KAROLINUM
Lucie Saico á Římalo á
P agma ika
S udijní pří učka
P agma ika
S udijní pří učka
Lucie Saico á Římalo á
Vydala Uni e zi a Ka lo a P aze, Naklada els í Ka olinum
G a ická úp a a Jan Še ých
Sazba DTP Naklada els í Ka olinum
Vydání p ní
© Uni e zi a Ka lo a P aze, 2014
© Lucie Saico á Římalo á, 2014
ISBN 978-80-246-2845-5 (online: pd )
Pří učka znikla ámci p ojek u Roz oj aino ace
bakalářského s udia českého jazyka Ús a u českého jazyka
a eo ie komunikace FFUK P aze (CZ.2.17/3.1.00/33275),
k e ý byl ealizo án období 2011–2013 za inanční podpo y
Ope ačního p og amu P aha Adap abili a.
Uni e zi a Ka lo a P aze
Naklada els í Ka olinum 2014
www.ka olinum.cz
[email p o ec ed]
Obsah
Obsah 5
1. P agma ika: p agmaling is ika, ling is ická p agma ika,
p agma ická ling is ika 7
2. Očem spolu komunikujeme ajaké p os ředky k omu uží áme 12
3. Koope ace akon lik 18
4. Zd ořilos 23
4.1 Zd ořilos ní p incip (G. Leech, 1983) 23
4.2 Teo ie áře (P. B owno á– S. Le inson, 1978) 26
4.3 Teo ie ykání a ykání (R. B own– A. Gilman, 1960) 29
4.4 Řečo á e ike a azd ořilos ní s a egie 31
4.5 Nezd ořilos 33
5. Vyjadřo ání komunikačního zámě u mlu čího 35
5.1 Teo ie mlu ních ak ů 35
5.2 Teo ie komunikačních unkcí 39
6. Subjek y p omlu ě, s ylizace asebes ylizace, komunikační pe spek i a,
komunikační s a egie 42
7. Pe s aze, a gumen ace, manipulace, ase i i a 46
7.1 Pe s aze, přes ědčo ání 46
7.2 A gumen ace 47
7.3 Manipulace 48
7.4 Ase i i a 50
8. Dialog zhlediska p agma iky 53
9. P esupozice, e e ence adeixe zhlediska p agma iky 57
9.1 P esupozice 57
9.2 Re e ence adeixe 58
Základní přehledo á li e a u a kobo u 62
7
1. P agma ika: p agmaling is ika,
ling is ická p agma ika,
p agma ická ling is ika
P agma ika, ling is ická p agma ika či p agmaling is ika je e s ých zá-
kladech poněkud ozpo ná: Vymezení obo u je ob ížné (diskusi k omu
s o . např. Le inson, 1983; Macho á– Š ehlo á, 2001: 84–86; Huang,
2007, aj.), exis uje množs í ozmani ých de inic ( iz dále) aněk e é pří-
s upy (např. něk e é kogni i ně o ien o ané) ani p agma iku jako sa-
mos a ný obo ne ydělují apředpokládají spíše jakési kon inuum mezi
ím, co bý á adičně řazeno do séman iky, a ím, co bý á pokládáno za
součás p agma iky. Na d uhou s anu je y, k e é bý ají pod e míny
p agma ika, p agmaling is ika a p. zah no ány, pa ří kzásadním o áz-
kám, éma ům ap oblémům spojeným skomunikací asuží áním ja-
zyka azájem ojejich zkoumání ling is ice s ále na ůs á. Ro něž jako
uži a elé jazyka máme sje y ob ykle zkoumanými ámci p agma iky
každodenní zkušenos , jejich dob é z ládnu í nám usnadňuje komuni-
kaci, naopak po íže dané oblas i mohou snadno és knedo ozumění
či kon lik ům. O ládnu í p agma iky aké bý á jednou znejob ížnějších
oblas í při učení se cizímu jazyku a éž bý á ná očné u o p oblema iku
někoho p ak icky uči . Pochopení p agma ických éma ak může bý
přínosné nejen zhlediska eo e ického, ale může mí i ý azně pozi i ní
p ak ické důsledky.
Vodbo né li e a uře se e mín p agma ika obje uje několika ýzna-
mech aexis uje o něž několik dalších označení sou isejících sdanou
oblas í:
a) P agma ika jako součás sémio iky, j. nauky oznaku. V om o poje í
je p agma ika ypicky ep ezen o ána jedním cholem zMo iso a
sémio ického ojúhelníku, a o cholem symbolizujícím uží ání
znaku či z ah znaku kuži a elům; obje ují se šak ijiná poje í (s o .
např. Če ný– Holeš, 2004).
8
b) P agma ika jako ilozo ický smě .
c) P agma ika jako ling is icky o ien o aný smě či součás ling is i-
ky.– V om o případě se uží á éž označení ling is ická p agma ika
či p agmaling is ika. V ámci ling is iky bý á pak disku o án z ah
mezi p agma ikou aséman ikou ( iz dále), popř. p agma ikou ag a-
ma ikou ( iz např. Hi scho á, 2006).
d) G. Leech (1983) na hl ješ ě e mín sociop agma ika, již ymezil
jako obo s ojící na pomezí p agma iky asociologie azabý ající se
je y ázanými na příslušnou kul u u, např. zd ořilos í. Te mín p ag-
maling is ika pak na hl uží a užším ýznamu p o zkoumání jazy-
ko ých p os ředků uží aných u či ém jazyce p o p agma ické účely
(s o . Hi scho á, 2006: 9).
e) Pokud se zabý áme os ojo áním p agma ických je ů dě mi, je mož-
né ho oři éž o ý ojo é p agma ice. (V é o pří učce se šak ý o-
jo ou p agma ikou z láš ě nezabý áme; základní přehled op oble-
ma ice os ojo ání p agma ických je ů nabízí např. Ninio– Snow,
1996.)
Vdalších čás ech é o pří učky jsme se ozhodli uží a e mín p ag-
ma ika, a o e ýznamu ling is icky o ien o aného smě u.
Počá ky no odobé p agma iky bý ají kladeny do období z . komu-
nikačně-p agma ického ob a u ( iz např. Helbig, 1991), sou isí zejména
s ilozo ií jazyka a z . eo ií mlu ních ak ů ( iz dále éma 5).
Vymezení obo u je ůzné anejedno né, čas o je de inice yřešena spí-
še ýč em éma , jimiž se p agma ika zabý á. Vodbo né li e a uře se
můžeme se ka např. snásledujícími de inicemi obo u či popisy oho,
čím se obo zabý á (s o . např. Macho á– Š ehlo á, 2001; Hi scho á,
2006; Huang, 2007; Le inson, 1983, aj.): P ním ypem je de inice p ag-
ma iky jako nauky ouží ání znaků či nauky zabý ající se z ahem znaků
kuži a elům či kon ex u: např. „popisuje z ah jaz. znaku aúčas níků
komunikace sohledem na komunikační kon ex “ (ESČ, 2002: 332; au o-
em hesla je M. Nekula). Jiné přís upy u ažují spíše o ině ýznamů,
např. ymezují p agma iku jako nauku o ýznamech, k e é jsou ázané
na kon ex či uží ání jazyka (s o . např. Le inson, 1983, aj.). Někdy je
p agma ika de ino ána spíše nega i ně, např. jako obo , k e ý se zabý á
ěmi ýznamy, jimiž se nezabý á séman ika, abý á pak hledána h anice
mezi oběma obo y (příklady s o . např. Hi scho á, 2013 nebo 2006).
Up agma iky se při om předpokládá, že se zabý á ěmi ýznamy či ěmi
složkami ýznamů, k e é jsou např. nekon encializo ané (např. se ho o-
9
ří onekon encializo aných složkách e bální mezilidské komunikace,
např. Macho á– Š ehlo á, 2001: 84). Něk e é de inice se zdají bý spíše
de inicemi k uhem, s o . např. poje í p agma iky jako nauky op agma-
icky ak i ních p os ředcích či p agmaling is iky jako jazyko ědné čás i
p agma iky (kmožným de inicím p agma iky s o . např. Macho á–
Š ehlo á, 2001: 84–86).
Zu edeného s učného nás inu ymezení obo u je aké pa né, že
p agma ika se ůzným způsobem s ýká sřadou dalších obo ů, nauk či
smě ů– jde přede ším oséman iku, g ama iku, eo ii mlu ních ak ů,
eo ii jazyko ého či mlu ního jednání, komunikačně založené eo ie
ex u, eo ii dialogu, sémio iku, kogni i ní ling is iku, ale ipsycholo-
gii apsycholing is iku asociologii asocioling is iku aj. (s o . např.
Hi scho á, 2006; Huang, 2007; aj.; řady z ěch o z ahů se do kneme
udalších éma ).
K éma ům, jimiž se p agma icky o ien o ané ýzkumy ob ykle za-
bý ají, pa ří zejména:
a) p incipy komunikace, o ázky koope ace akon lik u komunikaci;
p incipy, k e é umožňují, že si komunikan i po ozumí;
b) obsaho á a z aho á s ánka komunikace; yjadřo ání z ahů mezi
komunikan y; p incipy zd ořilos i, zd ořilos ní s a egie;
c) e bální ane e bální komunikace; p os ředky ne e bální komuni-
kace;
d) yjadřo ání zámě ů mlu čího, řečo é (mlu ní) ak y, komunikační
(komunika i ní) unkce ajejich yjadřo ání (indikace);
e) komunikační s a egie; p oblema ika přes ědčo ání, a gumen ace,
manipulace;
) je y sou isející se z ahem p omlu y akon ex u, deixe, e e ence,
z ažení kčasu či p os o u; p esupozice;
g) p incipy ýs a by dialogu.
Jako je omu iujiných obo ů, ani ling is ická p agma ika není obo-
em ni řně s ejno odým, ale je možné jejím ámci ysledo a ůzné
smě y či p oudy (s o . např. Hi scho á, 2013: 19–20, o z . adikální
p agma ice ap agma ice umí něné, k e é se liší om, jak elkou oli
přizná ají kon ex u ajeho li u na ýznam ě y či ýpo ědi). Také ne
šichni au oři aau o ky do p agma iky zah nují šechna éma a u edená
ýše. V adici české ling is iky např. bý á oněk e ých o ázkách (např.
deixe, e e ence, p esupozice, ýs a ba dialogu, a gumen ace) pojed-
náno ámci obo ů jiných, např. s ylis iky, nauky o ex u, é o iky či
g ama iky.
16
mlu ených dialogů ůzných ypů, ale sys ema ič ější ýzkum kdispozici
za ím není (s o . např. s udii P. Kade ky in Čmej ko á– Ho manno á,
2011: 211–232; s o . éž ůzné p áce J. Ho manno é, O.Mülle o é adal-
ších omlu ené češ ině).
O ázky ac ičení k éma u 2:
1) Základní opako ací o ázky:
a) Jakými ypy p os ředků komunikujeme?
b) Jaké zná e ypy ne e bálních p os ředků?
c) Jaké zná e ypy ges ?
d) Očem spolu komunikujeme? Co je o obsaho á a z aho á s ánka
komunikace ame akomunikace?
2) Předs a e si sedícího člo ěka, k e ý d ží uce lžičku. Z až e, za
jakých okolnos í bude e pohyb jeho uky se lžičkou pokláda za ges o,
za jakých za „pouhý“ pohyb či činnos .
3) U eď e příklady komunikace oblečením.
4) Bylo by možné nějak zkouma komunikaci pomocí ol ak o ických
(čicho ých) jemů? Jak?
5) Měla by se ling is ika zabý a komunikací pomocí šech známých
ypů ne e bálních p os ředků, nebo se omezi jen na něk e é? P oč?
6) Má e nějakou zkušenos sodlišným ungo áním ne e bální komu-
nikace ůzných kul u ách? Ojaké kul u y šlo ajak se ozdíly p oje-
o aly?
Vyb aná li e a u a k éma u 2:
Psychologicky zaměřený pohled na mo i aci mezilidské komunikace ana o,
očem komunikujeme, nabízejí:
KŘIVOHLAVÝ, Ja o (1988): Jak si na zájem lépe po ozumíme. P aha: Naklada el-
s í S oboda. (nebo jiné ydání)
VYBÍRAL, Zbyněk (2000): Psychologie lidské komunikace. P aha: Po ál.
17
Teo ii d ou s ánek komunikace ozp aco á á publikace:
WATZALWICK, Paul– BEAVIN BAVELASOVÁ, Jane – JACKSON, Don
D. (2011): P agma ika lidské komunikace. In e akční zo ce, pa ologie apa adoxy.
B no: New on Books. nebo s a ší ydání WATZLAWICK, Paul– BEAVIN
BAVELASOVÁ, Jane – JACKSON, Don D. (1999): P agma ika lidské komuni-
kace. H adec K álo é: Kon on ace.
One e bálních p os ředcích komunikace pojedná ají např.:
KŘIVOHLAVÝ, Ja o (1988): Jak si na zájem lépe po ozumíme. P aha: Naklada el-
s í S oboda.
ZAŁAZIŃSKA, Ane a (2006): Niewe balna s uk u a dialogu. K aków: Uni e si as.
ZÁRUBOVÁ-PFEFFERMANNOVÁ, Noemi (2008): Ges a amimika. P aha: Aka-
demie múzických umění P aze.
ČMEJRKOVÁ, S ě la– HOFFMANNOVÁ, Jana (eds.) (2011): Mlu ená češ ina:
Hledání unkčního ozpě í. P aha: Academia. ( yb ané čás i)
Základní přehledy one e bální komunikaci nalezne e i e ě šině přehledo ých
p ací op agma ice, např. Chejno á (2010); Macho á– Šamalo á (2005); Macho-
á– Š ehlo á (1996 nebo 2001).1
Bibliog a ický údaj zmíněné McNeillo y p áce oges ech je:
McNEILL, Da id (1992): Hand and Mind. Wha Ges u es Re eal abou Though and
Mind. Chicago: Uni e si y o Chicago P ess.
Ne e bální komunikaci udě í se ěnuje např.:
DOHERTY-SNEDDON, Gwyne h (2003): Ne e bální komunikace dě í. P aha:
Po ál.
1 Úplné bibliog a ické údaje iz přehled li e a u y zá ě u pří učky.
18
3. Koope ace akon lik
Jednou zmožnos í, jak nahlíže na komunikaci, je sledo a , zda účas -
níci spolu koope ují (nebo nikoli) azda komunikaci dochází knesou-
ladu či kon lik ům. Vpodobném kon ex u je koope ací míněna spo-
lup áce komunikan ů, snaha o zájemné pochopení myšlenek, poci ů,
zámě ů a p. ajako kon lik bý ají označo ány nejen případy, jako je
hádka, ale aké nedo ozumění či řeba manipulace, j. kon lik je om-
o případě pojímán poněkud šířeji, než bý á běžně ob yklé ( iz éž
éma a 4.5 a7)
Základní eo ií zabý ající se koope ací komunikaci je eo ie ko-
ope ačního p incipu e bální komunikace ze 70. le 20. s ole í, jejímž
au o em je Paul G ice. Ta o eo ie se s ále obje uje ůzných analýzách
komunikace, ikdyž někdy kní je přis upo áno k i icky. Teo ie ses á á
zobecnějšího koope ačního p incipu ač yř základních maxim (pokynů,
příkazů), k e é by měly bý při koope a i ní komunikaci podle au o a
dod žo ány.
Koope ační p incip e bální komunikace au o de inuje jako po-
kyn, abychom jako účas níci komunikace ke komunikaci přispí ali ak,
jak je dané ch íli po řeba, apodle oho, jaký je účel dané komunikace
či jak se komunikace, do níž jsme zapojeni, y íjí:
„Make you con e sa ional con ibu ion such as is equi ed, a he s age a
which i occu s, by he accep ed pu pose o di ec ion o he alk exchange in
which you a e engaged“ (G ice, 1989: 26).
P incip je pak ozp aco án do následujících č yř maxim, k e é se
skládají ze submaxim; o iginální e zi jsou maximy asubmaximy o -
mulo ány podobě d ojic příkazů; jeden příkaz ždy speci ikuje, co
máme děla , d uhý u ádí opak, j. co děla nemáme:
19
a) Maxima k an i y (quan i y maxim): Neříkej ani příliš mnoho in o -
mací, ani příliš málo; říkej přiměřené množs í in o mací.
b) Maxima k ali y (quali y maxim): Říkej o, očem jsi přes ědčen, že
je p a da, neříkej o, očem nejsi přes ědčen, že je p a da ( j. ím, co
nemáme říka , nejsou jen lži, ale aké ůzné nepodložené in o mace,
polop a dy a p.).
c) Maxima ele ance ( ela ion maxim): Říkej jen o, co je ele an ní, co
je dané ch íli po řeba, co je důleži é; neříkej, co není ele an ní ( j.
nemáme např. odbíha od éma u, říka o, co os a ní již ědí a d.).
d) Maxima způsobu (manne maxim): Vol hodný způsob yjádření–
mlu přesně, s učně, uspořádaně, s ozumi elně, ne yjadřuj se íce-
značně, nejasně a p.
Teo ie zbudila značný zájem aau o em u edené č yři aspek y ko-
munikace bý ají i dnešní li e a uře čas o yuží ány. Ukazuje se šak,
že eálné komunikaci bý á au o em o mulo aný p incip elmi čas o
po ušo án;– nabízí se iú aha, zda po ušo ání koope ačního p incipu
nemůže bý las ně čas ější či běžnější než jeho dod žo ání. Dod žo-
ání maxim je spojeno spíše skomunikací, k e á je přísně zaměřena na
předání in o mací co možná neje ek i nějším způsobem. Je o šem o áz-
ka, jak čas o se podobné si uace obje ují eálné komunikaci. S ejně
jako uřady jiných podobných eo ií je aké řeba z ažo a , nakolik jde
op incip kul u ně speci ický azda (či jak) je možné jej apliko a na ko-
munikaci ůzných kul u ách.
Po ušo ání koope ačního p incipu může mí ůznou podobu–
po ušena může bý jedna maxima, ale může jich bý aké íce. Kčas o
u áděným případům po ušo ání koope ačního p incipu pa ří následují-
cí (s o . např.: Macho á– Šamalo á, 2005; Chejno á, 2010):
a) Po ušením maximy k an i y je např. u ádění in o mací, k e é jsou
nadby ečné, nebo neu edení něk e ých in o mací, k e é jsou naopak
po řebné.
b) Po ušením maximy k ali y jsou např. lži, polop a dy, i onie, me a o y.
c) Po ušením maximy ele ance jsou např. náznaky, nepřímá yjádření,
za ajo ání in o mací, yhýbání se odpo ědi.
d) Po ušením maximy způsobu jsou např. d ojznačná, nepřesná či oz-
po ná yjádření.
Z ýše u edených příkladů je pa né, že k po ušo ání maxim
koope ačního p incipu dochází komunikaci běžně, něk e ých ko-
munikačních si uacích je možná po ušení yb aných maxim dokonce
očeká áno ajejich dod žení by naopak edlo ke kon lik u (s o . např.
řadu si uací zd ořilos ních). Něk e é zje ů u áděných mezi příklady
20
jsou aké značně komplexní amohou se obje o a ůzných kon ex-
ech ůzných podobách– amohou bý aké ůzně hodnoceny: někdy
mohou bý pokládány za nežádoucí, jindy nikoli (s o . např. o ázku lži
a z . bílé lži; k éma u lži s o . éž něk e é p áce zoblas i kogni i ní
ling is iky; iz např. Lako , 1987 nebo české ydání).
P. G ice je aké spojo án s eo ií (kon e zační) implika u y, jež
se zabý á ím, že komunikaci je čas o sdělo áno íce, než je doslo -
ně yřčeno, j. že p omlu y mlu čích mohou obsaho a iněco, co
není explici ně řečeno, edy nějaké implici ní– „sk y é“– ýznamy.
(S ou o p oblema ikou sou isí i éma 2 „Očem spolu komunikujeme“
a aké se jí do ýkají eo ie mlu ních ak ů akomunikačních unkcí; iz
éma 5.)
Základní o ázka, k e ou si kladl P. G ice, zněla: Jak je možné, že dojde
kdo ozumění ( j. že ad esá dokáže in e p e o a ýpo ěď mlu čího),
když mlu čí čas o po ušují maximy koope ačního p incipu ( j. yjadřují
se např. nepřímo, náznacích a p.)? Dle au o a je do ozumění možné
p o o, že při komunikaci předpokládáme, že komunikační pa ne nám
chce něco sděli . Pokud jeho yjádření nedá á doslo né podobě smysl,
hledáme další možné ýklady či in e p e ace. Významy, k e é jsou „sk y-
é“, impliko ané ( j. implika u a), jsou „odhaleny“ pomocí in e encí ( j.
y ozo ání či usuzo ání; s o . příslušné heslo ESČ, 2002: 179–180,
au o kou hesla je I. Nebeská). Důleži é jsou při om naše znalos i os ě ě
( jiných přís upech by se mohlo ho oři ozkušenos ní bázi a p.), pomo-
cí nichž doplníme chybějící mís a e sdělo aných in o macích. (O ázky,
jak si las ně příjemce nějakého sdělení y áří in e ence, se ýká i z .
eo ie ele ance D. Spe be a aD. Wilsono é, k e ou šak é o pří učce
ponechá áme s anou; základní in o mace o eo ii iz ESČ, 2002: 483,
au o kou hesla je I. Nebeská.)
P. G ice ozlišil d a ypy implika u :
a) implika u y kon enční, k e é jsou součás í ýznamu příslušného ja-
zyko ého p os ředku (ajsou edy dané kul uře ob yklé);
b) implika u y kon e zační, k e é jsou ázány na konk é ní komunika-
ci a znikají ypicky při po ušení G iceo ých maxim; čas o jde o z .
nepřímé mlu ní ak y ( iz dále éma 5).
Vp agma icky o ien o ané li e a uře se můžeme se ka ješ ě s e mí-
nem explika u a (explica u e; např. Huang, 2007: 188–194), k e ým se
míní explici ní obsah ýpo ědi jakož o jis ý p o iklad implika u y aob-
sahu implici ního, českém kon ex u šak e mín za ím není ži ý. Teo ii
P. G ice pak bý á y ýkáno, že explici nímu obsahu ne ěnuje dos a ek
pozo nos i.
21
(Z láš ním p oblémem, k e ému zde nemůžeme ěno a íce mís a,
je šak samo ná předs a a o om, co o je las ně doslo né yjádření.2)
O ázky ac ičení k éma u 3:
1) Základní opako ací o ázky:
a) De inuj e nebo ys ě le e následující: koope ační p incip e bální ko-
munikace ajeho maximy, implika u a, kon enční implika u a, kon-
e zační implika u a
b) Kpříkladům po ušení maxim koope ačního p incipu u edeným ýše
doplň e hodné příklady z las ní zkušenos i. U eď e další po ušení
jedno li ých maxim koope ačního p incipu. Zkus e naléz příklady,
kdy je po ušeno zá o eň íce (či co nej íce) maxim.
2) Co je p o ás lež? Jsou ůzné d uhy lží? Pokud ano, jaké? Jsou lži,
k e é nejsou hodnoceny jako něco nega i ního? Pokud ano, u eď e
příklady.
3) Očem či jakých si uacích bychom mohli anemohli komuniko a ,
kdybychom se přísně d želi maxim koope ačního p incipu komuni-
kace?
Vyb aná li e a u a k éma u 3:
Teo ii pů odní au o o ě e zi nalezne e např. p áci:
GRICE, Paul (1989): Logic and Con e sa ion. In: Paul G ice: S udies in he Way
o Wo ds. Camb idge, Mass.– London: Ha a d Uni e si y P ess, s. 22–85.
(nebo jiné ydání)
Vpřehledo ých publikacích op agma ice bý á eo ie čas o sh no ána a ůzně
disku o ána, pa ří koblíbeným éma ům, s o . např.:
CHEJNOVÁ, Pa la (2010): Didak ické ans o mace p agmaling is ických éma . P a-
ha: PedF UK.
MACHOVÁ, S a a a– ŠVEHLOVÁ, Milena (2001): Séman ika ap agma ická lin-
g is ika. P aha: PedF UK. (nebo s a ší ydání MACHOVÁ, S a a a– ŠVEH-
2 Zajíma á deba a k ýznamu slo a „doslo ný“ / li e al se odeh ála např. mezi kogni i ně o ien-
o anými ědci G. Lako em aA. Wie zbickou (např. Lako , 1986).
22
LOVÁ, Milena (1996): Séman ika ap agma ika jako ling is ické disciplíny. P aha:
PedF UK.)
MACHOVÁ, S a a a– ŠAMALOVÁ, Ma ké a (2005): Výuka p agma ických as-
pek ů řečo é komunikace e yšších řídách gymnázií ana SOŠ. P aha: PedF UK.
De ailnější pohled na p oblema iku ( če ně např. pod obnějšího ýkladu o ůz-
ných d uzích implika u ) lze naléz publikaci:
HIRSCHOVÁ, Milada (2013): P agma ika češ ině. P aha: Ka olinum.
Oimplika uře aexplika uře pojedná á éž:
HUANG, Yan (2007): P agma ics. Ox o d e al.: Ox o d Uni e si y P ess.
Základní ýklad oin e encích ao eo ii ele ance spolu sodkazy na yb anou
li e a u u obsahují hesla:
NEBESKÁ, I a (2002): In e ence. In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é no iny,
s. 179–180.
NEBESKÁ, I a (2002): Teo ie ele ance. In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é
no iny, s. 483.
Tex kapi oly odkazuje ješ ě na p áce:
LAKOFF, Geo ge (1987): Women, Fi e and Dange ous Things. Chicago– London:
The Uni e si y o Chicago P ess. (nebo české ydání)
LAKOFF, Geo ge (1986): The Meanings o Li e al. In: Me apho and Cogni i e
Ac i i y, I, 1986, č. 4, s. 1–6.
23
4. Zd ořilos
Kje ům, jimž byla ámci p agma iky ěno ána opako aně pozo nos ,
pa ří zd ořilos , její p incipy ap os ředky jejího yjadřo ání. Exis uje
řada eo ií zd ořilos i, my se budeme zabý a řemi základními: zd o-
řilos ním p incipem G. Leeche, eo ií áře P. B owno é aS.Le insona
a eo ií ykání a ykání R. B owna aP. Gilmana. Z ýzkumů ěno aných
češ ině zmíníme něk e é o ázky řečo é e ike y, a o poje í M.Š ehlo é).
U šech eo ií zd ořilos i je opě na mís ě o ázka, nakolik je možné je
pokláda za obecně pla né, esp. nakolik jsou ázané na u či ou kul u u.
4.1 Zd ořilos ní p incip (G. Leech, 1983)
G. Leech o mulo al zd ořilos ní p incip (podobně jako P. G ice p incip
koope ační, iz ýše éma 3) podobě maxim, „pokynů“, k e é mají bý
případě zd ořilého cho ání a yjadřo ání dod žo ány ak e é zá o eň
usilují popsa p incipy, na jejichž základě zd ořilos unguje. Jedno li é
maximy se šak nemusí upla ni šechny zá o eň, spíše pla í, že každá
je ypická p o u či é ypy komunikačních si uací ( esp. mlu ních ak ů
či komunikačních unkcí; iz dále éma 5)– např. maxima ak u ama-
xima elko ysos i ( iz dále) se ypicky upla ňují si uacích, kdy jeden
komunikan d uhého oněco žádá, kdy d uhému dá á pokyny či řeba
něco slibuje.
Vzákladní e zi eo ie exis uje šes maxim zd ořilos ního p incipu;
opě mají podobou d ou submaxim, jedna o muluje, co máme děla ,
d uhá, co nemáme děla :
a) Maxima ak u ( ac maxim): Minimalizuj ná oky na komunikačního
pa ne a ( doslo ném poje í minimalizuj jeho „náklady“); maxima-
lizuj jeho p ospěch.
24
b) Maxima elko ysos i (gene osi y maxim): Minimalizuj s ůj p o-
spěch, maximalizuj ná oky na sebe (maximalizuj s é „náklady“).
c) Maxima ocenění (app oba ion maxim): Minimalizuj k i iku ad esá-
a, maximalizuj ocenění ad esá a.
d) Maxima sk omnos i (modes y maxim): Minimalizuj ch álu sebe sa-
mého, maximalizuj k i iku sebe samého.
e) Maxima souhlasu (ag eemen maxim): Minimalizuj nesouhlas sad e-
sá em (nesoulad mezi sebou aad esá em), maximalizuj souhlas sad-
esá em (soulad mezi sebou aad esá em).
) Maxima účas i (sympa hy maxim): Maximalizuj účas sad esá em ( j.
maximalizuj p oje y sympa ií, pochopení, zájmu oněj a p.).
Maximy bý ají někdy e ýkladech spojo ány do d ojic, můžeme se
ak se ka s o mulacemi ypu maxima ak u ašleche nos i (spojuje ma-
ximy u edené sub a) ab)); maxima ocenění auznání / maxima ocenění
asouhlasu / maxima ocenění ask omnos i (jde o ůzné kombinace ma-
xim c), d) ae)). Někdy je ješ ě u áděna maxima a ická, jež dopo učuje
ud žo a kon ak sad esá em (např. ím, že budeme ud žo a ozho o ,
řeba nezá aznými ozho o y opočasí a p.; k éma u z . a ické komu-
nikace češ ině s o . např. Ho manno á, 1996).
Součás í Leecho y eo ie je iná h ří p incipů (škál), pomocí nichž
olíme, jak se zd ořile yjádři . Jde onásledující škály:
a) škála nákladů ap ospěchu (cos – bene i scale);
b) škála nezá aznos i (op ionali y scale);
c) škála nepřímos i (indi ec ion scale).
Au o předpokládá, že komunikan při olbě, zda ajak se zd ořile
zacho a , z ažuje y o škály a olí a ian u, k e á se zdá nej hodnější;–
ob ykle je očeká áno, že p e e o ána bude a ian a, k e á bude p o
komunikan a či komunikan y nejméně ná očná, ajako zd ořilejší bude
hodnoceno o yjádření, k e é je o mulo áno nezá azněji či nepříměji.
Je zřejmé, že u edená ři k i é ia se mohou dos á a do ůzných z ahů
či ozpo ů. (Za po šimnu í s ojí éž o, jak je zněk e ých o mulací
maxim iškál pa né, že au o o a eo ie je založena na ý azné „eko-
nomické“ me a oře apojímá komunikaci jako jakýsi obchod; s o . éž
eo ii áře, 4.2.)
25
O ázky ac ičení k éma u 4.1:
1) Základní opako ací o ázky:
a) De inuj e nebo ys ě le e, co je zd ořilos ní p incip ajeho maximy.
b) Vys ě le e mechanismus, na jehož základě podle G. Leeche olíme,
jak se zd ořile yjádři .
2) Předs a e si následující a ian y éže si uace; zhodnoť e je zhle-
diska koope ačního p incipu P. G ice ( iz 3) azhlediska Leecho a
zd ořilos ního p incipu:
Po kají se d ě sousedky, Jana aHana. Jana má no ý účes, oněmž si
Hana myslí, že není hezký. Hana řekne Janě:
a) Sluší ám o.
b) Má e zajíma ý účes.
c) Má e no ý účes.
d) Váš účes se mi nelíbí.
e) Nesluší ám o.
) Já bych si ako ý účes nepořídila.
3) Zhodnoť e s yuži ím Leecho y eo ie zd ořilos i následující ý-
po ědi. Posuď e mí u jejich zd ořilos i, popř. z až e, zda mohou bý
zhlediska zd ořilos i hodnoceny ůzně ůzných kon ex ech; odpo-
ěď ys ě le e:
a) Napiš e mi mail.– Napíšu ám mail.
b) Může e mi napsa mail?– Nemohl bys e mi napsa mail?– Mohl bys e bý ak
laska anapsa mi mail?
Vyb aná li e a u a k éma u 4.1:
Teo ie pů odní au o o ě podobě je součás í publikace:
LEECH, Geo ey N. (1983): P inciples o P agma ics. London– New Yo k:
Longman.
S ejně jako eo ie P. G ice je i eo ie Leecho a oblíbeným éma em přehledo ých
p ací op agma ice, p o o sh nu í eo ie nalezneme řadě základních pří uček
p agma iky, např.:
MACHOVÁ, S a a a– ŠVEHLOVÁ, Milena (2001): Séman ika ap agma ická lin-
g is ika. P aha: PedF UK. (nebo MACHOVÁ, S a a a– ŠVEHLOVÁ, Mile-
na (1996): Séman ika ap agma ika jako ling is ické disciplíny. P aha: PedF UK.)
32
případech má li řada p agma ických ak o ů, jako je např. z ah mezi
účas níky, jejich ěk, sociální ole, pohla í, předchozí zkušenos i aj.
Řečo á e ike a se dle au o ky upla ňuje nej íce následujících si ua-
cích: oslo ení, pozd a y, poz ání, poděko ání, loučení, ýz y apokyny,
ý ky as ížnos i, souhlas anesouhlas. Vkaždé zoblas í, nichž se řečo á
e ike a p oje uje, bý á ob ykle kdispozici íce o mulí, k e é se liší ím,
jaké si uaci a e z ahu ke komu je uží áme. Za hla ní unkci spojenou
sřečo ou e ike ou au o ka pokládá unkci a ickou, a o přede ším po-
době snahy ud že „pozi i ní“, zd ořilou a mos é u in e akce, připisuje
šak řečo é e ike ě iřadu unkcí dalších, např. unkci přes ědčo ací či
egula i ní, unkci emocionální či unkci es e ickou.
Fo mule řečo é e ike y mí ají dle au o ky podobu us álených, kon-
encializo aných ob a ů, jimiž mlu čí signalizuje z ah kad esá o i
ak e é uží á k ůzným zd ořilos ním s a egiím. Čas o jde opředem
přip a ené modely, k e é se uží ají s e eo ypně, au oma icky, k e é jsou
součás í sociální symboliky ( j. od ážejí ůzné aspek y mimojazyko é
sku ečnos i, jako je např. z ah mezi komunikan y ajejich zájemné po-
s a ení; s o . éž z . sociální deixi, iz dále éma 9), ajsou ýznamo ě
jakoby yp ázdněné, j. někdy nesdělují no é in o mace, ale mají ámci
zd ořilos i jiné unkce. Zjazyko ědného hlediska je pak řečo ých o -
mulích možné sledo a např. ůzné posuny aspeci ika uží ání slo esné
osoby, zápo u, pe spek i y z á nění sku ečnos i aj.
Pod obnější pohled na uží ání o mulí řečo é e ike y a ůzných zd o-
řilos ních s a egií (s o . éž dále komunikační s a egie, éma 6, a ýše
eo ii áře, éma 4.2) eálné současné komunikaci nabízejí ýsledky
do azníko ých še ření, jimž se ěno ala P. Chejno á (2012): k omě ob-
ykle zkoumaných oblas í, jako jsou pozd a y, ozloučení, děko ání,
omlou ání se ajejich přijímání, se au o ka zabý á éž např. kondolo á-
ním, g a ulacemi, přípi ky či odpo ědí na o ázku Jak se máš? Podobné
ýzkumy mohou bý yuži elné mj. při ýuce češ iny, popř. při ýuce
češ iny jako cizího jazyka.
O ázky ac ičení k éma u 4.4:
1) Základní opako ací o ázky:
a) De inuj e či ys ě le e: řečo á e ike a, o mule řečo é e ike y
b) Jaké unkce mají zd ořilos ařečo á e ike a?
2) Z až e, jakých si uacích uží áme následující pozd a y:
čau– čaues– ahoj– pa– pápá– nashle– na shledanou– sbohem
33
3) Exis uje nějaká si uace, p o niž češ ině není dos a ečný epe oá
o mulí řečo é e ike y?
4) Má e nějaké zkušenos i s ozdíly uží ání řečo é e ike y, k e é by
sou isely s ěkem či pohla ím mlu čích? Jaké?
5) Jaké si uace pokládá e zhlediska uží ání řečo é e ike y azd oři-
los ních s a egií za nejob ížnější?
6) Jaké komunikační s a egie a o mule řečo é e ike y je možné uží
následujících si uacích? Dá á e něk e ým přednos ?
a) eakce na o ázku Jak se máš?
b) k i ika a eakce na ni
c) no o oční přání a eakce na něj
d) kondolence a eakce na ni
Vyb aná li e a u a k éma u 4.4:
Základními publikacemi k ýkladu ořečo é e ike ě azd ořilos ních s a egiích
češ ině jsou:
CHEJNOVÁ, Pa la (2012): Zd ořilos ní s a egie. P aha: PedF UK.
ŠVEHLOVÁ, Milena (1994): Zd ořilos ařečo á e ike a. In: Filologické s udie XIX.
P aha: Ka olinum, s. 39–61.
HIRSCHOVÁ, Milada (2013): P agma ika češ ině. P aha: Ka olinum. (kapi ola7.5)
Okomunikačních no mách aono mě poje í P ažské školy iz:
NEBESKÁ, I a (1999): Jazyk– no ma– spiso nos . P aha: Ka olinum.
4.5 Nezd ořilos
Na zá ě ýkladů ozd ořilos i ješ ě zmiňme, že p agma ická zkoumá-
ní se pos upně začínají zajíma nejen ozd ořilos , ale ionezd ořilos ,
popř. h ubos , d zos aj. Unezd ořilos i se u ažuje např. onezd ořilos i
zámě né anezámě né,4 okon lik ech a p. ( iz éž ýše éma 3 a éž ý-
klad omanipulaci, kap. 7.2). Vyb ané zah aniční přís upy knezd ořilos-
4 V ěch o případech je šak řeba z ažo a i o, zda jde onezd ořilos zámě nou či nezámě nou
zhlediska mlu čího, nebo ad esá a.
34
i anás in ý oje oho o pojmu obsahují např. p áce Hi scho é (2013:
235–245) aChejno é (2012: 22–23). Včeš ině by pod ýzkumy nezd o-
řilos i bylo možné zah nou přede ším p áce ěno ané ůzným ypům
kon lik ní komunikace (s o . např. články Kořenský, 1991; Hla so á,
1991; Mülle o á, 1991).
O ázky ac ičení k éma u 4.5:
1) U eď e příklady nezd ořilos i zámě né anezámě né a) zhlediska
mlu čího, b) zhlediska ad esá a.
Vyb aná li e a u a k éma u 4.5:
Přehledo ý ýklad onezd ořilos i ajejích eo iích obsahují např. p áce:
CHEJNOVÁ, Pa la (2012): Zd ořilos ní s a egie. P aha: PedF UK.
HIRSCHOVÁ, Milada (2013): P agma ika češ ině. P aha: Ka olinum. (kapi o-
la7.4)
Kon lik u z ůzných hledisek se ěnují např.:
HLAVSOVÁ, Ja osla a (1991): Kon lik jako o ma kon ak u. Slo o aslo esnos ,
52, 1991, s. 256–263.
KOŘENSKÝ, Jan (1991): Osobnos , sociální ole, komunikace, ozpo , kon lik .
Slo o aslo esnos , 52, 1991, s. 241–246.
MÜLLEROVÁ, Olga (1991): Dialog akon lik . Slo o aslo esnos , 52, 1991,
s.247–255.
35
5. Vyjadřo ání komunikačního
zámě u mlu čího
Zkoumání oho, jaké zámě y mlu čí yjadřuje, jaké p os ředky k omu
uží á ajaký mechanismus zabezpečuje, že ad esá může komunikační
zámě mlu čího odhali , pa ří kzákladním éma ům, jejichž ámci se
p agma ika u ářela. Kořeny obo u (s o . např. Hi scho á, 2013 nebo
2006; Helbig, 1991, aj.) a aké zájmu o yjadřo ání komunikačního zá-
mě u jsou ob ykle hledány mimo las ní ling is iku, přede ším eo-
iích ilozo ických ( ilozo ie šedního ži o a, eo ie mlu ních ak ů aj.),
sémio ice (Pei ce) aněk e ých eo iích ýznamu (Wi gens ein). Včes-
ké ling is ice se en o zájem p oje il podobě eo ie komunikačních
(komunika i ních) unkcí, k e á bý á ob ykle řazena do syn axe (s o .
např. G epl– Ka lík, 1998).
5.1 Teo ie mlu ních ak ů
Základní ýchozí o ázkou eo ie mlu ních ak ů (popř. někdy i eo ie
mlu ního jednání) je Aus ino a o ázka „Co děláme, když mlu íme?“
azákladním éma em je z ah jazyka ajednání a aké o ázky spojené
s ím, že jazyk je možné níma jako „nás oj“ jednání i„nás oj“5 po-
piso ání. Hla ními předs a i eli, k eří eo ii oz íjeli, jsou J. L. Aus in
aJ. Sea le. (Přehled eo ie iz Helbig, 1991; z é o publikace aké při
ýkladu ycházíme.)
John Langshaw Aus in (1911–1960), předs a i el z . ilozo ie běž-
ného ži o a, přednesl oce 1955 sé ii přednášek (byly publiko ány
oce 1962 pod náz em How o do hings wi h wo ds), k e é jsou pokládá-
5 S o . me a o u jazyka jako nás oje i jiných eo e ických ámcích, např. poje í unkčně-
s uk u ním.
36
ny za základ eo ie mlu ních ak ů. Au o ješ ě ne yp aco al celis ou
eo ii, ale zabý al se řadou jejích klíčo ých pojmů. Odlišil např. ý-
oky kons a i ní, k e é mohou bý p a di é, nebo nep a di é (např.
Pe slíbil, že přijde), od ý oků pe o ma i ních, jimiž nepopisujeme,
ale jejichž yslo ením přímo konáme (např. Slibuji, že přijdu). Jednou
zmožnos í signalizace, že jde o ý ok pe o ma i ní, může bý i o ma
ý oku, zejména z . explici ní pe o ma i ní o mule, k e á mí á y-
pickou podobu (obsahuje např. slo eso yjadřující příslušnou unkci,
ypicky 1.os. sg. indik. p éz. ak ., doplněné edlejší ě ou speci ikující
obsah, např. slibuji ím o, že…).
Když mlu íme, ealizují se podle au o a mlu ním ak u zá o eň ři
ak y dílčí:
a) ak lokuční (lokuce, j. ealizace např. z uko á), složený zak u one-
ického, a ického ( ýká se g ama iky auži é slo ní zásoby) a é ické-
ho (zah nuje smysl a e e enci);
b) ak ilokuční (ilokuce, j. yjádření zámě u mlu čího);
c) ak pe lokuční (pe lokuce, j. účinek, jaký p onesené má).
Mlu ní ak y lze dle au o a ozděli podle oho, jaký zámě mlu čího
yjadřují ( j. oho, jakou mají ilokuční sílu), na ak y:
a) e dik i ní (např. oceňo a , hodno i );
b) exe ci i ní (např. jmeno a , zakazo a );
c) komisi ní (např. slibo a , souhlasi );
d) behabi i ní (např. omlou a se, blahopřá , dopo učo a );
e) exposi i ní (např. odpo ída , di , zjišťo a ).
Čelení mlu ních ak ů je šak u ůzných au o ů ůzné ( iz éž dále).
Na Aus ino y ná hy eago al John R. Sea le (1932; zhla ních děl
ěno aných mlu ním ak ům s o . např. Speech Ac s z oku 1969), k e ý
eo ii ozp aco al ana hl něk e á jiná řešení. Např. mlu ní ak ozčlenil
na následující dílčí ak y:
a) ak ýpo ědní (např. z uko á ealizace ýpo ědi);
b) ak p opoziční (zah nuje e e enci ap edikaci);
c) ak ilokuční;
d) ak pe lokuční.
VSea lo ě poje í je edy pů odní Aus inů lokuční ak ozdělen mezi
ak y d a– Sea lů ak ýpo ědní zah nuje Aus inů ak one ický a a-
ický, Sea lů ak p opoziční zah nuje Aus inů ak é ický.
Ro něž mlu ní ak y podle ilokučních sil ozdělil Sea le jiným způso-
bem, a o do následujících skupin:
a) ep ezen a i a (např. zení, popis);
b) di ek i a (např. žádos , přání);
37
c) komisi a (např. slib, nabídka);
d) exp esi a (např. poděko ání, blahopřání, omlu a);
e) dekla a i a (např. da o ání, oddání pá u při s a bě).
Značnou pozo nos ěno al Sea le p os ředkům, k e ými je možné
mlu ní ak y ealizo a , a aké o ázce z . přímých anepřímých mlu ních
ak ů. Dle au o a máme p o ealizaci p opozice ailokuce kdispozici z .
p opoziční ailokuční indiká o y, j. p os ředky, k e é yjadřují p opozi-
ci asignalizují ilokuční sílu. P opozice při om dle au o a musí bý ždy
spojena snějakou ilokuční sílou, musí bý součás í ilokučního ak u, ale
ne šechny ilokuční ak y musí mí p opoziční obsah. Ro něž je dle au-
o a řeba odlišo a o, co znamenají uži á slo a, od oho, co je zámě em
mlu čího, j. co mlu čí ealizací ýpo ědi míní. Podle oho, nakolik je
„doslo né“ a„zamýšlené“ souladu, pak lze ozlišo a mlu ní ak y z .
přímé (např. Podej mi sůl) anepřímé (např. Můžeš mi poda sůl?). O ázka
přímých anepřímých mlu ních ak ů šak byla opako aně disku o á-
na ijinými au o y (s o . např. ýše z . implika u u P. G ice, éma3)
a zbuzuje řadu námi ek. Něk eří au oři z . nepřímé mlu ní ak y neu-
zná ají, neboť je pokládají za na olik kon encializo ané, že je mlu čí již
ani „doslo ném“ ýznamu ne nímají.
Sea le aké de ailně zkoumal podmínky, za nichž je možné ůzné
mlu ní ak y ealizo a ak, aby byly úspěšné (např. případě mlu ního
ak u slibu ymezil ako ých podmínek 9).
Další oblas í Sea lo a zájmu byla p a idla lidského jednání– au o
ozlišuje d a ypy p a idel: p a idla egula i ní, k e á egulují o my
cho ání (např. e ike a), ap a idla kons i u i ní, k e á y ářejí no é o -
my cho ání (např. p a idla šachu). I o, jak mlu ní ak y uží áme ajak
je yjadřujeme ( ealizujeme), je dle au o a řízeno p a idly, j. jde o z .
cho ání řízené p a idly.
Teo ií mlu ních ak ů se zabý ali idalší au oři, jedním znich je
D.Wunde lich, k e ý se pokusil eo ii zapoji do ši šího kon ex u lid-
ského jednání ado eo ií ýznamu ( iz Helbig, 1991). Zabý al se např.
o ázkou, jak spolu sou isejí g ama ické akomunikační no my, a aké
na ho al ozšířenou eo ii ýznamu, níž by ýznam ses á al zp opo-
zičního obsahu az ypu mlu ního ak u. U ažo al éž o om, že mlu ní
ak y nemusejí bý jen úspěšné, nebo neúspěšné, ale mohou bý úspěšné
ůzné míře.
38
O ázky ac ičení k éma u 5.1:
1) Základní opako ací o ázky:
a) De inuj e nebo ys ě le e: ý oky kons a i ní, ý oky pe o ma i ní,
explici ní pe o ma i ní o mule, mlu ní ak , ak lokuční (lokuce),
ak ilokuční (ilokuce), ak pe lokuční (pe lokuce), přímý mlu ní ak ,
nepřímý mlu ní ak , p opoziční indiká o , ilokuční indiká o
b) U eď e příklady skupin mlu ních ak ů oz říděných podle ilokuční
síly.
2) Jaké podmínky je řeba splni , aby byl zhlediska Sea lo y eo ie
úspěšný mlu ní ak „slib“?
3) Pokládá e následující yjádření za nepřímé mlu ní ak y? Odpo ěď
zdů odně e:
a) Může e mi poda sůl?
b) Polé ka je málo slaná.
4) U eď e co nej íce možnos í, jak se omlu i za pozdní příchod. Sle-
duj e, jakými p os ředky je nich yjádřen zámě mlu čího azda je lze
pokláda za mlu ní ak y přímé nebo nepřímé.
Vyb aná li e a u a k éma u 5.1:
Pů odní podoby eo ií je možné naléz publikacích:
AUSTIN, John Longshaw (2000): Jak uděla něco slo y. P aha: Filoso ia. (o iginál
z oku 1962: How o Do Things wi h Wo ds. Ox o d e al.: Ox o d Uni e si y
P ess.)
SEARLE, John R. (1969): Speech Ac s: An Essay in he Philosophy o Language. Cam-
b idge e al.: Camb idge Uni e si y P ess.
Základní přehled ý oje eo ie mlu ních ak ů posky uje:
HELBIG, Ge ha d (1991): Vý oj jazyko ědy po oce 1970. P aha: Academia. (zejm.
s any 130–133)
Šířeji je p oblema ika disku o ána p áci:
HIRSCHOVÁ, Milada (2006): P agma ika češ ině. Olomouc: Uni e zi a Palac-
kého Olomouci. (popř. ino ější ydání HIRSCHOVÁ, 2013; kapi ola 5)
39
5.2 Teo ie komunikačních unkcí
Za aplikaci eo ie mlu ních ak ů na český jazyko ý ma e iál je mož-
né po ažo a z . eo ii komunikačních (někdy éž komunika i ních,
e minologie není us álená) unkcí, k e á bý á řazena do syn axe, do
nauky o ýpo ědi. Hla ním předs a i elem je M. G epl. Teo ie je pu-
bliko ána např. Pří uční mlu nici češ iny (PMČ, 1996) nebo p á-
ci G epl– Ka lík (1998 nebo jiné ydání); z ěch o p ací při ýkladu
ycházíme. M.G epl zp aco al éma i popula izační o mě (G epl,
2011).
Teo ie komunikačních unkcí ychází z oho, že ýpo ěď (s o . čes-
ké syn axi ob yklé odlišení ě y a ýpo ědi) je mlu ní ak amlu ení
apsaní je účelným jednáním. Vyslo íme-li nějakékomunikační si uaci
ýpo ěď, ob ykle jí něco říkáme os ě ě, ale zá o eň se aké ím, co ajak
říkáme, snažíme dosáhnou uad esá a u či ého cíle. Podle ěch o d ou
ak o ů, j. a) z . z ahu slo ke s ě u ab) zámě u mlu čího, jsou aké
ýpo ědi říděny do ůzných skupin ( iz dále). Za smysl ýpo ědi je
pokládáno spojení jejího obsahu ajejí komunikační unkce. Komunikač-
ních unkcí (dále KF) je dle eo ie elké množs í amohou bý ozděleny
následujícím způsobem:
a) ýpo ědi sKF ase i ní (oznamo ací), např. sdělení, zení, hlášení;
b) ýpo ědi sKF di ek i ní ( ýz o ou), např. ozkaz, p osba, ná od,
ada, eklama, ecep ;
c) ýpo ědi sKF in e oga i ní (o ázko ou), např. (p a á) o ázka;
d) ýpo ědi sKF komisi ní (zá azku ykona ), např. slib, nabídka;
e) ýpo ědi sKF pe misi ní akoncesi ní (do olení asouhlasu), např.
do olení, souhlas, ezignace, odmí nu í;
) ýpo ědi sKF a o ání, např. a o ání, ýh ůžka;
g) ýpo ědi sKF exp esi ní asa is ak i ní, např. ý ka, poděko ání,
poká ání, poch ala, blahopřání, kondolence, uznání, k i ika;
h) ýpo ědi sKF dekla a i ní, k e é mění s a s ě a ajsou ob ykle á-
zané na jis é ins i uce, popř. nějak o ganizují lidské jednání, např.
jmeno ání, odsouzení, ukončení diskuse, zahájení sou ěže.
Součás í eo ie je iú aha omechanismu, na jehož základě je možné
komunikační unkci ýpo ědi po ozumě . Za základní klíč kpochopení
komunikační unkce je pokládán kon ex , důleži ý je obsah ýpo ědi,
ale e ýpo ědi mohou bý pří omny i z . indiká o y komunikační
unkce, j. jazyko é p os ředky, k e é komunikační unkci signalizují
(indikují). Jazyko é indiká o y komunikační unkce jsou p os ředky
us álenými akon encializo anými. Může jí onásledující ypy:
40
a) explici ní pe o ma i ní o mule (EPF), např. p o es uji…; souhlasím
s...; oznamujeme, že...;
b) komunikační ýpo ědní o my (KVF), j. ako é p os ředky sys é-
mu jazyka (mohou bý ůzného d uhu), k e é jsou k yjádření komu-
nikačních unkcí uží ány, např. yb ané p os ředky lexikální ( ůzné
čás ice, modální ý azy aj.) či g ama ické (např. slo esné způsoby,
osoby, id, negace);
c) p ozodické p os ředky;
d) slo osled;
e) us álené, kon encializo ané ě né s uk u y, např. je mi lí o…; buď e
ak laska ý a...
Vřadě komunikačních unkcí je aké pozo o ána pří omnos dalších
ýznamo ých ods ínů, např. yjádření ůzných pos ojů mlu čího kob-
sahu ýpo ědi, kad esá o i, yjádření ůzné mí y jis o y, signály oba ,
přání, nadějí, emocí mlu čího aj. (s o . např. PMČ, 1996).
Na zá ě ješ ě zmiňme, že při ýuce e škole bý á z ykem ozdělo a
ě y ( ýpo ědi) podle z . pos oje mlu čího na ě y ( ýpo ědi) ozna-
mo ací, ázací, ozkazo ací, přací, popř. iz olací. To o řídění se o šem
opí á hla ně o o mu a komunikaci mohou bý ě y ( ýpo ědi), k e é
o mou odpo ídají něk e ému z ěch o ypů, uží ány k yjádření řady
ůzných ýznamů (komunikačních unkcí).
O ázky ac ičení k éma u 5.2:
1) De inuj e nebo ys ě le e: komunikační (komunika i ní) unkce,
indiká o komunikační unkce, explici ní pe o ma i ní o mule ( iz
éž ýše 5.1), komunikační ýpo ědní o ma
2) Jaké ůzné komunikační unkce může yjadřo a ýpo ěď, k e á má
o mu oznamo ací ě y?
3) Jaké ůzné komunikační unkce může yjadřo a ýpo ěď, k e á
má o mu o ázky?
4) P ohlédně e si řídění komunikačních unkcí Pří uční mlu ni-
ci češ iny (1996). Bylo by možné jej nějak up a i , např. zjednoduši
či naopak ozšíři ? Jaká jsou k i é ia, na jejichž základě je ymezena
samos a ná komunikační unkce (čím se odlišuje např. poch ala od
uznání)?
41
Vyb aná li e a u a k éma u 5.2:
Teo ie je předs a ena publikacích:
GREPL, Mi osla – KARLÍK, Pe (1998): Skladba češ iny. Olomouc: Vo obia.
(nebo jiné ydání)
Pří uční mlu nice češ iny (1996). P aha: Naklada els í Lido é no iny.
Více popula izační o mu lze naléz soubo u:
GREPL, Mi osla (2011): Jak dál syn axi. B no: To s .
Analýzou konk é ních ypů komunikačních unkcí se zabý ají příspě ky e
sbo níku:
LEŠNEROVÁ, Šá ka– VČELNÁ, Radmila– TOMÁŠEK, Pe (eds.) (1999):
Komunikační as uk u ní aspek y češ iny ajiných jazyků. P aha: FF UK P aze.
48
d) a gumen y yuží ající příklady (např. u edení konk é ního příkladu,
k e ý dokládá daný názo );
e) a gumen y opříčině, j. a gumen y ypu „ ždycky, když někdo udělá
A, s ane se B“.
Jako chybná a gumen ace (s o . Macho á– Šamalo á, 2005: 63–65)
bý á hodnocena a gumen ace, k e á po ušuje p a idla a gumen ace
ko ek ní (s o . např. manipulaci, iz éž dále), ať už se ak s ane ědo-
mě, nebo ne ědomě. Bý á označo ána éž jako a gumen ace nep a á,
klamná, k azia gumen ace, někdy ijako a gumen ace nee ická. P o
ne ěcnou a gumen aci, k e á je zámě ně založena na zk eslených a -
gumen ech, yuží á logických chyb ausiluje ozma ení posluchače, se
někdy uží á éž označení so is ická nebo e is ická a gumen ace (Lo ko,
2009: 132–133).
Kp os ředkům chybné a gumen ace se řadí např. ci o é ydí ání,
yh ožo ání, ůzné apelo ání na osobu d uhého (např. neupřímné li-
chocení či u ážky) či apelo ání na příslušnos d uhého knějaké skupině
(např. zařazení d uhého knějaké skupině), alešné od olá ání se na
au o i u (např. odkazy na o, co „ šichni ědí“, ale éž řeba ymýšle-
ní si názo ů nějaké osoby); s o . Macho á– Šamalo á (2005: 63–65),
kso is ické a gumen aci éž Lo ko (2009: 133–134). Z láš ními přípa-
dy jsou např. z . a gumen ace k uhem, kdy je p o po zení názo u
uži a gumen , k e ý sám předpokládá, že daný názo pla í, nebo s a-
egie, při níž en, kdo uží á chybnou a gumen aci, za ajuje d uhému,
že je možné oli z íce možnos í, apředs í á, že exis ují jen d ě mož-
ná řešení, znichž jedno je špa né aj. (Macho á– Šamalo á, 2005:
63–65).
7.3 Manipulace
Exis uje řada pohledů na manipulaci. Vling is ice se manipulace do-
s á á do cen a zájmu zejména ámci něk e ých eo e ických přís upů
k ex u, přede ším z . k i ické analýzy disku su (s o . např. Ho mann-
o á, 1997; iz éž ýše). N. Fai clough, jeden zhla ních předs a i elů
oho o smě u, ymezuje manipulaci jako snahu kon olo a , řídi d u-
hé ím, že ědomě uží áme slo a ako ým způsobem, že sk ý áme s é
zámě y, dů ody a p. Idalší poje í manipulace ámci jiných přís upů
předpokládají, že k ýznamným ysům manipulace pa ří snaha přimě
d uhého kněčemu či přes ědči ho, aby dané a gumen y, s ano iska a p.
přijal, a o ip o i jeho ůli (popř. ip o i jeho zájmům) abez oho, aby
49
si do yčný manipulaci u ědomil. Smanipulací bý á spojeno nega i ní
hodnocení, je nímána jako něco nepa řičného, jis ý yp „pod odu“ či
„lži“. Např. Macho á– Šamalo á (2005: 95–98) pokládají za ob yklé
ysy manipulace yuží ání či zneuží ání oho, že někdo něco ne í, že
d uhý je např. slušný, nai ní, bojí se a p., že manipulá o se domní á,
že je silnější než os a ní, achce os a ní o láda as é snaze přizpůsobu-
je še. Kons a ují aké, že manipulace je hodnocena nega i ně aže se
cí íme ůzné míře nepříjemně, pokud zhodno íme něčí jednání jako
manipula i ní. Domní áme se šak, že podobně jako případě lží je
možné u ažo a o ůzných ypech manipulace aje o ázka, zda šechny
jsou ždy hodnoceny nega i ně.
Exis ují o něž ypologie s a egií, k e é se ámci manipulace
mohou obje i . Např. Edmülle – Wilhelm (2003; ci . dle Macho á–
Šamalo á, 2005: 99–100) ymezují následující ypy:
a) Manipulační s a egie, při níž manipulá o nechce, aby d uhý dosáhl
s ého cíle ( z . s a egie blokády). Kdosažení s ého cíle může mani-
pulá o om o případě uží a např. k i iku, posměch či y olá ání
poci u iny.
b) Manipulační s a egie, při níž manipulá o chce dosáhnou s ého
cíle ( z . s a egie p osazo ání). V om o případě může manipulá o
uží např. lhaní, yh ožo ání, může opě zbuzo a e d uhém poci y
iny či může d uhého ponižo a .
c) Manipulační s a egie, při níž manipulá o chce y ola kon lik , ale
zá o eň nechce, aby bylo zřejmé, že kon lik y olal on ( z . s a egie
sabo áže). V om o případě se jako p os ředky dosažení cíle mohou
obje i např. nadá ky či u ážky.
Za hla ní způsob, jak se manipulaci b áni , bý á pokládáno přede-
ším o, že manipulaci musíme nejdří e odhali . Pokud posoudíme něčí
jednání jako manipula i ní, můžeme pak oli řadu komunikačních s a-
egií ob anných. Repe oá možných pos upů je podobných případech
dos i ši oký. Např. Macho á– Šamalo á (2005: 103–104) sh omáždily
následující příklady možných eakcí na manipulaci: en, kdo se b ání
manipulaci, může yuží např. něk e é z echnik ase i i y ( iz dále), ale
řeba éž s a egii, při níž se p áme aoddělujeme pods a né in o mace
od nepods a ných, s a egii, při níž manipulaci igno ujeme, s a egii,
při níž předs í áme, že manipulá o o i ne ozumíme, ale můžeme se éž
ozhodnou označi p oje d uhého o e řeně za manipulaci, případně
manipulaci opla íme éž manipulací. Volba konk é ní ob anné s a egie
nepochybně zá isí na řadě indi iduálních cha ak e is ik komunikan ů
ana konk é ním kon ex u.
50
7.4 Ase i i a
Občas se imezi eřejnos í obje í jis é módní lny zájmu o éma a, k e á
sou isejí sjazykem, se způsoby komunikace sd uhým a p. Pa ří knim
i eo ie ase i i y, k e á má šak spíše psychologické než ling is ické ko-
řeny. I češ ině již exis uje o om o éma u řada popula izačních publi-
kací ůzné k ali y. Zhlediska p agma iky může bý eo ie ase i i y zají-
ma á mj. jako jis ý soubo komunikačních s a egií a echnik. Podně ná
může bý i ím, že naznačuje, k e é si uace mohou bý apa ně bý ají p o
komunikan y ob ížné ( iz éž ýše éma 4 anapř. eo ii áře a z . ak y
oh ožující ář). Někdy se eo ie ase i i y s á á i éma em školní ýuky
(s o . Macho á– Šamalo á, 2005).
Dle eo ie ase i i y (s o . např. Macho á– Šamalo á, 2005; jako
ukázku ob yklé, spíše p ůmě né popula izační p áce např. Capponi –
No ák, 2003) může člo ěk jedna řemi základními způsoby: ag esi ně,
j. může ú oči ap osazo a se na úko d uhých, pasi ně, j. může oli
únik apříliš d uhým us upo a , nep oje o a s á přání, nebo ase i -
ně. Ase i ní způsob jednání je ámci příslušné eo ie pochopi elně
hodnocen kladně aje jím míněno přiměřené, zd a é p osazo ání sebe
samého a las ních požada ků, j. případě ase i ního jednání do yčný
o e řeně yjádří s á přání, ale i o, co si nepřeje, přiměřeně se p osazuje
a d. Zá o eň má bý ase i ně jednající člo ěk přiměřeně sebe ědomý,
u olněný, klidný anemá se p osazo a na úko d uhých.
Vzhledem kpopula izační o mě eo ie bý ají hla ní zásady o mu-
lo ány jakýchsi heslech či bodech. Ho oří á se o„ase i ních p á ech“
ao„ase i ních echnikách“ (s o . Macho á– Šamalo á, 2005; Cappo-
ni – No ák, 2003). Dle „ase i ních p á “ (bý á jich u áděno kolem
dese i) máme ámci ase i ního jednání např. p á o odmí nou aod-
mí nu í ne ys ě lo a , máme p á o říci, že ne íme, že je nám něco jedno,
máme p á o změni s ůj názo . Neměli bychom se podobných si ua-
cích cí i p o inile aměli bychom bý zodpo ědní za s é jednání ajeho
důsledky a d. Řada z z . „ase i ních echnik“ zřejmě zlido ěla aje pod
s ými „náz y“ obecněji známa, s o . např. následující příklady: z . s a-
egie či echnika „poškozené g amo ono é desky“ ( om o případě má
ase i ně jednající komunikan s ále klidně a hodným způsobem opa-
ko a s ůj názo , s é přání a p., dokud nedosáhne s ého cíle); s a egie
či echnika „o e řených d eří“ ( en o pos up má bý yuži elný např.
případech, kdy nás někdo k i izuje; podle s a egie „o e řených d eří“
nemáme k i iku odmí a jako celek, ale máme uzna , co je na k i ice p a -
di é); s a egie či echnika „selek i ního igno o ání“ (při é o s a egii či
51
echnice má ase i ně jednající člo ěk něk e é čás i p oje u d uhých,
jako jsou např. u ážky, igno o a ane eago a na ně). Kdalším příkla-
dům pa ří ná ody, jak „ase i ně říci ne“ (dle oho o poje í např. můžeme
odmí nou , ale s é ozhodnu í ne ys ě lo a , ale můžeme éž s učně
ys ě li , popř. nabídnou nějaký komp omis či yjádři empa ii sd u-
hým– k omu s o . něk e é ze zmí ňujících s a egií eo ie áře, iz éma
4) či jak „ase i ně požáda opomoc“ anecí i se při podobných ak ech
p o inile.
O ázky ac ičení k éma ům 7.1–7.4 :
1) Základní opako ací o ázky:
a) Vymez e nebo ys ě le e: o li ňo ání, přes ědčo ání (pe s aze), a -
gumen ace, a gumen ace ěcná, a gumen ace so is ická, manipulace,
ase i i a
b) U eď e příklady ypů a gumen ů.
c) U eď e příklady chybné a gumen ace.
d) U eď e příklady s a egií manipulace.
2) Z až e, sjakými manipulacemi js e se nedá né době se kali akdy
ana základě čeho js e si u ědomili, že jde omanipulaci.
3) Z až e, zda se může obje i imanipulace, k e á je nímána jako
„pozi i ní“. Jak hodno í e řeba případy, kdy odič řekne dí ě i, že
mu dá sladkou odičku, ale e sku ečnos i mu dá léči ý si up, k e ý by
dí ě jinak odmí lo?
4) Jak hodno í e ase i ní s a egie či echniky zmíněné čás i 7.4? Po-
kládá e je (nebo něk e é znich) za uži ečné? Jsou yuži elné běžné
komunikaci, nebo jde jen ojakési umělé echniky?
Vyb aná li e a u a k éma ům 7.1–7.4:
Přehled základních in o mací ke šem éma ům kapi oly lze naléz p áci:
MACHOVÁ, S a a a– ŠAMALOVÁ, Ma ké a (2005): Výuka p agma ických as-
pek ů řečo é komunikace e yšších řídách gymnázií ana SOŠ. P aha: PedF UK.
52
Uži ečná jsou i ele an ní hesla ESČ, k e á obsahují iodkazy na další li e a u u;
s o . mj.:
HOFFMANNOVÁ, Jana (2002): Pe s aze. In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é
no iny, s. 314–315.
HOMOLÁČ, Jiří (2002): Analýza disku su k i ická (ling is ika k i ická). In: ESČ.
P aha: Naklada els í Lido é no iny, s. 37–38.
KARLÍK, Pe (2002): A gumen . In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é no iny,
s. 45.
KARLÍK, Pe (2002): A gumen ace. In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é no-
iny, s. 45.
Přes ědčo ání je ěno ána monog a ie:
GRÁC, Ján (1988): Pe suázia. Ma in: Os e a.
A gumen ací se zabý ají např.:
KLEIN, Ondřej (2007): A gumen ace komunikaci. P aha: FF UK.
KRAUS, Jiří (2004): Ré o ika ařečo á kul u a. P aha: Ka olinum.
LOTKO, Ed a d (2009): Kapi oly ze současné é o iky. Olomouc: FF UP.
Omanipulaci iz např.:
EDMÜLLER, And eas– WILHELM, Thomas (2003): Nenech e sebou manipulo a .
P aha: G ada.
NAZARE-AGA, Angela (2014): Nenech e sebou manipulo a . P aha: Po ál.
Základní in o mace ok i ické analýze disku su nabízí éž:
HOFFMANNOVÁ, Jana (1997): S ylis ika a... P aha: T izonia.
Ase i i ou se zabý á mj.:
CAPPONI, Vě a– NOVÁK, Tomáš (2003): Ase i ně do ži o a. P aha: G ada.
53
8. Dialog zhlediska p agma iky
Dialog pa ří nepochybně kzákladním o mám lidské komunikace, my
jej pokládáme za o mu základní amající p o člo ěka zásadní ýznam
(s o . k omu mj. y eo e ické přís upy, k e é dí, že bez in e akce
adialogu by si dí ě neos ojilo jazyk; přehled eo ií oos ojo ání jazy-
ka dí ě em iz např. P ůcha, 2011). Súčas í ůzných dialozích máme
šichni mnoho zkušenos í aani si neu ědomujeme, že k omu, abychom
se mohli s á plnocennými účas níky dialogu, je řeba o ládnou značné
množs í i elmi komplexních do ednos í. Zkušený účas ník dialogu si
musí např. os oji následující (s o . Ninio– Snow, 1996: 140–146): jak
se s řída sdalšími komunikan y ajak o o s řídání p o ádě e hod-
ném empu ( j. ob ykle ychle); jak zab áni omu, aby neho ořilo íce
komunikan ů zá o eň (což bý á naší kul uře akul u ách podobných
ob ykle hodnoceno jako ne hodné), ale aby aké ne znikaly příliš dlou-
hé pauzy; jak eago a ůzných ázích dialogu, k e ých si uacích je
řeba odpo ědě , kdy naopak mlče ; jak dá a naje o, že komunikačního
pa ne a nímá; jak oli éma a ho o u ajak je oz íje , ale aké o, co
děla , když dialogu dojde knějakým zád helům. Řadu z ěch o o ázek
může zkouma p á ě p agma ika. Os ojo áním ěch o do ednos í se za-
bý á ý ojo á p agma ika.
Počá ky no odobého de ailnějšího zájmu omechanismy s řídání
mlu čích, ýbě a oz íjení éma , op a y a p. jsou spojeny přede ším
s z . kon e zační analýzou, přís upem, k e ý má sociologické kořeny
(s o . např. Ho manno á, 1997, Schi in, 1994, aj.). Včeské ling is ice
se podobná éma a obje ují ámci ýzkumů mlu ené češ iny a ýzku-
mů dialogu např. p acích J. Ho manno é, O. Mülle o é, S. Čmej ko é
adalších (např. Mülle o á– Ho manno á – Schneide o á, 1992;
Ho manno á– Mülle o á, 2007; Čmej ko á– Ho manno á, 2011;
Čmej ko á akol., 2013; ksyn ak ické ýs a bě dialogu či např. op a ám
54
např. Mülle o á, 1994– e šech u edených p acích je éž možné naléz
pod obnější ýklad aodkazy na další li e a u u).
Kzákladním éma ům, jimiž se při analýze dialogu může zabý a
p agma ika (ale jejichž ýzkum čas o začal ámci nauk jiných), pa ří
např. o ganizace dialogu as řídání komunikan ů, s a egie olby a oz-
íjení éma , op a y či ypy dialogů. (Při analýze konk é ních dialogů se
šak pochopi elně může zá islos i na cíli analýzy upla ni éž mnoho
z éma zmíněných předchozích kapi olách.)
Za základní jedno ky, na něž je možné dialog ozčleni (např. Ma-
cho á– Š ehlo á, 2001; Ho manno á; 1997; Mülle o á, 1994 aj.),
bý ají pokládány epliky, j. ypické podobě o, co sou isle p onese
jeden zkomunikan ů. Vnaší kul uře akul u ách podobných je ob-
yklé, že komunikan i se p onášení eplik s řídají. Něk e é epliky
a eakce na y o epliky mohou ámci dialogu oři úžeji spojené cel-
ky (např. o ázka– odpo ěď, ale úžeji spojených eplik může bý i íce),
pak se ho oří osek encích či sek encích eplik ( češ ině se ojediněle
obje uje ioznačení n- ice eplik). Někdy se epliky mlu čích přek ý ají
( anglič ině se použí á označení o e lap, češ ině lze uží e mín pře-
sah), popř. může dojí k omu, že jeden komunikan d uhého pře uší
(pře ušení, in e up ion). Dle unkce je možné něk e é z eplik hod-
no i jako iniciační ( ypicky např. o ázka), jiné jako eak i ní ( ypicky
odpo ěď), uněk e ých eplik šak může jí oobě unkce zá o eň (např.
eakce na předcházející epliku pa ne a má zá o eň iniciační unkci
p o epliku další).
Při popisu oho, jak se mlu čí ámci dialogu s řídají, se ob ykle ho-
oří omechanismu s řídání mlu čích, někdy se přejímá anglický e mín
u n- aking (sou isí spů odním poje ím kon e zační analýzy aanalýzy
disku su, k e á ozlišo ala mj. z . u ns– epliky, mo es aj.). Mechani-
smus s řídání mlu čích je pomě ně složi ý, za jeho základní p incip je
pokládáno o, že komunikan , k e ý p á ě ho oří, učiní jis ém mís ě
s é epliky pauzu ad uhý komunikan může é o pauzy yuží k omu,
aby začal ho oři (ale aké začí ho oři nemusí, pak může ho o u po-
k ačo a komunikan p ní). Jedním zběžných je ů dialogu, k e é
jsou ámci ýzkumů dialogu éž zkoumány, jsou z . op a y ( epai s),
j. ako é případy, kdy dialogu nas ane jakási „chyba“ (např. něk e ý
zmlu čích se yjádří nepřesně, přeřekne se aj.), k e á je nějakým způso-
bem „op a ena“, přičemž bý á sledo áno, zda při op a ě op a il mlu čí
sám sebe, zda se op a il sám od sebe, nebo zda jej nejdří e d uhý komu-
nikan na „chybu“ upozo nil, zda jeden komunikan op a il d uhého
komunikan a a d.
55
Zajíma é je izkoumání oho, jak jsou ámci dialogu olena éma a,
onichž se ho oří, ajak jsou oz íjena, jak komunikan i od éma u pří-
padně odbočují aopě se kněmu acejí. Ke sledo aným o ázkám é o
oblas i pa ří éž o, kdo éma do dialogu přináší.
Složi ou p oblema iku předs a ují ypologie dialogů (s o . k omu
obdobné p oblémy s ypologií žán ů, komunikačních si uací a p., z é-
ma p obí aných é o pří učce pak iz o ázku řídění mlu ních ak ů
akomunikačních unkcí, kap. 5). Typologie dialogů může bý zásadě
založena na řadě ůzných k i é ií, může ycháze např. zkomunikač-
ních si uací, ale aké z ůzných ak o ů o li ňujících podobu dialogu,
jako je např. poče účas níků dialogu, ale éž např. o, zda jde odialog
předmě ný, nebo osobní, popř. a ický (k omu s o . zklasických p ací
např. Mukařo ský, 1982). Základním běžným ozdělením je dělení na
dialogy z . přímé, j. áří ář, adialogy zp os ředko ané, nepří-
mé (např. ele onní ho o , ale do é o skupiny je možné řadi inapř.
dialogy ypu če ba psaného ex u). Něk e é komuniká y mohou bý
éž pouze dialogy ik i ními ( j. pouze jako dialogy ypadají) az láš -
ním případem jsou dialogy (např. pos a ) z á něné např. umělecké
li e a uře.
O ázky ac ičení k éma u 8:
1) Základní opako ací o ázky:
a) Vymez e nebo ys ě le e: eplika, eplika iniciační, eplika eak i ní,
sek ence, přesah, pře ušení, op a a, u n- aking
b) Jaký je základní p incip mechanismu s řídání mlu čích dialogu?
c) Jaké zná e ypy dialogů?
2) U eď e příklady komuniká ů, k e é by bylo možné pokláda za ik-
i ní dialogy.
3) Jaká jsou naší kul uře p a idla p o cho ání oho, kdo je dialogu
p á ě oli posluchače?
4) Má e nějaké zkušenos i sodlišnými p a idly dialogu jiné kul uře?
Jaké?
56
Vyb aná li e a u a k éma u 8:
O ůzných ypech dialogů z ůzných hledisek pojedná ají např.:
ČMEJRKOVÁ, S ě la– HOFFMANNOVÁ, Jana (eds.) (2011): Mlu ená češ ina:
Hledání unkčního ozpě í. P aha: Academia.
HOFFMANNOVÁ, Jana– MÜLLEROVÁ, Olga (eds.) (2007): Češ ina dialogu
gene ací. P aha: Academia.
MÜLLEROVÁ, Olga– HOFFMANNOVÁ, Jana– SCHNEIDEROVÁ, E a
(1992): Mlu ená češ ina au en ických ex ech. Jinočany: H&H.
MUKAŘOVSKÝ, Jan (1982): Dialog amonolog. S udie zpoe iky. P aha: Odeon,
s. 208–229. (nebo jiné ydání)
MÜLLEROVÁ, Olga (1994): Mlu ený ex ajeho syn ak ická ýs a ba. P aha: Aca-
demia.
Vý ojo é p agma ice se ěnují:
NINIO, Ana – SNOW, Ca he ine E. (1996): P agma ic De elopmen . Boulde –
Ox o d: Wes iew P ess.
Poučení o eo e ických přís upech kdialogu, např. okon e zační analýze aj.,
nabízejí např.:
HOFFMANNOVÁ, Jana (1997): S ylis ika a... P aha: T izonia.
SCHIFFRIN, Debo ah (1994): App oaches o Discou se. Ox o d– Camb idge,
Mass.: Blackwell. (Publikace obsahuje éž ýklad např. o eo ii mlu ních
ak ů.)
Přehled základních in o mací odialogu posky ují ele an ní hesla ESČ, nichž
lze dohleda iodkazy na další li e a u u, aněk e é přehledo é p áce, např.:
MÜLLEROVÁ, Olga (2002): Dialog. In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é no-
iny, s. 110–111.
MÜLLEROVÁ, Olga (2002): Replika. In: ESČ. P aha: Naklada els í Lido é no-
iny, s. 375.
MACHOVÁ, S a a a– ŠVEHLOVÁ, Milena (2001): Séman ika ap agma ická lin-
g is ika. P aha: PedF UK.
V ex u kapi oly je zmíněna ješ ě p áce:
PRŮCHA, Jan (2011): Dě ská řeč akomunikace. P aha: Po ál.
57
9. P esupozice, e e ence
adeixe zhlediska p agma iky
Něk eří au oři p agma icky o ien o aných přehledů kladou na p oble-
ma iku e e ence, deixe ap esupozic značný dů az (s o . např. Huang,
2007), jiných případech (amj. aké české ling is ice) jsou a o éma a
zkoumána ámci ůzných jazyko ědných disciplín, čas o ozdělená do
o ázek dílčích (např. e e enci, ko e e enci a p. se může ěno a ex o á
syn ax i eo ie ex u, ýklad ořadě p os ředků sloužících e e enci adeixi
je řazen např. do mo ologie a d.). Jak p esupozice, ak e e ence adeixe
ajejich ungo ání komuniká ech jsou je y elmi komplexními, p o o
onich é o pří učce pojednáme pouze na základní ú o ni asohledem
na po řeby p agma icky o ien o ané analýzy ex u.
9.1 P esupozice
P esupozice může bý de ino ána ůzně, odlišuje se při om přede ším
poje í p esupozice logice od ůzných poje í, snimiž p acuje ling is-
ika (s o . ESČ, 2002: 343; au o kou hesla je E. Hajičo á; e ýkladu
ycházíme éž zp ací Hi scho á, 2006 a2013; Huang, 2007.; K aus,
2008; základní p ací op esupozici češ ině je Hajičo á, 1975). Vpo-
je í logickém je p esupozicí míněno ob ykle následující (jde opoje í
S awsono o): „ ý ok Sp esuponuje ý ok S’, jes liže S’ je nu nou
podmínkou p o o, aby ý ok měl p a di os ní hodno u“ (ESČ, 2002:
343). Vling is ickém poje í jsou čas é de inice, jejichž jád em je yme-
zení p esupozice jako oho, co yplý á z ý oku ( ýpo ědi) ijeho (její)
negace, popř. oho, co pla í i ehdy, když ý ok ( ýpo ěď), k e ého
(k e é) se p esupozice ýká, popřeme, s o . např.: „Vý ok p je p esu-
pozicí ý oku q, jes liže ý ok q zůs á á p a di ý i případě, že pla -
nos ý oku p popřeme“ (K aus, 2008: 67). (Řadu dalších ling is ice