Terminas prie termino. II

POZNÁMKY, ÚVAHY, NÁVRHY, DROBNOSTI TERMÍN VEDLE TERMÍNU. II Kufr, čemodan, zavazadlo Kdyby někoho napadla otázka, proč v opravách Jonase Jablonskise není ruské čemodano, měl by si uvědomit, jaké jazykové kontakty a proudy výpůjček byly v Litvě i za jejími hranicemi před více než stoletím. Naše lexikografie je zde bohužel skoupá. LKŽ II₁, 1947 uvádí čemodanas ze Suvalkije – Geistarů a Keturvalaků, čemadanas z Panevėžys, kdežto LKŽ II₂, 1969 nic nedoplňuje. V první příručce rad pro slovní zásobu litevského spisovného jazyka – ve Slovníčku cizích a nesrozumitelných slov Jurgise Šlapelise z roku 1907 Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlyje – je jako nesrozumitelné uvedeno lagaminas a vysvětleno… cizími, srozumitelnými slovy – valizas (pol.), čemodanas (rus.) SNŽŽ 1907. Mohli bychom se domnívat, že Jablonskis se už dříve v polskojazyčném Marijampolė musel naučit polsky waliza, walizka, walizeczka, tím spíše, že toto slovo francouzského původu (valise < ital. valigia) bylo tehdy běžné i v ruštině, kterou se Jablonskis učil na gymnáziu. V povídce Vinco Pietarise Keidošių Onutė, vydané roku 1897, se používá valiza V. Piet RR 1973 175, 177 (4×), 178 (3×). V autobiografii Jonase Basanavičiuse Mano gyvenimo kronika ir nervų ligos istorija. 1851–1922 m. apie 1906 se píše: Spalių 26 d. teko man pakelti sunkią valizą – tuojau pasirodė tachycardia <…> J. Basan MGK 1997 188. Valyza je doložena u Antanase Lelise (Lalia) LeLieŽ 1919. Ještě roku 1923 psal Maironis v satiře Kai kam: O sturbėlės, niekšai, bastūnų gauja! / Diplomotų valizų vežikai! Mair R I 1987 169) – zde valiza neznamená 1. „cestovní kufr“, nýbrž 2. „kufr diplomatického kurýra, zvláštním způsobem zapečetěný a požívající celní nedotknutelnosti“ TŽŽ 1936. TŽŽ 1936 obsahuje také lagaminas – „uzamykatelná cestovní schránka na ukládání věcí“; a čemodanas (tat.) – „malá kožená nebo plátěná schránka, cestovní kufr“, takže normování zde téměř neexistuje, třebaže čemodanas – označené jako cizí slovo – tot. (tj. tatarské). S normováním se však začalo už dříve: čemodanas (rus. čemodan) – lagaminas; valizka (pol. walizka) – lagaminas KL 1933. Zdá se, že později normativistům působil více starostí čemodanas: „Čím nahradit čemodaną? – Tento slavismus můžeme nejlépe nahradit domácím slovem lagaminu. Je to slovo široce užívané v žemaitském nářečí a znamená nejen cestovní zavazadlo, 137 něm. Reisegepäck, rus. tiuk, ale také čemodan“ P. S. – GK 1936 7 113. KP 1939, sestavený L. Dambrauskem a redigovaný A. Šalym a P. Skardžiusem, opravuje obě slova: valizka (pol.) – lagaminas; čemodanas (rus. čemodan) – lagaminas. Tyto výsledky normování se zachovaly v LKRŽ 1948 – čemodano zde není, zato vedle lagamina je zde i valiza. Valiza je také v DŽ 1954 – 1. „poštovní vak diplomatického kurýra, opatřený plombou a nepodléhající kontrole“; ale jak je to s významem 2. „kufr, čemodanas“? Lagaminas je v DŽ 1954 uvedeno především jako spisovné slovo, ale jako by mu nebylo rozumět bez čemodana – 1. „cestovní bedna na ukládání věcí; čemodanas“; u lagamina je uveden i další význam – s označením hovor. (ve skutečnosti odpovídá označení nář.) – „všelijaké krámy (šaty, hadry, věci); uzel těchto věcí“: Odjel se svým lagaminem. Celý lagamin naložili na jeden vůz. O čemodanas DŽ 1954 nemá žádná normativní omezení (ani viz, ani nesprávné) – „bedna s držadlem na nošení věcí na cestách; lagaminas“. To přesně stačilo – když se nenormuje, máme to snazší, nemusíme se snažit! Osudově se to nevydařilo básníkovi (lituanistovi!) Justinu Marcinkevičiusovi – v jeho básni Dvidešimtas pavasaris z roku 1956 četlo s potěšením mnoho studentů: U dveří koleje / Čemodanas a Kairys. / Ach, kolik těch čemodanů: / 33. Zvlášť příjemné jsou dny, / Když se aspoň jeden známý / Vrací po několika dnech / S těžkým čemodanem 128. Byla to léta orientace – ideologické, kulturní i jazykové – na Východ, a tak se rýmovaly orientalismy – karavanas (místo živého slova vilkstinė, které Jablonskis zavedl do spisovného jazyka!) a čemodanas (< rus. чемодан XVIII. stol. < tur. < pers. jamādān): Karavana se kolébá. / Vpředu jde čemodanas Just. Marc DP.PKJ 1976 129. Obecně to byla léta odsuzování purismu – označovaného za buržoazní! – a neodsuzoval jej jen učitel R. Mironas, ale také korespondent Litevské akademie věd Antanas Venclova. V té básni tedy není jen čemodanas, ale i peklované buchty 8, peklovaná mouka 129, kirzové boty 64, bály 46, nevyžehlené kalhoty 76… A v překladu slavné poemy Aleksandra Tvardovského používá Vacys Reimeris čemodan: Čtenáři, nejednou jsi sám / prověřil mou cestu, / našel pro mé verše kout / v čemodanu, který toho hodně zažil A. Tvard TT 1963 173. V archivu Bernardase Brazdžionise se našlo: Pozemská cesta člověka – / odjezdy, návraty, / ruce plné lagaminů, / vozy plné dobrodružství…Le ir M 2004 5 8. Dále se však situace zlepšovala, alespoň co se týče kodifikace. DŽ 1972 kufr viz zavazadlo, DŽ 1993 kufr atd. = zavazadlo, zatímco valiza 2. hovor. význam „zavazadlo“, KPP 1976 a 1985 kufr v. světa – zavazadlo, RLKŽ IV 1985 чемодан – 1. zavazadlo, valiza (2. hovor. význam (dělostřelecký) projektil), чемоданное настроение 138 – žert. předcestovní nálada. Do seznamu velkých jazykových chyb kufr dosud zařazen nebyl. Podle údajů LKŽ VII 1966 se lagaminas v žemaitštině nejčastěji užívá v poněkud jiném významu – 2. sing. „všechno oblečení, prádlo, věci (obvykle někam sbalené)“: To[j]e] skrynelė[j]e] visas josios lagaminas (soubor věcí) (slovník A. Jušky), tj. nikoli truhlička, nýbrž její obsah. Nebylo by překvapivé, kdyby právě pro Žemaity byl význam slova lagaminas „truhlička“ poněkud neobvyklý, ačkoli je v Žemaitsku místy znám: Didelis ano (t. y. jo) lagamins, o gera aname (t. y. jame) nieko nė[ra] Šilalė. V tomto významu je lagaminas v LKŽ VII 1966 doloženo také z aukštaitštiny, ale pouze z Daugailiai. Z etymologického hlediska by prvotní význam slova lagamino měl být právě „truhlička“ – spojuje se (E. Fraenkel 1955–1965) s litevským pal‘gti „položit, odložit“: Te bus jautis iškeptas, ant balto stalelio pal‘gtas ir peilis medkotis įsmeigtas A. Juška, Svotbinė rėda, 1880, s. 18 – LKŽ VII 1966, starobulharské ležati „ležet“ a ložiti „klást, pokládat“ (odpovídá ruskému лежать, ложить), německé liegen „ležet“, legen „klást“, sich legen „ulehnout si“, latinské lectus „lůžko; lože; pelech“, řecké lektron „ložisko“. Je třeba vědět, že existuje přejaté homonymum 2xlagaminas (lat. legumina; z lat. legumen „luštěnina, luskovina“) „jídlo (dezert)“: Sukraun kartoms tokį lagaminą iš naliesninkų (t. y. sklindžių): vieną kartą prided uogų, kitą – obuolių ir cukru apibarsto ir kiaušiniu aptepa, kad anie suliptų; šūdyne (t. y. inde) sukloja ant kits kito, – sutaiso tokį lagaminą. Skanus tas lagamins Šakyna (LKŽ VII 1966). Litevské slovo lagaminas, které nás zajímá a které bylo spisovnému jazyku doporučeno již v roce 1907 (J. Šlapelis), dosud potřebuje pomoc svých uživatelů. Pravda, dnes je doba tašek a batohů; častější je snad už jen lagaminėlis. Datle – jedlé prstíky Spolknout jazyk, olizovat si prsty – tak se říká, když je něco opravdu velmi chutné. Dnes existují i různé jedlé prstíky – telecí a jiné. Byly i dříve – možná se na ně pozapomnělo, nedávno se na ně znovu vzpomnělo: Druhy rozinek. <...>. 4. Velké, masité, podlouhlé rozinky (délka až 2,50 cm). Tyto rozinky jsou velmi sladké, aromatické, ale mají 2–3 poměrně velké pecky. Suší se z hroznů, jimž se lidově říká „dámské prstíky“ Sav su TV 2004 29 14. Tento lid je nejspíš ruský (a městský!), ale možná si to pojmenování vymyslel také sám. 139 Možná ještě překvapivější je, že se jedí daktily: Arméni nás v Jerevanu hostili dobrým arménským vínem, výbornými pomeranči přivezenými z Gruzie a daktily z Turecka A. Žmuidz P ir G 1961 351. Snad si někdo ze školy vzpomene na prozodii – trochej, jamb, daktyl, amfibrach, anapest, ale určitě ne každý ví, že daktyl – „tříslabičná stopa, jejíž přízvučná slabika je první, případně je první slabika dlouhá“ – znamená doslova (řecky) „prst“ (srov. daktyloskopie „zkoumání obrazců na dlani a prstech“ DŽ 2000). Ty daktily z Turecka jsou datle. Jsou to výživné, sladké plody stálezelené datlové palmy (Phoenix dactylifera), která roste v severní a východní Africe a jihozápadní Asii a své jméno dostala podle území Féničanů (lat. Phoenices); pro Araby jsou jako chléb. Plodům – jednosemenným bobulím – daly jméno vytříbené chutě Římanů. Mimochodem, Plinius Starší nazýval jménem řeckého původu (dáktylos) daktylus nejen jednu rostlinu, ale – vždy podle téže podobnosti s prstem – datlovník, druh prosa (Panicum) (P. dactylon) a dactylis, -idis – takzvaný daktylid – hrozny s bobulemi podobnými prstům. Carl von Linnaeus pojmenoval Dactylis psineček (v nářečích šunažolė (šunžolė znamená také prostě „plevel“), zatímco J. (A.) Pabrėža nazval Digitaria (srov. lat. digitus – „prst“) novotvarem pirštuotė. Od Římanů se toto slovo nejprve dostalo do románských jazyků – italsky dattero, francouzsky dattier, plod – datte. Večeři, kterou Chrétien de Troyes (12. století) líčí na hradě Krále Rybáře, kde se koná procesí svatého Grálu, tvoří mezi mnoha pochoutkami také datle. K večeři jim ještě podali ovoce. A co všechno tam nebylo! Datle, fíky a muškátový oříšek, ořechy, granátová jablka, hřebíček, alexandrijský zázvor a mnoho dalších pochoutek Troyes Pers 2003 59. Dále anglicky date, německy Dattel (termín z versologie – Daktylus). Všechny podoby se změnily, polská podoba je daktyl. Odtud také TŽŽ 1936 daktilis 2. „plod datlové palmy“. Ještě po dvou desetiletích tento výraz užíval A. Žmuidzinavičius, ačkoli již LKRŽ 1948 a DŽ 1954 uváděly datulė (snad jen ve specializovaných obchodech). Mimochodem, jde již o druhý příchod slova datulės do litevštiny – poté, co se neprosadilo v SD 1620 (Dá ktylowe drzewo / palma ir Dá ktylowy owoc / Dactylus – bez litevských ekvivalentů), se už roku 1747 objevuje v německo-litevském slovníku malolitevského lexikografa P. Ruigia Datteln – Dattulė R 1747. Tedy koncovka -ulė namísto německého -el už velmi dávno. Později se tu a tam doporučovalo německé přízvukování dátulė, to už je minulost. Ačkoli TŽŽ 1936 uvádí daktilis 2. „datle“, je tam také finikas – „plod datlové palmy“. Phoenix – феникс, финик, пальма финиковая, P. dactylifera – финик финиконосный BVŽ 1998. V překladových slovnících TŽŽ z let 1951 a 1969 (přeložených z ruštiny) se ovšem datulės neuvádějí, ačkoli se objevují ve výkladu slova finiko: „datle, plod datlové palmy“ TŽŽ 1951, „jedlý plod datlovníku (datlové palmy)“. 140 TŽŽ 1936 nic nenormoval, pouze vysvětloval; TŽŽ 1951 a 1969 normovaly podle ruštiny. Pořádek nebyl zaveden ani v pozdějších TŽŽ – v roce 1985 je to už nejen finikas, ale také datulė (terminologicky vada synonymie), v roce 2001 pak finikas i datulė – označuje jak strom, tak plod. Upravit je třeba i normativní slovníky spisovného jazyka. Ve slovníku DŽ z roku 1954 finiko není, zatímco datulė je uvedena v botanice jako „palma s jedlými plody; plod tohoto stromu“. Stejně je tomu i v pozdějších vydáních. Ve skutečnosti se názvy rostliny a plodu liší: rostlina je datulinis finikas, plod datulė. Mimochodem, datulė se vyskytuje i v zoologii: měkkýš Lithophaga lithophaga – jūrinė datulė (rus. морской фундук). Pudr a cukrový pudr Už ve slovníku P. Ruigise (1747) se vyskytuje germanismus pūderis. Z úvodu k samotným Zimním starostem K. Donelaitise v Metų si připomeňme: vousaté borové lesy / se svými kadeřavými chocholy se všude objevují / a jako napudrovaní mladí pánové stojí s vypjatou hrudí. U slovníku F. Kuršaitise tyto germanismy téměř končí, zatímco ve slovníku A. Jušky se vedle tohoto významu už projevují volné odvozeniny – pūderėtis „krášlit se, zdobit se“ a „škrobit se“; v Jurbarkasu pūderis znamená „ten, kdo má napudrované vlasy“, LKŽ X 1976. Lotyši germanismus pūderis používají dodnes. Litevci změnili zdroj výpůjčky i její podobu. Téměř před 100 lety, v roce 1907, se ve slovníčku cizích a nesrozumitelných slov J. Šlapelise Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlyje už objevuje slovo mezinárodního původu z francouzštiny, přejaté prostřednictvím ruštiny – pudra, „jemný škrobový prášek k poprašování pokožky, aby byla jemnější“. Slovo z jiného jazyka (včetně mezinárodního) se obvykle nepřejímá ve všech významech, nýbrž jen v jednom potřebném (nebo v několika potřebných). Francouzské poudre znamená prostě různé druhy prášku: zubní i prací (dokonce i prach – srov. litevské dulkės 1. „sypké minerální hnojivo, superfosfát“, Tauragnai; 2. „prací prášek“, Suginciai – LKŽ II₂ 1969), a také střelný prach, tj. parakas (rus. порох rovněž znamená „prášek“, srov. порошок – milteliai). Podobně anglické powder – prášek, prach (a dust), střelný prach a pudr. Lze dodat, že pudr je skutečně mezinárodní, ale ne všeobecně rozšířené slovo; například italsky je to cipria (lot. Cypria – Kypřanka, tj. Venuše Kypřanka). Mezinárodní slovo pudra, přejaté v tomto jediném významu, má celou slovotvornou řadu – pudruoti, pudravimas, pudrinti, pudrinė, pudrinukas (nářečně pudrininkė „žena, která se ráda pudruje“, Grūžiai). 141 Jsou i hraniční, nejasné případy. V DŽ 1972 se objevila také cukrový pudr „velmi jemný cukr“ – uvedeno jako… frazém. Způsob uvedení by byl racionální, protože cukrový pudr se nepudruje, ale samotná normativní úprava je neracionální, protože čím se nepudruje, to přece není pudr. LKŽ X 1976 – stejně, a navíc i pudrový cukr, pudrový sníh, pudrová pírka. Hliníkový pudr do terminologie nepronikl hned: PolŽ 1984 nydpa met. – prášek: hliníkový prášek, perlitový prášek, StatŽ 2002 – také hliníkový prášek (rovněž dolomitový, vápenný, křemelinový prášek, minerální prášek, plastový prášek, brusný prášek), a hliníkový pudr (rovněž cementový pudr). Zdůvodnil jsem lingvisticky racionální řešení při úpravě terminologie – odmítnout takový nesystémový význam mezinárodního slova pudr: pokud se nepudruje, pak to není pudr, nýbrž prášek. Tedy práškový cukr, hliníkový prášek, cementový prášek. MeteorŽ 1975 снежная пудра – снегдулькес, prachový sníh. Dokončování detailů? DŽ 1954 uvádí pouze dojíst polévku. DŽ 1972, kde se předponová slovesa uvádějí samostatně, je obsáhlejší a přesnější – uvádí také dokončil kácení lesa, mouka už došla, s vysvětlením „úplně přestat něco dělat (zevnitř)“. Jenže tato významová složka „zevnitř“ se nezdá být nutná a v případě dokončit kácení je dokonce nemožná. V DŽ 1993 už nezůstal příklad dokončil kácení lesa – příklady byly více přizpůsobeny výkladu, ale odpovídají jazyku? LKŽ1 1941 sloveso dokončit dokládá nejen „vnitřními“ příklady: Hotová práce slovník A. Jušky. Tehdy pták dokončil snášení na břeh a vypustil je živé pohádky J. Murky. Teď už ty zvyky začínají vycházet z módy Grūžiai. Dokončil jsem tkaní plátna J. Šlapelis; dokončení: Byl by to pěkný obraz, jen to dokončení nic moc Geistarai. Přisuzovat slovesu dokončit „vnitřní“ význam je přehnané – sloveso įbaigti nemá „vnitřní“ význam vůbec: Ještě jsme nedoseli žito Dusetos (LKŽ1, 1941). Brambory ještě nejsou dohrůbkované Kupiškis (LKŽ2, 1968). Obecně baigti téměř se všemi předponami vyjadřuje jen prostý dokonavý děj: Dohončil jsem vláčení pole, teď půjdu na snídani č riškiai. Už i oni doseli Skirsnemunė. Dohončil jsem trhání lnu Panevėžys. Včera jsem dovezl poslední žito Panevėžys. Odsuň ohořelé uhlíky, ať se topení spálí až do konce Surviliškis. Když už jsi provrtal tak hluboko, dovrtej to skrz naskrz Kupiškis. Už utratil své peníze (majetek) slovník F. Kuršaitise. Už se začalo stmívat Krinčinas. Napiš dopis, jak dopadly tvoje záležitosti Keturvalakiai. 142 Ved inys išbaiga – „išbaigimas, galas“ DŽ 1954, „pabaiga, galas“ DŽ 1972 ir 1993 yra labai retas, LKŽ IV 1957 paliudytas tik iš A. Baranausko Biblijos vertimo: Sergėjimas gi zokonų yra išbaiga nesugedimo Išm 6, 19 (1998 ŠR Išm 6, 18 – laikymasis įstatų – nemarumo pagrindas). DŽ išbaigos „liekanos“ yra iš RLŽ 1932 (docmalb – liekanos, išbaigos). V době dvojjazyčnosti se člověk, který ve výrobě součástek prováděl dokončovací práce, nazýval jednoduše rusky – dovočikas (rus. доводчик). Odborně se tomu říká доводка, PolŽ 1984 – závěrečné opracování. Tento dvouslovný termín se uvádí také v TechEnc I 2000. V hovorové řeči se však rozšířilo slovo dokončení. Ani v KPP 1976 a 1985, ani v TT 1992 se dokončení nijak neopravuje. V nářečích ovšem dokončit znamená prostě „ukončit“, zde však „dokončit definitivně“. Jednoslovný termín dokončení je rozhodně praktičtější a systematičtější – vedle něj existuje také dokončovatel, zatímco k výrazu závěrečné opracování by se sotva hodil termín závěrečný opracovatel. KPP 1985 uvádí pouze dokončený – v některých případech je lepší hotový, dokonalý, konečný: Ve filmovém studiu je zatím málo dokončených (– hotových, definitivně napsaných, připravených) scénářů. Takové užívání bylo opravdu otravné a šablonovité – bylo třeba je zastavit. Avšak dokončený, dokončenost (LKŽ IV 1957 je zaznamenává již z předválečné doby) jsou litevská slova, a zprofanovat lze i dokonalý (dokonalá dovolená a podobně). Měřítko, měřítko mapy, maštabas Něm. Maßstab (doslova by to bylo „ukazatel velikosti“) a z něj rus. масштаб – znamená jak „poměr délky čáry na mapě či nákresu ke skutečné délce místa nebo zakresleného předmětu“ (měřítko, DŽ 1954), tak „relativní míru libovolné veličiny“, „rozsah, rozměr“ (měřítko, významy 2., 3., DŽ 1954). Jazykovědec Jonas Jablonskis a matematik Zigmas Žemaitis postupovali stejně – „měřítko“ označili slovem měřítko: Mapu kreslí v měřítku J. Jablonskis (LKŽ VII 1966); měřítko – масштаб a масштаб – měřítko G a TTR 1920. Ale DŽ 1954 uvádí u měřítko ve významu 1 odkaz na měřítko mapy (stejně tak DŽ 1972), ačkoli měřítko mapy se objevilo už v LKRŽ 1948 a ještě dříve (jak hned uvidíme). Důvod pro změnu je více než pochybný: měřítko mapy – to je jen malé měřítko… A v žádném jiném jazyce takové chytrácké „měřítko mapy“ není. To ještě nestačí – TŽŽ 1936 uvádí také výpůjčku maštabas (něm.) – 1. „měřítko, malá míra, která se dohodou přijímá místo jiné větší míry, <…>“, 2. „relativní míra libovolné veličiny“. Ačkoli ještě nedávno – KL 1933 – bylo opraveno: mašt abas (rus. масშტაბ < něm. Masstab) – měřítko: v širokém měřítku – v širokém 143 měřítkem. KP 1939 opravuje: masṫabas (...) – rozsah: <...>; (mapové) měřítko. Mȧstabas se objevuje také ve dvou pozdějších překladových slovnících TŽŽ 1951 a 1969 a v DŽ 1954 – 1. „měřítko“, 2. „relativní velikost něčeho, rozsah“ (a také v DŽ 1972). Možná proto se KPP 1976 a 1985 pokusil tento výraz jen nesměle podržet: mȧstab as cizí slovo – lépe rozsah, záměr, velikost: Šíře činnosti, rozsah (– měřítko, záměr). Kompozice velkého rozsahu (– velkého měřítka, velké) RLKŽ II 1983 uvádí u масштаб pouze 1. měřítko, 2. přen. rozsah, avšak u масштабный – kromě 1. měřítkový také 2. přen. velkého [značného] rozsahu, rozsáhlý, масштабно – ve velkém rozsahu [rozmachu], rozsáhle, масштабность – široký rozsah, (velký) záměr, rozsáhlost: záměr [rozsáhlost] plánů. Lze bez obav říci, že rozsáhlý, rozsáhle, rozsáhlost se tehdy sypalo z úst a per některých literárních a uměleckých kritiků a ideologických pracovníků, ale je třeba dodat – ačkoli šlo o žargonové užívání, bylo nebezpečné do něj příliš zasahovat. Dnes po něm nezbyla ani stopa. DŽ 1993 uvádí mȧstab as jako nesprávné: = 1. měřítko, 2. rozsah 1 (tj. „záměr, objem, velikost“). Dnes už deset let čtu znovu a znovu, už snad podesáté: Boží království není politický pojem, a proto není ani politickým měřítkem, podle něhož by bylo možné přímo vytvářet politickou praxi nebo kritizovat politické útvary J. Ratz Esch 1996 60. Očistcový čas může být nepochybně dlouhým časem v lidském měřítku J. Le Goff VV 2003 120. Na tyto dějiny je třeba vzpomínat, abychom pochopili skutečnou cenu státnosti a nezávislosti, jejich skutečné měřítko <...> MoksliL 2004 18 13. Události v Kyjevě se od litevské zpívající revoluce liší rozsahem, nahromaděnou energií a hrozbou, která visí ve vzduchu Vd 2004 49 33. <...> – jde o fantastickou utopii s detektivními prvky a požadavky na originalitu a napětí, které jsou na ni kladeny, jsou jiné úrovně než ty, jež se kladou na realistická díla Vd 2005 5 55. Není pochyb, že rok 2004, i měřen v hrubém, možná dokonce v nejhrubším historickém měřítku, se zapíše do tabulek syntézy a chronologie budoucích dějin Litvy Vd 2005 10 4. <...> a politika stran označovaných za tradiční, posuzovaná v historickém měřítku, postrádala vnitřní historickou novost a neměla rozměr promyšlené národní strategie, která by vycházela z postojů politického národa jako celku Vd 2005 25 62. Podle jejich chápání je však jediným měřítkem, jímž lze posuzovat církev, účelnost, <...> NŽA 2005 6 265. Život zde probíhá jako by v jiném měřítku Vd 2005 27 80. <...> k jazyku přistupují se zavřenýma očima a nepoužívají měřítka spisovného jazyka L ir M 2005 26 4. Tentýž sociální stát, <...>, jen samozřejmě v nesrovnatelně skromnějším měřítku Vd 2005 37 4. Při hodnocení důsledků tohoto činu měřítkem klasické politické teorie <...> Vd 2005 46 62. Savo 144 práci je třeba hodnotit v širším kontextu, porovnávat v měřítku trendů v zemi, Evropě, případně i ve světě MokslL 2005 18 5. Toto ložisko, jehož územní rozsah překvapuje nevídanými rozměry – 75 X 45 km <...>, bude uvedeno do provozu za tři roky Vd 2005 51 23. Lidské časové měřítko, měřítko historie či událostí, měřítko požadavků či účelnosti, chápat měřítko – vždy tu přece bylo měřítko! A proč vytvářet podle měřítka, dokonce politického, měřit rozměry měřítkem, měřit, hodnotit a porovnávat podle měřítka (a ne podle míry?!), dokonce i ve velkém, probíhá podle měřítka – copak už vůbec není cítit, co se píše? Závěry 1. Již před více než 100 lety se v litevštině prostřednictvím polštiny objevil mezinárodní výraz francouzského původu kufr. Nedlouho poté jej začala vytlačovat tatarská rusismus čeme. V té době (1907) se však již začalo užívat i litevské slovo zavazadlo. Kufr postupně vymizel, ale snadno; čeme měl v sovětské době silnou oporu v rusko-jazyčné dvojjazyčnosti, přesto se již kodifikovalo a dobře se vžilo zavazadlo (zejména kufřík). 2. Již ve starém slovníku K. Sirvydase (~ 1620) bylo lat. Dactylus (strom a plod), avšak ještě bez litevského ekvivalentu. Ve slovníku P. Ruigia (1747) – forma německého původu Dattulé, a roku 1936 ve Slovníku cizích slov – daktyl 2. „plod daktylové palmy“ (tj. „datle“) – je stejného původu jako daktyl v prozódii daktyl (řec. daktylos – „prst“). Dámskými prstíky se někdy nazývá určitý druh hroznů. 3. Jiż P. Ruigio žodyne (1747) je germanismus pudr, zatímco ve Slovníčku cizích a nesrozumitelných slov J. Šlapelise (1907) – pudra. Francouzské poudre znamená různé prášky (i prací), dokonce prach (anglicky powder – také střelný prach < rus. порох). Pudr má celou soustavu slov – pudrovat, pudrování, pudrovat, pudřenka, pudřička. Nehodí se sem cukrový či hliníkový prášek, cementový prášek (tím se nepudruje!), moučkový cukr, proto se zde uvádí prášek, práškový. 4. Dokončení součástí by se dalo pojmenovat i jinak – závěrečné opracování, nikoli však nemožným výrazem závěrečný opracovatel. Při pečlivém zvážení sémantiky slovesa dokončit je však vidět, že termínu dokončení nestojí nic v cestě, stejně jako termínu dokončovatel. Důležitá je také stručnost termínu. 5. Jazykovědec Jonas Jablonskis a matematik Zigmas Žemaitis pojmenovali „měřítko“ slovem mast as. V roce 1936 však ve Slovníku cizích slov najdeme také mašt abas (něm.) – 1. „měřítko, <...>“, 2. „poměrná míra jakékoli veličiny“. Mašt abas, opravené již v roce 1939 v Jazykové příručce, se však objevovalo ještě v roce 1954, a dokonce i v roce 1972. 145 Ve slovníku současné litevštiny, a po celé sovětské období bujelo i maštabiškas, maštabiškai, maštabiškumas (bylo nebezpečné se toho dotknout důrazněji, protože toho hojně užívali ideologičtí pracovníci). Dnes už po maštabo nezbyla ani památka. Zato se rozmohlo mastelis – užívá se místo masto, a dokonce i místo mato. Ze všech činitelů určujících jazykové normy – systému, tradice, dvojjazyčnosti a módy – působil v těchto případech nejslaběji systém a nejsilněji dvojjazyčnost a móda. V posledním případě (mastelis místo masto) se porušuje tradice, ale důvod tohoto porušení je opravdu zvláštní – je těžké rozumně rozlišovat mezi mastą a mastelį, jenže teď se to obrátilo – mastelis (které by se vůbec nemělo užívat) místo masto. Kdyby se to začalo dít opačně – v obou případech mast as –, odmítnutí nesystémového a nelogického mastelio by bylo oprávněné. Jen by bylo třeba se dohodnout. LITERATURA A PRAMENY J. Basan MGK 1997: Basanavičius J. Mano gyvenimo kronika ir nervų ligos istorija. 1851–1922 m., Vilnius. BVŽ 1998: Botanikos vardų žodynas. Sudarė R. Jankevičienė, Vilnius. DŽ 1954: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius. DŽ 1972: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius. DŽ 1993: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius. DŽ 2000: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius. E. Fraenkel 1955–1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch, Göttingen. G ir TTR 1920: Žemaitis Z. Geometrijos ir trigonometrijos terminų rinkinelis, Kaunas. GK: Rodný jazyk (časopis). J. Le Goff VV 2003: Le Goff J. Viduramžių vaizduotė. Vertė. D. Bučiūtė, redagavo D. Linčiuvienė, Vilnius. KL 1933: Kamantauskas Vikt. Kalbėkime lietuviškai, Kaunas. KP 1939: Kalbos patarėjas. Paruošė L. Dambrauskas, redagavo A. Salys ir Pr. Skardžius, Kaunas. KPP 1976: Kalbos praktikos patarimai. Sudarė A. Pupkis, Vilnius. KPP 1985: Kalbos praktikos patarimai. Sudarė A. Pupkis, Vilnius. LeL ieŽ 1919: Lenkų ir lietuvių kalbų žodynas. Surengė A. Lalis, Vilnius. L ir M: Literatura a umění (týdeník). LKRŽ 1948: Lietuvių kalbos rašybos žodynas. Redagavo K. Gasparavičius, N. Grigas, J. Lazauskas, K. Ulvydas, A. Žirgulys, Kaunas. LKŽ I₁ 1941: Lietuvių kalbos žodynas 1, Kaunas. LKŽ I₂ 1968: Lietuvių kalbos žodynas 1, Vilnius. LKŽ II₁ 1947: Lietuvių kalbos žodynas 2, Kaunas. LKŽ II₂ 1969: Lietuvių kalbos žodynas 2, Vilnius. LKŽ IV 1957: Lietuvių kalbos žodynas 4, Vilnius. 146 LKŽ VII 1966: Lietuvių kalbos žodynas 7, Vilnius. LKŽ X 1976: Lietuvių kalbos žodynas 10, Vilnius. Mair R I 1987: Maironis. Raštai 1, Vilnius. Just. Marc DP.PKJ 1976: Marcinkevičius Just. Dvidešimtas pavasaris. Pušis, kuri juokėsi, Vilnius. MeteorŽ 1975: Mikalajūnas M. Rusų–lietuvių kalbų meteorologijos terminų žodynas, Vilnius. MokslL: Vědecká Litva (noviny). NŽA: Nový krb – Aidai (časopis). V. Piet RR 1973: Pietaris V. Rinktiniai raštai, Vilnius. PolŽ 1984: Rusų–lietuvių kalbų politechnikos žodynas. Sudarė G. Daugėla, spec. red. J. Stanaitis, Vilnius. R 1747: Littauisch–Deutsches und Deutsch–Littauisches Lexikon....von Phillip Ruhig, Königsberg. J. Ratz Esch 1996: Ratzinger J. Eschatologija, Vilnius. RLKŽ II 1983: Rusų–lietuvių kalbų žodynas 2. Sudarė Ch. Lemchenas, Vilnius. RLKŽ IV 1985: Rusų–lietuvių kalbų žodynas 4. Sudarė J. Kardelytė, Ch. Lemchenas, A. Mankevičienė, Vilnius. RLŽ 1932: Baronas J. Rusų lietuvių žodynas, Kaunas. Sav su TV: Týden s TV (týdeník). SD 1620: Senasis Konstantino Sirvydo žodynas [Fotografuotinis ~ 1620 m. defektuoto žodyno leidimas], 1997. SNŽŽ 1907: Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlis. Sudarė J. Šlapelis, Tilžė. StatŽ 2002: Statybos terminų žodynas. Mokslinis redaktorius A. Kudžys, Vilnius. ŠR 1998: Šventasis raštas, Vilnius. TechEnc I 2000: Technikos enciklopedija 1, Vilnius. Troyes Pers 2003: Chrétien de Troyes. Persevalis, arba pasakojimas apie Gralį. Vertė E. Pilkaitė, spec. red. J. Mikalkevičienė, Vilnius. TT 1992: Terminologijos taisymai. Parengė K. Gaivenis, A. Kaulakienė, St. Keinys, J. Klimavičius, Vilnius. A. Tvard TT 1963: Tvardovskis A. Tolių toliai. Vertė. V. Reimeris, Vilnius. TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas, Kaunas. TŽŽ 1951: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius. TŽŽ 1969: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius. TŽŽ 1985: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius. TŽŽ 2001: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius. Vd: Tvář (týdeník). A. Žmuidz P ir G 1961: Žmuidzinavičius A. Paletė ir gyvenimas, Vilnius. Jonas KLIMAVIČIUS Ústav litevského jazyka P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E-mail [email protected] Obdrženo 2005-11-02 147