LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XL (1998)

Dalia PAKALNIŠKIENĖ

Klaipėdská univerzita

NĚKTERÉ RYSY SÉMANTICKÉHO VÝVOJE INFIGOVANÝCH A sta-Kmenových SLOVES

Litevská infixová a sta-kmenová slovesa se vyznačují specifickou sémantikou, morfologickou strukturou a morfonologickými zvláštnostmi kořene. Početná skupina těchto sloves (podle údajů z různých zdrojů jich je přes 1000) se formovala v několika etapách, přičemž získávala nové rysy a zachovávala archaické vlastnosti (Pakalniškienė 1996). Tento článek přináší přehled některých rysů sémantického vývoje těchto sloves. sémantinės

1. Infixová a sta-kmenová slovesa mají ve východobaltských jazycích specifické funkce, a proto je nepochybné, že při utváření východobaltských infixových a sta-kmenových sloves hrála zvlášť důležitou roli kategoriální sémantika. Proto je třeba velmi stručně shrnout etapy vývoje abstraktní sémantiky.

1.1. Podle názoru mnoha badatelů (Kuiper 1937: 202–203; Kölln 1969: 26; Kazlauskas 1968: 333) je jedním ze starých významů infixu terminativní. Indoevropská slovesa označovala děj s vymezeným trváním a od ostatních sloves se lišila jedním z aspektů kategoriální sémantiky – povahou děje. Další aspekt kategoriální sémantiky – aktivita činitele a vztah k objektu nebyl v této etapě důležitý: infixová slovesa mohla označovat jak aktivní, tak i samovolný děj.

1.2. ve východobaltských jazycích získal infix, stejně jako formant sta, nový význam – mutativní, jehož vznik souvisí s utvářením dvojic sloves v diatezní opozici. Podle J. Stepanova (Stepanov 1976) neměla diateze v jiných indoevropských jazycích význam, mnohem důležitější byl charakter děje. Ve východobaltských jazycích se část kořenů se střídáním vokálů diferencovala z hlediska diateze, například: otáčí / otáčí se, ohýbá / ohýbá se, bije / rozbíjí se, zabořuje / zabořuje se atd. Mezi členy opozice se vytvořila kategoriální sémantická opozice causativa / resultativa.

1.3. Na základě této opozice se v litevštině utvářela také nová sémantická slovotvorná opozice durativa / terminativa, jejíž členy se kategoriálně sémanticky diferencovaly podle povahy děje (slovesa s nevymezeným a vymezeným trváním), například: šaukia / -šunka, kvėpia / kvimpa, žiba / žimba a podobně.

55

2. Spolu s kategoriálním významem se utvářela také svébytná konkrétní sémantika probíraných sloves. Členům opozice causativa / resultativa je vlastní význam změny struktury / strukturální změny, obvykle rozebírání, boření, ohýbání / rozpadání, hroutění, ohýbání (ostatní významy – pohybové, fyziologických či psychických procesů, posesivních vztahů – jsou vzácné). Taková lexikální sémantika velmi dobře vyhovovala rozrůzňování kořenů se samohláskovou alternací – kategoriální významy sloves se přísně rozlišovaly z hlediska diateze, srov.: smeigia (působení, aktivní děj, obvykle mechanický) / sminga (výsledek, samovolný děj). Některá infixální a sta-kmenová slovesa vyjadřující změnu struktury mají sklon nabývat nových významů. Opoziční dvojice sloves se začínají lišit podle lexikálně-sémantických skupin. Zdá se, že pozorované sémantické změny nejsou náhodné; lze v nich rozpoznat určitou zákonitost a tendence.

2.1. Sémantická struktura sloves označujících změnu struktury se nezřídka obohacuje o významy psychických či fyziologických procesů (tento rys má přibližně 10 procent zkoumaných výsledků). Obvykle ia-kmenové kauzativy označují destruktivní mechanický děj, zatímco infixální, resp. sta-kmenová rezultativa – rozpadání, hroutění, ohýbání. Vedle nich se však objevují i zmíněné významy psychických či fyziologických procesů, srov.: 1 riėkti, riėkia, riėkė ‘odkrojit z bochníku chleba nebo koláče krajíc; rozorat úhor; poprvé orat…’ / 2 rikti, rińka, riko ‘ztrácet rozvahu; rozpadat se; chybovat; plést se; udělat něco chybně’, 3 rikti, riksta, riko ‘kazit se, zhrubnout, zpychnout, rozhořčit se’ (lot. riekt, riecu, riecu ‘krájet krajíc’ / rikt, rikst, rika ‘zmýlit se, udělat chybu’); svėgti, svėgia, svėgė ‘hodit; uhodit; zabít’ / svįgti, svįnga, svįgo ‘zajímat se, velmi zatoužit, zamilovat se’; spriėgti, spriėgia, spriėgė ‘dát štulec; hodit; vrhnout’ / sprýgti, sprýgsta, sprýgo ‘slzet’; miėšti, miėšia, miėšė ‘vytvářet směs; míchat; ředit; kalit…’ / mišti, myšta || mińša || mińšta, mišo ‘sdružovat se, míchat se; rozpadat se, hroutit se…’; griežti, griežia, griežė ‘řezat, vyřezávat, rýt’ / 1 grįžti, grįžta, grįžo ‘pohádat se, svářit se; zamilovat se’; rėižti, rėižia, rėižė ‘napnout svaly natahované či ohýbané části těla’ / rýžtis, rýžtasi, rýžosi ‘pevně se rozhodnout něco udělat; umínit si’; stiėpti, stiėpia, stiėpė ‘zvedat vzhůru; natahovat, táhnout’ / stįpti, stįmpa || stįpsta || stēm pa || stīm psta || ⁰stypsta, stipo ‘přestat žít; zemřít; trpět hladem, nouzí, zimou; strnout, ztuhnout’ (lot. stiept, stie pju, stiepu ‘natahovat, táhnout, rozšiřovat’ / stipt, stipstu || stīpu, stipu ‘tuhnout, tvrdnout’); trėkti, trėkia, trėkė ‘kazit, ničit; špinit, potírat’ / trikti, trin ka, triko ‘rozpadat se, klouzat, kazit se; míchat se, řádit’; rėmti, rėmia, rėmė ‘dát opěru, kopnout; držet; stavět’ / 1 rìmti, rìmsta, rìmo ‘být, stávat se klidným; přestat se pohybovat, dělat hluk’, 2 rìmti, rìmsta, rìmo ‘opírat se’ (lot. *remt, remju, rėmu ‘opírat se’ / rimt, rimstu, rimu ‘stávat se klidným, tichým’); trėmti, trėmia, trėmė ‘odhánět, odstrkovat, odstraňovat; krotit…’ / trìmti, trìmsta, trìmo ‘uklidňovat se; přestávat, ustávat…’ (lot. tremt, tremju, trēmu ‘dupat nohama; tlačit, drtit, pěchovat’ / trimt, trimstu, trimu ‘třást se’); dérgti, dérgia, dérgė ‘špinit, hyzdit; ničit, kazit’ / 1 dirgti, dirgsta, dirgo ‘být špiněn, vlhnout, hubnout, chřadnout;…kazit se, zkažit se, chátrat, rozmazlovat se’; 2 smėl gti, smėl gia, smėl gė ‘ohromovat, utlačovat’ / 1 smilg-ti, smilgsta, smilgo ‘pociťovat touhu’, 2 smilgti, smilgsta, smilgo ‘bolet, pobolívat’;

56

vėngti, vėngia, vėngė ‘snažit se vyhnout, bát se’ / -vingti, -vingsta, -vingo ‘zdivočet, rozmazlit se’ (srov. vingis ‘zakřivení’, původní význam vėngti tedy byl ‘ohýbat’ < ide. *u̯engh- ‘ohýbat’); praūsti, praūšia, praūšė ‘omývat vodou, mýt, oplachovat (obličej)…’ / prūšti, prūšta || prūnša, prūšo ‘prospívat; dařit se, sílit; být chytřejší, vzdělávat se; chátrat’ (lot. praūšties, praušūos, praušuõs ‘stávat se silnějším, větším, mohutnějším’); bláūsti, bláūsia, bláūšė ‘mračit se, blednout’ / blūsti, blūšta || blūsa, blūso ‘dřímat; klížit očima’; 1 blūsti, blūsta, blūso ‘tamtéž’; 1 knóbti, knóbia, knó-bė ‘klovat (zobákem), zobat’ / 2 knóbti, knóbsta, knóbo ‘zesmutnět, svěsit nos’; 1 krópti, krópia, krópe ‘dělat něco namáhavě, s velkým úsilím (*škrábat se s něčím)’ / 2 krópti, krópsta, krópo ‘mizet, ubývat’; 1 skróbti, skróbia, skróbė ‘dlabat’ / 2 skróbti, skróbsta, skróbo ‘vysychat, chřadnout, hubnout’ (lot. skrabt, skrābju, skrābu; skrabt, skrabstu || skrabu, skrabu ‘dlabat, škrábat’); 1 krūšti, krūša, krūšo ‘drtit zrní v hmoždíři; tlouct, pěchovat’ / krūšti, krūšta, krūšo ‘hubnout, chátrat; rozpadat se, mizet’, 2 kriūšti, kriunša || ⁰kriūšta, kriūšo ‘stárnout, chátrat, slábnout, hubnout’; 1 kàpti, kàpa, kà-pe ‘postupně sekat’ / 2 kàpti, kãmpa, kãpo ‘unavovat se, trápit se; otupovat, tupit’; skàbti, skàbia, skàbė ‘otrhávat’ / skàbti, skãmba, skàbo ‘oškubat, zchudnout’.

2.2. Méně často slovesa změny struktury nabývají významů chemických a biologických procesů – k v a š e n í, z r á n í. Vztahy mezi opozity bývají obvykle ‘h l o d a t, k r á j e t, d r á s a t’ / ‘k y s n o u t’, srov.: giežti, giežia, giežė ‘žrát, hlodat, škrábat v krku…’ / gižti, gýžta || giñža, gižo ‘začít kysnout’; 1 kìrsti, kerta, kirto / 2 kìrsti, kìrsta, kirto ‘začít hořknout; tuhnout, houstnout, kvasit, kysnout’; 1 kìrpti, kèrpa, kirpo / 2 kìurpti, kìursta, kìurpo ‘začít kvasit, kysnout’; 1 skóbti, skó-bia, skóbe ‘hoblovat, dlabat; trhat, řezat’ / 2 skóbti, skóbsta, skóbo ‘kvasit, kysnout’ (lot. skābt, skābstu, skābu ‘kysnout’), nebo ‘k r á j e t, d r á s a t, l u p a t’ / ‘z r á t, d o z r á v a t, r o z v í j e t s e’: gvėlsti, gvėldžia, gvėldė ‘drásat, brát, loupit, krást’ / gvìlsti, gvìlsta, gvìldo ‘zrát, dozrávat; přehřát se’; gvėlbtì, gvėlbia, gvėlbe ‘drásat, loupit, krást’ / gvìlbti, gvìlbsta, gvìlbo ‘zrát, dozrávat’; 1 rėžti (|| rėžti), rėžia, rėžė ‘řezat něčím ostrým’ / 2 rýžti, rýžta, rýžo ‘pučet (o pupenech); nabývat, zvětšovat se’.

3. Lexikální sémantika sloves, která vytvářejí slovotvornou opozici durativa / terminativa, se značně liší od sémantiky členů opozice causativa / resultativa. Většina sloves tohoto typu označuje zvuky, fyziologické či psychické procesy, méně často pohyb, změnu struktury. Změny lexikálního významu jsou velmi vzácné a poněkud odlišného charakteru – vedle významů chemických se objevují významy psychických, nebo vedle významů pohybových – chemických, psychických procesů, srov.: dvókti, dvókia, dvókė ‘páchnout; hnít, zapáchat’ / dvókti, dvóksta, dvóko ‘kazit se, hnít a zapáchat; točit se, bláznit’, dvàkti, dvànka, dvàko ‘hloupnout, bláznit’; 1 dvañkti, dvañkia, dvañkė ‘zapáchat’ / 2 dvañkti, dvañksta, dvañko ‘hloupnout’; 1 kirbėti, kirba, kirbėjo ‘pohybovat se, vrtět se, chvět se; hemžit se’ / 1 kìrbti, kìrbsta, kìrbo ‘kysnout, začít kvasit’, 3 kìrbti, kìrbsta, kìrbo ‘začít zajímat’. Sémantika sloves v opozici durativa / terminativa tedy není charakterizována změnami sémantické struktury – opozita obvykle náležejí k téže lexikálně-sémantické skupině a liší se pouze svým kategoriálním významem.

57

4. Nejnovější vrstva infixových sloves a sloves s kmenem na -sta- – imitativy – zdědila nejcharakterističtější rysy kategoriální a lexikální sémantiky chronologicky starších sloves pocházejících z apofonických kořenů. Všechna vyjadřují změnu struktury, obvykle d e s t r u k c i (archisémata „scvrkávat se, smršťovat se, mizet, hynout“ nebo „nadouvat se, bobtnat“), která často přechází do sféry psychických či fyziologických procesů, například: kiùsti, kiùǹta, kiùto „zatnout, vysychat; umírat; dostávat se“; plė́pti, plèm̀pa, plė́po „sklánět se, rozšiřovat se; bláznit“, pliõpti, pliõpsta, pliõpo „tamtéž“; čìpti, čìmpa, čìpo „tříštit se; strádat, chřadnout, upadat“ atd. Lexikální význam těchto sloves často určuje sama morfonologická struktura kořene. Například slovesa, jejichž kořeny začínají souhláskovými skupinami kn, gn, vyjadřují s k l á n ě n í, n a k l á n ě n í s m ě r e m d o l ů, s e s u v á n í (knàpti, knàbti, ⁰kniobti, knėbti, kniùbti, ⁰gne bti, gniùbti, knýkti, knùsti, kniùžti, gniùšti); kv, gv – d ý c h á n í, z á v r a ť, p o m a t e n o s t (kvàipti, kvaìsti, kvė́kti, kvàikti, kvė́kti, kvàkti, gvaibti, sveibti, grėbti).

Z hlediska synchronie tvoří infixová slovesa a slovesa s kmenem na -sta- skupinu lexémů, která je poměrně jednotná formou i obsahem, avšak popsané sémantické zvláštnosti ukazují, že se utvářela nikoli najednou, nýbrž v určitých etapách. Analýza kategoriální a lexikální sémantiky sloves je proto důležitá jak pro etymologický výzkum, tak pro určování příbuznosti litevských slov a tendencí soužití a vývoje významů.

Došlo 30. 12. 1997

LITERATŪRA

K a z l a u s k a s J. 1968: Lietuvių kalbos istorinė gramatika, Vilnius: Mintis.

K ö l l n H. 1969: Oppositions of voice in Greek, Slavic and Baltic. – Det Kongelige Danske Videnskabernes Selskab Historisk – filosofiske Meddelelser 43 (4), Köbenhavn.

K u i p e r F. B. J. 1937: Die Indogermanischen Nasalpräsentia, Amsterdam.

P a k a l n i š k i e n ė D. 1996: Lietuvių kalbos intarpinių ir sta-kamienių veiksmažodžių diachroniniai sluoksniai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 36, Vilnius, 83–86.

S t e p a n o v J. S. 1976–1978: Vid, zalog, perechodnost’ (Balto-slovjanskaja problema). – Izvestija AN SSSR. Ser. Lit. i jazyka 35 (5), 408–420; 36 (2), 135–152.

SOME SEMANTICAL FEATURES OF THE INFIX AND sta-STEM VERBS

Summary

Infix and sta-stem verbs have specific functions in the Baltic languages, so categorical and lexical semantics played an important role in the formation of these verbs. Simultaneously with the cathegorical semantics (i.e. the new meaning of spontaneous passive action etc.), lexical semantics was changing. The verbs of different diachronical layers (causativa / resultativa, durativa / terminativa, imitatitives) have specific lexical meanings.

58