Marie. 4 Trpěl pod Pontiem Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben. 5 Sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých. 6 Vstoupil na nebe, sedí po pravici Boha Otce

³⁵ P. 6b.

³⁶ P. 7a.

³⁷ P. 7b.

234 |

Všemohoucí. 7 Odtud přijde soudit živé i mrtvé. 8 Věřím v Ducha svatého, svatou katolickou církev. 9 Společenství svatých. 10 Odpuštění hříchů. 11 Vzkříšení těla. 12 Život věčný. Amen. Giesù.

M. Co jsme řekli?

D. Vyznání víry.

M. Kdo složil Vyznání víry?

³⁸ D. Dvanáct apoštolů, když se chtěli vydat hlásat svaté evangelium po celém světě.

M. Proč je složili?

D. Aby nás poučili o víře.

M. Co obsahuje Vyznání víry?

D. Dvanáct článků, totiž dvanáct hlavních částí víry.

M. Komu náležejí tyto články?

D. První Otci, následujících šest Synovi a posledních pět Duchu svatému.

Výklad Vyznání víry.

M. V koho věříte?

D. Věřím v Boha, jenž je nejsvětější Trojicí.

M. Co rozumíte tím, když říkáte nejsvětější Trojice?

D. Otec, Syn a Duch svatý jsou tři osoby a jeden jediný Bůh.

M. Je Otec Bůh?

D. Otec ano.

M. Je Syn Bůh?

D. Otec ano.

M. Je Duch svatý Bůh?

D. Otec ano.

M. Jsou tři bohové?

D. Ne, neboť ačkoli jsou tři odlišné osoby, přesto je jen jeden Bůh.

M. Proč se nazývá Bůh?

³⁹ D. Protože vidí a pečuje o všechno jako Pán a vládce všeho.

Jaké podobenství mi dáte⁴⁰ o nejsvětější Trojici?

D. Stejně jako my, kteří jsme stvořeni k jeho obrazu a podobě, máme jedinou duši a tři mohutnosti: paměť, rozum a vůli.

M. Kdo stvořil nebe a zemi z ničeho?

D. Bůh Otec spolu se Synem a Duchem svatým.

M. Proč se nazývá všemohoucím?

D. Protože svou jedinou vůlí a nekonečnou mocí může každou věc učinit i zničit.

M. Věříte v Ježíše Krista?

D. Ano, Otče.

M. Kdo je Ježíš Kristus?

D. Je Synem Boha Otce, stejně mocným, moudrým a dobrým jako Otec, který

³⁸ P. 8a.

³⁹ P. 8b.

⁴⁰ Vytištěno znovu.

| 235

Syn Boží se pro nás stal člověkem v lůně slavné Panny Marie.

M. Jak se to stalo?

D. Nikoli lidským přičiněním, nýbrž působením Ducha svatého, přičemž zůstala Pannou před porodem, při porodu i po porodu; a tak v nebi nemá ⁴¹ matku a na zemi nemá otce.

M. Proč byl ukřižován, zemřel a pohřben?

D. Z lásky k nám, aby nás osvobodil od našich hříchů, z rukou našich nepřátel, od smrti i od pekla; tak nás vykoupil svou drahocennou krví na dřevě kříže.

M. Byli jsme tedy otroky, že nás vykoupil?

D. Ano, od našich hříchů a od ďábla.

Napomenutí.

Lze vyložit hřích našeho prvního Otce, jeho následky a utrpení, které hřích přinesl, a také to, jak mnoho jsme zavázáni Kristu, našemu Vykupiteli.

M. Co učinil Kristus, náš Pán, když sestoupil do pekla?

D. Vyvedl duše svatých Otců a ostatní svaté duše, které byly v předpeklí a čekaly na jeho svatý příchod.

M. Jak třetího dne vstal z mrtvých?

D. Vstal z mrtvých k životu s oslaveným tělem i duší, aby již nikdy nezemřel.

M. Jak vystoupil na nebe a sedí po pravici Boha Otce?

⁴² D. Vystoupil po čtyřiceti dnech nad všechna nebesa i nad všechny anděly vlastní mocí a silou, kde přebývá ve veliké slávě jako Syn Boží.

M. Jak odtud přijde soudit živé i mrtvé?

D. Den soudný den, který bude koncem světa, přijde z nebe s velikou majestátností a mocí, provázen anděly a svatými, aby soudil všechny lidi a každému odplatil podle jeho skutků.

M. Věříš v Ducha svatého?

D. Ano, je pravý Bůh, třetí osoba Nejsvětější^[ima] Trojice, který udílí milost a své dary svaté katolické církvi.

M. Co je svatá katolická církev?

D. Je to celé společenství věřících křesťanů, kteří mají a vyznávají víru v Ježíše Krista; jeho hlavou je ⁴³ sám Kristus a jeho náměstkem na zemi papež.

M. A kdo neposlouchá církev, jaké ho čeká zlo?

Kdo nechce mít církev za matku, nebude mít Boha za otce.

M. Co rozumíte společenstvím svatých?

D. Že všichni, kdo jsou v této ⁴⁴ církvi, společně mají podíl na obětech, svátostech a dobrých skutcích, které se v ní konají, jako má v těle jeden úd podíl na síle druhého.

M. Jak se dosahuje odpuštění hříchů?

D. Dosahuje se ho zásluhou utrpení našeho Pána Ježíše Krista prostřednictvím svatých svátostí, když konáme to, k čemu jsme zavázáni.

⁴¹S. 9a.

⁴²S. 9b.

⁴³Vytištěno e.

⁴⁴S. 10a.

236 |

M. A co ten, kdo nemůže přijímat svátosti?

D. Stačila by touha a vůle je přijímat, pokud by člověk učinil vše, co má učinit.

M. Jaké bude vzkříšení těla?

D. V den soudu budou všichni mrtví vzkříšeni v těle i duši; dobří budou slavní a krásní, zlí naopak oškliví a ubozí.

Upozornění.

Lze vysvětlit slávu vzkříšení, oslavená těla, dary duše atd.

M. Co je věčný život?

D. Je to sláva ráje, totiž navždy vidět Boha a těšit se z něho, mít všechno dobro a žádné zlo; tam půjdou dobří, zatímco zlí do ohně, ⁴⁵ a do věčných muk pekla.

M. A kdo jde do očistcových trestů?

D. Duše těch, kdo umírají v Boží milosti, ale plně neučinili zadost za své hříchy; až zaplatí náležité tresty, půjdou do ráje.

M. Co znamená Amen?

D. Ať se tak stane.

Povzbuzení.

Nuže, děti, snažte se velmi sloužit našemu Pánu Ježíši Kristu, abyste patřily k dobrým a k jeho vyvoleným a nešly do pekla.

O druhé věci, která je pro křesťana nezbytná, totiž o naději.

M. Co očekáváte, že získáte nadějí v Boha?

D. Věčný život, který se získává především Boží milostí a poté zásluhami, jež díky ní vycházejí z nás.

M. Co potřebujeme k dosažení toho, v co doufáme?

D. Mimo jiné také modlitbu.

M. Kterou modlitbu nás učí církev?

⁴⁶ D. Otčenáš, Zdrávas Maria, Zdrávas Královno, a další.

M. Řekněte Otčenáš.

D. Otče náš, jenž jsi na nebesích, 1 posvěť se jméno tvé; 2 přijď království tvé. 3 Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. 4 Chléb náš vezdejší dej nám dnes. 5 A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. 6 A neuveď nás v pokušení, 7 ale zbav nás od zlého. Amen. Ježíš.

M. Řekněte to v národním jazyce.

D. Otče náš, jenž jsi na nebesích, 1 posvěť se jméno tvé. 2 Přijď království tvé. 3 Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. 4 Dej nám dnes náš každodenní chléb. 5 A odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům. 6 A neuveď nás v pokušení, 7 ale zbav nás od zlého. Amen. Ježíši.

Výklad Otčenáše.

M. Která je první prosba?

D. Je to tato: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé.

Druhá zní: Přijď království tvé.

⁴⁵ S. 10b.

⁴⁶ S. 11a.

| 237

⁴⁷ Třetí. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Čtvrtá. Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

Pátá. A odpusť nám naše dluhy, jakož i my odpouštíme našim dlužníkům.

Šestá. A neuveď nás v pokušení.

Sedmá. Ale zbav nás od zlého. Amen.

M. Co jsme řekli?

D. Otčenáš.

M. Kdo složil Otčenáš?

D. Náš Pán Ježíš Kristus, který jej vyslovil svými nejsvětějšími ústy.

M. Proč jej složil?

D. Aby nás naučil modlit se.

M. Ke komu se v ní obracíme?

D. K Bohu, našemu Pánu.

M. Je ještě nějaká modlitba lepší než tato?

D. Nikoli, otče. Tato je nejvýtečnější, protože ji složil Kristus, náš Pán, a dal ji svým učedníkům; a také proto, že v ní žádáme Boha o hlavní věci, o něž máme žádat.

M. Co se říká v této první části: Pater noster qui es in coelis?

D. Pozvedá mysl k Bohu s pokorou, ⁴⁸a nadějí, aby pak mohl prosit.

M. Proč nazýváme Boha Otcem?

D. Protože když ho nazýváme Otcem, připomínáme si velikou lásku, kterou k nám chová, a tak ho prosíme s větší důvěrou.

M. Proč říkáme „Otče náš“, a ne „Otče můj“?

D. Protože je Otcem všech a všichni jsme bratři, a proto se máme milovat jako bratři a synové tak dobrého Otce.

M. Kde je Bůh?

I v nebi, i na zemi, i na každém místě.

M. Proč tedy říkáme, že jsi na nebesích?

D. Protože tam lze spatřit Boží tvář; tam je naše vlast a tam se více projevuje jeho moc a majestát.

Upozornění.

Zde lze hovořit o lásce k nebi a nebeské slávě, jakož i o pohrdání pozemskými věcmi.

M. O co prosíme v následujících sedmi prosbách?

D. Nejprve prosíme o Boží čest a slávu.

2. O blaženost, pro kterou jsme byli stvořeni.

⁴⁹3. O hlavní věci potřebné k jejímu dosažení.

M. V které prosbě se žádá o Boží slávu?

D. V první: Posvěť se jméno tvé.

M. A naše blaženost?

D. Ve druhé, která říká: Přijď království tvé, to jest, aby nám zde vládl svou milostí a potom ve slávě.

⁴⁷ P. 11b.

⁴⁸ P. 12a.

⁴⁹ P. 12b.

238 |

M. Jestliže nám Bůh nevládne, kdo nám bude vládnout?

D. Naši nepřátelé, totiž svět, tělo a ďábel.

M. A kde se žádají ostatní potřebné věci?

D. V dalších pěti prosbách.

M. O co tedy prosíme ve třetí, která následuje?

D. Abychom na zemi plnili Boží vůli, jako ji plní andělé a blažení v nebi.

M. A ve čtvrté?

D. Aby nám dal chléb a tělesnou obživu, duchovní chléb, jímž je nejsvětější svátost, a svou milost spolu s ostatními svými dary.

A v páté?

Aby nám odpustil naše hříchy a provinění, jako my odpouštíme druhým, ⁵⁰ a tak bude Bůh jednat s námi, jako my budeme jednat s nimi.

Upozornění.

Zde lze promluvit o odpouštění urážek.

U. V šesté?

Ž. Aby nás nenechal upadnout do pokušení, nýbrž nám pomohl je přemoci a nehřešit.

U. V sedmé?

Ž. Aby nás zbavil všeho zla, totiž zla duše i těla a našeho nepřítele, Démona.

U. Jaké je ze všech zel největší zlo?

Ž. Hřích.

U. A co je horší a ošklivější: hřích, nebo Démon?

Ž. Mnohem horší je hřích, protože Démon se stal tak ošklivým pouze kvůli hříchu.

Napomenutí.

Zde lze říci, že Démon byl od přirozenosti krásný atd.; budeme-li tedy bez hříchů, budeme také krásní jako andělé atd.; a o ošklivosti hříchu atd.

U. Co znamená „Amen“?

Ž. Ať se tak stane.

⁵¹ Napomenutí.

Doufejme tedy v Boha, který nám všechno dopřeje prostřednictvím svého Syna, jenž nás naučil tuto modlitbu.

M. Řekněte Zdrávas Maria.

D. Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami. A požehnaný plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. Ježíš.

M. Řekněte to v národním jazyce.

D. Bůh tě pozdrav, Maria, milosti plná, Pán s tebou. Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod tvého života, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás hříšné nyní i v hodině naší smrti. Amen. Ježíš.

M. Co jsme řekli?

⁵⁰ S. 13a.

⁵¹ S. 13b.

239

D. Zdrávas Maria.

M. Kdo složil modlitbu Zdrávas Maria?

D. Anděl Gabriel, když přišel pozdravit Pannu Marii; připojují se k nim i některá slova svaté Alžběty a Církve.

M. Ke komu se obracíme v modlitbě Zdrávas Maria?

D. K Panně Marii.

M. Kdo je Panna Maria?

⁵² D. Je Matkou Boží, Pannou, plnou milosti a každé ctnosti, Královnou nebe i země a naší přímluvkyní.

M. Kde je Panna Maria?

D. Je v nebi.

U. A co ta, která je v kostele?

O. Je obrazem té, která je v nebi, aby nám ji připomínal, a⁵³ před jejím obrazem jí vzdáváme úctu k její cti.

U. Když je mnoho obrazů Panny Marie, je tedy také mnoho Panen Marií?

O. Otče, nikoli, nýbrž jen jedna, která je v nebi; ta je znázorněna obrazy, které jsou na zemi.

U. Proč tedy Pannu Marii nazýváme Pannou Milosrdnou, Pannou Pomocnou, Pannou Těšitelkou a dalšími jmény?

O. Nazývá se mnoha jmény pro mnohé a rozličné dobrodiní, která nám prokazuje jako Matka Boží, Matka milosrdenství a jako ta, která u něj má takovou moc.

U. Co se říká v modlitbě Zdrávas Maria?

O. Zdravíme ji, chválíme ji a svěřujeme se jí.

Výzva.

Snažte se, děti, být velmi oddáni Panně Marii, neboť bude vaší přímluvkyní atd.

⁵⁴ M. Řekněte Salve Regina.

D. Zdrávas, Královno, matko milosrdenství, živote, sladkosti a naděje naše, zdrávas. K tobě voláme, vyhnaní synové Evy; k tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. Nuže tedy, naše přímluvkyně, obrať k nám své milosrdné oči. A Ježíše, požehnaný plod života svého, nám po tomto vyhnanství ukaž. Ó milostivá, ó dobrotivá, ó sladká Panno Maria. Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko, abychom se stali hodnými Kristových zaslíbení. Amen. Ježíši.

M. Řekněte to lidovou řečí.

D. Bůh tě pozdrav, Královno, matko milosrdenství, živote a sladkosti i naděje naše, Bůh tě pozdrav. Tebe vzýváme, vyhnaní synové Evy; k tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. Nuže tedy, naše přímluvkyně, obrať k nám své milosrdné oči; a po tomto vyhnanství nám ukaž Ježíše, požehnaný plod života svého. Ó milostivá, ó dobrotivá, ó sladká Panno Maria. Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko, abychom se stali hodnými Kristových zaslíbení. Amen. Ježíši.

⁵² S. 14a.

⁵³ Vytištěno v.

⁵⁴ S. 14b.

240 |

⁵⁵ U. Co jsme řekli?

D. Zdrávas, Královno.

U. Kdo naučil modlitbu Zdrávas, Královno?

D. Svatá matka Církev.

U. Ke komu se obracíme?

D. K téže Panně Marii.

U. Co⁵⁶ se v ní říká?

D. Další chvály Panny a zároveň prosba o její přízeň a pomoc. O modlitbách a vzývání svatých.

U. Chováte po Panně Marii úctu i k jiným svatým?

D. Otče, ke všem, jako k Božím přátelům a našim přímluvcům v nebeské slávě, a zvláště ke svému andělu strážnému, totiž andělu, který mě střeží, a ke světci, jehož jméno nosím.

U. A k jejich ostatkům?

Prokazuji jim také úctu, protože byly chrámem Ducha svatého a mají být spojeny s oslavenými dušemi.

U. Jakou modlitbu se k nim modlíte?

Ty, které nás učí Církev, a také jim ke cti říkám Otče náš a Zdrávas Maria, aby se za mě přimlouvali.

⁵⁷ U. Jakou modlitbu se obvykle modlíte, když jdete do postele?

D. Doi cose faccio, prima fattomi il segno della Croce, faccio l'essamine della conscienza. Secondo dico la Confessione generale, il Pater noster, et l'Ave Maria, et altre mie divotioni.

U. Jak zpytujete své svědomí?

D. Nejprve děkuji Bohu za přijatá dobrodiní, potom přemýšlím o svých hříších, zvláště o těch z onoho dne, lituji jich s úmyslem polepšit se a vyzpovídat se. Za třetí prosím Boha za jejich odpuštění a pevně se rozhoduji, že už nebudu hřešit.

M. A co děláte ráno?

D. Znovu děkuji Bohu, že mě té noci ochraňoval, i za ostatní dobrodiní, a obětuji mu tělo i duši a všechno, co vykonám v jeho svaté službě; říkám také další své zbožné modlitby, v duchu i nahlas, to jest myslí i hlasem.

O třetí věci potřebné křesťanovi, totiž o lásce.

M. Co je třetí věcí potřebnou ⁵⁸ křesťanovi?

D. Láska.

M. Koho máme milovat láskou?

D. Boha nade vše a bližního jako sebe samé pro lásku k Bohu.

M. Jak nade vše?

D. Protože raději máme zemřít, než ho urazit; máme také zachovávat všechna jeho svatá přikázání a vážit si ho více než čehokoli jiného.

M. Jak budete milovat bližního jako sebe samého?

D. Tím, že mu budeme přát a činit to, co chceme pro sebe, v souladu s rozumem a Božím zákonem.

⁵⁵ S. 15a.

⁵⁶Che je vytištěno dvakrát.

⁵⁷ S. 15b.

⁵⁸ S. 16a.

| 241

M. Proč říkáte: podle rozumu a Božího zákona?

D. Protože jinak by to neznamenalo mít je rádi, nýbrž přát jim zlé, jako sobě.

Upozornění.

Zde lze vysvětlit důležitost lásky a řád lásky k bližnímu.

O čtvrté věci potřebné křesťanovi, totiž o dobrých skutcích.

M. Co je čtvrtou věcí potřebnou křesťanovi?

⁵⁹ D. Dobré skutky; neboť poté, co dosáhl věku rozumnosti, nestačí víra bez dobrých skutků.

M. Které jsou dobré skutky?

D. Ty, které se konají podle rozumu nebo podle vůle Boží; a aby byly záslužné, musí vycházet z lásky.

M. A mají ty skutky, které se konají bez lásky, nějakou cenu?

D. Nezasluhují milost a slávu, ale prospívají, aby nám za ně náš Pán dal zdraví a časné statky a aby nás přivedl k poznání hříchu a k jeho litování.

M. Které jsou tyto dobré skutky?

D. Ty, které nám ukládá deset Božích přikázání a další přikázání církve, spolu se skutky milosrdenství a ostatními ctnostmi.

M. Řekněte deset přikázání.

D. Přikázání Božího zákona, potvrzená Ježíšem Kristem, jsou deset. 1. První: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; nebudeš mít jiného Boha přede mnou. 2. Druhé: Nevezmeš jméno Boží nadarmo. 3. Třetí: Pamatuj ⁶⁰na to, abys světil svátky. 4. Čtvrté: Cti otce i matku, abys dlouho žil na zemi. 5. Páté: Nezabiješ. 6. Šesté: Nesesmilníš. 7. Sedmé: Nepokradeš. 8. Osmé: Nevydáš křivé svědectví. 9. Deváté: Nepožádáš manželku svého bližního. 10. Desáté: Nepožádáš žádnou jinou věc, která patří tvému bližnímu. Těchto deset přikázání vychází z přikázání lásky: První: Milovat Boha celým srdcem, celou duší, celou myslí a ze všech sil. Druhé: Milovat bližního jako sebe samého. Amen. Ježíš.

Výklad deseti přikázání.

M. Kde Bůh řekl těchto deset přikázání?

D. Nejprve ve Starém zákoně, poté je potvrdil Kristus, náš Pán, v Novém zákoně.

M. Jak se dělí?

D. První tři se vztahují k úctě k Bohu, ostatních sedm k prospěchu bližního.

⁶¹ M. Jak tyto tři náležejí k úctě k Bohu?

D. Protože chce, abychom mu sloužili nejprve srdcem, potom jazykem a za třetí skutky.

M. Jak budeme zachovávat první přikázání?

D. Tím, že budeme uctívat jediného Boha, bát se ho, ctít ho a sloužit mu celým srdcem a očekávat od něho každou svou pomoc i odměnu jako od Původce všeho dobra.

M. Kdo hřeší proti tomuto přikázání?

⁵⁹ P. 16b.

⁶⁰ P. 17a.

⁶¹ P. 17b.

242 |

D. Zvláště ti, kdo se dopouštějí modlářství, pověr⁶² a čarování, které je proti úctě k Bohu.

M. Jak budeme zachovávat druhé přikázání?

D. Chválením a děkováním Bohu svým jazykem a prosbou o to, co potřebujeme.

M. Kdo hřeší proti tomuto přikázání?

D. Především ti, kdo rouhají jménu Božímu a jeho svatých. Za druhé ti, kdo přísahají na něco, co není pravdivé, spravedlivé a nutné. Za třetí ti, kdo nedodržují slíbené sliby, a další, kdo neprokazují jménu Božímu náležitou úctu.

M. Proč říkáte pravdivou, spravedlivou a nutnou?

⁶³ D. Protože přísaha musí být pravdivá a týkat se věci, o níž máme jistotu; musí být spravedlivá, tedy týkat se dovolené věci; a nutná, tedy týkat se důležité věci. Jinak člověk hřeší; zároveň je třeba prokazovat úctu tomu, na koho se při přísaze přísahá.

M. Znáte nějaký prostředek, jak se nikdy nedopustit křivé přísahy?

D. Ano, pane. Nikdy nepřísahat.

M. Jak budete chtít někoho o něčem přesvědčit?

Ano či ne, jistě, anebo vpravdě, protože to není přísahání; cokoli navíc není správné.

Napomenutí proti rouhání, křivým a častým přísahám a o dodržování slibů.

M. Jak budeme zachovávat třetí přikázání, totiž světit svátky?

D. Vnějšími skutky prokazovat víru a lásku, kterou chováme k našemu Pánu Bohu.

M. Čím mu tuto lásku prokážeme?

D. Tím, že v takové dny nebudeme pracovat, vyslechneme celou mši, jak přikazuje církev, s oddaností a pozorností, ⁶⁴ a také zařídíme, aby naši vyslechli mši.

M. Co ještě?

D. Měli bychom také věnovat den věcem, které slouží Bohu, jako je modlitba, četba dobrých knih a skutky milosrdenství.

Povzbuzení k zachovávání svátků a proti těm, kdo je tráví zlými a marnými skutky.

M. Jak budeme zachovávat čtvrté přikázání, abychom ctili otce a matku?

D. Máme je poslouchat, ctít, sloužit jim a pomáhat jim.

M. A kdyby vám váš otec přikázal říci nějakou lež nebo spáchat nějaký hřích, měli byste ho poslechnout?

D. Otče, ne, protože nejsem povinen ho poslouchat proti Bohu, nýbrž pouze ve věcech dovolených a čestných.

M. Kolik druhů otců se vyskytuje?

D. Čtyři: první jsou naši tělesní otcové, kteří nás zplodili, a také dědové. Druhým druhem jsou duchovní otcové, jako kněží, preláti a učitelé. Třetím jsou vládci obce. Čtvrtým jsou starci pro svůj věk; všechny je máme ctít podle jejich postavení.

M. Jak se mají dobří otcové chovat ke ⁶⁵ svým dětem?

⁶²vytištěno pověře.

⁶³ P. 18a.

⁶⁴ P. 18b.

⁶⁵ P. 19a.

243

D. Mají je poučovat a vést, a ne je příliš trestat ani příliš rozmazlovat, nýbrž činit obojí s rozvahou.

M. Jak se má služebník či poddaný chovat ke svému pánovi?

D. Jako syn k otci a má mu prokazovat úctu na místě Krista, našeho Pána.

M. A jak se mají páni chovat ke služebníkům?

D. Jako otcové k synům anebo jako bratři v Kristu.

M. Jak máme zachovávat páté přikázání?

D. Tak, že nebudeme chtít ani činit bližnímu nic zlého v srdci, jazykem ani skutky a budeme pamatovat, že je stvořen k Božímu obrazu.

M. Jak máme zachovávat šesté?

D. Stejným způsobem: vyhýbat se každé nečistotě, nejen skutky, ale i jazykem a srdcem, jak se přikazuje v devátém.

M. Jaký prostředek použijeme, abychom toto přikázání dodržovali?

D. Prostředků je mnoho, ale mezi jinými je těchto pět velmi účinných. Za prvé, být střídmí v jídle a pití. Za druhé, vyhýbat se špatným společnostem. Za třetí, nečíst špatné knihy, neříkat neslušná slova ani písně a pokud možno jim ani nenaslouchat. Za čtvrté, často přijímat nejsvětější svátosti. Za páté, prosit nejsvětější Pannu Marii o čistotu, aby nám ji vyprosila u Boha.

M. Jak máme zachovávat sedmé?

D. Nezmocňovat se cizího majetku, nezadržovat jej ani jej nepoškozovat násilím či podvodem; neposkytovat pomoc, radu ani žádnou příčinu k tomu, aby to činil někdo jiný. Napomenutí, abychom nezadržovali cizí majetek ani mzdu nádeníka. Nebýt hráči a neprovozovat nezákonné obchody, aby člověk kvůli zisku nepřišel o svědomí; v pochybných věcech se proto máme radit a při plnění závětí nejednat slepě, neboť zatímco máš cizí majetek, ať si ďábel nevezme tvou duši. Chudobu snášej trpělivě, doufej v Boha a boj se ho; dá ti tolik, kolik budeš potřebovat.

M. Jak máme zachovávat osmé?

D. Nevydávat proti bližnímu falešné svědectví. ⁶⁷Neklepat. Neodhalovat skryté hříchy (ledaže by to bylo kvůli nápravě, tomu, koho se věc týká, nebo z nějakého jiného dobrého a vhodného důvodu), nesoudit bližního ve zlém ani nelhat, nýbrž raději o něm mluvit dobře, jak bys chtěl, aby druzí mluvili o tobě.

M. Jak máme zachovávat deváté?

D. Nepřát si ženu jiného ani žádnou jinou nečistotu. Proto je dobré střežit oči i jiné příležitosti, abychom mohli střežit srdce, a utíkat se k modlitbě, abychom zapudili pokušení.

M. Jak budeme zachovávat desáté přikázání?

D. Nepřát si majetek ani žádnou jinou věc bližního neoprávněným způsobem a nezávidět mu jeho statky.

M. V kolika bodech je obsaženo těchto deset přikázání?

D. Nelli doi precetti della Carità, cioè amare Dio sopra ogni cosa, et il prossimo come se stesso per amore di Dio, tal che tutta la legge di Dio si contiene in questo soave precetto dall’a-

⁶⁶ P. 19b.

⁶⁷ P. 20a.

244 |

více, které nám náš Pán dává ze své nekonečné dobroty.

M. Vyjmenujte přikázání církve.

⁶⁸ D. Přikázání svaté matky církve je pět. 1. první: Poslouchat mši v přikázané svátky. 2. druhé: Postit se v postní době a v ostatní přikázané dny a zdržovat se masa v pátek a v sobotu. 3. třetí: Zpovídat se alespoň jednou za rok. 4. čtvrté: Přijímat alespoň o Velikonocích. 5. páté: Platit desátky podle zvyku.

M. Z jakého důvodu slaví církev svátky svatých?

D. Za prvé, abychom oslavovali Boha v jeho s[větých]. Za druhé, abychom poznali slávu, kterou mají v nebi. Za třetí, abychom je napodobovali, když poznáváme jejich život a ctnosti. Za čtvrté, abychom je tak měli za své přímluvce. Za páté, církev chce ctít své svaté děti, jako ony ctily Boha a ji, církev.

M. Které dny se má postit?

Po celou postní dobu, kromě nedělí. Čtyři suché dny v roce, které připadají na čtyři roční období, totiž jaro, léto, podzim a zimu. Na jaře po první neděli postní. V létě první týden po Letnicích.

Na podzim po svátku Povýšení kříže v září. V zimě po třetí neděli adventní. V předvečer Vánoc. Letnic. Nanebevzetí Panny Marie. Narození sv. Jana Křtitele. Všech apoštolů kromě sv. Jakuba a Filipa a sv. Jana Evangelisty. Sv. Vavřince. Všech svatých.

M. Jak se má postit?

D. Za prvé, zdržovat se masa, vajec a mléčných výrobků. A pokud jde o dobu jídla, jíst kolem poledne; malá svačina, jak ji připouští a neschvalují nadřízení, se však omlouvá. Všichni jsou povinni to zachovávat, kromě těch, kteří mají oprávněnou překážku.

M. Které svátky přikazuje svatá církev?

D. Jsou to tyto: nejprve Narození našeho Pána Ježíše Krista. Svatý Štěpán, prvomučedník. Svatý Jan Evangelista. Obřezání našeho Pána. Zjevení Páně. Velikonoce se dvěma následujícími dny. Nalezení svatého Kříže v květnu. Nanebevstoupení našeho Pána. Seslání Ducha svatého se dvěma následujícími dny. Slavnost⁷⁰ Těla Kristova. Narození, Zvěstování, Nanebevzetí a Očišťování naší Paní. Narození svatého Jana Křtitele. Dvanáct apoštolů. Svatý Vavřinec. Posvěcení svatého Michaela v září. Všichni svatí. Neděle. Svátky, které biskupové zachovávají ve svých biskupstvích a diecézích.

M. Proč církev používá jiné obřady a vnější bohoslužebné úkony?

D. Zaprvé z větší úcty a náležitosti bohoslužby. Zadruhé proto, aby lid podnítila k zbožnosti a prostřednictvím vnějších věcí jej poučila o věcech vnitřních. Zatřetí proto, že jsme od Boha dostali tělo i duši, a proto mu máme sloužit obojím.

Upozornění.

Zde lze připomenout, že jakmile dosáhnou věku rozumu, jsou povinni se zpoví

⁶⁸ P. 20b.

⁶⁹ P. 21a.

⁷⁰ P. 21b.

245

zpovídat se a po nějaké době přistupovat k přijímání, a to alespoň jednou za rok, třebaže by bylo lepší činit tak častěji.

O hlavních hříších, které se obecně nazývají smrtelnými.

⁷¹ M. Řekli jsme si o dobrých skutcích. Vyjmenujte nyní sedm hříchů, které nazýváme smrtelnými.

D. Hlavních hříchů, které se obecně nazývají smrtelnými, je sedm. První pýcha. Druhá lakomství. Třetí smilstvo. Čtvrtý hněv. Pátý obžerství. Šestá závist. Sedmá lenost.

Jsou příčinou a hlavami ostatních hříchů, a proto se nazývají hlavními, třebaže někdy mohou být všední.

Proti těmto neřestem stojí sedm ctností: 1 Pokora proti pýše. 2 Štědrost proti lakomství. 3 Čistota proti smilstvu. 5 Trpělivost proti hněvu. 5 Střídmost proti obžerství. 6 Láska proti závisti. 7 Píle proti lenosti.

Hříchů proti Duchu svatému je těchto šest. První: opovážlivost spoléhat na spásu bez zásluh. Druhý: zoufalství nad Božím milosrdenstvím. Třetí: odporování poznané pravdě, aby člověk měl větší volnost hřešit. Čtvrtý: závist vůči duchovním darům, které náš bližní obdržel od Boha. ⁷² Pátý: zatvrzelost v hříchu. Šestý: úmysl zemřít bez pokání.

Hříchy, které volají k Bohu o pomstu, jsou čtyři. První: úmyslná vražda. Druhý: ohavný hřích. Třetí: utiskování chudých. Čtvrtý: ošizení dělníků o jejich mzdu.

M. Co je hřích?

D. Je to to, co člověk žádá nebo činí proti zákonu a vůli Boží.

M. Jakou škodu působí smrtelný hřích?

Zbavuje nás Boha, jeho milosti a slávy, která nám byla přislíbena, a činí nás dlužníky věčného trestu v pekle.

M. Proč se nazývá smrtelným?

D. Protože zabíjí duši a připravuje ji o život v milosti.

M. Co způsobuje všední hřích?

D. Nezbavuje člověka milosti ani nezasluhuje peklo, ale ochlazuje ho v lásce k Bohu a v jeho službě, zasluhuje časný trest a také přivádí k hříchu smrtelnému.

Upozornění

Zde lze hovořit o závažnosti hříchu a vybízet k tomu, abychom se mu vyhýbali.

⁷³ O sedmi svátostech svaté církve.

M. Co dalšího máme dělat?

D. Musíme znát sedm svátostí a přijímat je v náležitý čas, tedy tehdy, když nám to církev přikazuje a vysvětluje.

M. Vyjmenujte svátosti.

D. Svátostí svaté církve je sedm. První: křest. Druhá: biřmování. Třetí: eucharistie. Čtvrtá: pokání. Pátá: pomazání nemocných. Šestá: kněžství. Sedmá: manželství.

⁷¹ P. 22a.

⁷² P. 22b.

⁷³ P. 23a.

246

M. Co jsme řekli? D. Sedm svátostí. M. Kdo ustanovil tyto svátosti? D. Ježíš, náš Pán. M. Proč? D. Aby nám odpustil hříchy, udělil nám svou milost a zásluhy svého utrpení; v každé z nich nám dává milost k určité věci, ale musíme je přijímat důstojně. M. K čemu slouží svátost křtu? ⁷⁴ D. Aby se člověk stal křesťanem a Božím dítětem. M. Jak se to děje? D. Protože se rodíme v dědičném hříchu, který dědíme od svých prvních rodičů, a křtem jsme od něj i od všech ostatních hříchů očištěni a dostáváme milost i další ctnosti; tak se stáváme dětmi a dědici věčného života. M. K čemu slouží svátost biřmování neboli pomazání? D. K přijetí milosti a síly proti našim nepřátelům, abychom vyznávali víru, kterou jsme přijali při křtu. M. K čemu slouží svátost zpovědi? D. Aby nám Bůh, náš Pán, odpustil hříchy, kterých jsme se dopustili po křtu. M. Jak se má připravit ten, kdo se má zpovídat? D. Udělá tři věci. Za prvé si pečlivě vzpomene na hříchy, kterých se dopustil. Za druhé bude mít lítost a pokání s předsevzetím, že už nebude hřešit. Za třetí vyzná všechny hříchy úplně a potom vykoná pokání uložené zpovědníkem. M. K čemu slouží svatá svátost ⁷⁵ oltářní? D. Aby byla naše duše živena a sycena Boží milostí a sjednocena s ním. Za druhé, abychom snadno neupadali do hříchů. Za třetí, abychom dosáhli veškeré dokonalosti. M. Co je ve svaté svátosti oltářní? D. Je v ní Ježíš Kristus, náš Pán, tělem i duší, tak jako je v nebi, jak v hostii, tak v kalichu po kněžském proměňování. M. Zůstává v hostii chléb nebo v kalichu víno poté, co kněz proměnil? D. Otče, nikoli, neboť mocí slov, která kněz pronáší, se chléb proměňuje v tělo a víno v krev Ježíše Krista, našeho Pána, což se děje při mši. M. Co je mše? D. Je vzpomínkou a skutečným znázorněním života, utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista, a zároveň obětí: obětuje se týž Kristus za živé i za mrtvé; proto je třeba při ní být s velikou pozorností a zbožností. M. Jak se má člověk připravit, aby důstojně přijal nejsvětější svátost? ⁷⁶ D. Přistupovat zbožně, bez vědomí smrtelného hříchu, a předem se vyzpovídat. Napomenutí.

⁷⁴ S. 23b.

⁷⁵ S. 21b.

⁷⁶ S. 22a.

247

Zde lze vybízet k častému přijímání svátostí zpovědi a přijímání.

M. K čemu slouží svátost posledního pomazání?

D. Abychom přijali milost Ducha svatého, byly odstraněny případné zbývající hříchy a duše byla posílena tím, že dostane naději a sílu vzdorovat útrapám nemoci a démonovi.

M. K čemu ještě?

D. Abychom dosáhli tělesného zdraví, jak náš Pán uzná za vhodnější.

M. K čemu slouží svátost svěcení?

D. Aby kněz dostal pravomoc a milost proměňovat svatou svátost oltářní a rozhřešovat od hříchů, což může činit pouze kněz.

M. K čemu slouží svátost manželství?

D. Aby muž a žena přijali milost žít spolu a vychovávat ⁷⁷ děti k Boží slávě a rozmnožovat křesťanský lid, aby vždy byli lidé, kteří slouží Bohu.

M. Jak se mají k sobě chovat manžel a manželka?

D. Manžel má ženu milovat a ctít jako sestru v Kristu a žena má manžela ctít a poslouchat jako Krista; oba mají společně zachovávat pokoj, jednotu, věrnost a lásku, jako to činí Kristus a církev.

O teologických a kardinálních ctnostech, darech a plodech Ducha svatého.

M. Teologické ctnosti. Jsou tři: první, víra; druhá, naděje; třetí, láska.

Kardinální ctnosti jsou čtyři: první, opatrnost; druhá, spravedlnost; třetí, statečnost; čtvrtá, mírnost.

Dary Ducha svatého. Je jich sedm. První: dar moudrosti. Druhý: dar rozumu. Třetí: dar rady. Čtvrtý: dar statečnosti. Pátý: dar vědění. Šestý: dar zbožnosti. Sedmý: dar bázně Boží.

Plodů Ducha svatého je dvanáct. ⁷⁸ První, láska. Druhý, radost. Třetí, pokoj. Čtvrtý, trpělivost. Pátý, shovívavost. Šestý, dobrota. Sedmý, vlídnost. Osmý, mírnost. Devátý, víra. Desátý, skromnost. Jedenáctý, zdrženlivost. Dvanáctý, čistota.

Blahoslavenství je osm. První: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je ⁷⁹království nebeské. Druhé: Blahoslavení tiší, neboť oni obdrží zemi. Třetí: Blahoslavení ti, kdo pláčou, neboť budou potěšeni. Čtvrté: Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Páté: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Šesté: Blahoslavení ti, kdo mají čisté srdce, neboť oni uvidí Boha. Sedmé: Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť budou nazváni syny Božími. Osmé: Blahoslavení ti, kdo trpí pronásledování pro spravedlnost, totiž za dobré skutky, neboť jejich je království nebeské.

Tělesných skutků milosrdenství je sedm. První: dát najíst chudým hladovým. Druhý: ⁸⁰dát napít chudým žíznivým. Třetí: obléci nahé. Čtvrtý: poskytnout přístřeší poutníkům. Pátý: navštěvovat nemocné. Šestý: navštěvovat vězně. Sedmý: pohřbívat mrtvé.

⁷⁷ S. 25a.

⁷⁸ S. 25b.

⁷⁹Vytištěno Et.

⁸⁰ S. 26a.

248 |

Skutků duchovního milosrdenství je dalších sedm. První: dávat dobrou radu. Druhý: poučovat nevědomé. Třetí: napomínat hříšníka. Čtvrtý: utěšovat soužené a zarmoucené osoby. Pátý: odpouštět urážky a křivdy, které nám byly způsobeny. Šestý: trpělivě snášet obtíže, které nám působí druzí. Sedmý: modlit se k Bohu za živé i mrtvé.

Hlavní rady našeho Pána Ježíše Krista jsou tři. První: dobrovolná chudoba. Druhá: věčná čistota. Třetí: úplná poslušnost.

Nepřátelé člověka jsou tři. První: Ďábel. Druhý: svět. Třetí: tělo.

Tajemství našeho Pána Ježíše Krista k rozjímání a modlitbě růžence.⁸¹ Panny Marie je jich patnáct: pět radostných, pět bolestných a pět slavných.

Pět radostných je těchto. První: Zvěstování, když byl počat Syn Boží. Druhé: Navštívení svaté Alžběty. Třetí: Narození našeho Pána Ježíše Krista. Čtvrté: Uvedení našeho Pána do chrámu. Páté: Když byl nalezen v chrámě mezi učiteli.

Pět bolestných je těchto. První: Modlitba našeho Pána v zahradě. Druhé: Bičování u sloupu. Třetí: Korunování trnovou korunou. Čtvrté: Nesení kříže na horu Kalvárii. Páté: Ukřižování a smrt na kříži.

Pět slavných je těchto. První: Zmrtvýchvstání našeho Pána. Druhé: Jeho Nanebevstoupení. Třetí: Seslání Ducha svatého. Čtvrté: Nanebevzetí Panny Marie. Páté: Její korunovace nad anděly a blaženými.

⁸² O Zdrávas Maria.

Při modlitbě Zdrávas Maria se získává odpustek, odříkají-li se tři verše se třemi Zdrávas Maria. Při prvním zazvonění: Angelus Domini Nuntiavit Mariae, Et concepit De spiritu sancto. Ave Maria.

Při druhém zazvonění: Ecce ancilla domini Fiat mihi Secundum verbum tuum. Ave Maria. Při třetím zazvonění: Et verbum caro factum est, Et habitavit in nobis. Ave Maria.

Jak se naučit přisluhovat při mši.

Verš. Vstoupím k Božímu oltáři.

Odpověď. K Bohu, který rozveseluje mou mladost.

Verš. Suď mě, Bože, a rozsuď mou při proti bezbožnému národu; vysvoboď mě od člověka nespravedlivého a lstivého.

Odp. Protože ty jsi Bůh, má síla, proč jsi mě zavrhl a proč kráčím zarmoucen, když mě sužuje nepřítel?

Verš. Sešli své světlo a svou pravdu, ony mě vedly a přivedly na tvou svatou horu a do tvých příbytků.

Odp. A přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu ⁸³, který obveseluje mou mladost.

Verš. Budu ti děkovat při citaře, Bože, můj Bože; proč jsi zarmoucena, má duše, a proč mě znepokojuješ?

⁸¹ P. 26b.

⁸² P. 27a.

⁸³ P. 28a.

249

Resp. Spera in Deo quoniam adhuc confitebor illi: salutare vultus mei, et Deus meus. Vers. Gloria Patri, et Filio, et Spiritui sancto. Resp. Sicut erat in principio, et nunc, et semper, et in saecula saeculorum. Amen. Vers. Introibo ad altare Dei. Resp. Ad Deum qui laetificat iuventutem meam. Vers. Adiutorium nostrum in nomine Domini. Resp. Qui fecit coelum, et terram. Vers. Confiteor et c. ut infra. Resp. Misereatur tui omnipotens Deus, et dimissis omnibus peccatis tuis perducat te ad vitam aeternam. Vers. Amen. Resp. Confiteor Deo omnipotenti beatae Mariae semper virgini, beato Michaeli Archangelo, beato Ioanni Baptistae, sanctis Apostolis Petro, et Paulo, omnibus Sanctis, et tibi Pater quia peccavi nimis cogitatione, verbo, et opere, mea culpa, |⁸⁴ mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa: Ideo precor beatam Mariam semper virginem, beatum Michaelem Archangelum, Beatum Ioannem Baptistam, sanctos Apostolos Petrum, et Paulum, omnes Sanctos, et Sanctas Dei, et te Pater orare pro me ad dominum Deum nostrum. Vers. Misereatur vestri omnipotens Deus, et dimissis omnibus peccatis vestris perducat vos dominus in vitam aeternam. Resp. Amen. Indulgentiam, absolutionem, et remissionem omnium peccatorum nostrorum tribuat nobis omnipotens, et misericors Dominus. Resp. Amen. Vers. Deus tu conversus vivificabis nos. Resp. Et plebs tua laetabitur in te. Vers. Ostende nobis domine misericordiam tuam. Resp. Et salutare tuum da nobis. Vers. Domine exaudi orationem meam. Resp. Et clamor meus ad te veniat. Vers. ⁸⁵ Dominus vobiscum. Resp. Et cum spiritu tuo. Vers. Kyrie eleison. Resp. Kyrie eleison. Vers. Kyrie eleison. Resp. Christe eleison. |⁸⁶ Vers. Christe eleison. Resp. Christe eleison. Vers. Kyrie eleison. Resp. Kyrie eleison. Vers. Kyrie eleison.

⁸⁴ P. 28a.

⁸⁵ Vytištěno Vesp.

⁸⁶ P. 28b.

250 |

Poté, co kněz řekl: Orate fratres, odpoví ministrant: Suscipiat Dominus sacrificium de manibus tuis ad laudem, et gloriam nominis sui, ad utilitatem quoque nostram totiusque Ecclesiae tuae sanctae. Amen. Postup, který je třeba dodržet při zahájení křesťanské nauky. Nejprve ať učitel nechá odříkat Otčenáš a Zdrávas Maria a poté pronese následující modlitbu. Oremus. Omnipotens sempiterne Deus, qui iustitiam tuae legis in cordibus credentium digito tuo scribis, infunde quaesumus tuae nobis lumen sapientiae, ut te veraciter agnoscentes, et fideliter diligentes mereamus assequi quod promittis. Per Christum dominum nostrum. Resp. Amen.

Guido Michelini Universita degli Studi di Parma Viale S. Michele 9/A, I-43100 Parma, Italia [email protected]

Přijato 23. 6. 1999