LIETUVIŲ KALBOS SANDAROS TYRINĖJIMAI

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVI (1987)

HALINA STAURUKIENĖ

Výpůjčky v hymnáři „Knihy zbožnosti“

Dosud nebyla lexika hymnáře „Knihy zbožnosti“ speciálně zkoumána. Autorka článku sestavila soupis této části vydání z Kėdainiai, v němž je zaznamenáno 3178¹ lexémů; výpůjček je 500, tj. 16%².

Většinu výpůjček tvoří slavismy (489), zbývající část germanismy (9) a hebraismy (2). Určit, které slavismy pocházejí z polštiny, běloruštiny nebo ruštiny, je velmi obtížné a v některých případech nemožné kvůli podobnosti struktury jednotlivých slov těchto jazyků. Při určování původu slov se vycházelo ze slovníků slavismů P. Skardžia, germanismů K. Alminauskio a etymologie E. Frenkelio.

Tento článek pojednává o morfologické struktuře, adaptaci a sémantice výpůjček.

Substantivní výpůjčky. Jde o největší skupinu výpůjček v hymnáři „Knihy zbožnosti“ (306)³. Většinu z nich tvoří slavismy a pouze 6 germanismů (kunigas, kunigaikštis, miūras (?), penigas, pinigas, harfa (?)). Slovanská a germánská substantiva, která pronikla do litevštiny, dostávají litevské substantivní koncovky a začleňují se do tehdejšího systému skloňování litevských substantiv.

Při přehledu přímých substantivních výpůjček je nápadné, že se více přizpůsobují produktivním typům skloňování litevských substantiv starého období: kmen mužského rodu a (nom. sg. -as) — 99 (46%), kmen mužského a ženského rodu o (nom. sg. -a) — 71 (33%), kmen mužského rodu (i)u (nom. sg. -ius) — 21 (10%), kmen ženského a mužského rodu i — 18 (8%), kmen ženského rodu ė (nom. sg. -ė) — 4 (2%), kmen mužského rodu ia — 2 (1%). Výpůjčky substantiv s konsonantickým kmenem však zcela chybějí.

Zařazení substantivních výpůjček ke konkrétním litevským deklinačním typům určuje koncová část jejich kmene. Pokud je na konci kmene přejatých substantiv tvrdá souhláska, výpůjčky dostávají koncovky litevských substantiv mužského rodu s kmenem a a substantiv ženského rodu s kmenem o, např. apekūnas „ochránce“ < pol. apiekun, balvonas „modla“ < bělorus. балван, разумас „rozum“ < bělorus. розум. Slova, která mají na konci kmene měkkou souhlásku, většinou dostávají koncovky litevských substantiv mužského rodu s kmenem (i)us (nom. sg. -(i)us), koncovky kmene io mužského a ženského rodu (nom. sg. -ia) a koncovky kmene ė ženského rodu (nom. sg. -ė), např.:

¹ Do tohoto počtu nejsou zahrnuta přejatá vlastní substantiva.

² Plg. Palionis J. Lietuvių literatūrinės kalbos istorija. — V., 1979, p. 80.

³ Lze také rekonstruovat *sėbras a *sėbrystė.

6. 1835

145

karalius „vládce, pán“ < bltr. кароль, пакајус „klid, mír“ < bltr. спакой, len. pokój, dušia „duše, duch“ < len. dusza, sūdžia „soudce“ < bltr. суддзя, traicė „trojice“ < len. trójca. Staré slovanské i-kmenové substantivy, jejichž kmenový konsonant je měkký, přejímají v litevštině jako výpůjčky koncovky ženských i-kmenových substantiv, např.: mislis „myšlenka“ < bltr. мысль, len. myśl, mostis „mast“ < bltr. маць, len. maść.

Rod u přímých nesufixálních substantivních výpůjček se zachovává podle přejímaného slova, může však souviset i s formálními znaky. Slova označující osoby mužského pohlaví, která mají ve slovanských jazycích koncovku -a, zůstávají v litevštině o-kmenová, např.: monarcha „panovník“ < len. monarcha, patriarcha „patriarcha“ < len. patriarcha, vaivada < len. wojewoda. Většina slovanských substantiv středního rodu se v litevštině mění na substantiva mužského rodu, např.: kodylas „kadidlo“ < bltr. кадзіла, vaiskas „vojsko“ < bltr. ваійска, rus. войско. Avšak pekla „peklo“ < len. piekło, prova „právo“ < bltr. права, len. prawo jsou ženského rodu. Je tomu tak kvůli různému stáří těchto výpůjček⁴.

V procesu adaptace slovanských výpůjček byl zaznamenán jeden případ kolísání při volbě skloňovacího typu: pahonis (|| pagonis), -ies || pahonas (|| pagonis), -o, (-io): sg. gen. Pahona 111, pl. nom. Pahonis 69, 70, Pahonis 111, Pagonis 66, 82, Pagonay 73, gen. Pahoniu 69, Pahoniu 140, Pagoniu 93.

Zdá se, že toto kolísání forem vzniklo v důsledku odlišných zdrojů: pagonas, -o by mohlo pocházet z bltr. < погань nebo ze staropol. pogan, zatímco pahonis (|| pagonis) z bltr. < погань.

Kromě přímých nesufixálních výpůjček nacházíme v kancionálu také přímé sufixální slavismy:

1) -inykas || -ininkas (9/1), např.: biednykas „chudák, nemajetný člověk“ < bltr. бѣдняк nebo pol. biedniak, remesnykas „řemeslník“ < bltr. рамеснік. Stejně jako ve slovanských jazycích označuje tato skupina výpůjček různé názvy osob.

2) -onė (7), např.: koronė „trest“ < pol. kdranie, metavonė „pokání“ < pol. mętowanie. Tyto výpůjčky označují abstraktní pojmy.

3) -onis (3), např.: egipcionis < pol. Egipcjanin. Slova označují příslušnost k zemi či víře.

4) -astis (2), např.: šventasis „svátost“ < pol. świętość. Označuje abstraktní pojmy.

5) -stva (2), např.: bliuznierstva „nestydatost“ < pol. bluznierstwo.

6) -yčia (2), např.: aslyčia „oslice“ < pol. oslica.

Nejrozšířenější výpůjčky přijímají sufixy typické pro litevská substantiva. Jde o hybridní deriváty, protože jsou tvořeny z přejatého kořene a litevského sufixu. Nejproduktivnější je sufix -ystė (25). Většina derivátů s tímto sufixem je tvořena z adjektivních výpůjček a jen některé ze substantivních, např.: bagotystė „bohatství“ od bagotas, panystė „dívčí stav“ od pana. Poměrně produktivní jsou sufixy -imas | -ymas (14). Pomocí nich se tvoří deriváty od slovesných výpůjček a označují názvy dějů, např.: dėkavojimas „děkování“ od dėkavoti,

* Žr. Būga K. Rinktiniai raštai. – V., 1961, t. 3, p. 46.

146

griešymas „páchání hříchu“ od griešyti. Je zde také přípona -ybė (11). Touto příponou se obvykle tvoří podstatná jména z přídavných jmen a označují vlastnosti, např.: bespiečnybė „bezpečnost“ od bespiečnas „bezpečný“, smertelnybė „smrtelnost“ od smertelnas. Pouze latrybė „podvádění“ je od latras „podvodník“. Význam tohoto podstatného jména je však adjektivní. Méně produktivní jsou přípony -tojas, -toja (5), -umas (1). Náboženská specifika zpěvníku zřejmě způsobují, že je také málo odvozenin s deminutivními příponami -ėlė, -elė (1/1).

Z hybridních složených podstatných jmen se vyskytují pouze dėkudarymas „děkování“, geradėjas „dobrodinec“, piktadėjas „zločinec“.

Adjektivní výpůjčky (58). Adjektivní výpůjčky tvoří malou skupinu. Většina z nich jsou slavismy, pouze liuos as je germanismus. Všechny přímé adjektivní výpůjčky (48) jsou a-kmenové, dokonce i takové, které jsou v současných nářečích u-kmenové (tykas — tykus). Bylo by možné rekonstruovat také příslovce: *abydus z perbadyždi, *skarus ze skaridi⁵.

Většina přídavných jmen jsou primární slova, např.: čielas, -a „celý, plný“ < bltr. цѣлы, kytras, -a „špatný, lstivý“ < bltr. хитры nebo pol. chytry, pūstas, -a „prázdný, zpustošený“ z bltr. пусты, pol. pusty.

Část slov byla přejata se slovanskými předponami a příponami, např.: nebespiečnas „nebezpečný“ < pol. niebezpieczny, pav alnas „podřízený“ < pol. zast. powolny „pokorný, poslušný“, strošlyvas „strašný“ < pol. straszliwy, ščeslyvas „šťastný“ < bltr. шчаслівы. Hybridních odvozenin z přejatých podstatných jmen s litevskými příponami není mnoho: -iškas (4), -ingas (3), -uotas (1), např.: karališkas od karalius, pakajingas od pakajus, romuotas od rona.

Slovesné výpůjčky. Slovesných výpůjček je 104 slavismů a 2 germanismy (liuosuoti, liuosinti). Z předponových odvozenin lze rekonstruovat dalších 16 slavismů, např.: čvystyti z apčvystyti, ronyti ze suronyti, spdakayti z nuspdakayti.

Primární slovesa nejsou⁶. Slovanské přípony přímých výpůjček byly transformovány na podobné litevské přípony nebo nahrazeny litevskými příponami s podobnou funkcí: -yti, -ija, -ijo z rus. -умъ⁷, -avoti z bltr. -аваць nebo pol. -ować, -oti z bltr. -аць nebo pol. -ać, např.: mūsyti „muset“ < pol. musieć, tiešyti „utěšovat“ < bltr. цешыць, dėkavoti „děkovat“ < bltr. дзякаваць, drukavoti „tisknout“ < pol. drukować; kolioti „nadávat“ < pol. kalać, rugoti „hubovat“ < bltr. nář. ругаць.

Je-li kmen slovanského slovesa měkký, je měkká i výpůjčka, např.: kolioti „nadávat“ < pol. kalać.

Slovanská zvratná slovesa se v litevštině vyjadřují zvratným tvarem, např.: užsidayvyi „podivit se“ < bltr. дзівіцца, kloniotis „poklonit se“ < bltr. кланяцца nebo pol. kłaniać się.

Protože baltské a slovanské předpony mají společný původ, slovanské předpony se nahrazují litevskými předponami stejné struktury a funkce, např.: užslūžyti

⁵Formant -ai po měkké souhlásce (pravděpodobně tato příslovce byla přímými výpůjčkami).

⁶Bylo by možné rekonstruovat *boti „dbát“ z atboti (< bltr. дбаць „starat se, snažit se“, pol. dbać).

⁷S příponou -yti, -o, -ė se vyskytují pouze rėdyti „uspořádat“ a aprėdyti „ozdobit“ < rus. нарядить.

46*

147

„zasloužit si“ < bltr. заслужыць, арчўсты, ingadyti „vyhovět“ < bltr. угадзіў, stpol. ugodžić. V některých případech je obtížné rozlišit, zda předpony přišly spolu s výpůjčkou, nebo jde o slovo utvořené předponovým odvozováním, např.: pamstyti „pomstít se“ < bltr. помоціць nebo pol. pomścić, pav iervyti „uvěřit“ < bltr. паверыць, rus. поверить, pol. powierzyć.

Častěji užívané výpůjčky mají litevské předpony, např.: sugriešyti „spáchat hřích“: griešyti < pol. grzeszyć, užsłużyti „zasloužit si“ < pol. zasłużyć. Je třeba zmínit odvozeniny s předponou da-, která se považuje za slovanskou: datirdu­ti, datirti, da(si)žinoti.

Hybridních odvozenin s litevskými příponami je poměrně málo. Odvozeniny s příponou -uoti jsou všechny předponové, např.: išmieruoti, pamieruoti, už(u)mieruoti < bltr. мераць nebo pol. mierzyć; užkriesuoti „označit“ < pol. kres; išliuosuoti „osvobodit“ od liuos as „svobodný“ < germ. los „svobodný“. Jen několik hybridů má litevské přípony -inti (3), -auti (2), např.: išvalninti „osvobodit“: valnas „svobodný“ < bltr. волны nebo pol. wolny.

Příslovečné výpůjčky. V hymnáři bylo nalezeno 16 příslovcí způsobu a 2 příslovce času. Lze se domnívat, že dvě jsou přímé výpůjčky: perabydžiai „bolestivě“ a skariai „rychle“, neboť nejsou doložena přídavná jména *skarus a *perabydus; navíc přídavná jména s výpůjčeným kmenem u- vůbec neexistují. Příslovce způsobu se tvoří z přídavných jmen formantem -ai, např.: pakarnai „pokorně“ od pakarnas, viernai „věrně“ od viernas, spakajingai „klidně“ od spakajingas.

Příslovce času jsou hybridní odvozeniny: kasčės „pokaždé“, tačės „tehdy“.

Zájmenné výpůjčky. Zájmenná přídavná jména kožnas „každý“ < bltr. кожны, žednas < bltr. dial. жадны, pol. żaden jsou přímé výpůjčky, skloňované jako přídavná jména s kmenem a-.

Nesklonná slova. Spojky: aba || abag „nebo“, bo „protože“ < bltr. бо, pol. bo, każei(b) „ačkoli“ < bltr. хуа, pol. chocidź, choć; částice: bodai „jako, jakoby“ < bltr. бадай a další.

Sémantika podstatných jmen. Největší sémantické skupiny jmenných výpůjček tvoří: a) náboženské termíny, např.: afjera „oběť“, adventas „období před Vánocemi“, altorius, anielas „anděl“, apaštalas, archanielas „archanděl“, bažnyčia, byskupas „biskup“, cherubinas, griechas „hřích“, křest, kněz, litanie, pah onis „pohan“, pekla „peklo“, šventastis „svátost“, ráj, satan, tradicė „trojice“, Velikonoce, vier a „víra“. Naprostá většina z nich pronikla do litevštiny po zavedení katolicismu; b) označení vyjadřující společenské vztahy, např.: dpekūnas „ochránce“, bdgočius „boháč“, patamkas „potomek“, susiedas „soused“, ubagas „žebrák“, vnūkas „vnuk“ a další; c) termíny z administrativního a státního života, např.: dėkretas „zákon“, herbas, hetmonas „hejtman“, majestotas „trůn“, mistras „učitel“, parėdkas „pořádek“, paslas „posel“, stonas „stav, hodnost“, sūdžia „soudce“, tironds, triumfas, tronas „trůn“ a další; d) termíny z kulturního života, např.: harfa, sbor, cimbály, citera, kniha, pužonas „pozoun“, triūba a další; e) různá abstrakta,

148

např.: čiastis „štěstí“, loska „milost“, mūka „utrpení“, nodieja „naděje“, patiechd „útěcha“, strochas „strach“, tūžma „strach, starost“.

Méně časté jsou: a) názvy rostlin a živočichů, např.: alyva „olivovník“, asilas, aslyčia „oslice“, levas „lev“, pelikonas „pelikán“, radastas „šípková růže“ aj.; b) názvy výrobků a materiálů, např.: balsomas „balzám“, kodylas „kadidlo“, marmoras „mramor“, mira, siera, vynas aj.; c) názvy předmětů domácí potřeby a oděvů, např.: kubkas „číše“, jupa, ploščius „plášť“.

Původním zdrojem slov z většiny uvedených skupin jsou jazyky latinský, řecký a germánské.

Sémantika přídavných jmen: Lze rozlišit následující sémantické skupiny přídavných jmen:

a) psychická charakteristika osoby, hodnocení morálně-náboženské povahy, např.: griešnas, -a „hříšný“, pabažnas „bohabojný“, razumnas „rozumný“, viernas „věřící“ aj.

b) společenské postavení, např.: bagotas „bohatý“, biednas „chudý“, liuosas „svobodný“, ubagas „žebrácký“ aj.

c) duševní rozpoložení osoby, např.: smūtnas „zarmoucený“, spakainas „klidný“, šešlyvas „šťastný“ aj.

d) fyzická a fyziologická charakteristika, např.: kaliekas „mrzák“, patvarnas „ošklivý“, čystas „čistý“ aj.

e) jiné pojmy, např.: abehas „prostý“, noprosnas „zbytečný“ aj.

Sémantické skupiny sloves:

a) slova označující duševní činnost, např.: afierdoti „obětovat“, dvytis „divit se“, dūmoti „myslet“, gordyti „pohrdat“, karytis „poslouchat“, liūbyti „mít rád“, metavoti(s) „činit pokání“, tiesyti „utěšovat“ aj.

b) slovesa vyjadřující aktivní činnost, např.: brajyti „řádit“, budavoti „stavět“, liečyti „léčit“, provyti „vládnout“, mieruoti „měřit“, koroti „trestat“, kryžiavoti „přibít na kříž“ aj.

c) slova vyjadřující abstraktní činnost, např.: čėdyti „šetřit“, sūdyti „soudit“, pilndvoti „chránit“, šefavoti „vládnout“ aj.

c) slovesa vyjadřující proces mluvení, např.: bliuznyti „mluvit obscénně“, dėkavoti „děkovat“, kolioti „hubovat, nadávat“, rūgoti „vyčítat“ aj.

Závěry

Největší část výpůjček v kancionálu „Knygos nobažnystės“ tvoří slavismy (germanismů je jen několik). Morfologická adaptace výpůjček se vyznačuje těmito rysy:

1. Typy skloňování podstatných jmen závisí na měkkosti souhlásky na konci kmene vypůjčeného slova. Nejčastěji se skloňují podle produktivních typů skloňování podstatných jmen v litevštině. Rod vypůjčeného slova se obvykle zachovává, zatímco přenos středního rodu kolísá. Podstatná jména se začleňují do morfologického systému litevštiny také pomocí litevských přípon. Nejproduktivnější jsou přípony -ys-tė, -imas, -ymas, -ybė.

149

2. Přídavná jména se do morfologického systému litevštiny začleňují nejčastěji flektivní adaptací. Odvozenin s příponami je málo.

3. Slovanské přípony přímých slovesných výpůjček byly transformovány na podobné litevské přípony nebo nahrazeny litevskými příponami se stejnou funkcí.

Sémantická analýza ukazuje, že většinu výpůjček tvoří termíny související s náboženskou problematikou (podstatná jména označují konkrétní a abstraktní věci a jevy, přídavná jména a slovesa charakteristiku duševního stavu osoby nebo činnost, která ji vyjadřuje). Častá jsou také slova označující aktivní děj. Méně často se vyskytovaly názvy rostlin, živočichů a látek.

VÝPŮJČKY Z KANCIONÁLU „KNYGA NOBĄŻNYSTĖS“

Resumé

Článek zkoumá výpůjčky z kancionálu litevských reformátů „Knyga nobąžnystės“.

V procesu morfologické adaptace jsou podstatná jména nejčastěji zařazována do produktivních typů skloňování litevštiny. Pro přídavná jména je charakteristická adaptace flexe. Slovanské přípony a předpony přímých slovesných výpůjček byly transformovány na podobné litevské přípony a předpony nebo nahrazeny litevskými příponami, které mají podobné funkce.

Jsou rovněž rozebrány sémantické skupiny výpůjček.