Sudėtinių terminų vartosenos netikslumai

Albina AUKSORIŪTĖ NEPŘESNOSTI V UŽÍVÁNÍ SLOŽENÝCH TERMÍNŮ Složené termíny mohou být dvouslovné, trojslovné, čtyřslovné a ve vzácných případech se vyskytují i termíny složené z více slov. Tvoří je hlavní člen, jímž bývá zpravidla podstatné jméno, a jeho určující členy – přívlastky. Těmito přívlastky jsou nejčastěji přídavná jména, příčestí nebo genitivy podstatných jmen. V tomto článku bude pojednáno o několika nepřesnostech v užívání členů složených termínů. Příklady pocházejí převážně z návrhů terminologických norem. O termínech v normách již psal K. Gaivenis v článku “Keletas minčių apie terminų standartizaciją” ve druhém čísle časopisu “Terminologijos”. Ve složených termínech se k vyjádření druhu užívají určité tvary přídavných jmen a příčestí, např.: přirozené (= přirozené) sušení, horké (= horké) sušení, vratný (= vratný) obal, rozebíratelný (= rozebíratelný) obal, nerozebíratelný (= nerozebíratelný) obal, skládací (= skládací) obal, uzavíratelný (= uzavíratelný) obal, otevřený (= otevřený) obal, maximální (= maximální) sesychání dřeva, maximální (= maximální) nabobtnání dřeva atd. Jak již bylo uvedeno, nejčastějším vyjádřením přívlastků ve složených termínech jsou nejen přídavná jména a příčestí, ale také genitiv podstatného jména. Někdy se místo genitivu nesprávně užívají jiné pády. Dativ se užívá, chceme-li zdůraznit účel předmětu, zatímco genitiv více zdůrazňuje druh; jak tedy napsal K. Ulvydas, pro názvy je genitiv zcela vhodný, protože v takových případech má alespoň částečně také určitý odstín účelovosti. V termínech je proto třeba dativ nahradit genitivem, např.: polotovar pro vzorky (= polotovar vzorků), vzor pro sloupy (= vzor sloupů), vzor pro pražce (= vzor pražců), vzor 1 U l v y d a s K. Žiūpsnelis farmacijos bei medicinos kalbos terminų ar šiaip pasakymų // Kalbos kultūra. 1971. Sąs. 21. P. 3. 47 pro třísky (= třískové dřevo), dřevo pro desky (= deskové dřevo), štěpky na palivo (= palivové štěpky). V termínech se nepoužívá ani lokál. Také ten se nahrazuje genitivem, např.: puchýř v povrchové úpravě (= puchýř povrchové úpravy), mezery ve spoji součástí (= mezery spoje součástí). Řada nepřesností vzniká tehdy, když se v termínech užívá instrumentál. Vyjadřuje-li instrumentál prostředek, např.: natírání štětcem, natírání válečkem, takové termíny se neupravují. Instrumentál by však měl být nahrazen přídavným jménem nebo příčestím, vyjadřuje-li způsob, např.: natírání ponořením (= ponorné natírání), natírání poléváním (= polévací natírání), natírání proudovým poléváním (= tryskové natírání), natírání elektrolytickým vylučováním (= natírání elektrolytickým vylučováním), natírání bezvzduchovým stříkáním (= bezvzduchové stříkací natírání). Na termín se klade řada požadavků. Je důležité, aby byl termín nejen jednovýznamový, správný, přesný a slovotvorně praktický, ale také krátký. Zvláště důležité je, aby složené termíny byly co nejjasnější a nejkratší. Významnou nepřesností v užívání složených termínů jsou opisná spojení, která je třeba zkrátit a terminologizovat. V termínech užívaných odborníky je třeba se vyhýbat konstrukcím s přechodníky, předložkovým vazbám a dalším podobným konstrukcím, např.: zkoušky obalů ponořením do vody (= zkouška obalu ponořením), rychlost deformace při zkoušení dřeva (= rychlost deformace vzorku dřeva), obal pro opakované použití (= opakovaně použitelný obal), nábytek v čekárnách dopravních úřadů (= nábytek v čekárnách nádraží). Další vadou složených termínů je nepřípustný slovosled. Určované slovo musí následovat po přívlastku, např.: hmotnost brutto (= brutto hmotnost), hmotnost netto (= netto hmotnost). Je-li termín víceslovný a obsahuje několik přívlastků, nejprve se uvádí shodný přívlastek vyjádřený přídavným jménem či příčestím, poté neshodný přívlastek vyjádřený genitivem podstatného jména a teprve potom hlavní člen složeného termínu, který uvedené přívlastky určují, např.: příčný řez dřeva (= příčný řez dřeva), podélný řez dřeva (= podélný řez dřeva), radiální řez dřeva 48 (= radiální řez dřeva), absolutní vlhkost dřeva (= absolutní vlhkost dřeva), relativní vlhkost dřeva (= relativní vlhkost dřeva), průměrná rovnovážná vlhkost dřeva (= průměrná rovnovážná vlhkost dřeva), podélné bobtnání dřeva (= podélné bobtnání dřeva), pracovní část zkušebního tělesa (= pracovní část zkušebního tělesa). Článek pojednává pouze o části nepřesností a nedostatků složených termínů. Při používání složených termínů je třeba zohlednit všechny další požadavky kladené na termíny. 49