Статус и узус общественно-политического термина в аспекте культуры речи

МОКСЛО КАЛБОС КУЛТУРОС ИР ТЕРМИНОЛОГИЈОС ПРОБЛЕМОС LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV (1985) ТАМИЛА ИВАНОВНА ПАНЬКО STATUS A UŽÍVÁNÍ SPOLEČENSKO-POLITICKÉHO TERMÍNU Z HLEDISKA KULTURY ŘEČI Světový názorový charakter společenských věd a jejich sociální role v rozvoji společnosti se zákonitě odrážejí v jejich terminologii. Ideologická podstata je určujícím principem systémové organizace společensko-politické terminologie. Ideologém je neodmyslitelnou složkou sémantiky společensko-politického termínu. Vzhledem ke své sociální funkci se většina společensko-politických termínů postupně stává organickou součástí jazyka a ani při určité ztrátě terminologického charakteru neztrácí svou pojmovou podstatu. Nemálo společensko-politických termínů současně vyjadřuje pojmy socialistických i kapitalistických formací (totožná foneticko-morfologická struktura, jedna ideologická koncepce, která je spojuje, ale odlišné definice). Jevy tohoto druhu řadíme k terminologické polysémii. Termíny totožné foneticko-morfologické struktury, které se vyskytují v ideologicky odlišných terminologických systémech (marxisticko-leninském a buržoazním), chápeme jako pojmově-ideologická homonyma. Z toho vyplývá, že pouze přesná definice termínů jako složek uceleného systému, sjednoceného politickým krédem, zajišťuje jejich správné užívání z hlediska vědecké přesnosti, politického zaměření a kultury řeči. Je všeobecně známo, že vědecký projev musí splňovat požadavky jasnosti, přesnosti, stručnosti a jednoznačnosti, jež nepřipouští různé interpretace. Vědecká věrohodnost, hloubka a přesvědčivost do značné míry závisí na obratném a přesném užívání vědecké terminologie, která přispívá ke správnosti vyjádření a přesnosti vnímání. Uspořádání vědeckých poznatků vyžaduje uspořádání terminologických systémů a jejich unifikaci tak, aby více odpovídaly podstatě pojmů, principu systematičnosti, struktuře národního jazyka a principu internacionalizace. Společensko-politická terminologie, která tvoří rozsáhlou část slovní zásoby spisovného jazyka a neustále ji doplňuje a obohacuje, má své vlastní specifické rysy, při svém vzniku a vývoji však podléhá obecným jazykovým zákonům a normám. Vývoj společensko-politické terminologie je přesvědčivým příkladem vzájemného působení národního a internacionálního 111 v jazyce a dialektického přechodu internacionálního v národní. Internacionalismy tvoří v národních terminologických systémech značný podíl, přesto je však nepřipravují o svébytnost, neboť v každém jazyce mají národní charakter a v národních terminologiích společenských věd představují aktivní motivační základy pro tvorbu národních odvozených, složených a víceslovných termínů. Srov.: strana — stranický, stranickost, stranické byro, stranická skupina, stranická kázeň, stranický úkol atd. Zkoumání společensko-politických termínů z hlediska kultury řeči je tedy možné pouze s přihlédnutím k poměru internacionálního a národního. Máme na mysli především dubletní dvojice termínů, z nichž jeden je internacionalismem: depozita — vklady, tezaurace — hromadění pokladů, realizace — prodej, inflace — znehodnocení, profit — zisk, export — vývoz atd. Některé dvojice tohoto typu nelze označit za dublety. Např. význam termínu smluvní pokuta je širší než význam přejatých termínů penále a pokuta. Tyto dva poslední termíny jsou v hyponymickém vztahu k hyperonymu smluvní pokuta. Význam internacionalismu daň je širší než význam internacionalismu spotřební daň, který je v hyponymickém vztahu k termínu clo. Internacionalismus investice je hyponymem termínu vklady. Internacionální termín přejatého charakteru často předčí národní termín svou výrazností, kompaktností a jednoznačností, a proto lépe odpovídá vědeckému pojmu. Srov.: emigrace — vystěhování, embargo — zákaz, emise — vydání, realizace — prodej, konkurence — soupeření, konvence — dohoda, koordinace — sladění, reparace — náhrada. V takových případech je vhodné upřednostnit internacionalismus. Ekvivalentem mnoha jednoslovných internacionalismů jsou národní víceslovné termíny, např.: hypotéka — půjčka zajištěná nemovitostí; freetraderství — politika volného (bezcelního) obchodu; devalvace — pokles kurzu, znehodnocení měny; krize — hospodářský pokles atd. Zkoumání společensko-politické terminologie národních jazyků je tedy možné pouze s přihlédnutím k jejím internacionálním složkám, především k těm, které tvoří základ rozvětvování mikrosystémů termínů — nejaktivnějšího faktoru obohacování společensko-politické terminologie v současné etapě, zvláště pokud se internacionální termín ve srovnání s národním vyznačuje větší slovotvornou flexibilitou: import — importér, importovat, importovaný, importování; tezaurace — hromadění pokladů, nashromážděný, hromadit poklady, hromadit se atd. Unifikace společensko-politické terminologie vyžaduje vybrat termín, který nejlépe odpovídá označovanému po- 112 srozumitelné. V případě dvojjazyčnosti, kdy působí stejně silné tendence — maximální přizpůsobení struktuře národního jazyka a tendence k internacionalizaci — však není tak snadné toho dosáhnout. Některé synonymní termíny, včetně dubletních dvojic, se do systému natolik začlenily, že hovořit o jeho uspořádání odstraněním jednoho ze synonymních termínů znamená nerespektovat zákonitosti vývoje jazyka. Status společensko-politického termínu: jednoznačnost, teoretická podmíněnost, adekvátnost pojmu, systémovost předurčená ideologickou koncepcí. Marxisticko-leninská materialistická ontologie a gnozeologie umožňují vyložit, takříkajíc, filozofii termínu: jeho dialektickou jednotu s pojmem, podmíněnost vývoje terminologických systémů extralingvistickými a lingvistickými faktory, vzájemné působení pojmového obsahu termínu a jeho formy, problém obecného a jednotlivého v terminologii, poměr materiálních, sémantických a pojmových prvků v terminologii, hierarchičnost organizace terminologického systému, místo termínu v systému a terminologie v obecně spisovném jazyce, rozdíl mezi technickým a společenskovědním termínem, závislost druhého z nich na ideologické koncepci, dialektickou jednotu internacionálního a národního při vytváření terminologických systémů. Všechny stránky skutečnosti jsou podle definice V. I. Lenina „pouze zdánlivě samostatné, oddělené (besonders für sich bestehende). Pravda se uskutečňuje pouze v jejich souhrnu (Zusammen) a ve vzájemném vztahu (Beziehung)“1. Ekologie termínů společenských věd (vzájemná závislost termínů společenských disciplín, jejich závislost na okolním prostředí obecného jazyka a na vývoji konkrétních společenských věd) předpokládá také objasnění vztahů mezi terminologickými systémy jazyků, které jsou ve vzájemném kontaktu: v terminologickém systému každého národního jazyka jsou termíny, které jej individualizují, i termíny společné s termíny odpovídajících systémů jazyků blízce i vzdáleně příbuzných, což opravňuje hovořit o určitém souboru parametrů společných pro terminologické systémy blízce i vzdáleně příbuzných jazyků. Při trvalém kontaktu jazyků jsou v důsledku jejich vzájemného působení nevyhnutelné společné tendence ve vývoji terminologických systémů kontaktujících jazyků; odhalit je znamená především určit lexikálně-sémantické vztahy mezi jejich dubletními dvojicemi, které v sobě skrývají určitý podnět k dalšímu rozvoji terminologických systémů. 1 Ленин В. И. Полн. собр. соч., т. 27, с. 178. 8 Užsak. Nr. 1007 113 „Na ontologické a gnozeologické úrovni se projevuje dichotomie elementárnosti a integrálnosti vlastní historickému faktu. Na jedné straně představuje hierarchickou strukturu s určitými typy vzájemných vztahů mezi jejími jednotlivými prvky, na druhé straně je určitou celistvostí, která se současně vyznačuje neopakovatelností a jistou mírou typičnosti“2. Za takovou dichotomii elementárnosti a integrálnosti považujeme i společensko-politickou terminologii každého národního jazyka (na jedné straně má specifický systém vztahů mezi specifickými složkami, na druhé straně se v ní vyskytují vztahy typické i pro jiné obdobné systémy a skládá se z typických prvků). Kdyby mezi pojmem a termínem existovalo přímé, motivované spojení, nebylo by třeba hovořit o srovnávací analýze termínů. Sociálně-politická skutečnost (systém reálií v systému pojmů) se však v různých jazycích člení různě pomocí formálních prostředků. Pro lexikálně-sémantickou typologii není lhostejné, jakými jazykovými prostředky se vyjadřuje určitý systém pojmů. Tato otázka přitom patří k nejdůležitějším při výzkumu terminologických systémů na lingvistických základech. Jednota sémantické organizace společensko-politické terminologie je založena na specifických korelacích synonymních, hyponymických, antonymických, konverzních a některých dalších typů doplňkovosti, agentivity a neslučitelnosti. Domníváme se, že všechny tyto kategorie mají podmíněný, relativní charakter závislý na koncepci badatele, avšak netýkají se jejich ontologie. O korelaci ve společensko-politické terminologii lze hovořit pouze v rámci jedné ideologické koncepce, přičemž je třeba vzít v úvahu, že dichotomie první úrovně „ano“—„ne“ není vždy dostačující. Společenský význam společensko-politických termínů předpokládá kontrolu nad jejich tvorbou a užíváním, ta však vede k skutečně vědeckým výsledkům pouze tehdy, vykonává-li ji ta část společnosti, jejíž zájmy jsou v souladu s průběhem historického vývoje, a která proto vyžaduje objektivní poznání. Systém termínů je výsledkem činnosti lidského vědomí, avšak jedinec může tytéž společenské jevy vykládat různě, a vytvářet tak různé klasifikace. S touto subjektivní činností člověka jako faktorem sémantického vývoje slov je třeba zvláště počítat při zkoumání terminologie vyjadřující společensko-politické pojmy. Změna vztahů mezi termíny společenských věd tedy 2 Уколова В. И. Исторический факт как система.—В кн.: Системный метод и современная наука. Новосибирск, 1972, вып. 2, с. 148. 114 je podmíněna interakcí faktorů objektivního řádu (společensko-politické, sociálně-ekonomické vztahy) a subjektivního řádu (klasifikační činnost lidského vědomí). Nově vzniklé společensko-politické termíny jsou nakonec společností přijaty, nebo odmítnuty; rozhodující roli přitom hraje extralingvistický faktor — boj idejí. V naší době, kdy antikomunisté z řad buržoazních a sociálně reformistických teoretiků nesložili zbraně, nýbrž podnikají stále prudší útoky na základy socialismu a hájí kapitalistické uspořádání, spočívá úkol marxisticko-leninské vědy v odhalování nepřátelského smyslu jejich teoretických konstrukcí; terminologie v těchto konstrukcích přitom hraje nemalou roli. Máme na mysli především termíny typu „lidový kapitalismus“, „stát všeobecného blahobytu“, jimiž současní buržoazní ideologové zastírají starou podstatu imperialismu se všemi jeho neřestmi a rozpory. Nepochybně se termíny typu proletariát, komunismus, dělnická třída, konkurence, imperialismus v marxistické a buržoazní literatuře užívají s různými konceptuálními významy a odhalují třídní zabarvení publikace. Tato skutečnost často působí potíže v překladatelské praxi: chybějící jasná představa o konceptuálním významu základních společensko-politických termínů vede k prostému nahrazování jejich formálními ekvivalenty, což buď zcela zkresluje smysl překládané literatury, nebo uvádí čtenáře v omyl ohledně skutečného stanoviska autora a zastírá jeho politickou a stranickou příslušnost. Třídně-hodnotící moment se tedy projevuje jak při vytváření termínů společenských věd, tak při jejich užívání. Z toho vyplývá nutnost brát v úvahu ideologickou homonymii společenských termínů a zohledňovat ji především v procesu překladu. Obecně se má za to, že úzus termínu se vyznačuje stylistickou neutralitou. V případě společensko-politického termínu je třeba v tomto ohledu některá upřesnění. Výchozím předpokladem je, že se při utváření a fungování společensko-politických termínů projevuje boj idejí. Poznávací a akumulační funkci plní společensko-politické termíny s přihlédnutím k ideologické koncepci, která sjednocuje příslušné pojmy; tím se liší od technické terminologie. Má-li však společensko-politický termín ideologický náboj a ideologickou výrazovost, lze hovořit o jeho sémantické neutralitě? Tato otázka se jeví jako sporná. Domníváme se, že je třeba rozlišovat jazykový a řečový status společensko-politického termínu. V rámci svého systému je stylisticky neutrální, v kontextu se jeho konkrétní význam může měnit, při- 115 čemž nabývá emocionálních odstínů. V takových případech se význam termínu skládá ze signifikativní sémantiky (poznávací složky) a expresivního séma. Při opačných funkčních významech si společensko-politický termín zachovává svou vědeckou podstatu. Zajímavé příklady užití termínů s expresivní složkou poskytuje publicistika V. I. Lenina. Termín buržoazie často užívá s emocionálně zabarvenými slovesy kulhá, plíží se („Revoluce jde vpřed, za ní kulhá buržoazie“, sv. 36, s. 151) a přídavnými jmény zrádná, lstivá, nestálá, která vnášejí do hlavního séma termínu, jež se shoduje s pojmem, nová séma, aniž mění jeho vědeckou podstatu. Determinologizace je otázkou jiného druhu. Nepochybně se týká všech terminologických soustav, včetně společensko-politické, a představuje jednu z aktivních cest rozšiřování obecně užívané slovní zásoby. Specifikum reprezentace společenských jevů jazykovými znaky spočívá v tom, že jeden z prvků gnozeologické situace — poznávající subjekt — při zaznamenávání poznávaného objektu (reality) v jazykovém znaku (termínu) nemá vždy zájem o zachycení jeho skutečné podstaty. Odtud pramení vznik termínů zastírajících podstatu označovaných pojmů. Proto je nutné přistupovat k jejich výkladu z třídního hlediska. Podle našeho názoru je třeba rozlišovat užívání společensko-politických termínů a jejich vnímání. Máme na mysli skutečnost, že termíny publicistiky, tisku a krásné literatury mohou čtenáři vnímat různě, i když jsou užity ve svém pravém vědeckém významu. Míra osvojení terminologické přesnosti společensko-politických názvů se zvyšuje s šířením poznatků o společnosti. V jazyce je tedy jasná definice nezbytnou podmínkou toho, aby se termín stal součástí určité terminologické soustavy; v řeči jde o zachování podstaty významu a pejoraci jako důsledek konotativní podmíněnosti. Hlavní principy fungování společensko-politické terminologie spatřujeme v následujícím: maximální soulad termínu s pojmem, jeho upřesnění v případě potřeby pomocí definice či glos a maximální využívání typově shodných termínů k vyjadřování typově shodných pojmů. Dualita komunikační funkce společensko-politické terminologie (její zaměření nejen na uspokojování vnitřní, národní komunikace, ale také na komunikaci vnější, mezinárodní) jako jeden z aspektů funkčního sbližování jazyků ve směru vyrovnávání jejich statusu v podmínkách vědeckotechnické revoluce neustále narůstá. Filologicko-ideologický aspekt je- 116 Zkoumání společensko-politických termínů předpokládá další odhalování a studium současných procesů vývoje a fungování společensko-politické terminologie národních jazyků v širokém mezinárodním kontextu, a to jak z hlediska fungování, tak z hlediska jazykové kultury. O kodifikaci společensko-politické terminologie se hovoří mnohem obtížněji než o terminologii technických věd. Je to dáno jejím společenskovědním charakterem a širokým užíváním v oblasti společenského života. V procesu jazykového plánování a utváření společného terminologického fondu jazyků musí být při hodnocení společensko-politických termínů věnována hlavní pozornost jejich informační vhodnosti, ideologické jednoznačnosti, souladu se zásadou internacionalizace a vztahu k obecným představám o normě ve spisovném jazyce.