Religijos terminijos tvarkyba „Draugijoje“

Uspořádání náboženské terminologie v Draugijoje AUŠRA RIMKUTĖ Institut litevského jazyka Ke stému výročí Draugije Draugija – literární, vědecký, politický a náboženský časopis vydávaný Kaunským spolkem sv. Kazimíra1, který vycházel s přestávkami – v letech 1907–1914 (měsíčník, 96 čísel), 1919–1923 (měsíčník, 60 čísel) a 1937–1940 (dvoutýdeník, 57 čísel). Celkem vyšlo 213 čísel. Vycházel s přílohami: Ateitis (1911–1912), Mokytojas (1914), Gyvojo žodžio tarnyboje (1939–1940). Spolek sv. Kazimíra lze považovat za „centrum intelektuálního života katolického směru“ (KLI 2006: 391) té doby a jím vydávanou Draugiją za jediný kulturní časopis tak vysoké úrovně v Litvě před první světovou válkou (podrobněji viz KLI 2006: 391–392). Protože je tento časopis považován za jeden z významnějších kulturních časopisů vydávaných po obnovení tisku (VLE V 2004: 129), který věnoval značnou pozornost jazyku náboženských textů i jazyku obecně (včetně církevního), chce tento přehledový článek stručně pojednat o tom, jak bylo navrhováno upravovat a normovat náboženskou terminologii a jaké otázky jazykové normy a úpravy se v Draugijoje nejčastěji kladly a probíraly2. 1 Na jaře roku 1904 byl zrušen zákaz litevského tisku latinkou a již roku 1905 byl v Kaunasu z iniciativy kněží založen spolek sv. Kazimíra, který vydával knihy a noviny. Tento spolek se staral nejen o tiskové záležitosti, ale také o kulturní činnost (KLI 2006: 391). 2 Terminologie křesťanství z konce 19. a počátku 20. století je dosud poměrně málo prozkoumána. Existuje jen několik samostatných článků a poznámek o náboženských termínech té doby. V časopise Terminologija (č. 12) vyšel článek A. Rimkutė Nelitevské termíny v katolických katechismech z konce 19. a počátku 20. století, který zkoumá původ jednoslovných náboženských termínů nelitevského původu užívaných v katechismech Mokslas Rimo Katali(k)a (1879), Trumpasis Kun. Filochowskio katekizmas (1901), Katekizmai katalikiški (1903) a v učebnici náboženství Kazimierase Paltarokase Tikybos moksle (1916) (Rimkutė 2005: 42–66). Katechismy vydané v době zákazu tisku obsahují mnoho cizích slov – něco přes polovinu jednoslovných náboženských termínů nelitevského původu (50,4%), zatímco K. Paltarokas již cizí slova neužívá (je zde jen jedno cizí slovo – podžia). Časopis Draugija nebyl vybrán náhodně – již roku 1907 v něm vycházely články, které navrhovaly, aby se v modlitebních knihách, zpěvnících, katechismech, knihách kázání a další církevní literatuře nepoužívala cizí slova, jež kazí jazyk. Tedy mnohem dříve než ve zmíněné učebnici náboženství K. Paltarokase Tikybos moksle byly veřejnosti předkládány modlitební texty přeložené do krásné litevštiny a navrhovalo se, co užívat místo cizích slov. Terminologija | 2006 | 13 149 Články vyzývající ke sjednocení modliteb byly publikovány již dříve. V 19. století, kdy se rozvinulo národní obrození, začalo velké očišťování litevštiny od cizích slov. O jazykovém očišťování se, jak známo, začalo mluvit v tisku – psaly o tom Aušra (1883–1886), Varpas (1889–1906), Tėvynės sargas (1896–1904), Žinyčia (1900–1902), Vilniaus žinios (1904–1909) a další. Jazyk církevních a náboženských textů nevyhovoval tehdejší inteligenci. O náboženské terminologii obsáhle psal 1. (14.) června 1905 v Vilniaus žiniose (č. 134) Jonas Gerutis (Jonas Balvočius) v článku Chyby duchovní terminologie3. Dne 23. července (5. srpna) téhož roku Jonas Laukaitis4 v článku Náš církevní jazyk v 178. čísle Vilniaus žinių napsal, že „naše církevní terminologie je dosud málo propracovaná“, a proto je třeba „provést potřebné změny v duchovní terminologii nebo vytvořit zcela nové termíny“, neboť „vzdělaný Litevec se dokonce štítí modlit“ (Laukaitis 1905: 4)5. Draugija je časopis katolického zaměření, jehož redaktorem byl do roku 1938 kněz Adomas Jakštas-Dambrauskas6 a v letech 1938–1940 kněz Nikodemas Raštutis7. Významnou úlohu hrála Draugija v prvním období – v letech 1907–1914, kdy v časopise spolupracovali nejvýznamnější tehdejší představitelé církve, společnosti a kultury: Jonas Basanavičius, Romanas Bytautas, Pranas Dovydaitis, Mykolas Krupavičius, Jonas Mačiulis-Maironis, Vincas Mykolaitis-Putinas, Mykolas Vaitkus, Kazimieras Būga, Kazys Puida, Mečislovas Reinys, Juozapas Skvireckas, Juozas Tumas-Vaižgantas, Vydūnas, Eduardas Volteris a další. Časopis zveřejňoval články o filozofii, historii, teologii, literatuře, teorii umění a jazyce, beletristická díla a recenze knih. Článek pojednává pouze o Draugiji tohoto období, s ohledem na to, že v prvních desetiletích 20. století se formovala dnešní spisovná litevština a náboženská terminologie, ačkoli již byla ustálená, byla stále velmi nečistá. 3 Apie kanauninką J. Balvočių (1842–1915) plačiau žr. Gerutis 1994: 49–51; LE VII 1956: 188. 4 J. Laukaitis (1873–1952) – kunigas, visuomenės veikėjas ir spaudos darbuotojas. Vienas žymiausių lietuvių Bažnyčios kalbos puoselėtojų (plačiau žr. Zinkevičius 2000: 178–179). 5 V citacích nebylo nic měněno ani opravováno. 6 A. Jakštas-Dambrauskas (1860–1938) – lietuvių kultūros veikėjas, kunigas, filosofas, filologas, literatūros kritikas ir poetas. Jis buvo žymus tautinio atgimimo veikėjas, labai veiklus Jono Jablonskio amžininkas, dažniau minimas Adomo Jakšto vardu, pasirašinėjo ir kitais slapyvardžiais, Draugijoje dažniausiai – Druskiaus (Salys 1938: 2; LKE 1999; LLE 2001; Keinys 2000: 32; VLE VIII 2005: 483). 7 N. Raštutis (1881–1947) – kunigas, aktyvus Vilniaus krašto veikėjas. Su pertraukomis dirbo Šv. Kazimiero draugijoje. Bendradarbiavo su Ryto, Blaivybės ir kitomis organizacijomis, buvo jų narys. Steigė skaityklas, knygynėlius, organizavo vaikų darželius, mokyklas, kursus. Buvo nuolat valdžios persekiojamas (LE XXIV 1961: 530). 150 Aušra Rimkutė | Religijos terminijos tvarkyba Draugijoje Z názvů článků je patrné, že v Draugijoje se mnoho psalo o jazyce církve: kněz J. Krokinikas. Čistota jazyka katechismu (Drg 1907 12: 105–107) a Litevské modlitební knížky a modlitby (Drg 1908 13: 103–107); A. Jakštas. Pravda a otázka jazyků v litevských kostelech (Drg 1909 33: 25–43); kněz A. Alekna. Záležitosti církevního jazyka (Drg 1909 30: 214–217); kněz F. Sragys8. Poznámky k několika otázkám našeho jazyka a katechismové terminologie (Drg 1909 27: 243–249); kněz P. Turauskis. O vydání Písma svatého (Drg 1910 47: 319–325) a další. Velká pozornost byla věnována reformě modliteb: kněz J. Laukaitis. O jednotnosti modliteb (Drg 1907 4: 417–420); kněz P. Siaurusaitis. O jednotnosti modliteb (Drg 1907 6: 197–198); kněz J. Srio-ginys. O nejednotnosti modliteb (Drg 1907 7: 288–289); kněz M. Jurgaitis. O jazykové očistě a reformě modliteb (Drg 1907 8: 386–389); M. Pakalniškis. Ještě k jazykové očistě a reformě modliteb (Drg 1907 9: 105–108) a další. V každém čísle byly otištěny rubriky Dopisy redakci, Ohlasy, Jazykové otázky9, popisoval se obsah litevského tisku, přehledně se probíraly „cizojazyčné noviny“, zveřejňovaly se recenze nových knih a seznamy nových knih a tiskovin zaslaných redakci. REFORMA MODLITEB Již v prvních číslech Draugijos byly otištěny články o nutnosti obnovit modlitby a vůbec jazyk a terminologii církve. Ve 4. čísle z roku 1907 vyšel významný článek kněze J. Laukaičio O jednotnosti modliteb (Drg 1907 4: 415–420), který se dočkal různých hodnocení otištěných v dalších číslech Draugijos nebo v časopise Vadovas (1908–1914), určeném katolickým kněžím. Článek nastoluje důležitý problém sjednocení katolických modliteb. Podle autora „by nyní byla nejvhodnější doba radikálně přepracovat modlitby a přizpůsobit překlad duchu litevského jazyka. Odkládání na pozdější dobu pouze brání a ztěžuje vydávání dobrých katechismů, modlitebních knih a dalších děl duchovního obsahu“ (Drg 1907 8 F. Sragys (1860–1951) – kunigas, knygnešys. Bendradarbiavo Vienybėje, Viltyje, Draugijoje. Vadove (kai kada pasirašydamas Skambaliuku, Skambaliūnu). Būdamas kalbininkas savamokslis daugiausia nagrinėjo lietuvių kalbos klausimus. Rinko žodžius Lietuvių kalbos žodynui (LE XXVIII 1963: 388–389). 9 Jazykovými otázkami se v Draugijoje zabývali jazykovědec K. Būga, kněz A. Dambranskas-Jakštas, J. Spudulis, M. Venclovas, učitel J. Burba a další veřejní činitelé. Časopis uveřejňoval také čistě jazykovědné články K. Būgy, takže otázky jazykové praxe a zušlechťování a obohacování obecné slovní zásoby se řešily na vědeckém základě. Zvláštní pozornost se věnovala pravopisu, protože ještě nebyl ustálený ani jednotný, například: darpštus nebo darbštus, filosofiýa nebo philosophija (Drg 1908 22: 178–179), įpata nebo ypata, knyga nebo kninga, latiškas nebo lotyniškas, idėa nebo idėja (Drg 1908 21: 59–60) a podobně. Terminologija | 2006 | 13 151 4: 419). J. Laukaitis předložil veřejné kritice nový překlad modliteb Otče náš a Zdrávas Maria (Drg 1907 4: 420)10. K otázce reformy modliteb se v Draugijoje tiskly různé reakce: někteří ji podporovali, jiní navrhovali nespěchat. „Že je žádoucí jednotnost nejen v modlitbách, ale také obecně v terminologii církevní nauky, o tom, zdá se, nikdo nepochybuje – a ani odpůrci tu nejsou. Rozdíl v názorech se ukazuje pouze v tom, jak této jednotnosti dosáhnout,“ psala redakce Draugijos a žádala čtenáře, aby redakci zasílali všechna nelitevská slova užívaná v církevní literatuře spolu s návrhy, jaká litevská slova by bylo možné užívat místo nich (Drg 1907 9: 105). V dopise kněze Jona Eidymta O sdružení pro přípravu litevského katechismu se navrhuje založit sdružení, „aby nejen celé modlitby, ale také alespoň nějaký krátký katechismus byly sestaveny čistě litevsky a jednotně, a tak se vytvořila čistě litevská terminologie“ (Drg 1907 5: 87). Kněz P. Siaurusaitis rovněž podporoval sjednocení modliteb: „<...> kněží by se měli ze všech sil pustit do této nejdůležitější práce“ (Drg 1907 6: 197). M. Pakalniškis v článku Ještě k jazykové očistě a reformě modliteb také napsal, že jednotnost v „terminologii církevní nauky“ je žádoucí (Drg 1907 9: 105). Kněz J. Sriuoginys naopak nabádal k vyčkání, dokud „jazyk nebude stát na pevných základech a nevyvine se natolik jako každý živý jazyk“ (Drg 1907 7: 288). S tím, že jazyk znečištěný cizími slovy je třeba očistit, souhlasil i kněz M. Jurgaitis (Drg 1907 8: 386–389), navrhoval však nespěchat a „ponechat nedotčené ty formy, které se užívaly po pět set let“ (Drg 1907 8: 388–389). Podle kněze A. Alekny je při úpravě modliteb třeba se vyvarovat ukvapenosti (Drg 1909 30: 217). Nejprve se navrhovalo odstranit z textů modliteb cizí slova. M. Pakal- 10 Zde jsou uvedeny překlady kněze J. Laukaičia: Modlitba Páně Otče náš, jenž jsi na nebesích! Posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás zlého. Amen. Pozdravení andělské Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s Tebou! Požehnaná jsi mezi ženami. A požehnaný plod života Tvého – Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. Jak píše Z. Zinkevičius, písně, modlitby a litanie přeložené J. Laukaičisem se vyznačují správným jazykem a užívají se dodnes (Zinkevičius 2000: 178). Z předložených překladů modliteb je patrné, že z nich byly odstraněny téměř všechny cizí výrazy; zůstalo pouze jedno polonické slovo aniolas, jehož původním zdrojem je řečtina (pol. anioł < lat. < angelus < řec. angelos), cizí syntaktické konstrukce, které jsou litevštině vlastní, se již neužívají; jen tu a tam je třeba upravit slovosled. Je také patrné, že pravopis ještě není ustálený. 152 Aušra Rimkutė | Religijos terminijos tvarkyba Draugijoje niškis11 ve svém článku Barbarismy neboli nelitevská slova v církevním litevském jazyce, která by měla být nahrazena litevskými uvádí seznam cizích výrazů a jejich litevských ekvivalentů: Traicė – Trojice; asaba – osoba; pakuta – pokání; griekas – hřích, vina; griešninkas – hříšník; spaviednė – zpověď; spaviednyčia – zpovědnice; spaviedninkas – zpovědník; ambona – kazatelna; neprietelis – nepřítel, protivník; pekla – peklo; smertis – smrt; nevalia – otroctví, nesvoboda; sienavoti – těšit; dušia (zemřelého) – duše; dušia (živého) – duše; sūdas – soud: sudžia – soudce; sūdyti – soudit; koroti, koronė – trestat, trest; syla – síla, moc, energie, život; veselijos – sňatek, svatba; almužna – almužna; muka – utrpení; pakajus – pokoj, mír; loska – milost12, milost; živatas – život; cnata – mravnost, ctnost; doskonalas, -astė – dokonalý, -ost; stalyčia – hlavní město; čystas (z morálního hlediska) – čistý; čystata (castitas) – čistota; čystybė (puritas) – počestnost; čyščius – čistička; panystė – panenství, nevinnost; nečystata – smilstvo; pana – dívka; viernas – věrný; ubagas – žebrák, chudák; apieka – péče, ochrana; apiekunas – ochránce; apiera – oběť, obětování; mislis – myšlenka; mislyti – domnívat se, myslet, uvažovat; kliestorius – klášter; zokoninkas, -ė – mnich, -yně; Šventė Apčystijimo M. P. – Očištění, omytí Marie; mučelninkas – mučedník; Auvinėli Dievo, kursai naikini griekus svieto – Beránku Boží, který snímáš hříchy světa (Drg 1907 11: 346–347)13. V časopise Draugijoje14 byl otištěn také seznam cizích výrazů a jejich litevských ekvivalentů od Stasise Tijūnaitise. Cizí výrazy byly vybrány z modlitební knihy Šaltinis. Najdeme zde cizí výrazy, které se v článku M. Pakalniškise nevyskytovaly, například: skarbus – majetek, poklad; pateka – útěcha; rona, ronyti – rána, zraňovat; piera – víra, náboženství; lenciugas – řetěz, řetěz; pagonas – modloslužebník; abrozas – obraz; stacija – zastávka; pakara – ponížení, pokora; karunka – věneček; paprova – náprava; nesmertelnas – nesmrtelný; nodieja – naděje; broma – brána; gadnaste – hodnota; cūdas – zázrak, 11 M. Pakalniškis – tai turbūt kunigas, rašytojas Kazimieras Pakalniškis (1866–1933), pasirašinėjęs Dėdės Atanazo, Jurgio Šermuonėlio, Petro Zuikio, Mikės Katinėlio slapyvardžiais (LE XXI 1960: 366–367). 12 Místo polonismu loska (pol. łaska) se doporučuje užívat nejen litevské slovo malonė, ale také slavismus mylista (pol. miłość, bělorus. милость). 13 Katalikų katekizmuose Mokslas Rimo Katalikų (1879), Trumpasis Kun. Filochowskio katekizmas (1901), Katalikų katekizmas (1903) yra vartojamos praktiškai visos M. Pakalniškio minimos svetimybės, kurių K. Paltaroko Tikybos mokslė (1916) jau nebėra. 14 S. Tijūnaitis (1888–1966) – tai, kaip rašoma Lietuviškojoje tarybinėje enciklopedijoje, lietuvių švietimo darbuotojas, žurnalistas. Redagavo klerikalinius laikraščius Tėvynės sargas, Lietuvos mokykla ir kt. (LTE XI 1983: 303). Terminologija | 2006 | 13 153 stebalas; koznadėja – kazatel; pava(n)istas – povinnost, závazek; bliuznierstva – rouhání, rouhačné žvásty; grabas – rakev¹⁵; kielikas – kalich atd. (Drg 1908 13: 108–111). Jak je patrné z litevských ekvivalentů, ne všechny jsou zdařilé nebo se vžily, například cūdą se navrhovalo nahradit výrazem stebuklu, případně stebalu, lenciūgą – grandine, neboli retežiumi. Zajímavé je, že S. Tijūnaitis považuje za barbarismy slova groti, grajinti a nahrazuje je litevskými slovy lošti, griežti, vaidinti (viz také Drg 1908 13: 110). Kromě toho považuje za cizí výrazy také slova pocházející z klasických jazyků (řečtiny či latiny), která však nebyla přejata přímo, nýbrž prostřednictvím polštiny: altorius, ceremonija, parapija, pagonis, stacija; navrhuje je nahrazovat takto: aukkuras, apeigos, apkaimija, stabmeldis, stotis. Podle názoru kněze Danielia Jašinskase „jsou čistě litevské a jednotné modlitby neodkladnou záležitostí“ (Drg 1907 11: 349). Takové modlitby podle něj může připravit pouze teolog-filolog K. Jaunius. „Kromě toho by bylo velmi žádoucí, aby profesor, kněz Jaunius, napsal krátký litevský katechismus, v němž by vytvořil čistě litevské teologické termíny namísto termínů jazyka prostého lidu, které se užívají, <...>“ (Drg 1907 11: 349). Náboženské texty tedy může dobře připravit pouze člověk, který dobře rozumí svému oboru a má filologické vzdělání. Kněz J. Krokinikas naléhal na vytvoření zvláštní komise, která by provedla reformu modliteb, a poukazoval na to, že oprava jazyka modliteb není úkolem jednotlivce. Kněz také upozornil, že jazyk „musí být co nejčistší, ale při odstraňování barbarismů a cizích slov je třeba dobře dbát na to, aby se spolu s nimi neodstranila i slova vlastní“ (Drg 108 13: 106). Navíc navrhoval „obracet se v obtížnějších otázkách na veřejnost prostřednictvím novin, neboť zkušenost učí, že někdy hodně pomůže i trpaslík, či, řečeno přímo, i prosťáček přivede na správnou cestu člověka přemítajícího, bloudícího v labyrintu myšlenek“ (Drg 108 13: 107). V časopise se tedy upozorňovalo na různé nedostatky církevního jazyka, nesouhlasilo se s užíváním cizích slov a zveřejňovaly se jejich seznamy s litevskými ekvivalenty. J. Laukaitis žádal, aby byly vyhrazeny stránky, na nichž by bylo možné veřejně zveřejňovat návrhy a názory týkající se oprav modliteb: „<...> upřímně prosím redakci „Draugije“, aby laskavě otevřela stránky tohoto časopisu k řešení této tak důležité otázky modliteb“ (Drg 1907 4: 419). J. Laukaitis byl tehdy zřejmě jedním z nejvýznamnějších zastánců litevštiny v církvi. Jako první se vážně začal zabývat reformou modliteb – v roce 1909 na Seimech založil takzvanou Modlitební komisi, kterou tvořili kněží 15 Starší výpůjčka ze slovanských jazyků grubas (bělorus. эпоб, pol. grób) se nahrazuje jinou archaickou výpůjčkou – kars-tas, převzatou z běloruštiny (bělorus. корста). Zřejmě se jeho cizí původ necítí (Rimkutė 2005: 51, 55). 154 Aušra Rimkutė | Religijos terminijos tvarkyba Draugijoje A. Dambrauskas-Jakštas, A. Petrulis a jazykovědci J. Jablonskis, K. Būga, J. Balčikonis a J. Šlapelis16. Shromážděná Komise se pustila do úpravy jazyka důležitějších modliteb, tedy i modlitebních formulí, a stanovila nejnutnější náboženskou terminologii. Pro informaci veřejnosti byly v devátém čísle časopisu Vadovas zveřejněny dvě varianty modliteb. Jednu variantu úprav navrhovali jazykovědci. Tato varianta byla v podstatě téměř novým překladem modliteb. Druhá varianta byla kompromisní. Byla navržena proto, aby se duchovní konzervativních názorů, kteří se stavěli proti jakýmkoli novinkám, nezalekli. Ačkoli opravené modlitby Komise nebyly v Draugiji otištěny, časopis zveřejňoval texty proseb, jejichž jazyk vyvolal řadu sporů a kritiky (Drg 1908 22: 205–206). Jejich překlad kritizoval kněz F. Sragys a další (Drg 1908 23: 275–276). Redakce časopisu zveřejnila také svůj názor na texty proseb – Nový text proseb a hlasy veřejnosti o něm (Drg 1908 24: 414–418). Kromě toho byl otištěn překlad litanií opravený Kazimierasem Jauniusem (Drg 1908 16: 397–406). Reforma modliteb – založení Modlitební komise, úprava a změna modliteb – tedy představovala důležitý krok při očišťování jazyka náboženských písemností, neboť tehdy nebyly opraveny pouze modlitby, ale celý náboženský, a tedy i církevní jazyk. TERMINOLOGICKÉ ZÁLEŽITOSTI V časopise Draugija, stejně jako v jiném dobovém tisku, téměř nevycházely články o opravách termínů. Jen zřídka se objevil nějaký článek (nejčastěji v něm nějaká rubrika), v němž se probírala některá aktuálnější oprava, zvláště pokud se o ní vedly spory. R. Bytautas psal, že v psaném jazyce lze pozorovat snahu jazyk očišťovat: „Písaři se pečlivě vyhýbají cizím slovům (barbarismům), která pronikla do litevštiny, oživují stará slova a razí nová“ (Drg 1908 17: 62). V časopise Draugija se nachází nejvíce oprav cizích slov, například: žyvatas, griešnas, griekas jsou podle J. Laukaičio stejně hodnotné jako abliubenyčia, tajemnyčia, bliuznierstva, loska (Drg 1907 4: 418), a proto je třeba je nahradit litevskými slovy viduriai (nebo iščia), nuodėmėtas, nusidėjimas, nuodėmė. Například v rubrice Jazykové záležitosti, kterou nejčastěji připravovali K. Būga a Druskius, se probírají termíny dušia a siela, vėlė, velionis ir nabašnykas (Drg 1907 5: 61–68), griekas ir nuodėmė, pakuta, atgaila ir apgaila (Drg 1908 23: 277–278), pana 16 V časopise Draugijos nejsou články jazykovědců o reformě modliteb a činnosti Komise pro modlitby. V publikaci, jak již bylo zmíněno, vycházely články pouze o jednotlivých jazykových otázkách (většinou od K. Būgy). Terminologija | 2006 | 13 155 a mergelė (Drg 1910 46: 190–191) a původ a užívání dalších výrazů. Ve svém článku se kněz F. Sragys podrobně zabývá tím, který termín – prvotní hřích či dědičný hřích, spáchaný hřích či činový hřích, smrtelný hřích či hřích vedoucí k smrti, odpustitelný hřích či prominutelný hřích, posvěcující milost či milost, která posvěcuje – by se měl užívat (Drg 1909 27: 244–248). Jaké termíny se mají užívat, radí také kněz S. SnaPštis. Podle něj „je třeba mluvit srozumitelně a litevsky“: přirozený a dodatečný hřích, nikoli činový hřích; smrt, nikoli smertis; smrtelné šaty, košile, smrtelný pokoj, smrtelný hřích, smrtelná nemoc, nikoli umírající šaty, košile, umírající pokoj, hřích vedoucí k smrti, smertinė (Drg 1909 29: 37–38). Dědičný hřích podle kněze SnaPštise není vhodný, zatímco prvotní je rozhodně nelogický termín, „ačkoli se v živém jazyce někdy kvůli důraznějšímu vyjádření užívá ‚první počátek‘ (hospodaření, života, vědy; držíme-li se logiky, měli bychom od ‚počátku‘ odmítnout i další podobná přízviska, jako ‚samý¹⁷ počátek‘). Tento hřích dobře vystihují přízviska: prvorozený (vzniklý při prvním narození) a vrozený (lotyšsky – ecdsimts grehks). Namísto dědičný by tedy bylo lepší říkat ‚přirozený‘ (neoddělitelný od naší přirozenosti). Máme-li dobré, již všeobecně přijaté termíny, proč tu razit nové!“ (Drg 1909 29: 37). Při opravování termínů se tedy vycházelo také z logiky. V článcích o náboženském jazyce lze najít náznaky, jaké by měly být termíny. Především náboženské termíny i vědecké termíny obecně mají být litevské a srozumitelné. Jak psal R. Bytautas, je třeba „vytvořit národní litevskou¹⁸ vědeckou terminologii. To je žádoucí <...> vzhledem k potřebě jasného vyjadřování. Latinská a řecká slova, která jazyk zpestřují, jsou vždy temná, nesrozumitelná, jako by byla zahalena jakousi mlhou pro lidi, kteří neznají klasické jazyky“ (Drg 1908 17: 65–66). Podle autora článku je pro vytvoření národní litevské vědecké terminologie nezbytná společná práce: „Ať každý píšící člověk překládá do litevštiny termíny, které se v jeho písemné práci vyskytují, a vedle litevského slova ať napíše klasický výraz, který překládá. I kdyby překlad nebyl správný, myšlenka píšícího člověka zůstane jasná a ostatním poskytne podklad k promýšlení věci. Tak se postupně může vytvořit národní litevská vědecká terminologie. Litevský psaný jazyk bude skutečně litevský“ (Drg 1908 17: 66). Jak již bylo zmíněno, v časopise vycházely recenze různých publikací. Recenze modlitebních knih, katechismů, zpěvníků a dalších náboženských textů obsahují mnoho 17 Zvýraznil autor – kněz SnaPštis. 18 Všechna zvýraznění provedl autor – R. Bytautas. 156 Aušra Rimkutė | Religijos terminijos tvarkyba Draugijoje poznámek o jazyce. Lze nalézt také poznámky k termínům použitým v recenzovaných publikacích. Například Rymo Katalikų Mokslo v recenzi Striuopiškis píše, že autorovi knížky záleželo na tom, aby byl jazyk čistý, avšak „zda se mu to podařilo, o tom je třeba pochybovat. Autor vložil modlitby opravené komisí, takže tady už je jazyk čistý, ale v jiných věcech se tohoto jazyka nedrží. A tak například v opravených modlitbách jsou „Trejybė“, „įsakymas“, „Sutvėrėjas“, zatímco autor používá „Trejyba“, „prisakymas“, „Sutvertojas“ (Drg 1913 73: 79). Recenze neobsahují pouze opravy náboženských termínů. Například A. Dambrauskas-Jakštas při recenzi publikace Sveikata arba tiesus ir trumpas kelias į sveikatą. Pamatinės žinios iš anatomijos, fiziologijos ir hygienos. Rankvedis pradinėms mokykloms ir plačiajai liaudžiai žinynas (Sutaisė Dr. A. L. Graičūnas. Chicagoje III. 1911, in – 8. 339 psl. Spauda „Kataliko“), píše: „Používané vědecké termíny také nejsou vždy dobré. Například autor mluví o «funkcích» nervů, mozku, ledvin a kůže, o «postavení» svalů, o «postavení» při mluvení a čtení atd. V popiscích pod obrázky se správně používá slovo „narys“ k označení míst spojení v těle, ale v textu se táž věc nesprávně nazývá „sunnarys“. Názvy parazitů jsou ponechány v latině. Autor je zřejmě neuměl pojmenovat litevsky. V učebnici určené školám by to být nemělo“ (Drg 1912 61: 88). Pravděpodobně především díky knězi J. Laukaitisovi a Draugijos redaktorovi, knězi A. Dambrauskasi-Jakštasovi, byla do modliteb zavedena litevská terminologie. Z redakčních poznámek je patrné, že se usilovalo o očištění jazyka náboženských textů a církve. Kromě toho se řešily otázky litevskosti a mezinárodního charakteru náboženských termínů, jejich ustálenosti, jednotnosti a variantnosti i jejich politevšťování. ZÁVĚR Časopis Draugija, vydávaný v letech 1907–1914, byl univerzálním kulturním periodikem počátku 20. století určeným inteligenci, zejména kněžím. Publikoval články o obnově církevního jazyka a terminologie. Zvláštní pozornost byla věnována jazyku náboženských textů – užívání cizích slov se odmítalo, zveřejňovaly se jejich seznamy s litevskými náhradami a jazyk byl upraven a normován. Roku 1909 začala takzvaná Modlitební komise upravovat jazyk důležitějších modliteb, tedy i modlitebních formulí, a stanovila základní náboženskou terminologii. V prvních desetiletích 20. století byl tedy díky soustavné a cílevědomé práci kněží a jazykovědců církevní jazyk upraven a normován. Z probíraných článků v Draugijoje je patrné, že šlo o náročnou práci vyžadující mnoho úsilí, která byla hodnocena různě. Terminologija | 2006 | 13 157 ŠALTINIAI Drg – Draugija. Literatūros, mokslo ir politikos mėnesinis laikraštis, 1–96, 1907–1914. Kaunas. LITERATŪRA Gerutis J. 1994: Dvasiškos terminologijos klaidos. – Terminologijos vagos, 49–51. Gudaitis L. 1977: Platėjantys akiračiai, Vilnius. Keinys St. 2000: Iš A. Dambrausko kalbos ir terminologijos veiklos. – Terminologija 7, 32–47. KEŽ 1997: Knygotyra. Enciklopedinis žodynas, Vilnius. Kl.I 2006: Baronas A., Černius R., Jovaiša L., Paknys M., Raila E., Streikus A., Subačius P. Krikščionybės Lietuvoje istorija, Vilnius. Laukaitis J. 1905: Mūsų bažnytinė kalba. – Vilniaus žinios 178, 4. LE III 1954: Lietuvių enciklopedija 3, Bostonas. LE VI 1956: Lietuvių enciklopedija 7, Bostonas. LE XXI 1960: Lietuvių enciklopedija 21, Bostonas. LE XXIV 1961: Lietuvių enciklopedija 24, Bostonas. LE XXVIII 1963: Lietuvių enciklopedija 28, Bostonas. Lebedys J., Palionis J. 1964: Seniausias lietuviškas rankraštinis tekstas. – Bibliotekininkystės ir bibliografijos klausimai 3, Vilnius, 109–135. LKE 1999: Lietuvių kalbos enciklopedija, Vilnius. LLE 2001: Lietuvių literatūros enciklopedija, Vilnius. LTE III 1978: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 3, Vilnius. LTE XI 1983: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 11, Vilnius. MLTE I 1966: Mažoji lietuviškoji tarybinė enciklopedija 1, Vilnius. Rimkutė A. 2005: Nelietuviški XIX a. galo – XX a. pradžios katalikų katekizmų terminai. – Terminologija 12, 42–66. Salys P. 1938: A. Dambrauskas-Jakštas. – Gimtoji kalba 2 (52), 17–18. TLE I 1985: Tarybų Lietuvos enciklopedija 1, Vilnius. VLE V 2004: Visuotinė lietuvių enciklopedija 5, Vilnius. VLE VIII 2005: Visuotinė lietuvių enciklopedija 8, Vilnius. Zinkevičius Z. 2000: Lietuvių poteriai, Vilnius. ORDERING OF RELIGION TERMINOLOGY IN DRAUGIJA For 100th anniversary of Draugija Draugija was a literary, scientific, political and religious magazine, published by the St. Casimir society in Kaunas with breaks during 1907–1914, 1919–1923 and 1937–1940. In total there were 213 issues published. Until 1938 the editor of the magazine was priest Adomas Jakštas-Dambrauskas and between 1938–1940 it was edited by another priest, Nikodemas Raštutis. Draugija was one of the most important cultural magazines after the abolition of the ban on Lithuanian press in Latin script, in which much of attention was given to the language of religious writings in particular and to language matters in general. Thus this paper gives a brief overview of attempts to order and normalize religious terminology and issues of language standardization and ordering, which were most frequently discussed in this Catholic magazine. In 1907–1914 Draugija was the universal cultural magazine, aimed at intellectuals and priests in particular. It published articles on the language of Church and updates of terminology. Much attention was paid to the language of religious texts – the magazine disapproved of the usage of barbarisms and published lists of barbarisms 158 Aušra Rimkutė | Religijos terminijos tvarkyba Draugijoje and their Lithuanian equivalents, for instance, asaba – asmuo (person); pakuta – atgaila (penance); griekas – nuodėmė, kaltė (sin, fault); griešninkas – nuosidėjėlis (sinner); spavednė – išpažintis (confession); spavednyčia – klausykla (confessional); spavedninkas – nuodėmklausais (confessor); ambona – sakykla (pulpit); neprietelis – priešas, priešininkas (enemy); pekla – pragaras (hell); smertis – mirtis (death); nevalia – vergija, nelaisvė (slavery, captivity); šienavoti – guodoti (to respect, to esteem); dušia (mirusio) – vėlė (soul); dušia (gyvo) – siela (spirit); sūdas – teismas (judgement); sūdžia – teisėjas, teis darys (judge); sūdyti – teisti (to judge); koroti, koronė – bausti, bausmė (to punish, punishment), et al. (Drg 1907 11: 346–347). In 1909 so called Commission of Prayers was established. It started to regulate the language of prayers and established basic religious terminology. During the first decades of the 20th century with the consistent and purposeful work of priests and linguists, the language of the Church was regularized and normalized. Articles in Draugija show that it was difficult, demanding and differently valued work. Gauta 2006-11-20 Aušra Rimkutė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] Terminologija | 2006 | 13 159