Enan iosémie zpe spek i y
ling is ických eo ií in e subjek i i y
ma in Beneš
ABSTRACT:
Enan iosemy om he Pe spec i e o Linguis ic Theo ies o In e subjec i i y. This pape deals
wi h wo a he unde - esea ched aspec s o enan iosemy, i.e. he s a e in which one wo d in agi en
language has wo opposi e meanings. Fi s , he pape in es iga es how is i possible o he second,
opposi e meaning o eme ge (= indi idual-psychological aspec ); second, i ocuses on he p ocesses
o sp eading h oughou he language communi y (= social-psychological aspec ). As a as he i s
aspec is conce ned, his pape is based on he Vygo skian ends in SLA (FLT, FLL; see e.g. an Com-
pe nolle, 2015; We sch, 1994) and concei es enan iosemy as esul o an in e ing alse hypo hesis
abou he meaning o he gi en wo d om he inpu . I shows ha hese alse hypo heses, i no dis-
p o ed, subsequen ly ans o m in o ules cons i u ing he new, opposi e meanings. As a as he
second aspec is conce ned, his pape is based on he linguis ic heo ies o in e subjec i i y, whe e
meanings a e concep ualized as ules, i.e. no ma i e social ac s, exis ing in he so-called in e sub-
jec i i y o he language use s’ minds (see e.g. I konen, 2003; 2008a; Zla e e al., 2008; Zla e , 2016;
Ve hagen, 2015). The sp eading o he second, opposi e meaning is pe cei ed as ase ies o conse-
quen indi idual-psychological acquisi ions o he new ule wi h he new, opposi e con en (i.e. alse
hypo hesis > new, opposi e ule) by he i s , second, hi d e c. language use s. F om his pe spec-
i e, i is possible o demons a e he di e ence be ween enan iosemy om he language’s poin o
iew (one pa o alanguage communi y knows he old meaning only, while he second knows only
he new, opposi e meaning) and enan iosemy om he use ’s poin o iew (some membe s o acom-
muni y knowing bo h he old and he new, opposi e meaning).
KLÍČOVÁ SLOVA / KEY WORDS:
enan iosémie, in e subjek i i a, jazyko á změna, jazyko é p a idlo, nabý ání jazyka
enan iosemy, in e subjec i i y, language acquisi ion, linguis ic change, linguis ic ule
1. ÚVOD
Enan iosémie je podle Ka líko é (2017) „[ ]ýsledek séman ického ý oje edoucího ke
zniku d ou p o ikladných (opozi ních, an onymních) ýznamů buď (1) ujednoho po-
lysémního lexému jednom jazyce, n. (2) upříbuzných lexémů  ámci jedné jazyko é
odiny, od ozených od jednoho společného kořene“. Řadí se kní o šem éž případy,
kdy (3) má „ en ýž“ lexém p o ikladný ýznam sice  ámci jednoho jazyka, ale jeho
ůzných ý ojo ých ázích (Nejedlý, 2014, s.182–183). Tím se doplňuje ad obně zpřes-
ňuje de inice Ka líko é, její bod (1) je ješ ě řeba ozděli na yp (1a): d a p o ikladné
ýznamy ujednoho lexému jednom jazyce jeden konk é ní okamžik jeho ý oje;
ana yp (1b): d a p o ikladné ýznamy ujednoho lexému jednom jazyce e d ou
ůzných okamžicích jeho ý oje, např. e s a é s. současné češ ině. Vcen u pozo -
nos i oho o článku je synch onní enan iosémie ypu (1a); zhledem ke s ému cíli se
šak nu ně do ýká éž dynamiky é o synch onie, j.jakési diach onie synch onii.
OPEN
ACCESS
mA TIN BENEŠ 125
Enan iosémie ypu (1a), j.jeden lexém— d a p o ikladné ýznamy  éže ý ojo é
ázi jednoho jazyka, se zdá na p ní pohled elmi přek api á, podi ná, neboť mj.zře-
elně nep ak ická, ma oucí. Přímo se p o o nabízí d ě následující o ázky: (1)Jak je ů-
bec možné, že se nějaký d uhý, p o ikladný ýznam udaného lexému ak uální oka-
mžik, j.  émže jazyce ačase, ůbec obje í, když je p o ikladný? ( iz oddíl 4); a(2)
jaký je mechanismus šíření é o změny ajak můžou bý ýznamy enan iosémních
lexémů mezi uži a eli jazyka dis ibuo ány? ( iz oddíl 5). Zmíněná p o ikladnos
d ou ýznamů jednoho polysémního lexému se u při om nechápe nijak s ik ně,
neboť u konečném důsledku nejde ojejí p o o ypičnos , ale omechanismy, k e é
enan iosémní či enan iosémii blízký s a způsobují a umožňují šíři .
Klasický s uk u alis ický pohled na enan iosémii (modelo ými příklady mohou
bý zmínění Nejedlý (2014) či Ka líko á (2017)) se sous ředí na lexémy jakož o jed-
no ky jazyko ého sys ému ana z ahy mezi nimi jakož o elace, k e é podobu o-
ho o sys ému de e minují. Ten o článek se naznačený s uk u alis ický pohled snaží
doplni či oboha i náhledem zdalších pe spek i , konk é ně indi iduálně-psycho-
logické (≈ psycholing is ické) ain e akční, sociálně-psychologické (≈ socioling is-
ické). Teo e ickou opo u při om nachází jednak ling is ických eo iích in e sub-
jek i i y ( iz např.S alnake , 2002; Zla e e al., 2008; Zla e , 2016; Ve hagen, 2015;
azejm. I konen, 1978, 2003, 2008a, 2008b), k e é jazyko é ýznamy koncep ualizují
jako no ma i ní sociální ak y, exis ující z . in e subjek i i ě myslí jedno li ých
uži a elů jazyka— neboli jako séman ická jazyko á p a idla ( iz oddíl 2), jednak
ling odidak ických disciplínách (SLA, esp.FLT, FLL), přede ším jejich ygo sky-
ánských p oudech ( iz např. an Compe nolle, 2015; We sch, 1994), kde se  ámci
nabý ání jazyko ých p a idel ozlišuje mezi jejich spon ánním os ojo áním s. říze-
ným učením ( iz oddíl 3).
2. JAZYKOVÁ PRAVIDLA
In e subjek i is ické přís upy kjazyku počí ají p o předmě nou oblas ling is iky
sexis encí d ou d uhů en i , jimž se ob ykle připisuje odlišná on ologie (I konen,
2008a). Jde zap é ojazyko á p a idla (no my), jimiž se uži a elé jazyka ( d i é ě -
šině případů) řídí při jazyko é p odukci i ecepci, zad uhé pak ojedno li é jazyko é
p os ředky ( o my, ý azy), k e é jsou jaksi předmě em, esp. ýsledkem é o p o-
dukce. Jazyko á p a idla můžou bý (ling is y) popiso ána, zachyco ána či o mulo-
ána  z . ě ách op a idlech ( ule-sen ences), exis ují o šem ip a idla nezachycená,
p o něž (za ím) odpo ídající ě y op a idlech z o mulo ány nebyly, iz např.Gloyů
(2004, s.394) e mín subsis en ní no my (subsis en e No men; s o . éž Hund , 2009).
„Způsob“ ýsky u jazyko ých p os ředků úzu pak zachycují empi ické hypo ézy
o om, k e é p os ředky uži a elé jazyka (p a idelně) p odukují.
Jazyko á p a idla jsou p ominen ním příkladem z .sociálních en i , jež eálně
exis ují z . in e subjek i i ě myslí jedno li ých uži a elů jazyka, a o podobě
z . říú o ňo ých znalos í. (Nu nos či zá azek připiso a jazyko ým p a idlům ja-
kož o sociálním en i ám on ologický s a us nedá no zpochybnil Jo dan Zla e (2016,
odd. 2); jde šak jen opokus nají neon ologizující in e p e aci p a idel, nikoli opo-
OPEN
ACCESS
126 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 
pření dis inkce p a idla s. p os ředky.) Nějaké p a idlo X je z . říú o ňo ě sdíleno,
pokud p o něj ap o k e ékoli d a členy řečo ého společens í nebo nějaké jeho pod-
množiny, ep ezen o ané níže osobami AaB, pla í, že: (1) A í-1, že X, (2) A í-2, že B
í-1, že X a(3) A í-3, že B í-2, že A í-1, že X (I konen, 2003, s.113–116; 2008a). Velmi
ins uk i ně y o ři ú o ně zachycuje následující Ve hageno o (2015, s.238) schéma
na ob ázku 1:
Ob ázek 1:G a i cké zachycení říú o ňo ých znalos í podle Ve hagena (2015, s.238): Šipky od obli-
čejů AaB ke k ychli odpo ídají p ní ú o ni znalos í (A í-1, že X); šipky od obličejů AaB směřující
do polo iny ěch o p ních šipek odpo ídají d uhé ú o ni znalos í (A í-2, že B í-1, že X) akonečně
učné, křížící se šipky směřující k ěm o d uhým šipkám odpo ídají ře í ú o ni znalos í (A í-3, že B
í-2, že A í-1, že X).
P a idla mají inhe en ně no ma i ní cha ak e , zjednodušeně řečeno p o o, že na
jedno li é uži a ele y íjí „ lak“, aby daný okamžik použili p á ě ako é a ako é,
ane jiné jazyko é p os ředky ( izuž koncep z .„u lačující síly“ uDu kheima;
s o .Januška, 2009): í-li např.A, že B od něj očeká á použí ání o my x e ýznamu
‚x‘ (neboť í-3, že B í-2, že on í-1, že X), y íjí na něj a o znalos „ lak“, aby  om o
ýznamu o mu x použí al— omu o laku se lze sice yhnou , o šem jen za cenu ne-
do ozumění nebo y ušení in e akčního pa ne a.
3. NABÝVÁNÍ JAZYKOVÝCH PRAVIDEL
Vling odidak ických disciplínách (SLA, FLL, FLT) se liší na jedné s aně os ojo ání
jazyka (language acquisi ion), k e é je spon ánní, neu ědomo ané, ne ědomé, na
d uhé s aně pak učení se jazyku (language lea ning), k e é je naopak řízené, u ědo-
mo ané, ědomé ( iz např.N.C.Ellis, 2005; R.Ellis, 2005; éž Ba sch, 1987). Nadřa-
zeným koncep em, zah nujícím jak os ojo ání, ak učení, je pak nabý ání jazyka,
esp.jazyko á ak izice (Š indlo á, 2013; Šebes a e al., 2014).
OPEN
ACCESS
mA TIN BENEŠ 127
Jazyko á p a idla ak lze nabý a d ěma obecnými způsoby. Uži a elé jazyka si jed-
nak p o sebe na základě pozo o ání p a idelnos í úzu in e ují hypo ézy opodobě
p a idel anásledně si jejich sp á nos o ěřují (příp. ko igují) ade ini i ně po zují
dalších in e akcích (= in e o ání zúzu ≈ os ojo ání), jednak se jim p a idla p e-
zen ují p os řednic ím ě op a idlech (= ins ukce ≈ učení). Oba y o způsoby na-
bý ání, esp. ekons i uo ání p a idel se při om p olínají adoplňují, s o .např. o -
mulaci Homoláče aNebeské (2000, s.107) osys ému kodi iko ané no my spiso ného
jazyka: „[N]eos ojují si ho [= uži a elé jazyka; MB] pouze komunikaci, ale aké se
oněm učí“ (s o . éž Homoláč & M ázko á, 2011, s.213).
Vygo skij, k e ý je jedním ze zásadních inspi á o ů in e subjek i i y, koncep ua-
lizuje psychologický oz oj, j.inabý ání p a idel, jako in e pe sonální (ex e ně so-
ciální) nabý ání kompe encí, jež si jedinci in e nalizují ap o s ůj in ape sonální,
osobní oz oj (p o s é in e ně psychologické p ocesy) yuží ají ep e sekundá ně
( iz např. an Compe nolle, 2015; We sch, 1994). Podle Vygo ského se ak děje jed-
no li ých in e akcích azásadní oli p o os ojení p a idel u má spolup áce (join ac i-
i y) in e akčních pa ne ů. Přes ože se oba y o způsoby nabý ání jazyka p olínají,
p o účely ýkladu aa gumen ace se dále pos ačí zaměři na in e o ání p a idel zúzu.
Naby í p a idla pomocí in e o ání zúzu má podle I koneno a (2003, s.67; s o . éž
I konen, 2008a, odd. 3.1) schéma u y o ři áze: (1) neznalos p a idla (igno ance),
(2)jeho předběžnou, dosud neupe něnou znalos , jakousi hypo ézu opodobě p a i-
dla („p e-mas e y“) a(3) jeho znalos (mas e y). Rozlišení ěch o ří ází je dobře kom-
pa ibilní s z .eme gen ním přís upem kjazyku (např.Goldbe g, 2003, 2009) coby
p o ipólem přís upu na i is ického, s o .např.Amb idge e al. (2008) na příkladu
a gumen o é s uk u y anglických slo es či Be mel aKni l (2012a, 2012b) na pří-
kladu dis ibuce konco ek -u s. -a geni i u singulá u a-u s. -ě lokálu singulá u
zo u „h ad“ češ ině.
P o přechod zp ní do d uhé áze po řebuje uži a el jazyka přijí do s yku spří-
slušným územ (inpu em, esp.in akem; iz Bloom, 2015, s.94), zněhož si může na
základě pozo o ání in e o a hypo ézu opodobě p a idla (≈ „p e-mas e y“). Ve d uhé
ázi uži a el jazyka en o úzus pozo uje, šímá si něm jis ých p a idelnos í, začíná
jim ozumě ana základě oho si ne ědomě o muluje, nejspíš jedinou (s o .T ue-
swell e al., 2013), hypo ézu opodobě p a idla apodle é pak (ob ykle) jazyko ě
jedná, p odukuje (asamozřejmě éž ecipuje) jazyko é p os ředky. Ukáže-li se k ůli
nega i ní zpě né azbě (sankci), že je a o hypo éza nepřesná či mylná, její podobu si
up a í nebo ji nah adí hypo ézou jinou adál se řídí jí a d. Jakmile se šak nega i ní
zpě ná azba po jis ou dobu nedos a uje, hypo éza se při ecepci ip odukci os ěd-
čuje, změní se hypo éza p a idlo ( iz níže). Vin e akcích se celý p oces u ychluje
(mj.) mechanismem označo aným jako pe o mance před kompe encí (pe o mance
be o e compe ence; iz Cazden, 1981). Díky spolup áci se s ým ( ypicky „kompe en něj-
ším“) in e akčním pa ne em, odičem, uči elem a p., můžu bý konk é ní in e akci
schopen y oři ýpo ědi, jejichž p odukce by bez mé účas i  é o in e akci byla
ak uální okamžik nad mé schopnos i. Pe o mance u předbíhá kompe enci— aod
las ní pe o mance je k las ní kompe enci blíž než od pe o mance cizí.
Přechod zd uhé do ře í áze, j.od hypo ézy kp a idlu, je pak skokem (leap) od
„je“ k„mělo by bý “, nebo konk é něji „ om obse ing (and ying o unde s and)
OPEN
ACCESS
128 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 
wha is done o knowing wha ough o be done“ (I konen, 2003, s.66). Jakmile o iž
uži a el jazyka získá díky empa ii (= zp os ředko ané in ospekci) ain uici (= kon-
encionalizo ané empa ii) znalos -3 ře í ú o ně o om, že jeho in e akční pa neři
mají znalos -2 ojeho znalos i-1 příslušné hypo ézy, jak si ji in e o al, z a í a o in e-
ence s a us hypo ézy opodobě p a idla as ane se (sdíleným) p a idlem p o o, jak
sp á ně jazyko ě jedna . Jinak řečeno, nepřichází-li dlouho nega i ní zpě ná azba,
nezbý á uži a eli nic jiného, než aby zal s ou hypo ézu jako de ini i ně náleži ou
azačal se jí řídi jako p a idlem. Ten o přechod od hypo ézy kde ini i nímu p a i-
dlu je možné popsa éž jako přechod od kogni i ních očeká ání (= hypo éza) kno -
ma i ním očeká áním (= p a idlo) (kogni i e und no ma i e E wa ungen; iz Luh-
mann, 1989, s.43–44). Je-li jis á událos , např.uži í nějakého jazyko ého p os ředku,
 ozpo u smým kogni i ním očeká áním, opus ím ho (= úp a a či změna hypo ézy
op a idle), je-li šak  ozpo u smým očeká áním no ma i ním, ne zdám se ho,
daný ýsky hodno ím jako chybný (můžu pak in e akčnímu pa ne o i posky nou
nega i ní zpě nou azbu) ařídím se ím o no ma i ním očeká áním i další obdobné
si uaci (= p a idlo) (s o . éž Do alil, 2012, s.139–141). Na základě é o dis inkce by
mohlo bý možné es o a , zda se uži a el jazyka při s ém jazyko ém jednání řídil
ješ ě hypo ézou, nebo už (sdíleným) p a idlem.
4. MYLNÁ HYPOTÉZA AVZNIK ENANTIOSÉMIE—
PERSPEKTIVA INDIVIDUÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÁ
Je-li jazyko é p a idlo po ušo áno jen u a am aodpo ídající nesp á né p os ředky
jsou úzu řídké, nemá o dlouhodobě žádný li na pla nos daného p a idla a eali u
jeho sdílení (s o . ýše ýklad okogni i ním s. no ma i ním očeká ání). Uži a elé
jazyka y o ýsky y úzu hodno í jako chybné apříp. o om posky ují zpě nou azbu
s ým in e akčním pa ne ům, k eří se é o chyby dopus ili. Pokud se o šem p a i-
dlo, ať už zjakéhokoli dů odu, začíná po ušo a sous a něji, nesp á né p os ředky
se úzu obje ují s ále čas ěji ačas ěji, můžou si jedno li í uži a elé jazyka nad ím o
no ým, pů odně nesp á ným územ kons i uo a no é p a idlo, k e é buď zcela na-
h adí, nebo doplní, up a í p a idlo pů odní. No ý, pů odně nesp á ný p os ředek
ak začnou sopo ou ono ě os ojené p a idlo hodno i jako sp á ný. Jsme umechani-
smu jazyko é změny. Odchylky od p a idel ak můžou po enciálně způsobi či ak u-
álně způsobují ýměnu či úp a u jazyko ých p a idel (změnu „jazyka“), s ojí za dy-
namikou no my (diach onií synch onii) a ůbec za schopnos í jazyka kon inuálně
se p oměňo a , za jeho „p užnou s abili ou“, iza jeho o e řenos í, k e á je zásadně
důleži á p o jeho exis enci. „Linguis ic change ep esen s he exac poin a which
linguis ic no ma i i y [= p a idla; MB] and linguis ic spa io empo ali y [= jazyko é
p os ředky, jednání, úzus; MB] con ac each o he , o me ge in o each o he “ (I ko-
nen, 1978, s.153).
De inujeme-li obsah p a idla jako jednání, k e é o o p a idlo nařizuje, nebo za-
kazuje ealizo a ( on W igh , 1963, s.70–92), jsou (zásadní) součás í oho o p a idla
jazyko é p os ředky, neboť jimi se „jazyko ě jedná“. Schema icky o lze p o sp á né
jazyko é jednání zachy i ak o: [R1⊃P1] > P1; p o nesp á né jednání pak ak o:
OPEN
ACCESS

mA TIN BENEŠ 129
[R1⊃P1] > *P2 (kde R = p a idlo; P = p os ředek; číslice označují, k e ý p os ředek je
obsahem k e ého p a idla; h ana é zá o ky značí nečasop os o o é p a idlo sjeho
obsahem; znak ⊃ znamená, že p os ředek „je obsahem“ p a idla; znak > označuje
uži í p os ředku, j.jeho „ ypuš ění do času ap os o u“; akonečně symbol * značí
nesp á nos zhledem kpříslušnému p a idlu).
Jeden z ypů jazyko é změny (zasahující o mu) pak lze zachy i ak o: 1[R1⊃P1] >
*P2 → 2[R2⊃P2(+P1)] > P2 (kde indexy označují ůzné uži a ele). Tedy někdo, ač sdílí
p a idlo R1, p odukuje nesp á ný p os ředek *P2 ajeho in e akční pa ne (se ká á-
-li se s ím iujiných uži a elů jazyka, čas ěji, opako aně) si může na základě oho
os oji (znak →) p a idlo R2 a souladu sním pak p oduko a a níma p os ředek
P2 jako sp á ný. To může dále přispě k omu, že p a idlo R2 si os ojí ijeho jiný in-
e akční pa ne , k e ý ak začne po ažo a p os ředek P2 za sp á ný ap oduko a
ho čas ěji a d. Viz např.geni i (G) číslo ky ři: 1[G ři = ří] > * řech → 2[G ři = řech
(+ ří)] > řech.
Exis ují o šem ijazyko é změny, k e é o mu nezasahují. Ty jsou pozo uhodné
 om, že jejich ozběhnu í nepředpokládá uži í nesp á ného p os ředku, s o .nej-
p e schema icky: 1[R1⊃P1] > P1 → 2([H2⊃P1]) → 2[R2⊃P1] > P1. Tedy p ní uži a el ja-
zyka p odukuje p os ředek P1, k e ý je souladu sjeho p a idlem R1, jeho in e akční
pa ne si šak odsud in e uje mylnou hypo ézu H2 o ýznamu/ unkci p os ředku P1,
a o hypo éza H2 (nedos á á-li se omu o uži a eli jazyka delší dobu nega i ní zpě né
azby, j.není-li jeho hypo éza alzi iko ána) se mění p a idlo R2, k e é p os ředku
P1 přisuzuje jiný ýznam/ unkci než pů odní p a idlo R1. Příkladem může bý slo-
eso sous ředi se. Následující p oces jis ě není jediným možným ys ě lením oho,
p oč řada uži a elů češ iny nímá apouží á o o slo eso jako nedokona é, nicméně
je plauzibilní adobře ilus uje, oco u jde: 1[R1: sous ředi se = dok.] > P1: sous ředím
se na… → 2([H2: sous ředi se = nedok.]) → [R2: sous ředi se = nedok.] > P2: budu se sou-
s ředi → 3[R2: sous ředi se = nedok.] a d. Vidíme, že zp os ředku uži ého souladu
sp a idlem jednoho uži a ele jazyka si jiný uži a el (za „příhodných“ ni o- i něja-
zyko ých (kon ex o ých akonsi uačních) podmínek, k e é p o případ slo esa sous ře-
di se popisuje Veselý (2011)) může snadno in e o a hypo ézu anásledně si ji upe ni
p a idlo, k e é omu o p os ředku připisuje jiný (g ama ický) ýznam, jejž není od
ěci případě slo esa sous ředi se označi jako enan iosémní (dokona os anedoko-
na os jsou p o ikladné). Oba příklady nás dos á ají k omu, že enan iosémní ýznam
lexému zniká jako důsledek ne y ácené mylné hypo ézy op a idle, upe něné poz-
ději p a idlo.
Jak o šem ys ě li , že/p oč mylná hypo éza přisoudí uži ému lexému (g ama-
ický) ýznam, k e ý je ůči pů odnímu ýznamu z o na p o ikladný, j.přesněji—
p oč je obsahem mylné hypo ézy op a idle z o na ýznam, k e ý je ůči ýznamu,
jenž je obsahem pů odního p a idla, p á ě p o ikladný? Odpo ěď na u o o ázku
může bý za ím jen předběžná, lze ji poda jen e elmi obecných ysech; zpřesnění
by si yžádalo de ailní popis podmínek, za nichž znikly řady konk é ních enan i-
osémně polysémních lexémů, přičemž lze předpokláda , že y o podmínky mohou
bý elmi ůzné— a o jak ni ojazyko é, s uk u ní ( iz už ci .Veselý (2011) o idu
slo esa sous ředi se), ak mimojazyko é, kon ex o é ( iz níže). Přes o se oodpo ěď
pokusím alespoň náznaku.
OPEN
ACCESS
130 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 
In e o ání hypo éz samozřejmě nep obíhá izolo aně, mimo eške ý kon ex ; naopak,
uži a el jazyka má okamžik pokusu o y oření hypo ézy kdispozici po enciálně
šechna odí ka, k e á jsou jis ě elmi ozmani ého ypu: k omě s é znalos i os a -
ních p a idel jazyka aosobní jazyko ě-komunikační his o ie přede ším ex o ý isi-
uační kon ex . Obojí při om s a í možné podobě in e o ané hypo ézy jis é man i-
nely, k e é ji o šem můžou és špa ným smě em— nebo jinak řečeno, díky kon ex u
je dobře možné ekons uo a si náleži ě pomyslnou ýznamo ou osu, ale ob ížné si-
uo a ekons uo aný ýznam kjejímu sp á nému pólu.
Ukažme si o na následujícím myšlenko ém expe imen u ( za ým zau opsie). Při
če bě cizojazyčného ex u na azím na ý az, jehož ýznam neznám, přičemž kon ex-
o á odí ka mi dos jednoznačně napo ídají, že jde oadjek i um hodno ící angažo-
aně, exp esi ně nějakou událos , např.s a bu, a o e iden ně na ose dob ý–špa ný
(anikoli např.na ose dá ný–nedá ný či k á ký–dlouhý a p.). Pokud se mi nechce
podí a se do slo níku nebo skonči na om, že danému adjek i u ne ozumím, můžu
si ojeho ýznamu y oři hypo ézu— s ím, že si ji dalšími ýsky y daného ý-
azu o es uji. V ako ém případě mám zásadě d ě obecné možnos i, jaký ýznam
danému adjek i u e s é hypo éze přisoudi : buď pozi i ní (s a ba byla úžasná a p.),
nebo nega i ní (s a ba byla příše ná a p.). Rozhodnu-li se zjakéhokoli dů odu, ať
už libo olně, či na základě oho, co mi napo ídá ši ší kon ex , p o možnos , k e á
neodpo ídá p a idlu o ýznamu daného lexému, jak ho sdílejí šichni odilí uži a elé
daného jazyka, y ořím si ím mylnou hypo ézu, podle níž je ýznam daného ý azu
p o ikladný k ýznamu sku ečnému.
Jád em oho o a gumen u myšlenko ým expe imen em je ak , že má ces a kdané
hypo éze není libo olná, ale usmě ňuje ji ko ido kon ex o ých odí ek,  om o pří-
padě naznačená osa dob ý–špa ný. Me a o icky řečeno, není smysluplné yda se na
ces u za hypo ézou kamkoli, ale jen e d ou smě ech ymezených ko ido em dané
osy; ne ydám-li se na její sp á nou s anu, skončím na špa ném, opačném konci
amylná hypo éza bude p o ikladná. Spouš ěcím mechanismem je edy o, že kon-
ex je h ubých ob ysech ekons uo a elný, ale nedospeci iko aný, asi jako když
se z a ím lese (= neznám ýznam), ch ilku jím bloumám asnažím se zo ien o a
(= přemýšlím, co adjek i um asi znamená), na azím na ces u a ím, že kcíli je nejspíš
dob é jí po ní (= ekons uuji škálu), jen ne ím, k e ým smě em, jes li dole a, nebo
dop a a (= po enciálně si můžu y oři mylnou, a o p o ikladnou hypo ézu).
Za ímco pomyslnou osu lze sp á ně ekons uo a spomě ně elkou jis o ou, si-
uo a ýznam kjejímu sp á nému pólu je značně iskan nější, mnohem méně jis é
počínání (= najdu-li lese nějakou ces u, s ě ší jis o ou můžu ědě , zda je o a,
k e á mě do ede kcíli, než o, k e ým smě em se mám po ces ě kcíli yda ). P oč jsou
šak uži a elé jazyka ocho ni o o iziko pods oupi ? Vys ě lení je možné idě nej-
spíš  om, že po p ním k oku, sp á né ekons ukci osy, k e ý může bý pomě ně
jis ý, bezpečný, je láka é pok ačo a dál auděla id uhý k ok, si uo a ýznam na je-
den zpólů, jakkoli je o podle šeho iskan nější (= když už jsem našel ces u, někam
se po ní ydám, nezůs anu če lese).
Pokud další zpřípadných ýsky ů mou mylnou hypo ézu ne y á í, j.i dalších
kon ex ech se dá předmě ný lexém in e p e o a , jako by měl p o ikladný ýznam,
než e sku ečnos i má, není yloučeno, že se hypo éza s ane p a idlem— ím spíš, že
OPEN
ACCESS
mA TIN BENEŠ 131
dokud se ám jen uče by, může nega i ní zpě ná azba přijí jedině z ecepce, nikoli
z eakce na mou p odukci, kde se zdá bý p a děpodobnější. Fak , že případné další
ýsky y daného adjek i a mylnou hypo ézu dří nebo později nu ně ne y á í, se
může zdá přek api ý, nep a děpodobný. P oč se edy zmylné hypo ézy ůbec může
s á p a idlo? Vys ě lení je řeba hleda  om, že kon ex o á odí ka ( nejši ším
slo a smyslu) můžou bý dos dob á k omu, abych sp á ně, přesně ekons uo al
pomyslnou ýznamo ou osu (= z a ím-li se lese, není až ak ěžké nají ces u), zá-
o eň šak nedos a ečná na o, abych ýznam si uo al kjejímu sp á nému pólu (=je
nesnadné sp á ně u či , zda se po ces ě yda dole a, nebo dop a a). Další možné
ýsky y daného adjek i a, k e é by mohly mou mylnou hypo ézu y á i , mě ak
můžou opako aně u zo a  om, že jsem si sp á ně ekons uo al pomyslnou osu,
aniž by cokoli říkaly o om, zda jsem se přiklonil ke sp á nému pólu.
Za dané si uace jsem o šem se s ou hypo ézou, esp.p a idlem jaksi sám p o i
šem, což samozřejmě neučiní danou o mu enan iosémně polysémním lexémem.
Aby bylo smysluplné danou o mu ak o in e p e o a , musela by se příslušná mylná
hypo éza, esp.odpo ídající p a idlo obje i nejen umě, ale sys ema ič ěji iujiných
uži a elů jazyka— no é p a idlo přisuzující dané o mě p o ikladný ýznam by se
muselo šíři ido myslí dalších uži a elů jazyka (což je případě u edeného myšlen-
ko ého expe imen u spíš nemožné).
5. DISTRIBUCE ENANTIOSÉMNÍCH VÝZNAMŮ—
PERSPEKTIVA SOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÁ
Abychom oenan iosémii získali ješ ě ochu úplnější ob ázek, je řeba se zas a i
p á ě u oho o p oblému: Jak se mylná hypo éza může ozšíři , jak si no é p a idlo
sp o ikladným obsahem může os oji ě ší čás uži a elů jazyka ajak je pak znalos
enan iosémních ýznamů mezi uži a eli jazyka dis ibuo ána? Výchozím pozna kem
je u sku ečnos , že no é p a idlo sp o ikladným obsahem se samozřejmě neobje uje
mysli šech uži a elů jazyka najednou aže se změna nešíří s ejným empem. P oces
zniku enan iosémie je ak řeba nahlédnou (alespoň modelo ě)  adikálně indi i-
dualizující pe spek i ě— jako sé ii pos upných indi iduálně-psychologických os o-
jení no ého p a idla sp o ikladným obsahem ( j.mylná hypo éza > no é, p o ikladné
p a idlo) up ního, d uhého, ře ího a d. uži a ele.
Tomu o adikálnímu ná oku se snaží dos á z . eal- ime sociolinguis ics
(např.Dannenbe g, 2000; Sanko , 2006), k e á sleduje šíření jazyko é změny  om-
éž řečo ém společens í několika po sobě následujících časech, každém z ěch o
okamžiků šak ob ykle (bohužel) ujeho ůzných členů ( z .c oss-sec ional s udies;
iz např.Sanko , 2005/1994). Řídkým příkladem s udie, k e á sleduje šíření změny
 ůzných okamžicích u ýchž uži a elů jazyka (ikdyž explici ně ne ema izuje oli
p a idel  om o p ocesu), ablíží se ak zmíněnému adikálnímu ná oku, je p áce
uského ling is y Se geje S.Saje (Say, 2015). Ten Ruském ná odním ko pusu sledo-
al šíření mo ologické ino ace -oju > -oj ins umen álu singulá u a-kmeno ých e-
minin ( ukoju > ukoj) u usky píšících spiso a elů 19.s ole í (po d ace ile ích). Saj u
dochází mj.kzá ě ům, že mezi jedno li ými spiso a eli jsou e ek enci uží ání -oj
OPEN
ACCESS
132 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 
(jakož o ino ace) elké ozdíly, a o i  ámci éže gene ace (ajejich konze a i nos
použí ání é o ino ace ko eluje sjejich konze a i nos í použí ání ino ací jiných;
au o u odkazuje na nepubliko anou p áci s ého kolegy Tichomi o a). Vě šina spi-
so a elů změně „podléhá“, ek ence jejich uží ání ino a i ního zakončení -oj během
jejich ži o a s oupá (jako nejkonze a i nější se  om o smě u ukázal L.N.Tols oj).
P ůmě ná ychlos , sníž spiso a elé změně podléhají, je o šem d ak á nižší než
uřečo ého společens í jako celku, ýzkumem zjiš ěný p ůběh změny je někde mezi
klasič ějšími socioling is ickými hypo ézami ozpůsobu šíření jazyko é změny: ap-
pa en - ime hypo hesis acommunal change hypo hesis ( iz Say, 2015, sl. 34–46).
Mylné hypo ézy anásledně no á p a idla sp o ikladným obsahem se při om mo-
hou šíři z íce cen e , j.daný p oces se může ozběhnou u íce ůzných uži a elů
nezá isle, izolo aně, ale yloučeno není ani pos upné ozšíření změny zcen a je-
diného. Tep e pod d obnohledem é o adikálně indi idualizující pe spek i y lze
dobře ukáza , co šechno se las ně sk ý á za (s uk u alis ickou) o mulací „jeden
jazyk, jeden lexém, d a p o ikladné ýznamy“.
U edené ýchodisko (= sé ie pos upných, nesynch onizo aných indi iduálně-
-psychologických posunů mylná hypo éza > p o ikladné p a idlo) ede při synch on-
ním řezu do „s a u jazyka“ ke d ěma obecným, modelo ým si uacím. (1) Jedna čás
uži a elů jazyka se ješ ě d ží pů odního p a idla, za ímco d uhá čás si ho už nah a-
dila p a idlem no ým, p o ikladným. Lexém pak není enan iosémní zpe spek i y
jedno li ých uži a elů, ale jen zpohledu jazyka. Čás uži a elů jazyka ho o iž (s ále)
zná jen pů odním ýznamu, za ímco d uhá čás (už) jen e ýznamu no ém, p o-
ikladném (s o .např.lexémy jako lau eá (Beneš, 2009), sankciono a (Če ná, 2016)
či šmakuláda (I eino á, 2017), obdobně éž přeh šel, ze ubný aj.). (2) Uži a elé jazyka,
esp.nějaká jejich čás si šak pů odní p a idlo může up a i aké ak, že daný lexém
má p o ně jak pů odní, ak ino ý, p o ikladný ýznam. Jen  om o d uhém případě
je pak lexém enan iosémní izpe spek i y jazyka (např.po řebný jako ‚k e ý je po-
řebo án‘ s. ‚k e ý něco po řebuje‘; iz Š ícha, 2016, s.46–47). Obě y o možnos i se
 eali ě (mimo en o modelo ý popis) můžou samozřejmě nej ůznějšími způsoby
kombino a . Fo mulace „jeden jazyk, jeden lexém, d a p o ikladné ýznamy“ se ak
ukazuje jako málo in o ma i ní, esp.jakkoli ji lze přizna , že sobě y o pozna ky
( elmi) implici ně obsahuje, jako pods a nější se je í, že je e sku ečnos i spíš zas í á.
6. ZÁVĚR
Pokud jde oindi iduálně-psychologický aspek enan iosémie, jenž sou isí spříči-
nami jejího zniku, uži a elé jazyka si no é p a idlo sp o ikladným séman ickým
obsahem os ojují ak, že si zúzu/in e akcí in e ují mylné hypo ézy opodobě pů od-
ního, ak uálně exis ujícího p a idla (k e é posléze nabudou s a us p a idla). Ty o
mylné hypo ézy při om ne znikají libo olně, náhodně; mechanismus, k e ý s ojí za
znikem d ou p o ikladných ýznamů, lze popsa jako „příklon knesp á nému pólu
sp á ně ekons uo ané ýznamo é osy“.
Vpřípadě sociálně-psychologického aspek u enan iosémie, k e ý sou isí sdis i-
bucí p o ikladných ýznamů enan iosémního lexému mezi uži a eli jazyka, se jako
OPEN
ACCESS