ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

XLV (2001), 113 – 121

Lexikální redakce textů z roku 1674 připisovaných nikoli Jaknavičiovi Ewang elie polskie y litewskie

Milda Lučinskienė

Lietuvių kalbos institutas, Vilnius

Vytauto Didžiojo universitetas, Kaunas

Článek se zabývá lexikálními rozdíly mezi posledními sedmi evangelijními texty ve vydání Jaknavičiusova díla Ewang elie polskie y litewskie z roku 1647 a částmi připisovanými samotnému Jaknavičiusovi. Pozornost je věnována tomu, jak redaktor vydání tohoto díla z roku 1674 přizpůsobil slovní zásobu těchto evangelijních textů slovní zásobě základní části díla. Vypustil vzácná slova, která se v Jaknavičiusově textu nevyskytují (gentis, kuris gi vienas, mala, nuopelnas), a nahradil je výrazy, které Jaknavičius často užíval (giminė, kiekvienas), nebo, pokud takové výrazy chyběly, slovy z vlastního rodného nářečí (kandžia, užmokesnis). Sjednotil také užívání spojky net. Tyto lexikální rysy ukazují, že redaktor vydání z roku 1674 vynaložil značné úsilí, aby uvedl text evangelií do souladu s východolitevskou jazykovou normou své doby. Rozdíly mezi vydáními z let 1647 a 1674 nejsou dány polským textem, který je v obou vydáních totožný.

ÚVOD

V roce 1647 byly ve Vilniusu vydány Ewang elie polskie y litewskie Jonase Jaknavičiuse. Jejich překladatelství vyvolávalo pochybnosti a diskuse. Vaclovas Biržiška (1939: 49–82) však předložil argumenty, které přesvědčivě dokazují, že tyto texty do litevštiny přeložil Jaknavičius. Zigmas Zinkevičius (1971: 154) upozornil, že sedm posledních evangelií (JE47, 201–211) přeložila nebo výrazně redigovala jiná osoba, a popsal jazykové a pravopisné rysy charakteristické pro tohoto neznámého redaktora. Dodatečná analýza textu JE47 odhalila lexikální rozdíly mezi Jaknavičiusovým textem a těmito sedmi posledními evangeliemi¹ – lexémy gentis, kuris gi vienas, mala, nuopelnas, které nejsou pro Jaknavičiusův text typické, a odlišné užívání spojky net. Překlad evangelií z roku 1647 je tedy dílem několika lidí a je třeba analyzovat nikoli jeden, nýbrž dva jazykové systémy.

¹ Je třeba zmínit, že text JE47 obsahuje mnoho lexikálních dublet, avšak v části textu připisované někomu jinému než Jaknavičiusovi se takové dublety vůbec nevyskytují. Ve vydání Ewang elie polskie y litewskie z roku 1674 se od nich již zcela upouští (bylo zaznamenáno 150 případů tohoto typu redakčních úprav).

114 |

Milda Lučinskienė

Další vydání těchto evangelií vyšlo po 27 letech – v roce 1674. Porovnáním textů JE₄₇ a JE₇₄² se ukázalo, že text JE₇₄ byl značně redigován. O redigování místních výrazů a jejich nahrazování obecněji užívanými lexémy v textu JE₇₄ Jaknavičiaus se již psalo (Lučinskienė 2001: 117–128). Redaktor se snažil jazykově sjednotit text evangelií. Dalším principem jeho redakční práce bylo zmenšit lexikální rozdíly mezi posledními sedmi evangelií a evangelií přeloženými Jaknavičiusem. V tomto článku se budeme zabývat právě těmito úpravami. Rozdíly probíráme s ohledem na jazyk originálu a porovnáváme je s údaji z jiných litevských písemných památek 16.–17. století.

ANALÝZA ÚPRAV

1. gentis → giminė:

JE₄₇ A budete // vydáni od rodičů =// a sourozenců / a // od příbuzných 205_23–26 (A beždžėję wydany // od rodzicow y brá =// cięy / y krewnych 205_28–206) → JE₇₄ Abufite budou vydá=//ni od rodičů a // sourozenců / a od příbuzenstva 212_9–11 (212_13–16³

Podstatné jméno gentis ve významu „příbuzný, člověk téhož rodu (kmene), příbuzný (pokrevní i sešvagřený)“ se často vyskytuje ve starých písemných památkách i nářečích. Podle údajů LKŽ_III 238 se toto slovo užívá v Kėdainių Evangelijose z roku 1653 evangeliích, v Daukšově Postille, v Mažvydových spisech, ve Vaišnorově Žemčiūgoje Teologiškoje, v Bretkūnově Postille a Bibli, v Chylinského Bibli³. V SD 130, 378 nacházíme také podobu gintis vedle synonyma gintiltė, jejichž polskými ekvivalenty jsou krewność a rodzina. Slovo giminė³ je v SD častější (13×) než gentis (2×) a jsou u něj uvedeny tyto polské ekvivalenty: naród (195), pokolenie (318), rod (377), plemię (299). Lexém gentis ve významu „příbuzný“ je rozšířen především v oblasti žemaitských a západoaukštaitských nářečí (LKŽ_III 19, 238). Sémantické pole slov gentis a giminė bylo ve starých písemných památkách širší než dnes a vycházelo se z mnohoznačného užívání jednotlivých polských slov v tehdejší době; slovo gentis se užívalo pro označení skupiny blízkých lidí spojených sociálními vazbami (Karaciejus 1980: 103–104).

Je však důležité zmínit, že slovo gentis_JE47 bylo užito pouze jednou, a to právě v té části textu evangelií, která se připisuje jinému překladateli. V JE₇₄ už toto slovo není – redaktor je nahradil; v celém textu se užívá lexém giminė. Podstatné jméno giminė_JE47 bylo užito 14krát, giminėti „příbuzní, blízcí“ dv

² Srovnávací analýza evangelií byla provedena na základě počítačových konkordancí slovních tvarů v Ewangelie polskie y litewskie (1647 a 1674). Připravili je pracovníci Institutu litevského jazyka Milda Lučinskienė a Vytautas Zinkevičius (programátor) pod vedením Saulia Ambraza z prostředků Státní komise pro litevský jazyk při Seimasu Litevské republiky v rámci „Programu užívání a rozvoje státního jazyka Litevské republiky na léta 1996–2005“. Použili jsme také počítačové konkordance slovních tvarů Bretkūnovy Postilly (BP_II), Sirvydových Punktų sakymų (PS), Vilentova Enchiridiona (VlnE) a Evangelijų bei Epistolų (VlnEE), vytvořené v Institutu litevského jazyka, a také počítačové verze Belarminova Katechismu a Katechismu z roku 1605 Katechismu.

³ Zde i dále je v závorkách uvedeno místo polských ekvivalentů v JE₇₄; samotné ekvivalenty se neopakují, protože se od JE₄₇ liší pouze pravopisem.

1674 M. EVANGELIJŲ REDAGAVIMAS

| 115

Krartus a jednou – forma nominativu jednotného čísla ženského rodu giminėta: JE₄₇ 164₂₋₄. A šitav El=//žbieta //gimineta tá=//wo. Forma giminėti je v LKŽₘ 310 doložena pouze ze Sirvydova Slovníku, Punktů kázání a Chylinského Bible.

Odvozenina giminė ve významu „ten, kdo je s někým v příbuzenském vztahu, rod“, podle údajů LKŽₘ 309 je rozšířena v mnoha nářečích: nejvíce dokladů bylo zaznamenáno v oblasti panevėžyských nářečí východní aukštaitštiny, méně často v oblasti západní aukštaitštiny (kaunaská, šiauliaišká), východní aukštaitštiny (utenská, vilniuská), jižní a severní žemaitštiny a v přechodovém nářečí mezi západní a východní aukštaitštinou. Kromě tohoto významu se lexém giminė v JE₄₇ a pozdějších vydáních užívá také v dalších významech. Za zmínku stojí významy „původ“, „národ“, „generace“ (LKŽₘ 309). Dokládají je následující příklady:

JE₄₇ 9₄₋₆ tehdy totiž byli z // domu a příbuzenstva // Davidova JE₄₇ 86₃₋₅ učte se // všemu příbuzenstvu / křtí+//kβtidami ias JE₄₇ 137₃₋₆ prosím je / že // neodejde příbuzenstvo // odtud / dokud nebude //tay ftotis

Odvozeninou giminė se v JE₄₇ překládá polské národ (9×), méně často pokolenie (4×) a wiek (1× JE₄₇ 2,22). Podstatné jméno giminėta, užité v textu JE₄₇ (3×), odpovídá ve všech případech polskému slovu krewny (JE₄₇ 20₁₁, 164₄, 173₂).

Změna méně častého slova gentis v JE₇₄ za obecnější a rozšířenější odvozeninu giminė tedy nezávisí na polském originálu. Je pouze výsledkem sjednocování tohoto textu.

2. kuris gi vienas → každý (2×):

JE₄₇ a // kdo který žije a jen ve // mně nezemře na vě=//ky 211₁₅₋₁₉ (A wβel=//ki kłory żywie á wie=//rży w miė / nie vmrże // ná wieki 211₁₅₋₁₈) → JE₇₄ a kdo=//koli žije // a jen ve mně ne=//zemře navždy 218₁₄₋₁₇ (218₁₃₋₁₆) JE₄₇ a tehdy odplatí kaž-//dému jednotlivě po-//dle jeho skutků 204₁₂₋₁₄ (á te // dy odda każdemu we // dług vczynkow iego 204₁₁₋₁₃) → JE₇₄ a tehdy od=//platí každému po-//dle jeho skutků 210₂₁₋₂₃ (210₂₂₋₂₄)

Zájmeno kuris gi vienas se užívá pouze v té části JE₄₇, která se připisuje anonymnímu redaktorovi nebo překladateli. V textu přeloženém Jaknavičiusem se užívá pouze neurčité zobecňující zájmeno kiekvienas (20×). Zájmeno kuris gi vienas se vyskytuje dvakrát (JE₄₇ 211₁₆, 204₁₂₋₁₃) a již v JE₇₄ je redaktorem upravováno a nahrazováno neurčitým zájmenem kiekvienas. Ukazovací zájmeno kuris gi vienas⁴ ve významu „každý“ je doloženo pouze jednou u Sirvydase v PSₘ 86 (lit. kurys giwienas, pol. każdy) a není doloženo ani v litevských nářečích, ani v jiných starých písemných památkách LKŽᵥₗ 952. Je třeba také zmínit, že zájmeno kiekvienas má volnější a širší distribuci než zájmena kas, katras, kuris (poziční varianty), a proto je považováno za základní variantu (Rosinas 1988: 124).

⁴V Litevském slovníku jsou zájmena kuris vienas (LKŽᵥₗ 952) a kiekvienas (LKŽᵥ 747) popsána jako ukazovací; v nejnovější gramatice litevského jazyka (Ambrazas, red., 1997: 257) je zájmeno kiekvienas zařazeno do významové skupiny neurčitých zobecňujících kladných zájmen, zatímco Alberto Rosinas (1996: 123) je řadí mezi zájmena třídy všeobecnosti.

116 |

MILDA LUČINSKIENĖ

3. mala → kande (2×):

JE₄₇ Ne // hromadíte si poklady // na zemi / kde rez a // mol ničí 209_7–10 (Nie skarbčie // fobie skárbow na žie =//mi: gdzie rdzą y mol // pfuie / 209_6–9) → JE₇₄ Nehromadíte si po =//klady na zemi / kde // rez a kande ni =//čí 216_4–7 (216_2–5) JE₄₇ Ale // hromadíte si poklady // v nebi /// kde ani rez / ani // mol neničí 209_12–15 (Ale skarb-//cie fobie skarby w // niebie: gdzie áni // rdza / áni mol nie // pfuie 209_11–15) → JE₇₄ Ale // hromadíte si poklady // v nebi / kde ani rez =// ani kande neško =//dí 216_8–12 (216_7–10)

Výpůjčka mala je v JE₄₇ užita i v textu přeloženém pouze anonymním překladatelem; redaktor JE₇₄ ji nahradil litevským slovem kandžia. Výpůjčka mala ve významu „kandis“ není v jiných starých textech doložena. Tvar slova kandis kandžia je znám pouze ve východoaukštaitském nářečí (v Dusetách a Giedraičiai) (LKŽ_V 206). Toto slovo je vzácné i ve starých písemnostech – uvádí je pouze SPr 83 a jednou je užito v PS_II 7_28–29. U Sirvydase se však tato lexéma píše východním způsobem – kundžia. Redaktor JE₇₄ se tedy vzdává zřetelné výpůjčky a nahrazuje ji jemu známou východní lexémou kandžia, avšak se zachovaným tautosylabickým spojením typu an.

4. zásluha → odměna:

JE₄₇ Vž-//tielu fakaw iumus / // eme nuopelnu fa-//wo 208_18–21 (Vpravdě vám pravím, že přijali svou odplatu 208_20–23) → JE₇₄ Vžtielu fakáu iu =//mus / eme užmokėčni // fawo 215_16–18 (215_15–17)

Odvozenina zásluha v JE₄₇ ve významu „odměna, odplata“, který LKŽ_VIII 946 zaznamenává pouze v nářečí západních aukštaitů z Kaunasu (Jurbarkas), je v tomto východním textu užito pouze jednou (1×), zatímco jeho základní sloveso zasloužit si se vyskytuje pětkrát. Odvozenina odměna se nevyskytuje v JE₄₇ ani v jiných písemných památkách 16.–17. století. V LKŽ_XVII 664 je odvozenina odměna doložena ze starších nářečí Malé Litvy a z rozsáhlého území žemaitského nářečí; užívají ji také východní aukštaité z Panevėžysu. LKA_III (142–143, mapa č. 127) ukazuje, že i samotná přípona -esnis se užívá převážně u Žemaitů a u malé části aukštaitů v Klaipėdském kraji; příklady s touto příponou jsou však doloženy i daleko od uvedených míst – nejčastěji v nářečích východních aukštaitů (panevėžišků, širvintišků, utenišků), méně často pak u panevėžišků ze západních aukštaitů. LKŽ_VIII 314 uvádí, že forma mokesnis je rozšířena na území žemaitského nářečí, zatímco u aukštaitů pouze v utenišském nářečí. V JE₄₇ (a také v pozdějších vydáních) se odměna za práci nejčastěji označuje slovem atłga (JE₄₇ 33₁₀); také atłga může mít význam „zásluha, odplata, morální či duchovní odměna“ (JE₄₇ 198₁₆, 207₂₈), např.: JE₄₇ 207₂₈– 208₁ neboť zajisté odplata jejich bude hojná v nebi. Ve všech zde uvedených případech je v evangeliích polským ekvivalentem zapłata (JE₄₇ 33₈, 198₁₉, 208₃). ³SD (526) pol. záplata překládá lexémy ażmokeltis / atłga, zatímco slovo nupeſnas je ekvivalentem polského wyſługa (³SD 505–

1674 M. EVANGELIJŲ REDAGAVIMAS | 117

506)⁵. Je tedy pravděpodobné, že lexéma užmokestis odráží nářečí redaktora JE₇₄.

5. andělas → aniolas:

JE₄₇ Net funus || žmogaus tur atait || garboi Tewo fawo || fu Angelais fawais 204₈₋₁₁ (Abowiem przyidzie || ſyn człowieczy w ||chwale oyca ſwego 3 || Anyoly ſwoimi 204₈₋₁₁) → JE₇₄ Nes funus žmogaus || tur átait gárboy Te= ||wo fawo fu Anyolais || fawo 210₁₈₋₂₁ (210₁₈₋₂₂)

V textu JE₄₇ se forma anděl vyskytuje 14× (1× v textu anonymního překladatele), anielas – 4×, aniolas – 1×. V evangeliích z roku 1647 tedy dominuje forma Evangelijose anděl. Podobná situace přetrvává i ve vydání z roku 1674 – forma anděl je zapsána 12×, anielas – 5×, aniolas – 3×. Redaktor JE₇₄ dvakrát nahradil starší formu anděl novější variantou aniolas: v Jaknavičiusově textu (JE₄₇ 179₂₆) a v textu jiného překladatele či redaktora.

Při pohledu na staré písemné památky je patrné, že forma anděl se nejdůsledněji užívala v písemnostech Pruského knížectví: BP (288×), Mž (43×) (Urbas 1996: 19), VlNEE (35×), VlNE (2×). Formy aniolas (Mž 2×) a anielas (BP 1×) se zde užívají velmi zřídka. V Litevském velkoknížectví bylo rozložení těchto forem odlišné, neboť se zde utvářely dvě varianty spisovného jazyka. V dílech autorů píšících východní variantou spisovného jazyka se nejčastěji užívá forma anielas – PS (55×), BK (17×), zatímco anděl je již mnohem méně častá – K1605 (9×) a PS (3×, a to pouze v textu perikop); forma aniolas se vyskytuje pouze v Belarminově Katekizme (1×).

V textech Daukšy, který psal střední variantou spisovného jazyka, dominuje forma anděl (344×) a jen zřídka (4×) se objevuje anielas (Kudzinowski 1977: 19); v jiných středolitevských písemných památkách se však užívání těchto lexémů liší – pouze forma anielas (179×) se vyskytuje v Chylinského Naujajame Testamente (Kudzinowski 1964: 3), zatímco v textech PK a SE se užívají všechny tři varianty – nejstarší forma anděl se píše nejméně často (PK 3×; SE 1×), novější varianta anielas se častěji píše v SE (30×) a PK (11×), aniolas – v SE (10×) a PK (8×) (Jakulis 1995: 8; Kruopas 1970: 85); tato forma je známa i z nářečí – z východních aukštaitských (méně často z jižních aukštaitských a severních žemaitských) nářečí, LKŽ₁, 141.

Ačkoli se v Jaknavičiusových evangeliích z let 1647 a 1674 vyskytují všechny tři varianty, nejčastější je, jak již bylo uvedeno, starší forma – Evangelijose anděl (stejně jako u Vilenta, Bretkūna, Mažvydase a Daukšy). Motivy redaktora JE₇₄, proč zvolil formu aniolas, nejsou jasné: volbu mohla ovlivnit jeho vlastní nářeční mluva nebo nějaké tištěné vydání, v němž se užívá forma aniolas.

6. net → protože:

JE₄₇ Net kdož || z stavby věže chtěje || vystavěti ji / ne || nejprve sedaje || nespočítá nákladů 202₅₋₉ (Abo-//wiem kto 3 was || chcąc budowac wie-//źę / nie pierwey siąd=//ſby rá chunie

⁵ To, že v polském textu Evangelijose má slovo zapłata (JE₄₇ 208₂₂₋₂₃) význam odměny, a nikoli mzdy, dosvědčuje také skutečnost, že v současném Novém zákoně v polštině je toto slovo již nahrazeno lexémem nagroda (Mt 6,16) (PALL 1130).

118 |

MILDA LUČINSKIENĖ

nakłady / 202₂₋₁₃) → JE₇₄ Protože // kdo z stavby věže chtěje +//ji vystavěti / ne // nejprve sedaje // nespočítá nákladů 208₁₃₋₁₇ (JE₇₄ 208₁₆₋₂₀)

JE₄₇ Ne // co prospěje člověku // i kdyby celý svět // získal, ale své duši // uškodil 204₁₋₅ (Bo coȝ pomo +//ȝe człowiekowi / ieśli=//by wyßtek świąt ȝy-//[kal / á ná dusy fwey // ßkode podiąt 204₁₋₅) → JE₇₄ Neboť co prospěje člověku // i kdyby celý svět zís=//kal, ale své duši // uškodil 210₁₂₋₁₅ (210₁₂₋₁₆)

JE₄₇ Net syn člověka přijde // v slávě Otce svého // se svými anděly 204₈₋₁₁ (Abowiem przyidzie // ſyn człowieczy w // chwale oyca ſwego ȝ // Anyołȳ ſwoimi 204₈₋₁₁) → JE₇₄ Protože syn člověka // má přijíti ve slávě Ot=//ce svého se svými // anděly 210₁₈₋₂₁ (210₁₈₋₂₂)

JE₄₇ Neboť // kde je tvůj poklad, // tam je i tvé srd=//ce 209₁₇₋₂₀ (A-//bowiem gdzie iest // ſkarb twoy / tam // iest y ſerce twoie 209₁₇₋₂₀) → JE₇₄ Neboť kde je tvůj pok=//lad, tam je i tvé srdce // 216₁₄₋₁₆ (216₁₂₋₁₅)

Částice net je v JE₄₇ užita 10× (JE₇₄ – 7×), zatímco spojka nes v JE₄₇ – 88× (JE₇₄ – 93×⁶). Jak je patrné z příkladů, forma net byla změněna na nes (net JE₄₇ → nes JE₇₄) pouze 4×. Částice net má v textu JE₄₇ několik různých funkcí:

(a) (1×) užívá se jako zesilovací částice (JE₄₇ 94₁₃; JE₇₄ 100₆; pol. aż JE₄₇ 94₁₄; JE₇₄ 100₆);

(b) (5×) spojuje vedlejší věty časové⁷ a jednou plní funkci hraniční spojky; užívá se složená spojka net pirm (JE₄₇ 157₂₈; JE₇₄ 162₂₀₀; pol. ażby pierwey JE₄₇ 157₂₅; JE₇₄ 162₁₉) a net (1×) s variantou pokoley uvedenou vedle (JE₄₇ 31₂; net JE₇₄ 34₂; pol. aż JE₄₇ 31₃; JE₇₄ 34₄);

(c) (4×) plní funkci příčinné spojky nes „protože“ (JE₄₇ 202₅; JE₄₇ 204₁; JE₄₇ 204₈; JE₄₇ 209₁₇ – příklady jsou uvedeny výše).

Právě v posledně uvedeném případě (c) je částice net v JE₄₇ nahrazena spojkou nes v JE₇₄, zatímco první dvě funkce net zůstávají zachovány i v JE₇₄. Užívání částice net i spojky nes je doloženo v mnoha starých písemnostech: Daukšova Postila, Sirvydasovy Punktai Sakymų, spisy Mažvydase a Simona Vaišnora (Zinkevičius 1981: 198; LKŽVIII 738), jakož i v Chylinského NT, Bretkūnově Postile, Vilentových Evangelijose a Epistolos (Drotvinas 1968: 95). Drotvinas uvedl, že ve starých litevských písemnostech se net (stejně jako net pirm, pirm neg) užívá místo nes v důsledku vlivu jazyka originálů (např. při překladu pol. aż) (Drotvinas 1968: 95). Polským protějškem částice aż v JE₄₇ a JE₇₄ jsou tyto výrazy:

(a) časová hraniční spojka net spojující vedlejší věty časové ve významu „dokud, až“ (4×: JE₄₇ 2₁₉, JE₇₄ 2₂₂; JE₄₇ 19₅, JE₇₄ 19₁₀; JE₄₇ 149₁₅, JE₇₄ 149₁₅), např.:

JE₄₇ 2₁₈₋₂₀ neboť nepomine toto // pokolení, net dokud se toto // všechno nenaplní (JE₄₇ 2₂₁₋₂₃ jėc nie przeimienie ten //to wiek / aż nie wßy-//tko iſći)

⁶ V dodatečně připojené perikopě (JE₇₄ 166–167) bylo jednou užito slovo nes.

⁷ Leonardas Drotvinas (1968: 95) nurodo, kad veiksmų laiko santykis, kada pagrindinio sakinio veiksmas vyksta prieš šalutinio sakinio veiksmą, senuosiuose raštuose gali būti reiškiamas ir ribos jungtuku net ir sudėtiniu jungtuku net pirm.

1674 M. EVANGELIJŲ REDAGAVIMAS | 119

V jednom případě jsou v JE₄₇ uvedeny dvě varianty net pokoley⁸, v JE₇₄ se ponechává pouze net:

JE₄₇ 30₂₄–31₃ Priliginta i=//ra karalifte dun-//gaus rūkšti / ku=//riu įemus žmoną // palfėpe ažurawgie // trife mierofe mitu / net pokoley furugo // wifa → JE₇₄ 33₂₁–34₃ Pri =//lingintá irá Káralifte // dūngaus rūkb yti / ku=//riu įemus žmoná // ažuraugie trife mie=//rofe mitu / net ruru =//go wifa (JE₄₇ 30₂₅–31₃ Podo =//bne ieft kroleftwo // niebielkie / kwalfo-//wi / ktory wžia-wby // niewialtá zákrytá // we trży miáry mq-//ki / áj wbytka [kwa =//śniatá]);

(b) složený spojovací výraz vyjadřující časovou hranici, který uvozuje vedlejší časové věty net pirm (1×). V tomto případě jde o polský spojovací výraz ażby JE₄₇ 157₂₅ (JE₇₄ 162₁₉); (c) spojka net ve významu „že“ (1×):

JE₄₇ 94₁₂–₁₄ (JE₇₄ 100₅–₇) A ještě přidali, a přidali // dobře, ale ne // klesli (JE₄₇ 94₁₂–₁₅ Y prży-// byli / a nápehili o-//bie lodži / áž tie žánu +//rżahy)

Pastarąją net reikšmę nurodo ir Vincas Urbutis (1966: 105). JE₄₇ tuo pačiu žodeliu net, bet atliekančiu jau priežasties funkciją, verčiamas ir skiria-masis lenkų kalbos jungtukas abowiem (3x) ir bo (1x). Būtent pastarasis žodelio net vartojimas JE₇₄ yra redaguojamas ir nuosekliai keičiamas jungtuku nes, kuriuo dažniausiai ir yra verčiami minėti lenkų kalbos jungtukai abowiem ir bo.

Na základě konkordance JE₄₇ bylo zjištěno, že příčinné spojce nes, užité v textu (88×), odpovídají téměř rovnoměrně rozložené dvě polské spojky abowiem (albowie) (46×) a bo (varianty boć) (37×); po jednom výskytu se dále nacházejí tyto ekvivalenty – zaś (JE₄₇ 36₂₂), ále (JE₄₇ 57₁₅), iž (JE₄₇ 36₂₇, 97₁₁). Toto rozložení spojek ukazuje, že pro JE₄₇ nebyl typický překlad polských spojek abowiem ir bo spojkou net, s výjimkou těch 4 případů, které se připisují jinému překladateli.

³SD, jakožto dobové normativní dílo, odráží užívání těchto spojek takto: polské abowiem (³SD 1) se překládá spojkou nes, nefung, neffa; spojka nes se rovněž překládá jako bo (³SD 19), zatímco spojce aż se přiřazuje hned několik funkcí: časová spojka aż se překládá spojkami vyjadřujícími časovou hranici kolay / pakolay / net, (³SD 4), zatímco užití polského aż ve významu místa dokládá příklad Iki kaktu. Právě takové užití těchto slov odrážejí JE₄₇ a JE₇₄.

Protože JE₇₄ vyšlo 27 let po prvním vydání Evangelijų, můžeme se domnívat, že užití net ve významu „protože“ (polské ekvivalenty abowiem ir bo) považovali redaktor a korektor za archaické nebo přinejmenším pro tehdejší jazyk netypické.

⁸LKŽVIII 737 net je popsáno jako částice a spojka. Mezi příklady ilustrujícími užití částice net je uveden právě tento příklad. Je však třeba vzít v úvahu, že slovo pokoley je v JE₄₇ (JE₄₇ 31₂) vysázeno kurzivou, kterou se nejčastěji tiskla jedna z několika synonymních variant slova. Je tedy pravděpodobné, že slova net ir pokoley jsou uvedena jako varianty a mají funkci spojky vyjadřující časovou hranici, nikoli částice. Potvrzuje to i skutečnost, že v JE₇₄ se ponechává již jen jediná varianta, totiž net (JE₇₄ 34₂). V litevském textu vydání Evangelijų z let 1674, 1679 a 1690 se rovněž vyskytuje pouze net, zatímco ve vydání z roku 1705 aż (31₁₇).

^9³SD 4 uvádí: względem ciała ir względem mieyśća.

120 |

MILDA LUČINSKIENĖ

ZÁVĚRY

Editor textů Evangelia z roku 1674 při redakci JEEvangelijų věnoval pozornost lexikálním rozdílům mezi Jaknavičiusovým textem a textem posledních sedmi evangelií. Vydání z roku 1674 proto již tyto rozdíly neobsahuje – daná lexémata byla přizpůsobena větší části textu východního nářečí, tj. text EvangeliaEvangelijų byl sjednocen.⁴⁷

Redaktor uvedeného vydání se vzdal zřídka užívaných lexémů, které nebyly pro Jaknavičiusův text příznačné (gentis, kuris gi vienas, mala, nuopelnas), a nahradil je těmi, které se v tomto textu užívaly častěji (giminė, kiekvienas); v případech, kdy v Jaknavičiusově textu nenašel potřebnou variantu, zřejmě použil slovo ze svého nářečí (kandžia, užmokesnis). Sjednoceno bylo také užívání spojky net.

Důsledný výběr jazykových faktů svědčí o existenci určité normy v textech napsaných v jazykové variantě východního písemnictví. Potvrzovala by to i skutečnost, že všechny tyto opravy JE⁷⁴ nezávisely na polském originálu. V článku popsané nepočetné lexikální opravy posledních 7 evangelií ukazují, že větší část textu byla pro redaktora JE⁷⁴ přijatelná – i on tedy (stejně jako JE⁴⁷, anonymní editor) musel pocházet z vilniuského kraje, avšak nedaleko izofony an / un.

ZKRATKY

BK – STRUČNÝ SOUHRN KŘESŤANSKÉHO UČENÍ, sepsaný kardinálem Robertem Bellarminem. VILNÆ Typis Acad: Societatis IESU, Anno 1677.

BP – POSTILLA Tatai eſti Trumpas ir Praſtas Iſchguldimas Euangeliu / ſakamuiu Baſniczoie Krikſchczoniſchkoie / nůg Aduento ik Weliku. Per Iana Bretkuna Lietuwos Pleboną Karalauczuie Pruſuju. Iſſpaude Karalauczuie Jurgis Oſterbergeras. Mæta Pono 1591.

BP₁₁ – POSTILLA tatai eſti Trumpas ir Praſtas Iſchguldimas Euangeliu / ſakamuiu Baſniczoie Krikſchczoniſchkoie / nůg Weliku ik Aduento. Per Iana Bretkuna Lietuwos Pruſuju. Iſſpausta Karalauczuie /Jurgio Oſterbergera. Mæta Pono 1591.

JE₄₇ – [Jonas Jaknavičius] POLSKÁ A LITEVSKÁ EVANGELIA, nedělní i sváteční, která se v katolické církvi podle římského řádu čtou po celý rok. Vydáno se svolením představených. Ve VILNIU. V tiskárně Akademie Soc. Iesv, roku 1647.

JE₇₄ – [Jonas Jaknavičius] POLSKÁ A LITEVSKÁ EVANGELIA. Nedělní i sváteční, která se v katolické církvi podle římského řádu čtou po celý rok. VILNÆ. Typis Academicis Soc: IESV. 1674.

K1605 – KATECHISMUS ANEB POUČENÍ POTŘEBNÉ KAŽDÉMU KŘESŤANOVI. SEPSAL D. JAKUB LEDESMA, teolog SOC: IESV. Přeloženo do litevštiny / a podruhé vytištěno ve VILNIU v tiskárně Akademie SOCIETATIS IESV, v roce narození Páně 1605.

LKA₁ – Lietuvių kalbos atlasas. Leksika, Vilnius: Mokslas, 1977.

LKAₘ – Lietuvių kalbos atlasas. Morfologija, Vilnius: Mokslas, 1991.

LKŽ – Slovník litevského jazyka 1–17, Vilnius: Mintis (1, 8), Státní nakladatelství politické a odborné literatury (3, 5, 6), Nakladatelství vědy a encyklopedií (17), 1956–1996.

PALL – Písmo svaté Starého a Nového zákona, odpovědný redaktor Ks. Kazimierz DYNARSKI SAC, Poznań: Wydawnictwo Pallottinum, 1991.

³SD – [Konstantinas Sirvydas] DICTIONARIVM TRIVM LINGVARVM, In vlum Studioſæ Iuuentu-tis, AVCTORE CONSTANTINO SZYRWID è SOCIETATE JESV Cum Superiorum permissu editum. Tertia editio recognita & aucta, VILNÆ, Typis Academicis Societatis Jesv. Anno Domini M.DC.XLII [1642]. (Použito fotografické vydání: První litevský slovník. Konstantinas Širvydas: Dictionarium trium linguarum, připravil Kazys PAKALKA, Vilnius: Mokslas, 1979.)

1674 M. EVANGELIJŲ REDAGAVIMAS | 121

PS – [Konstantinas Sirvydas] PVNKTY KAZAN od Adwentu aż do Poſtu, v litevském jazyce, s výkladem do polštiny OD kněze KONSTANTINA SZYRWIDA / teologa Societatis IESV / VYDÁNO SE SCHVÁLENÍM PŘEDSTAVENÝCH. VE VILNIU V TISKÁRNĚ AKADEMIE Societatis Iesv LÉTA PÁNĚ M.DC.XIX. (Použito fotografického vydání: Franz SPECHT, Szyrwids Punktay sakimu, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1929.)

SE – SUMMA Abá Trumpas išgul­dimas EWANIELIV / SZWENTU Per Wiſus meatūs / dienomis Nedelos / Bážni=cioje Krikſčioniſkoje ſkaytoma [...] KIEDAYNISE, DRVKAWOLA, IOCHIMAS IVRGS RHETAS, Meatu Poná, 1653 (odkazováno na: A. Jakulis, lexika „Knygos nobažnystės“ 1, Klaipėda: Sauliaus Jokužio leidykla-spaustuvė, 1995).

SPR – Starý slovník Konstantina Sirvyda (fotografické vydání), připravil Kazys PAKALKA, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1997.

VLNE – ENCHIRIDION Katechismus maličký / pro prostý lid, faráře a kazatele / německým jazykem sepsaný doktorem Martinem Lutherem. A z německého jazyka do litevštiny úplně a věrně přeložený / Bartolomějem Willentem, farářem v Královci na Steindammu. Vytištěno v Královci Jiřím Osterbergerem / léta Božího M. D. LXXIX.

VLNEE – Evangelia a epištoly / čtené v neděle a sváteční dny / v křesťanských kostelích / úplně a věrně přeložené do litevského jazyka / Bartolomějem Willentem / farářem v Královci na Steindammu [...] Vytištěno v Královci Jiřím Osterbergerem / léta M.D. LXXIX.

LITERATŪRA

AMBRAZAS, V., red. 1997: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

BIRŽIŠKA, V. 1939: Dar dėl Jaknavičiaus ir Ewangelie polskie y litewskie. Archivum Philologicum 8, 4–82.

DROTVINAS, L. 1968: Laiko aplinkybės šalutinių sakinių prijungimo priemonės senuosiuose lietuvių kalbos raštuose. Kalbotyra 19, 89–98.

JAKULIS, A. 1995: „Knygos nobažnystės“ leksika. I dalis, sudarytoja ir redaktorė D. Jakulytė, Klaipėda: S. Jokužio leidykla-spaustuvė.

KARACIEJUS, J. 1980: Dėl keleto socialinių terminų K. Širvydo raštuose. Lietuvių kalbotyros klausimai 20, 101–107.

KRUOPAS, J. 1970: 1598 m. Merkelio Petkevičiaus Katekizmo leksika. Lietuvių kalbotyros klausimai 12, 83–154.

KUDZINOWSKI, Cz. 1964: Biblia Litewska Chylińskiego, Nowy Testament 3. Indeks, Poznań: Państwowe Wydawnictwo Naukowe.

KUDZINOWSKI, Cz. 1997: Indeks–słownik do „Daukšos Postilė“ 1 (A–N), Poznań: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza.

LUČINSKIENĖ, M. 2001: Rytietibių redagavimas Jono Jaknavičiaus Ewangelie polskie y litewskie 1674 metų leidime. Archivum Lithuanicum 3, 117–128.

ROSINAS, A. 1988: Baltų kalbų įvardžiai, Vilnius: Mokslas.

ROSINAS, A. 1996: Lietuvių bendrinės kalbos įvardžiai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

URBAS, D. 1996: Martyno Mažvydo raštų žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

URBUTIS, V. 1966: [Rec.] Symbolae linguisticae in honorem Georgii Kuryłowicz. Baltistica 2 (1), 105–106.

ZINKEVIČIUS, Z. 1971: Dėl K. Sirvydo „Punktų Sakymų“ genezės ir kalbos. Baltistica 7 (2), Vilnius.

Milda Lučinskienė Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius, Lietuva [email protected]

Gauta 2001 10 26