Page 1ACTA LINGUISTICA LITHUANICA
L (2004), 25 – 33
Externí posesivita v litevštině
JURGITA KEREVIČIENĖ
Vilnius University
Kaunas Faculty of Humanities
V tomto článku se činí první pokus o charakterizaci litevských konstrukcí s externími posesory (střídajících se s adnominálními genitivy) s přihlédnutím k výsledkům nedávného typologického výzkumu externí posesivity. Jsou učiněna pouze předběžná pozorování, již nyní je však možné konstatovat, že v evropském kontextu patří litevské konstrukce s externími posesory do prototypické oblasti, v níž tyto konstrukce podléhají řadě omezení, zejména pokud jde o animovanost a míru zasaženosti. V tomto ohledu se litevština výrazně liší od svého sesterského jazyka, lotyštiny. Neexistuje tedy společný baltský typ externí posesivity.
1. ÚVOD
V řecko-latinské gramatické tradici označuje termín dative (DAT) určitý (povrchový) pád podstatného jména, jeho determinátorů nebo náhrad. V litevské gramatice se dativ definuje jako pád vyjadřující předmět (živý či neživý), který může být určitou činností nebo událostí pozitivně či negativně zasažen, tj. činnost se vykonává ve prospěch předmětu, nebo na jeho úkor (Ambrazas, ed., 1997: 513). Nedávný lingvistický výzkum ukazuje, že dativ se může vyskytovat v poměrně rozmanitých konstrukcích, v nichž nabývá zdánlivě značně odlišných významů.
Tradičně se rozlišuje několik sémanticky odlišných typů dativu. V odborné literatuře se označují jako dativus commodi nebo incommodi, dativus finalis, dativus possessivus, dativus sympatheticus, dativus ethicus atd. (Van Hoecke 1996: 3–6). Mají své charakteristické sémantické vlastnosti, ale mohou se lišit také syntaktickým chováním. Když dativ nabývá posesivního aspektu, označuje se jako dativus possessivus. Jeho základním významem je pak „být k dispozici“ nebo „mít něco k dispozici“, „vlastnit“ (Van Hoecke 1996: 13). Syntakticky se posesivní dativ často identifikuje jako pád spojený s externí posesivitou (EP), tj. mechanismem, při němž posesora, který se obvykle vyjadřuje jako adnominální posesivní modifikátor, nabývá podoby větného konstituentu. Na rozdíl například od etického dativu se posesivní dativ pojí se jmennými frázemi, které vykazují všechny vlastnosti skutečných větných konstituentů, a na rozdíl od dativus (in)commodi se nespojuje se jmennými frázemi obsahujícími adnominální posesory, ledaže jsou tyto koreferenční s dativní frází (Podlesskaya & Rakhilina 1999: 506; König 2001: 971). Posesivní dativ byl identifikován a rozebrán také v litevské odborné literatuře. Šukys (1998) i Paulauskienė (1989) pojednávají o případech dativu, který se střídá s genitivem a vyznačuje se posesivním významem. V tomto článku se činí pokus o charakterizaci litevského
Page 226 |
JURGITA KEREVIČIENĖ
posesivního dativu z hlediska základních pojmů a typologických klasifikací, které byly zavedeny v literatuře posledního desetiletí.
2. POSESIVNÍ DATIV
2.1. Pojem
V nedávné lingvistické literatuře se konstrukce s externím posesivním dativem definují jako
„[...] konstrukce, v nichž je sémantický vztah mezi vlastníkem a vlastněným vyjádřen tak, že vlastník je kódován jako základní gramatický vztah slovesa a jako větný člen oddělený od toho, který obsahuje vlastněné. Přestože je fráze označující vlastníka kódována jako základní argument, není licencována argumentovým rámcem samotného slovesného kořene.“ (Payne & Barshi 1999: 3)
Externí posesivní dativ ve zde zamýšleném smyslu poprvé identifikoval a popsal Havers (1911). Termín, který navrhl, byl dativus sympatheticus, což odráží pojetí tohoto dativu jako pádu, jímž lze vyjádřit soucitný postoj k osobě, která podstupuje děj popsaný slovesem. Podle Haverse se dativus sympatheticus střídá s „objektivnějším“ genitivem, který pouze konstatuje existenci posesivního vztahu.
V novější lingvistické literatuře se toto užití dativu obvykle označuje jako externí posesivita (EP). V posledních letech se stalo předmětem rozsáhlého typologického výzkumu. Payne a Barshi v úvodu ke sborníku studií na toto téma uvádějí, že externí posesivita je charakteristickým rysem mnoha jazyků nejen v indoevropské rodině, ale také v mnoha takzvaných exotických jazycích, včetně jazyků jihovýchodní Asie, Jižní Ameriky, Severní a Střední Ameriky, Austrálie, Afriky, Tichomoří, semitských a kavkazských jazyků (Payne & Barshi 1999: 3).
Baltské jazyky, zejména litevština, by neměly být výjimkou. Litevština samozřejmě patří mezi indoevropské jazyky, které Havers zmiňuje, jeho materiál však byl omezený. Fraenkel, autor první monografie o syntaxi litevských pádů, uvádí dativus sympatheticus jako samostatný typ (v tomto ohledu následuje Haverse). Poznamenává však, že baltské jazyky často upřednostňují adnominální genitiv tam, kde by jiné indoevropské jazyky (zejména slovanské a germánské) užily dativ (Fraenkel 1928: 57–60). Jak však upozorňuje Holvoet (2001: 202), Fraenkel založil své závěry především na starolitevských písemných pramenech a nepřihlédl k lotyšským faktům.
2.2. Základní typy
Navzdory určité zásadní jednotě mají různé jazyky rozličné vzorce vyjadřování posesivního dativu. Musí být přítomny dvě hlavní složky, totiž posesorem a posedované. Haspelmath (1999: 110) uvádí čtyři prototypické vzorce externí posesivní konstrukce v evropských jazycích:
Page 3EXTERNAL POSSESSION IN LITHUANIAN
27
Posesor Posedované a. SUBJ V DAT OBJ b. SUBJ V DAT OBJ PP c. SUBJ V DAT PP d. V DAT SUBJ
Haspelmath (1999: 110) characterizes the dative of external possessor as a clause-level dative-marked NP argument, while the possessum is a direct object, a locative argument marked by a prepositional phrase, or an unaccusative subject. These facts suggest that European languages require a dative or a dative-like prepositional phrase for the possessor, whereas the possessum may vary depending on the individual language. A broader typological perspective is taken by Payne and Barshi, whose attempts at formulating a language-independent generalization are necessarily less specific as to the formal properties of the construction: They state that in the possessive construction the possessor (PR) may be expressed as
„podmět, přímý předmět, nepřímý předmět neboli dativ, případně ergativ či absolutiv, v závislosti na typu jazyka. To znamená, že PR může být vyjádřen jako přímý, řízený argument jednoho ze tří univerzálně doložených základních typů predikátů (intranzitivního, tranzitivního nebo ditranzitivního). V některých jazycích může být PR vyjádřen také zájmenem nebo pronominálním afixem uvnitř NP obsahujícího posedované; kódování uvnitř genitivní NP však nemůže být jediným vyjádřením PR. Vztah mezi posesorem a posedovaným navíc nemůže být obsažen v posesivním lexikálním predikátu, jako je have, own or be located at, a kořen lexikálního slovesa jinak ve svém rámci základních argumentů neobsahuje PR.“ (Payne & Barshi 1999: 3)
Pro účely tohoto článku má Haspelmathova definice dostatečně obecnou platnost. Nyní se pokusíme formulovat prototypické vlastnosti posesivního dativu.
2.3 Prototypické rysy
V evropských jazycích se rozlišují dva hlavní typy posesora: ADNOMINÁLNÍ neboli INTERNÍ POSESOR a EXTERNÍ POSESOR. Obecně řečeno, hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že interní posesorové obvykle vyjadřují jak zcizitelné vlastnictví (jako v Onos mašina ‘Annino auto’), tak nezcizitelné vlastnictví (jako v Onos ranka ‘Annina ruka’), zatímco externí posesorem je prototypicky posesor „příslušné části těla, vyjádřený samostatnou větnou složkou v dativu, která není součástí téže fráze jako posedované“ (König 2001: 970).
(1) Německy Mir zittern die Hände. Litevsky Man dreba rankos. mně:DAT se třesou ruce:NOM. ‘Třesou se mi ruce.’
Page 428 |
JURGITA KEREVIČIENĖ
(2) Něm. Ich habe es ihm ins Gesicht gesagt. Lit. Aš tai jam į akis pasakiau. Já to jemu. DAT do-obličeje řekl „Řekl jsem mu to do očí.“
Ze syntaktického hlediska je předmět vlastnění obvykle přímým předmětem, zatímco vlastník může být přímým/nepřímým předmětem. V různých jazycích se však vyskytuje široká škála konstrukcí. Například ve švédštině může být vlastník (PR) určitým typem lokativu, v jiných jazycích může jít o inkorporované podstatné jméno nebo může být vyjádřen jako předmět (Payne & Barshi 1999: 6–8).
Prototypická konstrukce externí posesivity musí splňovat PŘÍSNOU PODMÍNKU ZASAŽENOSTI, tj. externí vlastníci jsou možní pouze tehdy, pokud se předpokládá, že je daná situace psychicky zasahuje. Protože podmínka zasaženosti není v různých jazycích stejně silná, Haspelmath (1999: 113) navrhuje čtyři implikační hierarchie, které odrážejí různé rysy, podle nichž lze formulovat „míru zasaženosti“:
a. HIERARCHIE ANIMACIE (konstrukce EP jsou upřednostňovány, je-li vlastník a) zájmeno 1./2. osoby ⇒ zájmeno 3. osoby ⇒ vlastní jméno ⇒ jiný životný referent ⇒ neživý referent.
b. HIERARCHIE SITUACÍ (konstrukce EP jsou upřednostňovány, je-li predikát) působící na pacienta ⇒ dynamický a nepůsobící na pacienta ⇒ statický.
c. HIERARCHIE NEZCIZITELNOSTI (konstrukce EP jsou upřednostňovány, je-li předmět vlastnění) částí těla ⇒ oděv ⇒ jiná kontextově jedinečná položka.
d. HIERARCHIE SYNTAKTICKÝCH VZTAHŮ (konstrukce EP jsou upřednostňovány, je-li syntaktickým vztahem předmětu vlastnění) předložková fráze ⇒ přímý předmět ⇒ neakuzativní podmět ⇒ neergativní podmět ⇒ tranzitivní podmět.
Výrok „konstrukce EP jsou upřednostňovány“ zde znamená, že pokud je konstrukce EP možná pro některou pozici na kterémkoli místě hierarchie, je možná také pro všechny pozice stojící v hierarchii výše.
Pokud jde o všechny tyto hierarchie, evropské jazyky kladou na své konstrukce EP poměrně přísné požadavky. Například s ohledem na hierarchii animacie se zdá, že mnoho jazyků omezuje své konstrukce EP na životné vlastníky. S ohledem na hierarchii situací se v této konstrukci obvykle mohou vyskytovat pouze slovesa označující událost. S ohledem na hierarchii nezcizitelnosti jsou dativní konstrukce EP někdy omezeny na situace, v nichž je předmětem vlastnění výraz pro část těla a vlastník je pak zasažen v nejvyšší míře. S ohledem na hierarchii syntaktických vztahů je předmětem vlastnění obecně předložková fráze, přímý předmět nebo neakuzativní podmět (Haspelmath 1999: 112–115).
S přihlédnutím k navrženému systému hierarchií EP lze porovnat syntaktické a sémantické zvláštnosti konstrukcí EP v jednotlivých evropských jazycích. Tímto způsobem by také mělo být možné formulovat několik předběžných závěrů o postavení litevského externího posesivního dativu na všech čtyřech relevantních škálách.
Page 5EXTERNAL POSSESSION IN LITHUANIAN | 29
3. KONSTRUKCE S EXTERNÍMI POSESORY V LITEVŠTINĚ
3.1. Syntaktické vlastnosti
Výše uvedené popisy prototypického posesora v konstrukcích s externím posesorem (Haspelmath, Payne a Barshi) se zdají litevským konstrukcím dokonale odpovídat. Snadno si lze všimnout, že litevský posesor je vždy jakýmsi nepřímým předmětem, zatímco posezum je podmět, přímý předmět nebo nepřímá fráze, srov.:
(3) Vincukui kūnas iš karto sušalo į ragą. Vincukas:DAT tělo okamžitě zmrzlo na kost „Vincukasovo tělo okamžitě zmrzlo na kost.“ (4) Norėjau paprašyti švarkui alkūnę užlopyti. Chtěl jsem požádat sako:DAT loket:ACC zašít „Chtěl jsem vás požádat, abyste zašili loket mého saka.“ (5) Bitė įgelė žmogui į ranką. včela bodla člověk:DAT do ruka „Včela bodla člověka do ruky.“
Je-li sloveso tranzitivní, existují následující možnosti: posezum je vyjádřen buď přímým předmětem (6, 7), nebo předložkovou frází (8, 9):
(6) Ji sulaužė jam kairę ranką. ona zlomila on:DAT levá paže „Zlomila mu levou ruku.“ (7) Okulistas pritaikė močiutei akinius. oční lékař přizpůsobil babička:DAT brýle „Oční lékař upravil babičce brýle.“ (8) Jis sušnibždėjo jai kažką į ausį. on zašeptal ona:DAT něco do ucho „Zašeptal jí něco do ucha.“ (9) Jis sviedė pagalvę vaikui į veidą. on hodil polštář:ACC dítě:DAT do tvář „Hodil dítěti polštář do obličeje.“
U malého počtu sloves se vyskytuje konstrukce odchylující se od výše formulovaného prototypického vzorce. Pozorujeme ji také v němčině. Jde o případy, kdy může být posesorem zřejmě vyjádřen nejen dativ, ale také akuzativ. Alternaci lze ilustrovat následujícími příklady:
(10) a. German Er küsste sie auf die Wange. b. German Er küsste ihr auf die Wange.
Page 630
JURGITA KEREVIČIENĖ
(11) a. Lith. Jis pabučiavo ją į skruostą. he kissed her:ACC on cheek. b. Lith. Jis pabučiavo jai į skruostą. he kissed her:DAT on cheek.
„Políbil ji na tvář.“
Zdá se, že rozdíl spočívá v tom, že akuzativ u slovesa „líbat“ implikuje pacienta, který si je procesu vědom a je jím zasažen. U dativu proces zásadně zasahuje část těla (objektovou NP) a struktura je v podstatě zaměřena na část. U akuzativu je naproti tomu struktura zaměřena na celek, tj. zasažen je především držitel (objektová NP), zatímco část je vyjádřena nepřímým (lokativním) pádem (Lamiroy & Delbecque 1998: 40). V tomto případě lze při vyjádření držitele akuzativem část těla neboli předmět vlastnictví vynechat; naproti tomu, je-li držitel vyjádřen dativem, je předmět vlastnictví povinný a věta by bez něj byla v litevštině negramatická, srov.:
(12) Jis pabučiavo ją į skruostą. he kissed her:ACC on cheek „Políbil ji na tvář.“
(13) Jis pabučiavo ją. he kissed her:ACC „Políbil ji.“
(14) Jis pabučiavo jai į skruostą. he kissed her:DAT on cheek „Políbil ji na tvář.“
(15) *Jis pabučiavo jai. he kissed her:DAT „Políbil ji.“
Zvláštní na strukturách jako (10b, 11b) je to, že na rozdíl od většiny konstrukcí s externím dativním držitelem nemají přesné protějšky s interním genitivním držitelem. Pokud se použije interní držitel, předmět vlastnictví se obvykle objeví jako přímý předmět, nikoli jako nepřímá fráze:
(16) Er küsste ihre Wange.
(17) *Er küsste auf ihre Wange.
(18) Jis pabučiavo jos ranką. políbil její ruku:ACC
(19) *Jis pabučiavo į jos ranką. políbil na její ruku
Konstrukce jako (14) jsou doloženy pouze v omezeném počtu jazyků. Obvykle se lokativní značení předmětu vlastnictví pojí se značením držitele jako přímého předmětu (DO) (taková konstrukce však nemá externího držitele ve smyslu dativu alternujícího s adnominálním genitivem); konstrukce s externím dativním držitelem vyžaduje, aby předmět vlastnictví byl v pozici přímého předmětu (DO), srov. následující příklady z ruštiny:
Page 7EXTERNAL POSSESSION IN LITHUANIAN
(20) On poceloval ee v ruku.
políbil ji:ACC na ruku
(21) On poceloval ej ruku.
políbil jí:DAT ruku:ACC
„Políbil jí ruku.“
V tomto případě je přítomno podobné sémantické rozlišení, jaké bylo formulováno pro (12) a (14), totiž že (20) je zaměřeno na celek, zatímco (21) na část. Protože druh fokusu, o nějž zde jde, souvisí s označením DO, mohli bychom šikmé označení předmětu vlastnictví v (20) a dativní označení vlastníka v (21) označit jako defokusaci. To by znamenalo, že zde probírané německé a baltské konstrukce kombinují typ označování „defokusace vlastníka“ s typem „defokusace předmětu vlastnictví“. Redundance tohoto označování by vysvětlovala jeho poměrnou vzácnost.
Celkově tedy litevština navzdory výše probíraným odchylným případům disponuje prototypickými konstrukcemi s externími posesivními dativy. Pokud jde o periferní typy, König správně poukazuje na to, že „další vzorce se zdají být důsledkem specifického významu (zasažení vlastníka něčím, co se děje s předmětem vlastnictví), který se typicky pojí se sémantickou rolí“ (König 2001: 975); mohou se uplatňovat také pragmatické faktory.
2.5 Sémantické vlastnosti
Sémantické vlastnosti je třeba zkoumat s ohledem na všechny tři složky konstrukcí s EP: vlastníka, předmět vlastnictví a lexikální predikát. Pokud jde o vlastníka, animátnost je jedním z omezení, která se zmiňují nejčastěji. Také v litevské literatuře bylo poukázáno na to (Šukys 1998: 157), že k přijatelnosti konstrukcí s externím vlastnictvím jsou zapotřebí animátní vlastníci. To lze chápat dvěma způsoby: dativ se nepoužívá u podstatných jmen gramaticky označených jako neživotná (20), ale ani u podstatných jmen označených jako životná se dativ nepoužije, odkazuje-li se na zemřelou osobu (23a, b):
(22) Norėjau surasti puodelio (*puodeliui) lėkštutę.
chtěl jsem najít podšálek:ACC šálku:GEN (*šálku:DAT)
„Chtěl jsem najít podšálek patřící k tomuto šálku.“
(23) a. Pabučiuok senelei (*senelės) ranką.
polib:IMPER babičku:DAT (*babičky:GEN) ruku:ACC
„Polib babičce ruku.“
b. Vaikai bučiavo mirusios senelės (*senelei)
Děti políbily mrtvou babičku GEN. (babička:DAT)
jen ruku.
pouze ruka:ACC
‚Děti políbily jen ruku své mrtvé babičky.‘ (na pohřbu)
31
Page 832 |
JURGITA KEREVIČIENĖ
Prototypical external possessors, according to König (2001), are most typically animate, human and even speech-act participants. For Lithuanian as well as for the other European languages investigated, the animacy constraint may be formulated in terms of the well-known animacy hierarchy:
HIERARCHIE ŽIVOSTI: zájmeno 1./2. osoby ⇒ zájmeno 3. osoby ⇒ vlastní jméno ⇒ jiný životný referent ⇒ neživotná podstatná jména.
Je-li konstrukce s externím posesorem možná pro typ posesora nízko v hierarchii, je možná také pro každého posesora, který stojí na škále výše (Haspelmath 1999: 113).
V litevštině jsou možné všechny tyto typy, ale poslední z nich je poměrně vzácný a obvykle se pojí s metaforickým užitím, srov. (24), (25):
(22) Vaikai sulaužė Onai akinius. děti rozbily Ann:DAT brýle:ACC ‚Děti rozbily Anniny brýle.‘
(23) Jis nukirto medžiui šaką. on pokácel strom:DAT větev:ACC ‚Pokácel větev stromu.‘
Sémantické charakteristiky posesora závisí na určitých univerzálních sémantických hierarchiích. Nejběžnější hierarchií je inalienable ⇒ alienable; Payne a Barshi navrhují následující rozšířenou verzi Haspelmathovy hierarchie:
HIERARCHIE NEODCIZITELNOSTI: část těla ⇒ část–celek ⇒ jiný neodcizitelný vztah ⇒ zcizitelné + blízké ⇒ oděv ⇒ zcizitelné + vzdálené ⇒ neposesovatelné ⇒ jiný kontextově jedinečný předmět (Payne & Barshi 1999: 14).
Pokud jde o typy sloves, která se pojí s externími posesory, můžeme vyčlenit několik charakteristických typů, které se obecně shodují s typy vyčleněnými Lamiroy a Delbecquem (1998: 43–44):
✦ dynamická slovesa, tj. slovesa vyjadřující fyzické děje, jako například suduoti (udeřit), perplėšti (roztrhnout), sudaužyti / sulaužyti (rozbít), sviesti (hodit);
✦ kauzativní slovesa, tj. slovesa vyjadřující činnosti, které způsobují, že objekt projde určitou změnou, např. nupjauti / nukirsti (odříznout), nuskinti, nugnybti (otrhat, odštípnout), amputuoti (amputovat);
✦ slovesa pohybu, tj. slovesa vyjadřující změnu polohy, např. pakelti (zvednout), nuleisti (spustit), pasukti (otočit);
✦ inchoativní slovesa, tj. slovesa vyjadřující činnost, která má určitý okamžik shodující se se začátkem nového stavu, např. sustorėti (ztloustnout), (iš)rausti (zčervenat);
✦ stativní slovesa vyjadřující stavy utrpení, např. skaudėti (bolet, působit bolest).
3. ZÁVĚR
Tento článek se zabývá dvěma aspekty dativu externí posesivity. Nejprve je formulován obecný koncept a stručně je diskutován hlavní rozdíl oproti jiným užitím
Page 9EXTERNAL POSSESSION IN LITHUANIAN
33
dativu. Poté jsou teoretické poznatky získané v první části článku aplikovány na litevský materiál.
I na základě předběžných pozorování uvedených v tomto článku je zřejmé, že je třeba revidovat Haspelmathovo (1999) tvrzení, podle něhož pobaltské jazyky spolu s východoslovanskými jazyky, baltofinskými jazyky a maďarštinou náleží na periferii prototypické oblasti dativního externího posesora v evropských jazycích. Zdá se, že Haspelmathův materiál zahrnuje pouze lotyštinu, která se v tomto ohledu zásadně liší od litevštiny. Litevský dativ externí posesivity ve skutečnosti evropskému prototypu odpovídá poměrně přesně.
Tento článek je pouze prvním pokusem o analýzu litevských konstrukcí s externí posesivitou. K formulaci přesnějších omezení týkajících se životnosti, míry zasaženosti atd. je zapotřebí další výzkum.
REFERENCES
AMBRAZAS, V., ed., 1997: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. 2nd edition, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
FRAENKEL, E. 1928: Syntax der litauischen Kasus, Kaunas: Valstybės spaustuvė.
HASPELMATH, M. 1999: External possession in a European areal perspective. In: Payne, Barshi, eds., 1999, 109–135.
HAVERS, W. 1911: Untersuchungen zur Kasussyntax der indogermanischen Sprachen, Strassburg: Karl J.Trübner.
HOLVOET, A. 2001: Zur Variation des possessiven Dativs mit dem adnominalen Genitiv im Baltischen (besonders im Lettischen). Boeder, W., Hentschel, G., eds., Variierende Markierung von Nominalgruppen in Sprachen unterschiedlichen Typs, Oldenburg: Bibliotheks- und Informationssystem der Universität Oldenburg (Studia Slavica Oldenburgensia, 4), 201–217.
KÖNIG, E. 2001: Internal and external possessors. Haspelmath, M. et al., ed., Language Typology and Language Universals. An International Handbook, vol. 2. Berlin, New York: De Gruyter, 970–978.
KÖNIG, E., HASPELMATH, M. 1998: Les constructions à possesseur externe dans les langues d’Europe. In: Feuillet, J., ed., Actance et valence dans les langues de l’Europe, Berlin-New York: Mouton de Gruyter, 525–606.
LAMIROY, B., DELBECQUE, N. 1998: The possessive dative in Romance and Germanic languages. Van Belle, W., Van Langendonck, W., eds., The Dative, vol. 2: Theoretical and Contrastive Studies, Amsterdam: John Benjamins (Case and Grammatical Relations Across Languages, 3), 29–74.
PAULAUSKIENĖ, A. 1989: Gramatinės lietuvių kalbos žodžių kategorijos, Vilnius: Mokslas.
PAYNE, D. L., BARSHI, I. 1999: External Possession: What, where, how, and why. Payne, Barshi, eds., 1999, 3–29.
PAYNE, D. L., BARSHI, I., eds., 1999: External possession, Amsterdam: John Benjamins. (Typological Studies in Language, 39.)
PODLESSKAYA, V. I., RAKHLINA, E. V. 1999: External possession, reflexivization and body parts in Russian. Payne, Barshi, eds., 1999, 505–521.
ŠUKYS, J. 1998: Lietuvių kalbos linksniai ir prielinksniai: vartosena ir normos, Kaunas: Šviesa.
VAN HOECKE, W. 1996: The Latin dative. Van Belle, W., Van Langendonck, W., eds., The Dative, vol.1, Descriptive Studies, Amsterdam: John Benjamins (Case and Grammatical Relations Across Languages, 2), 3–38.
Jurgita Kerevičienė
Gauta 2004 03 08
Vilniaus universitetas
Kauno humanitarinis fakultetas
Muitinės g. 12, 44280 Kaunas, Lietuva
