Kdo je expe em na lidskou nouzi?
daniela odáčko á
Vno é ub ice Rozho o plánujeme přinés in o mace ozajíma ých osobnos ech pů-
sobících ůzných kon ex ech sociální p áce.
Rada Bandi a jsem poznala oce 2016, když jsem začala působi jako lek o ka k izo é in-
e ence o ganizaci Jako doma. Rad mě okamži ě zaujal jako důleži á osobnos , spi i us
agens p ojek u podpo ujícího ženy bez domo a asamozřejmě aké jako au o nepřehlédnu-
elné knihy Naděje je na d uhém břehu, jejíž ecenzi jsme publiko ali e d uhém čísle Fó a
sociální p áce oce 2017. Nyní ho předs a ujeme následujícím ozho o u:
(Sedíme zah adní es au aci Kobylisích. Zle a od nás je elká dře ěná socha Buddhy,
zp a a polehá á na gauči mís ní kočka. Je konec če na. Začíná p a é ho ké lé o.)
Rade, jsem moc áda, že jsme se sešli, ačkoli ím, že o p o ás nebylo zčaso ých amomen-
álně izd a o ních dů odů jednoduché. Jak už í e, ze s any naší ka ed y znikl zájem po-
zna íce aši p áci i aši by os . Víme, že má e úzké azby su či ou o mou sociální p áce
azá o eň bych si s ámi ch ěla aké po ída op ojek u Jako doma, asamozřejmě nejen oněm.
Začněme p osím his o ií, kde akdy js e ys udo al, kdy js e s udo al.
Jak daleko čase mám jí ?
Do času, k e ý má z ah k aší p o esní současnos i.
Já bych s opy s ého zapojení, oho, co dělám dnes, hledal na gymnáziu mo a ském
Š e nbe ku na konci de adesá ých le . Tam šlo zejména o o, že jsem publiko al časo-
pis z aný Kladi o, k e ý měl bý z cadlem s uden ského ži o a auž enk á k i icky
nahlížel na ins i uci jako ako ou, na školu, na ins i uci s á u ana u či é poli ické as-
pek y, k e é am enk á igu o aly. K i icky jsme se k omu yjadřo ali já amoje spo-
lup aco nice askončilo o ím, že nám en časopis zakázali (smích).
Vde adesá ých le ech ám ho zakázali (smích)?
V oce 1998.
De ě le po e oluci! Čím o, že ám zakázali de ě le po e oluci, kdy se ěci hodně u ol-
nily, časopis?
(smích) Psal jsem příliš explici ní ex y, k e é se k i icky ymezo aly ůči ungo ání
é ins i uce. Já jsem ehdy bydlel na in e ná u, ak i icky jsem nahlížel, jak unguje
in e ná , jak am unguje hie a chie, ať už mezi s uden y, ak e z ahu uči el as u-
den , ycho a el as uden abyly o p o oka i ní ex y, k e é například mlu ily o e-
řeně op á u na kouření s uden ů (smích). Já jsem už ehdy začal „mí o p á o“.
Tehdy se mně y íjela nějaká mí a souci u, začal jsem bý ege a iánem asledo al
jsem, jakým způsobem se zachází se z ířa y asoučasně jsem začal e lek o a , jak je
zacházeno se s uden y, anějak o začalo oři ako ou nehie a chizo anou kři ku,
OPEN
ACCESS
96 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2018
níž se a éma a p olínala ados á ala se
na s ejnou ú o eň. Zjišťo al jsem, že z í-
řa a, lidé ajá jako sel jsme nuceni ží u -
či ým způsobem, což byl p o mě impuls
u ažo a , jak se os obodi . A ady začí-
nají kořeny ak i ismu, k e ý p ochází ce-
lým mým ži o em, ať už p o esním nebo
osobním.
H álo nějakou oli, že en in e ná , a o gym-
názium jsou na Mo a ě, ane Čechách nebo
P aze? Nebo ohle je uni e zální éma,
k e é bys e řešil šude?
Já myslím, že o, že pocházím ze Se e ní
Mo a y, k e ou po ažuji za pomě ně
d sný k aj, oli h álo. Mně na Se e ní
Mo a ě nebylo nikdy dobře ahledal jsem
dů ody, p oč omu ak bylo. Myslím si, že
o ma komunikace mezi lidmi na Se e ní
Mo a ě je na mě příliš d sná, že jsem a-
ko ý ci li ý přijímač in o mací apo ře-
buji ako ou o mu jemnos i, naslou-
chání anemám ád os é h any. Se e ní Mo a a je pok y á jehlična ými lesy, os é
h any é k ajině jsou šude, z oho o dů odu mi am nebylo dobře. Odešel jsem na
Olomoucko, am o bylo daleko lepší, nicméně y k oky pomě ně ychle směřo aly
do P ahy. Tam jsem se zapojil do squa e ského hnu í jednom znejs a ších p až-
ských squa ů P aze— Papí ně. V é době byly P aze ako é ři ak i ní squa y, pa-
řila knim ješ ě Lad onka aMilada. Papí na byla Holešo icích. Bydlel am iJakub
Polák, známý ana chis a. Tehdy jsem byl ješ ě mládě, co se ozkouká á ak i is ic-
kém s ě ě. Zažil jsem é době p ní demons ace, p ní diskuse, panely, ůzné ý-
s a y, s ašně moc konce ů, akcí, k e é měly poli ický pod ex , ajá jsem zjis il, že
om poli ickém dialogu nacházím jemnos , k e ou hledám, nebo možná ne poli ic-
kém dialogu, ale p os ě dialogu jako ako ém. Teď dělám ýc ik dialogické p axi
a é době jsem začal obje o a k ali u dialogu, po řebu dialogu, nu nos dialogu bez
ohledu, jes li o éma bylo poli ické, lidskop á ní, osobní. Obje o al jsem, jakým způ-
sobem se ksobě z ahujeme ajak o o li ňuje naše dob o adob é by í. Současně jsem
é době onemocněl bipolá ní po uchou.
Můžeme om o ozho o u s ou o in o mací nějak zacháze ?
U či ě. Jsem des igma izačním ýmu, ak se snažím sám sebe nes igma izo a .
Já o samozřejmě í ám a ážím si oho, že mlu íme o e řeně o ěch o éma ech. Záleží na
om, do jaké hloubky bude e ch í mlu i osobě, já o budu espek o a , je o o ázka naší zá-
jemné dohody.
Ta nemoc znamenala, že jsem nedokončil nějaké školy aže jsem nebyl schopen e
s ých „d ací kách“ se s abilizo a . P os ředí squa e ské scény je samo osobě dos
OPEN
ACCESS
daNIELa OdÁČkO Á 97
ži ý o ganismus plný impulzů, akže mě o samozřejmě des abilizo alo ješ ě íc.
V oce 2002–2003 došlo kp ní hospi alizaci, po k e é jsem z a il u či é iluze a y-
ús ilo o ozhodnu í opus i Českou epubliku aškodou s od ací kou (smích) jsem
odjel sám do Anglie, aniž bych uměl mlu i anglicky. Po ces ě na mě oubila ob o -
ská au a, řidiči byli nadšení, že něco ako ého po ces ě ješ ě jede. Aono o am do-
jelo. Bylo o důleži é, že o am dojelo, p o ože celá Anglie byla pok ačo áním oho
dialogu. Ale já jsem ješ ě neuměl anglicky, nicméně jsem se am oc nul pozici, kdy
ak i is ická scéna mě d žela, hýčkala, kolíbala. Byl jsem sice z ani elný, ale sociální
s ě , k e ý mě obklopo al, byl nápomocný do é mí y, že jsem mohl ungo a a oz-
íje se. Kdybych ako ou pomoc nedos al, mohl jsem klidně skonči na ulici, nebo
p os ě nedobře. Amyslím si, že am jsem zažil ob o skou sílu subkul u y, jak si lidi
mohou na zájem pomáha . Díky omu jsem zh uba za č yři oky mohl začí aké něco
posky o a . Roz íjel jsem se anglič ině, ys udo al jsem am zno u s řední školu,
sociální ědy, pak jsem šel na yšší odbo nou sociální poli iky. P ní školou byla Is-
ling on Communi y College ad uhou Hackney Communi y College. Během s udia
ěch o d ou škol jsem se anglič inu naučil do ako é mí y, že jsem podal přihlášku na
ysokou školu pomě ně zápě í a ys udo al jsem sociální p áci na Uni e si y Eas
London. S al jsem se sociálním p aco níkem s ím, že jsem měl énink, užší zdě-
lání e řech obo ech jako bylo duše ní zd a í, och ana dě í abezdomo ec í. Hodně
jsem dob o olničil ap aco al na ůzných pozicích zejména oblas i bezdomo ec í
aduše ního zd a í. Azačalo se mi hla ě p opojo a , jak je nesmí ně důleži é spo-
jení bydlení, bezpečí aduše ního zd a í azaží al jsem o ina sobě. Myslím, že o byla
doba, kdy jsem se co nej íc s abilizo al, p o ože eške á má ene gie, eške ý můj zá-
jem byly směřo ány do jednoho s ředobodu, a o bylo o s udium samo né, zapomněl
jsem při om na nějaké able. Byl jsem am hodně šťas ný.
VAnglii jsem žil dese le , p aco al, s udo al, ůzně se o p olínalo, dělal jsem
aky řidiče. Po om jsem po kal mladou ženu, elkou osobnos , Conny, byla nap os ým
ama é em me odě dialogu, ak i ismu, ale měla nap os o při ozenou schopnos
ohle apliko a . Bylo o ní. Při om neznala eo ie, nikdy o om dří e neslyšela. Tahle
osobnos mě inspi o ala, zamilo al jsem se. V é době jsem dos al nabídku s udo-
a dok o ská s udia na uni e zi ě, ale ona mi řekla: „jes li chceš, aby naše ces y šly
spolu dál, ak musíme je na Sibiř (smích), musíme z ednou ko y“. Takhle začala
moje d oule á ces a kolem s ě a. ZLondýna jsme přes E opu, Li u aLo yšsko jeli
do Ruska, přes Mosk u aS . Pe ě bu g až za U al. Ces o ali jsme přes Sibiř až do Vla-
di os oku, což byla nap os o úžasná zkušenos , azVladi os oku jsme pok ačo ali do
Ko eje. Tam jsme byli ři měsíce a ealizo ali u či é umělecké zámě y. Při ezli jsme
nějaké umění zE opy, posbí ali jsme a ys a o ali ůzné a e ak y a o og a ie, co
jsem dělal Rusku. VKo eji byl o o ob o ský zájem, sami jsme měli zámě sbí a
umění mís ních umělců, sami aké oři anabídnou o někde další zemi, k e á je
před námi.
Co js e ořili y? Fo og a ie nebo ješ ě něco dalšího?
Fo ky, ideo, audio izuály.
Tak js e nabalo ali y kul u ní ěci anesli js e dál. Tako ého sněhuláka js e dělali.
Ano byla o ako á os oucí ýs a a. Říkali jsme omu „E e g owing exhibi ion“.
OPEN
ACCESS
98 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2018
Sibiří aše ces a končila?
My jsme se ze Sibiře ajek em přep a ili do Ko eje, am jsme ři měsíce zp aco á ali
ý a ný adokumen á ní ma e iál ako ém kul u ním uměleckém cen u, kde nás
zali pod křídla, p o ože nas ala zima, aimy jsme po řebo ali hodně odpočí a . VKo-
eji jsme z ealizo ali několik ýs a , aké Soulu adál jsme pok ačo ali na Aljašku.
Dál jsme se nemohli dos a , kon ejne o á dop a a nikam jinam nesměřo ala, my jsme
se po řebo ali nalodi , přele ě … Na é Aljašce jsme byli někdy lé ě 2011, o znamená,
že jsme se oc li na cholu kon inen u, k e ý je ob o ský adá se přejíždě k ásným
způsobem bez elkých ba ié . Tam začalo naše ok apůl oční ces o ání, k e é jsme
ěno ali Se e ní Ame ice, Kanadě, až jsme dojeli do Mexika.
Ajaké o bylo na Sibiři?
Se kání se Sibiří byl nap os o klíčo ým momen em mém ži o ě. Ví e, am je jen
jedna silnice, k e á ede zMosk y do Vladi os oku. Takže šechny ces o a ele, k e é
může e po ka , po ká e na é silnici. Všechny esničky na Sibiři jsou kolem é o sil-
nice, pokud nechce e zajíždě lakem do se e ních čás í, do Jaku sku, kam bychom
se sau em nedos ali. Silnice na Sibiři se éměř každý ok zno u azno u op a uje,
p o ože je pos a ená na pe ma os u a en ji čas o ozbije. Bylo o h ozně d ama ické,
jes li ůbec p ojedeme. Neměli jsme elké cíle. Ch ěli jsme uděla pá ýs a , mlu i
slidmi. Tam se mi ukázalo, jak je člo ěk nepopsa elný. Bylo o přek api é, koho mů-
že e po ka u či ém há u či jakési skořápce. Apřek apení se neus ále opako alo,
jak jsme byli na Sibiřinech zá islí. Když jsme po řebo ali odu, znamenalo o zakle-
pa někomu na d eře nějaké malinké esničce up os řed Sibiře, kde isíc kilome-
ů dop a a adole a není ůbec nic. Tak jsme zaklepali ao e řel nám lékař, ako é
dře ěné chaloupce nebo dok o ilozo ie nebo někdo úžasný, snímž jsme mohli á-
i spous u času, i lidé uměli anglicky apořád nás přek apo ali. Šokující byla mí a
pu o ání jejich las ních mladých lidí, s opo ali po magis ále, abyli z yklí za oho
s opa zapla i . My jsme o odmí ali, oni pak byli u ažení, jak jsme pak zjis ili, je o je-
jich z yklos akhle ces o a . Překoná ali ob o ské zdálenos i, řeba do školy, 2000
km jedním smě em. Po kali jsme člo ěka, k e ý šel pěšky u samou asu, co jsme
ujeli au em. Byl o člo ěk sduše ním onemocněním, k e ý byl do s ých 45 le d žen
ús a u aoni am po om ámci deins i ucionalizace p opus ili spous u lidí do do-
mácí péče. On byl jedním znich, žil om ús a u odmalička a e s ých 45 le ech se
ozhodl, že p ojde pěšky Rusko. I eď mi naskakuje husí kůže, p o ože en člo ěk byl
ob o skou inspi ací. Byl zbídačený yzicky ipsychicky, ale našel sobě nějakou ře í
sílu, k e á ho na ěch nohách denně posuno ala na ces ě, k e á má 11 000 kilome ů,
a o není žádná leg ace.
Tomu se říká nezdolnos . To mě dojímá.
Já jsme se ho p al, jes li by nech ěl snámi s á i nějakou dobu ucku, že si udě-
láme čaj, přespí unás aon mi řekl: „Hele já bych o moc ád přijal, ale nemůžu, p o-
ože mám s ach, že když si sednu, ak už se nez ednu.“ Bál se zas a i . Šel íceméně
pořád, spal za chůze nebo e s oje, my íme, že přešel Sibiř, íme, že se do Vladi os-
oku dos al směsíčním zpožděním po nás a am už na něj čekaly ele izní š áby, což se
s á alo inám. P o ože ces o a elé do Ruska ana Sibiř se adičně zas a ují I ku sku,
což je měs o na s aně Bajkalu, ě šinou míří kBajkalu a am jejich ces a končí. Amy
OPEN
ACCESS
daNIELa OdÁČkO Á 99
jsme se dos ali dál. Jakékoli měs o a esnice, kam jsme přijeli, ak o byla událos , lidi
ybíhali zdomů, p ali se, jak jsme se am dos ali, p ali se, jes li už skončila álka.
Jakou álku mysleli? (smích)
D uhou s ě o ou. Jedna s a á paní říkala, že jsme konečně přijeli jako poslo é dob-
ých zp á ! Pak se ochu za azila aříkala: „Ale y nejs e nacis i!“ Já bych oSibiři
mohl yp á ě dlouho.
Vy js e o někde popsal?
VNo ém P os o u yšlo několik článků oce 2013. Jeden z ěch článků se jmenuje
S a os li á Sibiř.
Sibiř js e p ojeli, dos ali js e se do Se e ní Ame iky, jak o bylo dál?
Se e ní Ame ika byla elká změna, p o ože po é elké míře zájmu na Sibiři a Ko eji
jsme byli najednou anonymní ces o a elé, k e ých je am spous a. P o ože spous a
lidí Se e ní Ame ice řeší s é bezdomo ec í ak, že ces uje ažije au ě.
Byla o p o ás úle a nebo z á a en poci , že js e najednou mezi spous ou s ejných?
Byla am mí a obojího. Úle a, že už na nás nebyl ynakládán ako ý lak s an mediální
pozo nos i az á a, že se nedalo jí ak hluboko dialogu či kon ak u. My jsme ale pak
začali yhledá a subkul u ní p os ředí, lidi, onichž jsme ěděli, že í ají ces o a ele.
Amuseli jsme na om ak i ně p aco a , abychom se am cí ili dobře, ale nakonec o šlo.
Rade, jak js e se pak oc nul zase zpá ky Čechách? Zajímala by mě aše p áce aké u é bez-
domo ecké komuni y.
My jsme smojí pa ne kou Conny přices o ali do P ahy. Do Londýna zpá ky nech ěla.
Bydleli jsme společně asi č yři oky na Újezdě. Ale jak se o s á á s ou mojí nemocí.
Přišlo hypomanické období, elmi silné, elmi ů čí. Se ká al jsem se s ůznými
lidmi, disku o al spous u poli ických éma , byl jsem ako ý žádaný. No ý P os o
se mnou ch ěl spolup aco a na základě článků zces , dos al jsem několik nabídek
znezisko ého sek o u, abych spolup aco al nebo edl p ojek y ajá jsem na o hodně
eago al. To nakonec edlo k omu, že jsem se s al in eg ální součás í nezisko ého
sek o u— p o mě no ě, byl jsem íc slyše a idě om „nezisku“ daleko íc než
subkul uře a ak i ismu. To byla p o mě změna. Když už mě po ře í nezisku oslo-
ili ke spolup áci, ak jsem přijal za podmínky, že mé myšlenky, nápady budou dis-
ku o ány. Já jsem byl nali ý neoma xismem abyla p o mne ždy důleži á dialogická
p axe, ozho o , z aho os . Neoma xis ická myšlenko á základna umě spočí ala
om, že jsem ždycky ch ěl o nos ářský sys ém. Když za mnou kolegyně Lexa při-
šla smyšlenkou p aco a se ženami bez domo a, ak já jsem si dal jako podmínku,
že je nu né, abychom byli na s ejné ú o ni jako naše cílo á skupina. Že není možné
zmého ilozo ického hlediska o és jinak.
Znamenalo ohle ýchodisko ži o ní s yl nebo nějakou mí u chudoby?
To jsem úplně na mysli neměl, spíš šlo o o nos přís upu kin o macím, k ozhodo-
ání, kmíře zapojení. Já jsem nech ěl, aby y ženy byly pasi ní přijímače, co my jako
eli ní skupina p o ně y áříme.
OPEN
ACCESS
100 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2018
Já ím. Tyhle o ázky, když jsem jako lek o s oupila do aší o ganizace, jsme zmiňo ali
adisku o ali achápala jsem o ak, že aše o ganizace je s a ěná na demok a ických p inci-
pech aže ji aši klien i spoluu ářejí. Vy js e o ehdy říkal, že znikala plošně. To znamená,
že exis uje nějaká báze, na níž s a í e u o ganizaci společně, aniž bys e předs a o ali y my-
šlenky cílo é skupině. Že cílo á skupina a y js e nějaký společný ú a .
Ano, ohle o nos ářské u ažo ání a ungo ání bylo aje p o mě hodně důleži é. A ím,
že jsem zažil ex émní chudobu a u „disabili y“ jako u či ou mí u z ani elnos i, jsem
mohl yžado a o nos naší o ganizaci.
Když jsem am s oupila, ak jsem cí ila elkou snahu p á ě o a o ýchodiska. A aky hlubo-
kou slušnos aúc u ůči ašim klien ům. Teď o objasňuje e, že y js e poznal u „disabili y“.
Poznal apozná ám ažiju ji, ap o o od lidí kolem sebe jsem ždycky yžado al, aby-
chom byli neexpe ní, aby expe nos í byla „disabili y“.
VJakých le ech js e ořili o ganizaci Jako doma?
2013, 2014, 2015 až do dneška. S ále je ořena.
Azá o eň, p o ože mám možnos i ji zblízka sledo a , ak ím, že na áží na nej ůznější eko-
nomické nesnáze a aky na nějakou ú o eň yče pání p aco níků.
Já myslím, že o popisuje e elmi dobře asamo ného se mne o do ýká, ale mám poci ,
že a o ganizace po řebuje nějakou mí u es uk u alizace.
Má e nějaké nápady, co by se mělo s á ?
Myslím, že en pa adoxní dů od, p oč se do ěch inančních p oblémů Jako doma
dos alo, jsou peníze, k e é če palo ze opských ondů. Muselo yho ě omu sys-
ému mnoha ohledech, po ekonomické s ánce, po s ánce kons ukce a edení p o-
g amů; p os ě naplňujeme požada ky sys ému mís o oho, abychom se zabý ali ěmi
základními p incipy. Myslím si, že Jako doma s ála ždycky na pilířích ak i ismu,
e opské g an y způsobily, že jsme z ěch ak i is ických pilířů sle ili ados ali se do
ok uhu adičních nezisko ek. Podle mého názo u ces a knáp a ě ede jen ajedině
ná a u ke kořenům, a o kak i ismu.
Má e odhad, že je ůle o ganizaci ohle uděla ?
Obá ám se, že ne u o ch íli amyslím si, že je o k ůli é yče panos i. Je mi o lí o
akdybych byl osobně silnější azd a ější, ak bych se asi zno u zapojil azkusil y ěci
zase zno u nějak o li ňo a . Vposledních č yřech le ech jsem ale byl nemocný, opa-
ko alo se, že jsem nemohl jaksi dos á , ak jsem se ozhodl, že zJako doma odejdu
au idím. Samozřejmě se mne o hodně do ýká. Do edu si ale předs a i , že se Jako
doma op os í od ěch inancí azačne děla ak i ismus azačne ho děla s ěmi ženami
dobře.
Aco myslí e, že eď a o ganizace po řebuje? Čas aodpočinek nebo další če s é spolup aco -
níky nebo inanční injekce?
K izo ý managemen . Mělo by se uděla nějaké s a egické pláno ání, okleš i ak i-
i y o ganizaci, k e é jsou ázány na g an y az áži , do jaké mí y je přínosné další
g an y če pa , když po om 70 % ýmu je z oho úplně na hla u. Ne idím ůbec žádný
OPEN
ACCESS
daNIELa OdÁČkO Á 101
p oblém om komuni ní cen um zacho a a és je s épomocně bez ohledu na ně-
jaké inanční injekce z enku. Myslím si,že o je možné, že je o možné ys a ě na
p incipech solida i y as épomoci apomoci komuni y, zapojením dob o olníků, zapo-
jením ěch žen samo ných, myslím si, že je spous a k ea i ních ces , jak ohle ud že .
Ta jídelna Kuchařek bez domo a pořád unguje.
Ano.
Já osobně ím, že je o moc dob ý p ojek azá o eň je o elmi ná očný p ojek . Možná ná-
očnější, než se předpokládalo.
Zase. Ta inanční s ánka yče pala o jád o ýmu. Ukázalo se o bý daleko ná oč-
nější, než jsme očeká ali, ale co se ýče oho p ojek u samo ného, ak on je h ozně
jednoduchý. Já si myslím, že am je důleži ý adikální s řih od e opských peněz. P o-
ozo a bis o na Smícho ě není p oblém. Není dů od, p oč by o měl bý p oblém se
d ěma až řemi ženami bez domo a, k e é budou zapojeny íc, abudou mo i o ané
k omu, aby se am něco ydělalo. P os ě musíme bý přes a odpo ědní ůči ěm el-
kým h áčům, p o ože nás d í.
Nejs e p ní nebo poslední o ganizace, kde mě o ede kpodobným ú ahám. Za dese le už
p a děpodobně poznáme, jak o mělo či má bý dál. Nyní jsme ako é pa adoxní ázi— po-
řebo ali bychom ud že o, co dobře unguje bez e opských peněz a ypořáda s ím, že e -
opské zd oje naši zemi opouš ějí. Dos á áme se do období u či ého ozh aní.
Není dů od, p oč by o nemělo bez nich jí dál. VP aze pa alelně znikala d ě bis a.
Bis o S řecha abis o Kuchařky bez domo a. Bis o S řecha se e opské peníze neo-
pí alo, mohli si yb a lokali u, mohli si yb a cílo ku, mohli si yb a , co ch ěli apa-
adoxně p ospe ují daleko líp než naše jídelna, k e á je s ázaná ze šech s an— cí-
lo ou skupinou, ím, jaké ú azky akolik jich am bude, jakým způsobem bis o bude
řízeno, inančně a d. My jsme p os ě úplně neschopní k oku p a o le o, p o ože
jsou y os é h any šude. A idím, že koncep , k e ý je okopí o aný od Kuchařek
bez domo a opá bloků dál, může ungo a adů od je en, že am y h anice nemají.
Akdo am aří?
Bis o S řecha je d užs e ní p ojek , pá nadšenců, k eří do oho dali las ní peníze,
díky omu nemají ak yče paný ým, mohou p aco a osobo ách a ychy a sobo ní
akce, k e é jsou důleži é p o příjem, můžou p aco a o eče ech, můžou si každý ý-
den nas a i , jaký jídelníček ch ějí, p o ože nemají d a nebo ři lidi, k eří jsou ěžce
ohyba elní, jako máme my ak eří nám jinou hodinu nepřijdou, p o ože jsme akhle
na začá ku nas a ili, že dos anou dobře zaplacenou p áci ape nou p aco ní dobu
a ak dál. Ne zniklo am, co jsme měli uděla na začá ku, jako pojďme se dohodnou
na ceně aco za o dneska uděláme— lexibili a. Máme am u či ou mí u igidi y, o
se dá odbou a .
Já jsem ošku o a nej azlej, když se po kám sholkama, ak ony ze mne cí í u
ene gii, k i ickou ene gii a endenci jim adi .
Já si myslím, že se ješ ě ím dos á áme nepřímo kjednomu éma u, a o je éma zaklada elů
o ganizací. Nezisko ky naší zemi jsou pořád mladé o ganizace, ne ungují ady íc než ři-
OPEN
ACCESS
102 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2018
ce le . Azaklada elský ým je čas o nosi elem elice silné myšlenky, ale po nějaké době jsou
buď úplně yče paní, nebo se znich s á ají k i ici.
Aha. Ale když idím o dí ě k áče špa ným smě em, ak nemůžu mlče . Je o při o-
zený p oces.
Já sama jsem coby zaklada elka jedné nezisko ky z ni řňo ala jeden příběh zžido ského
s ě a, zžido ských mý ů omamince Rabbi Löwa. Když ho čekala, auž byla pok očilém
s upni ěho ens í, šla elmi úzkými uličkami ehdejšího Jose o a, jel po oz auž o ypadalo,
že jí o při lačí na s ěnu domu. V u ch íli s ěna us oupila a y ořila dos p os o u.
Jiný p os o , jiným smě em… Já jsem se akhle daleko ješ ě nedos al. To je asi dob á
ada p o mě.
Nebe e o jako ná od zmé s any, y má e s é o ganizaci co říc , o není ada, abys e o eď
nechal úplně bý .
Já se snažím bý jemný, ale holky jsou na o ci li é. Snažím se bý „gen le“ asnažím se
bý dialogický, ale současně a ene gie e mně je, neuko ená, silná.
Když mlu íme o aší ene gii, ak y k omě s ých osobních éma se zabý á e éma em ne-
značkujícího přís upu, což js e zmínil už na začá ku sou islos i s ím NUDZem. Co je o za
p ojek ?
P ojek des igma izace je pě ile ý e opský p ojek . Je o elká spous a ak i i , k e é
míří na ůzné cílo é skupiny. Já jsem odpo ědný za cílo ou skupinu uži a elů. Sám
jsem uži a elem psychia ické péče. Budou znika an is igma izační apo adenské
skupiny spolu spos upy, jak zakláda s épomocné kluby, jakým způsobem se o ga-
nizo a , jakým způsobem osebe pečo a . Co se ýče ěch uži a elů, což je moje s é a
om ob o ském p ojek u, ak jsem odpo ědný za y oření manuálu p á lidí sdu-
še ním onemocněním, což je uniká ní akce ady Česku, hla ně ozsahem. Já se se-
ká ám s ůznými lidmi, k eří ědí íc než já, například Ma ěj S ří eský zLigy lid-
ských p á , adalší inspi a i ní lidi ady Česku. Je nás elký ým ajsou am ijiné
skupiny jako je eřejná sp á a, zd a o níci a d., akže „des igma“, k e é máme do-
uči , bude apliko áno ůzným způsobem, ůznými me odami na ůzné skupiny. No
a ámci oho p ojek u des igma izace zniká inicia i a „Na o inu“, kde s imulu-
jeme pomocí acebooku, přednášek, ůzných se kání schopnos lidí mlu i na o inu
oduše ním zd a í asoučasně o „na o inu“ má několik ýznamů: Buď se dá na o-
inu mlu i oduše ním zd a í, položi na s ejnou o inu duše ní a yzické zd a í
anebo zase ámci myšlenky neexpe nos i se pos a i na s ejnou ú o eň— uži a-
elé, laická eřejnos , odbo ná eřejnos … p os ě elký des igma izační p ojek . Já
jsem h dý na o, že am můžu bý ýmu Pe a Winkle a, mám sk ělou kolegyni Bá u
Ch á alo ou, k e á mě oslo ila k é o p áci aoslo ila mě jako pa ne ka e ýc iku
dialogické p axi, k e ou dělám ámci „Na a i u“ B ně. Mám sobě u či ou mí u
nadšení do oho o p ojek u, ale současné době jsem limi o án s ou nemocí, což mě
ochu m zí, ale co se dá děla .
Na d uhou s anu, Rade, aše nemoc může bý dos důleži á celém příběhu aší p áce. Já
ám řeknu, kam mířím. Osobně znám jednoho pee e apeu a zkomuni ní o ganizace p o
duše ně nemocné lidi, k e ý sám p ošel léčbou psychózy amá zkušenos , k e ou nemůže mí
OPEN
ACCESS
daNIELa OdÁČkO Á 103
člo ěk, k e ý ímhle nep ošel, je om cenný a elmi ě ohodný. Je neoceni elné mí ako ou
zkušenos , nějak zp aco á anou či zp aco anou…
Jo, já o be u jako da . Jako da ji be u z90 p ocen , p o ože mánie je neu ěři elně k e-
a i ní s a (smích). Když je člo ěk schopen napsa , co se mu děje hla ě, p o ože y
s a y dos čas o zapomínám, když jsem schopen, když ořím, když mlu ím slidmi
om manickém s a u o om psá , ak sám sebe čas o přek apím, jak zajíma é myš-
lenky o můžou bý ajá om p oží ání nějak os u, učím se sám osobě, je o na h aně
spi i uálního záži ku akaždá a epizoda je p o mě k okem před. Nicméně, co se ýče
ungo ání adiční společnos i, ak je jasné, že mě o limi uje, že někam nedojdu, že
nepřijdu na schůzku, že ji musím z uši , nebo mám pak dep esi ní období, kde na-
opak ůbec ne ořím, nejsem schopen p aco a , a ak dále. Nemoc samo ná je mi da-
em, nicméně nemoc zasazená do kon ex u éhle společnos i je mi limi em.
Já si u ědomuju, ipřes nějaké s oje osobní zkušenos i, jak ypadají k ea i ní p ocesy hla ě.
To, co popisuje e é manické ázi, je jeden ze způsobů, jak se las ně „ oz áčí“ k ea i i a, jak
unguje.
„Roz áčí“, o je dob é slo o.
Biosyn éza (psycho e apeu ický smě ) p o o použí á pojem o ace. Tako ým opakem o ace
je něco, čemu biosyn éza říká „kanalizace“— „channeling“, což je ako é ysoce úzké zacílení
ene gie na jeden bod. Zamíří e šíp apak s řelí e. A a o ace je las ně p oces hledání; může
mí smě ods ředi ý, oz áčí se do p os o u, začne o mí ob o ský zábě , jehož důsledkem je
někdy úna a až yče pání. Pos upně jsem obje ila, že o ace může mí aké smě dos ředi ý.
Kzacílení se dos ane e ak, že o uje e smě em do ni ř.
To mě uklidňuje (smích), že o není jenom des ukce, oz íření, ale aké z oho ně-
kdy něco zejde. Já jsem byl za ím šťas ný om, co moje s a y y ořily, ať o byla
hudba nebo malba, ať už je o nějaká p áce, myslím si, že leccos se z oho dá nějakým
způsobem použí nebo zú oči , ne ždy, ale čas o ano. A o mám las ně jako en da .
Jo, en da po řebuje péči.
Taky je u éma ašeho jména, k e é není ob yklé. Čás ašeho jména je asi pseudonym?
Ne, o žádném případě! Moje jméno je moje jméno, k e é mám občance. Dos al
jsem se kněmu ak, že jsem pobý al mimo epubliku ícek á , dos zásadní byla ces a
kolem s ě a ad uhá áze byla, když jsem zh uba před d ěma oky dos al Fulb igh-
o o s ipendium aodjel jsem am s udo a aděla nějaký ýzkum. Ten ýzkum byl
slidmi bez domo a, k eří jsou „qee “ ak eří jsou „ ans“ a las ně jsem se se kal s ím,
že čas o se „nick names“, přezdí ky pře ádějí do eálného jména, p o ože Ame ice
není p oblém si požáda oal e na i ní jméno apříjmení.
Dalo by se říc , že aše jméno je aše al e na i ní jméno?
Já jsem ans, na odil jsem se jako žena ach ěl jsem gende o ě neu ální jméno, k e é
ychází z oho, kdo jsem aRad znamená Ame ice adikální, ale ono se ím yjadřuje
é zk ácené podobě něco jako sk ělý— „I ’s ad, g ea , i ’s adical, i ’s good “, ajá jsem
ch ěl nějaké pozi i ní yznění s ého jména, a las ně, po om p ním poby u Ame-
ice, jsem požádal ozměnu s ého jména České epublice, aby splňo alo d a ná oky:
aby něm byl aspek ak i ismu, boje adob od užs í − o je Bandi aaby Rad přinášel
OPEN
ACCESS