L. Ivinskio „Prigimtumenės“ taksonų pavadinimai

Albina AUKSORIŪTĖ I. NÁZVY TAXONŮ V IVINSKIOVĚ „PRIGIMTUMENĖS“ Laurynas Ivinskis (1810–1881) – vienas žymiausių XIX a. vidurio Žemaičių švietėjų – į Lietuvos kultūros istoriją įėjo kaip pirmasis kalendorių leidėjas lietuvių kalba. Jo “Kalendorius arba Metų skajtlus ukiszkas” buvo leidžiamas nuo 1846 iki 1867 metų. Kalendorių turinys labai įvairus – kadangi jie buvo skirti valstiečiams, tai nemaža L. Ivinskis juose pateikė praktiškų patarimų žemės ūkio klausimais, istorijos ir astronomijos žinių, tautosakos kūrinėlių, aiškino zoologijos, botanikos dalykus. Iš kalendoriuose pateikiamų straipsnelių botanikos klausimais matyti, kad L. Ivinskis domėjosi šia sritimi ir neblogai buvo pats su ja susipažinęs. Trijuose kalendoriuose (1862–1864) jis išspausdino savo straipsnį “Prigimtinė”, kur aptarė gyvąją ir negyvąją gamtą, botanikos, zoologijos, mineralogijos dalykus. Šiame straipsnelyje L. Ivinskis pateikia augalų klasifikaciją pagal Linėjų ir Žiusję. Bet didžiausias L. Ivinskio gamtos mokslų darbas “Prigimtumėnė” yra nedaugeliui žinomas, nes liko tik jo rankraštis. Šiame darbe autorius atsiskleidžia kaip geras botanikos žinovas ir lietuviškų botanikos terminų kūrėjas. L. Ivinskis plánoval napsat tři části „Prigimtumėnė“, dosud však byly nalezeny pouze dvě části tohoto rukopisu. První část rukopisu „Prigimtumėnė. To jest: soupis věcí země, rostlin a živočichů s uvedením jejich užití“ (dále v tomto článku označovaná jednoduše jako „Prigimtumėnė“) je uložena v knihovně Institutu litevské literatury a folkloru a čítá 42 stran. L. Ivinskis začíná práci úvodem, v němž vysvětluje význam slova prigimtumenė: „<...> prigimtumenė vzniklo ze dvou slov: Prigimtis a minia. “ V tomto případě se L. Ivinskis nejspíše mýlil; pravděpodobně jde o odvozené, nikoli složené slovo. L. Ivinskis dělí Prigimtumėnė na tři části: „<...> vytvořily se tři velké oddíly, které někteří učenci přírody obvykle nazývají říšemi přírody: 1. Říše neživá neboli Žemietras. 2. Říše napůl živá neboli rostlinná- 58 říše. 3. Říše živá neboli živočišná“ (s. 1). Dále v úvodu autor píše, že pro snazší porozumění a osvojení podrobněji člení hlavní oddíly a uvádí litevské, latinské a polské termíny systematických kategorií: „Anais paskirimas ira: Atskirius. Regnum. Królestwo. Skaldma. Divisio. Dział. Nuodalis. Classis. Oddział. Podalis. Sub-classis. Pod-dział. Ejla. Ordo. Rząd. Paejla. Sub-Ordo. Podrzęd. Draugmie. Familia. Rodzina. Rieżtas. Tribus. Pokrewieństwo. Gamas. Genus. Rodzaj. Pagamas. Sub-genus. Podrodzaj. Wejśle. Species. Gatunek. Pawejśle. Sub-species. Podgatunek. Atmaigna. Varietas. Odmiana. Paatmajnis. Sub-varietas. Pod-odmiana” (s. 2). L. Ivinskis se při pojmenovávání kategorií snaží najít litevské termíny a některé si také sám vytváří. Po krátkém úvodu, již na třetí straně, autor začíná popisem říše neživé přírody neboli země. V této části popisuje horniny, půdy, nejvyšší žemaitské hory, bažiny, jezera, řeky, kameny, kovy a další neživou přírodu. V téže knihovně je uložen také rukopis rejstříků této části práce L. Ivinského „Surašizmas žemieminu. Index Fossiliorum. Spis minerałów“, který obsahuje čtyři rejstříky – litevských, latinských, polských a německých termínů. V knihovně Polské akademie věd v Krakově je uložena druhá část „Prigimtumėnes“ L. Ivinského „Prigimtūmenė turente sawieje dalijkus žemės, žoliun ir giwunun su parodimu anun wartojimo. Spis minerałów, roślin i tworów żyjących (zwierzęcych), sutejkta par Ł. Iwiński. Dalis 2. Część 2. Żoliėmina. Rośliny. Vegetabilia. Kroküwa. Cracoviae, Krakow, Krakau.“ Kopie tohoto rukopisu je v knihovně Akademie věd a o něm 59 psali K. Jankevičius a R. Jankevičienė1. Pojednali o této části rukopisu nalezené v Krakově, a protože rukopis začíná až na straně 43, dospěli k závěru, že L. Ivinskis plánovaný úvod práce nenapsal. Nevěděli, že úvod a první část práce byly napsány a jsou uloženy v Litvě. Ve druhé části práce L. Ivinského jsou popsány nižší a vyšší rostliny. Její převážnou část tvoří systematický seznam rostlin, v němž je uvedeno 2521 rodů náležejících k 215 čeledím. Uvádí se litevský, latinský, polský a někdy i německý název rodu. Dále L. Ivinskis uvádí abecední rejstřík názvů rostlin „Surašymas žolenių, taj ira žoluni ir medžiu pagal rodbalsu ejlos 1. Lietuwiszka“. Další rejstříky jsou nazvány latinsky – „Index plantarum“, polsky – „Regestr roślin“ a německy – „Verzeichnis der Pflanzen“. L. Ivinskis ve své práci řadí rostliny podle systému de Jussieua, který je prvním z přirozených systémů. V práci L. Ivinského je mnoho zajímavých a originálních názvů rodů, které nejsou zaznamenány ani v „Lietuviškame botanikos žodyne“ (LBŽ, 1938), ani v „Lietuvių kalbos žodyne“ (LKŽ). Autor zařadil také několik názvů druhů, avšak termínů pro rostlinné druhy uvádí jen velmi málo. V tomto článku nebudou názvy rodů zkoumány, protože by to vyžadovalo poměrně rozsáhlou studii; pokusíme se stručně pojednat o názvech taxonů systematických kategorií. Všechny rostliny, o nichž ve své práci pojednává, L. Ivinskis rozděluje do 3 oddělení – bezlisté, jednoděložné a dvouděložné: skajdma I – Belapes. Acotyledoneae, skajdma antroje – Wienlapes. Monocotyledoneae a skajdma trečioje – Dwilapes. Dicotyledoneae. Slovo skajdma je uvedeno v LKŽ XII, 659; nacházíme je nejen v práci L. Ivinského, ale i v jiných starých písemných pramenech. L. Ivinskis užíval výraz skajdma ve významu oddílu. Oddělení autor dále člení na nuodalis, např.: Nuodalis II. classis II. Kerpes. Lichenes. Liszajce. Flechten (lišejníky) (s. 71), Nuodalis III. classis III. Žalumina. Chlorophyta (zelené řasy) (s. 77) a další. L. Ivins- 1 Jankevičius K., Jankevičienė R. Kai kurie nauji duomenys apie L. Ivinskio darbus lietuviškos botanikos terminijos srityje// Botanikos klausimai. V., 1962. T.II. P. 151-163. 60 Třídy bezlistých a dvouděložných rostlin Ivinskis dále členil a tento výraz užíval místo dnes používaného termínu třída. Slovo nuodalis je uvedeno v LKŽ VIII 911, avšak s jiným významem. V několika případech nejsou uvedeny termíny pro označení tříd, většinou jsou však jejich názvy uvedeny, například názvy dvouděložných rostlin: Žiedai dviveislej belapenei. Apetalae monocliniae (oboupohlavné květy bezlistých rostlin) (s. 153); Daugskiautes posielklinės. Polypetala hypogyna (mnohoplátečné spodoplodé) (s. 160); Aplinkvaisininkines. Perigyna (okoloplodní) (s. 184). Jak ukazují uvedené příklady, L. Ivinskis pro označení tříd užívá různé termíny – jednoslovné, dvojslovné, a dokonce i trojslovné; jeho termíny nemají příponu charakteristickou právě pro tuto kategorii, jakou mají názvy tříd užívané dnes. Třídu bezlistých rostlin L. Ivinskis podrobněji člení na eiles a paeilis, které se dnes nazývají řády a podřády. Slovo eila je žemaitské a dodnes se v žemaitštině užívá – příklady uvedené v LKŽ II 1061 ukazují, že se toto slovo vyskytuje v Kretingě, Plungė a Šilalė a že je užíval nejen L. Ivinskis, ale také M. Valančius; je zařazeno i do Juškova slovníku. L. Ivinskis rozdělil houby do tří řádů: I Eila. Dulkmenas. Coniomyceles (dulkmenos) (s. 43). Eila II. Pelietėnej. Hyphomycetes (pelėteniai) (s. 47). Eila III. Kajiletėnej. Dermatomycetes (kailietėniai) (s. 54). Rozlišil také tři řády třídy lišejníků: Eja I. Plūtenes. Cryopsorae (plutenės) (s. 72). Eja II. Klėstmina. Thallopsosae (klestmina) (s. 74). Eja III. Remtumina. Podetipsorae (remtumina) (s. 75). První řád zelenin Mauřumina (Wandurmina). Algae (maurumina, vandumina) (s. 77) se člení na podřády. Paejla I. Plíšmina. Schizophyceae (plysmina; k y srov. LBŽ 314 u J. A. Pabrėzy antplyšė, Schizophyllum commune) (s. 79). Paejla II. Gudžalėmina. Gonidiophyceae (grudžalėmina) (s. 84). Paejla III. Dumpliėmina. Ascophyceae (dumplėmina) (s. 91). Paejla IV. Suktmina. Gyrophykea (suktmina) (s. 96). Druhý řád třídy zelenin (Eja II. Ordo II. Kiminai. Musci) (kiminai) (s. 97) nemá podřády, třetí řád – Paparteniškes. Filicoideae (paparteniškės) (s. 114) – se člení na 3 podřády: 1) Papartėj. Filices (kapradiny) (s. 114); 2) Szandriekeniškes. Lycopodiaceae (šundriekėniškės) (s. 116); 3) Gegużėniškes. Equisetaceae (gegužėniškės) (s. 117). Oddíl jednoděložných rostlin má čtyři řády, podřády však 61 nejsou rozlišeny: 1) Žolės vandeninės (vodní byliny) (s. 118); 2) Kėrmusėnes. Aroidėae (kermusėnes) (s. 120); 3) Pelūmina. Glumaceae (pelumina) (s. 124), zatímco čtvrtý řád je pouze uveden, jeho název však chybí. Oddíl dvouděložných rostlin L. Ivinskis na řády a podřády nečlení. Litevské názvy řádů a podřádů jsou si podobné, jsou tvořeny stejnými příponami, například příponou -mina: názvy řádů – klestmina, remtumina, maurumina, pelumina, názvy podřádů – plyšmina, grauželėmina?, dumplėmina, suktmina; příponou -eniškės jsou tvořeny názvy 2 podřádů: geguzeniškės, šundriekėniškės – a jeden název řádu – papartenškės. Mezi názvy podřádů se vyskytuje paparčiai a mezi názvy řádů kim inai, dulkėmenos, jakož i několik názvů řádů utvořených příponami -eniai, -enės: kėletinai, pelėteniai, kermusėnės, plutėnės. Odlišuje se jeden název řádu tvořený dvěma slovy – žolės vandeninės. Jak ukazují probrané příklady, termíny, jimiž L. Ivinskis označuje řády a podřády, se různí a při jejich tvoření se užívá několik přípon. Dnes se názvy řádů tvoří příponou -iečiai. L. Ivinskis ve svém díle rozlišuje 215 čeledí rostlin, tuto kategorii však nenazývá slovem šeima (čeleď), nýbrž draugmė: draugmė. V LKŽ I toto slovo není uvedeno. Může jít o novotvar L. Ivinskise. Názvy čeledí první třídy v oddílu bezlistých rostlin, kde jsou popsány houby, se liší; většinou jsou uvedeny v množném čísle: Draugmė 1. Prõgribėj. Praeformativi (progribiai) (s. 43); Draugmie II. Rūdminas. Uredinei (rūdminos) (s. 44); Draugmie V. Pėlėjej (Šamppliekenėj). Mucėdinei (pelėjai; srov. LBŽ 226 synonymum běžné plísně (Mucoraceae) pelėjas; samplėkeniai) (s. 45). Draugmie VI. Plėkmes. Musorini (plėkmės) (s. 51). Od ostatních názvů se odlišuje 5 názvů čeledí: Plonūmenė. Byssacei (plonumenė) (s. 47); Buožmenė. Sphaeriacei (buožmenė) (s. 55); Tarpuomina. Hymenini (tarpuomina?) (s. 63); Karpotenė. Tubercularii (karpoteniai) (s. 46); Pumptaušklinė (Skuzbezėdinėj). Lycoperadecei (pumptauškliniai, skuzbezdiniai) (s. 57). Názvy čeledí druhé třídy jsou tvořeny příponou -mina, např.: Raszmina. Graphideae (rašmina) (s. 73); Bumbōlmina. Umbilicariae (bumbolmina) (s. 74); Dviazmina. Coniocarpicae (dviašmina) (s. 75); Miegūmina. Lecideaceae (miegumina) (s. 76) a další. Odvozeniny s 62 příponou -mina převažují také v názvech čeledí 3. třídy, např.: Krūtimina. Oscillatoriaceae (krūtimina) (s. 85); Umzdėmina. Ulvaceae (umzdėmina) (s. 88); Grūdžėlimina. Sphaerococcaceae (grūdzelmina) (s. 93); Lapōmina. Phyceae (lapomina) (s. 94), vyskytují se však i termíny utvořené jinak, např.: Gegužėniškės. Equisetaceae (gegužėniškės) (s. 117); Lapgrūdeniškė. Hymenophyllaceae (lapgrūdeniškiai) (s. 114); Szaknėgrūdėj. Rhizocarpeae (šaknėgrūdžiai) (s. 116); Sūktminas. Characeae (suktminos) (s. 96); Grūdvartės. Nostochineae (grūdvartės) (s. 84). V oddílu jednoděložných rostlin je jen málo názvů čeledí s příponou -mina, převažují jiné termíny. Nejčastěji se vyskytují odvozeniny s příponami -iniai, -inės, např.: Wilkdalginei. Irideae (vilkdalginių) (s. 136); Po-sajdrinei. Cyperaceae (posaidriniai) (s. 121); Lendrinėlinės. Scitamineae (lendrėlinės) (s. 138); Žąskuolinės (Szwędres). Typhaceae (žąskuolinės, švendrės) (s. 120); Kermušžinės. Aroideae (kermušinės) (s. 120) a další. V názvech jiných čeledí jsou přímo uvedeny množné tvary názvů rodů, např.: Praūdažiai. Restionaceae (praūdažiai) (s. 129); Narcizai. Narcissae (narcizai) (s. 135); Siustenai. Mismaeae (siusteniai) (s. 119); Wėrbas. Palmae (verbos) (s. 128); Ropūvės. Dioscoreaceae (ropūtvės) (s. 134) a další. Názvy čeledí třetího oddílu dvouděložných rostlin jsou nejčastěji tvořeny příponou -mina, např.: Karklūmina. Salicineae (Amentaceae) (karklūmina) (s. 145); Pipirimina. Piperaceae (pipirimina) (s. 148); Širdūmina. Gentianeae (širdumina) (s. 263); Ropūtmina. Solaneae (roputmina) (s. 238) a další. Poměrně mnoho je také termínů s příponami -inės, -iniai, např.: Jowarinės. Platanaceae (jovarinės) (s. 145); Notnierines. Urticaceae (notnėrinės) (s. 147); Prokak-klinės. Elaeagnaceae (prokaklinės) (s. 136); Winkšninei. Ulmaceae (vinkšninei) (s. 146) a další. L. Ivinskis ve svém díle uvádí také názvy čeledí s příponami -enės, -eniai, např.: Kankorėženės. Coniferae (kankorėženės) (s. 143); Plā-tejkėnės. Penaceae (plateikenės) (s. 154); Lapkrosėnės. Phytolaccaceae (lapkrosėnės) (s. 157); Waszkuonėnes. Myriceae (vaškuonėnes) (s. 145); Rieszūtinėn. Juglandaceae (riešūteniai) (s. 146) a další. V oddílu dvouděložných rostlin se vyskytují názvy čeledí, v nichž je uveden množný tvar názvu rodu: Taurūnes. (Gilendrinės). Cupuliferae (taurū- 63 ny, gilendrinové) (s. 146); Agrotoras. Podostemeae (agotros) (s. 149); Muškátelės. Myristicae (muškátové) (s. 149); Miênuwas. Menispermaceae (měsíčnice) (s. 164) aj. V díle L. Ivinského se názvy čeledí různí; nejčastěji se vyskytují útvary s příponou -mina, jsou však i termíny s příponou -iniai, která se dnes používá při tvoření názvů čeledí. Některé čeledi L. Ivinskis dále podrobněji člení a poté uvádí názvy rodů. Rozlišuje také triby. Toto slovo L. Ivinskis používá namísto dnes užívaného termínu tribus, např.: Riežtas I. Tribūs I. Rizines. Chryzeae (rizinės) (s. 122); Riežas II. Tribūs II. Wikšzrines. Phalarideae (vikšrinės) (s. 122). Slovo rėžtas je uvedeno v LKŽ XI 511; používá je nejen L. Ivinskis, ale i další autoři, ovšem ve zcela jiném významu. Triby se rozlišují pouze ve druhé a třetí části. Rostliny v části Belapes se na triby nedělí; pouze některé čeledi se dělí podrobněji, aniž by byl uveden název kategorie, takže takto mohou být vyčleněny podčeledi, nikoli triby, např.: Draugmie VI. Pliekmes. Mucorini (plėkmės) (s. 51). A. Plewiedras. Rhacodiee (plevėdros) (s. 52) B. Plewiedras tikroses. Mucorini genuni (plevėdros tikrosios) (s. 53) C. Spirūnai. Pilobolei (spirūnai) (s. 54). Draugmie XXVI. Kroužkovky. Oscillatorieae (kroužkovka) A. Krutėminej. Oscillatorine (krutėminiai) (s. 85) B. Kroužkování. Lyngbyeae (kroužkování) C. Slėgmina. Rivularieae (slėgmina) (s. 86). Dále jsou uvedeny názvy rodů jednotlivých skupin. Názvy tribů jsou stejně jako názvy čeledí rozmanité; většinou jsou tvořeny příponou -inés, např.: Riežtas V. Smilgines. Agrestis (smilginės) (s. 124); Riežtas I. Didmines. Rafflesieae (didminės) (s. 152); Riežtas II. Arbuzines. Cucurbiteae (arbūzinės) (s. 188); Riežtas I. Bludvines. Ocymoideae (blūdvīnės) (s. 227) aj. Další skupina názvů tribů je tvořena příponou -enės, např.: Kapunėnes. Cuprissineae (kapūnenės) (s. 144); Medgėnes. Gnetaceae (medgėnės) (s. 145); Gajlenes. Rhodoraceae (gailenės) (s. 214); Szilenes. Ericae (šilenės) (s. 215); Usnėnes. Carduaceae (usnėnės) (s. 253). Vyskytují se také názvy tribů, v nichž je uveden tvar množného čísla názvu rodu, např.: Kartpienes. 64 Euphorbiae (pryšcovité) (s. 150); Balāndas. Cyclolobeae (lebedy) (s. 158); Rājšzves. Cedreleae (cedrely) (s. 174); Pipirā. Pipereae (pepřovníky) (s. 148); Beždāj (Aliwas). Sambuceae (bez, šeříky) (s. 248) aj. Dále se triby člení na rody, přičemž názvy druhů jednotlivých rodů jsou uvedeny jen v několika případech, např.: CCL III. K altas. Claviceps. (Sclerotium. Peromedica. Scler. Clavus). Nasionak. Ostróżka. Jundz. Hartpilz. Kornkeimer. Podle hostitelského obilí, z něhož vyrůstá, se nazývá a. K altas rugīnis. Claviceps Secalis. Secale cornutum. Balding, diss. 1771. Secale luxurians. Bauhin. b. K. pšeničný. Cl. Tritici. Wallr. c. K. jílkův. Cl. Lolii. Wallr. d. K. rákosový. Cl. Arundini. Wallr. e. K. srhačka. Cl. Dactylidis. Wallr. f. K. kostřavový. Cl. Festucae. Wallr. g. K. seslerijový. Cl. Sesleriae. Wallr. h. K. lipnicový. Cl. Poal. i. K. kukuřičný. Cl. Maydis. (s. 57–58) Shrneme-li pojednání o rukopisu L. Ivinskise, lze učinit stručné závěry: ve druhé části práce L. Ivinskise „Prigimtumenė“ jsou rostliny uspořádány systematicky. Pro označení kategorií používá L. Ivinskis litevské termíny a některé z nich zřejmě sám vytvořil. Dnes se používá termín třída, zatímco L. Ivinskis užívá výraz nuodalis (classis); místo dnes používaného termínu tribus, převzatého z latiny, používá výraz rėžtas (Tribus). Slova prigimtumenė a draugmė nejsou doložena vůbec nikde; užíval je pravděpodobně pouze L. Ivinskis. Názvy jednotlivých skupin systematických kategorií se různí, L. Ivinskis se je však snaží sjednotit: některé názvy tvoří jedněmi příponami, jiné zase jinými. Například názvy draugmií jsou nejčastěji tvořeny příponou -mina, zatímco u rėžtas převládá přípona -inė. Práce L. Ivinskise „Prigimtumenė“ je zajímavá a důležitá z hlediska počátků tvorby botanických termínů. Je škoda, že tato práce nebyla vydána a její rukopis zůstal litevským botanikům dlouho neznámý; svou hodnotu však neztratil ani dnes. 65