Epo, lyrikos, dramos žanrų ir kitų klasifikacijos vienetų pavadinimai pirmuose lietuviškuose literatūros teorijos vadovėliuose

Asta MITKEVIČIENĖ Litevský jazykový institut NÁZVY ŽÁNRŮ EPOSE, LYRIKY, DRAMATU A DALŠÍCH KLASIFIKAČNÍCH JEDNOTEK V PRVNÍCH LITEVSKÝCH UČEBNICÍCH LITERÁRNÍ TEORIE 1. Úvodní poznámky Často slýcháme názor, že terminologie literární vědy je obzvlášť nelitevská. Bylo tomu tak vždy? Tento článek se zaměřuje na jednu z hlavních skupin literárněvědných termínů používaných v době formování současné terminologie tohoto oboru – na názvy žánrů eposu, lyriky, dramatu a dalších klasifikačních jednotek v prvních litevských učebnicích literární teorie. Článek se neomezuje pouze na původ termínů – pojednává také o jejich synonymii a věnuje pozornost několika dalším otázkám jejich užívání. Materiál byl shromážděn z K. Bizauskas Teorie písemnictví a literatury (d. 1, 1918) a třetího doplněného a opraveného vydání Teorie literatury1, z obou vydání M. Gustaitisovy Stylistiky (1923 a 1927), ze tří různých vydání učebnice J. Norkuse Teorie literatury (základní zákonitosti prózy a poezie) (1923, 1926, 1930), z Teorie poezie a prózy St. Čėsūnase (1925), z knihy J. Ambrazevičiuse Teorie literatury. Poetika (čtvrté vydání, 1938²) – tedy ze všech prvních specializovaných prací z teorie literatury vydaných v meziválečném období. Proč byly vybrány právě práce z teorie literatury? Jak uvádí J. Girdzijauskas, před učebnicí K. Bizauskase „byly teoretické úvahy o literatuře jen drobky“ (Girdzijauskas 1993: 115). Ačkoli v prvních dvou desetiletích 20. století se již utvořily základní pojmy a pojetí- 1 Druhé vydání učebnice K. Bizauskase vyšlo bez jakýchkoli oprav (opět pouze část I), zatímco čtvrté bylo, jak se uvádí v předmluvě, opraveno jen nepatrně; termíny zůstaly stejné. J. Jablonskis v roce 1920 recenzoval druhé vydání učebnice a ostře je kritizoval (Jablonskis 1933: 181–183). 2 Pirmieji leidimai – 1930, 1933, 1936 m. Ketvirtasis leidimas (1938 m.) pasirinktas todėl, kad tai paskutinis iki karo išleistas literatūros teorijos vadovėlis, atspindintis ketvirtojo dešimtmečio literatūrologijos terminų vartoseną. 81 ačkoli se utvářely nebo již byly utvořeny, systém pojmů (a s ním i samotných termínů) je nejlépe patrný právě v pracích o literární teorii³. Mimochodem, právě autoři uvedených učebnic literární teorie se jako první pokusili definovat termíny apysaka, novelė (Sprindytė 1996: 26; LLE 2001). Všechny učebnice se samozřejmě liší odbornou i jazykovou úrovní a rozsahem. Liší se také literárněvědným vzděláním svých autorů: K. Bizauskas studoval práva v Moskvě, M. Gustaitis vedle dalších studií na Západě studoval dějiny literatury a umění na univerzitě ve Fribourgu, J. Norkus absolvoval historický obor na Litevské univerzitě a J. Ambrazevičius studoval literaturu na Litevské univerzitě, kde později sám vyučoval, a také na univerzitě v Bonnu (LLE 2001; VLE III 2003, VII 2005; LE XX 1960). V době vydání byly učebnice také hodnoceny rozdílně. J. Jablonskis, jak již bylo řečeno, druhé vydání učebnice K. Bizauskase ostře kritizoval. Učebnici St. Čėsūna, připravenou podle práce D. Ovsiannika-Kulikovského, označila komise ministerstva školství pro posuzování učebních pomůcek a knih za nevhodnou školní učebnici (vhodnou však například pro učitele) (ŠD 1925: 1243); vyšla pouze jednou. Ve třetím desetiletí XX. století se ve školách pravděpodobně nejvíce používala učebnice učitele J. Norkuse (Misevičius 1930: 733). Pro dějiny literárněvědné terminologie je velmi důležitá Prakalba k vydání učebnice K. Bizauskase z roku 1922. Autor píše, že předložil literárněvědné termíny Terminologické komisi⁴, která „o nich jednala na celé řadě zasedání, ale dosud je definitivně nestanovila“⁵, a proto učebnici vydává „s přihlédnu- 3 Názvy žánrů eposu, lyriky, dramatu a dalších klasifikačních jednotek se užívaly například již v literárněhistorických pracích, které začaly vycházet koncem XIX. století. Protože však pojednávaly o dosud mladé litevské literatuře, mohl být počet termínů zkoumaných tematických skupin omezený. 4 O Bizauskasově pozornosti věnované terminologii svědčí jeho myšlenka, že „stanovení termínů není záležitostí jednoho zainteresovaného člověka nebo autora, nýbrž společnou záležitostí nás všech“ (Biz, 4). 5 Terminologická komise v roce 1921 pověřila J. Tumase sestavením malé komise pro literární termíny a navrhla, aby do ní byli přizváni L. Gira a V. Krėvė. Tato komise předložila hlavní komisi seznam literárněvědných termínů K. Bizauskase, o nichž se jednalo na sedmi zasedáních. Všech zasedání se účastnil J. Jablonskis, pěti z nich K. Būga. Většině zasedání předsedal A. Smetona a jejich tajemníkem byl A. Vireliūnas. Zasedání se často účastnili P. Mašiotas a A. Dambrauskas. K. Bizauskas se zúčastnil pouze jednoho zasedání. Terminologická komise bohužel neusnesla ani nezveřejnila rozhodnutí o literárněvědných termínech, na rozdíl od termínů právních, silničních, zeměpisných a dalších. 82 „se zřetelem k připomínkám Terminologické komise“ (Biz3 3). Za rady také zvláště děkuje K. Būgovi a J. Jablonskému. Na konci Stilistikos J. Gustaitise je zařazen seznam termínů (názvy žánrů jsou v něm zastoupeny jen několika málo položkami). Termíny jsou v učebnicích představovány velmi různě: definují se, rozebírají, popisují nebo pouze vypočítávají; ukazuje se, jak se mění pojmy označované termíny, i původ některých termínů. Například: „V dnešní době se baladami nazývají drobná epická díla, v jejichž obsahu je mnoho neobyčejného, fantastického <~>. Balada vznikla v jižní Francii, v Provence. Lidoví pěvci Provence, trubadúři, chodili od hradu k hradu a opěvovali rytířské činy. S tímto zpěvem byly spojeny tance, a proto se těmto písním začalo říkat balady (ballare – tančit). Přes Francii se balady dostaly do Anglie a Německa, kde se baladami začala nazývat epická díla fantastického obsahu“ (Biz3 154–155). Termíny se v učebnicích také klasifikují. V učebnici J. Ambrazevičiuse je zařazeno schéma literární teorie, z něhož je patrná hierarchie zahrnutých termínů. Žánr a další klasifikační termíny. Termín žánr se o něco častěji užívá pouze v učebnici J. Ambrazevičiuse (srov. žánr balady Am4 90, žánr poemy Am4 98, žánr románu Am4 102 atd.). Za žánry se však označují také druhy krásné literatury: epika, lyrika, drama (Am4 89). V učebnicích M. Gustaitise (1927) a J. Norkuse bylo zaznamenáno jen několik případů užití termínu žánr. Nejčastěji všichni autoři označují druh krásné literatury i žánr termínem druh, méně často – forma (např.: Biz3 145, Nor1 46, Nor2 50, Am4 98), podoba (např. Čes 50). Druhem se označuje také klasifikační pododdíl nižší než žánr, který se dnes často pojmenovává různě. V tradiční litevské literární vědě bývá tímto klasifikačním termínem často (žánrová) forma, (žánrový) typ, model (viz Zaborskaitė 1982, LTA 1982). Typy se označují například také druhy lyriky: lyrika zpovědní, lyrika filozofická apod. (viz Zaborskaitė 1982). Tento článek pojednává o názvech žánrů a žánrových forem, jakož i o názvech druhů epiky, lyriky a dramatu. Ve vybraných učebnicích se spolu s literaturou probírá také folklor, folklorní termíny však tento článek zvlášť nezkoumá (slouží pouze ke srovnání s literárněvědnými termíny) a nejsou zahrnuty do celkového počtu termínů. Na druhou stranu není vždy možné folklor oddělit, protože hranice mezi literárními a folklorními žánry není vždy jasná. Při shromažďování termínů pro tento článek se vycházelo především z Úvodu do literární vědy V. Zaborskaitė (1982) a z Literatury redigované V. Kubiliusem 83 teorijos apybraiža (1982), literatūrologijos terminų žodynais, taip pat tautosakos darbais. Šiame straipsnyje aptariami 276 epo, lyrikos, dramos rūšių, žanrų ir žanrinių formų pavadinimai, neskaitant variantų. Tie terminai sudaro 44 nevienodo ilgio sinonimų eilutes. 2. Epika, lyrika, drama Téměř všichni autoři užívají termíny epika6 Biz₃, 137, Gus₁ 4, Gus₂ 4, Nor₁ 43, Nor₂ 47, Nor₃ 60, Češ 49, Am₄ 71 (Biz₃ 64 je složený termín s variantou epos – poetický epos), lyrika Biz₃ 137, Gus₁ 4, Gus₂ 4, Nor₁ 55, Nor₃ 72, Am₄ 71 / lyrika Nor₂ 47, Češ 81, drama Biz₃ 138, Gus₁ 4, Gus₂ 4, Am₄ 71 k označení příslušných literárních druhů. Je však třeba poznamenat, že epika je v učebnicích nahrazována termínem epická poezie Biz₃ 137, Nor₁ 43 / epická poezie Nor₃ 60, Češ 49, Am₄ 94, lyrika – lyrická poezie Biz₃ 137, Nor₁ 72 / lyrická poezie Nor₂ 58 / lyrická poezie Nor₃ 22, Češ 7, lyrická poezie Biz₃ 165, Nor₁ 55, drama – dramatická poezie Biz₃ 138, Nor₁ 62 / dramatická poezie Nor₂ 64 nebo dramatická poezie Češ 57. Bylo zjištěno, že složené termíny upřednostňují zejména K. Bizauskas a J. Norkus. J. Ambrazevičiuse obvykle postačují termíny epika, lyrika, drama. Názvy epických, lyrických a dramatických děl se v učebnicích velmi různí. Vznikají poměrně dlouhé řady synonym, např.: lyrické dílo Biz₃ 137, Nor₁ 58, Nor₃ 75 / lyrické dílo Nor₂ 62 – lyrické dílo Biz₃ 165 – dílo lyriky Biz₃ 166 – lyrické umělecké dílo Biz₃ 167 – lyrické dílo Biz₃ 179, Nor₁ 56, Nor₃ 73, Am₄ 110 / lyrické dílo Nor₂ 60 – dílo lyrické poezie Češ 59. Tříslovná spojení by bylo možné považovat za dlouhé termínové formy. Nejvíce synonym se vyskytuje ve třetím vydání učebnice K. Bizauskase, zatímco J. Ambrazevičius se synonymii vyhnul – používá pouze lyrické dílo. Názvy epických a dramatických děl užívá synonymicky více autorů, např.: epické dílo Biz₃ 137, Gus₁ 57, Gus₂ 62, Nor₁ 43, Nor₂ 6 Dnes se ve významu vypravovací literatury užívá jak epika, tak epika (termín epika se zřejmě začal šířit v důsledku snahy označovat různé pojmy různými výrazy, srov. román – romanistika, novela – novelistika, humor – humoristika atd.). V nejnovějších vydáních (například VLE V 2004) se dává přednost kratšímu termínu. 7 Příklady synonym a variant jsou v článku řazeny chronologicky, aby byla změna termínů zřetelnější. 84 47, Nor₃ 61, Am₄ 98 – epické dílo Biz₃ 154, Am₄ 89 – epické dílo Nor₁ 43, Nor₂ 47, Nor₃ 61, Am₄ 89 – epické dílo Nor₁ 56 – epické dílo Nor₂ 59, Nor₃ 57, dramatické dílo Biz₁ 12, Biz₃ 25, Nor₁ 10, Nor₂ 10, Nor₃ 13, Am₄ 14 – dramatické dílo Biz₃ 137, Nor₁ 62, Nor₂ 64, Am₄ 111 – dramatické dílo (Gus₁ 231 / dramatické dílo Češ 57 – dramatické dílo Češ 57 – dramatické dílo Nor₃ 56, Am₄ 121 a dlouhá forma dílo dramatické poezie Am₄ 121 (jak je vidět, dlouhé formy má v oblibě nejedno autor). Menší epické dílo J. Norkus označuje termínem epická drobnůstka Nor₁ 52, Nor₂ 55, J. Ambrazevičius zavádí termín dílo epické prózy Am₄ 122. Takto bohatou synonymii způsobilo neustálené vyjadřování vedlejších členů a synonymní užívání výrazů dílo a práce. 3. Jednoslovné termíny Většinu (asi 71%) jednoslovných termínů (z 69 nalezených) v pojednávané tematické skupině tvoří termíny mezinárodní. Vynikají názvy dramatických (a divadelních) žánrů – nenajdeme ani jeden litevský termín. Tyto termíny se v téže podobě užívají i dnes, např.: drama Biz₃ 185, Gus₁ 210, Gus₂ 204, Nor₁ 63, Nor₂ 47, Nor₃ 58, Am₄ 116, farsas Biz₃ 198, Češ 57, Am₄ 122, feerija Biz₃ 198, Am₄ 122 (fejerija TŽŽe 2002, feerija VaitkTŽŽe 2003), komedija Biz₃ 185, Nor₁ 63, Nor₂ 66, Nor₃ 58, Češ 57, Am₄ 115, melodrama Biz₃ 198, Češ 58, Am₄ 122, misterija Biz₃ 198, Češ 75, Am₄ 122, pjesė Am₄ 122, tragedija Biz₃ 185, Nor₁ 63, Nor₂ 66, Nor₃ 58, Češ 57, Am₄ 115, vodevilis Biz₃ 198, Češ 57, Am₄ 122. Jako jediný se ustálil termín moralitetas Biz₃ 199 v jiné podobě – moralitė (srov. LTŽ 1962; Zaborskaitė 1982; TŽŽe 2002). Samostatně je třeba probrat termín drama, užívaný ve významu jednoho dramatického žánru. K. Bizau skas, J. Norkus a J. Ambrazevičius v textu odstraňují víceznačnost termínu drama tím, že pro označení jednoho dramatického žánru užívají výrazy drama v doslovném smyslu Biz₃ 185, Nor₁ 67, Nor₂ 70, drama (v doslovném smyslu) Nor₁ 66, Nor₂ 69 nebo drama (v užším smyslu) Am₄ 116 / drama v užším smyslu Am₄ 121 (J. Ambrazevičius je přesnější). Mimochodem, St. Češūnas užívá termín drama ještě v jednom významu – „tragédie“: „Často má termín d r a m a takový význam, totiž že neoznačuje jakékoli dramatické dílo, nýbrž pouze t r a g i c k é“ (Češ 57). Toto užití mohlo být způsobeno neterminologickými významy slov drama a tragédie (srov. DŽ₅ 2003 85 drama 3. přen. „velké neštěstí působící duševní utrpení“ a tragedija 2. přen. „velké neštěstí, otřesná událost“). Názvy žánrů a druhů děl epiky a lyriky mají rozmanitější původ8. Nepochybně jde převážně o mezinárodní termíny, např.: bukolika Biz3 156, ekloga Biz3 156 (eklogė LTŽ 1962, TŽŽe 2002, VaitkTŽŽe 2003, ekloga Zaborskaitė 1982), epigrama Biz3 178, Nor3 67, Češ 64, epinikijos Biz3 172, epitafija Biz3 179, epopėja Biz3 146, Nor3 71, Češ 51, Am4 96, eskizas Gus1 130, Gus2 137, feljetonas Gus1 177, Gus2 178, himnas Biz3 175, Gus1 62, Gus2 67, Nor2 64, Nor3 77, Češ 62, Am4 110, humoreska Biz3 164, jambai Biz3 178, Am4 111, kronika Biz3 102, Gus1 106, Gus2 115, Češ 68, Am4 27, memuarai Biz3 99, Gus1 113, Gus2 121, Nor1 36, Nor2 43, Nor3 50, Češ 68, Am4 27, nekrologas Biz3 106, Gus1 122, Gus2 129, novelė Biz3 145, Gus1 4, Gus2 4, Nor3 68, Am4 80, pamfletas Am4 110, paskvilis Biz3 177, pastoralė Am4 98, psalmė Biz3 175, Češ 62, romanas Biz1 12, Biz2 25, Gus1 4, Gus2 4, Nor1 5, Nor2 3, Nor3 3, Češ 6, Am4 7, romansas Biz1 61, Biz3 91 aj. Termín epopėja autoři užívají v různých významech – K. Bizauskas, St. Češūnas a J. Ambrazevičius jím označují (dlouhé) hrdinské básně, zatímco J. Norkus určitý román (například Cervantesova Don Kichotą). V učebnicích se užívají také mezinárodní termíny rondas Biz3 179, Gus1 236, Gus2 77, sonetas Biz1 62, Biz2 92, Gus1 65, Gus2 77, Češ 36, Am4 74, trioletas Biz3 179, Gus1 64, Gus2 73, Am4 74. Autoři tyto pojmy nepopisují jednotně; například K. Bizauskas sonetą, trioletą, rondą, St. Češūnas sonetą popisuje jako určitý druh básní („Velké množství lyrických básní má zvláštní názvy nikoli podle vnitřního obsahu, nýbrž podle vlastností versifikace“ (Biz3 179)), zatímco M. Gustaitis o nich jednoduše hovoří jako o určitých druzích rýmování. J. Ambrazevičius užívání těchto termínů vysvětluje nejjasněji: „Některé struktury slok se užívají častěji a mají určitá jména. Těmito jmény se označují také 8 Názvy žánrů a žánrových forem epiky a lyriky se probírají společně, protože není vždy snadné je přesně zařadit k jednomu či druhému druhu literatury, např. baladė; navíc jsou některé žánry v pojednávaných učebnicích, např. idilė, řazeny k epice, zatímco dnes se obvykle považují za žánr lyriky (viz Zaborskaitė 1982: 155). 9 Článek pojednává také o termínech označujících žánry spojené s paraliterární oblastí, takzvanou literaturou faktu (termíny z LTA 1982: 265; Zaborskaitė 1982: 173). 86 „celé básně složené z takových strof“ (Am4 74). Za název určité básnické formy považují K. Bizauskas a J. Ambrazevičius také termín oktava Biz3 179, Am4, 74, zatímco J. Ambrazevičius uvádí tercinas Am4 / tercina Am4 74 (prosadila se podoba tercina); dnes se obvykle chápou jako označení určitých strof (srov. LTŽ 1998). Je třeba upozornit, že K. Bizauskas i M. Gustaitis užívají podobu rondą – skloňovanou variantu termínu (dnes rondo), ačkoli kapitola o rondo v prvním vydání učebnice posledně jmenovaného autora nese název rondeau Gus1 236 (nelitevská podoba je rovněž zahrnuta do seznamu termínů uvedeného vydání). K. Bizauskas řadí k epickým formám termíny arabeska (-as?) Biz3 164 (dnes „určitý způsob zobrazování“ (ЛЭТП 2001: 49)), siluetas Biz3 164 (?), ty však nevysvětluje (pouze je vyjmenovává). V učebnici St. Čėšunase je užit termín cona (forma milostné lyriky) Čėš 63. Možná jde o kanconu? Podoby mezinárodních termínů užívaných v učebnicích ještě nejsou zcela ustálené – existují varianty, např.: autobiografija Biz3 99 / autobiografija Gus1 121, Gus2 129, Nor1 36, Nor2 44, Nor3 51, Čėš 68, Am4 28, baladė Biz3 145, Nor3 65, Am4 90 / balada Nor1 46, Nor2 50, Čėš 50, bijografija Biz1 64, Biz3 99 / biografija Gus1 106, Gus2 115, Nor1 36, Nor2 43, Nor3 50, Čėš 68, Am4 27, elegija Biz3 171, Nor1 58, Nor2 61, Nor3 75, Am4 109 / elegija Čėš 63, idilė Biz1 145, Am4 98 / idilija Nor2 50, Čėš 50, odė Biz3 171, Nor1 75, Am4 109 / oda Nor1 58, Nor2 61, Čėš 62, poema Biz1 12, Biz3 25, Gus1 62, Gus2 56, Nor1 46, Nor2 50, Nor3 62, Čėš 6, Am4 79 / poema Gus1 88, satira Biz3 171, Nor2 61 / satyra Nor1 58, Nor3 75, Am4 109 aj. (o variantách podrobněji viz Mitkevičienė 2004). Zajímavější varianty jsou analai Biz3 102 / annatai Gus1 106, Gus2 115. Vedle zmíněné poemos / poeṁos užívá M. Gustaitis hybridní podobu poemėlė Gus2 72 nebo poemėlė Gus1 235, jehož zdrobňující význam je ještě zesílen přídavným jménem smulkesnė.“ Litevských názvů žánrů a druhů literárních děl je přibližně dvaapůlkrát méně. Jde o apybraiža Čėš 56, apysaka Biz1 12, Biz3 25, Gus1 4, Gus2 4, Nor1 5, Nor2 3, Nor3 3, Čėš 6, Am4 7, apsakymas Biz3 145, Nor1 54, Nor2 58, Čėš 5, Am4 104, atsiminimai Biz1 64, Biz3 103, Nor1 36, Nor2 43, Nor3 50, Čėš 68, dienynas Gus1 120, dienoraštis Biz3 102, Gus2 128, Am4 27, eilėraštis Biz1 93, Gus1 48, Gus2 51, Nor1 8, Nor2 6, Nor3 10, Čėš 59, Am4 7, gyvenimai Gus1 122, Gus2 130 „hagiografické dílo (životy svatých)“, išpažintis Biz3 106, Gus1 121, Gus2 129, kelionraštis Gus1 100, 87 Gus2 110 (zřejmě vytvořeno analogicky podle deníku, kroniky), metraštis Biz1, 64, Biz3 99, Gus1 106, Gus2 115, Nor1 36, Nor2 43, Nor3 50, Češ 54, Am4 27, pasakėčia Biz3 20, Gus1 60, Gus2 65, Nor1 18, Nor2 21, Nor3 29, Češ 24, Am4 11, pasakojimas Am4 100, paveikslas Nor1 54, Nor2 58, užrašai Biz3 99, Gus1 106, Gus2 115, Nor1 36, Nor2 43, Nor3 53, Am4 27, vaizdelis Biz3 164, Am4 9 aj. Všechny uvedené litevské termíny jsou odvozeniny (terminologizovaná slova (například gyvenimai) nebo nově vytvořená výrazy pro označení literárněvědných pojmů). Vedle dnes běžných termínů se užívají také litevské zdrobněliny, např.: apysakaitė Am4 81, apsakymėlis Biz3 164, Nor1 54, Nor2 58, Nor3 68, metraštėlis Nor2 74. Termín metraštėlis se vyskytuje pouze ve druhém vydání učebnice J. Norkuse (není jasné, proč byla zvolena zdrobnělina). Ve třetím vydání je na témže místě metraštis Nor3 82. Termín apysakaitė užívá pouze J. Ambrazevičius. Takto označuje Šatrijos Raganinu knihu Vincą Stonį (kniha o 146 stranách). K. Biz auskas neztotožňuje apsakymo ir apsakymėlio (posledně jmenovaný uvádí spolu s takovými „epickými formami“, jako jsou vaizdeliai, humoreskos aj.), zatímco J. Norkus uvádí tyto termíny vedle sebe, přičemž přednost přece jen dává apsakymui10 (ve vydání z roku 1930 se termín apsakymas už k označení určitého žánru nepoužívá). Mimochodem je třeba zmínit, že s rozvojem žánrů litevské epické prózy (druhá polovina 19. století) se malá a středně velká prozaická díla označovala velmi rozmanitě (většinou litevsky!), např.: vaizdelis, pasaka, nusidavimas, paveikslas, apsakymėlis, viešinys, apysakutė, apysakaitė, apysaka, istorija a podobně (Sprindytė 1996: 24–25). Jak uvádí J. Sprindytė, žánrovým podtitulkům lze důvěřovat teprve od padesátých let 20. století (Sprindytė 1996: 15), ačkoli i později se novely označovaly také jako romány a povídky jako novely. Autoři zkoumaných učebnic vycházejí z podtitulků děl; například román V. Pietarise Algimantas označují termínem apysaka M. Gustaitis, J. Norkus a J. Ambrazevičius, tedy všichni autoři, kteří dílo zmínili, protože právě s tímto podtitulem bylo vydáno. Jen posledně jmenovaný dodává poznámku, že autoři toto i další díla nazývají novely… 10 Zajímavé je, že apsakymu ir apsakymėliu Nor3 35, Nor2 42, Nor3 50. J. Norkus označuje Palangos Juzę (možná tak není označen žánr díla, nýbrž jeho druh – vyprávěcí dílo, tedy termín je užit v jiném významu). Apsakymėlis, jak uvádí A. Zalatorius, „byl dlouhou dobu dokonce populárnější než a p s a k y m a s, ale později začal a p s a k y m a s postupně vytlačovat a p s a k y m ė l i s“ (Zalatorius 1971: 19). 88 …komi, ačkoli například Algimantas se více podobá románu (Am4 103). O tom, že se nerozlišovalo, svědčí skutečnost, že M. Gustaitis uvádí společný příklad novely a povídky (Žemaitės Kalėdos). Podle údajů A. Zalatoria převládal ve třetím a čtvrtém desetiletí 20. století termín novelė, nikoli apsakymas11 (Zalatorius 1980: 7–8). V učebnicích zkoumaného období je rovněž patrný plynulý přechod k novelės. K. Bizau­skas označuje termíny novelė a apsakymas různé pojmy a uvádí jejich definice: „Vyprávěcí dílo malého rozsahu se nazývá a p o v í d k a. Povídka obvykle líčí jednu příhodu, podává charakteristiku zpravidla jedné osoby, nesnaží se zobrazit život v jeho úplnosti; je to jakoby epizoda, okamžik vyňatý ze života postav. N o v e l a má k románu podobný vztah jako balada k romantické poémě. Je to drobná umělecká povídka o nějaké jednotlivé příhodě, obvykle založená na skutečnosti, ale nevyčerpávající podrobnosti charakteristiky“ (Biz3, 164). J. Norkus v prvních dvou vydáních své učebnice užívá pro označení určitých kratších vyprávěcích děl termín apsakymas (uvádí také termíny apsakymėlis, paveikslas a zmiňuje, že druhý z nich se užívá jen někdy). V učebnici z roku 1930 je na rozdíl od předchozích vydání charakterizována již pouze novela, přičemž je zde zároveň zmíněn termín apsakymėlis. J. Ambrazevičius rovněž pojednává pouze o novele, ale poznamenává, že „vedle novely existují drobná epická díla, nazývaná také jinak: apysakaitė, apsakymas, vaizdelis“ (Am4 104). Z materiálů uvedených v učebnicích je obtížné vyvozovat, jaký je vztah mezi názvy žánrů prozaických děl (například které termíny jsou synonymní a které nikoli). Samostatně je třeba pojednat o termínu eilėraštis, protože ne všude označuje (krátké) veršované dílo. K. Biz auskas užívá tento termín od třetího vydání učebnice a označuje jím veršovanou řeč, verše („Veršovanou řečí nazýváme metricky uspořádaný jazyk rozdělený do rytmických celků, které se podobají hudebním taktům“ (Biz3 80)), ačkoli občas jím označuje také verše (srov. mišros eilės Biz3 85, baltosios eilės Biz3 91) (v prvním vydání se naopak… 11 Jak uvádí A. Zalatorius, „žádná významnější sbírka litevské drobné prózy, která vyšla ve třetím a čtvrtém desetiletí 20. století, neměla podtitul ‚povídky‘, ale velmi mnoho knih sami autoři označovali jako ‚novely‘“ (Zalatorius 1980: 7). 89 tak verše Biz1 13). V učebnicích J. Norkuse a St. Čėšūnase se rovněž objevuje toto užití slova báseň Nor1 39, Nor2 6, Čės 6, ale vyskytuje se v nich také výraz verše Nor1 39, Nor3 6, Čės 30 (někdy je těžké rozlišit, co se tímto termínem v konkrétním případě označuje). M. Gustaitis pro tento význam nejčastěji používá termín verše Gus1 40, Gus2 39. J. Ambrazevičius tvrdí, že „vnější formou lyriky je nejčastěji báseň“ (Am4 107). Je třeba zdůraznit, že K. Biz auskas ve vydání učebnice z roku 1918 nazývá bajky sakmėmis¹²: „Výjimku snad tvoří pouze báje, v nichž se často objevují mravní ponaučení, obvykle umístěná na konci bájí, a právě v nich spočívá myšlenka bájí“ (Biz1 9). Téhož roku 1918 vyšel Margalisův překladový soubor 62 sakmi, ačkoli sakmė ve významu „vyprávěcí folklorní útvar“ je podle údajů LKŽe již zařazeno do litevsko-anglického slovníku sestaveného A. Lalisem v roce 1915 a vydaného v Chicagu; v tomto významu je užíval J. Šliūpas. Jak známo, bajkám se až do 20. století říkalo pasakomis (tento termín se rovněž objevuje v názvech tehdy vydávaných sbírek bajek; příkladem je sbírka sestavená L. Rėzou Aisopas, arba pasakos)¹³. Tak se jim říkalo i v první polovině 20. století (například v díle S. Čiurlionienė z roku 1913 Iš mūsų literatūros (s. 35) aj.). Jak je vidět, K. Biz auskas se snažil označovat pojmy „pohádka“ a „bajka“ odlišně, a proto byl patrně zvolen termín sakmė (v žádné z analyzovaných učebnic se termín sakmė ve významu „vyprávěcí folklorní útvar“ nevyskytuje). Ve vydání učebnice K. Bizauska z roku 1922 se již v téže větě užívá pasakėčios. Termín pasakėčia lze nalézt ve druhém vydání učebnice P. Klimo Skaitymai lietuvių kalbos pamokoms, které vyšlo v roce 1918 (?), a prosadil jej J. Jablonskis (v roce 1920 vyšel soubor Rygiškių Jonase Pasakėčios: Rinkinėlis kalbos mokslui). Názvy folklorních žánrů a druhů děl jsou na rozdíl od literárních převážně litevské, například: burtažodžiai Am4 94, daina Biz1 46, Biz2 93, Gus1 46, Gus2 47, Nor1 5, Nor2 3, Nor3 61, Čės 8, Am4 8, dainelė Biz3 51, Nor1 8, Nor2 6, Nor3 10, giesmė Biz1 62, Biz2 93, Am4 96, mįslė Biz3 144, Gus1 10, Gus2 11, Nor1 19, Nor2 21, Nor3 29, Am4 45, rauda Biz1 48, Biz2 73, Gus1 45, Gus2 ¹² Tento význam není v LKŽe zaznamenán. ¹³ Termín pasaka označoval v 19. století vyprávěcí (fabulační) dílo obecně (Zalatorius 1971: 39). 90 45, Nor₁ 57, Nor₂ 60, Nor₃ 73, Češ 62, Am₄ 108, podání Biz₃ 164, Am₄ 94, pohádka Biz₁ 42, Biz₃ 64, Gus₁ 4, Gus₂ 4, Nor₁ 7, Nor₂ 49, Nor₃ 10, Češ 50, Am₄ 7, přísloví Biz₃ 118, Gus₁ 5, Gus₂ 6, Nor₁ 44, Nor₂ 21, Am₄ 45, pranostiky Gus₁ 149, Gus₂ 154, Nor₁ 44, Nor₂ 48, Češ 46, sutartinė Nor₁ 57, Nor₂ 60, Nor₃ 73 atd. Z mezinárodních termínů náležejících k probírané tematické skupině je jen několik málo, např.: legenda Biz₃ 144, Gus₁ 19, Gus₂ 19, Nor₁ 32, Nor₂ 37, Nor₃ 6, Am₄ 94, mýtus Biz₃ 139, Nor₃ 68, Am₄ 91 / mytas Nor₁ 44. Z ruštiny byl převzat název žánru ruského folkloru bylina Biz₃ 142. 4. Dvouslovné termíny Jednoslovné termíny jsou základními členy označení druhů, a proto jsou základní členy víceslovných termínů zkoumané tematické skupiny rovněž převážně mezinárodní (asi 77% všech víceslovných termínů)14. Různé literární žánry se často klasifikují podle stejných znaků. Zdroje základních členů termínů označujících odlišné pojmy se proto často shodují nebo jsou podobné. Termíny s vedlejším členem cizího původu.15 Termíny s vedlejším členem cizího původu tvoří asi 57,3% všech dvouslovných termínů. Vedlejšími členy dvouslovných termínů bývají nejčastěji přídavná jména s příponou -inis (asi 57% termínů), např.: antické drama Češ 57, dobrodružný román Am₄ 102, didaktická óda Biz₃ 173, didaktická bajka Biz₃ 158, emocionální lyrika Am₄ 106, fantastický cestopis Gus₁ 100, Gus₂ 110, fantastický román Nor₃ 71, Am₄ 102, filozofická óda Biz₃ 173, hrdinská poema Biz₃ 147, hrdinský epos Biz₃ 139, individuální píseň Am₄ 109, individuální lyrika Am₄ 108, individuální poema Češ 52, individuální epos Am₄ 90, historická povídka Gus₁ 142, Gus₂ 148, Nor₁ 54, Nor₂ 58, Češ 50, historická kronika Nor₃ 59, historická poema Biz₃ 153, historický epos Biz₃ 139, Nor₁ 45, Nor₂ 48, Nor₃ 44, Am₄ 93, historická skica Biz₃ 105, historický 14 V tomto článku se víceslovné termíny třídí pouze podle původu vedlejších (nikoli všech) členů. Jestliže se totiž druhový pojem pojmenovává z určitého hlediska (např. psychologičnosti), není původ rodového termínu (který často vystupuje jako základní člen) důležitý – druhový člen je v každém případě stejný (např. psychologická povídka, psychologický román). 15 Slova nebo termíny cizího původu – staré výpůjčky, internacionalismy, hybridy. 91 román Biz₃ 44, Nor₁ 54, Nor₂ 58, Nor₃ 70, Čes 50, Am₄ 102, klasická komedie Biz₃ 194, Am₄ 120, klasická oda Biz₃ 172 / klasická óda Biz₃ 174, klasická poema Biz₃ 145, klasická tragédie Biz₃ 187, Am₄ 117, klasický epos Biz₃ 145, mýtický epos Biz₃ 138, morální povídka Gus₁ 142, Gus₂ 148, naturální oda Biz₃ 172, vlastenecké básně Am₄ 106, politický román Nor₃ 70, psychologická povídka Gus₁ 142, Gus₂ 148, psychologický román Am₄ 102, pseudoklasické drama Čes 57, pseudoklasická idyla Biz₃ 156, pseudoklasická komedie Biz₃ 195, pseudoklasická lyrika Biz₃ 166, pseudoklasická óda Biz₃ 172, pseudoklasická poema Biz₃ 145, Nor₂ 53 (a varianta pseudoklasická poema Nor₁ 50, Nor₃ 65), pseudoklasická tragédie Biz₃ 190, pseudoklasický epos Biz₃ 145, realistická tragédie Am₄ 118, reflexivní lyrika Am₄ 106, náboženská lyrika Čes 62, náboženská óda Biz₃ 175, náboženské básně Am₄ 106, rytířský román Biz₃ 162, romantická poema Biz₃ 146, morální satira Čes 64¹⁶, politická satira Čes 64, satirická lyrika Čes 64, sentimentální povídka Gus₁ 142, Gus₂ 148 atd. Několik termínů je utvořeno se členy literatūrinis, epinis, lyrinis, např.: literární píseň Am₄ 163, literární pohádka Am₄ 103, epická poema Gus₁ 74, Nor₁ 54, Nor₂ 57, Nor₃ 61, lyrická poema Biz₃ 153, Am₄ 97, lyrické básně Biz₃ 179, Nor₁ 56. Skupinu termínů s vedlejším členem cizího původu by bylo možné rozšířit o termíny, jejichž vedlejšími členy jsou přídavná jména počeštěná s příponou -inis, např.: realistický cestopis Gus₁ 100, Gus₂ 110, sociální román Nor₃ 71, Am₄ 102. Další početnou skupinu dvouslovných termínů tvoří termíny, jejichž vedlejším členem je genitiv podstatného jména cizího původu (asi 25,5% termínů), např.: chrámový hymnus Gus₂ 53, chrámová píseň Biz₃ 144, charakterová komedie Am₄ 121, filozofická lyrika Čes 62, řecká komedie Am₄ 120¹⁷, řecká óda Biz₃ 172, řecká tragédie Biz₃ 188, Nor₁ 64, Nor₂ 66, Nor₃ 58, Am₄ 117, epos hrdinů Am₄ 93, intriková komedie Am₄ 121, historická povídka Gus₁ 142, Gus₂ 148, historický epos Am₄ 90, historický román Biz₃ 163, Gus₁ 142, Gus₂ 148, křesťanská píseň Biz₃ 175, literární epos 16Opačné pořadí členů není jinak obvyklé. 17 V tomto a několika dalších případech (viz níže) je třeba složená označení utvořená od názvů národů považovat za termíny, nikoli za nomenklaturní označení, protože neoznačují jakýkoli jev literatury daného národa, nýbrž určitý historický typ žánru. 92 Biz₃, Nor₁ 43, Nor₂ 47, literární lyrika Biz₃ 167, Nor₂ 58, Nor₂ 74 / literární lyrika Nor₂ 6118, lyrika patriotismu Čes 62, óda pseudoklasiků Biz₃ 175, lyrika náboženství Čes 62, rytířský román Nor₃ 70, Čes 53, Am₄ 102, římská idyla Biz₃ 156, satirický epigram Gus₁ 65, satirická lyrika Čes IV 64, satirický román Biz₃ 163, ačkoli ne všude (např.: lyrika patriotismu, lyrika náboženství, satirický román aj.) je tento genitiv vhodný. Není jasné, zda je vedlejší člen termínu dramatické kroniky Čes 57 genitivem, či nominativem („Z hlediska Turína se dramatická díla dělí na historická (k nimž patří i takzvané „dramatické kroniky“) <...>). Do této skupiny lze jen podmíněně zařadit eponymní termín Shakespearova tragédie Nor₃ 58 („Světová literatura zná tři významné druhy tragédie: starořeckou, francouzskou klasickou tragédii (17. století) a Shakespearovu tragédii“ (Nor₃ 58)). Složené dvouslovné termíny jsou méně často tvořeny hybridním přídavným jménem s příponou -iškas, např.: humoristický román Čes 54, lyrická písnička Am₄ 99, poetická biografie Biz₃ 159, poetický epos Biz₃ 64, rytířský román Biz₃ 162, romantická poema Gus₂ 231, Gus₂ 75, satirická píseň Nor₁ 60, Nor₃ 76 / satirická píseň Nor₂ 63, satirická bajka Nor₂ 63 / satirická bajka Nor₃ 76, satirický román Am₄ 102, subjektivní poema Nor₃ 65, celkově však zřídka – mezinárodní přídavné jméno nebo hybridní příčestí, např.: dramatizovaná pohádka Am₄ 122, dramatizovaná poema Am₄ 122, lyrický epos Čes 56, subjektivní poema Nor₁ 50 / subjektivní poema Nor₂ 54. Zájmenné tvary se téměř neužívají (existuje pouze jeden termín se zájmenným vedlejším členem). Vyskytují se také varianty vedlejších členů, které jsou výsledkem odlišného počešťování termínů v různých obdobích. Takové varianty byly rozšířené ve dvacátých letech 20. století (viz Mitkevičienė 2004). Termíny s litevskými vedlejšími členy. Vedlejší člen tvoří nejčastěji (asi u 37% termínů) genitiv substantiva, např.: epos bytí Čes 50, román současnosti Biz₃ 163, epos umění Biz₃ 138, Nor₁ 43, Nor₂ 47, óda umění Biz₃ 172, bajka umění Biz₃ 157, román umění Biz₃ 163, přírodní lyrika Čes 62, óda slavnostních příležitostí Biz₃ 173, válečná píseň Čes 62, válečná lyrika Čes 62, epos hrdinů Čes 50, Am₄ 90, cestopis Biz₃ 112, Gus₁ 88, Gus₂ 99, Nor₁ 35, Nor₂ 42, Nor₃ 49 / cestopisy Biz₃ 18 Literární epos a literární lyrika jsou druhové termíny náležející do téže úrovně jako folklorní epos, folklorní lyrika. 93 113, cestovní román Nor3 70, lidový epos Biz3 138, Nor1 43, Nor2 74, lidová lyrika Biz3 167, Nor1 56, Nor3 72, Am4 108 / lidová lyrika Nor2 59, milostné básně Češ 63, milostná lyrika Češ 63, měšťanské drama Biz3 197, měšťanské drama Am4 121, epos nehrdinských postav Češ 50, dobrodružný román Češ 55, Nor3 70, Am4 102, óda úcty Biz3 173, komedie mravů Am4 121, rodinný román Biz3 197, Nor3 71, Am4 102, folklorní epos Am4 90, folklorní lyrika Am4 108, společenský román Biz3 163, Gus1 142, Gus2 148, jen o něco méně častá jsou adjektiva s příponou -inis (asi 30%), např.: životní povídka Češ 50, životní román Češ 50, umělá óda Biz3 172, veršovaný epos Am4 90, citová lyrika Am4 106, hrdinská poema Am4 95, hrdinský epos Biz3 139, neveršovaný epos Am4 90, pastýřská idyla Biz3 156, psaná lyrika Am4 108, psaná novela Nor3 68, psaný epos Am4 90, vyprávěný epos Biz3 138, společenská satira Češ 64, sektářská óda Biz3 172, rodinný román Biz3 163, rodinný román Biz3 163, národní hymnus Biz3 175, rytmická píseň Biz3 144, společenské básně Am4 106, společenská povídka Gus1 142, Gus2 148, společenský román Nor3 71. Ani zde není genitiv substantiva v některých případech, například v termínech óda umění, óda úcty, nejvhodnější volbou. Prostá přídavná jména (většinou zájmenná) rovněž vystupují jako vedlejší členy termínů, např.: lehká satira Biz3 177, nový román Češ 55, nová komedie Am4 121, nová óda Biz3 173, nová poema Biz3 153, Am4 97, nová tragédie Nor1 64, Nor2 66, vážná satira Biz3 177 / vážná satyra Am4 110, stará poema Nor2 53. Existuje několik termínů, jejichž vedlejším členem je litevské přídavné jméno s příponou -ingas. Zdá se, že termíny s takovými přídavnými jmény má nejraději M. Gustaitis, např.: myšlenkový fejeton Gus1 177, Gus2 178, myšlenková monografie Gus1 130, Gus2 137, dobrodružná povídka Gus1 104 / dobrodružná povídka Gus2 113, dobrodružný román Gus1 104 / dobrodružný román Gus2 113; válečná píseň Češ 62. Jak zájmenná, tak nezájmenná příčestí jsou vedlejšími členy několika termínů, např.: popisný román Biz3 163, popisná poema Am4 98, neveršovaná lyrika Am4 107, výsměšná satyra Am4 110, poučný román Biz3 163 a poučný román Biz3 197, rozumová lyrika Am4 106, vyprávěcí lyrika Biz3 167, káravá poema Biz3 149, Nor1 50, Nor2 53, Nor3 65, Am4 95, veršovaná komedie Biz3 197. Z příkladů je patrné, že litevské vedlejší členy termínů jsou nejčastěji 94 Nejčastěji mají tvar s určitým členem (srov. termíny s cizím vedlejším členem). Jen jeden termín se (ostatně v téže učebnici) vyskytuje jak v určité, tak v neurčité podobě. Variování litevských vedlejších členů je poměrně vzácný jev. Termíny s jinými vedlejšími členy jsou pouze ojedinělé; například M. Gustaitis užívá termín apysaka–fantazija Gus2 148, který byl převzat z M. Vaitkova díla Tvano vydaného s takovým podtitulem. Literárněvědný termín liaudiška daina Gus1 53, Gus2 56, Am4 109 „píseň podobná lidové písni“ se liší od folkloristického termínu liaudies daina Biz1 35, Biz3 54, Gus1 4, Gus2 4, Nor1 20, Nor2 12, Nor3 21, Češ 5, Am4 38. Pro tento účel je zde vhodně zvoleno přídavné jméno s příponou -iškas. Příklady ukazují případy synonymie vedlejších členů termínů (k synonymii viz dále; samotné termíny synonymní nejsou), např.: būtinė apysaka – būties epas, didaktinė pasakėčia – pamokomasis romanas, filosofinė odė – filosofijos lyrika, lyrinė poema – lyringasis epas, patriotizmo lyrika – patriotiniai eilėraščiai, sakytinis epas – sakomoji lyrika atd. Podobná výrazová nejednotnost se vyskytuje jak v téže učebnici, tak v různých publikacích. Bohužel se ne vždy postupuje k lepšímu. 5. Ostatní složené termíny Termíny s litevskými a cizími vedlejšími členy. Vedlejší členy tohoto typu termínů jsou obvykle vyjádřeny genitivem podstatného jména a přídavným jménem (nejčastěji s příponou -inis), např.: fantastinis kelionių aprašymas Gus1 88, Gus2 99, liaudies epinė poema Nor3 63, liaudies herojinė poema Biz3 145, liaudies istorinis epas Biz3 143, tautos herojinis epas Am4 95; realusis kelionių aprašymas Gus1 88, Gus2 99 a varianta realinis kelionių aprašymas Gus1 100, Gus2 110, sentimentalus šeimos romanas Češ 55; fantastiškų kelionių aprašymas Biz3 113, filosofinio pobūdžio lyrika Nor3 75; senovinė graikų drama Am4 115. U několika termínů jsou oba vedlejší členy shodné, např.: krikščioniškas tikybinis epas Biz3 144, naujoji klasikinė drama Češ 57, sekamoji klasikinė poema Biz3 145, zatímco u jednoho jsou členy řízené, například senovės graikų tragedija Nor3 58. Byl nalezen také jediný čtyřslovný termín istorinė naujųjų laikų poema Biz3 153 / naujųjų laikų istorinė poema Biz3 153. 95 Termíny s litevskými vedlejšími členy. Druh se označuje dvěma genitivy, např.: naujųjų laikų komedija Biz₃ 196, Am₄ 120, naujųjų laikų poema Biz₃ 152, Am₄ 95 / naujųjų laikų poema Biz₃ 153, naujųjų laikų tragedija Biz₃ 192, senųjų amžių poema Nor₃ 53, šių laikų idilė Biz₃ 156, dále také genitivem podstatného jména a přídavným jménem, např.: liaudies karžyginė poema Biz₃ 145, Nor₃ 46, Nor₃ 51, liaudies karžyginis epas Biz₃ 146, naujasis dailės epas Biz₃ 145, tautos karžyginis epas Am₄ 96, nebo dvěma přídavnými jmény, např.: seniausia karžyginė poema Am₄ 95 a seniausioji karžyginė poema Am₄ 96, senoji karžyginė poema Am₄ 96, naujoji tautinė drama Češ 57–58, nebo příčestím a přídavným jménem, například sekamoji karžyginė poema Nor₁ 49, Nor₂ 53, Nor₃ 65. Termíny s vedlejšími členy cizího původu. Termíny s vedlejšími členy cizího původu jsou nejvzácnější. Jeden jejich vedlejší člen je nejčastěji přídavné jméno s příponou -inis a druhý genitiv podstatného jména, např.: antik inė graikų komedija Am₄ 120, antikinė graikų tragedija Am₄ 117 / graikų antikinė tragedija Am₄ 117, klasikinė prancūzų komedija Am₄ 120, realistinė anglų tragedija Am₄ 117, prancūzų klasikinė tragedija Nor₃ 58 / klasikinė prancūzų tragedija Am₄ 117. Srov. také další termíny, např.: klasikinė herojinė poema Biz₃ 146, lyrinis epinis eilėraštis Nor₃ 66; sentimentalus idėjos romanas Češ 55. Vedlejší členy složených folkloristických termínů jsou většinou litevského původu (většina je vyjádřena genitivem podstatného jména), např.: buit ies daina Biz₃ 169, būties pasaka Am₄ 91, būsenos daina Biz₃ 168, garsų ir darbo dainos Nor₁ 57, Nor₂ 60, Nor₃ 73, gyvulių ir paukščių dainos Nor₁ 57, Nor₂ 60, Nor₃ 73, gyvulių pasaka Biz₃ 141, Am₄ 91, laidotuvių rauda Češ 63, našlaičių daina Nor₁ 57, Nor₂ 60, Nor₃ 73, papročių pasaka Biz₃ 141, tikėjimų ir papročių dainos Nor₁ 87, Nor₂ 60, Nor₃ 73, vaikų pasaka Am₄ 92, vestuvių daina Biz₃ 169, Nor₁ 20, Nor₂ 22, Nor₃ 32, Češ 62; aprašomoji pasaka Biz₃ 141, vestuvinė daina Nor₁ 57 atd. Slova cizího původu se jako vedlejší členy termínů vyskytují mnohem méně často (vedlejší členy jsou často totožné nebo příbuzné), např.: istorijos daina Biz₃ 99, istorinė daina Biz₃ 143, Nor₁ 45, Nor₂ 49, Nor₃ 61, Am₄ 93, mitinė daina Biz₃ 168, mitinė pasaka Biz₃ 140, Am₄ 91, mitų pasaka Am₄ 91¹⁹, saty rinė pasaka Biz₃ 141, satyros pasaka Am₄ 92 atd. 19 Dnes se místo termínů mitų pasaka a mitinė pasaka užívá termín sakmė. 96 Avšak litevský je zpravidla pouze jeden z vedlejších členů víceslovných termínů, např.: historická lidová píseň Nor1 71, Nor1 79, Nor3 87, lidová hrdinská píseň Nor3 62, lidová lyrická píseň Nor1 57, Nor3 74 / lidová lyrická píseň Nor2 61, poetická lidová píseň Nor1 45 / poetická lidová píseň Nor2 49, Nor3 62 atd. 6. Synonymie termínů Synonyma termínů v probírané skupině jsou z hlediska zdrojů několikerá. Některá se užívají u téhož autora v témže vydání učebnice, jiná se vyskytují pouze v různých vydáních učebnice, další pak v učebnicích různých autorů (ze stejného či jiného období). Synonymní termíny tedy dokládají neustálenost pojmenování epických, lyrických a dramatických druhů, žánrů a žánrových forem i jejich proměnlivost. Řady synonymních termínů se skládají ze dvou až devíti termínů. Nejčastější jsou dvojčlenné (52%) a trojčlenné (34%) řady synonym. Dvojčlenné řady synonym: a) synonymie jednoslovných termínů. Jednoslovných synonymních termínů je jen několik: litevské termíny deník Biz3 102, Gus2 128, Am4 27 a zápisník Gus1 120, mezinárodní termíny idyla neboli pastorála Am4 98 (dnes se již za synonyma nepovažují). Synonymie termínů zápisník a deník je výsledkem jazykového vývoje. Slovo zápisník ve významu „kniha záznamů denních činností a událostí“ užíval podle údajů LKŽe například J. Šlapelis v roce 1921 v Lietuvių–rusų kalbų žodyne. Taková proměna v užívání slov se odráží v literárněvědné terminologii, do níž tato slova vstoupila již jako termíny. O vztahu termínů tragédie a drama se již hovořilo v učebnici St. Čėsūna. b) synonymie složených termínů. Nejčastějším případem takových synonymních termínů je synonymní užití přídavného jména (zpravidla přídavného jména s příponou -inis) a genitivu podstatného jména, např.: historický román Biz3 44, Nor1 54, Nor2 58, Nor3 70, Čės 50, Am4 102 – román historie Biz3 163, Gus1 142, Gus2 148, historická novela Gus1 142, Gus2 148, Nor1 54, Nor2 58, Čės 50 – novela historie Gus1 142, Gus2 148, historický epos Biz3 139, Nor1 45, Nor2 48, Nor3 44, Am4 93 – epos historie Am4 90, náboženská lyrika Čės 62 – lyrika náboženství Čės 62, satirická lyrika Čės 64 – lyrika satiry Čės 64; satirický román Biz3 163 – satirický román Am4 102, válečná píseň Čės 62 – válečná píseň Čės 62. Několik řad synonym vzniká nahrazením přídavného jména ve vedlejším členu příbuzným přídavným jménem 97 (v průběhu času), např.: romantická poema Biz₃ 146 – romantická poema Gus₁ 231, Gus₂ 75, subjektivní poema Nor₁ 50 a varianta subjektivní poema Nor₂ 54 – subjektivistická poema Nor₃ 65. V učebnici J. Ambraz(e)vičiuse bylo nalezeno několik synonymních termínů, jejichž vedlejší členy mají odlišný původ – jeden je litevský, druhý cizí, např.: citová, emocionální lyrika Am₄ 106, uvažující, reflexivní lyrika Am₄ 106. Autor dává přednost litevštějším termínům. K. Bizauskas užívá synonymně názvy historických typů ódy s litevskými (nová, umělecká óda Biz₃ 172) i cizími (klasická neboli naturální óda Biz₃ 172) vedlejšími členy. Synonymie těchto termínových řad je specifická, neboť ačkoli nová – umělecká znamená „krásná, umělecká“ a klasická – naturální „neumělá, pravá“, nejde o synonyma, samotné termíny nová óda – umělecká óda, klasická óda – naturální óda (základním termínem je klasická óda) synonymy jsou, přesněji řečeno sémanticky nerovnocennými synonymy (pojem je pojmenován zdůrazněním různých rysů). Vztah synonymie není patrný z formy, nýbrž pouze z užívání. Synonymnost všech uvedených termínů je dána rozdílnými (synonymními či nesynonymními) vedlejšími členy. c) synonymie termínů s různým počtem členů. Byly nalezeny tyto příklady: popis cesty Biz₃ 112, Gus₁ 88, Gus₂ 99, Nor₁ 35, Nor₂ 42, Nor₃ 49 (a varianta popis cest Biz₃ 113) – cestopis Gus₁ 100, Gus₂ 110, komedie novověku Biz₃ 196, Am₄ 120 – nová komedie Am₄ 121, poema novověku Biz₃ 152, Am₄ 95 / poema novověku Biz₃ 153 – nová poema Biz₃ 153, Am₄ 97, poema starých věků Nor₂ 53 – stará poema Nor₂ 53, filozofická lyrika Češ 62 – lyrika filozofického charakteru Nor₃ 75. Trojslovné termíny (s výjimkou posledního) jsou uvedeny dříve v téže učebnici než dvojslovné, případně se užívají v dřívějších vydáních. Variantní termíny reálný popis cest Gus₁ 88, Gus₂ 99 a realistický popis cest Gus₁ 100, Gus₂ 110 (jejich vedlejší členy tvoří přídavná jména s různou mírou litevského přizpůsobení) mají synonymum realistický cestopis Gus₁ 100, Gus₂ 110. St. Čėsūnas užívá synonymně termíny nové klasické drama Češ 57 a pseudoklasické drama Češ 57. Trojčlenné synonymické řady: a) synonymie jednoslovných termínů. Většina jednoslovných synonymních termínů jsou lexikální synonyma. Synonymicky se užívají termíny atsi- 98 vzpomínky Biz, 64, Biz₃ 103, Nor₁ 36, Nor₂ 43, Nor₃ 50, Češ 58 – memoáry Biz₃ 99, Gus₁ 113, Gus₂ 121, Nor₁ 36, Nor₂ 43, Nor₃ 50, Češ 68, Am₄ 27 – zápisky Biz₃ 99, Gus₁ 106, Gus₂ 115, Nor₁ 36, Nor₂ 43, Nor₃ 53, Am₄ 27. V prvním vydání učebnice K. Bizauska se nachází pouze termín vzpomínky, který je ve třetím vydání jakoby odsunut do pozadí, neboť autor píše převážně memoáry (zpočátku se objevují výrazy zápisky nebo memoáry Biz₃ 99, memoáry, neboli zápisky Biz₃ 101). Vzpomínky jsou poprvé užity jako členy víceslovných termínů literární vzpomínky, divadelní vzpomínky Biz₃ 103. M. Gustaitis termín vzpomínky vůbec neužívá (ačkoli jako příklad uvádí díla, v jejichž názvech se toto slovo vyskytuje). V jeho učebnici se dává přednost termínu zápisky (zápisky nebo memoáry Gus₁ 113, Gus₂ 121), který se také obvykle užívá. J. Norkus v prvních vydáních poprvé uvádí synonyma zápisky, neboli memoáry Nor₁ 36, Nor₂ 43, ve třetím vydání pak vzpomínky, neboli memoáry (v obou případech se dává přednost litevskému termínu). Dále však v těchto případech užívá převážně termín vzpomínky. Mimochodem, recenzent druhého vydání autorovi vytýká, že bez vysvětlení nazývá zápisky vzpomínkami (Misevičius 1930: 735). Bylo zjištěno, že na jednom místě třetího vydání je rovněž užit termín zápisky. Zdá se, že termíny vzpomínky a memoáry považuje za synonyma St. Češūnas (jsou zapsány vedle sebe, oddělené čárkou). V učebnicích vydaných již po K. Bizauskovi se autoři snažili užívat litevské termíny. V práci J. Ambrazevičiuse je tomu však opět naopak – užívá se výraz memoáry, neboli zápisky Am₄ 27 nebo pouze memoáry. Lze tedy tvrdit, že termín vzpomínky si jen obtížně razil cestu (srov. memoárová literatura, memoárista). Další neméně zajímavou trojici termínů tvoří letopis Biz, 64, Biz₃ 99, Gus₁ 106, Gus₂ 115, Nor₁ 36, Nor₂ 43, Nor₃ 50, Češ 54, Am₄ 27 – kronika Biz₃ 102, Gus₁ 106, Gus₂ 115, Češ 68, Am₄ 27 – anály Biz₃ 102 / anály Gus₁ 106, Gus₂ 115. V prvním a třetím vydání učebnice K. Bizauska se užívá termín letopis, v třetím vydání jsou však navíc uvedena dvě označení téže skutečnosti – kronika a anály. M. Gustaitis také nejčastěji upřednostňuje termín letopisy, který je někdy nahrazen termínem kronika. Anály jsou užity snad pouze jednou. J. Norkus se synonymii vyhýbal – užívá se výhradně termín letopisy. Termíny letopisy a kronika lze nalézt v učebnici St. Češūnase, nejsou tam však nijak propojeny ani vysvětleny, takže je obtížné jejich vztah posoudit. J. Ambrazevičius, stejně jako K. Bizauskas, 99 užívá litevský termín letopisy, uvádí však, že se jim také říká kroniky. b) synonymie složených termínů. Nejčastějším případem synonymie složených termínů je synonymita vedlejších členů. Nezřídka se členy termínů tvořících trojčlenné řady, jimiž se tyto termíny liší, liší původem – jeden je litevské a druhý cizí slovo. Například K. Biz auskas a M. Gustaitis užívají termín společenský román Biz₃ 163, Gus₁ 142, Gus₂ 148, J. Norkus v vydání z roku 1930 píše společenský (sociální) román Nor₃ 71 (přednost se stále dává litevštějšímu termínu; pro označení druhu bylo místo genitivu podstatného jména zvoleno přídavné jméno s příponou -inis), zatímco J. Ambrazevičius ponechává termín, jehož vedlejší člen je vyjádřen pouze slovem cizího původu, sociální román Am₄ 102. Řadu synonym dobrodružný román Gus₁ 104 / dobrodružný román Gus₂ 113 – román dobrodružství Nor₃ 70, Češ 55, Am₄ 102 doplňuje román avanturistický Am₄ 102, který má synonymní (ale významově vzdálený) vedlejší člen cizího původu. Poslední termín užívá pouze J. Ambrazevičius a dává mu přednost před románem dobrodružství. Směřuje se tedy k internacionalizaci. Pro označení téhož pojmu užívá J. Ambrazevičius tři termíny – lidová píseň Gus₁ 53, Gus₂ 56, Am₄ 109 – individuální píseň Am₄ 109 – literární píseň Am₄ 163, jejichž slova ve funkci vedlejších členů nejsou synonymní. Termín literární lyrika Biz₃ 167, Nor₁ 58, Nor₃ 74 / literární lyrika Nor₂ 61, užívaný K. Bizauskasem a J. Norkusem, J. Ambrazevičius nahrazuje dvěma termíny – psaná neboli individuální lyrika Am₄ 108. V recenzi druhé učebnice J. Norkuse zmíněné výše byl předložen návrh nahradit člen literární: „V novém vydání bude muset autor změnit jen jednu nebo dvě maličkosti, totiž <...> termíny „literární (umělecký) epos“, „literární lyrika“ nahradit přesnějšími termíny: „individuální epos“, „individuální lyrika“ (Misevičius 1930: 733). Patrně proto, že se do teorie literární vědy tehdy zahrnoval také folklor, mohly být termíny literární lyrika a literární epos (viz dále) chápány nepřesně. Vedlejší členy několika termínů, jimiž se dané termíny liší, jsou litevská slova (nejsou však synonymy), např.: lidový epos Biz₃ 138, Nor₁ 43, Nor₂ 74 – ústní epos Biz₃ 138 – folklorní epos Am₄ 90, lidová lyrika Biz₃ 167, Nor₁ 56, Nor₃ 72, Am₄ 105 / lidová lyrika Nor₂ 59 – ústní lyrika Biz₃ 167 – folklorní lyrika Am₄ 108. K. Bizauskas dává přednost termínu 100 lidový epos, lidová lyrika a takto pojmenovává i příslušné oddíly. J. Ambrazevičius považuje za základní termín folklorní lyriku. Synonyma vyjádřená příbuznými slovy (gramatickými synonymy): román rytířského způsobu Biz3 162 – rytířský román Biz3 162 – román o rytířích Nor3 70, Čes 53, Am4 102; rodinný román Biz3 163 – rodinný román Biz3 163 – román o rodině Biz3 197, Nor, 71, Am4 102 jsou konečné členy. Tyto pojmy se synonymicky označují pouze v učebnici K. Bizauska; v pozdějších učebnicích se používá jen jeden termín (s genitivem). Za synonyma lze považovat měšťanské drama Biz3 197 – plačtivá komedie Biz3 197 – měšťanské drama Am4 121. K. Bizauskas vedle měšťanského dramatu uvádí zcela odlišný termín s výrazně hanlivým zabarvením plačtivá komedie a tvrdí, že takto se ve Francii označovala měšťanská dramata (Biz3 197). Poslední termín je tedy pouze historickým faktem. V učebnici J. Ambrazevičiuse se nachází pouze výraz měšťanské drama. c) synonymie termínů s různým počtem složek. Synonymicky se užívají názvy historických typů dramatických děl, např.: klasická komedie Biz3 194 – antická řecká komedie Am4 120 – řecká komedie Am4 120; pseudoklasická tragédie Biz3 190 – francouzská klasická tragédie Nor3 58 / klasická francouzská tragédie Am4 117 – klasická tragédie Am4 117, pseudoklasická komedie Biz3 195 – klasická francouzská komedie Am4 120 – klasická komedie Am4 120. Člen klasický se tedy užívá v různých významech: pro K. Bizauska je klasický antický (řecký), zatímco pro J. Ambrazevičiuse znamená klasicistní. Synonymem tříslovného termínu popis fantastických cest Biz3 113 – fantastický popis cest Gus1 88, Gus2 99 je dvouslovný termín fantastický cestopis Gus1 100, Gus2 110. Vícečlenné synonymické řady. Většinou jde o čtyřčlenné synonymické řady. Jednou z nich je epika literatury neboli umění Biz3 138, Nor1 43, Nor2 47 – písemná neboli individuální epika Am4 90. K. Bizauskas nejčastěji užívá termín epika umění (srov. dříve lyrika literatury). Kterému termínu dává přednost J. Norkus, lze těžko říci. J. Ambrazevičius, stejně jako v případě lyriky, užívá dva termíny – písemná neboli individuální epika. Další čtyřčlennou synonymickou řadu tvoří názvy historického typu ódy – umělá, sektářská neboli pseudoklasická óda Biz3 172 – óda pseudoklasiků Biz3 175 (nejčastěji se užívá pseudoklasická óda). Čtyřčlenné i pětičlenné 101 termíny se označují dva historické typy tragédie, např.: řecká tragédie Biz3 188, Nor1 64, Nor2 66, Nor3 58, Am4 117 – klasická tragédie Biz3 187 – antická řecká tragédie Am4 117 / řecká antická tragédie Am4 117 – starověká řecká tragédie Nor3 58; tragédie novověku Biz3 192 – nová tragédie Nor1 64, Nor2 66 – Shakespearova tragédie Nor3 58 – realistická anglická tragédie Am4 117 – realistická tragédie Am4 118. Jeden druh lidového eposu je označován dokonce sedmi termíny. Tři z nich užívá K. Bizauskas (hrdinský (heroický) epos Biz3 139, lidový hrdinský epos Biz3 146), čtyři pak J. Ambrazevičius (epos hrdinů Am4 90 – epos hrdinů Am4 93 – hrdinský epos národa Am4 95 – hrdinský epos národa Am4 96). Takto bohatou synonymii zapříčinilo synonymní užívání přívlastkových adjektiv a genitivu substantiv (domácího i cizího původu), jakož i souběžné užívání delších a kratších variant termínů a odlišných řídících členů tříslovných termínů. Ačkoli se pojmenování pojmu různí, v učebnicích převažují synonyma s domácím přívlastkem (hrdinský epos, epos hrdinů). Dnes se termínem heroický epos označuje například Homérova Odyssea a podobně. Autoři však k tomuto účelu (s výjimkou St. Čėšunase, který píše epos hrdinů Čėš 50) užívají jiné termíny. Je jich dokonce osm (spolu s termínem St. Čėšunase epos hrdinů devět), např.: lidová hrdinská poema Biz3 145, Nor1 46, Nor2 51 – lidová heroická poema Biz3 145 – epopej Biz3 146, Čėš 51, Am4 96 – heroická poema Biz3 147 – lidová epická poema Nor3 63 – nejstarší hrdinská poema Am4 95 / nejstarší hrdinská poema Am4 96 – hrdinská poema Am4 95 – stará hrdinská poema Am4 96. Bylo zjištěno, že K. Bizauskas na rozdíl od případu hrdinského eposu častěji užívá termín s přívlastkovým členem cizího původu heroická poema (nebo lidová heroická poema). Termín epopej byl do učebnic zařazen jako vedlejší pojmenování pojmu. 7. Závěry 1. Třetí vydání učebnice literární teorie K. Bizauskase vyšlo téhož roku, kdy byla v Kaunasu založena Litevská univerzita a začala se na ní vyučovat literatura. Potřeba litevských literárněvědných termínů tedy již byla opravdu velmi vysoká a termíny bylo třeba rychle vytvářet a zároveň rychle vybírat vhodné již užívané termíny (termíny existovaly, protože 102 již v 19. století byly publikovány články věnované literárním tématům, od roku 1890 se začaly vydávat dějiny litevské literatury atd.). Terminologická komise zde příliš nepomohla: K. Bizauskas se musel pouze řídit jejími připomínkami, nikoli převzít a užívat stanovené termíny. Ostatní autoři převzali z jeho učebnice mnoho termínů, jejichž užívané podoby však bohužel nejsou vždy lepší než K. Bizauskasovy. Výmluvná je skutečnost, že autory prvních knih o literární teorii byli právník, historik a duchovní, který studoval literaturu v zahraničí… Jediným literárním vědcem byl J. Ambrazevičius, absolvent litevské univerzity. 2. Většina názvů druhů, žánrů a dalších klasifikačních jednotek eposu, lyriky a dramatu v prvních litevských učebnicích literární teorie je cizího původu: bylo nalezeno téměř dvaapůlkrát více mezinárodních jednoslovných termínů než litevských; složené termíny smíšeného původu (litevské a cizí) tvoří více než polovinu všech složených termínů, termíny cizího původu více než dvě pětiny a čistě litevské pouze přibližně jednu šestnáctinu. Nízký počet složených termínů litevského původu je důsledkem převahy jednoslovných termínů cizího původu: jednoslovné termíny se stávají hlavními členy složených termínů. V dvouslovných termínech jsou slova cizího původu vedlejšími členy téměř jedenapůlkrát častěji než slova litevská; pouze trojslovné termíny s vedlejšími členy cizího původu jsou méně časté než termíny, jejichž vedlejšími členy jsou litevská slova. 3. Jednoslovné i složené termíny se vyznačují jevem poměrně běžným ve třetím desetiletí 20. století – variantností. Způsobila ji především nestejná míra počešťování mezinárodních termínů a slov cizího původu, které vystupují jako vedlejší členy termínů. Litevská adjektiva či participia fungující jako vedlejší členy termínů jsou téměř vždy zájmenná, cizího původu však bohužel jen velmi zřídka. To narušuje systémovost. 4. Vedlejší členy dvouslovných termínů jsou nejčastěji vyjádřeny adjektivy s příponou -inis. Takových termínů je přibližně jedenapůlkrát více než termínů s genitivem. Tyto dva strukturní typy dvouslovných termínů převažují stejně jako dnes. Termíny, jejichž vedlejšími členy jsou adjektiva s příponou -iškas, tvoří méně než desetinu všech dvouslovných termínů. 5. V souhrnu všech vydání učebnic literární teorie vzniká více synonymních řad, než kolik jich obsahuje jediné vydání (nejčastější jsou dvou- 103 (členky). Kromě toho, při postupné náhradě termínů synonymními výrazy se ne vždy postupovalo cestou vhodnějšího počešťování. Při srovnání počtu řad synonym v učebnici K. Bizauska z roku 1922 a v práci J. Ambrazevičiuse z roku 1938 je patrné, že jejich počet neklesl (J. Ambrazevičius se pouze vyhýbal variantám termínů a bylo u něj také méně odlišností ve vyjadřování vedlejších složek). 6. První litevské učebnice literární teorie dokládají některé důležité aspekty literárněvědné terminologie, například nejednotné užívání názvů žánrů epické prózy, užívání sakmės ve významu „pověsti“, neplynulý přechod od apsakymo k novelės, rozlišování termínů liaudiška daina ir liaudies daina, obtížnou cestu slova atsimini-mai do terminologie literární vědy aj. ŠALTINIAI Am4 – A m b r a z e v i č i u s J. Literatūros teorija. Poetika. Vidurinėms mokykloms, Kaunas, 1938. Biz1 – B i z a u s k a s K. Raštijos bei literatūros teorija 1, Kaunas, 1918. Biz3 – B i z a u s k a s K. Literatūros teorija. Vadovėlis aukštesniosioms mokykloms, Kaunas, 1922. Češ – Č e š ū n a s St. Poezijos ir prozos teorija. Vadovėlis vidurinėms mokykloms, Šiauliai, 1925. Gus1 – G u s t a i t i s M. Stilistika. Vadovėlis literatūros teorijai, Marijampolė, 1923. Gus2 – G u s t a i t i s M. Stilistika. Literatūros teorijos vadovėlis, Kaunas–Marijampolė, 1927. Nor1 – N o r k u s J. Literatūros teorija (pagrindiniai prozos ir poezijos dėsniai). Vidurinei mokyklai, Kaunas, 1923. Nor2 – N o r k u s J. Literatūros teorija (pagrindiniai prozos ir poezijos dėsniai) vidu-rinei mokyklai, Kaunas, 1926. Nor3 – N o r k u s J. Literatūros teorija. Pagrindiniai prozos ir poezijos dėsniai. Vidurinei mokyklai, Kaunas, 1930. LITERATŪRA B u k a u s k i e n ė T. 1993: Lietuvių literatūros mokymo istorija (iki 1940 m.), Vilnius. Č i u r l i o n i e n ė S. 1913: Iš mūsų literatūros, Kaunas. DŽ. 2003: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. St. Keinys, Vilnius (e. leidimas). G i r d z i j a u s k a s J. 1993: Kazys Bizauskas ir jo literatūros teorija. – Naujasis židinys 7–8, 115–118. 104 Jablonskis J. 1933: K. Bizaukas. Raštijos bei literatūros teorija [Rec.]. – Jablonskio raštai 2. Red. J. Balčikonis, Kaunas. Klimas P. [1918]: Skaitymai lietuvių kalbos pamokoms, Vilnius. LE XX 1960: Lietuvių enciklopedija, Bostonas. LKŽe: Lietuvių kalbos žodynas. – www.lkz.lt LLE 2001: Lietuvių literatūros enciklopedija. Red. V. Kubilius, V. Rakauskas, V. Vanagas, Vilnius. LTA 1982: Literatūros teorijos apybraiža. Red. V. Kubilius, Vilnius. LTŽ 1962: Literatūros terminų žodynas. Sudarė J. Petronis, V. Vanagas, A. Zalatorius, Vilnius. LTŽ 1995: Literatūros terminų žodynas 1. Romanas. Sudarė A. Krasnovas, Vilnius. LTŽ 1998: Literatūros terminų žodynas 2. Eilėdara. Sudarė J. Girdzijauskas, Vilnius. Misevičius P. 1930: J. Norkus. Literatūros teorija (pagrindiniai prozos ir poezijos dėsniai) vidurinei mokyklai [Rec.]. – Švietimo darbas 7, 733–738. Mitkevičienė A. 2004: V. Dubo visuotinės literatūros vadovėlio terminų variantai. – Terminologija 11, 119–144. Sauka D. 1982: Lietuvių tautosaka, Vilnius. Sauka L. 1999: Lietuvių tautosaka, Kaunas. Sprindytė J. 1996: Lietuvių apysaka, Vilnius. ŠD 1925: Švietimo darbas 11, 1243. TŽŽe 2002: Interleksis. Tarptautinių žodžių žodynas. Ats. red. A. Kinderys, Vilnius (e. leidimas). VaitkTŽŽe 2003: Vaitkevičiūtė V. Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius (e. leidimas). VLE III 2003, V 2004, VII 2005: Visuotinė lietuvių enciklopedija, Vilnius. Zaborskaitė V. 1982: Literatūros mokslo įvadas, Vilnius. Zalatorius A. 1971: Lietuvių apsakymo raida ir poetika, Vilnius. Zalatorius A. 1980: XX amžiaus lietuvių novelė (iki 1940 m.), Vilnius. www.libis.lt (Lietuvos integrali bibliotekų informacijos sistema). КСЛТ 1974: Краткий словарь литературоведческих терминов. Ред.-сост. Л. И. Тимофеев, С. В. Тураев, Москва. ЛЭТП 2001: Литературная энциклопедия терминов и понятий. Гл. ред. А. Н. Николюкин, Москва. THE NAMES OF EPIC, LYRICS, DRAMA GENRES AND OTHER CLASSIFICATION UNITS IN THE FIRST LITHUANIAN TEXTBOOKS OF LITERATURE THEORY Summary This article investigates the origin, synonymy and some usage issues of names of epic, lyrics, drama genres, genre forms and kinds used in the first Lithuanian textbooks of literature 105 ture theory. The material for this article was collected from all special works on the theory of literature published between two wars – Raštijos bei literatūros teorija (The Theory of Writing and Literature) (1918) and its third edition Literatūros teorija (The Theory of Literature) (1922) by K. Bizauskas, the textbook Stilistika (Stylistics) (1923 and 1927) by M. Gustaitis, three different editions of the textbook Literatūros teorija (pagrindiniai prozos ir poezijos dėsniai) (The Theory of Literature (The main laws of prose and poetry)) (1923, 1926, 1930) by J. Norkus, Prozos ir poezijos teorija (Theory of Prose and Poetry) (1925) by St. Češūnas, the fourth edition of the textbook Literatūros teorija. Poetika (The Theory of Literature. Poetics) (1938) by J. Ambrazevičius. Most of the names of epic, lyrics, drama genres and other classification units are of the foreign origin: there are two and a half times more international one-word terms than Lithuanian terms, complex terms of the mixed origin (Lithuanian and foreign origin) – make a bigger half of all complex terms and terms of the foreign origin make more than two fifths. Words of foreign origin are the elements of two-word terms one and a half times more frequently than Lithuanian words. Only three-word terms with the subordinate elements of the foreign origin are fewer than three-word terms with the subordinate elements of the Lithuanian origin. There is one feature of terms (both one-word and complex terms) in textbooks, published in the twenties of the 20th century, which was quite common at the time – variation. It was predetermined by not unified Lithuanianisation of international terms or words of the foreign origin, which made the subordinate elements of complex terms. Like nowadays, two structural types of two-word terms prevail – terms with the suffix -inis and terms with a genitive of the noun. There are more synonym lines in all editions of the textbooks of literature theory than in one publication (usually there are two synonyms used in one publication). In some cases when changing synonymous terms not always the better way – the Lithuanisation – was chosen. The comparison of the synonym lines in the textbook by K. Bizauskas published in 1922 and in the work of J. Ambrazevičius dating 1938 shows that a number of synonyms was not decreasing. The first textbooks of theory of literature show some things important to the terminology of literature theory, for instance, a promiscuity in the usage of the names of epic prose genres, the usage of sukmė (saga, story) in the meaning of “pasakėčia“ (fable), not hasty move from apsakymas (story) to novelė (novella), a differentiation of terms liaudiška daina and liaudies daina (folksong), a difficult way of the word atsiminimai (memoirs) into the terminology of the literature theory. Asta MITKEVIČIENĖ Gauta 2005-10-24 Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] 106