… který je v mnoha ohledech zajímavý a užitečný i pro badatele litevského jazyka. Shrnuje totiž výsledky několika desetiletí výzkumu slovní zásoby lotyšského jazyka; dokonce i nedostatky či chyby tohoto slovníku budou podnětem k dalšímu bádání.

Algirdas Sabaliauskas

DÍLA LOTYŠSKÉ LINGVISTIKY V AUSTRÁLII

Fennell T. G. The First Latvian Grammar J. G. Rehehusen’s ”Manuductio ad linguam lettonicam...”. Faksimilní text s komentovaným překladem a komentářem. Latvian Tertiary Committee. Melbourne 1982. — 369 s. Seventeenth Century Latvian Grammatical Fragments. Text, překlad a komentář. Latvian Tertiary Committee. Melbourne 1982. — 322 s. Georg Dreszel’s Gantz kurtze Anleitung zur Lettischen Sprache. Text, překlad, komentář, konkordance. Latvian Tertiary Committee. Melbourne 1984. — 452 s.

Australský lingvista Trevor G. Fennell si v dětství při styku s dětmi lotyšských emigrantů pravděpodobně nikdy nepomyslel, že přátelství ze školních let a první aktivní lekce lotyštiny určí jeho budoucí vědeckou dráhu. Lze snad tvrdit, že v celé historii lotyšské lingvistiky nenajdeme lingvistu z žádné jiné země, který by tolik vykonal v oblasti baltistiky jako T. G. Fennell. Stačí připomenout třídílnou učebnici lotyštiny „A Grammar of Modern Latvian“ (Vol. 1—3, The Hague-Paris-New York, 1980. 1370 p.), kterou připravil společně s lotyšským emigrantem Henrikem Gelsenem¹, a četné články o dějinách lotyšského jazyka. Zvláště mnoho však T. G. Fennell lotyšské lingvistice přispěl tím, že vydával a zkoumal staré památky lotyšského jazyka. Rádi bychom zde představili tři takové publikace.

První kniha přináší první gramatiku lotyšského jazyka, vydanou roku 1644 — „Manuductio ad linguam lettonicam“ Johana Georga Rehehusena, která je podle T. G. Fennella „navzdory všem nedostatkům velmi zajímavá pro badatele, kteří se zabývají vznikem a vývojem gramatické teorie lotyšského jazyka“. Tato publikace je velmi významná, protože se dosud dochoval pouze jediný známý exemplář originálu, uložený v knihovně Uppsalské univerzity. Je pravda, že roku 1901 tuto gramatiku vydal Augusts Bylenšteins. Připravil ji však na základě příslušných opisů a pochopitelně se nemohl vyhnout jistým nedostatkům. Tentokrát je zveřejněn faksimilní text gramatiky spolu s anglickým překladem. Následují velmi podrobné komentáře a rejstřík všech lotyšských slov. Hesla jsou v něm uvedena v současném lotyšském pravopisu (podstatná jména v nominativu, slovesa v infinitivu). Jsou také přeložena do angličtiny a jsou zaznamenány jejich tvary (v původním pravopisu). Takový rejstřík se jednou velmi hodí budoucím sestavovatelům historického lotyšského slovníku.

¹ Plg. Blinkeną A. Latviešu gramatika cittauteišu skatijumā. — ZA Vēstis, 1982, 4. P. 135—137; Schmalstieg W. R. (Rec.) — General Linguistics, 1982. V. 22, No. 2. P. 139—142.

188

.

Kniha obsahuje také fotokopii článku P. Berenta „Pirmās latviešu valodas mācības sastādītājs“, který vyšel roku 1930 v časopise „Izglītības ministrijas mēnešraksts“. Jde fakticky o dosud nejpodrobnější životopis J. G. Rehehusena, ačkoli není známo, kde a kdy se narodil, kde studoval ani kdy zemřel. Je známo, že kolem roku 1628 byl v Kuronsku vysvěcen na evangelického luterského kněze. Předpokládá se, že mohl být přes manželku příbuzným lotyšského lexikografa Johana Langija. Článek je rovněž přeložen do angličtiny. Spolu s anglickým překladem je v knize otištěn také faksimilní otisk německého článku A. Bylenšteina z vydání gramatiky J. G. Rehehusena z roku 1901.

Tato tak pečlivě připravená kniha australského lingvisty je tedy jakousi encyklopedií první lotyšské gramatiky: soustřeďuje na jednom místě materiál dosud rozptýlený v různých publikacích, přináší podrobný rozbor textu gramatiky a její anglické překlady značně usnadní využití tohoto materiálu širším okruhům badatelů, kteří se zajímají o lotyšskou kulturu a dějiny její lingvistiky.

Podle podobných zásad je sestavena i druhá kniha T. G. Fennella, „Seventeenth Century Latvian Grammatical Fragments“. Kniha přináší dva významné dokumenty ze 17. století související s lotyšskou gramatikou — takzvanou „Einhorno synopsi“ („Declinationum Letticarum ex D. Einhornij contrà Rehehusium tractatu Synopsis brevis“) a „Biuchnerovy fragmenty“.

Vedle faksimilního textu, anglického překladu a rozsáhlých komentářů jsou zde zveřejněna také vydání „Einhorno synopse“ od A. Bylenšteina, A. Augstkalnise a J. Ževerise.

„Biuchnerovy fragmenty“ jsou publikovány především na základě vydání L. Arbuzova („17.g.s. latviešu gramatika bij. Kurzemes hercogu bibliotēkā Pēterpilī“. — Filologu biedrības raksti, 1925, 5, p. 106—125). Spolu s anglickými překlady jsou zde zveřejněny také výňatky z článku A. Augstkalnise „Veclatviešu rakstu apskats“ (Rakstu krājums, 1930, 20, p. 109—110) a z článku J. Ževerise „Veci latviešu valodas pieminekļi rokrakstos“ (Izglītības ministrijas mēnešraksts, 1937, 5, p. 619—621), jakož i článek K. Dravinise „Latviešu gramatikas materiāli Mārtiņa Bichnera albumā“ (In honorem Endzelini, Chicago, 1960, p. 107—113).

Třetí kniha je věnována gramatice Georga Dresela (Dreszell) „Gantz kurtze Anleitung zur Lettischen Sprache“, vydané roku 1685 v Rize. Obsahuje faksimilní text gramatiky, anglický překlad, velmi rozsáhlé komentáře (s. 147—421) a rejstřík lotyšských slov.

Je velmi potěšitelné, že se v Austrálii nacházejí prostředky (The Australian Research Grants Committee) na vydávání takových děl, ale samozřejmě nejdůležitější je, že tam působí člověk schopný taková díla připravit.

Algirdas Sabaliauskas

PAMÁTNÍK JAZYKU OTCŮ

Zvraty osudu bývají nečekané. Někdy to, co se už zdá být navždy ztraceno, znovu nečekaně ožije a v okamžiku zazáří v celé své kráse, aby povstalo k novému

189