Acta Linguistica Lithuanica

LIV (2006), 1 – 25

Role výrazů hedge při strukturování diskurzu v němčině a litevštině

Eglė Alosevičienė

Vilniuská univerzita

Článek se zabývá rolí výrazů hedge při organizaci struktury diskurzu. Srovnávací analýza projevů německých a litevských politiků odhaluje význam výrazů hedge jako prvků diskurzu. Pozornost je věnována především tematizaci a argumentačním strategiím, jakož i metajazykovým komentářům, v nichž výrazy hedge plní několik jazykových funkcí. Dodávají výpovědi důraz, pomáhají mluvčímu od ní distancovat se nebo mu umožňují představit ji jako odraz vlastního subjektivního pohledu.

Výsledky analýzy jsou uspořádány podle pragmatických funkcí, které mohou výrazy hedge plnit (hodnocení, zdůraznění, distancování, míra pravděpodobnosti, metajazyková funkce). Z morfosemantického a syntaktického hlediska zahrnují výrazy hedge téměř všechny slovní druhy, včetně modálních výrazů, značnou část syntaktických konstrukcí a dokonce i stylistické a grafické vlastnosti textu.

0. ÚVODNÍ POZNÁMKY

Cílem tohoto příspěvku je pojednat o souvislostech mezi výrazy hedge (hedging) a strukturováním diskurzu s ohledem na strategie tematizace a argumentace, jakož i metakomunikaci, a to při zohlednění rozdílů a podobností v používání výrazů hedge v němčině a litevštině. Zkoumaný korpus zahrnuje texty o celkovém rozsahu 100 000 slov z litevských a německy mluvených politických projevů, které tematicky náleží do oblasti „zahraniční politiky“ a z hlediska textových žánrů a jejich strukturálně-funkčního uspořádání mezi „konferenční, příležitostné, zahajovací a parlamentní projevy“.

1

EGLE ALOSEVIČIENĖ

Jazykové výrazy hedge, které mají velký komunikačně-pragmatický potenciál, jsou zde chápány jako diskurzní jednotky. Strukturují jednotlivé řečové příspěvky, ale také komentují samotný diskurz, neboť se zároveň vztahují k mluvčím i posluchačům. V rámci politického diskurzu se ukazují jako důležité prostředky, které lze využít ke strategickým řečovým aktům. Při argumentaci, organizaci tématu a metakomunikaci plní výrazy hedge určité funkce. Řečové příspěvky mohou jak oslabovat, tak zesilovat. Mohou však také epistemicky oslabovat tvrzení, anebo je naopak prezentovat jako výsledky subjektivního hodnocení. Těmto funkcím výrazů hedge je v tomto příspěvku věnována zvláštní pozornost.

1. VÝRAZY VYJADŘUJÍCÍ VÁHAVOST Z LINGVISTICKÉHO HLEDISKA

Der von Lakoff (1972) eingeführte Terminus hedge, hedging hat sich in der Sprachwissenschaft als Untersuchungsgegenstand etabliert. Einerseits werden dabei ausschließlich Indikatoren der Unbestimmtheit analysiert, die der Abschwächung der Gewissheit oder auch der Einschränkung der Verantwortung des Textverfassers dienen (vgl. House/Kasper 1981: 167, 185; Skelton 1997: 45). Andererseits wird für eine weite Auffassung des Phänomens plädiert, wobei auf Zusammenhänge zwischen Modalität und diskursanalytischer Perspektive eingegangen wird und verschiedene Aspekte der Sprechereinstellungen (von der Ungewissheit bis zur Intensivierung und Evidentialität) und der möglichen Auswirkungen auf den Rezipienten berücksichtigt werden (vgl. Markkanen/Schröder 1997: 5f.). In den meisten Untersuchungen steht aber das kommunikativ-pragmatische Potenzial der Heckenausdrücke im Vordergrund, so dass darauf verzichtet werden kann, das Heckenphänomen auf bestimmte Wortart-Listen einzugrenzen.

2. SÉMANTICKÉ A PRAGMATICKÉ CHARAKTERISTIKY DISKURZNÍCH MARKERŮ

Jazykové jednotky s funkcí strukturování diskurzu se souhrnně označují různými termíny: „konverzační slova“ (Hen-

2

Die Rolle der Heckenausdrücke bei der Diskursstrukturierung im Deutschen und Litauischen

ne 1978), „Modalisierungsmarker“ bzw. „Modalisatoren“ (Fairclough 2003: 170f.; Dalmas 2003), „pragmatische Marker“ (Fraser 1990; Brinton 1996) und schließlich „Diskursmarker“ (Schiffrin 2001). Im Hinblick auf ihre semantischen und pragmatischen Besonderheiten bilden sie eine Teilmenge innerhalb des Heckenkomplexes. Ihr semantisches Charakteristikum lässt sich durch deren kohärenzstiftende Funktion, d.h. die Relation zwischen einzelnen Sprachelementen bzw. -einheiten bei der Redegestaltung beschreiben. Aus diskursiv-pragmatischer Sicht sind sie sprecherorientiert und diskursbezogen, dienen der Gesichtswahrung beim Ausdruck von Einschätzungen und Glaubensinhalten, markieren die Sprechereinstellung, sind Mittel der Argumentationsstrategien und Ökonomie (vgl. Lewis 2006).¹

Fraser (2005) unterscheidet vier Typen von pragmatischen Markern, wobei er nur kommentierende (d. leider, offen gesagt, sicher, glücklicherweise; lit. deja, atvirai pasakius, iš tikrųjų, laimei) als eigentliche Diskursmarker versteht, die u.a. als Heckenausdrücke eingestuft werden können. Sie signalisieren den sequentiellen Diskurszusammenhang bzw. die Intention des Sprechers im Hinblick auf die Rolle der Aussage in Verbindung mit dem früheren Diskurs.

Im Hinblick auf das Heckenphänomen betont Brinton (1996: 37) die Eigenschaft der Diskursmarker, den Diskurs subjektiv zu thematisieren und Unsicherheiten des Sprechers zu bekunden. Auch Walrod (2006: 6) misst den eigentlichen Stellenwert der Diskursmarker den unmittelbar mit dem Heckenphänomen verbundenen Erscheinungen wie Abschwächungen (d. ziemlich, teilweise, sozusagen; lit. gana, pakankamai, iš dalies, vadinamas), Distanzierungen (d. vermeintlich, anscheinend; lit. tariamas, menamas), Unsicherheiten (d. vielleicht, möglich, es scheint; lit. galbūt, įmanoma, regis) oder Intensivierungen (d. sicher, bestimmt, gerade, genau; lit. esu tikras, žinoma, būtent) bei.

¹ Schiffrin (1986: 42) bezeichnet im engeren Sinne nur solche Elemente als pragmatische Marker, die multifunktional und schwer lexikalisch zu bestimmen sind und die keine propositionale Bedeutung haben. Ihr Hauptaugenmerk richtet sich auf solche Elemente wie und, aber, weil, deswegen etc. Diese Diskursmarker sind nicht sprecherbezogen, sondern beziehen sich auf objektive Gegebenheiten, indem sie Wirklichkeit beschreiben, und sind daher nicht Gegenstand dieser Untersuchung.

3

EGLĖ ALOSEVIČIENĖ

3. EXPLICITNÍ VYMEZENÍ A VYUŽITÍ POJMU DISKURZ

Pojem „diskurz“ je velmi komplexní a používá se v mnoha oblastech. Ústředním tématem výzkumů zakladatele pojmu diskurz Foucaulta (1970) jsou společenské instituce a praktiky, jejich pravidla, způsoby konstituování a omezení („diskurzivní praktiky“).²

Pro tuto studii jsou relevantní pouze dva přístupy k pojmu diskurz. Jednak jím rozumíme určité vztahy uvnitř jednotlivých textových exemplářů, především sémantické vztahy mezi textovými jednotkami. Tím se distancujeme od diskurzivněanalytické perspektivy, která zkoumá především jevy organizace rozhovoru, je však také bezprostředně spojena s pojednáním o výrazech vyjadřujících váhavost³.

Jelikož zkoumaný korpus tvoří politické projevy, vycházíme jednak z pojetí politického diskurzu, který se vyznačuje řadou specifických (zejména jazykových) rysů. Přikláníme se přitom k běžnému pojetí diskurzu – textovým exemplářům různých textových druhů⁴, které na sebe odkazují

² Ačkoli Foucault diskurzem rozumí soubor výpovědí, jazyková stránka ho nezajímá. Jeho pojem diskurzu se vztahuje spíše k pravidelnosti sociálního jednání. Pro Foucaulta znamená zkoumání diskurzů vždy také zkoumání moci jako činitele strukturování diskurzu. Kromě toho rozlišuje mezi původním diskurzem a komentářovým diskurzem, přičemž druhý představuje variace prvního a původní diskurzy naopak podněcují další řečové akty (srov. Foucault 1998: 15ff.). Tímto směrem se ubírá také kritická analýza diskurzu, která se chápe jako interdisciplinárně zaměřená analýza společnosti a usiluje o odhalování diskurzivních mocenských vztahů (srov. Jäger 1993; Fairclough/Wodak 1997).

³ Výrazy vyjadřující váhavost v mluveném diskurzu se zabývaly práce Prince et al. (1982), Low (1996), Tschizmarova (2005).

⁴ Textovými druhy rozumíme určité vzorce jednání, respektive komunikativní formy, „které se zejména při opakujících se procesech projevují jako habitualizované komunikační chování“ (Pappert 2003: 23). Günthner (2000: 21) je označuje za „konvencionalizované, avšak flexibilní a dynamické struktury očekávání týkající se organizace jazykových a komunikačních postupů v konkrétním diskurzním kontextu“. Je třeba přitom zdůraznit, že určující znaky textového druhu se většinou nacházejí současně na mnoha úrovních: na

4

DIE ROLLE DER HECKENAUSDRÜCKE BEI DER DISKURSSTRUKTURIERUNG IM DEUTSCHEN UND LITAUISCHEN

… tvoří určitý diskurz, respektive představují komunikační celek⁵.

Námi zkoumané politické projevy jsou součástí informativně-apelativního, respektive informativně-persvazivního užívání jazyka, jehož cílem je řízení a manipulace veřejného mínění (srov. Pappert 2003: 59). Samozřejmě nejsou vyloučeny ani další funkce (kontaktní, obligační a deklarativní), tím spíše, že v politickém diskurzu se hovoří o široké škále možných řečových aktů, jako jsou zdůvodňování, ospravedlňování, prezentace skutkových okolností, sebeprezentace, navazování vztahů, omezování, modifikování, řízení atd.

V souvislosti s užíváním hecových výrazů a jejich rolí při strukturaci diskurzu je třeba zvláště zmínit také strategické aspekty⁶ v rámci politického diskurzu. Bezprostředně souvisejí s jazykovou realizací výše uvedených řečových aktů. Podle Kleina (1998) jde o

• strategie relevance (strategie modalizace, zaujetí perspektivy adresátů),

• strategie sugestivity (zprostředkování evidence, utvrzování a hodnocení),

• strategie plausibility (signalizování preferencí s ohledem na možné výhrady posluchačů) a

• strategie zastírání (vynechávání relevantních informací, implicitní náznaky a nepřímé odkazy, předstírání nejistoty).

jazykové (prosodické a fonologické, lexikálně-sémantické a morfosyntaktické prostředky), situační (diskurzivně-analytické, mediální podmínky atd.) a sociální (institucionální rámec, genderové uspořádání atd.) roviny.

⁵ Zur Explizierung des Diskursbegriffs s. vor allem Busse und Teubert (1994) sowie Bluhm et al. (2000).

⁶ Zu strategischen Aspekten der politischen Kommunikation s. auch Hoffmann (1998).

5

Egle Alosevičienė

4. HEKOVÉ VÝRAZY JAKO JEDNOTKY STRUKTURUJÍCÍ DISKURZ

Role hekových výrazů jako diskurzních markerů vyplývá z povahy daného diskurzu. Diskurzy mají struktury (jednotky a segmenty) a vztahy (rétorické vztahy a vztahy koherence, tj. argumenty) a jsou propojeny kohezi (jazykovými a lexikálními prostředky) a koherencí (obsahovou souvislostí).

Textové funkce diskurzních markerů (přispívající k vytváření koherence a koheze) a interpersonální funkce (modalizace, intenzifikace) v námi zkoumaném monologickém a písemně fixovaném diskurzu organizují jednotlivé části textových úseků, takže se neomezují na lingvistickou perspektivu, ale zároveň umožňují vypovídat o kognitivní, expresivní, sociální a textové kompetenci uživatelů jazyka (srov. Schiffrin 2001: 67).

Při strukturování diskurzu se hedging projevuje rozmanitými jazykovými prostředky. Rozsah hekového užití sahá od výrazů modality (modální částice, modální slova, modální slovesa v performativním užití) až po jazykové formy syntaktické (podmínkové věty), stylistické (litotes, řečnická otázka) a grafické (uvozovky). Příčestí, metaforická přenesení i citoslovce se v našem korpusu vyskytují jako okrajové podoby jazykového hekování.

Z hlediska četnosti leží centrum jevu hekování v epistemickém a omezovacím užití. Proto vykazují výrazy modality i restriktory různého druhu nejvyšší frekvenci, a to v obou jazycích. Tyto i další komunikační funkce, jako jsou hodnocení, intenzifikace a komentování řeči, a jejich role v diskurzu budou dále analyzovány v souvislosti s tematickou strukturou a teorií argumentace.

4.1 Organizace témat a argumentace

Z hlediska tematické textové struktury se hekové výrazy ukazují jako prostředky modalizace a evaluace tematického jádra a jednotlivých témat. Z hlediska struktury organizace témat

6

Die Rolle der Heckenausdrücke bei der Diskursstrukturierung im Deutschen und Litauischen

jsou diskurzní markery prvky sekvenčních strategií, tj. přispívají k organizaci tematických jednotek.

Argumentování je „jazykový postup, který se nachází ‚pod‘ jednotkou ‚diskurzní žánr‘, ale hraje důležitou roli také v diskurzech označovaných jako ‚veřejné projevy‘“ (Trautmann 2004: 21). Argumentace je podle Kleina (1980) třeba chápat jako komplexní jazykové akty, které obsahují tvrzení, námitky atd. a jsou zásadně vágní, mnohoznačné, závislé na kontextu a ilokučně polyfunkční.

Das wohl bekannteste Argumentationsschema von Toulmin (1975: 90ff. nach Ohlinger 2003: 28f.) schließt folgende Komponenten ein: Daten bzw. die These (stützungsbedürftige Äußerungen), von denen mittels der Schlussregel von der stützenden zu der zu stützenden Äußerung auf eine Konklusion gefolgert wird. Auf Daten wird explizit, auf Schlussregeln dagegen implizit Bezug genommen. Wenn mittels Schlussregeln keine eindeutigen Behauptungen annehmbar sind, sind Stützungen (weitere Argumente), modale Einschränkungsoperatoren (Modifikatoren bzw. Qualifikatoren) bzw. Ausnahmebedingungen einzuführen, die die Gültigkeit der Konklusion außer Kraft setzen bzw. in Frage stellen können. Die kohärenzstiftende Struktur der Argumentationen ergibt sich daraus, dass sie bei der Erschließung von Präsuppositionen helfen können⁷.

Obecně se rozlišuje mezi induktivními a deduktivními argumenty. K prvním se řadí argumenty založené na struktuře reality (vazby koexistence, vztahy příčiny a účinku), takže zde nejde o koherenci, nýbrž o evidenci (srov. Petter 1988: 117). U druhé skupiny argumentů vytvářejí data jednoznačné propojení mezi názory, postoji a intencemi na jedné straně a jednáním na straně druhé (zejména u strategií zastírání).

Argumenty, stejně jako jednotky metakomunikace, jsou jazykové akty přispívající k řešení konfliktů, respektive problémů. Používají se k dosažení konsenzu ve sporných otázkách. Hekové výrazy přitom plní následující argumentační funkce: posouzení, objasnění (komentování), relativizaci, omezení, přispění k podpoře či problematizaci určité pozice atd. Nelze přitom podceňovat

⁷ Vgl. hierzu auch Linke et al. (1994: 242ff.).

7

EGLE ALOSEVIČIENĖ

persuazivní aspekt, který především implicitně naznačuje záměry mluvčího. Úspěch argumentace, a tedy někdy i persuazivní účinek, závisí na tom, zda se podaří vytvořit logickou souvislost mezi tezí a předloženými údaji. Explicitně se to projevuje použitím zesilujících a pozitivně hodnotících prvků. Strategicky nasazená zmírnění naproti tomu slouží k vyvrácení případných námitek.

Texty, které se vyznačují vysokou mírou modality, obsahují větší podíl implicitních informací a významně přispívají k plnění určitých komunikačních funkcí. Jazyk bohatý na částice, jako je němčina, může například pomocí modálních částic (ja, wohl) implicitně, resp. nepřímo a v souladu s normami zdvořilosti oslabovat a relativizovat tvrzení, což je v litevštině třeba vyjadřovat jinými prostředky, například epistemickými slovesy (manyti, tikėtis, laikyti), podstatnými jmény (prielaida, galimybė, viltis) a příčestími (tikėtina, abejotina, priimtina).

V souvislosti s argumentací jsou patrně nejpodrobněji zkoumány modální částice⁸. To lze vysvětlit jejich polyfunkčností a vysokou mírou implicitnosti; při použití modálních částic mohou logické vazby a argumentační vztahy zůstat implicitní.

Počet modálních částic je v obou jazycích stejný, přestože němčina bývá označována za jazyk bohatý na částice. Důvodem je, že mnohé litevské částice (gal, galbūt, tarsi) odpovídají německým modálním slovům. Rozdíly se však projevují v jednotlivých funkčních oblastech. Zatímco v němčině mezi uváděcími prostředky argumentů převažují indikátory zdůvodnění a evidence (ja), resp. indikátory vysoké míry pravděpodobnosti (wohl), v litevštině převažují prostředky vyjadřující domněnku (bene, tarsi, gal, galbūt, turbūt), čímž se zdůrazňuje hypotetická povaha argumentů. V litevštině se navíc nevztahují pouze k předcházejícím výpovědím:

(1) Mezinárodní společenství musí v provinciích hustěji rozprostřít síť rekonstrukčních týmů. Německo je již totiž zastoupeno

⁸ S. hierzu Beiträge von Brauße (1986) und Rost-Roth (1998).

8

DIE ROLLE DER HECKENAUSDRÜCKE BEI DER DISKURSSTRUKTURIERUNG IM DEUTSCHEN UND LITAUISCHEN

týmem PRT v Kunduzu a diplomatickou pobočkou v Herátu.

(2) V této souvislosti bych rád uvedl zejména hostům z Emirátů několik číselných údajů, které jsou německému hospodářství wohl dobře známy [...]

(3) Evropská unie prochází krizí, gal se dokonce ocitla ve zvláštní slepé uličce. Úzké zájmy jednoho státu či skupiny států jsou stavěny nad společné zájmy celé Evropy. Referenda o Ústavě Evropské unie ztroskotala právě ve starých členských státech Evropské unie.

Velmi vhodným prostředkem strategie perspektivizace mluvčího a předcházení přerušením i pokračování v rozvíjení tématu je v němčině částice eigentlich. Umožňuje také navázat na situaci nebo téma, s nimiž výpověď nijak nesouvisí (srov. Dalmas 2003: 203f.). Stejně jako epistemický slovesný tvar ich finde může navíc omezit nárok na obecnou platnost. V litevštině plní tutéž funkci parentetické vsuvky tiesa, tiesą sakant, iš tikrųjų, které stejně dobře mohou sloužit jako ekvivalenty německých diskurzních markerů tatsächlich, in der Tat při podpoře předchozí výpovědi:

(4) Premiér Karamanlis se chopil jedné myšlenky, kterou bych rád zdůraznil, ba zdůraznil dvojnásob. To je eigentlich nové téma [...]

(5) Ačkoli se v důsledku referend ve Francii a Nizozemsku aktivně diskutuje o tom, jakým směrem by se měly integrační procesy EU dále rozvíjet, potřeba mít silnější a jednotnější společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU téměř nevyvolává kontroverze. Iš tikrųjų, autorita EU na mezinárodní scéně neustále roste a její vliv i účast na řešení konfliktů po celém světě se soustavně rozšiřují.

Má-li být zdůrazněna úloha výrazů modality v rámci argumentace, je třeba vedle modálních částic vyzdvihnout zejména také úlohu modálních slov. Především hypotetické argumenty lze zdůraznit epistemickými operátory, jako jsou bestimmt, sicher, offensichtlich, tikrai, tikriausiai atd. Jejich pragmatická

9

EGLĖ ALOSEVIČIENĖ

Funktion sieht Eggs (2000: 409) darin, dass sie rationales Argumentieren ermöglichen, ohne für die Wahrheit aller Prämissen einstehen zu müssen:

(6) Jsme na dobré cestě. A mezinárodní kritika nám také potvrzuje, že tento smíšený systém je pravděpodobně lepší než čisté průběžné systémy na jedné straně a čistě fondové systémy na straně druhé.

(7) Dnes jsou tyto věci velmi důležité pro všechny státy, v nichž sledujeme zárodky demokracie, jako by vybuchovaly sopky, například na Ukrajině, v Gruzii či Moldavsku. Pravděpodobně je to všechno ještě důležitější pro ty státy, které trpí autokratickým a izolovaným režimem, například pro Bělorusko.

K jevům modality patří dále modální slovesa v performativním užití a epistemická slovesa. Spojením modálního slovesa können (lit. galėti) s performativním slovesem⁹ mohou mluvčí dát najevo, že mohou na případnou kritiku, resp. názory ostatních odpovědět posledním a jakoby zřejmým argumentem (srov. Schwitalla 1979: 125):

(8) Já mohu vám v tomto bodě jen říci: Pokud zde nebudou mezi transatlantickými partnery přijata strategická rozhodnutí směřující k dosažení konsenzu, celý tento region se bude stále více propadat do spíše negativního vývoje.

(9) Mohu jen potvrdit, že bude učiněno vše pro to, abychom pro zemědělství vybojovali příznivější podmínky [...]

Epistemická slovesa mohou vyjadřovat jak nízkou míru pravděpodobnosti, tak omezení platnosti tvrzení, resp. hodnocení mluvčího. Díky této rozmanitosti funkcí se ukazují jako mimořádně pohodlné prostředky při strukturování diskurzu. Epistemická slovesa se navíc jen zřídka vyskytují bez opory v jiných výrazech zmírňujících tvrzení:

⁹ Solche Verbindungen werden laut Fraser (1975) als „hedged performatives“ bezeichnet. Diese Bezeichnung deutet nicht auf die traditionelle Auffassung des Terminus der Performativität hin, sondern eher auf die modalisierende bzw. interaktive Funktion der Modalverben (vgl. Wunderlich 1983; Verstraete 2001: 1517).

10

DIE ROLLE DER HECKENAUSDRÜCKE BEI DER DISKURSSTRUKTURIERUNG IM DEUTSCHEN UND LITAUISCHEN

(10) Myslím, že i z národního parlamentu může vzejít proces politizace, který má zásadní význam.

(11) Domníváme se, že by naše zkušenosti byly velmi užitečné i pro partnery Aliance v zemích jižního Kavkazu, stejně jako na západním Balkáně a ve střední Asii.

Závěrová pravidla (indukce a dedukce) tvoří spolu s různými typy argumentace ústřední vzorce textové výstavby argumentačních textů. Proto hrají formy obecného usuzování (zejména v rámci strategií plausibility) zvláštní roli. V litevštině převažuje adversativně-argumentační propojení výpovědí, které je nezřídka zároveň evaluativní, zatímco v němčině konkuruje restriktivním prostředkům argumentačně-vysvětlujících stanovisek (koncesivní argumentace jako markery nesouhlasu, resp. korekce se naopak vyskytuje stejně často):

(12) Litva vždy podporovala co nejrychlejší zahájení jednání s Tureckem. Avšak uvědomujeme si, že proces jednání nebude snadný.

(13) Zahraniční investoři – zdůrazňuji: i finanční investoři – jsou a zůstávají v našem hospodářství velmi vítáni. Nezbytné však je, aby dodržovali společně dohodnutá pravidla.

Podmíněnost se tradičně chápe jako vztah mezi hypotetickou příčinou a jejím účinkem (srov. Girdenienė 2001: 28). V našem korpusu jsou podmínková větná spojení v němčině častější. Zdá se, že jde především o kulturní záležitost, zda se při argumentaci odkazuje na logické argumenty, nebo zda se hypotetická tvrzení formulují tímto způsobem:

(14) Pokud mezinárodní společenství odejde z Afghánistánu, pak přesně víme, jaký bude následek.

(15) [...] minulý pátek Státní duma ratifikovala Kjótský protokol, a uvolnila tak cestu k boji proti klimatické katastrofě, která by hrozila, kdybychom nepřijali opatření.

11

EGLE ALOSEVICIENĖ

Přesto je zcela možné implicitně vytvořit obecný vztah mezi příčinou a důsledkem v podobě podmínkové věty v němčině, ale také pomocí zvláštního participia (gerundia) v litevštině (srov. Eggs 2000: 402). Výpověď tak získává aspekt eventuality, který charakterizuje podmínku výslovně či implicitně jako potenciálně splnitelnou:

(16) Bez evropského sjednocení by se zřejmě nepodařilo překonat nacionalistickou sobeckost a hluboce zakořeněné dědičné nepřátelství.

(17) Za účasti Ruska můžeme z regionu Baltského moře učinit jeden z nejvíce prosperujících regionů Evropy.

Řečnické otázky jsou klasifikovány jako diskurzní markery, neboť mohou sloužit jak k uvedení nového tématu, tak k odvedení pozornosti od toho, co již bylo řečeno. Zároveň je jimi oslovován posluchač a jeho pozornost je zaměřována na určité skutečnosti. A konečně jimi lze předcházet kategorickým tvrzením, což lze pozorovat zejména v německy mluvených projevech. Tendence využívat řečnické otázky ke strukturování řeči je příznačná pro projevy litevských politiků:

(18) Úsilí Litvy ujmout se aktivní vůdčí role ve státech černomořského regionu je dobře patrné a oceňované. Můžeme se však omezit pouze na pomoc druhým? Bylo již dosaženo všech cílů, které si Litva stanovila? Víme už, o co Litva usiluje jako členka Evropské unie?

(19) Inspektoři tedy dokázali dosáhnout několika úspěchů [...] Proč bychom se měli právě teď od této cesty odchýlit? Proč nyní inspekce přerušovat?

Siepmann (2001: 101f.) betont die Rolle der verbalen, nominalen und adverbialen Restriktoren als Mehrwort-Diskursmarker, die einen wesentlichen Teil des Heckenkomplexes bilden und vergleichbare Funktionen haben können (v.a. Bekräftigung bzw. Einschränkung des vorgängigen Diskurses bzw. Redebeitrags):

(20) Rusko se – to je třeba zdůraznit – v této spolupráci ukázalo jako mimořádně spolehlivý a odpovědný partner.

12

Die Rolle der Heckenausdrücke bei der Diskursstrukturierung im Deutschen und Litauischen

(21) Otázkou je, zda je toto varování, které zaznělo již před nějakou dobou, v takové míře stále aktuální, nebo zda jsme na cestě k jeho naplnění přece jen již něčeho dosáhli.

(22) Byly slyšet i tóny zklamání, zejména když členským státům chyběla vůle uskutečnit strukturální reformy.

(23) Základní otázkou je, jak zajistit, aby byla Rada efektivní a reprezentativní.

4.2 Metakomunikace

Metakomunikace je považována za zvláště vhodný prostředek k harmonizaci vznikajících konfliktů nebo alespoň k předcházení konfliktům, jichž se obáváme (srov. Schwitalla 1979: 139; Adamzik 1984: 70). Plní přitom jak textové (sekvenování a strukturování řeči), tak interpersonální (modalizace, hodnocení, komentování) funkce.

Metajazyková řeč je řečí o jazyce, která má pragmatickou funkci, avšak neuskutečňuje se jí žádný řečový akt. Pojem metakomunikace je tedy třeba odlišovat od pojmu ilokuce (srov. Welte/Rosemann 1990: 137nn.). Toto zásadní rozlišení však nevylučuje, že performativa, respektive performativní užití jednotlivých jazykových prostředků – například modálních sloves – se mohou vyskytovat v metajazykových kontextech. Patří sem také „adverbia s metakomunikativní funkcí“ (Bartsch 1972: 60). V úvahu přicházejí utvrzující (něm. natürlich, selbstverständlich; lit. žinoma, suprantama), oslabující (něm. anscheinend; lit. matyt, galbūt) a parentetická (něm. sozusagen, genau betrachtet, offen gesagt; lit. taip vadinamas, kitaip tariant, tiesą sakant, žvelgiant istoriškai) adverbia. Poslední skupina se označuje také jako „adverbia řečových aktů“ (Pittner 1999: 320). Bartsch (1972: 67) této skupině adverbií připisuje diskurzotvornou funkci, a to v tom smyslu, že na rozdíl od spojek uvádějí do vztahu nikoli popisované skutečnosti či události, nýbrž různé způsoby popisu (ve smyslu dodatečné informace). Tato adverbia

13

EGLE ALOSEVIČIENĖ

sowie die „pragmatischen Konditionale“ (Pittner 2000) lassen sich auch mit den Aspekten der Höflichkeit¹⁰ und Abschwächung verbinden. Mit ihrer Hilfe lassen sich die Aussagen für den Hörer akzeptabel machen, zugleich kann man jedoch auch Annahmen über Präferenzen der Rezipienten signalisieren, um beide Seiten das Gesicht wahren zu lassen.

Metakomenty mohou zahrnovat také náznaky postoje mluvčího, jimiž mluvčí signalizují kognitivní, emocionální a komunikační postoje (hodnocení, relativizaci, evidenci, důraznost atd.). Tématizace postojů mluvčího může být velmi rozmanitá; patří sem například indikátory emocí (něm. leider, glücklicherweise; lit. deja, laimei), jazykové prostředky implikující hodnocení (něm. unheimlich, großartig; lit. nepaprastas, puikus), nebo je omezující (něm. ziemlich, recht, ganz; lit. gana, pakankamai), a také metajazykově konotované prvky v uvozovkách apod.

Metakomunikace v politickém diskurzu se objevuje v podobě komentářů k dalším výpovědím, ke společným jazykovým i nejazykovým aktivitám a také v podobě omezujících či utvrzujících dodatků. Metakomenty jsou v námi zkoumaném korpusu vyjadřovány různými jazykovými prostředky, a to prostřednictvím „hedged performatives“, performativních, hodnotících a parentetických adverbií, užitím negace a uvozovek apod. „Hedged performatives“ jako metakomenty k dalším výpovědím jsou v rámci komplexu hezitačních výrazů rovnoměrně rozloženy v německy i litevsky pronášených politických projevech; k utvrzování vlastního stanoviska pomocí modálních sloves v performativním užití se naproti tomu uchylují pouze litevští mluvčí:

(24) Chtěl bych v této souvislosti [...] se zaměřit na to, co vždy charakterizovalo německé hospodářství. Naším zájmem je být férovými partnery. Nechceme nikoho ovládat a nesmíme nikoho ovládat.

¹⁰ Brown und Levinson (1987: 70) unterscheiden grundsätzlich zwischen positiver und negativer Höflichkeit: erstere ist auf das Selbstbild des Sprechers gerichtet, um positive Seiten hervorzuheben, die letztere bezieht sich auf die Beschönigung des Rezipienten.

14

Die Rolle der Heckenausdrücke bei der Diskursstrukturierung im Deutschen und Litauischen

(25) Jako jeden z takových úspěšných příkladů bych chtěl zmínit region Klaipėda, kde působí také Klaipėdská svobodná ekonomická zóna, silná Klaipėdská univerzita, přístav a vynikající infrastruktura.

(26) Na závěr chci ještě jednou zdůraznit, že Litva je spolu s partnery připravena uskutečnit priority iniciativ „Noví sousedé“ i „Severní dimenze“ a usiluje o hledání dalších styčných bodů mezi nimi.

Parentetické výrazy se označují jako vedlejší řečové akty, tj. jako méně důležité než řečové akty uskutečňované v okolní větě (srov. Pittner 1996). Primárně je lze přiřadit k informační struktuře textu, jejich univerzální komunikační funkce však spočívá v signalizaci této vedlejší informace na metakomunikativní rovině:

(27) Dnes stojíme na začátku, respektive, lépe řečeno, uprostřed nového a skutečně šťastného partnerství.

(28) Řeknu to přímo: my, Litevci, Poláci či Lotyši, nemáme zázračný recept na to, jak zahájit a uskutečnit demokratické přeměny.

Označení postupů opětovného komentování může probíhat také prostřednictvím hodnotících a intenzifikačních výrazů. Hodnotící prvky spolu s intenzifikací a indikátory emocí jsou podstatnou součástí politické komunikace. V litevštině se před intenzifikačními komentáři upřednostňují komentáře hodnotící, případně i emocionální; v němčině lze pozorovat opačnou tendenci:

(29) Členství Litvy v Evropské unii zásadně mění naši účast v regionální a světové politice.

(30) V důsledku konfliktu na Blízkém východě se počet obětí nadále beznadějně zvyšuje.

(31) Polský národ [...] významně přispěl k rozvoji Evropy mnoha zcela výjimečnými příspěvky.

V rámci metakomunikace zaujímá negace zvláštní postavení. Zejména takzvané dvojité negace, známé v rétorice a stylistice pod označením „litotes“, mohou sloužit jak ke zmírnění, tak k zesílení pozitivních hodnocení

15

Eglė Alosevičienė

používány. Míra hodnocení je vždy spojena s emocionálním zaujetím mluvčího, respektive pisatele (srov. Adamzik 1984: 256). V obou jazycích má však negace primárně zeslabující, respektive omezující funkci:

(32) Tato ústava je nabídkou občankám a občanům, nabídkou všem silám evropských občanských společností. Je v neposlední řadě na nich, aby naplnili literu ústavy životem.

(33) Naše cíle, o jejichž dosažení usilujeme, ani principy, kterými se řídíme, se neliší.

Uvozovky se v rámci politické komunikace nepoužívají k poukázání na nedostatečné zakotvení slova, respektive výrazu v jazykovém systému; výraz s metajazykovou konotací je naopak spojen s problematizováním dané záležitosti před posluchači. Stejnou funkci mohou plnit i jiné výrazy vyjadřující váhavost, například druh, takzvaný; tam tikras, taip vadinamas, vadinamasis, savotiškas. Ke zmírňování problematických výpovědí, respektive skutečností pomocí uvozovek či intonace mají sklon zejména litevští politici, zatímco projevy německých politiků vykazují vyšší četnost omezujících adverbií:

(34) Nakonec musíme pomoci vyřešit „zmrazené“ konflikty, které brzdí hospodářský rozvoj zmíněných států a rozdělují společnost.

(35) Když vezmeme například obě referenda v Nizozemsku a ve Francii, která takříkajíc vyvolala šok, [...], pak i zde vidíme tento soubor motivů.

Podmínkové věty nemají pouze argumentační funkci. Věty s wenn v předpolí mají mimo jiné metakomunikační funkce a působí na diskurzivně-pragmatické rovině: buď formulují podmínky, za nichž jsou následující řečové akty relevantní (příklady 36 a 37), nebo odkazují na interakční a zdvořilostní konvence (příklady 38 a 39):

16

DIE ROLLE DER HECKENAUSDRÜCKE BEI DER DISKURSSTRUKTURIERUNG IM DEUTSCHEN UND LITAUISCHEN

(36) Turecko již sice dosáhlo obrovského pokroku a dohnalo zpoždění. Pokud však chce uspět, bude muset v budoucnu dosáhnout ještě mnohem většího pokroku.

(37) Je zřejmé, že náš region, chceme-li využívat výhod hospodářské integrace, nemůže zůstat chybějícím článkem evropské infrastruktury.

(38) Dovolíte-li mi, rád bych chvíli hovořil také o obtížích spojených s prováděním takové reformní strategie.

(39) Avšak pokud vás zajímá i můj názor, nebojím se říci: maraton ratifikace Ústavní smlouvy EU bude vyhrán teprve tehdy, až bude úspěšně dokončen ve všech členských státech EU!

5. ZÁVĚRY

Složitý jev jazykového hedgeingu se nevyskytuje izolovaně v různých diskurzech, nýbrž se mimo jiné překrývá se sémantickými a pragmatickými charakteristikami takzvaných diskurzních markerů. Výrazy hedgeingu hrají zvláštní roli při strukturování diskurzu: strukturují tematické jednotky, podporují argumenty mluvčích a umožňují metakomunikativní vsuvky v textu a diskurzu.

Ze srovnávací analýzy a kvantitativního vyhodnocení v rámci politického diskurzu vyplynulo, že v němčině převažuje používání diskurzních markerů k vyjádření různých stupňů pravděpodobnosti a k zesilování vlastních výpovědí. Podstatnou roli přitom hrají zejména modální slova a modální částice, a to jako nositelé dodatečných, respektive implicitních informací. Metakomenty jsou rovněž charakteristickým rysem projevů německy mluvících politiků. Projevy litevských politiků se naproti tomu vyznačují vyšším podílem omezujících a hodnotících jazykových prostředků.

17

Eglė Alosevičienė

SEZNAM PRAMENŮ DOKLADŮ

Projev spolkového kancléře Gerharda Schrödera na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, 28.01.2005. URL http://www.bundesregierung.de/-,413.780791/rede/ Rede-von-Bundeskanzler-Gerhard.htm: doklad (6)

Projev spolkového kancléře Schrödera na německo-ruské investiční konferenci, 28.10.2004. URL http://www.moskau.diplo.de/de/03/Reden/ Datei_041028,property=Daten.doc: doklad (15), (20)

Projev Kerstin Müllerové, státní ministryně na Spolkovém ministerstvu zahraničí, při zahájení konference afghánské občanské společnosti, 29.03.2004. URL http://www.auswaertiges-amt.de/www/de/ausgabe_archiv?archiv_id=5556: doklad (1)

Projev spolkového kancléře Schrödera u příležitosti polského fóra o Lisabonské strategii, 26.05.2004. URL http://archiv.bundesregierung.de/bpaexport/rede/90/658090/multi.htm: doklad (31), (38)

Projev spolkového kancléře Schrödera před studenty a absolventy Finanční akademie v Moskvě, 08.07.2004. URL http://archiv.bundesregierung.de/bpaexport/bulletin/44/693644/multi.htm: doklad (27)

Projev spolkového kancléře Gerharda Schrödera na konferenci „Dát Evropě duši“, 26.11.2004. URL http://archiv.bundesregierung.de/bpaexport/rede/12/751512/multi.htm: doklad (16), (21), (32)

Projev spolkového ministra zahraničí Fischera o evropské ústavě před Německým spolkovým sněmem, Berlín, 02.07.2004, (výňatek). URL http://www.auswaertiges-amt.de/www/de/ausgabe_archiv?archiv_id=5908: doklad (10)

Projev spolkového ministra zahraničí Fischera v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů v New Yorku k situaci v Iráku/Kuvajtu, 14.02.2003. URL http://www.auswaertiges-amt.de/www/de/aussenpolitik/ausgabe_archiv?archiv_id=4074&type_id=3&bereich_id=11: doklad (19)

Projev spolkového ministra zahraničí Fischera o německé zahraniční politice před německým Spolkovým sněmem, 08.09.2004 (výňatek). URL http://www.auswaertiges-amt.de/www/de/ausgabe_archiv?archiv_id=6110: doklad (8), (14), (36)

18

Die Rolle der Heckenausdrücke bei der Diskursstrukturierung im Deutschen und Litauischen

Projev spolkového kancléře Gerharda Schrödera před Německo-saúdskoarabským hospodářským fórem v Rijádu, 28.02.2005. URL http://archiv.bundesregierung.de/bpaexport/bulletin/51/799451/multi.htm: Doklad (24)

Projev spolkového kancléře Schrödera před Německo-emirátským hospodářským fórem, 05.03.2005. URL http://archiv.bundesregierung.de/rede,-797357/Rede-von-Bundeskanzler-Schroed.htm: Doklad (2)

Projev spolkového kancléře Wolfganga Schüssela na Evropském fóru Wachau, 06.06.2004. URL http://www.austria.gv.at/2004/6/9/göttweig2004_final_k.pdf: Doklad (4)

Projev spolkového kancléře Schüssela u příležitosti „Dne Evropy“ v parlamentu, 29.9.2006. URL http://www.austria.gv.at/Docs/2005/9/29/rede_hbk_europatag_20050929.pdf: Doklad (35)

Projev spolkového kancléře Gerharda Schrödera před Americkou obchodní komorou ve Washingtonu, 27.06.2005. URL http://archiv.bundesregierung.de/bpaexport/rede/18/850918/multi.htm: Doklad (13)

Projev Jeho Excelence Valdase Adamkuse, prezidenta Litevské republiky, na 59. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů, 2004.09.22. URL http://www.president.lt/lt/news.full/5266: Doklad (23), (30)

Projev Jeho Excelence Valdase Adamkuse, prezidenta Litevské republiky, při pracovním obědě Americké obchodní komory „Jak udržet dynamický růst baltského regionu: vize budoucnosti“, Vilnius, 2004.10.07. URL http://www.president.lt/lt/news.full/5322: Doklad (17), (37)

Prezidento Valdo Adamkaus kalba verslo pusryčiuose, Čikaga, JAV, 2004.09.24 URL http://www.president.lt/lt/news.full/5277: Beleg (25)

Projev ministra zahraničních věcí A. Valionise na konferenci věnované smlouvě o Ústavě pro Evropu, 2004.11.12. URL http://www.voruta.lt/article.php?article=656: Doklad (39)

Pozdravný projev ministra zahraničních věcí Litevské republiky A. Valionise na konferenci „Nové NATO: rozvíjení strategie veřejné diplomacie“, 2004.06.07. URL http://amb.urm.lt/nato/showitem.php?TopMenuID=1245&ItemID=2693&SiteID=66&LangID=1: Doklad (11)

19

Eglė Alosevičienė

Pozdravný projev prezidenta Litevské republiky Valdase Adamkuse na konferenci „V polovině Lisabonského procesu: cíle a perspektivy vlád nových zemí EU a průmyslových a podnikatelských organizací“, 2005.02.24. URL http://www.president.lt/lt/news.full/5535: Beleg (22)

Projev prezidenta Valdase Adamkuse na mimořádném plenárním zasedání Seimasu „Zájmy Litvy v Evropské unii“, 2005.10.20. URL http://www.president.lt/lt/news.full/6091: Beleg (3), (18)

Projev předsedy Seimasu v diskusi, která se konala v Seimasu, o nejdůležitějších otázkách agendy Evropské unie, 2005.10.20. URL http://www.palauskas.lt/index.asp?DL=L&TopicID=159: Beleg (12)

Projev ministra zahraničních věcí A. Valionise v parlamentní diskusi o aktuálních otázkách politiky Evropské unie, 2005.10.20. URL www.urm.lt/index.php?1149113537: Beleg (5)

A. Brazausko pasisakymas BJVT viršūnių susitikime, 2004.06.21 URL http://www.ministraspirmininkas.lt/page.asp?DL=L&TopicID=14&ArticleID=116: Beleg (9)

A. Brazausko pasisakymas Konvento klausimu, 2003.04.16 URL http://www.ministraspirmininkas.lt/page.asp?DL=L&TopicID=14&ArticleID=534: Beleg (33)

Projev prezidenta Litevské republiky Valdase Adamkuse „Budoucnost Evropy z pohledu Litvy“ ve Francouzském institutu politických věd, 2005.10.07. URL http://www.president.lt/lt/news.full/6035: Beleg (34)

Projev prezidenta Litevské republiky Valdase Adamkuse „Terra Democratica ve východní Evropě a za jejími hranicemi: úspěchy, výzvy a další kroky“, pronesený na recepci pořádané Radou pro zahraniční vztahy v Chicagu, 2005.09.19. URL http://www.president.lt/lt/news.full/5998: Beleg (7), (28)

Projev prezidenta Litevské republiky Valdase Adamkuse k vedoucím zahraničních diplomatických zastoupení, 2004.07.14. URL http://www.urm.lt/popup2.php?item_id=8811: Beleg (29)

Projev prezidenta Rolandase Paksase na mezinárodní konferenci „Východní dimenze Evropské unie“, pořádané Seimasem Litevské republiky a dánským velvyslanectvím, 2003.04.25

20

Die Rolle der Heckenausdrücke bei der Diskursstrukturierung im Deutschen und Litauischen

URL http://www.euro.lt/ivykiai/readnews.php3?ItemID = 3381&TopMenuID = 1&MenuItemID = 2&LangID = 1: doklad (26)

LITERATURA

Adamzik, K. 1984: Sprachliches Handeln und sozialer Kontakt. Tübingen: Gunter Narr.

Bartsch, R. 1972: Adverbialsemantik. Frankfurt am Main: Athenäum.

Bluhm, C., Deissler, D., Scharloth, J., Stukenbrock, A. 2000: Linguistische Diskursanalyse: Überblick, Probleme, Perspektiven. Sprache und Literatur: in Wissenschaft und Unterricht 86, 3–19.

Brausse, U. 1986: Zum Problem der sogenannten Polyfunktionalität von Modalpartikeln. Ja und eben als Argumentationssignale. Zeitschrift für Phonetik, Sprachwissenschaft und Kommunikationsforschung 39 (2), 206–223.

Brinton, L. J. 1996: Pragmatic markers in English: Grammaticalization and discourse functions. Berlin–New York: de Gruyter.

Brown, P., Levinson, S. C. 1987: Politeness: Some Universals in Language Use. Cambridge: University Press.

Busse, D., Teubert, W. 1994: Ist Diskurs ein sprachwissenschaftliches Objekt? Zur Methodenfrage der historischen Semantik. In: D. Busse, F. Hermanns, W. Teubert, Hrsg., Begriffsgeschichte und Diskursgeschichte. Methodenfragen und Forschungsergebnisse der historischen Semantik. Opladen: Westdeutscher Verlag, 10–28.

Dalmas, M. 2003: Soweit das Auge reicht? Stand und Blickpunkte durch so genannte Modal isatoren. Ein Rückblick. In: I. Behr, D. Baudot, Hrsg., Funktion und Bedeutung. Tübingen: Stauffenburg, 197–208.

Eggs, E. 2000: Vertextungsmuster Argumentation: Logische Grundlagen. In: K. Brinker et al., Hrsg., Text- und Gesprächslinguistik. Ein internationales Handbuch zeitgenössischer Forschung. 1. Halbdb. Berlin–New York: de Gruyter, 397–414.

21

Eglė Alosevičienė

Fairclough, N. 2003: Analysing Discourse. Textual analysis for social research. London–New York: Routledge.

Fairclough, N., Wodak, R. 1997: Critical discourse analysis. In: T. A. van Dijk, ed., Discourse as social interaction. Discourse studies, Vol. 2. London: Sage, 258–284.

Foucault, M. 1998: Diskurso tvarka: inauguracinė paskaita Collège de France, perskaityta 1970 metų gruodžio 2 dieną. Vilnius: Baltos lankos.

Fraser, B. 1975: Hedged Performatives. In: P. Cole, J. L. Morgan, ed., Syntax and Semantics. Vol. 3, 187–210.

Fraser, B. 1990: An approach to discourse markers. Journal of Pragmatics 14, 383–395.

Fraser, B. 2006: Towards A Theory of Discourse Markers. In: K. Fischer, ed., Approaches to Discourse Particles. Vol. 1. URL: http://people.bu.edu/bfraser/Basic%20Introductory%20Readings/Fraser%20-%202005%20-%20Towards%20a%20Theory%20of%20DM.doc [03.03.2006].

Girdeniene, S. 2001: Kausalität als übergreifende Relation. Kalbotyra 50 (3), 27–31.

Günthner, S. 2000: Vorwurfsaktivitäten in der Alltagsinteraktion. Grammatische, prosodische, rhetorisch-stilistische und interaktive Verfahren bei der Konstitution kommunikativer Muster und Gattungen. Tübingen: Max Niemeyer.

Henne, H. 1978: Gesprächswörter. Für eine Erweiterung der Wortarten. In: H. Henne, W. Mentруп, H. Weinrich, Interdisziplinäres deutsches Wörterbuch in der Diskussion. Düsseldorf: Schwann, 42–47.

Hoffmann, M. 1998: Gestaltungsstrategien und strategisches Gestalten. Zur Persuasivität von Thematisierungsstilen im politischen Diskurs. In: M. Hoffmann, Chr. Keßler, Hrsg., Beiträge zur Persuasionsforschung: unter besonderer Berücksichtigung textlinguistischer und stilistischer Aspekte. Frankfurt am Main: Peter Lang, 57–97.

House, J., Kasper, G. 1981: Politeness Markers in English and German. In: F. Coulmas, ed., Conversational Routine. The Hague: Mouton, 157–185.

22

Die Rolle der Heckenausdrücke bei der Diskursstrukturierung im Deutschen und Litauischen

Jäger, S. 1993: Kritische Diskursanalyse. Eine Einführung. Duisburg: Duisburger Institut für Sprach- und Sozialforschung.

Klein, J. 1998: Politische Kommunikation als Sprachstrategie. In: O. Jarren, U. Sarcinelli, U. Saxer, Hrsg., Politische Kommunikation in der demokratischen Gesellschaft. Ein Handbuch mit Lexikonteil. Opladen, Wiesbaden: Westdeutscher Verlag, 376–395.

Klein, W. 1980: Argumentation und Argument. In: W. Klein, Hrsg., Argumentation. Zeitschrift für Literaturwissenschaft und Linguistik. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 9–57.

Lakoff, G. 1972: Hedges: A Study in Meaning Criteria and the Logic of Fuzzy Concepts, in: D. Hockney, W. Harper, B. Freed, ed., Contemporary Research in Philosophical Logic and Linguistic Semantics, Dordrecht, Holland: D. Reidel, 221–271.

Lewis, D. M. 2006: Discourse markers in English: a discourse-pragmatic view. In: K. Fischer, ed., Approaches to Discourse Particles. Vol. 1 URL: http://people.bu.edu/bfraser/Pragmatically%20Oriented/Lewis%20-%20DM%20in%20E%20-%20A%20Prag.%20View.doc [03.03.2006].

Linke A, Nussbaumer M., Portmann, P. R. 1994: Studienbuch Linguistik. Tübingen: Niemeyer.

Low, G. 1996: Intensifiers and Hedges in Questionnaire Hypothesis. Applied Linguistics 17 (1), 1–37.

Markkanen, R., Schröder, H. 1997: Hedging: A Challenge for Pragmatics and Discourse Analysis. In: R. Markkanen, H. Schröder, eds., Hedging and Discourse. Approaches to the Analysis of a Pragmatic Phenomenon in Academic Texts. Berlin: de Gruyter, 3–20.

Ohlinger, D. 2003: Argumentation in der Erst- und Fremdsprache. Pragmalinguistische und grammatikalische Aspekte anhand von Argumentationen deutscher und litauischer Studierender. Frankfurt am Main: Peter Lang.

Pappert, S. 2003: Politische Sprachspiele in der DDR: kommunikative Entdifferenzierungsprozesse und ihre Auswirkungen auf den öffentlichen Sprachgebrauch. Frankfurt am Main: Peter Lang.

23

Eglė Alosevičienė

Petter, Y. 1988: Argumentationsstrategien. In: B. Sandig, Hrsg., Stilistisch-rhetorische Diskursanalyse. Tübingen: Gunter Narr, 103–120.

Pittner, K. 1996: Redekommentierende Einschübe. In: P. Kunsmann, Hrsg., Linguistische Akzente 93. Beiträge zu den 3. Münchner Linguistik-Tagen. Hamburg: Kovač, 141–157.

Pittner, K. 1999: Adverbiale im Deutschen. Untersuchungen zu ihrer Stellung und Interpretation. Tübingen: Stauffenburg.

Pittner, K. 2000: Sprechaktbedingungen und bedingte Sprechakte: Pragmatische Konditionalsätze im Deutschen. In: A. Fetzer, K. Pittner, Hrsg., Gesprächsforschung: Neue Entwicklungen / Conversation analysis: recent developments. Linguistik online 5. URL: http://www.linguistik-online.org/1_00/PITTNER.HTM [26.11.2005].

Prince, E. F., Frader, J., Bosk, Ch. 1982: On Hedging in Physician-Physician Discourse. In: R.J. Di Pietro, ed., Linguistics and the Professions. Norwood–New York: Ablex, 83–97.

Rost-Roth, M. 1998: Modalpartikeln in Argumentationen und Handlungsvorschlägen. In: T. Harden, E. Hentschel, Hrsg., Particulae Particularum. Festschrift für Harald Weydt. Tübingen: Stauffenburg, 293–324.

Schiffrin, D. 1986: The functions of and in discourse. Journal of pragmatics 10 (1), 41–66.

Schiffrin, D. 2001: Discourse Markers: Language, Meaning and Context. In: D. Schiffrin, D. Tannen, H. Hamilton, eds., The Handbook of Discourse Analysis. Malden, Mass: Blackwell, 54–75.

Schwitalla, J. 1979: Metakommunikationen als Mittel der Dialogorganisation und der Beziehungsdefinition. In: J. Dittmar, Hrsg., Arbeiten zur Konversationsanalyse. Tübingen: Max Niemeyer.

Siepmann, D. 2001: Multi-word Discourse Markers in Translation: A Corpus-based Investigation into Restrictors. Lebende Sprachen 46 (3), 97–107.

Skelton, J. 1997: How to Tell the Truth in The British Medical Journal: Patterns of Judgement in the 19th and 20th Centuries. In: R. Markkanen, H. Schröder, eds.,

24

Die Rolle der Heckenausdrücke bei der Diskursstrukturierung im Deutschen und Litauischen

Zmírňování a diskurz. Přístupy k analýze pragmatického jevu v odborných textech. Berlín: de Gruyter, 42–63.

Trautmann, C. 2004: Argumentieren. Funktional-pragmatische Analysen praktischer und wissenschaftlicher Diskurse. Frankfurt am Main: Peter Lang.

Tschizmarova, I. K. 2005: Hedging functions of the Bulgarian discourse marker xajde. Journal of Pragmatics 37, 1143–1163.

Verstraete, J.-Ch. 2001: Subjective and objective modality: Interpersonal and ideational functions in the English modal auxiliary system. Journal of Pragmatics. 33, 1505–1528.

Walrod, M. 2006: The Marker is the Message. The Influence of Discourse Markers and Particles on Textual Meaning. URL: http://www.sil.org/asia/philippines/ical/papers.html [15.03.2006].

Welte, W., Rosemann, Ph. 1990: Alltagssprachliche Metakommunikation im Englischen und Deutschen. Frankfurt am Main: Peter Lang.

Wunderlich, D. 1983: Modalisierte Sprechakte. In: G. Brunner, A. Redder, Studien zur Verwendung der Modalverben. Tübingen: Gunter Narr, 226–245.

Egle Alosevičienė

Vilniuská univerzita

Kaunaská humanitní fakulta

Katedra germanistiky

Muitinės g. 8, LT-44280 Kaunas

[email protected]

25