Vienetų sistemos: skirtybės ir panašybės, tikros ir tariamos negerovės

PASTABOS, SVARSTYMAI, SIŪLYMAI, SMULKMENOS SYSTÉMY JEDNOTEK: ROZDÍLY A PODOBNOSTI, SKUTEČNÉ A DOMNĚLÉ NEDOSTATKY Nejvíce nás zde zajímají aktuální a zcela konkrétní otázky normalizace termínů, dodržování norem, litevskosti a správnosti termínů, zejména termíny smluvních soustav účetních jednotek. Aby byl smysl těchto soustav jasnější, začněme alespoň trochu ab ovo. Pak se ukáže nejen to, že jde již o čtvrtou soustavu jednotek, ale také mnohé o té první – jasné, skutečné, ba i nečekané aktuální otázky, jakož i zajímavé etnolingvistické aspekty. I. Přirozené a umělé jednotky Říká-li se, že vědy je tolik, kolik je měření, pak člověk tíhne k vědě už od pradávna, přesněji řečeno – život ho k tomu přivedl. Člověk prvotních civilizací se však zde v nejzákladnějším smyslu opíral o sebe a empirii svého života, zatímco přesná věda vycházela z teoreticky i experimentálně zkoumaných podstat přírodních jevů. Existuje principiální společný základ – je přirozený, rozdíl je však také principiální. Nejvíce se prosadil (ve vědě povinný) zcela umělý systém jednotek – metrický. 1. Přirozené lidové míry – vycházející z lidského těla a života. Filosofovi Protagorovi (který se významně zasloužil také o gramatiku) se připisuje (jeho díla se nedochovala – předpokládá se, že byla veřejně spálena) výrok homo mensura – člověk je mírou všech věcí (Antikos žodynas 1998: 155, Halder 2002), aniž by se znal jeho závěr – těch, které jsou, že jsou, a těch, které nejsou, že nejsou (Halder 2002) – ani komentář: „už stát neurčuje, co má člověk dělat a co je zakázáno, nýbrž člověk sám“ (Antikos žodynas 1998: 155); svévolně, ačkoli poměrně oprávněně, se vykládá také… metrologicky. Ve skutečnosti pochází mnoho lidových měr různých zemí z lidského těla: stopa, krok, sáh, loket, předloktí, rozpětí paží, píď, dlaň, zápěstí, hrst, prst (na šířku), klupsnis „od špičky palce k prvnímu kloubu“ DŽ. V okolí Pilviškiai si odměřovali palici cepu podle sebe zaťatými pěstmi: – Kam jdeš? – Do lesa. – Proč? – Pro dřevo. – Jaké? – 143 Skroblaitis. – Kami? – Bruožči LKŽ XII 1981: 1092. Pirštas matuojamas ne tik lašinių storumas kaime – net mokslinė anatomija turi terminą dýlikapirštė žarna. Panašių yra ir kitakalbių: colio (iš vok. Zoll „muitas“ – iš gr. telos „mokestis“) rusiškas pavadinimas duom yra iš ol. duym „nykštys“; senovės graikų sidabrinė moneta ir svorio vienetas drachmė – „sauja“. Žinoma, pradžioje tai buvo apytiksliai matai. Přibližné byly i další přirozené lidové míry – tyč neboli prut, kámen, vědro, džbánek, karis, sud, pluh, vypůjčený birkavas (z města Birkas v Normansku – 10 pudů), stuopa, korzec, margas, ūbas. Odlišuje se libra, související s měřením vážením, stejně jako převzaté jednotky pūdas, valakas. Některé různé jednotky v různých zemích mají podobný základ: římský jugerum, „tolik půdy, kolik pár volů (lat. iugum [tj. jho]) dokáže zorat za den“ (Antikos žodynas 1998: 398; zde chybně jugeras) – margas, „plocha, kterou člověk dokáže zorat nebo pokosit do poledne“ (Morgen – „ráno“) – baltská žagrė ze 13.–16. století, „plocha orné půdy, kterou za rok obdělá pár volů nebo kůň“; libra (vážit) – řec. tálanton „váha“ – slovanské slovo pūdas, pocházející ze skandinávského pund „libra“ (srov. angl. pound „libra“, lat. pondus „váha; závaží, závažíčko“ (od pendō „vážím“, srov. pendeo „visím“, perpendeo „převážím“, perpendicularum „olovnice“); Římané zanechali drobnou váhovou jednotku gran (0,065 g) – z lat. granum „zrno; zrnko“, tedy počítali (nikoli vážili) na zrnka, a Šuvalkové i dnes škádlí lakomce: počítá i zrnka, kolik jich dát do hrnce Pilviškiai. Později byly hodnoty těchto měr stanoveny pomocí etalonů. Etalony se však lišily podle národů a zemí nebo období. Například stadion (od nějž je odvozeno také stadion) se ve starověkém Řecku velmi lišil: pýthijský měřil 165 m, delfský 177 m, attický 184,98 m, olympijský 192 m a iónský 210 m. Legenda praví, že délka dráhy stadionu (rovné, nikoli okružní, jak je tomu dnes) činila stadion – 600 Héraklových stop (attický stadion měl 625 řeckých stop), není však jasné, proč se stopa všech řeckých hrdinů tolik lišila. Sotva byla řeckého původu, sotva také vznikla podle délky kroku, neboť byla známa již v Babylónii (195 m). Velmi zajímavá je délka stadionu ¹ V přeložených vydáních TŽŽ z let 1951 a 1969 se nešťastně rozlišují margas (pol. morg), „polská plošná míra, přibližně 0,56 ha“ (TŽŽ 1969), a morgenas (něm. Morgen), „plošná míra v Německu (0,26–0,36 ha) a v některých zemích jižní Afriky (0,6 ha)“ (TŽŽ 1960; v pozdějších vydáních TŽŽ není ani jedno, protože nejde o mezinárodní slovo). 144 Přirozené vysvětlení hodnoty je vzdálenost, kterou člověk urazí, než kotouč vycházejícího slunce celý vystoupí nad obzor, počínaje okamžikem, kdy se objeví jeho okraj (podobně je odůvodněn perský farsangas a zkomolený pursangas – „vzdálenost, kterou člověk urazí za hodinu“). Římané vymezili stadium po svém – 125 dvojitých kroků. Míle mylia římského původu – lat. mille passūs (passuum) – znamená tisíc dvojitých kroků. Později se přirozené lidové míry vyjadřovaly také v jednotkách metrické soustavy, například mylia – 1478,7 m. Míle v Británii, USA a dalších anglosaských zemích – pozemní mylia – sausumos neboli poštovní mylia (mi) – měří 1609,344 m. Zde byla zohledněna délka kroku. Při výpočtu v metrické soustavě se však míle mylia odvozovala i od jiných jednotek této soustavy – takto vznikla značně odlišná geografinė mylia, délka oblouku 1/15° zemského rovníku, tedy 7421,6 m (v Rusku a Litvě činila mylia 7467,4 m). Jen o málo delší je jūros mylia (jūrmylė) – délka oblouku 1′ zemského poledníku na 45° zeměpisné šířky – 1852,3 m (v zeměpisné šířce Anglie 1853,18 m); od roku 1929 činí tarptautinė jūrmylė (INM) 1852 m. Lidskou jednotkou rychlosti lodi je mazgas (kn), tedy 1/120 námořní míle, délka lana s plovoucí kotvou, které námořník odvíjí ze zádi po dobu 30 s – 1,852 km/h. Metrické ekvivalenty lidových měr se v různých zemích značně liší: margas ve VLK – 0,71 ha, v Malé Litvě 0,25 až 0,56 ha, v Zaniemuní od roku 1819 polský – 0,56 ha; obilný talentas měl 25,5–26,2 kg mědi (odpovídal zlatému prstenu o hmotnosti 8,5 g), v jiných východních zemích byl těžší a biblický vážil 41,4 kg. Pūdas vážil 16,3805 kg, zatímco libra se velmi lišila: římská (libra) – 327 g, litevská (do roku 1920) – 365,47 g, ruská za carské nadvlády v Litvě – 409,512 g, skutečná ruská – 374,158 g, berlínská – 374,72 g, klaipėdská – 413,05 g, pruská do roku 1839 – 467,711 g, nová polská v Zaniemuní od roku 1815 – 405,504 g, obchodní libra Velké Británie a USA prekybos svaras (lb av) – 453,592 g, lékárnická libra vaistinės svaras – 358,323 g. 2. Libra šterlinků a trojská unce. Libra je také peněžní jednotka: britská libra šterlinků – pound sterling svaras sterlingų – pound sterling (známá však podle lat. libra – Stg £) – „plnohodnotná, tj. ryzí libra stanovené ryzosti“; libra v Irsku, Egyptě, na Kypru, v Libanonu a Sýrii svaras (dříve také v Austrálii, na Novém Zélandu, v Peru, Jižní Africe, Rhodesii, Súdánu, Ugandě, Zambii aj.); italská a vatikánská lira lira (L), maltská (Lm) a turecká (TL) lira rovněž znamenají „libru“. Francouzská livre z 9.–18. století livras (franc. livre) také znamenala „libra“ (roku 1795 byla nahrazena jednotkou desetinné soustavy – frankas). Libra šterlinků je tradiční 145 označení; její význam je „britská peněžní jednotka rovná 100 pencím“ TŽŽ 2001 (tzv. novým pencím; do roku 1971 20 šilingů neboli 240 pencí LTE X 1983) – odtržené od původního významu: angl. sterling znamená „stanovené ryzosti, ryzí, plnohodnotný“; sterlingas znamená 1. zast. „anglická míra ryzosti a hmotnosti: zlato 11/12, stříbro 0,925 (po roce 1920 1/2), do roku 1526 se dělil na 160 váhových p enių“; 2. zast. „anglická stříbrná mince ražená od roku 1180; ve 13. století odpovídala stříbrné libře neboli 20 stříbrným pencím, tj. jednomu zlatému penci“ (Buračas 1999), jinak také velký peníz (LTE X 1983). Mimochodem, tento posun je typický pro mnohé staré názvy – auksinas, guldenas, zlotas… Sterlingas dnes znamená prostě „ryzost anglických stříbrných a zlatých mincí“ DŽ₄. Menší a větší jednotky bývají často číselně provázány: římský dvojkrok – 5 stop; obyčejný sáh (mostní) – 6 stop – 1,95 m, velký sáh – 9 stop – 2,84 m; tyč – 7,5 lokte – 4,87 m, loket – 1,5 stopy, stopa – 16 prstů; kámen – 40 litevských liber – asi 14–15 kg, pud – 40 liber. Existuje dokonce taková koeficientní jednotka – unce: lat. uncia „dvanáctá část“ (dokonce například dědictví), např.: jügerová unce – 209,91 m², palcová unce – 24,6 mm (mimochodem blízká palci – 25,4 mm), asa (libra mědi – asi 327 g) unce – 27,25 g, římská librová unce (hmotnostní – 27,116 g, mincovní – 27,288 g). Librová unce se rozšířila i do jiných zemí: Francie (franc. once známá od roku 1138) – 30,594 g, Velké Británie a USA – obchodní unce – 28,3495 g (tekutá unce: Velká Británie – 28,4123 ml, USA – 29,5729 ml), lékárnická a klenotnická neboli trojská unce – 31,1035 g. Trojská unce není jen klenotnickou a lékárnickou, ale také burzovní mírou – existuje i trojská libra – 12 trojských uncí – 373,242 g (zatímco 16 trojských uncí tvoří britskou libru – 453,592 g), dále trojská drachma – 3,888 g (8 tvoří unci) a trojský gran – 0,065 g (60 tvoří drachmu). Přísně vzato je trojská unce nesmysl (co s tím má společného čtyřicáté opakování, před třemi tisíciletími vyhořelá historická Troja?!), stejně jako libra šterlinků (nic takového jako sterlingas už neexistuje). Rozdíl je v tom, že označení libra šterlinků nekolísá a nikdo je nezpochybňuje – je to tradiční termín. Troja se anglicky řekne Troy, přídavné jméno je Trojan (zřídka též Troyan): Trojan horse – trojský kůň. Avšak trojská unce je troy ounce / ounce troy, trojská libra je troy pound / pound troy. Existuje také prosté troy – „soustava vah, v níž 12 trojských uncí tvoří libru, <…>“ (Webster’s Comprehensive Dictionary 1996), a také troy weight – „řada jednotek hmotnosti založená na libře o 12 uncích a unci o 146 20 pennyweightech neboli 480 grainech – 0,3732417266 kg* (Webster’s Dictionary Unabridged 1981); přídavné jméno troy se odvozuje od francouzského Troyes (česky Trua) – „město ve Francii, kde byla [míra] pravděpodobně zavedena“ (její užití je však omezené – „vyjádřený v trojské váze“, Webster’s Dictionary Unabridged 1981), konkrétně se spojuje s mírou hmotnosti užívanou na tamních trzích (Webster’s Comprehensive Dictionary 1996). Specialista na peníze A. Buračas to ve třech případech překládal různě (zčásti dokonce anglicky): troy ounce – trojská (mincovní) unce, troy – trojská soustava vah svorių sistema (drahých kovů a drahokamů) (Buračas 1980); v roce 1994 neupřesňuje ani unci a libru o hmotnosti 373,242 g nazývá librou drahokamů (Buračas, Svecevičius 1994: 479); Troy Ounce – „míra hmotnosti zlata a dalších drahých kovů, trojská (ve Francii) unce rovná 31,1035 g neboli 1/12 trojské libry, neboli 480 grainům“ (Buračas 1999). Troja ve Francii – zeměpisný objev… Troja – francouzsky Troie, zatímco historické centrum Champagne ve Francii se jmenuje Troyes. Troyes se spojuje s keltským kmenem Trikastinů (lat. Tricastini, franc. Tricasses, angl. Tricasse) a jejich městem, které se v Římské říši nazývalo Augustabona, ve 3. století dostalo jméno Tricassium, V a. – Trecæ (Dictionnaire des noms propres 1995). Mimochodem, původci tohoto názvu jej celý přenechávají sousedům: troy – „název používaný v Anglii pro soustavu závaží sloužící k vážení zlata a stříbra“ (Dictionnaire encyclopédique 1900), dnes už se o něm ani nezmiňují (není v Dictionnaire de la langue française 1993). Nenajdeme jej ani v polských slovnících francouzské sekce (chybí ve Słownik języka polskiego 1967 a Encyklopedia powszechna 1968). Němci rozlišují – trojanisches Pferd, ale Troygewicht, stejně tak Rusové – троянский конь, ale тройская унция. Možná byla chápána jako trojitá neboli lékárnická unce (DokŽin 1988: 122), stejně jako trojitý neboli lékárnický funt (DokŽin 1988: 123) – údajně trojí (zlato, stříbro, drahokamy), ale stejně tak lze „odůvodnit“ i čtvernost (libra, unce, drachma, gran). O trojnosti se opírá i starší výklad, byť bez slova trojitý: troy – „taková soustava vah (pro zlato, stříbro a drahokamy)“ ALKŽ 1975. Už v roce 1953 je doložena podoba troy libra LE I 1953: 424. Existuje také naturalizovaná podoba troy: troy weight – „trojská soustava měr (v Británii)“ ALKŽ 1998. Rozšířená byla a stále je podoba Trojská unce LTE X 1983, VLE I 2001: 216 (nx), 217. TŽŽ 2001 uvádí Trojskou unci a také Trojskou drachmu, ale trojský gran. Existuje už i varianta nejbližší skutečnosti – lékárnická unce, trua unce (oz tr, oz ap), lékárnická libra, trua libra (lb tr, lb ap), lékárnická drachma, trua drachma (dr tr, dr ap) – 3,88793 g (TechEnc I 2000: 660). Proč však nejprve lékárnická, a ne trua – zkratka nejprve tr, potom ap. 147 A proč přece jen ne Titus? Jistě, jde o nesprávný (ale rozšířený) zápis – VLE III uvádí dokonce cezario pjūvis, ačkoli se dosud i v tisku psalo jen Cezario pjūvis. Zůstává tedy tradice rojos uncijos, spousta variant a znovu ožívá i skutečný kořen – trų. Zde může být zapotřebí také rozhodnutí Státní komise pro litevský jazyk. 3. Funtas, futas, diuiimas a další germanismy z ruštiny. Litevci si nepřejímají názvy měr, které sami mají. Některé jazyky však postupovaly jinak. Ruština, která takových výpůjček nashromáždila, nám jich v sovětské době několik také vnutila. Nejhorším rusismem, nejvíce rozšířeným neobratnými překladateli, byl funtas (rus. фунт pochází z pol. funt, dále ze středohornoněm. phunt, odpovídá něm. Pfund, převzatému z lat. pondus). Lépe se uchytila litevská pėda, stejně jako stará výpůjčka colis. V roce 1988 však Dokumentų įforminimo ir rašybos žinyne byla do textu nasypána celá hromada rusismů: funtas – 453,6 g, trejybinis arba vaitinis funtas – 373,2 g, stonas – 14 funtů DokŽin 1988: 123, futas = 12 diuiimų – 0,3048 m, diuiimas – 2,54 cm DokŽin 1988: 122. Jde o tabulku britských a amerických jednotek, ale ve skutečnosti tu nejde o anglicismy, nýbrž o rusismy; pouze фунт ir стоп jsou anglického původu (angl. foot – „stopa“, stone – „kámen“), zatímco funtas je německého a diuiimas nizozemského původu (angl. inch; mimochodem K. Gaivenis v překladech zaznamenal také cizí výraz inčas...). V tabulce jsou v závorkách uvedeny i litevské názvy: funtas (litevsky svaras (zastarale) – 409 g) DokŽin 1988: 123, futas (litevsky pėda – 22,2 cm (= 32,5 cm)), diuiimas (litevsky colis) DokŽin 1988: 122. Jednoduše, při setkání s rozdílnými hodnotami litevských a anglických měr se nepodařilo vyjádřit litevsky „anglická libra, anglický kámen, anglická stopa“ angliškas svaras, angliškas akmuo, angliška pėda. Proč se ale objevil i diuiimas – jeho hodnota se od colio neliší. 4. Přirozené vědecké jednotky. Některé přirozené lidové míry jsou také mezinárodní (většinou antické), žádné však nejsou univerzální. Některé se tedy hodí pro mezinárodní obchod a další širší praktické využití, pro vědu se však nehodí žádné. Věda vytvořila a zdokonaluje mezinárodní soustavu jednotek, v níž jsou rozměry fyzikálních veličin „voleny tak, aby se s nimi pohodlně pracovalo“ a jednotky jsou „libovolně zvolené, nezávislé“ LTE XII 1984. Takovou soustavou je metrická neboli desetinná soustava jednotek. Označení metrická je značně dvojznačné – metrická nepochází od metra, nýbrž z řec. metron – „míra“, metreō – „měřím“. Desetinná znamená, že jednotky mohou být i násobky nebo 148 díly – násobí se nebo dělí deseti. Základy této soustavy vytvořila komise nejvýznamnějších francouzských vědců. Dekretem Národního shromáždění z 30. března 1791 byla potvrzena jednotka délky metras, zvolená libovolně, ale zcela nepřirozeně – jako 1/40 000 000 (čtyřicetimiliontý) díl pařížského zeměpisného poledníku; jednotka hmotnosti (v běžném jazyce váhy) kilogramas byla definována jako hmotnost 1 dm³ destilované vody při 4 °C ve vakuu (přirozenější, ale zcela jiný základ míry – nikoli nějaký díl hmotnosti Země). Roku 1795 byla zavedena také setinná peněžní jednotka frankas, zatímco libra sterlingų byla převedena na setinnou soustavu až v roce 1971. Zde se jasně ukazuje odlišný přístup národů – anglický konzervatismus a přirozenost, francouzský novátorský duch, ba revolučnost a umělost (rozdíl je dobře patrný v zahradním umění – geometrický neboli pravidelný – francouzský a krajinářský, neboli krajinný, jinak volný – anglický park LTE VIII 1981). Roku 1851 vytvořili K. F. Gauss a W. E. Webcris podle Gaussovy myšlenky a původní koncepce symetrickou soustavu CGS (centimetr, gram, sekunda) jednotek, ta se však všeobecně neprosadila, ačkoli se „ještě používá v teoretických pracích z fyziky a astronomie“ VLE III 2003. Roku 1875 podepsalo metrickou konvenci 17 zemí. V Litvě byla metrická soustava zavedena 25. května 1920. Tedy metr je nejumělejší jednotkou, kilogram je základní jednotkou, ale násobnou. Myšlenka přirozenosti však zůstala živá. Přirozené jsou samozřejmě nejen věci lidského těla a každodenního života, ale také míry fyzikálních jevů. Ve vědě jsou soustavy přirozených jednotek „soustavy jednotek, jejichž základními jednotkami jsou fyzikální konstanty, <...>“ (gravitační konstanta, rychlost světla ve vakuu aj.), takže zde „rozměr závisí na přírodních jevech“ LTE VIII 1981. Takové jednotky a různé jejich soustavy vytvořili počátkem 20. století Němec M. Planck a Angličan D. R. Hartree. Například Hartreeho jednotka hmotnosti je klidová hmotnost elektronu – 9,109534·10⁻³¹ kg (LTE IV 1978). Tyto jednotky se hodnotami od metrických velmi liší – některé jsou nesmírně malé, jiné nesmírně velké. Nebyly vytvořeny pro praktické použití. Ovlivnily však také mezinárodní soustavu jednotek, neboli SI (franc. Système International), schválenou roku 1960 na XI. Generální konferenci pro míry a váhy (GMSK) LTE XII 1984. Například ten uměle stanovený metras je zde již fyzikálně definován jako „dráha, kterou světlo ve vakuu urazí za 1/299792458 sekundy“ (XVII. GMSK, 1983) TechEnc I 2000: 648. Poměrně přirozený základ má stará jednotka tepla – Celsijaus stupeň laipsnis podle Celsiovy stupnice (založené na bodu tuhnutí a varu vody) – nyní je odvozenou jednotkou mezinárodní soustavy, zatímco její základní jednotkou je 149 kelvinas (o 273,15° vyšší); mimochodem je také přirozený – vychází z druhého termodynamického principu. Přirozené jednotky se používají v astronomii: para, metai, šviesmetis. Přirozené jednotky tedy vycházejí z podstaty samotné vědy. II. Skutečné – fyzické, přirozené, faktické a přepočtené (redukované, ekvivalentní, etalonové) – konvenční jednotky Lze orat traktory o výkonu 15 AG i 100 AG – to jsou fyzické traktory. Jeden může mít 10 traktorů o výkonu 15 AG, druhý 10 traktorů o výkonu 100 AG – mají snad stejné množství? Stejným traktorem lze zorat 10 ha strniště (podmítka), 10 ha bramborového pole (hluboká orba) a rozorat 10 ha nově zorané půdy – přirozené hektary jsou zde stejné, ale jsou stejné i hektary orby? Ať tuna žita, nebo tuna pšenice – faktické tuny jsou stejné, ale je stejná i výnosnost a hodnota? K určení skutečnosti je tedy třeba srovnávací míra. Není to žádný statistický rozmar – je to nutnost. Už před 30 lety se v publikaci Zemės ūkio informacija (ŽŪI) objevují přirozený hektar, přirozená tuna, přirozený index ŽŪI 1972 10 36. Je zde také koeficient pro přepočet fyzických traktorů na konvenční ŽŪI 1972 10 36. Rozdíl je výslovně uveden: Pro objektivnější posouzení podmínek hospodaření se místo skutečné odměny za práci používá konvenční ŽŪ 1975 1 9. Používaly se také výrazy přepočtený a redukovaný: приведённые затраты – přepočtené (redukované) náklady ETŽ 1966. Pro naše staré město je příznačné, že největší dopravní proudy (více než 800 redukovaných vozidel za hodinu v jednom směru) proudí právě těmi nejužšími <…> ulicemi T 1973 228 2. Zpočátku se užívalo nejen prostě konvenční, ale konvenční přirozený: условный натуральный измеритель продукции – konvenční přirozená míra produkce ETŽ 1966. Existovaly nejen konkrétní konvenční jednotky (konvenční hektary, konvenční tuny apod.), ale i konvenční jednotky: z každého hektaru zemědělské půdy se získá asi 19 centů konvenčních výnosových jednotek T 1974 147 2. 10 milionů konvenčních jednotek drenážních trubek T 1973 285 1. <…> vyrobeno 221 mil. t minerálních hnojiv (v konvenčních jednotkách) LŪ 1975 4 122². 2 Dříve se pro tento účel užívalo mnohoznačné slovo virtuální – „možný; schopný projevit se; který se má projevit“: virtuální délka – železn. „konvenční délka přímého vodorovného“ 150 Konvenční tučnost mléka se odedávna nazývá základní (3,5, 3,8% nebo jiná stanovená hodnota). Mléčný výrobek s určenou tučností (2,5, 3,5 nebo 4,5%), obsahem bílkovin a dalších složek (nikoli přírodní mléko, ale vyrobený tak, aby mu odpovídal) se nazývá normalizované mléko. Základních hodnot je více, například: zemní plyn se základní výhřevností LA 1993 74 4. Spotřeba energie se někdy vyjadřuje v tunách ropného ekvivalentu. Konvenční palivo je „palivo, jehož spodní výhřevnost se v SSSR považuje za rovnou 29,3 MJ/kg (7000 kcal/kg)“ LTE X 1983; viz také LTE IV 1978: 263. Tento způsob přepočtu se ustálil a rozšířil – existovalo dokonce konvenční zvíře ŽŪ 1974 2 33, konvenční kus skotu T 1973 162 1, 167 1, 1974 254 1, ŽŪ 1974 9 34. Výraz se rychle rozšířil, ale dlouho se neustálil – dokonce i ve slovnících byl rozšířen kalk podmíněný: podmíněné palivo – условное монливо ChTŽ 1960, ale ETŽ 1966 uvádí konvenční palivo, ŽUTŽ 1971 opět podmíněné palivo; podmíněné dřevo, „jednotka evidence dřeva užívaná pro zjednodušení účtování“ – условный материал – bedingtes Holz MATŽ 1971 (MTŽ 1998 uvádí konvenční dřevo „pojem dřeva užívaný pro zjednodušení evidence sušení dřeva, odpovídající těmto ukazatelům: ořezaná prkna z borovice II. jakostní třídy sušení, tloušťky 40 mm, šířky 150 mm a délky přes 1 m, s počáteční vlhkostí 60% a konečnou vlhkostí 12%“ – условный пиломатериал – Einheitsholz – conventional wood, wood in boards), нахота мягкая – konvenční (měkká) orba ŽŪTŽ 1971; konvenční šířka tkaniny TkstTŽ 1962. V periodickém tisku se užívání výrazů konvenční a podmíněný značně lišilo: konvenční hektary T 1973 246 1, 1974 157 2, Šv 1973 7 9, ŽŪ 1974 2 5, 6, zorali 2200 hektarů konvenční orby T 1973 107 1 – sklidili 190 podmíněných hektarů obilí T 1973 203 1; konvenční traktor ŽŪ 1974 2 14, 15, konvenční agregát T 1973 144 1, 1974 160 1; konvenční palivo T 1973 167 2, 190 4 – podmíněné palivo T 1973 83 4; konvenční tuna 1974 125 4 – podmíněné tuny MG 1974 5 11; minerálních hnojiv – 4,9 milionu tun (v podmíněných jednotkách) T 1973 248 3; cesty, k jejímuž projetí je třeba vynaložit stejné množství práce (stejně času a paliva) jako na skutečném úseku cesty se všemi stoupáními“ TŽŽ 1951, virtuální teplota vlhkého vzduchu – „teplota, jakou by měl při daném tlaku suchý vzduch o stejné hustotě“ TŽŽ 1969. Dnes se užívá konvenční délka silnic GeĮž 1977, redukovaná teplota PTŽ 1984, zatímco výraz virtuální se zatížil novými významy (viz GK 2003 8 6–7). 151 podařilo se ušetřit <…> téměř tři tisíce smluvních kubických metrů technologického dřeva T 1982 44 1 – vyrobeno drenážních trubek – 601 podmíněný kilometr T 1973 96 2; podmíněný průměr T 1973 230 1, 239 1, Šv 1973 23 2, podmíněný diametr T 1973, 168 3; smluvní trubky T 1973 223 2 – podmíněné drenážní trubičky T 1973 230 1; smluvní kelímky Šv 1974 5 3, M ir T 1975 2 2 – podmíněné kelímky T 1973 219 2; smluvní krabičky T 1973 158 2 – podmíněné krabičky T 1973 249 3; také podmíněná sklenice T 1973 255 2, podmíněné cihly T 1973 249 1, 1974 173 1, podmíněné bloky T 1974 173 1, podmíněné plechy T 1973 249 1. Často se používalo jen podmíněný, například: Každý metr za sekundu rychlosti větru podmíněně stále zvyšuje ostrost mrazu. Jsou dny, kdy při silném mrazu a silném větru dosahuje mráz minus sta podmíněných stupňů MG 1974 5 18; podmíněná úspora M ir T 1973 11 16, podmíněný ekonomický efekt M ir T 1974 6 36. V článku z roku 1975 Smluvní účetní termíny Antanas Balašaitis poznamenal, že rus. условный „se překládá různými slovy: smluvní, podmíněný, rovnicový, relativní, umělý a dalšími“, přičemž „projednávané měrné jednotky nezávisí na žádných objektivních podmínkách a z nich nevyplývají, nýbrž jsou věcí dohody ekonomů a plánovačů“ (Balašaitis 1975: 18). Článek A. Balašaitise měl vliv – významy slov podmíněný a smluvní byly upřesněny ve slovnících a encyklopediích. Podmíněný byl již v DŽ₁,₂ vysvětlen příkladem podmíněná dohoda. Ze školy byl znám dokonce i podmíněný reflex, v užším smyslu – podmíněný (na rozdíl od všeobecného) posun přízvuku, podmíněná pravděpodobnost, rovnost, rovnice, podmíněná nula, průměr; podmíněné vklady: tak se nazývají proto, že při otevření účtu se stanoví určitá podmínka omezující výplatu vkladu a vkladatel může takový vklad využívat pouze po splnění stanovené podmínky T 1982 179 4. Podmíněný má také význam 3. „ve skutečnosti neexistující, představovaný, symbolický“ LKŽ XII, například: zkusme zjistit, jaký osud čeká „pětimiliardtého dítě“ (nemáme na mysli podmíněné dítě, jehož narození bylo rozhodnutím OSN oslaveno v Jugoslávii, nýbrž jeho stejně podmíněné vrstevníky v různých regionech) T 1988 77 3. Hodí se sem i podmínkový, ačkoli terminologii je vlastní podmíněný: podmíněné aktivum (contingent asset) – „aktivum, jehož hodnotu nelze v současnosti přesně určit, protože závisí na budoucích událostech a podmínkách“, podmíněný prodej, podmíněná úschova ŠETEŽ. Vyskytují se zde i spojení s ne zcela jasným významem: fakultativní anaerob – podmíněný, fakultativní anaerob ALŽŪTŽ 1977. 152 LKŽ XIV 1986 smluvní, -á 3. „přijatý jako základ pro výpočet objemu práce, zdrojů apod., etalonový“, DŽ, smluvní 3. „dohodnutý jako měřítko či základ pro účtování“: smluvní jednotky, vklady. Nyní je zřejmé, že poslednímu výkladu chybí přesnost – chybí významová složka „přepočtený podle koeficientu hodnoty“. Smluvní jednotky mohou být i nepřepočtené, například se rozlišuje skutečná (velikostní) hodnota – „to je hodnota, kterou bychom získali dokonalým měřením“, avšak „skutečné hodnoty nejsou známy“, a proto existuje také konvenční skutečná (velikostní) hodnota – angl. conventional true value (of a quantity), franc. valeur conventionnellement vraie (d’une grandeur) – „pro stanovení konvenční skutečné hodnoty se nejčastěji používají výsledky několika měření dané veličiny“ („někdy se nazývá normovanou hodnotou, nejlepším odhadem hodnoty, konvenční hodnotou nebo referenční hodnotou“) TP ir BMTŽ 1997. Slovo smluvní má ještě mnoho dalších významů, např.: smluvní cena, smluvní úrok, smluvní závazky, smluvní práce apod. Článek A. Balasačise měl větší vliv na ty, kteří byli otevření a chápaví. Například: jak условный гектар, tak эталонный гектар, stejně jako условный эталонный гектар – smluvní hektar ŽŪMTŽ 1983, условная единица – smluvní jednotka PTŽ 1984, условное топливо – smluvní palivo PTŽ 1984, také LTE X 1983; 200 tisíc rublů smluvní roční úspora T 1981 8 1. Často však přetrvával i výraz podmíněný: podmíněné zvíře T 1983 299 2, podmíněný kus skotu T 1985 198 1, podmíněná živočišná produkce Šv 1975 10 12; z <…> hektaru <…> bylo dosaženo 28,5 centneru podmíněné rostlinné produkce T 1984 101 1; dali jsme 100 krav a 100 jalovic – sto padesát podmíněných kusů skotu M ir G 1976 4 36; podmíněné tuny T 1977 231 2; minerální hnojiva – miliony tun: přepočteno na jednotky s obsahem 100 procent živin T 1976 26 4; podmíněná rodina KV 1980 47 6, podmínění obyvatelé Šm 1983 6 11, podmíněný ekonomický efekt M ir G 1978 10 11; „netr za sekundu ‚přidává‘ dva podmíněné stupně mrazu“ T 1979 200 2; při 45 podmíněných stupních mrazu, nebo, jak se jim často říká, podmíněných bodech drsnosti, to člověk sotva vydrží T 1979 200 2. Třetí období užívání názvů smluvních (podmíněných) účetních měr nastalo po litevském obrození. Odborníci je užívají jako dříve. Bohužel se ještě rozšířil nevhodný výraz podmíněný: podmíněné palivo M ir G 1995 4 12, podmíněné cihly LA 1995 217 12. Někomu se to jevilo jako přízrak sovětské éry: „Za sovětských časů byl znám statistický trik – počítat smluvní jednotky. Tehdy se neoral jen hektar, ale smluvní, vyráběly se smluvní 153 kelímky na marmeládu, na jednom smluvním hektaru se vypěstoval určitý počet smluvních kusů skotu“ (Valentina Zinkevičienė, – LA 1997 36 5). Vůbec ne – existovaly jak fyzické, tak z nich vypočtené smluvní jednotky; jedny druhé nenahrazovaly. Triky se sice vyskytovaly, ale jiné (připisování, odpisování apod.). A co vzešlo z této kritiky? Vzešlo z ní toto: U nás připadá na jeden traktor (bez ohledu na jeho výkon) průměrně 77 ha zemědělské půdy LA 1997 53 9. Nedokážeme nebo se bojíme (trik?) napsat dokonce i fyzický traktor? Někoho ten strach rychle přešel: podmíněné modely LA 1997 38 9, podmíněné cihly LA 1997 180 22, ale smluvní bylo znovu odsunuto stranou. Někteří stále počítají: V Litvě připadá na jeden traktor (bez ohledu na jeho výkon) průměrně asi 80 ha zemědělské půdy, zatímco v zemích EU jen asi 20 ha ML 2002 11 19. Terminologům a pracovníkům jazykové kultury tím opět přibyla zbytečná práce… ŠALTINIAI ALKŽ 1975 – A. Laučka, B. Piesarskas, E. Stasiulevičiūtė. Anglų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius. ALKŽ 1998 – B. Svecevičius. Anglų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius. ALŽŪTŽ – Anglų–lietuvių kalbų žemės ūkio terminų žodynas. Sudarė D. ČepOnienė, R. Gelūnienė, J. Kazėnas, R. Kelbauskienė (ats. red.), Vilnius, 1977. ChTŽ – K. Daukšas. Chemijos žodynas, Vilnius, 1960. DokŽin – Dokumentų įforminimo ir rašybos žinynas. Sudarė J. Žemaitis, Vilnius, 1988. DŽ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas: DŽ₁ – I leid., Vilnius, 1954; DŽ₂ – II pap. leid., Vilnius, 1972; DŽ₃ – III pat. ir pap. leid., Vilnius, 1993; DŽ₄ – IV leid., Vilnius, 2000. ETŽ – Rusiškai lietuviškas ekonomikos terminų žodynas. Red. kol. K. Meškauskas (ats. red.), A. Poviliūnas, V. Puronas, A. Skupėika, Vilnius, 1966. GelŽ – Rusų–lietuvių kalbų geležinkelių transporto žodynas. Sudarė N. Juškaitė, St. Keinys, Vilnius, 1997. GK – Gimtoji kalba (žurnalas). KV – Kalba Vilnius (savaitraštis). LA – Lietuvos aidas (savaitraštis). LE – Lietuvių enciklopedija 1, South Boston, 1953. LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas 12, 14, Vilnius, 1981, 1986. LTE – Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 4, 7, 8, 10, 12, Vilnius, 1978, 1981, 1981, 1983, 1984. LŪ – Liaudies ūkis (žurnalas). MATŽ – Aiškinamasis medienos apdirbimo terminų žodynas, Vilnius, 1971. MG – mūsų gamta (žurnalas). 154 M ir G – Mokslas ir gyvenimas (žurnalas). M ir T – Mokslas ir technika (žurnalas). ML – Mokslo Lietuva (dvisavaitinis laikraštis). MTŽ – Aiškinamasis medienos terminų žodynas. Ats. red. B. Papreckis, Kaunas, 1998. PTŽ – Rusų–lietuvių kalbų politechnikos žodynas. Sudarė G. Daugėla, Vilnius, 1984. ŠETEŽ – P. Austrevičius, D. Pupkevičius, D. Treigienė. Šiuolaikinių ekonomikos terminų enciklopedinis žodynas, Vilnius, 1991. Šm – Šeima (žurnalas). Šv – Švyturys (žurnalas). T – Tiesa (dienraštis). TechEnc – Technikos enciklopedija 1, Vilnius, 2000. TkstTŽ – Aiškinamasis tekstilės terminų žodynas 1. Sudarė A. Jurevičius ir A. Čižas, Vilnius, 1962. TP ir BMTŽ – Tarptautinis pagrindinių ir bendrųjų metrologijos terminų žodynas. Parengė V. Valiukėnas ir P. J. Žilinskas, Vilnius, 1977. TŽŽ 1951 – Tarptautinių žodžių žodynas. Lietuviškąjį leidimą redagavo Ch. Lemchenas, Vilnius. TŽŽ 1969 – Tarptautinių žodžių žodynas. Lietuviškąjį leidimą redagavo Ch. Lemchenas, Vilnius. TŽŽ 2001 – Tarptautinių žodžių žodynas. Ats. red. A. Kinderys, Vilnius. VLE – Visuotinė lietuvių enciklopedija 1, 3, Vilnius, 2001, 2003. ŽŪ – Žemės ūkis (žurnalas). ŽŪI – Žemės ūkio informacija (mėnraštis). ŽŪMTŽ – Rusų–lietuvių kalbų žemės ūkio mechanizacijos terminų žodynas. Parengė V. Gerulaitis ir S. Lukėnas, Vilnius, 1983. ŽŪTŽ – V. Anskaitis, M. Kilas. Rusų–lietuvių kalbų žemės ūkio terminų žodynas, Vilnius, 1971. LITERATŪRA Antikos žodynas 1998: Antikos žodynas. Vertė R. Kumžienė, A. Tekorius, A. Trakymas, Vilnius. Bal ašaitis A. 1975: Sutartiniai apskaitos terminai. – Mūsų kalba 2, 17–18. Buračas A. 1980: Anglų–lietuvių kalbų ekonomikos terminų žodynas, Vilnius. Buračas A. 1990: Pasaulio valstybių ir monetų žinynas, Vilnius. Buračas A., Svecevičius B. 1994: Lietuvių–anglų–lietuvių biznio, bankų, biržos terminų žodynas-žinynas, Vilnius. Dictionnaire de la langue française 1993: Le Nouveau Petit Robert: Dictionnaire alphabétique et analogique de la langue française, Paris. Dictionnaire des noms propres 1995: Petit Le Robert: Dictionnaire universel des noms propres, Paris. Dictionnaire encyclopédique [1900?]: Le Larousse pour tous: Nouveau dictionnaire encyclopédique 2, Paris. Encyklopedia powszechna 1968: Wielka encyklopedia powszechna 11, Warszawa. 155 Halder A. 2002: Filosofijos žodynas, Vilnius. Słownik języka polskiego 1967: Słownik języka polskiego 9, Warszawa. Webster’s Comprehensive Dictionary 1996: The New International Webster’s Comprehensive Dictionary of the English Language, Trident Press International. Webster’s Dictionary Unabridged 1981: Webster’s Third New International Dictionary of the English Language Unabridged, Springfield, Massachusetts. Jonas KLIMAVIČIUS Gauta 2003-06-24 Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-2055 Vilnius E. paštas [email protected] 156