LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXX (1993) PERIFERINĖS LIETUVIŲ KALBOS TARMĖS

Iryda GREK-PABISOWA, Irena MARYNIAKOVA

O CHARAKTERU VZTAHŮ LITEVŠTINY K RUSKÝM A POLSKÝM NÁŘEČÍM

Předmětem úvah budou otázky litevských vlivů na slovanská nářečí na základě několika nářečních souborů.

Do našeho zájmu zahrnujeme — zaprvé: a) ruská nářečí z oblastí ležících blízko litevského etnického území, konkrétně pskovská nářečí, a b) nářečí ruských starověrců v Polsku, přesídlenců z oblastí Pskovska, usazených zde v dosahu vlivů místních litevských nářečí puńského a sejneńského; — zadruhé: severovýchodní polská nářečí a) z okolí Sejn a Suwałek a b) z území Litvy a litevsko-běloruského pohraničí.

Oblast pskovských nářečí zahrnuje území dnešní Pskovské oblasti spolu s přilehlými okresy cholmským v Novgorodské oblasti a toropěckým v Kalininské oblasti na východě a slaneckým okresem Leningradské oblasti na severu. Na západě Pskovsko sousedí od severu k jihu s Estonskem a Lotyšskem, od jihozápadu až po Smolenskou oblast s Běloruskem. Je to nejzápadněji položená část etnického ruského území. S etnickou Litvou toto území nesousedí. Historicky však přiléhalo k oblastem, které byly pod litevským vlivem v době Litevského velkoknížectví i později.

Starověrci, kteří se přestěhovali do Polska, pocházeli z jihozápadní části okresu Velikije Luki. Tyto země sice nikdy nebyly součástí Litevského velkoknížectví, nacházely se však v jeho bezprostředním sousedství, v dosahu vlivů západní kultury přicházející z Polska a Litvy. Důkazy nacházíme v jazyce. Jak v památkách, tak i v současných nářečích existují západoslovanské a litevské prvky. Příslušný materiál je zaznamenán ve Slovníku pskovských nářečí¹. Jsou tam uvedeny polonismy nejen z pskovských památek, ale i takové, které se v živých nářečích dochovaly dodnes. V prvních pěti dosud vydaných svazcích tohoto slovníku, zahrnujících písmena A, B, W, nalezla I. Grek-Pabisowa 40 polonismů nebo slov přejatých prostřednictvím polštiny².

¹ Pskovský oblastní slovník s historickými údaji. Sešity 1–5. L., 1967–1983.

² Grek-Pabisowa I. Polonismy v pskovských nářečích // Jazyk a jeho variety v aspektu

54

Také množství litevských výpůjček je navzdory neprostupné jazykové bariéře značné. Shromáždila je J.Laucziutie ve své práci "Leksičeskije bałtizmy w pskowskich goworach"³ a s doplněními je zopakovala ve slovníku baltských prvků ve slovanských jazycích⁴. Celkový počet lexikálních baltských výpůjček v pskovských nářečích odhaduje na 60 jednotek. Lze se domnívat, že většinu z nich tvoří litevské výpůjčky.

Litevské vlivy na pskovská nářečí byly zpracovány především na úrovni slovní zásoby. Pskovská nářečí se sice vyznačují určitými jazykovými jevy — fonetickými i syntaktickými — které by bylo možné označit za důsledek litevských vlivů, autoři, kteří je popisují, se však většinou nezabývají jejich původem nebo hledají jejich vysvětlení ve vnitřním vývoji nářečí.

Z pskovských oblastí, z okruhu Velikije Luki, se koncem 18. století přesunula na západ skupina ruských starověrců a usadila se v Polsko-litevské republice v okresech Suwałki a Sejny. Přinesla si s sebou nářečí se všemi jeho jazykovými rysy, včetně litevských výpůjček. Na novém místě se starověrci ocitli v polském jazykovém prostředí, ale ani polština místního obyvatelstva nebyla bez litevských vlivů, zejména v oblasti Sejn⁵. Starověrci tvořili uzavřenou společenskou skupinu, která se nerada stýkala s okolím. Přesto tu byly vesnice se smíšeným obyvatelstvem, kde starověrci žili vedle Litevců. Po téměř půlstoletí života v oblasti Suwałki–Sejny se část starověrců vydala dál a v letech 1830–1832 se usadila v Mazurech, v někdejším olštýnském vojvodství. O něco později vznikla třetí skupina osad starověrců v oblasti Augustówa, tvořená především obyvateli z různých starších osad. Tak vznikla tři střediska ruského obyvatelstva, která se dnes poněkud liší některými jazykovými rysy. Rozdělení starověrců umožňuje sledovat zachování litevských výpůjček v jejich nářečí. Podmínky, v nichž se starověrci ocitli v Mazurech, a zejména přísná jazyková izolace způsobily, že jejich nářečí je ve srovnání s ostatními nejarchaičtější. Právě zde se zachovalo také nejvíce starých litevských výpůjček, přenesených ještě z pskovské oblasti, mimo jiné i takových, které v jiných střediscích starověrců v Polsku vyšly z užívání, například al’úga, g’irsá, k’iz’úk, kl’ómpy, nar’ést (a odvozeniny nar’éstavát’, nar’éstaván’ie), sk’irdá, šugát⁶, šurbáty. We

srovnávací. Práce slavistické. Č. 53. Varšava, 1986. S. 183–194.

³ Лексические балтизмы в псковских говорах // Kalbotyra, 1971, T. 22(2). C. 77-92.

⁴ Лау... Ю. А. Словарь балтизмов в славянских языках. Л., 1982.

⁵ Viz Zdancewicz T., Litevské slovní prvky v polských nářečích okolí Sejn // Lingua Posnaniensis, 1960. T. 8. S. 333–352; týž: Nářečí okresu Sejny na pozadí osídlovacích procesů // Materiały do dziejów ziemi sejneńskiej. Białystok, 1963. S. 231–266; týž: Litevské a východoslovanské areály slovní zásoby v Białostocku // Z polskich studiów slawistycznych, Warszawa, 1967. Seria 2. S. 287–310; týž: Litevské a východoslovanské vlivy v polských nářečích u Sejn // Acta Baltico-Slavica, I, 1964. S. 227–246; Gołąbek A., Litevské vlivy v polských sejneńských nářečích // Acta Baltico-Slavica, XVIII, 1987. S. 181–191.

⁶ Slovo šugát ve starověreckém nářečí znamená „rychlým pohybem hodit“, například to my śt ółk’i l’ešč of f trav u šugál’i. Pravděpodobně pochází z litevštiny. W.W.Martynow jej považuje za baltský prvek.

55

Ve všech třech střediscích se zachoval určitý počet lexikálních litevských výpůjček známých nejen v pskovských nářečích, nýbrž i na širším území na východ a západ od Pskovska, například barkán, buč, k’in’d’úk, r’onk’il’, v’ent’er a další. Zároveň zjišťujeme ve skupině Suwałki–Sejny přítomnost nových litevských výpůjček, které se musely objevit díky místním kontaktům s litevskými nářečími až v období po přestěhování do polských zemí, avšak pravděpodobně po oddělení mazurské skupiny. Tyto výrazy totiž nejsou ani v archaické mazurské skupině, ani v novější augustovské skupině. Jde o: głumnoi „hloupý“ < litev. glùmas „hloupost, otupělost“, brukavát’ „vrkat — o holubech“ < litev. brukúoti, lúnk’i „otvory v ledu pro spouštění rybářské sítě“ — srov. litev. liúnas „bažina“, rampátyi „neštovicemi poznamenaný“ < litev. raupai, rauplėtas „neštovice, neštovicemi poznamenaný“, str’épúl’icsa „s rachotem spadnout, zřítit se“ — srov. litev. treñpti „silně dupnout“, sp’ilugát’ „utlačit, zdeptat“ < litev. spiļgti „být přehlušen, být ve stínu“, šk’vyr’icsa „hádat se, přít se“ < litevské puńské nářečí kiviřčytis, kiviřčas „ts“ a několik dalších.

J.Lauczutie ve své práci o baltských prvcích v pskovských nářečích uvádí, že v okruhu Velikije Luki je baltských prvků méně než v oblastech ležících více na západ. Nejvíce jich je v okolí Sebeže — 19 lexémů, nejméně v okolí Velikije Luki — 9 lexémů. Naproti tomu ve starověreckém nářečí, jehož mluvčí, jak víme, přišli do Polska právě z oblasti Velikije Luki, je jich včetně odvozenin více než 50. Po odečtení těch, které se mohly objevit až na sejneńském území, je počet lexikálních litevských výpůjček ve slovní zásobě přinesené z Pskovska značný⁷. Izolace starověreckého nářečí v Mazurech tedy na jedné straně napomáhala zachování archaismů, mimo jiné litevských výpůjček, zatímco kontakt s místními litevskými nářečími v oblasti Suwałki–Sejny na straně druhé působil jak na zachování a upevnění starých výpůjček, tak na vznik nových.

Kromě lexikálních výpůjček nacházíme ve starověreckém nářečí litevské vlivy i na jiných jazykových rovinách. Ztrátu počátečního γ v mnoha slovech by snad bylo možné považovat za litevský vliv, například ac el’, aftka, arfa, ektar a další. S takovou výslovností se setkáváme především u starověrců v Mazurech, tedy tam, kde máme nejvíce archaismů. K nejjistějším jevům patří užívání přechodníku minulého času jako doplnění časového systému slovesa, například vy nai eś’is’ v nas i agat, v Varšavu pr’ii ed’it’e búd’et’e nai eśy; žonku máiīt gd’e to tam astáfsa; aná s’eičás vyjexacy v Ras’eiu, m’éha i

běloruské slovo гаварыць < litev. šáuti, šáunu „rychle běžet“ a lotyšské šaut, šaunu „udělat rychlý pohyb“. Viz Мартьянов В.В. Типы лексических балтизмов в белорусских диалектах // Acta Baltico-Slavica, IX, s. 92.

⁷ Tyto rozpory jsou pozoruhodné. Lze je vykládat dvěma způsoby: buď byla koncentrace litevských výpůjček v nářečí v okruhu Velikije Luki vyšší, nebo je starověrecké nářečí převzalo již v prvním období pobytu v polských zemích, v sousedství litevských vesnic.

56

… také výskyt bezpředložkových genitivních konstrukcí typu — my pryvišy par’atku. Lze sem přidat i zaznamenané, byť poměrně vzácně a v řeči nejstarší generace, složené číslovky typu: polp’āta, poltr’ét’a, polčetvértasta. Tyto jevy se udržují v nářečí všech skupin, což svědčí o jejich starobylosti.

Přejděme nyní k poznámkám o litevských vlivech na polská nářečí.

Jak již bylo zmíněno v úvodu, předmětem našeho zájmu jsou polská nářečí v Litvě a na litevsko-běloruském pomezí, jakož i sejneňská a suwalská nářečí.

Abychom se drželi mluveného jazyka, tedy dialektů, vynecháváme z těchto úvah bohatě zpracovanou onomastickou tematiku a opíráme se o jiné práce, na něž se musíme podrobněji odvolat.

Litevské vlivy v polských sejneňských a suwalských nářečích byly popsány v několika pracích T. Zdancewicze⁸ a A. Gołąbek⁹. Nejsilnější působení litevštiny pozorujeme v lexiku. Zdancewicz uvádí více než 200 lexémů z různých oblastí slovní zásoby. Míra nasycení popisovaných nářečí lituanismy není stejná. Podle uvedených autorů se nejvíce lexémů litevského původu vyskytuje v polštině Litevců, méně v nářečích bez mazurování v okolí Sejn. V mazurujících suwalských nářečích počet lituanismů navzdory malé vzdálenosti klesá. Systémových výpůjček z litevštiny je málo. Oba autoři z oblasti fonetiky uvádějí nahrazování x hláskou k a také g místo d s výhradou, že může jít o náhodné shody. Za společné baltským a slovanským jazykům považují sufixy -uć < lit. -ūtis, -un < lit. -ūnas a -uk < lit. -ūkas typu raguć, xamuć, kyšun, gaduk „žvanil“, skaptuk „dláto“, které alespoň v litevských lexikálních výpůjčkách jsou litevského původu¹⁰. V sejneňských nářečích byly zaznamenány případy změny gramatického rodu podstatných jmen středního rodu na mužský nebo ženský. V oblasti syntaxe jsou důsledkem litevského vlivu široce užívané participiální tvary na -(v)šy a konstrukce agenta bez předložky u příčestí trpného typu obras opaskuźony muxof.

Polská nářečí severovýchodního pohraničí (vilenská nářečí) se v tomto ohledu poněkud liší. Význam litevského prvku v polských vilenských nářečích jako první docenila a popsala H. Turska ¹¹. Její popis je velmi pronikavý a podrobný. Vedle široce rozšířených rysů pojednává také o méně výrazných rysech či rysech s místním rozšířením. Aniž bychom zabíhali do podrobností, lze obecně říci, že v oblasti fonetiky spatřovala Turska litevský vliv v

⁸Zdancewicz T. Litewskie elementy...; tenże: Wpływy litewskie...; tenże: Gwary powiatu sejneńskiego...; tenże: Mazurzące gwary suwalskie. Cz. 1. Warszawa-Poznań, 1980.

⁹Gołąbek A. Op. cit.

¹⁰ Srov. Gołąbek A. Op. cit. S. 185.

¹¹Turska H. O powstaniu polskich obszarów językowych na Wileńszczyźnie // Studia nad polszczyzną kresową. T. 1. Ossolineum, 1982. S. 86-121.

57

sklonu k diftongické výslovnosti samohlásek a změkčování souhlásek (zejména výskytu měkkých t’, d’, r’) v depalatalizaci souhlásek v určitých pozicích a v mírné redukci samohlásek jakožto stopy litevských kvantitativně-intonačních poměrů. Kromě toho považovala za litevský vliv způsob intonování výpovědí, v jehož důsledku získávají svébytnou melodii. V oblasti slovotvorby uvádí, že tvoření nových slov pomocí litevských morfémů je vzácným jevem. Setkáváme se tu naproti tomu s pozměněnými litevskými příponami, jednou podobnými polským, jindy běloruským. Teprve po pozměnění získávají takové přípony produktivitu. Tímto způsobem vznikají smíšené formace. Turska dokládá užívání různých typů složenin tvořených podle litevského vzoru nebo kalkovaných. Hovoří také o častých zdrobnělinách a expresivech. Přítomnost četných expresivních formací, k jejichž tvoření je třeba hledat podnět v litevštině a běloruštině, potvrzuje na současném materiálu B.Dubicka¹².

O působení litevského činitele na morfologii a syntax můžeme hovořit už jen na základě obecnější informace uvedené H.Turskou¹³ a zmínek v pracích současných dialektologů. Zřejmě archaickým jevem pocházejícím z litevštiny je změkčení koncovky první osoby množného čísla přítomného času sloves -m’i¹⁴, např. xcem’i, v’em’i, mam’i aj. Během našeho terénního výzkumu jsme rovněž zaznamenávaly takové formy, např. prośt zamacym’i [len] o na łonka, v’onżem f snopk’i i stav’am’i po ćtery snopk’i. Tato koncovka se udržuje v řeči repatriantů, bývalých obyvatel vilenského kraje. Hovoří o tom K.Tekielski¹⁵.

Ze syntaxe je třeba zmínit časté užívání aktivního přechodníku minulého času na -(v)šy ve funkci predikátu a pasivních forem na -no, -to. Tyto přechodníky se v podobné funkci užívají v sejnských nářečích stejně hojně jako ve Vilniuském kraji. Příklady užití obou forem jsme v poslední době zaznamenávaly v polských nářečích na území vilenského kraje.

Jak tedy vidíme, situace na popisovaném území znovu potvrzuje známé pravidlo, že v kontaktních jazycích se nejčastěji objevují vzájemné nesystémové vlivy. Fonetika a syntax jsou vůči vlivům podstatně méně přístupné. Změnám působením vnějších činitelů se nejvíce brání morfologický systém, ačkoli v

12 Dubicka B. Niektóre odrębności słowotwórcze polszczyzny wileńskiej // Studia nad polszczyzną kresową. T. 4. Ossolineum, 1986. S. 71-79.

13 Turska H. Język polski na Wileńszczyźnie // Studia nad polszczyzną kresową. T. 2. Ossolineum, 1983. S. 21-22.

14 Srov. Otrębski J. Gramatyka języka litewskiego. T. 3. Warszawa, 1956. S. 185. O výskytu této koncovky v polských nářečích v Lotyšsku viz Напуева Ю. М. Глагол в польской речи жителей деревни Дарвинец Мадонского района Латвийской ССР // Польские говоры в СССР. Ч. 2. Минск, 1973. С. 105-106.

15 Tekielski K. Gwarowa polszczyzna okolic Podbrzezia i Niemenczyna na Wileńszczyźnie // Język Polski, LXII. Z. 4-5. S. 282-293.

58

V pojednávaných nářečích se zřetelně vyčleňuje slovotvorba. Pokud jde o ruská nářečí, na území Pskovska je lexémů litevského původu méně než v nářečí starověrců v Polsku, kde se přidal další faktor, totiž bližší jazykový kontakt. To však obecnou zásadu nevyvrací.

Naše závěry znázorníme jednoduchým schématem, které zachycuje oblasti vlivu litevštiny na pojednávaná nářečí. Kontakt litevského jazyka a jeho nářečí s polskými a ruskými nářečími jsme rozdělily do tří oblastí.

Do první oblasti řadíme ta nářečí, která jsou v přímém kontaktu s litevským jazykem a litevskými nářečími. Patří sem vilenská polština v Litvě a v litevsko-běloruském pohraničí a také polská sejnská nářečí. Z výše předloženého materiálu vidíme, že litevské vlivy působí v této oblasti na mnoha jazykových rovinách, ale především a nejvýrazněji v lexiku. Dosavadní studie umožňují vyvodit určité závěry. Přesné údaje T. Zdancewicze a A. Gołąbek hovoří o 200 až 230 litevských lexikálních výpůjčkách v sejnských nářečích. Tento počet je značně nadhodnocen, protože se zde společně započítaly lituanismy v polské řeči Litevců a lituanismy v řeči sejnských Poláků. Přesto je třeba i po zohlednění této skutečnosti považovat zdejší výpůjčky za četné. Tak přesné údaje však nejsou k dispozici pro slovníkové lituanismy z oblasti

59

Litvy a litevsko-běloruského pohraničí. V materiálu K. Nitsche a H. Turské chybějí konkrétní počty, jsou zde pouze příklady. Pro nářečí vesnice Łopatowszczyzna v okolí Turgel A. Zdaniukiewicz ve slovotvorné části své knihy¹⁶ lituanismy nevyčleňuje. Podle našeho přibližného výpočtu je jich asi 50. Během vlastního terénního výzkumu jsme zaznamenávaly slovníkové litevské výpůjčky jen ojediněle, včetně takových, které dosavadní studie neuvádějí¹⁷. Lze konstatovat, že slovníkové lituanismy se v této oblasti vyskytují v mnoha tematických okruzích, pravděpodobně ve větším počtu než v sejnských nářečích, ačkoli jen velmi málo zasahují novou politicko-společenskou slovní zásobu, protože se zde šíří spíše rusismy.

Z hlediska fonetiky jsou litevskými vlivy nejvíce zasažena polská vilenská nářečí. Na ostatních jazykových rovinách, kromě slovotvorby, jsou vlivy mnohem menší. H. Turska pro tato nářečí uvádí řadu litevských fonetických a slovotvorných rysů, z nichž se některé opakují pouze v sejnských nářečích.

Do druhé oblasti patří polská suvalská nářečí a ruské nářečí starověrců, kteří se zde usadili přibližně před dvěma sty lety. Ve srovnání s první oblastí jsou litevské vlivy na polské nářečí omezenější. Pronicaly sem lexikální výpůjčky v poněkud menším rozsahu a také výpůjčky syntaktické. Pokud jde o nářečí starověrců, vyskytují se v něm rovněž četné lexikální výpůjčky, neboť se zde nahromadily starší výpůjčky přenesené z původních oblastí spolu s novými, které vznikly v důsledku místních kontaktů. Ty byly ovšem poměrně omezené vzhledem k uzavřenému charakteru této náboženské skupiny.

Do třetí oblasti patří ruská pskovská nářečí, která jsou původními nářečími polských starověrců. Jak jsme již psaly, nebyla v přímém kontaktu s litevskými nářečími, přesto se vlivy, zejména lexikální, ukázaly jako velmi trvalé. Svědčí o tom mimo jiné skutečnost, že se zachovaly v nářečí skupiny starověrců na Mazurech, které bylo přeneseno a dlouhou dobu izolováno. Jak v ruském nářečí, tak v suvalských nářečích se uchovala syntaktická konstrukce přechodníku na -(v)šy.

Do třetí oblasti řadíme také polštinu vesnic u Vilniusu, přenesenou na území našeho státu. Již několik desítek let není v kontaktu s litevštinou ani s běloruštinou — nositelkou lituanismů. I v této přenesené polštině se nejpočetněji a nejdéle udržují lexikální lituanismy. K. Tekielski¹⁸ nachází v řeči bývalých obyvatel okolí Podbrzezie a Niemenczyna (pouze ze dvou oblastí

¹⁶ Zdaniukiewicz A. Gwara Łopatowszczyzny. Fonetyka, fleksja, słownictwo. Ossolineum, 1972. Výzkum nářečí Łopatowszczyzny provedl autor v letech 1956–1959 již na území Polska mezi bývalými obyvateli této vesnice ve Vilensku. Lze předpokládat, že od okamžiku odchodu z Litvy nedošlo v řeči informátorů k podstatným změnám.

¹⁷ Kromě výše uvedených prací jde také o články: Лаучюте Ю. О словах литовского происхождения в польском языке // Kalbtyra, 1971. T. 22(2). V. C. 93-104; Grinaveckienė E. Lietuviškos kilmės leksika Aukštadvario lenkų šnektoje // Lietuvių kalbotyros klausimai, 1977. T. 17. P. 136-145.

¹⁸ Tekielski K. Lexikální lituanismy v nářečí z okolí Podbrzezia a Niemenczyna // Acta Baltico-Slavica, XIII, 1980. S. 67-72.

60

sémantických (venkovská usedlost a člověk) až 45 lituanismů. Rysy převzaté z litevštiny na jiných jazykových rovinách se zde dosud udržují v řeči starší generace, u mladých lidí však mizí.

Nářečí skupiny mazurských starověrců, zařazené do téže zóny, je rovněž přeneseným nářečím, odříznutým od litevských vlivů i zprostředkujících vlivů běloruských nářečí. Zachovává archaické slovní lituanismy, dokonce i takové, které již u suwalsko-sejnských starověrců nezaznamenáváme. Uchovalo také konstrukce s příčestím na -(v)šy a -no, -to.

Je samozřejmé, jak víme, že vliv litevštiny nekončí u nářečí námi vymezených oblastí. Kam až na západ sahalo Velkoknížectví litevské, tam dodnes nacházíme slova litevského původu. Některé slovní lituanismy mají užší, jiné širší rozšíření. Například slova jako kulša, kump'ak, kurpi aj. přesahují za Łomžu¹⁹. Část z nich jsou podle Cz. Kudzinowského baltské prvky, relikty jazyka Jatvingů²⁰. Je však třeba vzít v úvahu také názor Z. Zinkiewicza, který většinu lexémů uvedených Kudzinowským považuje za lituanismy²¹.

Při pojednání o vlivu litevštiny na polská a ruská nářečí je třeba zohlednit a ocenit také roli běloruštiny, která v těchto oblastech koexistovala. Mnoho litevských lexémů a jazykových rysů se v polštině a ruštině zabydlelo prostřednictvím běloruštiny. Více litevských rysů se vyskytuje v polských vilenských nářečích, neboť zde působil přímý litevský vliv i vliv zprostředkovaný běloruštinou. Polština užívaná dále od etnické Litvy, stejně jako pskovská nářečí, si uchovala především starší vlivy, zejména slovní výpůjčky, které nacházely oporu v blízké běloruštině.

Prof. Turska uvedla jako jeden z rysů charakterizujících vilenskou polštinu intonaci výpovědí a vět. Tato intonace dodává řeči Poláků ze severovýchodního pohraničí osobitou melodičnost. Uvedený rys má široké rozšíření a zasahuje až na Podlesí. Představuje půvabný relikt dlouhodobých kontaktů sousedních národů.

¹⁹ Zdancewicz T. Litevské a ruské oblasti rozšíření...

²⁰ Kudzinowski Cz. Jaćwięgowie w języku // Acta Baltico-Slavica, I, 1964. S. 217-225.

²¹ Zinkeviius Z. O baltském substrátu v Bělostockém vojvodství /v Polsku/ // Baltistica, 1975. T. 11(2). S. 149-153.

61

O ZVLÁŠTNOSTECH VZTAHŮ LITEVŠTINY K NÁŘEČÍM POLŠTINY A RUŠTINY

Resumé

Článek pojednává o vlivu litevského jazyka a jeho periferních nářečí na následující slovanská nářečí a jejich skupiny: polská nářečí vilenského kraje a okolí Sejn, nářečí ruských starověrců přemístěné na území Polska z okolí Pskova. Zohledňují se také nářečí Poláků pocházejících z vilenského kraje, kteří dnes žijí v Polsku.

Po prozkoumání přímých a nepřímých vazeb uvedených nářečí k litevskému jazyku a jejich kontaktů s běloruským jazykem (zprostředkovatelem lituanismů) byl určen stupeň vlivu litevského jazyka (viz schéma).

Článek vychází z materiálu shromážděného samotnými autory a z prací dalších polských i zahraničních badatelů.

62