ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

XLVII (2002), 41–54

Indoevropský genitiv agenta u určitých sloves a participií^*

William R. Schmalstieg

The Pennsylvania State University

Příklady užití určitého slovesa a genitivu s funkcí agenta jsou uvedeny ze staré indoárijštiny, staré perštiny, tochárštiny, řečtiny a slovanských jazyků. Dále se navrhuje, že genitivní objekt u některých tříd sloves, např. indoevropských sloves s příponou *-é-, mohl původně fungovat jako agent a že etymologickým subjektem byl pacient.

V tomto článku bych rád uvedl několik příkladů genitivu agenta (nebo snad lépe genitivu původu) u určitých sloves v některých indoevropských jazycích jiných než baltské jazyky¹. Etymologická posesivní interpretace je vždy možná u konstrukcí s pasivními participii, zdá se mi však zbytečné podávat jedno vysvětlení pro konstrukce s určitými slovesy a druhé pro konstrukce s pasivními participii, ačkoli předpokládám, že v zásadě by se konstrukce s určitými slovesy daly vysvětlit jako analogické konstrukcím s participii. Nejprve bych uvedl příklad užití genitivu agenta u určitého slovesa ze staré perštiny (Cardona 1970: 2; Kent 1953: 133):

(1)

avāy ūvijyā arikā āha

NOM. PL. MASC. NOM. PL. NOM. PL. MASC. 3 PL. IMPERF.

Elamité nevěrní byli

u-tāšam Auramazdā naiy ayadiya

CONJ.-GEN. PL. MASC. NOM. SG. MASC. NEG. 3 SG. PSV. IMPERF.

a jimi Ahuramazda nebyl uctíván

„Elamité byli nevěrní a Ahuramazda jimi nebyl uctíván.“

Note the Old Indic example with a finite verb (Jamison 1979: 134):

Rád bych zde poděkoval prof. Vytautu Ambrazasovi a prof. Algirdasi Sabaliauskasovi za přečtení dřívějších verzí tohoto článku a jejich připomínky. Rád bych také poděkoval prof. Giedriusi Subačiusovi za přepis pasáže z Rhesovy Bible v knihovně Newberry Library v Chicagu. Ačkoli jsem ho v tomto článku přímo nezmínil, rád bych vyjádřil poděkování prof. Axelu Holvoetovi, s jehož závěry často nesouhlasím, ale jehož články mi pomohly při revizi a formulování vlastních myšlenek. Jeho článek z roku 2001, citovaný v seznamu literatury, byl bezprostředním podnětem k napsání tohoto článku.

¹ Haudry (1977: 409) writes that the subjective genitive and the genitive of belonging go back to the same origin as the genitive of agent, viz. the genitive of source, which when used with the passive participles denotes the author of the action and is opposed to the instrumental which denotes the element in contact, the object possessed or the instrument of the process.

42 |

WILLIAM R. SCHMALSTIEG

(2)

idáṃ tyát NOM. SG. NEUT. toto ono pātram NOM. SG. pohár indrapāṇam, NOM. SG. Indrův nápoj índrasya GEN. SG. Indrou

priyám NOM. SG. NEUT. drahý amṛ́tam NOM. SG. NEUT. nesmrtelný apāvi 3RD SG. PSV. AOR. byl vypit

„Tento právě pohár, Indrův nápoj, drahý, nesmrtelný, byl vypit Indrou.“

A Tocharian B example of the genitive of agent is given below (Krause, Thomas 1960: 83):

(3)

srukor NOM. SG. smrt aíśaumyepi GEN. SG. moudrým (mužem) olypo ADV. velmi [ri]toy(tā)r 3RD SG. MIDDLE OPTATIVE má být hledán

„Smrt by spíše měla být hledána nějakým mudrcem.“

„Smrt by měl spíše hledat moudrý muž.“

Nyní je dobře známo, že v dějinách jazyků se předložka postupem času stává oporou prosté koncovky pádu. Učitelé jazyků obvykle svým studentům říkají, že ta či ona předložka vyžaduje ten či onen pád nebo pády, avšak ve skutečnosti tomu historicky bývá zpravidla právě naopak. Předložka (jako určitý druh etymologického příslovce) podporuje původní pád. Nahrazení lat. īre Romam výrazem īre ad Romam „jít do Říma“ je dobře známé, existuje však také mnoho dalších příkladů. Krys’ko (1997: 121–122) například píše, že se v ruštině během utváření kategorie přímého předmětu posiluje protiklad mezi předmětnými a okolnostními tvary, v důsledku čehož je akuzativ prostorového předmětu, který spojuje lexikálně lokativní a funkčně předmětnou kategorii, tj. je označen jak okolnostním, tak předmětným významem, postupně nahrazován předložkou čerez „skrz“ a pádem. Je zajímavé, že Krys’ko předpovídá, že prostý akuzativ předmětu u sloves pohybu bude postupně nahrazen konstrukcí s předložkou a předmětem, jak se již stalo u některých konstrukcí, např. perelet’ čerez zabor „přelézt přes plot“, pereletet’ čerez more „přeletět přes moře“.

V řečtině začala předložka ὑπό „od, ze strany“ podporovat genitiv ve významu činitele. Tedy:

(4)

ἠνάγκασμαι ὑπὸ τῶν γεγενημένων... τούτου κατηγορεῖν 1 SG. PSV. AOR. PREP. GEN. PL. GEN. PL. GEN. SG. INF. Jsem nucen tím, co se stalo... obvinit tohoto

„To, co se stalo, mě nutí obvinit tohoto muže.“ (Goodwin, Gulick 1958: 261.)

Paul Andersen (1991: 123) showing how in Greek the introduction of an agent can change the interpretation of an active intransitive construction to a passive construc-

THE INDO-EUROPEAN GENITIVE OF AGENT

43

tion uvádí následující příklady (Herodotos 3, 15, 4):

(5) αἷμα ταύρου πιών ἀπέθανε παραχρῆμα ACC. SG. GEN. SG. NOM. SG. MASC. PAST ACT. PART. 3 SG. AOR. ADV. krev býka vypiv zemřel ihned „Vypiv býčí krev, zemřel na místě.“ (Herodotos 7, 213, 2)

(6) ἀπέθανε ὑπό ’Αθηναδέω ἀνδρός Τρηχινίου 3 SG. AOR. PREP. GEN. SG. GEN. SG. GEN. SG. MASC. zemřel rukou Athenada, muže z Trachíny „Byl zabit mužem z Trachíny (jménem) Athenadas.“

With regard to Old Church Slavic Vaillant wrote (1964: 189) that the agent of a passive verb may be rendered by the instrumental or otъ plus the genitive. Vaillant (1964: 195) gives the example from Matthew 3.6:

(7) krъštaaxo sę otъ nego 3 PL. IMPERF. REFL. PTCL. PREP. GEN. SG. byli pokřtěni jím „Byli jím pokřtěni.“

Přidání otъ pouze posiluje původní význam genitivu agenta.

Výše jsem uvedl doklady užití genitivu agenta s určitým slovesem ve staroperštině, staroindičtině, tocharštině, řečtině a slovanských jazycích. Zdá se mi tedy, že indoevropský původ této konstrukce je velmi pravděpodobný.

Vycházeje z předpokladu, že nemotivovaná syntax má původ v motivované sémantice, navrhuji, že nemotivovaný genitivní pád, který vyžadují určitá slovesa, je odrazem staršího agentního významu. Ze synchronního hlediska bychom řekli, že takové a takové sloveso vyžaduje určitý pád, ale není pro to žádná motivace. V mnoha konstrukcích lze tedy chápat podmět původně jako předmět (nebo patiens) děje či stavu a genitivní předmět jako agenta nebo zdroj děje či stavu. Když indoevropský jazyk přešel od ergativní typologie k typologii nominativně-akuzativní, začal být původní patiens vnímán jako podmět a analýza vět starého ergativního typu se změnila.

Tak například některé staroanglické konstrukce se tradičně nazývají „neosobní“, ačkoli Visser (1963: 20) považuje tento termín za nesprávné označení. Podle Visssera (1963: 23): „Tato konstrukce bývá poměrně často doprovázena doplněním v podobě podstatného jména nebo zájmena v genitivu... nebo předložkou (for, of, æt, to atd.) + podstatným jménem... Protože je vhodné mít název pro doplnění v podobě (zá)jména v genitivu, budeme je nazývat KAUSATIVNÍM PŘEDMĚTEM, neboť ve většině případů vyjadřuje příčinu či podnět děje nebo stavu označeného slovesem, které rozvíjí.“ Visserův termín „kauzativní předmět“ je velmi příhodný, protože odpovídá představě, že genitiv označuje agenta nebo zdroj, který vyvolává děj či stav. Příklad:

44 | WILLIAM R. SCHMALSTIEG

(8) him sceamode ðæs mannes DAT. SG. 3 SG. PRET. GEN. SG. MASC. GEN. SG. jemu zahanbilo toho muže „styděl se za toho muže.“

Tomuto „neosobnímu konstruktu“ s „kauzativním objektem“ pravděpodobně předcházel osobní konstrukt, rovněž s „kauzativním objektem“. Ve staré angličtině nahradil dativní objekt původní nominativní podmět. Srovnejme gótský příklad s příbuzným slovesem (Lukáš 9.26):

(9) saei... skamaib sik meina NOM. SG. 3 PRES. REFL. GEN. SG. kdokoli se stydí za mě „kdokoli se za mě stydí“ (Streitberg 1919: 131)

According to Erhart (1980: 182) Indo-Iranian fourth class verbs (those in -ya) were originally stative, but some had developed into passives already in the Indo-Iranian period. Let us compare the following sentence from Old Indic (Macdonell 1916: 319):

(10) ānnasya tṛṇyati GEN. SG. 3RD SG. PRES. nějakým jídlem se občerstvuje „Občerstvuje se trochou jídla.“

Podle výkladu v učebnicích sloveso tṛp- řídí genitiv, ale povšimněme si, že toto sloveso patří do čtvrté třídy indických sloves a že syntaktický výklad lze obrátit, předpokládáme-li genitivní agens (nebo Visserovými slovy kauzativní objekt) a nominativní patiens. Větu pak lze chápat takto: „jídlo ho občerstvuje“. Uvažujme nyní následující latinský příklad:

(11) pudet mē tuī 3 SG. PRES. ACC. SG. GEN. SG. stydí se mě za tebe „Stydím se za tebe.“ (Bennett 1945: 140)

I toto lze chápat jako: „ty mě zahanbuješ“. Srovnejme výše uvedený staroanglický příklad (8) a gótský příklad (9). Hermann (1926: 286–287) spojuje latinská slovesa na *-ē- s litevskými stavovými slovesy na -ė-, která často vyžadují genitivní objekt; srov. litevskou větu od Basanavičiuse:

(12) o jéí tù manęš taip bjaurési CONJ. CONJ. NOM. SG. GEN. SG. ADV. 2 SG. PRES. ale pokud jsi mnou tak znechucen „ale pokud jsi ze mě tak znechucen“.

THE INDO-EUROPEAN GENITIVE OF AGENT

45

Sloveso bjaurētis „být odpuzován“ je sloveso s kmenem na -ē- (<*-ē-). Lze tomu rozumět takto: „ale když tě tak odpuzuju“.

Mezi další litevské příklady patří:

(13) Vaikas svečių drōvisi (inf. drovėtis)

NOM. SG. GEN. PL. 3 PRES.

child by guests is made shy (DŽ 1993: 13)

„Dítě se před hosty stydí, tj. stydí se v přítomnosti hostů.“

Lze to také obrátit a chápat jako „Hosté přivádějí dítě do rozpaků“.

(14) Manęs visi bōdis (inf. bodėtis)

GEN. SG. NOM. PL. 3 PRES.

mnou jsou všichni obtěžováni (LKŽ, 966)

„Všichni jsou mnou obtěžováni“, čemuž lze rozumět jako „Obtěžuji všechny“.

Slovesa v příkladech (9) až (14) výše patří do stejné indoevropské třídy stavových sloves a všechna zde mají genitivní předměty neboli, Visserovým termínem, „kauzativní předměty“. Mnoho dalších příkladů a poněkud podobné závěry viz také Ambrazas (2001a: 29–34).

Podle mého názoru nelze analýzu genitivu agenta oddělit od analýzy instrumentálu, s nímž genitiv v určitých syntaktických kolokacích soupeří². Všimněme si následující litevské věty (Paulauskienė 1979: 99):

(15) žēmė ēsti sniegū (sniego) nuklōta

NOM. SG. 3 PRES. INSTR. SG. GEN. SG. NOM. SG. FEM.-T-PART.

země je sněhem (sněhem) pokrytá

„Země je pokryta sněhem (sněhem).“

V tomto případě by užití instrumentálu sniegū označovalo, že sníh je považován za nástroj, zatímco užití genitivu sn一ego by označovalo, že sníh je původcem děje.

² Nyní lze podobnou dichotomii uplatnit na podstatná jména s kmenem na *-o. Nominativ singuláru na *-s (pravděpodobně starý ergativ) lze pak považovat za zdroj děje, na rozdíl od nominativu singuláru na *N (= *-m nebo *-n, pravděpodobně starý instrumentál), který lze považovat za nástroj. Důvodem přiřazení životných podstatných jmen k morfologické kategorii *-s je to, že častěji fungují jako zdroj děje.

To může vysvětlovat, proč mají taková latinská podstatná jména jako gladium „meč“, scutum „štít“, caelum „nebe“ starší alternativní nominativy singuláru gladius, scutus, caelus. Srov. také řec. ζυγόν „pluh“ vedle ζυγός. Původně závisela volba nominativu singuláru na mluvčím vnímání funkce podmětu, totiž buď jako zdroje (s koncovkou *-os), nebo jako nástroje (s koncovkou *-oN). Je samozřejmě známý jev změny rodu u adjektiv, např. lat. bon-us, bon-um, bon-a atd.; u podstatných jmen však předpokládám různé původní funkce tvarů nominativu singuláru *-os, *-oN, *-ā, ačkoli v tuto chvíli bych nedokázal vysvětlit rozdíl mezi *-oN a *-ā, přičemž pro druhé z nich Haudry (1977: 449) navrhuje původní instrumentální funkci. Srovnává formu instrumentální funkce kmene na *-ā a nominativ singuláru v latinských větách (1) miles sagitta hostem vulnerat „voják zraňuje nepřítele šípem“ a (2) militis sagitta hostem vulnerat „vojákův šíp zraňuje nepřítele“. To by vysvětlovalo, proč se tentýž kořen může v příbuzných jazycích vyskytovat jako maskulina či neutra s kmenem na *-o nebo (většinou feminina) s kmenem na *-ā.

46 |

WILLIAM R. SCHMALSTIEG

nebo zdrojem děje. Je třeba poznamenat, že agentivní užití genitivu se neomezuje na živé bytosti. Mezi další příklady citované Paulauskienė (1979: 99) patří:

(16) Daiktinis ar veiksmìnis simbolis būvo užstelbtas

NOM. SG. CONJ. NOM. SG. NOM. SG. 3 PRET. NOM. SG. -T- PART.

materiální nebo aktivní symbol byl potlačen

īr užtemdytas žodiniu apvalkalu (žodinio apvalkalo)

CONJ. NOM. SG. -T- PART. INST. SG. INST. SG. GEN. SG. GEN. SG.

a zastřen slovním obalem (slovní obal)

„Materiální nebo aktivní symbol byl potlačen a zastřen slovním obalem.“

(17) Bendruomenės istorijos kūrimas yra

GEN. SG. GEN. SG. NOM. SG. 3 PRES.

společnosti dějin tvoření je

neįžvelgiama paslaptim (neįžvelgiamos paslapties) pridengtas...

INST. SG. INST. SG. GEN. SG. GEN. SG. NOM. SG. MASC. -T- PART.

skrytý neproniknutelným tajemstvím (skrze neproniknutelné tajemství)

„Založení dějin obce je skryto neproniknutelným tajemstvím (skrze neproniknutelné tajemství).“

Je třeba říci, že zde nejsou původce a prostředek (nebo snad zdroj a cesta) jasně rozlišeny, ačkoli ve většině případů by je litevština rozlišovala zcela jasně (Paulauskienė 1979: 99). I u sloves na -ėti však pozorujeme souběžné užívání genitivu a instrumentálu, srov. následující příklad s (14) výše:

(18) Kai jisai sirgo, visi juō bodėjosi

SPOJ. NOM. SG. 3. OS. NOM. PL. INSTR. SG. 3. OS.

Když byl nemocný, všichni s ním byli rozmrzelí.

„Když byl nemocný, všichni byli na něj rozmrzelí.“ (LKŽ, 967)

V příkladu (3) výše jsem uvedl tocharijský příklad s genitivem agenta. Vedle genitivu však mohou v tocharštině jako pády prostředku a agenta fungovat také instrumentál (u neživých) a perlativ (u živých). Srov. následující příklad z tocharštiny A (Krause, Thomas 1960: 84; Lane 1947: 49):

(19) mā poryo tskāmsamtār mā wāryo

ADV. INSTR. SG. 3. PL. MEDIUM. PŘÍT. ADV. INSTR.

nejsou spalováni ohněm, nejsou spalováni vodou

THE INDO-EUROPEAN GENITIVE OF AGENT | 47

sikamtār mā lāñcā pārtsi vātēnc 3 PL. MIDDLE PRES. ADV. PERLATIVE PL. INF. 3 PL. PRES. smyti pryč ne králi vzít mohou „Nejsou spalováni ohněm, nejsou smýváni vodou, králové je nemohou odnést…“

Výše jsem u řeckých příkladů (4) a (6) zaznamenal genitiv agenta řízený předložkou ὑπό. Řecký dativ má funkci instrumentálu, neboť řečtina instrumentál z protoindoevropštiny nepřevzala. Řeckému střídání genitivu a dativu tedy odpovídá litevské střídání genitivu a instrumentálu. Povšimněme si příkladů ze Schwyzera (1966: 526):

(20) ἐδάμη ὑπὸ χερσί ποδώκεος Αἰακίδαο 3 SG. PSV. AOR. PREP. DAT. PL. GEN. SG. GEN.SG. byl zabit rukama rychlonohého Aiakovce „Byl zabit rukama rychlonohého Aiakovce.“ (Iliada II, 860)

(21) σῷ ὑπὸ δοὐρὶ πόλιν πέρθαι DAT. SG. PREP. DAT. SG. ACC. SG. MIDDLE INFINITIVE tvým kopím město být zpustošeno „město, které má být zpustošeno tvým kopím“ (Iliada XVI, 708)

Stejně jako u genitivu slouží předložka ὑπό pouze k posílení původního instrumentálu. Skutečnost, že se ὑπό užívá jak s genitivem (s agentním významem), tak s dativem (s instrumentálním významem), ukazuje, že původní rozdíl ve významu byl určen pádem, nikoli předložkou.

Užití instrumentálu s pasivem (na rozdíl od genitivu jako ve větě [2] výše) je doloženo ve staré indoárijštině (Jamison 1979: 131):

(22) adbhír góbhir mrjyate INSTR. PL. INSTR. PL. 3 PRES. vodou kravami je omýván „Je omýván vodou (a) kravami (= mlékem).“

(23) sá mrjyámānaḥ kavíbhiḥ... NOM. SG. MASC. NOM. SG. MASC. PSV. PART. INSTR. PL. on (= sóma), omýván kavíy…

According to Haudry (1977: 414) the use of the instrumental as an agent in Old Indic is a result of the extension of the subject of origin to the subject of instrument. Haudry writes that this results from the fact that ṛṣayo hinvanti ‘the seers incite’ and the innovation matāyo hinvanti ‘the thoughts incite’ are parallel, so that the parallel to matíbhiḥ hitá ‘incited by the thoughts’ would be ṛṣibhir hitá ‘incited by the seers’.

48 |

WILLIAM R. SCHMALSTIEG

V ruštině je konkurence mezi genitivem původce a instrumentálem zřejmá na tomto příkladu z Pověsti o Igorově tažení, srov. Jakobsonovu rekonstrukci (1966: 170):

(24) Poskěpani sabljami kalenymi šelomi NOM. PL. MASC. PAST PSV. PART. INSTR. PL. INSTR. PL. NOM. PL. rozštípnuté šavlemi kalenými přilby Ovarbskïi otъ tebe, Jarъ ture Vъsevolode! NOM. PL. MASC. PREP. GEN. SG. VOC. SG. VOC. SG. VOC. SG. Avaři tebou Drsný Býku Vsevolode! ‘Kalenými šavlemi jsou rozštípnuty avarské přilby – tebou, Drsný Býku Vsevolode!’

V moderní ruštině se toto rozlišení samozřejmě vytratilo, a tomu odpovídají i takové moderní ruské fráze jako (25) a (26):

(25) napisano NOM. SG. NEUT. PAST PSV. PART. mnoju INSTR. SG. ‘napsáno mnou’

(26) napisano NOM. SG. NEUT. PAST PSV. PART. karandašom INSTR. SG. ‘napsáno tužkou’

by se v litevštině vyjádřilo větami (27) a (28), v tomto pořadí; viz Paulauskienė (1979: 99).

(27) parašyta NOM. SG. NEUT.-T-PART. màno GEN. SG. ‘napsáno mnou’

(28) parašyta NOM. SG. NEUT.-T-PART. pieštukù INSTR. SG. ‘napsáno tužkou’

V moderní ruštině pozorujeme vývoj paralelní k vývoji ve staré indoárijštině, totiž nahrazení genitivu instrumentálem (s otъ). Konkurence mezi genitivem a instrumentálem se objevuje také ve větách ve staré indoárijštině, které z Patañjaliho citují Wackernagel a Debrunner (1954: 582):

(29) idam aheḥ sṛptam ADV. GEN. SG. NOM.-ACC. SG. NEUT. -T- PART. zde had se plazil

THE INDO-EUROPEAN GENITIVE OF AGENT

49

(30) ihāhinā (= iha + ahinā) srptam

ADV. INSTR. SG. NOM.-ACC.SG.NEUT. -T-PART.

zde had se plazil

‚Had se plazil sem.‘

V moderní arménštině se participium na -c používá s genitivem agenta, který zřejmě nesahá až do indoevropského období a je třeba jej považovat za inovaci, na rozdíl od užití genitivu s participiem na -l, které je nejspíš starobylé. Povšimněme si moderního arménského příkladu (Fairbanks and Stevick 1975: 227):

(31) im barekami grac girk’a hetak’akir ē

POSS. PRON. GEN. SG. PAST PART. NOM. SG. NOM.SG. 3 PRES.

mou přítelem napsaná kniha zajímavá je

‚Kniha napsaná mým přítelem je zajímavá.‘

Takovouto větu by bylo možné přeložit do litevštiny téměř přesně se stejnou syntaktickou strukturou:

(32) māno bičiūlio parašyta knygà yrà įdomi

POSS. PRON. GEN. SG. PAST PART. NOM. SG. 3 PRES. NOM. SG.

mou přítele napsaná kniha je zajímavá

U participia na -c se v arménštině setkáváme také s instrumentálovým užitím (Tumanjan 1962: 58):

(33) angin k’arov šarac

ADJ. INSTR. SG. PAST PART.

ozdobený cenným kamením

„ozdobený cennými drahokamy“

Srov. lit.

(34) pàpuoš tas brángakmeniais

NOM. SG. INSTR. PL.

„ozdobený drahokamy“

Jedním z argumentů pro posesivní původ agentního genitivu v baltských jazycích je přijaté užívání posesivních zájmen lit. màno, lot. mana „můj, mnou“ a lit. tàvo, lot. tava „tvůj (sg.), tebou (sg.)“ v roli agens, namísto standardních genitivů lit. manęs, lot. manis „můj, mnou“ a lit. tavęs, lot. tevis. Existují ovšem výjimky. Endzelins (1923: 384) upozorňuje na kolísání mezi lot. dziēsma mana padziedāta „píseň zazpívaná mnou“ a později na témže místě manis jāūna padziedāta „a me juvenco cantata, zazpívaná mnou, mladým (chlapíkem)“

50 | WILLIAM R. SCHMALSTIEG

Vilius Gaigალaitis writes (1998: 81): Mano tėvas ir motina buvo gryni lietuvininkai, juose nebuvo nei lašelio svetimo kraujo ir aš esmi savo lietuviškumą ir lietuvišką kalbą motinos pienu įžindęs. ‘My mother and father were pure Lithuanians, in them there wasn’t a drop of foreign blood and I have imbibed my Lithuanian nationality and Lithuanian language along with my mother’s milk’. Still we encounter here such sentences as the following (1998: 69):

(35) lankiausi Kretingoje ir kai kada manęs 1 SG. PRET. LOC. CONJ. ADV. ADV. GEN. SG. Navštívil jsem Kretingu a kdysi, mnou aptarnaujamoje Gargždų parapijoje LOC. SG. FEM. PRES. PSV. PART. GEN. PL. LOC. SG. obsluhované gargždské farnosti „Navštívil jsem Kretingu a farnost Gargždai, kterou jsem kdysi obsluhoval.“

Another example (1998: 134):

(36) mėnesinis organas, manęs redaguojamas NOM. SG. MASC. NOM. SG. GEN. SG. NOM. SG. MASC. PRES. PSV. PART. měsíční periodikum, mnou redigované „měsíční periodikum redigované mnou“

V litevském překladu Pranase Bieliauskase (1998: 180) románu La prisonnière (Kalinė) La prisonnière (Kalinė) Marcela Prousta se setkáváme s příkladem:

(37) baronas lydimas Brišo, manęs NOM. SG. NOM. SG. MASC. PRES. PSV. PART. GEN. SG. GEN. SG. baron doprovázený Brichotem mnou ir Sanjeto... CONJ. GEN. SG. a Saniettou... (= le Baron... suivi de Brichot, de moi, et de Saniette... [Proust 1984: 328]).

Žulys (1969: 170) gives the examples from Vaižgantas:

(38)... kokio taves esama lipšnaus GEN. SG. GEN. SG. PRES. PSV. PART. GEN. SG. jaký jsi sladký „...jaký sladký (člověk) jsi“

THE INDO-EUROPEAN GENITIVE OF AGENT | 51

(39) Ir manęs tesama malonaus CONJ. GEN. SG. PRES. PSV. PART. GEN. SG. a stále jsem příjemný jos akims, ne širdžiai GEN. SG. DAT. PL. CONJ. DAT. SG. jí do očí, ne do srdce „A stále jsem příjemný jejím očím, ne jejímu srdci.“

Žulys píše, že takové užití manęs a tavęs pravděpodobně není odchylkou od gramaticky správného vyjadřování, nýbrž volnou variantou, ačkoli bez zvláštního výzkumu je obtížné rozhodnout, protože dvojitý genitiv s těmito zájmeny je vzácný.

Lze se domnívat, že přinejmenším v příkladech z oblasti Klaipėdy hraje při užití manęs a tavęs roli německý vliv, kde bychom podle pravidel spisovného jazyka očekávali mano a tavo. Lze navrhnout následující scénář. Ve spisovné němčině se v takových spojeních, jako jsou mein Buch „moje kniha“ a das von mir geschriebene Buch „kniha napsaná mnou“, vyjadřuje vlastník, respektive původce děje, odlišným způsobem. To snad vedlo také k tendenci vyjadřovat je odlišně v baltských dialektech. Takové vysvětlení se mi však nezdá pravděpodobné. Rád bych také upozornil na existenci nářeční němčiny das Buch von mir ve významu „moje kniha“. Nevím, zda se tento typ vyjadřování běžně užíval v klaipėdské němčině, či nikoli, ale zdá se, že pro rozlišování obou litevských konstrukcí na základě německého vlivu existuje jen málo důvodů.

Možná je však volba mano a tavo namísto manęs a tavęs ve spisovné litevštině podmíněna tím, že u slovesných podstatných jmen se původce děje vyjadřuje přivlastňovacím zájmenem, zatímco zasažený účastník obvyklým genitivem. Můj kolega prof. Vytautas Ambrazas mě upozornil (osobní sdělení), že mano (tavo) išnaudojimas „moje (tvoje) vykořisťování“ znamená, že já (ty) někoho vykořisťuji. Naproti tomu išnaudojimas manęs, tavęs „vykořisťování mě (tebe)“ znamená, že někdo vykořisťuje mě (tebe). Podobně mano (tavo) baimė „můj strach“ < aš (tu) bijau resp. bijai „já (ty) se bojím (bojíš) někoho nebo něčeho“, ale manęs (tavęs) baimė „strach ze mě (z tebe)“ < bijo manęs / tavęs „(někdo) se bojí mě (tebe)“. Další pojednání viz Ambrazas (2001b). Zdá se, že to odpovídá anglickému užití výrazu my fear (prožívám strach) a (56) fear of me (někdo jiný se mě bojí).

In Latin according to Menge (1955: 54) typically the possessive pronoun expresses the subjective genitive, e.g., epistulae tuae ‘your letters, i.e., letters from you’, nostra origo ‘our origin, i.e., where we come from’, etc. On the other hand the genitive of the personal pronoun mei ‘of me’, tui ‘of you (sg.)’, sui (3rd reflexive), nostri ‘of us’ vestri ‘of you’ is customarily used to express the objective genitive, e.g., memoria nostri ‘memory of us’, misericordia tui ‘compassion for you’, invidia tui ‘jealousy of you’, ratio vestri ‘concern for you’, although sometimes one encounters the possessive pronoun in an objective meaning, e.g., meam quoque rationem habere debetis ‘you must also have concern for me’.

52 |

WILLIAM R. SCHMALSTIEG

Nyní bych rád stručně zmínil několik litevských záhad. První se týká překladu Lukáše 7,30. V řečtině nacházíme οἱ δὲ Φαρισαῖοι καὶ νομικοὶ τὴν βουλὴν τοῦ θεοῦ ἠθέτησαν εἰς ἑαυτούς μὴ βαπτισθέντες ὑπ’ αὐτοῦ (Nestle e.a., eds., 1981) = Lat. Pharisaei autem, et legis periti consilium Dei spreverunt in semetipsos, non baptizati ab eo (Nestle, ed., 1971), což v anglickém překladu Bible krále Jakuba zní: „Farizeové a zákoníci však odmítli Boží záměr vůči sobě, protože se od něho nedali pokřtít.“

I note here Rhesa’s (1824: 84) edition:

(40)

Bet Parizeuszai ir raszte: mokiti

CONJ. NOM. PL. CONJ. LOC. SG. NOM. PL.

Ale farizeové a zákoníci znalí Písma

paniekinno Diewo roda priesz sawe

3 PRET. GEN. SG. ACC. SG. PREP. ACC.

odmítli Boží radu ve svůj prospěch

ir nedawesi jo krikstziti

CONJ. 3 PRET. GEN. SG.?

a nedovolili, aby je jím pokřtil? [aby byli] pokřtěni?

Syntaktický rozbor výše uvedené věty není snadný. Prof. V. Ambrazas píše (osobní dopis ze dne 2002/01/15), že tento výraz je hapax, který nemá obdobu v živém jazyce ani v jiných písemných pramenech, ale že snad vznikl smíšením dvou konstrukcí: nesidavė krikštyti „nepodrobili se křtu“ a nebuvo jo krikštyti „nebyli jím pokřtěni“.

Další zajímavý litevský příklad pochází z Marka 1,9 v tilžském Novém zákoně z roku 1823 (LKŽ_vi 588):

(41)

Křtíval se od Jana v Jordánu

3. OSOBA PRÉT. REFLEXIVNÍ PŘEDL. GEN. LOK.

Anglický překlad krále Jakuba zní: „byl pokřtěn Janem v Jordánu“³. Řecký originál (Nestle e.a., eds., 1981) má pasivní tvar ἐβαπτίσθη εἰς τὸν Ἰορδάνην ὑπὸ

³ Konstrukce v (69) výše by pravděpodobně mluvčímu současné litevštiny připadala nesprávná, ale pokud je nesprávná, měla prestižní Slovník Litevské akademie tuto frázi ponechat bez jakékoli poznámky o její syntaktické nevhodnosti? Dodal bych, že překlad téže fráze v Bibli krále Jakuba se mně jako mluvčímu současné americké angličtiny zdá nesprávný. Řekl bych spíše „byl jím pokřtěn v Jordánu“. Poznamenávám však, že Webster’s Third New International Dictionary (s. 1565) uvádí archaické užití of jako funkčního slova označujícího původce či vykonavatele činu nebo děje. To, co se zdá nesprávné jedné generaci, mohlo být vhodné pro generaci jinou. Rodilá intuice ohledně gramatické správnosti se notoricky obtížně zjišťuje a jazyky mohou ztrácet syntaktické konstrukce charakteristické pro předchozí období. Srov. následující větu připisovanou Jonasi Jablonskisovi (LKŽ_viii 108) Tik jo apsimetimas negyvo (tik jo negyvo apsimetimas) lokį iš čion nuvarė „jen jeho předstírání, že je mrtvý (jeho předstírání mrtvého neživého), odehnalo odtud medvěda“. Prof. Algirdas Sabaliauskas (dopis datovaný 2001 05 17) napsal, že mu výše uvedená věta zní podivně a že by zde použil instrumentál (Jo apsimetimas negyvo… zní mi podivně. Zde bych použil instrumentál). Sabaliauskas naznačuje, že užití instrumentálu může být podmíněno vlivem ruštiny. V tomto případě by zřejmě vliv cizího jazyka učinil etymologicky správné domácí užití nesprávným.

THE INDO-EUROPEAN GENITIVE OF AGENT

53

’Ιωάννου a latina (Nestle, ed., 1971) má baptizatus est a Ioanne in Iordane. Nejlepším překladem výrazu Krikštydinosi by však pravděpodobně bylo něco jako „nechal se pokřtít“, ale všimněme si agentivního genitivu užitého (s posilující předložkou nuo) s určitým slovesným tvarem. Užívání litevského nuo (viz Ulvydas, ed. 1971: 601; Fraenkel 1929: 113–114) a lotyšského no spolu s genitivem k vyjádření původce u minulého trpného příčestí se obvykle připisuje vlivu polštiny, respektive němčiny; pozoruhodné však je, že oba jazyky zvolily pro agentivní konstrukci příbuzné předložky. Domnívám se, že němčina a polština mohly působit jako katalyzátory, snad usnadňující tento vývoj, avšak výskyt předložky podporující starší prostou koncovku pádu je zcela běžný a tato konstrukce by nevznikla, kdyby odporovala obecným vývojovým tendencím těchto jazyků. Obecně se mi však zdá, že narazí-li člověk na jazykový rys, který není v souladu s nějakou předem vytvořenou představou, může za něj obvykle obvinit vliv některého sousedního jazyka.

Všimněme si odpovídajícího instrumentálu (LKŽ_VI 588; Lukáš 7.29 v Berlínské bibli z roku 1931):

(42) Ir krikštydinosi Jono krikštu SOUŘ. 3. OSOBA PRÉT. REFLEXIVNÍ GEN. INSTR. A byl pokřtěn Janovým křtem

Anglický překlad krále Jakuba zní: „byli pokřtěni křtem Janovým“. Řecký originál (Nestle e.a., eds., 1981) má βαπτισθέντες τὸ βάπτισμα Ἰωάννου a latina (Nestle, ed., 1971) má baptizati baptismo Ioannis.

Závěrem bych řekl, že v indoevropských jazycích existuje dostatek dokladů pro agentivní genitiv, který nemá svůj původ v posesivu. Snad lze doklady nalézt dokonce i v litevštině, vezmeme-li v úvahu výše uvedené příklady. Ani to ovšem není důkazem, že agentivní genitiv s příčestími je zděděn z indoevropského prajazyka; takový genitiv může mít skutečně původ v posesivní konstrukci a být pozdějším, zcela nezávislým jevem. Přesto nevidím způsob, jak kterékoli z těchto stanovisek absolutně dokázat.

ZKRATKY

DŽ = Slovník současného litevského jazyka, ed. St. Keinys et al., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1993.

LKŽ = Slovník litevského jazyka 1–19, Vilnius: Mintis; Mokslas; Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

REFERENCES

AMBRAZAS, V. 2001a: Lietuvių kalbos adverbalis genityvas. Acta Linguistica Lithuanica 44, 3–39.

AMBRAZAS, V. 2001b: Lietuvių kalbos pasyvo raidos bruožai. Acta Linguistica Lithuanica 45, 11–38.

ANDERSEN, P. K. 1991: A new look at the passive. Frankfurt am Main etc.: Peter Lang. (Duisburg Papers on Research in Language and Culture, 11.)

BENNETT, C. E. 1945: New Latin grammar, Boston: Allyn and Bacon.

CARDONA, G. 1970: The Indo-Iranian Construction mana (mama) kṛtam. Language 46, 1–12.

ENDZELIN, J. 1923: Lettische Grammatik, Heidelberg: Carl Winter.

ERHART, A. 1980: Struktura indoiránských jazyků. Brno: Univerzita J. E. Purkyně.

54 |

WILLIAM R. SCHMALSTIEG

Fairbanks, G., Stevick, E. W. 1975: Spoken East Armenian. Ithaca, New York: Spoken Language Services, Inc.

Fraenkel, E. 1929: Syntax der litauischen Postpositionen und Präpositionen, Heidelberg: Carl Winter.

Gaig alaitis, V. 1998: Atsiminimai, Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla.

Goodwin, W.W., Gulick, C.B. 1958: Greek grammar, Waltham, Mass., Toronto, London: Blaisdell and Co.

Gove, Ph. B. et al., eds. 1966: Webster’s Third New International Dictionary, Springfield, Massachusetts: G. & C. Merriam Company.

Haudry, J. 1977: L’emploi des cas en védique, Lyon: Editions L’Hermès.

Hermann, E. 1926: Die subjektlosen Sätze bei Homer und der Ausdruck der Tätigkeit, des Vorgangs und des Zustands. Nachrichten von der Gesellschaft der Wissenschaften zu Göttingen, Berlin: Weidmannsche Buchhandlung.

Holvoet, A. 2001: Once more the Baltic genitive of agent. Baltistica 35 (1), 45–58.

Jakobson, R. 1966: La geste du Prince Igor. Id., Selected Writings, Vol. 4, The Hague, Paris: Mouton, 106–300.

Jamison, S. W. 1979: The case of the agent in Indo-European. Die Sprache 25: 129–143.

Kent, R. G. 1953: Old Persian: Grammar, texts, lexicon. 2nd ed., New Haven. (American Oriental Series, 33.)

Krause, W., Thomas, W. 1960: Tocharisches Elementarbuch. Vol. 1, Heidelberg: Carl Winter.

Krys’ko, V. B. 1997: Istoričeskij sintaks russkogo jazyka: Ob”ekt i perehodnost’, Moscow: Indrik.

Lane, G. 1947: The Tocharian Punyavantajātaka: Text and translation. New Haven. (= Publications of the American Oriental Society. Offprint series, 21.)

Macdonell, A. A. 1916: A Vedic grammar for students. Bombay–Calcutta–Madras: Oxford University Press.

Menge, H. 1955: Repetitorium der lateinischen Syntax und Stilistik, Leverkusen: Gottschalksche Verlagsbuchhandlung.

Nestle, E., ed. 1971: Novum Testamentum Latine, Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft.

Nestle, E. et al., eds. 1981: Novum Testamentum Graece, Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft.

Paulauskienė, A. 1979: Gramatinės lietuvių kalbos veiksmažodžio kategorijos, Vilnius: Mokslas.

Proust, M. 1984: La prisonnière. Edition du texte, chronologie, introduction, bibliographie par Jean Milly, Paris: Flammarion.

Proust, M. 1998: Kalinė. Lithuanian translation by P. Bieliauskas, Vilnius: Alma littera.

Rhesa, M. L. 1824: Biblia, Tai eſti: Wiſſas Szwentas Ráſtas Seno ir Naujo Teſtamento, Lietuwiſzkay pérſtatytas, iż naujo Pérweizdetas Ir ketwirta Karta iſzpáuſtas, Tilžėje: Ráſztojas iſzſpaustas per Endriki Post.

Schwyzer, E. 1966: Griechische Grammatik. Vol. 2. Syntax und syntaktische Stilistik. Vervollständigt und herausgegeben von Albert Debrunner, Munich: C. H. Beck.

Streitberg, W. 1919: Die gotische Bibel, Heidelberg: Carl Winter.

Tumanjan, È. G. 1962: Očerki istoričeskogo razvitija padežnyx form novoarmjanskogo literaturnogo jazyka, Moscow: Izdatel’stvo Akademii nauk SSSR.

Ul vydas, K., ed. 1971: Lietuvių kalbos gramatika 2. Morfologija, Vilnius: Mintis.

Vaillant, A. 1964: Manuel du vieux slave. Tome I. Grammaire. Seconde édition revue et augmentée, Paris: Institut d’Etudes Slaves.

Visser, Th. F. 1963: An historical syntax of the English language, Leiden: E. J. Brill.

Wackernagel, J., Debrunner, A. 1954: Altindische Grammatik. Vol. II, 2. Die Nominalsuffixe, Göttingen: Vandenhoeck and Ruprecht.

Žulys, V. 1969: Vadinamųjų nekaitomųjų įvardžių vieta lietuvių kalbos gramatinėje sistemoje. Baltistica 5 (2), 167–177.

William R. Schmalstieg The Pennsylvania State University, School of Languages 302 A Burrowes Bldg., University Park, PA 16802, USA [email protected]

Gauta 2002 05 24