Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraštinių žodynų paskirtis bei sudarymo laikas

Ilja Lemeškin

Preparing document pages…

IJA LEMEŠKIN

Institut litevského jazyka

Směry vědeckého výzkumu: stará baltská literatura a písemnictví, srovnávací folkloristika, lexikografie, dějiny baltistiky.

STARÁ BALTSKÁ LEXIKOGRAFIE VE SLUŽBÁCH HANZOVNÍCH OBCHODNÍKŮ. ÚČEL RUKOPISNÝCH SLOVNÍKŮ A DOBA JEJICH SESTAVENÍ

Stará baltská lexikografie ve službách hanzovních obchodníků. Účel rukopisných slovníků a doba jejich sestavení

ANOTACE

Článek nabízí nový pohled na nejstarší lexikografické památky baltských jazyků: Elbląský slovník a takzvaný slovníček Simona Grūnaua. Oba rukopisné prameny jsou spojovány s utilitární dvojjazyčnou tradicí hanzovní lexikografie a podrobně srovnávány s takzvanými „Ruskými knihami“, tj. opisy slovníků a konverzačních příruček dolnoněmecko-ruských, které mladí hanzovníci sestavovali pro praktické studium jazyka a obchodní účely sprakelere. Dochází se k závěru, že německo-pruské slovníky a konverzační příručky se staly aktuálními, respektive byly vytvořeny krátce poté, co Elbląg získal lübecké právo a do nově otevřeného trhu dorazili němečtí obchodníci a kolonisté. S Elblągem jsou úzce spojeny jak Elbląský slovník, tak slovníček S. Grūnaua; vliv hanzovní lexikografie lze rozpoznat také ve „Slovníčku polsko-jatvingijském“. Vertikální čtení slovníčku S. Grūnaua umožňuje rekonstruovat rozhovory obchodníků, tj. dosud v baltskojazyčném textu nezachycený funkční styl – sociolekt německo-pruských obchodníků z poloviny až druhé poloviny 13. století. V 13. století neexistovaly odpovídající předpoklady pro vznik lexikografie založené na litevštině (vzhledem k omezenému geografickému dosahu hanzovní expanze).

KLÍČOVÁ SLOVA: hanzovní lexikografie, Elbląský slovník, slovníček Simona Grūnaua, konverzační příručky, sociolekt německo-pruských obchodníků.

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

ANNOTATION

Článek představuje nový přístup k nejstarším lexikografickým památkám baltských jazyků: elbinskému slovníku a takzvanému slovníku Simona Grunaua. Oba rukopisné prameny jsou spojeny s utilitární dvojjazyčnou lexikografickou tradicí Hanzy a jsou důkladně srovnány s takzvanými „ruskými knihami“, tj. opisy dolnoněmecko-ruských slovníků a konverzačních příruček, které sestavovali mladí hanzovníci, takzvaní sprachlehre, pro praktické osvojování jazyka a obchodní účely. Dochází se k závěru, že německo-pruské slovníky a konverzační příručky se staly aktuálními, tedy začaly se sestavovat, krátce poté, co Elbing získal lübecké právo a němečtí obchodníci a kolonisté dorazili na nové tržiště, aby zde dosáhli zisku. Elbinský slovník a Grunauův slovník jsou úzce spjaty s Elbingem: vliv hanzovní lexikografie je patrný také v polsko-jatvžském slovníku. Vertikální čtení Grunauova slovníku nám umožňuje rekonstruovat obchodní konverzační příručku, tj. funkční styl, který dosud nebyl v baltském korpusu zachycen – německo-pruský obchodní sociolekt druhé poloviny 13^th století. Ve 13^th století neexistovaly odpovídající předpoklady pro vznik lexikografie založené na litevštině (vzhledem k omezenému územnímu dosahu hanzovních obchodníků).

KLÍČOVÁ SLOVA: hanzovní lexikografie, elbinský slovník, Grunauův slovník, konverzační příručka, německo-pruský obchodní sociolekt.

Srovnávací pohled na staré písemné prameny ukazuje jeden rozdíl: středověkými lexikografickými památkami disponuje pouze část Baltů – Prusové a „Jatvingové“¹. Nabízí se otázka: proč o nich nemáme doklady mezi ostatními Balty? Stopy v Basileji a na Krétě (Dini 2014: 331–332, 553–558) budou souviset se vzdělanými Prusy, kteří při (pře)pisování knih zanechávali ve sloupcových pozicích příslušnou poznámku o sobě a o prostředí, kde opisy vznikly nebo se uchovávaly. Nemohli se titíž vzdělaní lidé podílet také na sestavování slovníků? Abychom na tyto otázky odpověděli, je třeba vymezit účel lexikografických památek, tj. určit, jaké důvody vedly ke vzniku slovníků a komu, kde a k čemu byly užitečné.

1.1. Nejstarší a nejrozsáhlejší německo-pruský slovník – takzvaný Elbinger Vokabular (dále označovaný zkratkou EŽ) – se dochoval do dnešní doby jako součást Codex Neumannianus, který byl až do druhé světové války uložen v městské knihovně v Elbingu (sign. Q 84). Slovník, čtvrtá část kodexu v pořadí, byl jeho poslední částí; jeho i celou knihu uzavíral kolofon, který stručně

¹ Žodyno Pogańske gwary z Narew (Zinkevičius 1985) pašymą linktama kelti į „kryžiuočių laikus“. Jo jotvingiškumu abejojama (Schmid 1986; plačiau: Dini 2014: 304–307). Žodynė žvelgiama maišta kalba, kurioje pastebima jidiš kalbos įtaka, baltų-ugrofinų izoglosos (Chelimski 1985; Opel, Xelimxki 1987; Orėl 1986), rytų baltų bei prūsų kalbų leksinių išteklių kompiliacija.

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Stará baltská lexikografie ve službách hanzovních obchodníků. Účel a doba vzniku rukopisných slovníků

informoval o opisu slovníku a o jeho tvůrci: Explicit per manus Petri Holc || wecher De mainburg (s. 185). Antroponyma písařů a chyby při opisování, jichž se v příslušné části slovníku vyskytuje celá řada, ukazují, že Petr Holweschers z Mayenborg² byl pravděpodobně Němec. Dosud není podloženo široce rozšířené tvrzení, že samotný slovník, tj. protograf opsaný P. Holweschiem, sestavil mnich německého řádu. Otázka autorství přímo souvisí s problémem zařazení této lexikografické památky, respektive s otázkou účelu slovníku, která dosud zůstává nevyřešena. Bez podrobnějšího rozboru tohoto problému jsou úvahy o mniších nebo o osobě s jiným společenským postavením příliš předčasné.

Předpokládá se, že rukopisnou knihu P. Holweschers opsal na konci 14. nebo na začátku 15. století. Přesněji ji bude možné datovat na základě vodoznaku, který roku 1912 překreslil Heinrich Niewöhner³, jehož datování je zatím obtížné. Vyznačuje se specifickým rysem – zaobleným rozšířením spodní části býčího čenichu (býčích nozder), které ztěžuje jeho přiřazení ke známým variantám a typům vodoznaků s přesným datováním. V části sbírky Gerharda Piccarda „Ochsenkopf – Ohne Gesichtsmerkmale – Darüber Stange – Darüber Kreuz – Einkonriges Kreuz“ se nachází několik vyobrazení, která lze jen vzdáleně a s výhradami srovnávat s vodoznakem z elbinského kodexu. Jsou datována do let 1427, 1433, 1435 a 1464 (č. 56698–56700, 56695). Poněkud podobný vodoznak (s jistým náznakem zaobleného rozšíření býčích nozder, ale také s očima a hvězdou mezi téměř zahnutými rohy), datovaný rokem 1434, se objevuje v díle Nikolaje Lichačova – č. 511 (srov. také vodoznak z roku 1427, č. 541: Лихачев I 43, 46; III LXXVIII). S ohledem na postupný vývoj pojednávaného typu vodoznaku by dávalo smysl výrobu papíru elbinského kodexu datovat do pozdější doby. Zdá se, že kodex mohl vzniknout ve druhé čtvrtině 15. století, nebo dokonce kolem poloviny 15. století.

1.2. P. Holweschers opsal sborník, v němž převládaly písemnosti právního charakteru. Nejprve okopíroval „lübecké právo“ udělené Elbingu – Lübisches

² Při interpretaci podoby mäenburg se činí ničím nepodložená a zbytečná konjektura: Marienburg.

³ Popis H. Niewöhnera z roku 1912 je dostupný v databázi Handschriftenensus: http://www.baw.de/forschung/dtm/HSA/Elbing_70033029000.html.

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

Recht für Elbing (1–100 p.)⁴. Druhý písař opsal pruské právo – Preussisches Recht (100–120 p.)⁵. Dále polské právo – Polnisches Recht (120–168 p.)⁶ a konečně slovník německo-pruských jazyků (169–185 p.). Zřetelný sklon k právním záležitostem byl zaznamenán již v 16. století. Tehdy byla inkoustem na předsádce zapsána souhrnná titulní poznámka Buch darin der Lübeschen Rechte beschriben [...], stejně jako výmluvné rčení Fiat justicia & pereat mundus („ať se děje spravedlnost, i kdyby měl zahynout celý svět“). Kombinace opsaných pramenů vedla první badatele kodexu k domněnce, že soubor občanského práva užíval vysoce postavený řádový úředník sídlící v Elbingu – komtur, jemuž podléhali elbingští měšťané i všichni místní obyvatelé, tj. Prusové, Němci a Poláci z dané komturie. Tento názor zastávali Ferdinand Neumans a Edwin Volckmann (Volckmann 1869: 4). Později se praktickým právním účelem (für den praktischen rechtsgebrauch) zabývali Adalbert Bezenbergis a Reinhold Trautmann (Bezenberger 1874: 1225; Trautman 1910: XXIV–XXV).

O deklarovaném právním účelu slovníku zapochyboval James Marchand (Marchand 1970: 112). Údajná právní funkce se skutečně jen obtížně slučuje se slovníkem německo-pruských pojmů. Na jedné straně v něm chybí „specializovaná“, tj. právní terminologie, na druhé straně se v něm nachází mnoho slov (i celých oddílů), jejichž význam lze s právními záležitostmi jen obtížně spojit (lázně, valy, hvězdy apod.). Moderní, tj. prizmatem moderní doby viděné řešení navrhl Wolfram Euler, podle něhož slovník svou funkcí odpovídá turistickým konverzačním příručkám (Euler 1988: 9). Jako „stručnou konverzační příručku“ (kurzer Sprachführer), usnadňující komunikaci s Prusy o různých každodenních tématech, interpretoval slovník také Friedrich Benninghoven: „Einem Deutschen die Möglichkeit zu geben, sich mit der preußischen Landesbevölkerung schnell über die Begriffe des täglichen Lebens zu verständigen“ (Benninghoven 1990: 106).

V roce 2003 vydal Ralf Päsler podrobnou studii Deutschsprachige Sachliteratur im Preußenland bis 1500. Untersuchungen zu ihrer Überlieferung, v níž věnoval značnou pozornost

⁴ Před hlavním textem pramene je uveden podrobný rejstřík s červeným nadpisem: „Das ist das lubichs recht und der sack“ (s. 1). Začátek rejstříku, rovněž na s. 1, byl vyznačen iniciálou: „Das erste ist von echtshaft I [...]“. Rejstřík končí na s. 11: „Der von sinnen is Komer CXXIX–IX“. Po rejstříku je na s. 11–13 uvedena latinská předmluva. Vlastní pramen začíná na s. 13: „Von echschaft. Wo en man sinen son dir ine töchts gebet [...]“; končí na s. 100 slovy: „[...] di en mogen Keyn gut weg gebin daz ist ste sie vnd das is man gewere sie amen“.

⁵ Barevný nadpis a začátek textu „Von wunden bewysunge. Capitulum 1. Eyn man der do gewunt wirt sal sine wunden bewisen dem Kemer [...]“ (s. 100) a také konec textu: „[...] wer dy sune bricht der ist des geldes bestant“ – s. 120.

⁶ Na začátku tohoto pramene byla na s. 120–123 uvedena řada předmluv.

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankrašinių žodynų paskirtis bei sudaromo laikas

pozornosti věnoval elbingenskému kodexu. Na základě rozsáhlého materiálu uchovávaného v knihovnách, archivech a muzeích střední a západní Evropy nabídil badatel zajímavé nové poznatky. Zpochybňuje-li R. Päsler deklarovanou právní povahu kodexu, poukazuje na jinou funkci rukopisu. Lexikografické dílo podle něj odpovídalo vzdělávacím potřebám: „Daher ist es unwahrscheinlich, dass ein Deutscher es mit sich führte, um sich mit dessen Hilfe mit einheimischen Prūsen verständigen zu können. Zielsprache ist nicht das Prūßische, sondern das Deutsche. Der Prūße lernt die deutsche Sprache und mit ihr lernt er das christlich geprägte Weltbild der Kolonialherren kennen. Letzteres erschließt sich dem Lernenden, also einem Schüler, aber erst durch erklärende Zusätze eines Lehrers. Die Function des Vokabulars ist somit im Umkreis des Sprachunterrichts zu suchen, also im Umkreis von Ausbildung und Schule“ (Päsler 2003: 307).

Své myšlenky se badatel pokusil podložit typologickým srovnáním s dalšími známými lexikografickými díly z oblasti Východního Pruska (například s latinsko-německým slovníkem z 15. století, který označuje zkratkou Königsberg, SB: 91 – Päsler 2003: 213, 304, 306) a podrobnou analýzou tematických oddílů tvořících slovník. Ty uvádí v samostatné tabulce Wortgruppen des ‚Elbinger Vokabulars‘ (Päsler 2003: 305–306):

Lfd. Nr. | 1. slovo skupiny | č. slovní položky | počet položek | charakteristika skupiny 1 | Got | 1–11 | 11 | nebeská klenba 2 | Ior | 12–23 | 12 | roční období a dny v týdnu 3 | Erde | 24–32 | 9 | čtyři živly 4 | Vier | 33–44 | 12 | čtyři živly 5 | Lyft | 45–58 | 14 | čtyři živly 6 | Wasser | 59–66 | 8 | čtyři živly 7 | Mensch | 67–168 | 102 | člověk od hlavy k patě 8 | Vater | 169–192 | 24 | označení příbuzenských vztahů 9 | Hüs | 193–235 | 43 | dům a 10 | Ackerman | 236–293 | 58 | dvůr 11 | Wayn | 294–315 | 22 | vůz 12 | Möle | 316–328 | 9 | mlýn 13 | Becker | 329–346 | 18 | pekař 14 | Garbner | 347–381 | 35 | kuchař 15 | Krecem | 382–403 | 22 | výčep 16 | Here | 404–428 | 25 | společenské postavení svobodných; válečnictví 17 | Ros | 429–439 | 11 | koně 18 | Seteler | 440–453 | 14 | sedlářské řemeslo 19 | Weber | 454–472 | 19 | tkalcovské řemeslo 20 | Schreder | 473–495 | 23 | krejčovské řemeslo

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

Poř. č.

První slovo skupiny

Číslo slovníkové položky

Počet týchž

Charakteristika skupiny

Schuwert

496–512

Ševcovské řemeslo

Smyt

513–549

Kovářské řemeslo

Beder

550–559

Lázeňské řemeslo

Vysch

560–585

Ryby

Walt

586–646

Les

Tyer

647–670

Zvířata

Vare

671–686

Dobytek

Milch

687–695

Mléko a jeho produkty

Joger

696–705

Lov

Vogel

706–773

Názvy ptáků

Slange

774–791

Hadi, červi a hmyz

Werd

792–802

„Svět, ve kterém žijeme“

Badatel má sklon spatřovat v předkládání určitých tematických skupin jistou pravidelnost – subtilní „schéma“ (einzelnen Gruppen einen bestimmten Schema folgen): „Věcné skupiny podávají obraz kosmu v jeho nebeském, časovém a světském členění, tedy hrubý náčrt světového názoru křesťanských německých přistěhovalců, jehož těžiště spočívá v označeních pro bezprostřední životní prostředí (skupiny 7–31); skupiny 1–6 představují kosmologickou nadstavbu, doplněnou skupinou 32, která uvádí zobecňující označení forem soužití v sestupném pořadí: Werd, Lant, Kristenheit, Heidenschaft, Stat und Dorf. Z toho lze Lant, Stat a Dorf snadno spojit s právem, neboť mají ústavu a jsou právně vymezeny. Také pojmy Kristenheit a Heidenschaft mají právně-kanonistickou konotaci – zejména v Prusku. A skupina 16 pomocí slov König, Ritter, Leman (Lehensman), Vrier, Gebur znázorňuje společenskou hierarchii, která má z právního hlediska nesporný význam“ (Päsler 2003: 237).

Badatel tvrdí, že funkční zaměření slovníku související se „školní sférou“ naznačuje, že takové obecné, respektive nespecializované (tj. nikoli úzce právní) lexikografické dílo mohlo vzniknout v Heilsbergu nebo Frauenburgu. Podle něj působila v biskupské rezidenci v Heilsbergu škola již od poloviny 14. století, zatímco kanovníci frauenburské katedrály (Ecclesia Warmiensis) měli ve svých domech vydržovat a vychovávat po jednom mladém Prusovi⁷. R. Päsler si rovněž všímá, že takové

⁷ Tyrėjas Päsleris (2003: 237) cituoja Klausą Neitmanną: „Auch jeder der sechzehn Domherren des ermländischen Domkapitels zu Frauenburg hatte einen jungen preußischen Zunge in seinem Hause zu unterhalten und ihn für die spätere Seelsorge unter seinem Volke zu erziehen. Den Unterricht erhielten die Jungen an der dortigen Kathedralschule. Einige Stamprußen sind im 14.

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraščių žodynų paskirtis bei sudaromo laikas

Slovník mohl být potřebný také v Marienburgu, kde se podle něj rovněž studovala pruština.

Badatel si není jistý místem vzniku elbingského kodexu. P. Holcwecher mohl své dílo vytvořit v Elbingu – für den Elbinger Deutschordenskontent. Autor na druhou stranu nevylučuje možnost, že kompilace pramenů „pralomů“ a jejich svérázné archivování proběhly v Marienburgu: „Die Handschrift würde sich dann in die Bestrebungen zur Verwaltungsreform einordnen lassen und als eine Art „Belegexemplar“ verschiedener Texte in der Marienburg „gelagert“ worden sein; nach Elbing wäre die Handschrift womöglich nach Aufgabe der Marienburg gekommen“ (Päsel 2003: 237). V každém případě badatel v souladu s dávno ustálenou tradicí pevně spojuje vznik kodexu se správními cíli Řádu německých rytířů: „In beiden Fällen jedoch wäre die Handschrift für Verwaltungszwecke des Deutschen Ordens hergestellt worden“ (Päsel 2003: 237).

1.3. Toto široce rozšířené tvrzení se zdá příliš kategorické a omezující. Lze fungování souboru skutečně odůvodnit pouze oficiální správou Řádu německých rytířů? Opravdu nelze v rámci prografa teisnų niekap sladit se slovníkem? Domníváme se, že taková možnost existuje.

Je třeba mít na paměti, že všechny tři soubory právních předpisů zařazené do elbingského kodexu podrobně upravovaly hospodářské vztahy a věnovaly zvláštní pozornost otázkám obchodu. V zásadě jde o obchodní zákoníky, které postupem času – zejména „lübecké právo“ – zajistily dynamické bohatnutí a rozvoj měst baltského regionu. Zákoníky určené různým správním celkům (Pomezánii, Elbingu, území ovládanému „polským právem“) proto potřebovali nejen komtúři, prokurátoři a další „správci“, ale také kupci zastupující mocný svaz Hanzovní. Kromě toho by bez pramenů sotva mohli úspěšně vykonávat svou činnost. Kupci však pro své záležitosti potřebovali i další písemné prameny, mezi nimiž byly také pomocné jazykové prostředky usnadňující komunikaci, resp. jednání se šlechtici, řemeslníky, sedláky, bohatými lidmi, průvodci a dalšími aktéry, kteří místními jazyky mluvili jen málo, anebo jimi dosud nemluvili vůbec.

Je důležité zdůraznit, že nejde pouze o teoretickou možnost. V hansovním regionu jsou doložena lexikografická díla vytvořená z obchodních potřeb. Zajímavou a nejbližší skupinu takových jazykových pramenů tvoří takzvané „ruské knihy“ (Ein Russisch Buch; Ein Rusck Boeck; acc. sg. русько книго – rusche boek). Rusko-německé slovníčky a konverzace, kdysi užívané v novgorodské faktorei v „hanzovní dolnoněmčině“ (o pojmech Hansprache nebo Lübecker Ausgleichsprache viz Sanders 1982; Peters 1973), jsou

a v 15. století během své úspěšné kariéry dosáhli až na biskupské stolce v Sambii a Pomezánii“ (viz Neitmann 1996: 64).

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

jsou důležité pro zkoumání příslušné „pruské knihy“, tedy elbingského slovníku, neboť z hlediska žánru objasňují původ tohoto lexikografického díla, jeho stavbu i účel (tj. typologickou souvislost). K „ruským knihám“, které nás zajímají, se ještě vrátíme; nejprve se však podíváme, z jakého pramene se elbingský slovník odvozoval a odvozuje dodnes.

1.4. Německo-pruský elbingský slovník bývá tradičně spojován se středověkým německo-latinským slovníčkem (Mažiulis 196: 28), taková jazyková souvislost slovníků však není doložena ani v Prusku, ani jinde. Jsou známy opisy latinsko-německých slovníků (Päler 2003: 213), jejich účel byl ale zcela odlišný. Sloužily k osvojování latinské slovní zásoby. Žáci tak úspěšně vstupovali „otevřenými dveřmi k jazykům a všem vědám“ (J. A. Comenius: Janua linguarum reserata sive Seminarium linguarum et scientiarum omnium = Dwēre Jazyků otevřené To aeft Kratký a snadný způsob kterého li Gazyką /ßpolu y s začátky wssech wměni swobodných / pochopeńi). Opačně orientované slovníky (z němčiny do latiny) v daném období nedávaly smysl (uživatelům; jejich hypotetická existence, o níž svého času uvažoval Walthers Ziesemer (Ziesemer 1920: 139–140), proto vzbuzuje značné pochybnosti). Teoreticky lze uvažovat o alternativním modelu, podle něhož sestavovatel německo-pruského slovníku ze školního slovníku odstranil latinská hesla a místo nich použil německé ekvivalenty:

Uvedeného schématu vzájemných vztahů mezi slovníky se drží Rolando Ferri, který jako první badatel usiloval o to, aby deklarovanou souvislost doložil textologicky (Ferri 2018). Elbingský slovník podrobně porovnává s latinsko-německým slovníkem z konce 14. století Liber ordinis rerum, který připravil k vydání a v roce 1983 vydal v Tübingenu Peter Schmitt. Italský badatel vnímá „výraznou blízkost“ (significant closeness) mezi tematickými oddíly a základními slovy, která slouží jako identifikátory jednotlivých tematických polí (Ferri 2018: 129–130). Srovnání přineslo tento výsledek:

Liber ordinis rerum Elbingský slovník 1. De deo et sanctis 1. (1) Got Deywis 2. De mundo celo et stellis 2. (12) Jor Metan 3. De tempore (annus jar) 3. (24) Ede Same 4. De igne (=EV4) 4. (33) Vēre Pano 5. De aere (=EV5) 5. (45) Luft Wins

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Stará baltská lexikografie ve službách hansovních kupců. Účel a doba vzniku rukopisných slovníků

Liber ordinis rerum

Elbing vocabulary

6. De aquis (=EV6)

6. (59) Wasser Wundan

7. De terra (=EV3) De montibus (=EV26)

7. (67) Mensch Smonenai_(n)s

8. De distinccione et locis nemorum

8. (169) Vater Towis

9. De viis inter terras De aedificiis (=EV9)

9. (193) Hüs Buttan

10. De cognationibus hominis

10. (236) Ackerman Artos

11. De officialibus (=EV16)

11. (294) Wayn Abasus

12. De his qui presunt victui (agrestis ackerman, venator ieger)

12. (316) Möle Malunis

13. O mlynářích a pekařích (mlýn mol, pekař beker) (=EV 12, EV E13)

13. (329) Becker Pecore

14. O přípravě pokrmů (kuchař koch)

14. (347) Garbreter Aubigo

15. O různých druzích potravin (mléko milch)

15. (382) Krčma (384 sladké pivo)

16. O různých druzích nápojů (sládek melcer, slad malcz)

16. (404) Herre Rikıs

17. O řemeslnících oděvů (tkadlec weber)

17. (429) Ros Rusis

18. O řemeslnících oděvů (krejčí schrader)

18. (440) Seteler Sedlář

19. O řemeslnících zpracovávajících kůži (švec schowrt)

19. (454) Weber Tkacíř

20. O řemeslnících pro stavby

20. (473) Schroter Scrutele

21. De instrumentis ad commutationes rerum necessaris (=EV 11, 17, 18) (sellator satlär)

21. (496) Schuwert Schuwikis

22. De emundatoribus (balneator, bader)

22. (513) Snẏt Wris

23. De brutis et eorum generibus (=EV26)

23. (550) Beder Stubonikis

24. De incomestibilibus domesticis (=EV17)

24. (560) Vysch Suckis

25. De feris (=EV26)

25. (586) Walt Medan

26. De speciebus avium (=EV30)

26. (647) Tyer Alue

27. De piscibus (=EV24)

27. (671) Varre Lonix

28. De vermibus venenosis (=EV31)

28. (687) Mléko Dadan

29. O částech zvířat (=EV7)

29. (696) Lovec Medis

30. (706) Pták Popel

31. (774) Had Angis

32. (792) Slovo Swetan

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

Tabulka odhalující podobnost obsahu a struktury má svá specifika, která by badatel měl korektně zdůraznit. Autor uznává, že Liber ordinis rerum je mnohem stabilnějším lexikografickým dílem. V publikaci P. Schmitta se skládá dokonce z 250 kapitol, což jen obtížně koresponduje s tematickými bloky Elbingského slovníku, jichž je pouze 32 (Ferri 2018: 127–128). Výňatky latinských názvů uvedené vlevo a průběžné číslování kapitol, které mohou vizuálně naznačovat mnohem těsnější vztah srovnávaných památek, jsou podmíněnou záležitostí: „Sloučil jsem různé podkapitoly LOR [Liber ordinis rerum – I. L.] pod stejný nadpis v případech, kdy různé kapitoly byly zjevně rozšířením předchozí, obecnější kapitoly, jako například e.g. De artificibus pro vestitu, De diversis metiebus pannorum, De preparatibus vestium et vestibus, De partibus vestimentorum, De ornamentis, De pannis ad ornatum spectantibus, které jsem zahrnul pouze pod jeden název, de artificibus pro vestitu; to znamená, že čísla, která jsem napsal vedle každé ‚kapitoly‘, neoznačují pořadí téže kapitoly v rukopisech LOR, ale mají pouze usnadnit srovnání s EV [Elbing Vocabulary – I. L.], který je podle mého názoru v mnoha ohledech významný. Liber navíc obsahuje několik gramatických kapitol, čímž se jejich celkový počet ve Schmittově vydání dostává na 250. Do levého sloupce jsem za název každé kapitoly doplnil (tučně) některé latinsko-německé dvojice, které mají protějšek v pravém sloupci“ (Ferri 2018: 127–128).

Nakonec R. Ferri dochází k opatrným závěrům, které pozorované paralely ve struktuře a obsahu odvozují z kontinuity staré a obecné (univerzální) lexikografické tradice: „EV věrně kopíruje sled kapitol v LOR, který zase zdědil uspořádání společné všem takovým seznamům a většině ostatních klasifikovaných slovníků od antiky. Nejprve přicházejí slova pro ‚Boha‘ (různá božstva klasické mytologie ve starověkých slovnících), nebe, počasí a čtyři živly. Poté následuje lidský svět: lidská anatomie, příbuzenství, pouta a další vztahy popisující společenské vztahy. Další skupina zahrnuje podstatná jména označující lidské činnosti, nejprve zemědělství a poté výrobu (tkaní, ševcovství, zpracování textilií). Poslední oddíl je věnován zvířatům a rostlinám. Středověcí autoři glosářů a encyklopedií zdědili tuto předem danou strukturu z antiky: dvojjazyčné řecko-latinské glosáře vždy dodržují tento makrostrukturální vzorec: bohové a nebesa, lidské tělo a lidská povaha, lidské činnosti včetně výroby potravin a nápojů, zemědělství, zvířata, rostliny“ (Ferri 2018: 130–131). O možném přímém vztahu mezi Liber ordinis rerum a Elbingským slovníkem hovoří badatel velmi opatrně: „EV se řídí jednou z takových již existujících předloh, blízkou tomu, co máme v LOR, který jsem zvolil jako srovnávací termín, protože pokud jde o jazyk (dolní němčina), geografické rozšíření a dataci může

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraščių žodynų paskirtis bei sudaromo laikas

se blížily tomu, co autoři EV použili jako model pro shromažďování a evidenci pruských údajů“ (Ferri 2018: 127).

S takovou opatrností (may have been close) je smysluplné souhlasit, neboť mezi latinsko-německými a německo-pruskými slovníky lze rozpoznat alespoň jeden mezičlánek, a to obchodní slovník německého jazyka x nebo jazyků x–německého, jehož představiteli jsou již zmíněná rusko-německá lexikografická díla. Vzájemný vztah slovníků lze znázornit následující posloupností:

Římská čísla označují funkční posuny mezi lexikografickými prameny: od hermeneutiky a vzdělávání k pragmatickému, zisk zajišťujícímu uplatnění lexikografie. Tento proces provází nevyhnutelná strukturální proměna. Právě kvůli dvojjazyčné jazykové struktuře je třeba kriticky hodnotit přitažlivou hypotézu R. Pälslera o vzdělávacím účelu elbingského slovníku a školní sféře jeho užívání. Pokud by se sestavovatel skutečně řídil cíli trivium, zvolil by latinsko-německý lexikografický pramen a v žádném případě by se nevzdal latinského rejstříku. Vznikl by tak běžný trojjazyčný slovník: latinsko-německo-pruský. Právě takovým způsobem (rozšiřováním existujících dvojjazyčných nebo trojjazyčných slovníků) se ve středověku a v renesanci obvykle utvářela lexikografie v národních jazycích. Je těžké si představit, že by autor vypustil latinskou část, například Konstantin Sirvydas, a místo Dictionarium trium linguarum vydal jeho zkrácenou, tj. polsko-litevskou verzi (srov.: 1489 m. Trialog Vīdenský; XVI a. Vokabülär hebrejsko-německo-latinsko-český; Dictionarius trium linguarum. latine. teutonie: Boemice [...] 1513; Dictionarius Trium Linguarum Latine Teutonice et Polonice [...] 1528; Dictionarius Latine, Germanice, Polonice et Ungarice 1531 atd.). Regionální dvojjazyčnost ukazuje, že sestavovatel slovníku /

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

uživatel nebyl akademikem, nýbrž praktikem. Samozřejmě zůstává možnost, že elbingský slovník nebyl prvním svého druhu, tj. že vznikl podle staršího vzoru německojazyčného slovníku, například německo-ruského.

1.5.1. Z nejstarších dosud známých rusko-německých slovníků nás zaujmou tři díla, jejichž vznik ve 13.–14. století podnítila činnost hanzovních kupců:

a) Lexikografický pramen Einn Russich Buch – kniha rozhovorů v ruštině a horní němčině se slovníkem (1r–113r ff.; slovník zabírá 68r–89r ff.) – je v současnosti uložen jako součást většího kodexu (celkem 147 f.) v Jagellonské univerzitní knihovně v Krakově. Před druhou světovou válkou byl kodex pod stejnou signaturou Ms. slav. fol. 18 uložen v Berlíně (Staatsbibliothek zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz). Analýza vodoznaků ukazuje, že rukopisný památník byl naposledy opsán v letech 1581–1591 (Falowski 1992: 4). Titulní strana však odhaluje dobu a okolnosti, kdy a proč byly pořízeny dva předchozí opisy:

Jsem nazýván Einn Russich Buch, v německé zemi zcela neznámý. Kdo mě napsal, tomu Bůh dopřej radostně žít i zemřít. Amen.

Pomoz, Bože, tomu, co začínám, kéž dosáhnu šťastného konce. Tomu, kdo toto napsal, kéž Bůh podle své vůle dopřeje žít zde na této zemi, aby jeho duše připadla Bohu. Jmenuje se Thomas Schroue, kéž se stane Bohu známým.

Amen, léta Páně *146*

Thomas Schroue je spolehlivě ztotožňován s tartuským purkmistrem, který v roce 1494 navštívil Moskvu jako člen hanzovního poselstva a po návratu z cesty podal stručnou zprávu o neúspěšných jednáních s Ivanem III. (Alexeev 1951: 109–110). V Moskvě se nejprve řešila „jazyková“ otázka, neboť carská vláda předtím zadržela hanzovního tlumočníka. Zadržení tlumočníka muselo alespoň zčásti vést ke shromáždění rukopisného slovníku a konverzačních příruček, protože

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Stará baltská lexikografie ve službách hanzovních kupců. Účel a doba vzniku rukopisných slovníků

Bylo třeba komunikovat s Moskvané. Do té doby Einn Russisch Buch mohlo být uchováváno na „Německém dvoře“, který v Novgorodu fungoval od roku 1192. Dříve sestavená a průběžně doplňovaná „praktická příručka“ byla potřebná pro začínající mladé kupce (jejich počet na faktoriích v některých letech dosahoval 150–200 osob!), kteří jejím používáním získávali jazykové kompetence užitečné pro obchod. Roku 1494, když Ivan III. zrušil hanzovní faktorie, tento pramen spolu s dalšími německými novgorodskými rukopisy přirozeně změnil místo svého uložení. T. Schroue si tedy mohl slovník přivézt s sebou, opsat jej nebo jeho opis svěřit svému podřízenému. K tomu muselo dojít již na konci 15. století, neboť zemřel v Tartu v letech 1498–1501, když zastával úřad purkmistra tohoto města.

Rok 1546 uvedený na titulním listu zase označuje existenci dalšího mezilehlého opisu, který se dostal do tisku při vydávání knihy (Akeceev 1951: 108). Svědčila by o tom invokace ke čtenáři, tj. úvodní čtyřverší, jehož forma a obsah jsou typické pro publikace 16. století. Čtyřverší ve slovníku pravděpodobně ovlivnila invokace ke čtenáři, kterou vytvořil C. Schnaus a která vyšla tiskem poprvé nejpozději roku 1546 (podrobněji viz: Lemeškin 2017).

Oblíbený jazykový pramen, který byl v polovině 16. století málem vydán, byl tedy během jednoho století opsán nejméně třikrát. „Ruská kniha“ byla bezpochyby průběžně aktualizována již dříve. Originál slovníku z 12.–14. století měl mít přibližně stejnou strukturu, tj. podobně se členit na tematické oddíly (v Einn Russisch Buch je jich 43), avšak tyto oddíly měly obsahovat méně lexikálních jednotek. Postupem času se měnila také podoba německé části slovníku. Gerld Stone v rukopisu nalezl řadu sporadicky se vyskytujících forem dolnoněmčiny (Stone 1990). To potvrzuje dříve vyslovenou hypotézu (Jakobson, Schooneveld 1961; Gernentz, Korol, Rösler 1988: 39–40), že protograf slovníku byl rusko-dolnoněmecký. Ruské jazykové prostředky zase jednoznačně ukazují na Novgorod a/nebo Pskov, tedy na trvalou oblast obchodních zájmů Hanzy.

Pramen vydal a důkladně zkoumal Adam Falowski (Falowski 1992, 1997).

b) Rusko-dolnoněmecká konverzační příručka a slovník, které roku 1607 v Polocku opsal a doplnil Tonies Fenne (Tonnies Fenne gheordt dit boek. || Anno 1607 den 1 septemb. || zu Pleschow geschrieben – 1 p.). Dlouho se mělo za to, že rukopis uložený v Dánské královské knihovně (sign. Thott 1104 4) je původním lexikografickým dílem z počátku 17. století (slovník zabírá s. 31–130), polští badatelé však zjistili, že přibližně 80% jazykových údajů se shoduje s lexikálním materiálem T. Schroueho Einn Russisch Buch (Бочек 3003: 215). To znamená, že oba slovníky se stejnou strukturou pocházejí ze společného protografu (o totožnosti struktury textů a slovníků viz také Jakobson, Schooneveld 1961: 5–31).

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

Prameny od roku 1961 soustavně vydávali a zkoumali Louis Leonor Hamerich, Roman Jakobson, Antonius Hendrikus van den Baars a Hans Joachim(as) Gernenz (Jakobson, Schooneveld 1961; Hamerich, Jakobson 1970; Baar 1885; Gernenz 1986). Nedávno rukopis znovu rozluštili (Hendriks, Schaeken 2008; Hendriks 2011)⁸ a do databáze TITUS⁹ jej zařadili Pepijn Hendriks a Jos Schaeken. Ve slovníku najdeme 54 tematických oddílů.

c) Rusko-dolnoněmecká konverzační příručka a slovník nazvané Ein Rusch Boeck.... Lexikografická památka (o rozsahu 94 listů) je uložena v knihovně Jagellonské univerzity; před druhou světovou válkou byla pod stejnou signaturou Ms. slav. quart. 14 uložena v Berlíně (Staatsbibliothek zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz). Rukopis důkladně zkoumal A. Fałowski, který jej datoval do poloviny 16. století a určil jeho původ v Pskově (Fałowski 1994, 1996). Slovník tvoří 35 tematických celků.

1.5.2. Všechny uvedené lexikografické prameny, které se strukturou a rozsahem mnohem více podobají elbingskému slovníku než Liber ordinis rerum, spojuje úzký textologický vztah, jehož povaha však zůstává nejasná. Jeden rukopis nelze přímo odvodit od druhého, a naopak. Dochované opisy jsou poměrně staré (jeden představuje redakci z konce 15. století, další zachycuje stav z poloviny 16. století a třetí z počátku 17. století) a pořadí tematických bloků se v nich výrazně liší. Níže bez zvláštního výběru a sjednocování postupně uvedeme všechny názvy oddílů doložené v rukopisech:

Einn Russisch Buch

(redakce slovníku z roku 1546)

Ein Rusch Boeck...

(polovina 16. století)

Tönies Fenne

(1607, Pskov)

O Bohu a nebeských věcech

O čtyřech živlech

O ročních obdobích

O německých zvycích

O větru a měsíci

O duchovním stavu

O světské vrchnosti

Názvy měsíců a dnů

O světském stavu

O ročních obdobích a teple, také o dobách

O čtyřech ročních obdobích

O přátelích a darech

O různých vodách

O duchovním stavu a správě

O jménech osob

O čtyřech živlech

O světském stavu a vládě

O řemeslech

O 12 měsících. O čtyřech ročních obdobích

O přátelství a příslušnosti

O městech

O lidském životě a bytí

O osobách a podobě lidí

⁸ https://opacess.leidenuniv.nl/handle/1887/17831.

⁹ http://titus.uni-frankfurt.de/texte/etcs/slav/russ/fenne/fenne.htm.

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Stará baltská lexikografie ve službách hansovních kupců. Účel a doba vzniku rukopisných slovníků

Einn Russisch Buch

(redakce slovníku z roku 1546)

Ein Rusch Bec...

(polovina 16. století)

Tönies Fenne

(1607, Pskov)

Vom Steden Vnnd Landschafften

Van Krüges Lüden

Van geschiden luden guder artt

Vom Gewete

Hür wül ck schuen van Vader vnd moder Süster vnd Broder vnd Früntschap

Van vngeschikten luden boß artt

Vonn gewte Maß vnd Ellen

Van Allerlei Namen Der münschen

Van menschen namen

O rybách

O rozličných řemeslech a mistrech

O zemích a městech

O ptácích

O kůlnách a dopisech

O národech lidí

O dřevě

O knihách

O rozličných řemeslech

O obilí

O oděvech

O válkách a válečných záležitostech

O dobytku

O městech, hradech, zemích a vesnicích

O rozličných hrách

O koních

O octech a tiscích a potřebách, které jsou nutné

O mírách a vahách

O zvěřině či zvěřinových produktech

O domě a správě domu

Desky a kus látky

O potravinách

O různých druzích dřeva a křoví a jiných stromech

O zemi

O nápojích

O divokých zvířatech a jiném dobytku a koních

O vodách

O moři a lodích

O jízdě na koních

O křoví a dřevu

O domácím náčiní a jeho příslušenství

O různých rybách ve vodě

O plodech země

O hospodaření v domácnosti a jeho vybavení

O různých ptácích a nebi

O různých obilninách

O železářském zboží

O zlatu, stříbru, železu a mědi

O různých divokých a domácích ptácích

O šicích pracích

O rozdílech v penězích

O různých zbraních

O mlácení

O různých zemských plodech a ovoci

O rybách a druzích zvěře

O písařství

Psaní, lidech a nemocech

O divokých zvířatech

O lidských částech těla

O lodích

O krotkých zvířatech

O jménech lidí

O drahokamech

O koních

O postelích a jejich příslušenství

O různých vínech a pivu

O koňské výzbroji

O oděvech

O úhořích a bylinách

O různém zboží

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

Einn Russich Buch (redakce slovníku z roku 1546)

Ein Rusch Boeck... (polovina 16. století)

Tönies Fenne (1607, Pskov)

O jezdeckých závodech

O hedvábném zboží

O různých druzích masa

O obilí a jeho příslušenství

O soukenných látkách

O různých nápojích

O tancování, zpěvu a skákání

O různých kožešinách

O částech lidského těla

O kouři a zboží, jak následuje

O měrách a objemech, nákladech a vahách a různém kupeckém zboží

O oděvu

O různém zboží, jak následuje

O lodním zboží

O všelijakém koření

O domácím nářadí

O drahých kamenech

O kožešinách

O zlatě a zlatnickém zboží

O řemeslnickém náčiní

O ruské minci

O lodích

O hedvábných látkách

O rozličných kožešinách

O různých barvách

O různých kůžích a kožkách

O různých látkách

O různém německém zboží

O soli a sledích

O vosku a loji

O lnu a konopí

O drahých kamenech

O zlatu a stříbře

O ruské minci

O bylinách a koření

O hedvábných látkách

O lněných látkách

O různých kožešinách

O různých suknech

Rozdíly mezi pojednávanými památkami ukazují, že ve 14.–15. století muselo existovat více než jen podobné opisy, které už tehdy z textologického hlediska vytvářely složitou síť. To svědčí o velké poptávce po „Ruských knihách“ a jejich rozšíření. Přesný vztah mezi třemi dochovanými opisy bude sotva možné určit (snad na základě srovnávací analýzy Elbingského slovníku). Rekonstrukci společného protografu komplikuje skutečnost, že názvy oddílů věnovaných týmž termínům se liší. Názvy oddílů uvedeme vedle sebe, aniž bychom přihlíželi k jejich umístění ve slovnících:

Einn Russich Buch (redakce slovníku z roku 1546)

Ein Rusch Boeck... (polovina 16. století)

Tönies Fenne (1607, Pskov)

O Bohu a nebeských věcech

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Stará baltská lexikografie ve službách hansovních kupců. Účel a doba vzniku rukopisných slovníků

Einn Russisch Buch

(redakce slovníku z roku 1546)

Ein Rusch Boec...

(polovina 16. století)

Tönies Fenne

(1607, Pskov)

O ročních obdobích

O ročních obdobích a dnech, o teplu, také o tunách

O čtyřech ročních obdobích

O duchovním stavu

O duchovním životě

O duchovním stavu a správě

O světském stavu

O světských úřednících

O světském stavu a správě

O přátelích a společenstvech

Zde chci psát o otci a matce, sestře a bratru a příbuzenstvu

O příbuzenstvu a příslušnosti

Čtyři živly. O rozličných vodách

O čtyřech živlech, o zboží, o větru a měsíci, o zemi, o ohni

O lidských osobách

O osobách a vzhledu lidí; o lidech dobré povahy; o nevychovaných lidech špatné povahy

O řemeslech

O rozličných opicích a mistrech

O různých řemeslech

O městech a krajinách

O městech a hradech, zemích a vesnicích

O zemích a městech

O váze, mírách a loktech

O mírách, nákladech a váhách a rozličném kupeckém zboží

O mírách a vahách

O rybách

O všelijakých rybkách ve vodě

O rybách a dalších druzích

O ptácích

O všelijakých ptácích ve vzduchu

O všelijakých ptácích, divokých i krotkých

O dřevě

O všelijakém dřevě, křovinách a dalších stromech

O křovinách a dřevě

O dobytku, o divoké zvěři či divokých zvířatech

O divokých zvířatech a jiném dobytku a drůbeži

O divokých zvířatech, o krotkých zvířatech

O koních

O barvách koní

O koních

O nápojích, o bylinách

O jídle a pití a potřebách nezbytných

O všelijakých nápojích, o všelijakých potravinách

O moři a lodích

O lodích

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

Einn Russisch Buch (redakce slovníku z roku 1546)

Ein Rusch Boec... (polovina 16. století)

Tönies Fenne (1607, P. Škovas)

O domácím vybavení a jeho příslušenství; o hospodaření v domácnosti a jeho příslušenství

O domě a vedení domácnosti

O domácím vybavení, o řemeslnickém náčiní

O písařství

O písařích a dopisech; o knihách

O psacích potřebách

O lidských údech

O člověku, celém těle a jeho povaze

O lidských končetinách

O mužských jménech

O všemožných jménech lidí

O lidských jménech

O oděvech

O oblečení

O válce a jejím příslušenství

O válečných lidech

O válce a válečných záležitostech

O zlatě a zlatnictví

O zlatě, stříbře, železe a mědi

O zlatě a stříbře

O různých bylinách

O jedlých bylinách

O bylinách a koření

O drahých kamenech

O drahokamech

O hedvábných látkách

O různých barvách

O různých látkách

O látkách

O různých látkách

O ruské měně

O penězích a měně

O ruské měně

O 12 měsících. O čtyřech ročních obdobích

Názvy měsíců a dnů

O výstroji pro koně

Odpočinek po práci

O různých druzích lesních plodů a ovoce

O plodech země, o všelijakém obilí

O železářských výrobcích

O všelijaké zbroji

Vonn Tantzen Singen Vnd Springen

Od rozmanitého zboží

Z třiceti dvou tematických oddílů Elbingského slovníku nenachází pouze osm nominální protějšky: „Hospodářství a práce na poli“ (v Elbingském slovníku je 10.), „Kola a saně“ (11.), „Mlýn“ (13.), „Ševcovství“ (21.), „Lázeň“ (23.), „Mléko a mléčné výrobky“ (28.), „Lov“ (29.) a „orbis mundi“ (32.). Třiadvacet oddílů Elbingského slovníku má pevné protějšky alespoň ve dvou opisech „Ruských knih“. Pro jeden tematický oddíl lze najít odpovídající oddíl pouze v jednom z nich: „Plazi a hmyz“ v Elbingském slovníku – T. Fennovo „Van allerley gewrme“. Je možné, že tento oddíl, doplněný v opisu T. Fenneho, pochází z protografu rusko-německého slovníku (blízkého Elbingskému

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankrašinių žodynų paskirtis bei sudaromo laikas

slovníku), avšak další jedinečné oddíly mohou mít antionický, inovační charakter. Konkrétně jde o:

Enn Russisch Buch (redakce slovníku z roku 1546)

Ein Rusch Boeck... (polovina 16. století)

Tönies Fenne (1607, Pskov)

Vonn Korn Vonn Nehewerg Vonn Dresenn Vonn Beten Vnd Ihre Zubehorunge Vonn Ruch Wahr als Hiernach Volfft Vonn allerley wahren als hernach volfft

Scherbens Leüfften vnd Kranckheiten Van Allerley wüne vnd Bier Van Seüden Gezeüg

Van nationen der lude Bredt vndt lank Van allerley flesch Van allerley peterien Van allerley leder vnd huden Van solte vnd herige Van wasze vnd tallige Van flasze vnd hemp Van linen wande

1.5.3. Různorodost označení oddílů naznačuje, že protograf rusko-německých slovníků neměl názvy oddílů, tedy že se v tomto ohledu podobal elbingskému slovníku, v němž bylo základní slovo vymezující tematický blok od okolních slov odlišeno barvou. To částečně vysvětluje vznik některých „nadbytečných“ tematických bloků. Text uspořádaný podle základních (tematických) slov poskytoval prostor k vyčlenění určité lexikální vrstvy a jejímu „přeprofilování“ do samostatné sémantické oblasti. Stačilo iniciálu dodatečně zvýraznit barvou a takový oddíl rozšířit. Tento proces můžeme ilustrovat na elbingském slovníku. Podívejme se například na tematické oddíly, které následují jeden za druhým: „Lidské tělo, zdraví“ (EŽ 67–168), „Rodina, příbuzenstvo“ (EŽ 169–192), „Domy, hospodářské budovy“ (EŽ 193–235). Základem oddílu „Rodina, příbuzenstvo“ jsou pojmy příbuzenských vztahů, oddíl však uzavírá několik slov se sociálním či pracovním významovým odstínem (EŽ 190–192):

Uvedené lexikální jednotky vytvářejí sémantický přechod od jednoho tematického pole k druhému, protože před oddílem „Domy, hospodářské budovy“ informují o domácím služebnictvu, které je blízké rodině nebo ji obklopuje. Na tomto místě slovníku (pojmové slovníky je třeba číst i vertikálně, protože při jejich sestavování se slova vrstvila na základě sémantických asociací) mají slova Waklis, Geweinis, Merg označovat „sluha, čeledín“ (jako

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

woikello „knecht – sluha (čeledín)“ GrG 79 – PŽE IV 213), „služebník, nádeník“ a odpovídajícím způsobem „děvečka, služka“.

V pojednávaném místě tedy slovník skrýval určitý potenciál pro vznik nového tematického bloku. V Elbląžském slovníku zůstal nevyužit, protože tento sám o sobě strnulý a nerozvinutý slovník (v důsledku změny jazyka, který přestal být užíván) se stal slepou uličkou lexikografické tradice. Rusko-německé slovníky, které se vyvinuly z památek stejné či podobné struktury, zůstaly naopak po dlouhá staletí aktuální, tj. byly zdokonalovány a rozšiřovány (dokonce ještě v 17. století). Uvedený potenciál v nich byl rozpoznán a náležitě využit, takže po oddílu o příbuzenství „Von freund vnd Geschefften“ pravidelně následují „Von Mannes Personen“ a „Von Handwercken“ (redakce T. Schrouea Ein Russich Buch). Stejné pořadí, avšak s jinými názvy oddílů, je uvedeno v anonymním díle ze 16. století Ein Rusch Boeck... (Hier wil Ic schrieen van Vader vnd moder Süter vnd Broder vnd Frundschap [...] Van Allerlei Ampten und meisters) i v opisu T. Fenneho (Van frundtschap und thoeborige [...] Van allerlei hantwercken). Sekundární tematická řada „O zaměstnáních a pracovních povinnostech“, která se dále rozvinula na periferii oddílů „Rodina, příbuzenstvo“ a „Domy, hospodářské budovy“, mohla vést také k připojení dalších sémanticky blízkých tematických polí, uvedených záměrně prepozitivně, tj. před přehledem příbuzenstva: „Von dem Geistlichen Standt“, „Vom weltlichen Stande“ (redakce T. Schrouea Ein Russich Buch); „Van Geistüchen wesen“, „Van weldtlicker Oberü-gheütt“ (16. století, Ein Rusch Boeck...); „Van geistlichen stand vnd regiment“, „Van weltlichen stande vnd regiment“ (T. Fenne).

Vzniká dojem, že koncepce „Ruských knih“ byla svým uspořádáním, rozsahem a strukturou podobná Elbląžskému slovníku. Srovnání lexikografických děl v některých případech odhaluje těsnější vztah mezi Elbląžským slovníkem a dílem Ein Rusch Boeck... z poloviny 16. století (to platí například pro celkový počet tematických bloků a jejich pořadí na začátku rukopisů: „Van Gott vnd hemmelschen dingen – EŽ 1; „Van Geistüchen wesen“; „Van weldtlicker Oberügh eütt“; „Van tiden des Jars vnd den werne Auch tunden“ – EŽ 2; „Van Allerlei Watter“, „De quatuor Elementis“ – EŽ 3–6; „De 12 Mensibus. De quatuor Tempora auiji“; „Van müinschen dat ganze lijf vnd sin wesen“ – EŽ 7; „Van Krüges Lüden“ – EŽ 16; „Hier wil Ic schrieen van Vader vnd moder Süter vnd Broder vnd Frundschap“ EŽ 8 atd.), jinde však nacházíme podobnost s jinými opisy. Zdá se, že Elbląžský slovník bude užitečný při rekonstrukci koncepce rusko-německých slovníků.

O vztahu mezi koncepcemi Elbląžského slovníku a „Ruských knih“ lze zatím pouze spekulovat. Středověká hanzovní lexikografie musela být omezená, neboť hanzovníci se v Severním moři a na západním pobřeží Baltského moře nesetkávali s většími problémy v dorozumívání. Vzhledem k příbuznosti jazyků a diglosii

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankrašinių žodynų paskirtis bei sudaromo laikas

pro ně nebylo obtížné vykonávat svou práci v obchodních stanicích v Nizozemsku a Skandinávii. Poněkud složitější situace panovala v Anglii, kde byla kvůli vlivu francouzštiny smíšená verbální komunikace (založená na dolnoněmčině) komplikovanější. V tomto prostoru lze již potenciálně očekávat pomocné rukopisné slovníčky, které začínajícím hanzovním kupcům usnadňovaly jazykovou orientaci. Směrem k východní Evropě potřeba dvojjazyčných slovníků nevyhnutelně rostla, protože kupci se stále častěji setkávali s „cizími“ jazyky. Na východě lze proto předpokládat lexikografická díla různého stáří v dolnoněmčině a slovanských jazycích (například ruštině či polštině), dolnoněmčině a baltských jazycích (pruštině, lotyštině) a dolnoněmčině a ugrofinských jazycích (estonštině, livonštině). Jde samozřejmě pouze o teoretickou možnost, která neznamená, že tehdy byly všechny takové slovníky skutečně sepsány.

Atsižvelgus į Hanzos regiono kalbinę specifiką (plačiau: Скайре, Фердинанд 2002: 78–80), būtų galima hipotetiškai svarstyti apie mūsų laiku nepasiekusio dvikalbio žodyno pavyzdį, pavyzdžiui, vokiečių–anglų kalbą, kuris vėliau buvo panaudotas sudarant vokiečių–prūsų ir (arba) vokiečių–rusų kalbų žodynus. Kita vertus, Elbingo žodynas gali būti kildinamas iš vokiečių–rusų kalbų žodyno, iš kurio ilgainiui išsirutuliojo mūsų dienas pasiekusios gerokai išplėtotos „Rusiškos knygos“. Galėjo būti ir atvirkščiai: XIII a. vokiečių–prūsų kalbų žodynas galėjo padėti pamatą „Rusiškai knygai“ atsirasti. Kokia bebūtų raidos kryptis, mums svarbu kultūrinis istorinis kontekstas ir praktinis gimininių žodynų funkcionavimas, kuris lėmė jų sandarą ir turinį.

1.6. Analogie s okolnostmi vzniku rusko-německých slovníků a jejich fungováním pomůže lépe pochopit původ a typologii Elbląžského slovníku. Praktický přístup hanzovních kupců k cizím jazykům výstižně popsaly Catherine Squires a Svetlana Ferdinant: „Výhody, které přináší znalost jazyka obchodního partnera, jsou zcela zřejmé. Právě v pramenech týkajících se Rusi se zmiňují sprakerere – synové kupců, kteří se učili rusky [...]. Ovládání cizího jazyka bylo povinným bodem vzdělávacího programu začínajících hanzovních kupců [Bruchhäuser 1989, 99, 118]. Pokud lze soudit podle pramenů, přístup k výuce jazyka byl přitom ryze praktický: hanzovní „učni“ získávali znalosti ústní komunikací s ruskými hostiteli během pobytu na bojarských dvorech. Již v návrhu smlouvy z let 1268–1269 se stanovuje možnost posílat německé a nizozemské mladíky na Rus, aby se naučili jazyku: Hospites libere et sine contradictione pueros suos mittant ad discendum loquelam in terram quoque uolunt“ (Скайре, Фердинанд 2002: 59). Zde je třeba zvláště zdůraznit nezbytnost znalosti jazyka.

Předchůdce „Ruských knih“ i předloha Elbląžského slovníku musely pokrývat nejrůznější oblasti každodenního života: od dvora a záležitostí šlechty přes

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

různé lidské záležitosti až po nejrůznější zvířata (a v případě hmyzu dokonce i lázně). Specializovaná témata v nich neměla místo. Jejich původním účelem bylo pomoci zorientovat se v novém jazyce a ukázat, jak se co nazývá v novém prostředí. To mimo jiné muselo vést k „nomenklaturnímu“ přístupu k jazyku, tj. k dominanci podstatných jmen. Nomenklaturní slovníky lze srovnávat se současnými ilustrovanými dvojjazyčnými slovníčky pro začátečníky (v případě německého registru by této funkci odpovídaly ilustrace). Absence výrazů souvisejících se čtením, měřením, směnou, prodejem a nákupem je rovněž pochopitelná. Jde již o jinou úroveň znalosti jazyka, která si vzhledem ke své důležitosti (z pohledu budoucích kupců) mohla a musela vyžádat zvláštní zaznamenání na papíře, neboť tyto věci se člověk učil nazpaměť a dále je rozvíjel v rozhovorech.

Lze se domnívat, že cílovým uživatelem slovníků byl mladík, člověk, který právě dosáhl plnoletosti: „Znalost ruštiny byla považována za velmi důležitou a cennou kvalifikaci pro kupce, který obchodoval s Rusí. Rusko-německé konverzační příručky Schrouea, Fenneho a anonymní konverzační příručka z roku 1568, jak ukazuje jejich analýza, s největší pravděpodobností nebyly ojedinělými díly tohoto typu, nýbrž představovaly celou tradici [Rösler 1990]. Autory těchto konverzačních příruček bývali zpravidla mladí synové kupců, protože se mělo za to, že pro lidi starší dvaceti let již není účelné začínat dráhu spojenou s učením tak obtížného jazyka, jako je ruština. „Nen lekent boven twintich jar olt sal de sprake in deme Naugardescher richte noch to Nou-garden ennenn, he se we he si, de in des kopmanne riche wesen wille“ (Сквайр, Фердинанд 2002: 68). Pruština bezpochyby patřila k obtížným jazykům, a proto měl být slovník elbląžského typu určen mladší generaci uživatelů.

Stejná hanzovní obchodní strategie založená na mimořádném důrazu na místní jazyk se měla uplatňovat i v Prusku, a to zvláště intenzivně poté, co byl po vojenském zásahu u ústí přístavu v roce 1237 založen Elbląg. O deset let později (1246) získali obyvatelé Elblągu městská práva Lübecku – pro řád nevýhodná, neboť poskytovala různá zvýhodnění a privilegia kupeckému stavu¹⁰. V právních vztazích tak kupci získali zvláštní status (zákony jej právně zajišťovaly), což podněcovalo mimořádný rozvoj obchodu. Město založené v polovině 13. století a kontrolované Lübeckem se brzy stalo významným centrem mezinárodního obchodu, kde kupci na úrovni hanzovních měst (projíždějící přes Elbląg do Novgorodu a zpět) získali možnost svobodného obchodování. Má se za to, že práva pro řád nepříliš výhodná byla udělena „z rozumných důvodů“, tj. jako poděkování za významnou podporu lübeckých kupců při dobývání a kolonizaci Pruska. Pro nás je důležité, že výjimečná dostupnost města

¹⁰ Později byla tato zvláštní městská práva udělena také Braniewu (1284) na území obývaném Prusy.

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Stará baltská lexikografie ve službách hansovních kupců. Účel a doba vzniku rukopisných slovníků

Podporovalo konkurenci mezi hansovními kupci, a tím i zájem o místní jazyk; to zase zákonitě vedlo k objevení samostatné kategorie lidí – mladíků sprakelere.

1.7. Hansovní jazyková politika – vstřícnost vůči všem potenciálním obchodním partnerům – může vést k domněnce, že vznik slovníku zapříčinili kupci, kteří odtud přicházeli. To je pravda, nelze však podceňovat ani význam místních německých kolonistů zabývajících se obchodem. K jazyku podrobeného lidu nepřistupovali negativně, protože jej nevnímali jako překážku. V určitých obdobích tomu mohlo být dokonce naopak. Za podmínek konkurence zajišťovala znalost místního jazyka monopolní postavení, které schopní kupci ochotně využívali. Právě z Novgorodu známe přísná jazyková omezení. Ve snaze eliminovat konkurenty se zde uplatňovala důsledná „jazyková blokáda“, kdy bylo zakázáno předávat znalosti ruštiny Francouzům, Nizozemcům, Vlámům, Valonům, Angličanům, Skotům a dalším cizincům. Například na lübeckém sněmu roku 1423 byl přijat zákaz namířený proti nizozemské mládeži: „dat man jennen Hollendschen jungen up de sprake bringe“. Na hansovním sněmu ve Valmieře roku 1434 bylo zavedeno další omezení: „Ok en sall man neynes Hollanders, Zeelanders, Campeers, Vlaminghe noch Engelsche jungen doen noch doen helpen up de sprake“ (podrobněji viz: Squires 2009: 38; Prūša 2009: 228). V případě pruského jazyka není komplikovaný vztah mezi Hanzy a cizinci doložen prameny, v pruské zemi však tehdy mohlo existovat určité vnitřní napětí mezi Elblážany a zástupci všech ostatních hansovních měst. Je to pochopitelné, neboť pro některé se obtížný či těžko dostupný exotický jazyk stával důležitým nástrojem, který jim na místním trhu bránil přisvojit si větší část zisku, a tím zajistit dlouhodobý blahobyt kupců.

Odevzdat své syny „ke studiu pruského jazyka“ tedy měli zájem jak zástupci vzdálených hansovních měst, tak místní elblážští kupci (měšťané). Německo-pruský slovník a podobné jazykové prameny poskytovaly značnou konkurenční výhodu, proto lze uvažovat i o tom, že jejich šíření a rozšiřování bylo omezováno či regulováno. To podporovalo kontrolované opisování slovníků v rámci profesně specializovaných souborů, které zůstávaly majetkem kupců. V této souvislosti stojí za připomenutí historie Elbląského kodexu. Do roku 1823 patřil Abrahamu Grübnauovi (Abraham Grübnau, 1740–1823). Prvním známým vlastníkem byl vlivný elblážský kupec, který proslul také jako horlivý sběratel knih a různých starožitností. Elbląský kodex mohl získat od svých kolegů, tedy od kupců, jako byl on sám, nebo od příslušníků jiných profesí, velmi pravděpodobně však kniha dlouho patřila „rodině“¹¹.

¹¹ Rod Grübnauů pochází z Královce. Má se za to, že předkové A. Grübnaua se do Elblągu přestěhovali v XVII. století, to však našemu výkladu neodporuje. Ve vedení města staří

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

1.8. Stojí za zdůraznění, že „lübecké právo“ udělené Elblągu roku 1246 tvoří jádro kodexu. Základ Q 84. Tento kodikologický aspekt je podle našeho názoru významný, protože dokládá příslušnost německo-pruského slovníku k utilitární hansovní lexikografii, o níž byla řeč výše, a podporuje oprávněnost takového zařazení. Zdá se, že specializované místní složení kodexu, resp. jeho obchodně-podnikatelská povaha, dosud nebyly náležitě zohledněny. Mezi právním základem uděleným Elblągu a německo-pruským slovníkem totiž existuje úzká příčinná souvislost: bez pevně usazených hansovníků v Elblągu by pruská lexikografie sotva kdy vznikla. Zcela jiná situace by nastala, kdyby kodex obsahoval magdeburské nebo kulmské právo. Taková kombinace pramenů by vyžadovala zásadně odlišný výklad.

V souvislosti s Prusy stojí za zmínku také další části tvořící kodex. Po poraženém povstání v letech 1242–1249 se Prusové, jak dokládá Kristburská smlouva, měli řídit polským právem: „Poste dicti neophiti requisiti a nobis quam legem mundanam vellent eligere. vel que vellent secularia iudicia obseruare, habito inter se consilio pecierunt et elegerunt legem mundanam et secularia iudicia Polonorum vicinorum suorum. Et predicti fratres eis concesserunt benigne“ (Kregždys 2012: 45). To odůvodňuje zahrnutí Polnisches Recht do kodexu. V případě Pamedského právního řádu je jeho úzká souvislost s Prusy rovněž zřejmá.Polnisches Recht zahrnutí do kodexu. V případě Pamedského právního řádu je jeho úzká souvislost s Prusy rovněž zřejmá.

S ohledem na popsané okolnosti lze vyslovit hypotézu, že sbírka byla svým účelem i obsahem „pruská“ a vznikla v hradním prostředí v Elblągu. Město spravované podle lübeckého práva poskytovalo nejpříznivější podmínky, které vysvětlují spojení slovníku a právních sbírek pod jednou vazbou. Zpočátku mohla takovou sbírku tvořit „Lübecká právní kniha“, „Polská právní kniha“ a slovník. Nejpozději roku 1340 byla sbírka doplněna o „Pamedský právní řád“. Je samozřejmě možné, že rukopisná kniha byla z těchto pramenů sestavena až v polovině XIV. století, avšak i v takovém případě bylo třeba při jejím sestavování (zčásti retrospektivně) přihlédnout k praktickým zájmům hansovních kupců.

1.9. Nahlížení na Elbląský slovník prizmatem hansovní jazykové politiky a v kontextu hansovní lexikografické produkce (dvojjazyčné a utilitární) pomáhá určit dobu, kdy mohl vzniknout prototyp Elbląského slovníku. Předpoklady a podmínky pro vznik slovníku se utvořily v polovině XIII. století. Je pochybné, že by to bylo možné před vznikem elbląského faktoru. Potřeba takového slovníku pravděpodobně vzrostla krátce po udělení lübeckého práva roku 1246, kdy do nového trhu za ziskem proudili němečtí kupci a kolonisté. Tato situace přetrvávala až do chvíle, kdy se

(rozptýlené) kupecké dynastie uvolňovaly místo těm, které získávaly výhody spřízněním s představiteli místních rodin disponujících odpovídajícím kapitálem. Kvůli vedení obchodu musely podniky jedné rodiny pravidelně přecházet do rukou „jiných“ (ze sňatkových svazků). Tak tomu mohlo být i v případě Grübnauů. Důležitá je pro nás příslušnost k městské radě (Stadtrath) a kupeckému stavu.

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraščių žodynų paskirtis bei sudaromo laikas

S různými dodavateli a kupci zboží bylo možné jednat pouze prusky. Ve srovnání s ostatními pruskými zeměmi toto období v Pamedėji netrvalo dlouho. Brzy zde výrazně vzrostla míra užívání polštiny a němčiny. Od počátku nebo poloviny 14. století lze hovořit o podmínkách dvojjazyčnosti přinejmenším v oné specifické kontaktní komunikaci, do níž byli zapojeni hanzičtí kupci. To nám vymezuje horní časovou hranici, tedy dobu, do níž mělo ještě smysl sestavit nomenklaturní slovník. Lze si tedy podmíněný průběh vzniku Elbingského kodexu představit v těchto etapách:

a) Přibližně v období 1237–1300 byl pro potřeby hanzy sprek(e)lere sestaven německo-pruský nebo prusko-německý slovník (slovníky), který (které) se mohly od opisu P. Holcveschera značně lišit (mohl(a) obsahovat / musel(a) obsahovat promluvy, viz níže).

b) „Lübecké právo“ udělené Elbingu, které tvoří základ kodexu sign. Q 84, představuje redakci právní sbírky, jež vznikla nejpozději v roce 1300 (počátky redakce se odvozují od rukopisu „Lübeckého práva“, který byl do druhé světové války (signatura E 135) uložen v městském archivu v Elbingu – Päsler 2003: 234). V období přibližně od roku 1300 do roku 1340 tedy mohla vzniknout pergamenová rukopisná kniha, kterou tvořilo „Lübecké právo“ udělené Elbingu, „Polské právo“ a slovník, přibližně stejně staré.

c) „Pamedėjské právo“ bylo doplněno později, po roce 1340. Soubor v tomto složení pravděpodobně ve druhé čtvrtině 15. století nebo v polovině 15. století opsal (nikoli sestavil) P. Holcvescher.

2. Rekonstruovatelná postupnost vzniku Elbingského kodexu ukazuje, že německo-pruský slovník byl v různých dobách několikrát přepsán. Zdá se, že mezi originálem z poloviny až druhé poloviny 12. století a opisem P. Holcveschera vznikly nejméně dvě mezilehlé kopie. Je samozřejmé, že to vede k úvahám o tom, jak se lexikografická práce v průběhu těchto staletí proměňovala. Dokud slovník plnil svůj původní účel (druhá polovina 13. století), byl patrně zdokonalován a doplňován; později, když se obchod přeorientoval na němčinu, se ustálené opisy slovníku mechanicky kopírovaly a pravděpodobně také zkracovaly. Tuto možnost podporuje srovnání s jinou lexikografickou památkou (svou strukturou jde o drobný slovníček s promluvami, který bývá tradičně úzce spojován se jménem Simona Grūnaua (Simon Grunau, přibližně 1470–1530 / 37). Přitahuje naši pozornost kvůli téže hanzovní lexikografické tradici rozšířené v pobaltském regionu.

2.1. V Pobaltí ustálené označení slovníček Simona Grūnaua není příliš výstižné, neboť vyjadřuje pouze možnost, že se mnich pocházející z Tolkemity podílel na sestavení slovníku. Jeho skutečná role bude patrně mnohem skromnější a povrchnější. Zásluhy S. Grūnaua mohou být srovnatelné s příspěvkem P. Holcveschera. A

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

jak jeden, tak druhý prošli dostupné prameny, a významně tak přispěli k jejich zachování. Je pravda, že S. Grūnau využil rukopisný pramen ve své kompilaci, tj. při psaní Preussische Chronik (do roku 1529 / 30), avšak způsob, jakým byl slovník předložen, bude patrně přesně stejný jako v případě P. Holcveschera. Autor „Pruské kroniky“ ani netušil, že by měl čtenáře informovat, odkud se mu do rukou dostal seznam „několika slov“, a neposkytl ani žádné náznaky, které by umožňovaly byť jen hypoteticky uvažovat o tom, že se osobně podílel na sestavení slovníčku: „Domit aber imant moge begreifen, und Preufch ein beſonder ſprache ſey, ſo had ich etliche worte geſatz“ (GrA), „Domit man aber mag haben ein Vnderſcheid der ſprache / ſo ſent volgenede Voculen in beiden ſprachen hernacheſetzt“ (GrG).

Myšlenku, že existoval mnohem starší rukopisný slovník, který S. Grūnau ve své kronice pouze reprodukoval, vyvolává rozmanitost opisů. V současnosti se analyzuje pět opisů slovníku, mezi nimiž jsou patrné poměrně zásadní rozdíly. Opisy se označují zkratkami:

GrG – německo-pruský göttingenský opis (16. století), který v knihovně göttingenské univerzity objevil a v roce 1949 vydal Eduard Hermann (Hermann 1949; znovu vydal – Mažiulis 1966, 1981);

GrA – prusko-německý opis z knihovny Královecké univerzity (přelom 17. a 18. století). Spolu s GrC a GrH jej vydal Reinhold Trautmann (Trautmann 1910: 94–96);

GrC – prusko-německý opis ze Státního archivu v Královci (přibližně z roku 1750);

GrF – prusko-latinský opis, nalezený v roce 1970 v helsinské knihovně (Kiparsky 1970);

GrH¹ a GrH² – prusko-německý opis (opisy), který (které) vydal Christopha Hartknocha (1644–1687) v letech 1679 a 1684 (podle vydání z let 1679 a 1684 vydal a komentoval Pietro Umberto Dini (2013)).

Textologický výzkum ukazuje, že se liší pořadí výskytu jednotlivých lexémů, a dokonce i jazyků (GrG: němčina–pruština; GrF: pruština–latina; pruština–němčina); některá slova jsou doložena pouze v části opisů; liší se chyby i úprava. Množství tak výrazných a typologicky různorodých rozdílů je překvapivé, tím spíše, že opisy jsou pozdního historiografického díla. Lidé, kteří v 17.–18. století opisovali „Pruskou kroniku“, o mrtvém pruském jazyce vůbec nic nevěděli, což znamená, že také neměli žádnou potřebu jakkoli slovník upravovat. Jaké tajemné příčiny, jež teoreticky mohly způsobit rozmanitost opisů, tedy opisovače vedly k tomu, aby s lexikografickým vloženým textem něco dělali?

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Stará baltská lexikografie ve službách hansovních kupců. Účel a doba vzniku rukopisných slovníků

Odpověď je podle našeho názoru třeba hledat v procesu psaní kroniky. S. Grūnavas musel začít svou práci v roce 1510. Práce nabyly na intenzitě v roce 1517 a první redakce kroniky měla být odevzdána v roce 1521. V důsledku sekularizace Řádu německých rytířů v roce 1525 bylo dílo přepracováno a jeho dodatky byly doplněny v letech 1529–1530. Je třeba mít na paměti také dlouho zastávaný názor, že kompilátor vycházel ze staršího historiografického díla – takzvané „Elbingské kroniky dominikánů“ (Kronika dominikanów elbląskich – Dworzaczkowa 1958: 125). Není přesně známo, v které fázi sestavování kompilace (kompilací) byl slovník použit. Podstatné rozdíly mezi jednotlivými opisy by svědčily o tom, že slovníček byl do kroniky zařazen časně, nebo možná dokonce pocházel z uvedené anonymní „Elbingské kroniky dominikánů“. Existují důvody domnívat se, že na přelomu 15. a 16. století bylo k dispozici několik opisů prusko-německých a/nebo německo-pruských slovníčků (snad i různých redakcí), které byly v různých dobách použity při sestavování kompilací. Slovníček, který byl zpočátku dostupný například v „Elbingské kronice dominikánů“, a proto byl použit dříve, mohl být nahrazen jiným či jinými opisy, jež podle kompilátorů byly lépe dochované a starší. Taková aktualizace lexikografické části se mohla opakovat v letech 1525–1526 a později (po roce 1529), kdy se kronika dále šířila opisy v 16.–17. století. Jinak by bylo obtížné vysvětlit rozmanitost opisů.

2.2. Podrobnější srovnávací pohled na slovníček, který použil S. Grūnavas, odhaluje typologickou souvislost s „Ruskými knihami“ a Elbingským slovníkem. Lexikografická vložka zařazená do Preussiche Chronik vykazuje zřetelné znaky nomenklatorického slovníku. Ve slovníčku převažují podstatná jména, k nimž se pojí několik přídavných jmen (např.: labis Sur „dobrý sýr“ / Ante „svatý“ / [...] GrG 59–60 a dále), zatímco sloves je jen málo, byť se tak na první pohled může zdát. Většinu slov lze podle příkladu EŽ snadno rozdělit do tematických bloků. Jako příklad uvedeme lexémy GrG 28–32, které tvoří tematický blok „Církev“ (jeho část)¹²:

Beichen

Sunde

kirche

Faten

Erbeis

gerbeis „vyznej se“

greki „hříchy“

kirke „kostel“

paſenick „půst“

hekits „hrách“

¹² Fotografie úryvků GrG, které jsou zde a dále uvedeny, pořídil a dovolil mi zveřejnit v tomto článku dr. Diego Ardoino.

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

V tabulce jsou podle rozdělení pojmů v EŽ uvedeny podoby tematických slov (po sobě následující lexémy jsou podtrženy), převzaté z opisu GrG, který byl zřejmě neúplný (chyběl konec); chybějící část GrG doplňujeme podle GrA:

Bůh a obis šlape (EŽ 1, 32)

Dewes ‘bůh’ (GrG 1), Angel ‘anděl’ (GrG 2), Mahta ‘město’ (GrG 3), Ludis ‘člověk’ (GrG 4), kame ‘vesnice’ (GrG 5), pentis ‘cesta’ (GrG 33)

Domácí zvířata (EŽ 27)

kampit ‘kůň’ (GrG 6), klint ‘kráva’ (GrG 7), Songos ‘pes’ (GrG 8), Skuara ‘prase’ (GrG 45)

De quatuor elementis (EŽ 3–6)

Wunda ‘voda’ (GrG 10)¹², wide ‘vítr’ (GrG 19), schneo ‘sníh’ (GrG 44), Soye-Salta-Debia-Licuti ‘déšť’–‘chladný’–‘velký’–‘malý’ (GrG 46–49)

Potraviny (EŽ 15)

Pewo ‘pivo’ (GrG 11), Meine ‘maso’ (GrG 15), geike ‘chléb’ (GrG 16), Pogeis ‘pij’ (GrG 35), wolget ‘jezte’ (GrG 36), wimbis ‘vem’ (GrG 37), plateis-Sali ‘učil’–‘sůl’ (GrG 38–9), krage ‘střeva’ (GrG 43), labis-Sur ‘dobrý’–‘sýr’ (GrG 59–60), Ante ‘máslo’ (GrG 61), paute ‘vejce’ (GrG 67), kreizno ‘hospoda’ (GrG 77), gaffo ‘sklo’ (GrG 78)

Hospodářství a zemědělské práce (EŽ 10)

Rogis ‘žito’ (GrG 12), gaide ‘pšenice’ (GrG 13), Maie ‘ječmen’ (GrG 14), kraife ‘seno’ (GrG 64), Salme ‘sláma’ (GrG 65), gnabem ‘konopné semeno’ (GrG 66), lncka ‘pole’ (GrG 68), funa ‘stodola’ (GrG 69), wije ‘oves’ (GrA 92)

Lidské tělo (EŽ 7)

gaulko ‘hlava’ (GrG 20), rancko ‘ruka’ (GrG 21), Noye ‘noha’ (GrG 22)

Oděvy (EŽ 20)

Wifna ‘kabátec’ (GrG 23), Norte ‘košile’ (GrG 24), kelmo ‘čepice’ (GrG 40)

Dům (EŽ 9)

faun-Malco ‘suchý’–‘dřevo’ (GrG 17–18), lichte ‘svíčka’ (GrG 25), bote ‘dům’ (GrG 26), faika ‘pytel’ (GrG 27)

Církev

gerbeis ‘vyznání’ (GrG 28), greki ‘hřích’ (GrG 29), korko ‘církev’ (GrG 30), Pafnenic ‘půst’ (GrG 31), ketis ‘kněz’ (GrG 32), mykus ‘mnich’ (GrG 63), lapina ‘lípa’ (GrG 84)

Ptáci (EŽ 18)

gerte ‘kohout’ (GrG 41), Pipelko ‘pták’ (GrG 93)

Kola a saně (EŽ 11)

Abbas ‘vůz’ (GrG 42)

Rodina, služebnictvo (EŽ 8)

Rickies ‘pán’ (GrG 9), Gema ‘žena’ (GrG 50), Supana ‘paní’ (GrG 51), Merga ‘děvče’ (GrG 52), maltinka ‘dítě’ (GrG 53), Docki ‘dcera’ (GrG 54), muthi ‘matka’ (GrG 55), thaus ‘otec’ (GrG 56), Weikelo ‘čeledín’ (GrG 79), schotro ‘sestra’ (GrA 93), merub ‘děvečka’ (GrA 96)

Čas (EŽ 2)

methe ‘rok’ (GrG 57), nact ‘noc’ (GrG 58), Degen ‘den’ (GrG 85)

Ryby (EŽ 24)

lyda ‘lín’ (GrG 70)

Kovárna a kovové nástroje (EŽ 22)

keilo ‘nůž’ (GrG 62), bila ‘sekera’ (GrG 71)

¹³ Lze zařadit k „jídlu“.

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Stará baltská lexikografie ve službách hanzovních kupců. Účel a doba vzniku rukopisných slovníků

Textilie (EŽ 19)

lino ‚len‘ (GrG 72), Caneips ‚konopí‘ (GrG 74), agle ‚jehla‘ (GrG 75), schut ‚nit‘ (GrG 76)

Obuvnictví (EŽ 21)

korpe ‚střevíc‘ (GrG 81)

Není zcela jasné, do které tematické části by mohlo patřit verb. Moite ‚spát‘ (GrG 34) a subst. mola ‚lepidlo‘ (GrG 73)¹⁴, ale celý zbývající slovníček dokonale odpovídá konverzačním příručkám sestaveným hanzovníky (sic).

Připomeňme, že konverzační příručky „Ruské knihy“ úzce souvisejí se slovníky. V opisech T. Schroueho předcházejí slovníku a pokračují i po jeho skončení; v jiných opisech jsou konverzační příručky a gramatické pasáže do slovníku přímo začleněny. Konverzační příručky, v nichž se probírají různá obchodní témata, postupem času ovlivnily uspořádání slovníků, tedy vedly ke vzniku novějších tematických oddílů. Například v opisu z poloviny 16. století Ein Rusch Boeck... se mezi tematická pole Hier wil Ick schrien van Vader vnd moder Sister vnd Broder vnd Freundschaf a Van Allerlei Namen Der menschen vložil oddíl Wonen söck schal vnder Einander Erbden. Oddíl začleněný do slovníku dobře ukazuje funkci konverzačních příruček. Kupci se z nich nejprve učili oslovovat své obchodní partnery hovořící jiným jazykem a navázat rozhovor, ale nejen to. Hlavní pozornost se samozřejmě věnovala nejrůznějším jednáním, nabízení zboží potenciálním kupujícím a, pochopitelně, řešení problematických, často konfliktních situací! Mladí kupci se tedy z těchto konverzačních příruček vybavovali nejen zdvořilostními frázemi, ale i velmi silnými nadávkami a obscénními výrazy (například Fenne, s. 490).

V našem případě se s jazykovou etiketou a aspekty komplikované komunikace pojí slova a ustálená slovní spojení (uvedená na konci textu): Hure – Manga ‚děvka‘ (GrG 88), Ein gut man – Dirlos gintos ‚dobrý člověk‘ (GrG 97), Ein huren kind – Mangos Sones ‚syn děvky‘ (GrG 98), Ein chalck – Maiters ‚šibal‘ (GrG 99), Gehe furt – Sanday ‚sbohem‘ (GrG 96), hut dich [Got]¹⁵ – Jaydit [thi Dewes]¹⁶ ‚(te) tě žehnej [tvůj Bůh]‘ (GrA 86).

Zvláštní vysvětlení vyžaduje slovesný tvar Jaydit, který je podle Vytautase Mažiulise „v pr. prakticky nemožné rekonstruovat“. Badatel se jej pokoušel spojovat s pr. *sargis-tin ‚žehnej tobě‘ (PEŽ IV 38). Vzhledem k pravděpodobnému vlivu úzce příbuzných „Ruských knih“ lze nejasné slovo interpretovat jako banální cizí prvek (o dalších výpůjčkách z tohoto pramene, včetně typologicky totožných: ieft = эст ‚je‘, Dam = дам ‚dá‘, viz dále): Jaydit < je nepřesně transliterované verb. 2. os. sg. préz. соѵагт ‚(te) tě žehná‘ (digraf ов

¹⁴ Možná do oddílu o zboží.

¹⁵ V opisu GrG: Behut dich Got (GrG 95).

¹⁶ V opisu GrA pouze: Jaydit (GrA 86). Pokračování v hranatých závorkách je uvedeno podle GrG: thi Dewes (GrG 95).

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

vyjádřeno jako <ay>). Široce rozšířené spojení (dā) cðum meβa βoʒ ‘(ať) tě soudí Bůh’ se pro obchodní situaci výborně hodí. Spojení, v nichž je Bůh chápán jako lidský soudce (oszudik), k němuž se člověk odvolává při hledání spravedlnosti, se v opisech „Ruských knih“ vyskytují hojně. V jedné lyles /? (GrG 86) nacházíme v opisu GrG podobu Warbo (GrG 95), která bude nejspíš důsledkem diplografie: o dva řádky výše je uvedeno spojení Warmes Wobele. Chyba vzniklá mechanickým opakováním vedla k přepisu týchž počátečních písmen War, avšak zakončení -bo lze pokládat za podobu původního textu. S přihlédnutím k tomu bychom mohli opatrně rekonstruovat spojení, které se nacházelo v protografu GrG: *sayt boh (/ boh / bog) (= cov- дтъ возъ). Je obtížné rozhodnout, zda měl slovesný tvar v protografu pruský protějšek. Informátor možná toto slovo nedokázal správně přeložit, a proto byla ponechána slovanská varianta; možná slovo zůstalo nepřeložené z nedbalosti.

Do oblasti obchodu lze zařadit podstatné jméno kalte ‘marka’ (GrG 80) a „fráze“: Bezalən Saltz – plateys Sali ‘zaplať sůl’ (GrG 38–39);

Hab Ir es nicht – Ny thuer thu ‘nechceš to’ (GrG 89) <==> Ich wils euch geben Ein roter apfel – Damᵗ thoi Warmes Wobele ‘dám ti červené jablíčko (lo. gala)’ (GrG 90–92);

¹⁷ Do pruštiny nejspíš nebylo přeloženo sloveso 1. os., sg. fut. ϑΔΜZ ‘dám’.

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraščių žodynų paskirtis bei sudaromo laikas

Ein vogel Wo Woltu hin – Pipelko kayt thu ‘ptáka chceš ty’ (GrG 93–94);

Wiltu nicht [habit] – Ny koyto [wifę] ‘nechceš ty oves’ (GrG 100, GrA 91–92).

To, že slova nejsou v souladu, nemusí znepokojovat, stejně jako to v době zápisu neznepokojovalo ani samotného sestavovatele slovního seznamu. Začínající hanzovní spraklere vytvářel podobné lístky pro svou, respektive pro běžnou potřebu dorozumění. Gramatické správnosti a jazykové kultuře se tehdy nevěnovala žádná pozornost. Jazykové informace se shromažďovaly primitivním způsobem: mladý Němec (částečně se orientující podle skloňování v rodném jazyce) se ptal, jak bude v pruštině znít přísudek a ten či onen měnící se doplněk (v nominativním tvaru). Informátor, Prus nebo „zkušený“ Němec, mechanicky a postupně překládal požadované části (tj. komponenty syntagmatického vztahu): ‘pták’ – ‘ty chceš’, ‘zaplať’ – ‘sůl’, ‘nechceš ty’ – ‘oves’ apod. Části rozdělených vět se na drahý pergamen zapisovaly hustě vedle sebe v jednom řádku, zatímco „papírová“, tedy pozdější doba přinesla elegantní sloupce, v nichž byl materiál úhledně svisle uspořádán.

Identifikace gramaticky neúplných vět a jejich vertikální čtení se musí opírat o formální kritérium: musíme hledat různé po sobě jdoucí časované slovesné tvary, které jsou uvedeny vedle podstatných jmen. Jde o všechny tyto položky: GrG 28–29, GrG 38–39, GrG 82–83, GrG 86–87, GrG 89–92, GrG 93–94, GrG 100 (GrA91)–GrA 92, GrA 94–95, GrA 97–98 a GrA 99–100. Vidíme, že nejvíce takových dvojic se vyskytuje na konci lexikografického dílka (GrG 82–100, GrA 76–98; samostatný shluk sloves, tematický, tvoří: Moite, Pog eis, wolge t, wimbis GrG 34–37), čemuž odpovídají i zveřejněné příklady.

Neméně důležité jsou úzké sémantické vazby, neboť věty se týkají významných dobových témat. Přinejmenším stručně stojí za to připomenout, že sůl byla hlavní

¹⁸ S přihlédnutím k možnému slovesnému řízení (srov. čes. chtít co?) lze interpretovat jako sg. gen. podobu *pipelkā ‘ptáka’.

¹⁹ „Tematizace“ slovních druhů není ničím výjimečným. Ve složení hanzovních rusko-německých slovníků nacházíme oddíly tvořené podstatnými jmény, přídavnými jmény a příslovci.

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

Hanzovní vývozní zboží, a to určuje užití imper. 2. os. sg. playes ‘zaplať’. Z oblasti Baltu se vyvážely kůže a k jejich činění bylo třeba mnoha sušených „červivých [červených dubových] jablíček“ (střhn. gälpfel = roter apfel, srov. střhn. rōt ‘falešný, lstivý’; správnou podobou je slovní spojení GrA warm wabelce, v němž lze rozpoznat substantivum v gen. pl. použité jako přívlastek warm ‘červů, hmyzu’ (< subst. pr. *warmas ‘červ; hmyz’); srov. PĖŽ IV 263). Toto zboží s vysokým obsahem tříslovin (galai nebo cecidios, lat. galla), soudě podle slovníčku, se rovněž objevovalo v nabídce tehdejších kupců: ‘nemáš? – dám ti hálky’. V „ruských knihách“ mu odpovídá: ⲥⲕⲁⲛⲏ ⲱⲣⲉⲛ – gallen (Fenne 123.14). Jiný výklad warm wabelce by nebyl vhodný, neboť kdo by ve 12. století takové „zboží“ vyráběl či kupoval jako obyčejné jablko. Jediná věta odhaluje zbožnost tehdejších kupců, případně (i) jejich misionářskou roli. Je uvedena na začátku kapitoly „Církev“: Bechten Sunde – gerbis grei ‘vyznej hříchy’ (GrG 28–29). Namísto tvaru grei bychom očekávali nom. pl. masc. *grei (PĖŽ I 408). Zápis koncovky může odrážet vliv ruštiny (koncovku akuzativu v plurálu).

Z neobvyklé komunikační perspektivy vykreslují Prusy ostré nadávky a vulgarismy:

der arch leck – pefda pomelēs ‘olízni mi zadek’ (GrA 76–77), Arch kuffen – pilda pomelēs ‘dtto’ (GrG 82–83) (srov.: něm. küssen Sie meinen Arsch; pol. pocałuj mnie w dupę, lizać dupę; čes. polib mi prdel, vylíž si prdel atd.);

nim gefatter – ymay s comatter ‘vezmi kmotra’ (GrA 80–81) (srov.: nouemb kymey; emb meoo mam);

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraštinių žodynų paskirtis bei sudarymo laikas

er ist ein dreck – ieft gofen ‘(to je) hovno’ (GrA 99–100) (srov.: něm. das ist scheiße).

Uvedené příklady jsou zajímavé z hlediska jazykové interference a nivelizace nadávek. Osoba, která se vyptávala na pruské jazykové údaje („sbírala“ je), se zřejmě zaměřovala na nadávky, s nimiž se již setkala při jednání se zástupci jiných národů. Nejspíše šlo o tytéž Novgorodce. Lze vyslovit hypotézu, že některé fráze z rusko-německých konverzačních příruček, které měli k dispozici, byly přizpůsobovány pruskému jazyku, protože německý kupec spatřoval mezi východoslovanským a pruským jazykem i jazykovým chováním větší podobnost.

Rozšířený slovanský emotiv *(to / on) jest govno byl po svém „přeložen“ do pruštiny, avšak z nedbalosti zůstalo sloveso v originále, jen zapsané latinkou – rus. ieft = есть ‘je’²⁰ (srov. faydit = сооружить; Dam = дамъ (viz pozn. 17); stejně tak tvar aucm (pol. bośiań, = rus. aucm) ‘čáp’ v takzvaném jotvinském slovníčku – Zinkevičius 1985: 67). Tento pracovní postup vedl k umělosti pruských „ekvivalentů“, když například výraz ymays comatter ‘vezmi kmotra’ lze chápat pouze v rámci ruské obscénní slovní zásoby (slovní spojení noumemb куму je poprvé doloženo v novgorodském pramenu – takzvané První novgorodské kronice: „Иже поиметь куме себѣ женъ, по закону людскому носа объма урѣзати и разлучити я“ („Kdo má pohlavní styk se svou kmotrou, tomu se podle lidského zákona uřízne nos oběma a budou rozděleni“) (НПЛ 499)).

Z hlediska obchodních vztahů je dobře srozumitelná fráze: flo ein richter²¹ – kyrteis tickers ‘udeř pravou’ (GrA 94–95). Jde o standardní formulaci stvrzující dohodu, která by ve sjednocené podobě zněla *kyrteis tickran ‘udeř pravou’, kde acc. sg. fem. tickran znamená ‘pravou (ruku)’ (srov. dat. sg. fem. tickray ‘pravé (ruce)’ I 9₂ – PEŽ IV 192–193; také rus. пра́вша ‘pravá ruka’, lit. tiesė ‘dtto’ atd.). Pokyn *kyrteis tickran ‘udeř pravou ruku [při uzavírání dohody]’ by odpovídal výrazům: lit. (su)kirsti rankas, duoti dešinę; rus. рукобитие; čes. placnout si (rukama) = ruku na to, pravicu dáti atd. Je třeba připomínat, že podání a stisk rukou – po dosažení shody, po dohodnutí transakce – typické pro situaci koupě a prodeje, se neustále objevují v rusko-německých konverzačních příručkách, kde

²⁰ Na druhou stranu lze tvar ieft (GrA 98) potenciálně číst také jako infinitiv ecmb ‘jíst’. Tvar gofen by pak bylo možné interpretovat jako sg. acc. pr. gosen ‘hnůj’ (nom. sg. fem. pr. *gāzē ‘hnůj’). Koprofagie měla sémantickou souvislost (srov. výklady snářů) s náhlým příjmem, obchodním úspěchem, penězi a zbohatnutím.

²¹ Pokud jde o tvar richter, viz dvojici vět T. Fenneové: Kottoreu dorogo mnie praemo iechatt na praua al leua: Welchen wech sall ich rechtt reisen vp de rechter oder luhter handtt (s. 217).

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

Je námi sledovaná paralela užívána jako obligatorní terminus technicus? Jako jeden z mnoha příkladů uvedeme frázi zaznamenanou T. Fenneovou:

Bei: vdari sim porukarn, da dai bog vam obernæ na prikub. Slae mÿt ehme in de handt, vnd godt geue beyde thor winst. (Fenne 394)

Vzhledem k nejasné komunikační situaci zůstává sporný význam fráze zum irjten kom her – pirmas eykete ‚první jdi tam‘ (GrA 97–98). Od dob R. Trautmanna se podoba eykete čte jako litevské eïki tẽ ‚jdi tam‘ (Trautmann 1910: 326; PEŽ I 246). Vliv jiného jazyka byl již dříve ilustrován na základě nadávek a není překvapivý. Na tržišti, kde hanzačtí kupci provozovali svou „jazykovou praxi“, se setkávaly různé národy, takže zde jistě zněla i sousední polština a litevština. Těžko říci, jak uvedená slova mohla či měla fungovat. Možná se takto odpovídalo na litevské přání eik velniop ‚jdi k čertu‘. V takovém případě by číslovka pirmas byla nejspíše lexikální jednotkou litevského jazyka, což by ještě více rozšířilo řady cizích prvků.

Drobný text, jehož opisy se v 16. století dostaly do S. Grünauovy Preussische Chronik, lze tedy správně chápat v kontextu hansovní utilitární lexikografie. Část odpovídající rozhovorům v „Ruských knížkách“ zastupuje jedenáct schémat tvorby vět. Jde o případy, kdy jsou vedle gramatického centra (slovesa) uvedeny doplňky, které s ním nejsou vždy v souladu:

1. gerbeis greki: *gerbais grēkans ‚vyznej hříchy‘ (GrG 28–29);

2. plateys Sali: *plāteis sālis ‚zaplať sůl‘ (GrG 38–39);

3. pejda pomēleis: *peizdan pa-mi-leis ‚olízni mi zadek‘ (GrA 76–77);

4. ymays comatter: *imais kumater (r. sl. kъmotъ) ‚opíchej kmotra‘ (GrA 80–81);

5. Ny thueri thu – Dam thoi warmun wabelcke: *ni turi tu – dam (< дамъ) toi varmun vābelkans ‚ty nemáš? – dám ti červivé jablíčko‘ (GrG 89–90, GrA 83);

6. Pipelko kayat thu: *pipelkä k(v)ait-tu ‚ptáčka chceš‘ (GrG 93–94);

7. favdit [thi Dewes]: *sudit (< соудить) [ti(n) dewas] ‚[bůh tě] (te) soudí‘ (GrG 95, GrA 86);

8. Ny koyto [wiſge]: *Ni k(v)ai-tu vizgis ‚nechceš oves‘ (GrG 100, GrA 91–92);

9. kyrteis tickers: *kirtais tikran ‚(u)sekej pravou (ruku)‘ (GrA 94–95);

10. pirmas eykete: litevsky *pirmas eiki ten (GrA 97–98);

11. ieft goſen: *jest (< ecmb) gozes ‚(to) je hovno‘ (GrA 99–100).

Sem patří také lexikální pomůcky, které usnadňovaly komunikaci se znamenitými obchodními partnery i různými pruskými podvodníky: Dirjos gintos

Acta Linguistica Lithuanica LXXVIII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraštinių žodynų paskirtis bei sudarymo laikas

„Skvělý člověk“ (GrG 97), Mangos Sones „syn děvky“ (GrG 98), Maiters „lotr“ (GrG 99). Je třeba poznamenat, že tyto potenciální oslovení se uvádějí spolu s: faydit [thi Dewes] „(ať tě) soudí [bůh]“ (GrG 95, GrA 86) a Sanday „sbohem“ (GrG 96). Pokud jde o potenciální syntagmatické vztahy, lze tedy rekonstruovat ještě tyto dvojice: Sanday Dirfos gintos „sbohem, skvělý člověče“ (GrG 96–97); faydit [thi Dewes] Mangos Sones / Maiters „(ať tě) soudí [bůh], synu děvky / lotře“ (GrG 95, GrA 86, GrG 98–99).

2.3. Většina uvedených příkladů jsou emotivní výrazy a rčení, která tak či onak souvisejí s obchodem; značná část z nich má přesné protějšky v opisech „Ruských knih“. V seznamu lze identifikovat gramatické, sémantické, lexikální i idiomatické cizorodé prvky, což je vzhledem k možnému vlivu rusko-německých konverzačních příruček a vlastnostem hanzovních lexikografických památek běžné. Obsah slovníčku a konverzačních příruček určoval vícejazyčný tržní prostor, kde probíhala primitivní směnná obchodní výměna²². Probrané pořadí sloves a jmen v GrG a GrA, které textu dodává neopakovatelný kolorit řeči na tržišti, nemůže být náhodné. Lze se o tom snadno přesvědčit. Stačí posunout podstatná jména o jednu pozici nahoru nebo dolů. Uvedená soustava sémantických vztahů pak okamžitě zmizí. Po takovém experimentu získáme soubor sémanticky nesourodých a v zásadě neslučitelných lexémů: „vyznej“ – „sůl“, „zaplať“ – „zadek“, „olizuj mi“ – „kmotra“ atd.

Lze tedy vyvodit, že probíraný lexikografický pramen je mnohem starší než „Pruská kronika“, do níž byl o mnoho později mechanicky začleněn. Může být současný s protografem Elbinského slovníku, neboť takové dílo muselo vzniknout v době, kdy se směnný obchod ještě uskutečňoval na pruském jazykovém základě, respektive kdy mezi zástupci kupeckého stavu byli mladí Němci sprakel erere, kteří měli zájem alespoň povrchně se zorientovat v jazyce místního trhu. Pramen, dochovaný v několika opisech, byl v 16. století chápán jako příklad „čistého“ pruského jazyka. Pozůstatek dávných časů upoutal pozornost S. Grūnaua,

²² Povaha naturální směny určovala užití sémantických dvojic: „(ne)chceš“ / „(ne)máš“ – „dám“. Ve slovníku jsou doloženy také prvky peněžního obchodu: plateys „zaplať“, kalte „marka“. Je třeba poznamenat, že slovníček zachycuje jednostranný obchod – prodej (bez pořizování zboží). Mladý kupec bez příslušných kompetencí plní funkci distributora: prodává, nabízí, hledá kupce.

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

avšak sotva chápal účel lexikografického pramene obsaženého v kronice, důvod jeho sestavení i okolnosti jeho vzniku. Nepodloženou hypotézu, že autor „Pruské kroniky“ upravil určitou příručku německo-latinských konverzačních frází (Rosenkranz 1957), lze s jistotou odmítnout. S osobností S. Grūnaua tedy sestavení lexikografického pramene nijak nesouvisí, a proto není vhodné nazývat jej Grūnauovým jménem. Podle našeho názoru by se pro něj hodilo označení „Pruská knížečka“, které lze bez zdrobněliny použít i pro samotný Elbinský slovník.

3. Navrhované názvy „Pruská (Elbinská) kniha“ a „Pruská knížečka“ vycházejí z analogie s příbuznými „Ruskými knihami“, v nichž jsou konverzační fráze uvedeny spolu se slovníkem. To nás vrací k dříve zmíněnému problému: jaký je možný vztah mezi Elbinským slovníkem a „Ruskými knihami“, respektive jejich předlohami? Kontext hanzovní lexikografické tradice, který jsme probrali, naznačuje, že Elbinský slovník, tj. opis z 15. století, pravděpodobně jen částečně odráží originál z poloviny až druhé poloviny 13. století. Někdy mohl být pramen podstatně zkrácen a z opisovaného textu byla vypuštěna důležitá součást „Pruské knihy“ – konverzační fráze. Za podmínek 15. století je to pochopitelné, neboť za dob P. Holcveschera již ztratily aktuálnost i smysl, protože obchod už dávno přešel na němčinu (podstatně se změnila také povaha obchodování: od naturální směny se přešlo k penězům). Z hlediska učení pruského jazyka, tedy z perspektivy 13. století, tato praktická část velmi chybí, protože slovník a konverzační fráze kdysi tvořily jeden celek (těžko říci, která část byla „hlavní“).

Vztah úzce příbuzných „Pruských“ a „Ruských knih“ bohužel zůstává nejasný. Jejich protografy mohly, jak již bylo poznamenáno, pocházet ze třetího pramene, tj. z hypotetického německo-x-jazykového slovníku (například snad německo-anglického, doplněného konverzačními frázemi). Východoslovanské prvky patrné v „Pruské knížečce“, kterou použil S. Grūnau, svědčí o velmi pravděpodobném vlivu rusko-německých konverzačních frází, nemají však rozhodující důkazní váhu při určování směru vývoje ruské a pruské lexikografie. Je třeba vzít v úvahu těsné kontakty mezi Novgorodem, Elbingem a dalšími hanzovními městy ve 13.–14. století. Kupci cestovali do Novgorodské Rusi přes Elbing a přes tentýž Elbing se s náklady vraceli domů. Tímto obchodním městem tedy projížděli a přímo zde obchodovali titíž lidé. Protože se z obchodních důvodů všude uplatňovala stejná, široce známá metoda učení jazyků, není nic překvapivého na tom, že někdo z nich mohl při překladu a úpravě opsat nějakou stručnou pomůcku pro studium ruštiny a němčiny (možná ji nepřeložil, ale jen volně přepracoval). Vliv tohoto posledního pramene mohl být druhotný, protože je možné, že se samotná rusko-německá lexikografie vyvinula z „Pruské knihy“ ze 13. století. „Pruskou knihu“ nyní zastupuje Elbinský slovník, tj. zkrácená varianta „Pruské knihy“ (bez konverzačních frází), která je typologicky zřejmě starší než všechny dosud známé opisy „Ruských

Acta Linguistica Lithuanica LXXVIII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraštinių žodynų paskirtis bei sudarymo laikas

knih“. Jejich vzájemný vztah lze podmíněně a pouze přibližně znázornit způsobem uvedeným na obr. 1.

Rozbor Elbinského slovníku a „Pruské knížečky“ vybízí k tomu, abychom několika slovy zmínili takzvaný „Polsko-jatvingijský slovníček“, který svou strukturou, obsahem i rozsahem připomíná hanzovní lexikografickou tradici.

Srovnávací pohled na nejstarší rukopisné slovníky baltských jazyků nás vede k jasnému pochopení, že v probíraném období sestavování, opisování, kompilování a doplňování dvojjazyčných lexikografických děl (regionálního významu) určovaly čistě praktické cíle. Sestavování slovníků je náročná práce, která měla přinášet hmatatelný praktický užitek, neboť tehdy nikdo nic takového nepsal pro potěšení ani z abstraktních „poznávacích“ důvodů. Lze se domnívat, že Pogańske gwary z Narewu fungoval podobně jako dříve probírané slovníky. Nejspíš se ze stejných komerčních důvodů používala tatáž dávno osvědčená metoda učení jazyků. Lišit se muselo místo sestavení a zamýšlený uživatel – snad polští kupci. To vysvětluje značné mísení jazyků. Jazyk „Jatvingijského“ slovníčku nám připomíná specifické obchodní pidžinové nářečí, které vzniklo z obchodních důvodů a užívali je obchodníci; potenciálně

OBR. 1

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

mohl vzniknout poblíž Elbingu – v Tczewu, Toruni nebo Bydhošti. Poslední lokalizace se nám zdá pravděpodobnější, protože vysvětluje silný vliv jidiš.

Středověkou baltskou lexikografii, kterou zastupuje německo-pruský Elbląský slovník, takzvaný slovníček S. Grunaua a pravděpodobně také „Polsko-jatvinský slovník“, má smysl zkoumat prizmatem jazykové politiky Hanzy a v kontextu hanzovní lexikografické produkce (dvojjazyčné a utilitární). Takový úhel pohledu odhaluje podobnost ve struktuře úzce příbuzných slovníků. Srovnávací analýza německo-pruských, prusko-německých a rusko-německých slovníků ukazuje, že protograf „Ruských knih“ ze 13.–14. století (vytvořený v německé dolnoněmčině v novgorodské faktorií) se svým provedením, rozsahem a strukturou podobal Elbingskému slovníku z poloviny až druhé poloviny 13. století. Tento pramen bude užitečný při rekonstrukci protografu rusko-německých slovníků. Srovnání s latinsko-dolnoněmeckým Liber ordinis rerum z konce 14. století je třeba považovat za příliš vzdálené. Analogicky k příbuzným „Ruským knihám“ má smysl nazývat Elbingský slovník (Elbinger Vokabular) a takzvaný slovníček S. Grunaua „Pruskou (Elbingskou) knihou“ a „Pruskou knížečkou“.

Příslušnost ke středověké hanzovní lexikografii dokládá blízké členění terminologických polí, regionální dvojjazyčnost, utilitární povaha a odpovídající rozsah, ale nejen to. Neméně důležitá je úzká vazba slovníku na Elbing (který získal lübecké právo roku 1246) i samotné složení elbingského kodexu, v němž zaujímá hlavní místo Lübisches Recht für Elbing.

Relativní průběh sestavování elbingského kodexu lze rekonstruovat v následujících etapách:

1. Přibližně v období 1237–1300 byl pro potřeby hanzovního sprakelerēre sestaven německo-pruský nebo prusko-německý slovník, který mohl obsahovat také část s konverzačními frázemi.

2. V letech 1300 až 1340 mohla vzniknout pergamenová rukopisná kniha, kterou tvořily stejně staré části: „Lübecké právo“ udělené Elbingu, „Polský právní kodex“ a slovník.

3. „Pomezánský právní kodex“ byl zařazen později, po roce 1340. Soubor v tomto složení opsal v polovině 15. století P. Holcvescher.

Postupné sestavování kodexu ukazuje, že mezi originálem z poloviny až druhé poloviny 13. století a opisem P. Holcveschera mohly vzniknout nejméně dvě mezilehlé kopie. Při přepisování se lexikografické dílo proměňovalo. Dokud slovník plnil svou původní funkci (druhá polovina 13. století), byl zdokonalován a doplňován (v případě „Ruských knih“ pokračoval proces aktualizace až do 17. století), avšak později, když se obchod přeorientoval na němčinu, byly opisy zastaralého slovníku mechanicky kopírovány a s největší pravděpodobností také výrazně zkracovány. Při zkracování mohla „Pruská (Elbingská) kniha“ přijít o část s konverzačními frázemi. Význam konverzačních frází odhaluje lexikografické dílo zařazené do „Pruské kroniky“

Acta Linguistica Lithuanica LXXVIII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraščių žodynų paskirtis bei sudarymo laikas

práce, na jejímž konci jsou rekonstruovány (čtením slovníkových hesel vertikálně) věty důležité pro úspěšné uskutečňování obchodu.

Vrátíme-li se k otázce položené na začátku článku (proč je žánr lexikografie omezen na úzkou geolingvistickou oblast a kdo byli první tvůrci baltských slovníků?), je třeba konstatovat, že vznik pruských a „jatvingských“ památek byl podmíněn ekonomickými vztahy a motivy. Rozhodující význam muselo mít začlenění kraje do sféry vlivu Hanzy, konkrétně založení města Elblągu a jeho silný vliv na obchod v celém regionu. Expanze hansovních kupců do zemí obývaných Prusy a Jatvingy s sebou přinesla také metodiku výuky místního jazyka, kterou Hanseaté praktikovali – sprakelere mladých lidí. Tento mechanismus osvojování jazyka není doložen na území Litevského velkoknížectví, tj. tam, kde se Hanza objevila mnohem později a kde jí byly kladeny překážky v činnosti. Z tohoto důvodu se počátek litevské lexikografie datuje do mnohem pozdějšího období.

LITERATŪRA

Baar Antonius Hendrikus 1885: Tönnies Fenne’s Low German Manual of Spoken Russian – Pskov 1607. III. Russian-Low German Glossary. Copenhagen: Royal Danish Academy of Sciences and Letters.

Benninghoven Friedrich 1990: Unter Kreuz und Adler. Der Deutsche Orden im Mittelalter. Ausstellung des Geheimen Staatsarchivs Preußischer Kulturbesitz anläßlich des 800jährigen Bestehens des Deutschen Orden. Berlin: Geheimes Staatsarchiv.

Bezenberger Adalbert 1874: Review of Nesselmann 1873. – Göttingische gelehrte Anzeigen 39, 1221–1250.

Bruchhäuser Hanns-Peter 1989: Kaufmannsbildung im Mittelalter. Determinanten des Curriculums deutscher Kaufleute im Spiegel der Formalisierung von Qualifizierungsprozessen. Köln; Wien: Böhlau.

Chelimskij Evgenij 1985: Fenno–Ugrica в ятвяжском словарике? – Tarptautinė baltistų konferencija 85, 234–235.

Dini Pietro Umberto 2013: A Note on the Tradition of the Old Prussian GrH. – Res Balticae 13, 51–59.

Dini Pietro Umberto 2014: Foundations of Baltic Languages. Vilnius: Eugrimas.

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

Dworzaczkowa Jolanta 1958: Kronika pruska Szymona Grunaua jako źródło historyczne (Die Chronica Prussia des Simon Grunau als Geschichtsquelle). – Studia Źródłoznawcze. Commentationes 2, 119–146.

Euler Wolfram 1988: Das Altpreußische als Volkssprache im Kreise der indogermanischen und baltischen Sprachen. – Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft 39.

Fałowski Adam 1992: „Einn Russisch Buch“ by Thomas Schroue. The 16th-century Russian-German dictionary and phrase-book. I. Introduction. Photocopies. Cracow.

Fałowski Adam 1994: „Ein Rusch Boeck…“. Ein Russisch-Deutsches anonymes Wörter- und Gesprächsbuch aus dem XVI. Jahrhundert. Köln, Weimar, Wien: Böhlau.

Fałowski Adam 1996: „Ein Rusch Boeck…“. Rosyjsko-niemiecki anonimowy słownik i rozmówki z XVI wieku. Analiza językowa. Kraków: Universitas.

Fałowski Adam 1997: „Einn Russisch Buch“ Thomasa Schrouego. Słownik i rozmówki rosyjsko-niemieckie z XVI wieku. II. Transl iteracja tekstu. Indeks wyrazów i form rosyjskich. Kraków: Grell.

Ferri Rolando 2018: A note on the Elbing Vocabulary in the context of the ancient and medieval lexicographical traditions. – Incontri Baltistici in Pisa. Studi e saggi. II, Studia Baltica Pisana 3, 123–131.

Gernentz Hans Joachim 1986: Tönnies Fenne’s Low German Manual of Spoken Russian – Pskov 1607. IV. Mittelniederdeutsch-neuhochdeutsches Wörterbuch zum Russisch-niederdeutschen Gesprächsbuch. Copenhagen: Royal Danish Academy of Sciences and Letters.

Gernentz Hans Joachim, Korol Tamara, Rösler Irmtraud 1988: Das Gesprächsbuch des Tönnies Fenne in seinem sprach- und gesellschaftshistorischen Umfeld. – Untersuchungen zum Russisch-niederdeutschen Gesprächsbuch des Tönnies Fenne, Pskov 1607. Ein Beitrag zur deutschen Sprachgeschichte. Berlin: Akademie–Verlag.

Hammerich Louis Leonor, Jakobson Roman 1970: Tönnies Fenne’s Low German Manual of Spoken Russian – Pskov 1607. II. Transliteration and Translation. Copenhagen: Royal Danish Academy of Sciences and Letters.

Hendriks Pepijn, Schaeken Jos 2008: Tönnies Fenne’s Low German Manual of Spoken Russian, Pskov 1607. An electronic text edition. Leiden: Opl. Slavistiek.

Hendriks Pepijn 2011: Innovation in tradition. Tönnies Fonne‘s Russian-German phrasebook (Pskov, 1607). Leiden: Leiden University.

Hermann Eduard 1949: Eine unbeachtete Überlieferung des preussischen Vokabulars Simon Grunaus. – Nachrichten der Akademie der Wissenschaften in Göttingen 6, 151–166.

Acta Linguistica Lithuanica LXXVIII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraštinių žodynų paskirtis bei sudarymo laikas

Jakobson Roman, Schooneveld Elizabeth 1961: Foreword, Tönnies Fenne’s Low German Manual of Spoken Russian – Pskov 1607. I. Facsimile Copy. Copenhagen: Royal Danish Academy of Sciences and Letters.

Kiparsky Valentin 1970: Das Schicksal eines altpreußischen Katechismus (II). – Baltistica 6(2), 219–226.

Kregždys Rolandas 2012: Baltų mitologemų etimologijos žodynas. I. Kristburgo sutar-tis. Vilnius: Lietuvos kultūros tyrimų institutas.

Lemeškin Ilja 2017: „Pirk it mane ir skaitykit“. Pirmieji spausdinti LDK akrosti-chai. – Acta Linguistica Lithuanica 77, 9–52.

Marchand James 1970: Some remarks on the German side of the Elbing Vocabu-lary. – Baltic Linguistics, 109–117.

Mažiulis Vytautas 1966–1981: Prūsų kalbos paminklai 1–2. Vilnius: Mintis.

Neitmann Klaus 1996: Christliche Unterweisung von Deutschen und Preußen im Ordensland Preußen. – Westpreußen-Jahrbuch 46, 57–72.

Orėl Vladimir 1986: Marginalia to the Polish-‘Jatvingian’ Glossary. – Indogerma-nische Forschungen 91, 269–272.

Päsler Ralf G. 2003: Deutschsprachige Sachliteratur im Preußenland bis 1500. Untersuchungen zu ihrer Überlieferung (Aus Archiven, Bibliotheken und Museen Mittel- und Osteuropas 2). Köln, Weimar, Wien: Böhlau Köln.

Peters Robert 1973: Mittelniederdeutsche Sprache. – Niederdeutsch. Sprache und Literatur. Eine Einführung. 1. Sprache. Wachholtz, Neumünster, 66–115.

PEŽ I–IV – Mažiulis Vytautas. Prūsų kalbos etimologijos žodynas 1–4. Vilnius: Mokslas, 1988–1997.

Rosenkranz Bernhard 1957: Zur Überlieferungsgeschichte des preussischen Vokabulars Simon Grunaus, ΜΝΗΜΗΣ ΧΑΡΙΝ. Gedenkschrift P. Kretschmer II. Wiesbaden-Wien, Harrassowitz-Holl inek, 113–117.

Rösler Irmtraut 1990: Fremdsprachliche Kommunikation vor 450 Jahren. Das russische Buch: ein russisch-deutscher Sprachführer von 1546. – Skamandros. Germanistisches Jahrbuch der DDR und der Republik Polen. Warschau.

Sanders Willy 1982: Sachsensprache, Hansesprache, Plattdeutsch. Sprachgeschichtliche Grundzüge des Niederdeutschen. Göttingen: Vandenhoeck and Ruprecht.

Schmid Wolfgang Paul 1986: Die ‘Germanismen’ im sog. Polnisch-Jatvingischen Glossar. – Indogermanische Forschungen 91, 273–286.

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

Schmitt Peter 1983: ‘Liber ordinis rerum’ (Esse–Essencia–Glossar) 1. Einleitung, Text. 2. Apparat, Wortregister. Tübingen: M. Niemeyer Verlag.

Squires Catherine 2009: Die Hanse in Novgorod Sprachkontakte des Mittelniederdeutschen mit dem Russischen Mit einer Vergleichsstudie über die Hanse in England. Köln, Weimar, Wien: Böhlau.

Stone Gerald 1990: Thomas Schrove’s ‘Russisch Buch’: a Source for the Language of Muscovite Russia. Tgoľi chole Mêstró. Gedenkschrift für Reinhold Olesch, 341–348.

Trautmann Reinhold 1910: Die altpreußischen Sprachdenkmäler. Einleitung, Texte, Grammatik, Wörterbuch. Göttingen: Vandenhoeck and Ruprecht.

Volckmann Edwin 1869: Das älteste geschriebene polnische Rechtsdenkmal. Elbing.

Ziesemer Walther 1920: Zum deutschen Text des Elbinger Vocabulars. – Beiträge zur Geschichte der deutschen Sprache und Literatur 44, 138–146.

Zinkevičius Zigmas 1985: Lenку–jotvingių žodynėlis? – Baltistica 21(1), 61–82; Baltistica 21(2), 184–194.

Алексеев Михаил Павлович 1951: «Книга русского языка» Т. Шрове 1546 г. и ее автор. – Памяти академика Льва Владимировича Щербы. Сборник статей. Ленинград: Изд-во Ленинградского гос. университета, 103–112.

Болек Анна 2003: Псковские разговорники-словари в работах краковских русистов. – Псков в российской и европейской истории (к 1100-летию первого летописного упоминания) 2. Москва: Московский государственный университет печати, 213–218.

Лихачев Николай I, III: Палеографическое значение бумажных водяных знаков 1. Исследование и описание филиграней; 3. Альбом снимков. Санкт-Петербург: В.С. Балашев и К°, 1899.

НПЛ – Новгородская первая летопись старшего и младшего изводов. Москва; Ленинград: АН СССР, 1950.

Орел Владимир, Хелимский Евгений 1987: Наблюдения над балтийским языком польско-‘ятвяжского’ словарика. – Балто-славянские исследования 1985, 121–134.

Рыбина Елена Александровна 2009: Новгород и Ганза. Москва: Рукописные памятники Древней Руси.

Сквайрс Екатерина, Фердинанд Светлана 2002: Ганза и Новгород: Языковые аспекты исторических контактов. Москва: Индрик.

Acta Linguistica Lithuanica LXXVIII

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraštinių žodynų paskirtis bei sudarymo laikas

Old Baltic Lexicography in the Service of Hansa Merchants. Purpose of Manuscript Vocabularies and the Time of Compiling

SUMMARY

It is meaningful to study the medieval Baltic lexicography from the perspective of the Hanseatic linguistic policy and in the context of the Hanseatic lexicographic production (bilingual and utilitarian). Such a direction of research reveals the similarity of composition of closely related vocabularies. The comparative analysis of German-Prussian, Prussian-German and Russian-German vocabularies shows that the protograph of the “Russian books” of the 13^th–14^th centuries (created in Low German in the office of Novgorod) resembled the Elbing vocabulary of the second half of the 13^th century by its layout, scope and composition. The latter source will be useful in reconstructing the protograph of Russian-German vocabularies. The comparison with the Latin-Low German Liber ordinis rerum dating to the late 14^th century should be considered remote and abstract. By analogy with the akin “Russian books”, it is proposed to call Elbing vocabulary (Elbinger Vokabular) and the so called Grunau’s vocabulary the “Prussian (Elbing) Book” and the “Littl Prussian Book” respectively.

The attribution to the Hanseatic lexicography is supported by the similar division of thematic fields, regional bilingualism, utilitarian type, compact scope. But that is not all. The vocabulary’s close link with Elbing (granted Lübeck law in 1246) and the composition of the Elbing codex itself with Lübisches Recht für Elbing taking the central place are equally important.

The relative process of composition of the Elbing codex is reconstructed in the following stages:

1. Driven by the needs of the Hanseatic sprakelærere, the German-Prussian and the Prussian-German vocabulary, which could possibly also include a phrase-book, was compiled in around 1246–1300.

2. A parchment manuscript comprising Lübeck law granted to Elbing, Polish law and vocabulary of the same period could originate from 1300 to 1340.

3. Prussian law was added at a later date, after 1340. Peter Holcwescher transcribed the collection of such composition in the middle of the 15^th century.

The gradual formation of the codex shows that at least two intermediate copies could have been made between the original of the second half of the 13^th century and the transcript of Peter Holcwescher. The lexicographic work underwent certain changes in the course of transcribing. While the vocabulary functioned in line with its original purpose (2^nd half of the 13^th century), it used to be revised and supplemented (in case of “Russian

Straipsniai / Articles

ILJA LEMEŠKIN

books”, the updating process still continued in the 17^th century); however, later, after trade reoriented itself towards the German language, the transcripts of the outdated vocabulary were mechanically copied and most likely severely shortened. “Prussian (Elbing) Book” could have lost its phrasebook in the course of shortening. The importance of the phrasebook also reveals in the lexicographic work included in the Prussian Chronicle; it ends with the reconstructed sentences (on the basis of vertical reading of vocabulary entries) important for successful trade.

Įteikta 2018 m. birželio 7 d.

ILJA LEMEŠKIN

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Acta Linguistica Lithuanica LXXVIII

STARÁ BALTSKÁ LEXIKOGRAFIE VE SLUŽBÁCH HANZOVNÍCH OBCHODNÍKŮ. ÚČEL RUKOPISNÝCH SLOVNÍKŮ A DOBA JEJICH SESTAVENÍ

Stará baltská lexikografie ve službách hanzovních obchodníků. Účel rukopisných slovníků a doba jejich sestavení

ANOTACE

ANNOTATION

Stará baltská lexikografie ve službách hansovních kupců. Účel a doba vzniku rukopisných slovníků

Stará baltská lexikografie ve službách hanzovních kupců. Účel a doba vzniku rukopisných slovníků

LITERATŪRA

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraštinių žodynų paskirtis bei sudarymo laikas

Senoji baltų leksikografija Hanzos pirklių tarnyboje. Rankraštinių žodynų paskirtis bei sudarymo laikas

Old Baltic Lexicography in the Service of Hansa Merchants. Purpose of Manuscript Vocabularies and the Time of Compiling

SUMMARY

Document details