XIX a. pabaigos lietuvių medicinos terminijos šaltinių ir jų terminų apžvalga

Přehled pramenů a termínů litevské lékařské terminologie z konce 19. století PALMIRA ŽEMLEVIČIŪTĖ Litevský jazykový institut 1. ÚVODNÍ POZNÁMKY Poslední dvě desetiletí 19. století byla v dějinách litevského národa významná: vzrostlo a zesílilo hnutí národního obrození a začalo se vytvářet spisovné litevské písmo. Rozvíjelo se lidové vzdělávání. Zvlášť významnou roli sehrálo hnutí národního obrození, které zahájila „inteligence pocházející z kmene litevského národa – z rolnictva“ (Palionis 1995: 224). Účastníci hnutí bojovali za litevské školy, zrušení zákazu tisku a práva mateřského jazyka ve veřejném životě (tamtéž, 225). Toto hnutí významně přispělo k rozmachu litevského tisku. Ačkoli byl roku 1864 zakázán tisk latinkou, vydávání a šíření litevských neperiodických i periodických tiskovin se zintenzivnilo (tamtéž, 225). Kazys Grinius (1866–1950) straipsnyje apie medicinos žinių populiarinimą Lietuvoje rašė, kad „tik nuo „Aušros“ laikų ir [medicinos] srityje pasirodo didesnis judėjimas“ (Grinius 1922: 4). Žymiai padaugėjo įvairių medicinos spaudinių: buvo leidžiamos lietuviškos medicinos knygelės, laikraščiuose ir kalendoriuose rašoma medicinos klausimais. Daugiausia tai buvo populiarinamieji, šviečiamieji spaudiniai. Jie svarbūs ne vien tik kaip to meto žmonėms naudingų sveikatos bei gydymo žinių ir patarimų rinkiniai, bet ir kaip lietuvių medicinos terminijos šaltiniai. Článek se zabývá sedmnáctiletým obdobím (od roku 1883 do roku 1899). Prameny byly shromážděny z bibliografie Vaclovase Biržišky a z bibliografie Litevské SSR. Kromě toho byly využity soupisy litevských lékařských a hygienických knih sestavené Kazimierasem Griniusem a Petrem Avižonisem. 2. BROŽURY Na konci 19. století vyšlo 25 litevských lékařských brožur různého rozsahu (6 z nich bylo vydáno opakovaně). Nejvíce jich vyšlo v Malé Litvě. Většina (17 brožur) vyšla v nejvýznamnějším tehdejším nakla- 116 Palmira Zemlevičiūtė | XIX a. pabaigos lietuvių medicinos terminijos... centrem vydávání bylo Tylže. Několik jich vyšlo také v jiných městečkách Malé Litvy (v Bitėnech, Priekulė). Brožurky se tiskly i za hranicemi Malé Litvy (v Krakově, Lipsku), tři z nich byly vytištěny v Americe (v Shenandoahu, New Yorku, Chicagu). Brožurky vycházely v různých typech písma. Texty určené Velké Litvě se tiskly latinkou, protože zde měla větší vliv polština. V Malé Litvě měla větší vliv němčina, a proto se texty určené této oblasti tiskly gotickým písmem. Jak poznamenal Jonas Palionis, v Malé Litvě se toto písmo „v litevských tiscích užívalo téměř po celou dobu (dokonce až do druhé světové války)“ (tamtéž, 24). V období, které zde přehledově sledujeme, byla většina lékařských brožurek vytištěna latinkou a gotickým písmem vyšly pouze tři. Všechny brožurky lze rozdělit do dvou skupin. Některé byly původní, tj. napsané litevskými autory, jiné byly překlady. Většinou vycházely překladové brožurky: překládalo se z ruštiny, polštiny a němčiny. Kdo psal lékařské brožurky? Především samozřejmě litevští lékaři. Na konci 19. století vydali původní brožurky Jonas Šliūpas (1861–1944) (Keli žodžei apie auginimą [vaikų], 1886), Adomas Sketėris (1859–1916) se Stasiem Matulaičiem (1866–1956) (Kaip atsiginti nū koleros ir kiti naudingi skaitymai, 1893). Roku 1893 přeložil A. Sketeris z ruštiny brožurku Pamokinimas, kaip nūg cholieros gintiesi. Antanas Vileišis (1856–1919) vydal roku 1895 svou první brožurku přeloženou z polštiny Ką daryti, kad sveiki butume ir ilgai gyventume a roku 1899 překladovou brožurku Patar̃mės moterims, kurios nori būti sveikos. Cestu litevské lékařské terminologii razil Jonas Basanavičius (1851–1927). Roku 1898 byl v Shenandoahu vydán jeho slovníček lidových lékařských termínů Medega musu tautiškai vaistininkystai. Lékařské brožurky psali nejen lékaři, ale i další litevští intelektuálové. Juozas Tumas-Vaižgantas (1869–1933) napsal dvě brožurky, které vyšly roku 1898. Jedna z nich byla původní Gydymas nuo patrakimo ir nuo raupų įskiepiijimu, druhá byla přeložena z němčiny – Ką sako apie blaivystę L. N. Tolstoi ir vokiečių profesoriai?. Petras Vileišis (1851–1926), povoláním inženýr, byl navíc horlivým organizátorem a podporovatelem vydávání knih a aktivně působil také v oblasti medicíny. Jeho autorskému dílu náležejí hned čtyři lékařské brožurky, většinou překlady. Roku 1886 vydal P. Vileišis brožurku Svarbiausios žmonių ligos (znovu vytištěnou roku 1899). Roku 1898 vyšla jeho přeložená brožurka Pirmutinė pašalpa umai susirgus teipogi Geralai alkoholiniai ir taboka, Terminologija | 2006 | 13 117 roku 1899 vyšla z polštiny přeložená brožurka Džiova ir kaip tos ligos apsisaugoti a téhož roku také brožurka, kterou připravil Pamokinimas kaip nuo pagedimo apsaugoti žmones, pagedusių šunų aprietus. Publicista a kulturní činitel Juozas Adomaitis-Šernas (1859–1922) připravil na základě prací nelitevských autorů rozsáhlou brožurku (132 stran) Hygiena arba Mokslas apie užlaikyma sveikatos, která vyšla roku 1897 v Chicagu. Významný společenský činitel Malé Litvy, organizátor a distributor tisku, publicista (viz Zinkevičius 1992: 25) Martynas Jankus (1858–1946) vydal roku 1899 v Bitėnech brožurku Apšvaiginantis Gerimas wjlų bėdu priešąltis. V té době vyšly také brožurky, které se v tisku setkaly s kritikou lékařů. Šlo o brožurky Antanase Skinderise. Roku 1895 vyšla jeho Budai gydymo nekur(ių ligų. P. Avižonis například napsal: „stejně jako v jiných oblastech písemnictví, i v oblasti medicíny jsou vedle dobrých, doporučeníhodných děl také všelijaké braky“ (Avižonis 1909: 14). Podle autora tato brožurka „patří právě k takovému braku, který je třeba vyhodit“ (tamtéž, 14). K. Grinius o této, jak ji nazýval, „doktorské knížce“ napsal: „ti, kteří se podle svého vlastního úsudku, aniž se kdy učili lékařství a aniž mu rozumějí, pouštějí buď do léčení, nebo do psaní knih o léčení, dopouštějí se těžkého provinění, konají nečestnou práci, neboť člověku mohou způsobit jen škodu a zbytečné utrpení“ (Grinius 1895: 117). Podle St. Matulaičio je škodlivost této brožurky „čistě tělesná, fyzická“ (Matulaitis 1895: 162). Je zřejmé, že P. Avižonis, K. Grinius i St. Matulaitis, znalci lékařské vědy, tuto brožurku odsoudili z odborného hlediska, protože její autor jako kněz nemohl kompetentně psát o lékařských otázkách. Na druhou stranu lze při hodnocení brožurky pouze z hlediska terminologie pozorovat, že autor používal takové lékařské termíny, jaké se objevují i v textech uvedených lékařů. V tomto období vyšlo v Tylži šest brožurek o alkoholu (dvě z nich opakovaně). Názory na to, zda je lze zařadit mezi lékařské publikace, se různily. P. Avižonis zařadil brožurky o alkoholu a tabáku do svého seznamu lékařských a hygienických knih, zatímco K. Grinius je za lékařské brožurky nepovažoval: „Záměrně jsem nezařadil protialkoholní a protitabákové brožury, protože mají spíše morální než lékařský obsah“ (Grinius 1922: 6). Po prolistování těchto brožurek lze s K. Griniem souhlasit. Opravdu se v nich šířila myšlenka abstinence; o opilství se tedy psalo spíše z morálního hlediska a bylo chápáno jako hřích než jako nemoc. Přesto se však tyto brožurky do jisté míry zabývají i lékařskými otázkami. Například brožurka Gir t ybė. baisybė ir sun k ybė to grieko (autor neu- 118 Palmira Zemlevičiūtė | XIX a. pabaigos lietuvių medicinos terminijos... rodytas, 1891) vienas skyrelis skirtas medicinai – Ką apie girtybę gydytojai sako, o G. Tiumelos knygelės Arieleka yra nuodai, paeinantis iš girtybės, ir kokiu būdu galima kiekvienam išsigydyti nuo girtybės (1893) pirmojoje dalyje apie alkoholį rašoma medicininiu požiūriu. Taigi šiame straipsnyje laikomasi P. Avižonio nuomonės. V té době byla velmi populární a žádaná knížka německého autora Adolfa Richtera Ligoniû Prietelius. Kelrodys wiljiems tiems, kurie prie atfirandancziû Ligû patys Jaw pirmąją Pagalbą prifiteikti nor ir tai Progai geras Namû Pryprowas įfitekti welyjas.. Jsou v ní popsány léky spolu se svědectvími pacientů o tom, na jaké nemoci či neduhy jim které léky pomohly. Podle bibliografických údajů vyšlo v období 1878–1898 dokonce 21 vydání této knížky, přeložené z němčiny a vydané gotickým písmem. Předpokládá se, že první vydání přeložil Aleksandras Kuršaitis a vyšlo v Lipsku kolem roku 1878. Je třeba dodat, že knížky se z důvodu utajení podepisovaly pseudonymy či pseudonymními iniciálami, např.: Petras Neris, Vaistininkas, F. Antaniukas, Sveiklinkis, L., A. V., zatímco autoři či sestavovatelé některých knížek nebyli uvedeni vůbec. Mimochodem, tajily se také údaje o vydání. Na titulní straně se často uvádělo nesprávné místo vydání (nejčastěji Vilnius, tiskárna Juozapase Zavadskise) a rok. Šlo o padělané tisky. Obr. 1. Poučení, jak chránit lidi před pokousáním vzteklými psy. 1899 Obr. 2. Co dělat, abychom byli zdraví a dlouho žili. 1895 Terminologija | 2006 | 13 119 Obr. 3. Tuberkulóza a jak se této nemoci chránit. 1899 Obr. 4. Jak se bránit choleře a další užitečná četba. 1893 3. LÉKAŘSKÉ ČLÁNKY V NOVINÁCH V novinách z konce 19. století vyšel velký počet lékařských článků a kratších textů. V patnácti novinách vydávaných v Malé Litvě a v Americe bylo nalezeno více než sto padesát článků o medicíně a souvisejících vědních oborech. Některé články vycházely na pokračování a byly vydány jako samostatné knížky. V novinách Aušros (1883, 1885–1886), Varpo (1889–1891, 1895–1897) a Ūkininko (1890–1893, 1895–1899), vydávaných v letech 1883–1899 v Tilžė, publikovali lékařské články významní litevští lékaři a veřejní činitelé – Jonas Basanavičius, Vincas Kudirka, Adomas Sketeris, Stasys Matulaitis, Kazys Grinius, Antanas Vileišis, Petras Avižonis. Již v prvních letech vydávání Aušros publikoval lékařský článek J. Basanavičius. V letech 1889 a 1895 vycházel ve Varpu na pokračování dlouhý článek V. Kudirkase Varpe. Je třeba upozornit na článek Mikaloje Kuprevičiuse (1864–1932) Varpe, který vyšel roku 1897, Lietuviški ligų vardai.. Tento článek se od všech ostatních liší tím, že v něm byla vznesena otázka litevského původu lékařských termínů. Autor vyzýval lékaře, aby místo přejatých názvů používali litevské názvy nemocí: „proto bude tento seznam užitečný i pro ty lékaře, kteří nechtějí dávat v lékařské vědě prostor gumbui, nikuliui atd., ale opírajíce se 120 Palmira Zemlevičiūtė | XIX a. pabaigos lietuvių medicinos terminijos... … proti tradici ničícímu litevská pojmenování nemocí, přesvědčujícím lid, že prý žádný gumbas není, žádný nikulys není, ale existují jen katars, zapalenija, parkos a jiné slavismy“ (Kuprevičius 1897: 41), a sám uvedl asi 60 litevských názvů nemocí s latinskými nebo řeckými ekvivalenty. Množstvím článků a rozmanitostí témat vynikaly zejména noviny Ūkininko, vydávané varpininkai v Tilži. Během prvních deseti let vydávání novin (1890–1899) v nich bylo otištěno přes 50 lékařských článků, například s těmito názvy: O souchotinách; O červech u dětí; O vředech; O vzteklině; O neštovicích; O léčbě ran (vředů); O tabáku; Je nemoc kaltunas?; Má se pouštět krev?; Žloutenka; Co dělat, když se kroutí prst; Co dělat při opaření; Jak postupovat při očních chorobách: Jak postupovat při tyfu?; Jak oživit tonoucího; Jak léčit choroby žaludku (břicha) a střev; Jak zastavit krvácení; Co je třeba pro zdraví?; Co je to nemoc gumbas?; Les a zdraví; Nový lék proti záškrtu; Akutní revmatismus. Po žiupsnelį medicinos straipsnių aptikta Tilžėje ėjusiuose Šviesos (1887–1888, 1890), Žemaičių ir Lietuvos Apžvalgos (1890–1891, 1894) ir Tėvynės Sargo (1897–1898) laikraščiuose. Išsiskiria gotiškais rašmenimis spausdintas Kaimyno (1896–1899) laikraštis. Jame buvo skelbiami trumpučiai (kartais tik vieno sakinio) medicinos patarimai Naudingų pamokinių skyrelyje (išspausdinta per 100 įvairių patarimų). Medicinos straipsniai spausdinti ir Amerikoje ėjusiuose Lietuviškojo Balso (1882, 1885), Vienybės Lietuvninkų (1890–1891, 1894–1895, 1897), Naujos Gadynės (1894–1895), Ryto (1896–1897), Lietuvos (1896–1897) ir Tėvynės (1896) laikraščiuose. Apimtimi išsiskiria 1890 m. Vienybėje Lietuvninkų skelbtas Daktaro slapyvardžiu pasirašiusio autoriaus net per 9 numerius ėjęs ilgas tęstinis straipsnis Medicina ir Valstija su paantraštėmis Moteris ir ligos, Vaikai, Liga ir piktadėjystė. Všechny články měly společný rys – stejně jako knížky byly podepisovány pseudonymy, např.: Hygienos Tarnas, Atgaivys, Draugaitis, Vaistininkas, Bendraitis, Gydytojas, Svirplys. Daktaras, nebo zkratkami pseudonymů, např.: A. D., K. Gr., G. K., B., Sl., D., P. A., A. V., a některé byly zcela bez podpisu. 4. LÉKAŘSKÁ TÉMATA V KALENDÁŘÍCH V období zákazu tisku zaujímaly vedle litevských knih a novin vydávaných v Malé Litvě důležité místo kalendáře. Nejvíce jich bylo vytištěno v Tilži. Byly to Lietuviszkas Auszros Kalendorius (1884–1885), Terminologija | 2006 | 13 121 Lietuviškos Kalendros (1884, 1892, 1894, 1896–1898), Lietuviszkas Kalendorius (1885, 1890–1891, 1893), Lietuvos Ūkininkų Kalendorius (1886–1887), „Tilžės Keleivio“ Kalendros (1886–1887, 1889, 1893–1894), Kalendorius, arba Metskaitlus, ukiškasis (1887), Lietuviškos kalendros su abrozais (1890, 1895–1899), Tikras tėvyniškas kalendorius (1896–1897), Ukiszkasis Kalendorius (1897, 1899). Kalendoriai taip pat dar leisti Priekulėje (Evangeliskos Kalendros, 1890, 1895, 1898), Klaipėdoje (Lietuviszkos Kalendros, 1884–1887, 1891, 1897; Lietuwiszkoſios kalendros, 1887–1888, 1899; Didžioſios lietuwiſkos kadagio kalendros, 1899) ir Bitėnuose (Kalendros, 1898). Amerikoje pasirodė Kalendorys del lietuvninku Ameryke (1898–1899). Iš 15 paminėtų kalendorių net 8 buvo išspausdinti gotiškais rašmenimis. Dėl cenzūros dažnai buvo klastojami jų leidimo duomenys, antraštiniame puslapyje nurodant klaidingą leidimo vietą ir metus. V kalendářích se vedle krásné literatury, různých vědeckých poznatků a rad užitečných pro každodenní život psalo také o zdraví a léčení. V kalendářích vydávaných v letech 1884–1899 se lékařské rady tiskly především ve zvláštních rubrikách, například: Různé užitečné poučky; Poučení; Užitečná poučení; Domácí lékárník; Zdravotní přehled; Domácí prostředky. V několika kalendářích jsou také lékařské články. V roce 1885 uveřejnil J. Šliūpas 2 články v Lietuviszkame Auszros kalendoriuje a v roce 1890 bylo v Lietuviszkame Kalendoriuje popsáno 13 nemocí a jejich léčba. 5. L É K A Ř S K Á P R O B L E M A T I K A V litevských lékařských knížkách a novinových článcích z konce 19. století se psalo především o nejpalčivějších zdravotních problémech tehdejších lidí – o nakažlivých nemocech, jejich příčinách, typických příznacích, léčbě a prevenci. Značná pozornost byla věnována také ženským nemocem, ochraně zdraví a prostředkům k jeho udržení, výchově a péči o kojence, ošetřování nemocných, alkoholu, tabáku a škodám, které působí, tomu, jak se léčit při onemocnění, jaké léky užívat, jak poskytnout první pomoc zraněnému, než dorazí lékař, a dalším tématům. Je třeba zmínit noviny Kaimynas, které se jak po stránce lékařských témat, tak způsobem jejich podání více blíží kalendářům. Jsou také případy shody, tj. stejné rady byly otištěny v novinách i v některém z kalendářů. V novinách se tedy poměrně stručně psalo o domácích „prostředcích“ a léčivých rostlinách proti různým nemocem a neduhům. Kromě toho, 122 Palmira Zemlevičiūtė | XIX a. pabaigos lietuvių medicinos terminijos... o některých z nich se psalo ve více než jednom čísle novin. V takových případech se však řídili různými léčebnými postupy, které byly navrhovány. Čtenáři Kaimyno se mohli dozvědět například, jak se léčit z křečí močového měchýře, vodnatelnosti, nočního pomočování, bledosti, bolesti hlavy, žaludeční nevolnosti, svědění kůže, nechutenství, jak zastavit škytavku, posílit slabé oči a připravit si oční vodu, a proti kterým nemocem pomáhají brusinky, listy olše, květy fazolí, kůra střemchy, med, zaječí nebo skopový lůj. V kalendářích se o medicínských záležitostech psalo stručněji a jednodušeji. Uváděla se v nich řada praktických rad, jaké domácí léky a jakým způsobem je třeba užívat proti různým nemocem a neduhům, například proti bolesti kostí a zubů, krvavému průjmu, studeným nohám, vypadávání vlasů, popáleninám, nedostatku krve, včelímu bodnutí, a také jak si takové léky připravit. 6. LÉKAŘSKÉ TERMÍNY Cílem článku není podrobněji rozebírat lékařské termíny v přehledově pojednaných tiscích; uvedeme pouze obecnější poznámky. Podle toho, zda se zachovaly až do dnešních dnů a zda se ustálily v současné lékařské terminologii, se dělí do dvou skupin. První skupinu tvoří termíny, které se zachovaly a užívají se i dnes jako oficiální lékařské termíny. Druhou skupinu tvoří termíny, které se již jako oficiální neužívají, ačkoli se mohou vyskytovat v hovorovém jazyce. 6. 1. Zachované termíny Do dnešních dnů se zachovaly litevské názvy částí lidského těla a orgánů i tekutin, které produkují, např.: oči1 LietB 1885 5 19, loket Szv 1890 8 268, obočí V 1890 9 138, aszaros V 1889 4 60, uši LietB 1885 5 19, vousy TS 1898 2 4, řasy Sžl 1886 32, lýtka Grm 1893 9, slezina LAK 1885 53, ústa Mtv 1898 7, zuby U 1895 6 45, hlava Kd I 1895 1, hrdlo U 1895 6 45, děloha V 1897 1 9, patro Sžl 1886 17, cévy Tvn 1896 1 8, ledviny A 1885 9/10 157, krk Sžl 1886 18, čelo V 1889 3 41, žaludek V 1889 8 120, kosti U 1898 3 39, játra A 1885 9/10 156, kirksznys U 1892 6/7 233, nohy Kd I 1895 3, céva Kak 1893 26, krev Szv 1887 1 32, chrupavky U 1898 3 41, hruď Kd I 1895 10, prsa Grm 1893 13, dýchací cesty V 1889 11 52, jazyk A 1883 5 139, rty Kd I 1895 10, nehet U 1898 3 39, záda U 1898 3 39, páteř A 1885 10/11 320, pakau szis A 1885 10/11 322, pecziai Szv 1890 8 267, břicho Kd 1 Termíny se uvádějí v autentické podobě. Některé z nich se od dnes užívaných termínů liší pravopisem. Terminologija | 2006 | 13 123 I 1895 11, prst U 1898 3 40, tenké střevo U 1897 12 183, plíce A 1883 4 113, pot V 1889 12 184, ruce V 1889 1 9, sval VienL 1890 24 5, klouby U 1898 3 39, sliny U 1895 21 166, brada Mtv 1898 7, mozek Hyg 1897 92, spánky TS 1898 2 3, šíje TS 1898 2 5, jícen U 1890 3 39, tlusté střevo Tvn 1896 1 7, bedra U 1897 12 182, srdce Kd I 1895 10, szonkauliai Szl 1886 22, sztapimas A 1883 4 113, žluč U 1897 12 183, střeva A 1885 9/10 156, oční víčka U 1897 3 42, tvář V 1889 3 41, střeva Kd I 1895 11, paže A 1885 10/11 323, prsten U 1892 4/5 141 (2prsten 4. anat. „kruhová část orgánu“ LKŽ₍c₎). Většina těchto názvů se užívala již v litevských písemnostech 16.–17. století. Zachovala se také řada litevských názvů nemocí či neduhů, které se užívají i dnes, např.: dederinė V 1890 7 106, dieglýs U 1892 1 18, drebulys V 1889 3 41, drugys Džla 1899 22, dusulys LietB 1885 2 6, geltonasis drugys U 1895 15 117, gelta V 1897 1 10, Jurių liga LigPr 1883 25, karpa Kaim 1897 39 312, karsztligė Mtv 1898 11, kosulys U 1896 20 154, mėšlungis Pm I 1899 15, miežis V 1897 3 42, nemiga LietB 1885 2 6, niežai Szv 1888 3 78, opa U 1896 13 100, plaučių uždegimas V 1890 7 106, priepuolis Džla 1899 8, prietvaras V 1897 1 10, puliai U 1896 17 131, raupai Džla 1899 3, riemuo U 1896 4 30, silpnaprotystė V 1895 9/10 157, stoga LKa 1890 28, šasai Rodm 1895 6, szunvotės Szl 1886 12, vėmimas Szv 1890 5 134, vėžys V 1889 4 60, Widuriavimas LigPr 1883 36, vidurių užkietėjimas V 1889 12 184, vilkas V 1891 4 56, wjštakis TKK 1887 90, votis U 1895 13 99, a také termínů označujících další medicínské pojmy, např.: porod U 1892 4/5 140, dýchání VienL 1894 46 554, nemoc A 1883 4 110, nemocný TKK 1887 92, těhotenství Szl 1886 54, neplodnost VienL 1890 24 5, jizva U 1896 17 131, očkování V 1890 9 138, zdraví Hyg 1897 1, plodnost VienL 1890 24 4, plod U 1892 4/5 136, pupeční šňůra U 1892 4/5 140. V tiscích se hojně vyskytují zachované m e z i n á r o d n í lékařské t e r m í n y2. Jsou to názvy lékařských oborů, např.: porodnictví V 1896 2 24, chirurgie V 1890 8 123, hygiena V 1889 1 8, patologie VienL 1890 36 7, psychijetr[?]ija V 1895 9/10 155; názvy lidských orgánů a tělesných tekutin, např.: arteri-jos LietB 1885 6 22, kapillarai A 1885 10/11 321, lymfa Gpri 1898 11, nervas VienL 1890 24 5, žíla U 1891 9 417; názvy nemocí, např.: alkoholismus VienL 1890 38 9, anaemija VienL 1890 28 5, apopleksija VienL 1890 28 5, cholera ŽLA 1894 11 82, dizenterija U 1897 9 131, epilepsija U 1897 12 2 Některé mezinárodní termíny mají dnes také české ekvivalenty. 124 Palmira Zemlevičiūtė | XIX a. pabaigos lietuvių medicinos terminijos... 185, ergotismus V 1890 2 20, gangréna LUK 1886 47, kapavka VienL 1890 38 8, hysterie U 1897 12 185, influenza LKal 1896 109, katar Kaim 1898 27 216, kretenismus VienL 1890 28 4, migréna Zglkd 1885 12, neuralgie LigPr 1883 45, neurastenie U 1897 12 185, nymfomanie VienL 1890 24 5, ochrnutí TS 1897 8 3, dna TS 1897 8 2, pneumonie VienL 1890 30 5, křivice U 1897 12 183, kurděje V 1889 3 41, tasemnice U 1897 8 121, tyfus V 1890 8 124; názvy léčiv a dalších léčebných prostředků, např.: borax U 1897 8 121, chinin V 1889 12 184, chloroform VienL 1890 37 8, éter LKal 1898 88, glycerin TS 1898 5/6 51, jód VienL 1891 52 621, jodoform U 1895 28 142, kafr Kak 1893 20, karbol Kaim 1897 25 182, lanolin Kaim 1897 39 312, morfin V 1889 2 20, ricinový olej V 1890 2 21, tanin LAK 1885 64, teploměr U 1896 24 188, terpentýn Džla 1899 14, vata UK 1897 33, vazelína Rodm 1895 4; názvy vyšetřovacích metod, např.: auskultace LAK 1885 58, perkuse LAK 1885 58; termíny označující další lékařské pojmy, např.: amputace VienL 1890 27 4, anomálie V 1890 4 54, bakterie Džla 1899 6, bromismus VienL 1890 28 4, dezinfekce Pchg 1893 15, dieta VienL 1890 28 4, eklampsie VienL 1890 28 5, epidemie V 1889 12 184, fagocyty V 1890 9 138, hypertrofie VienL 1890 28 4, homeopatie V 1890 7 97, inokulace VienL 1890 27 5, kachexie VienL 1890 30 5, karanténa V 1890 8 123, křeče V 1889 3 41, mánie VienL 1890 37 9, melancholie ŽLA 1891 4 30, mikroorganismy V 1889 12 184, operace V 1889 2 21, orgán V 1890 5 68, puls V 1889 3 41, příznaky V 1891 4 57, terapie V 1889 10 153. 6. 2. Zaniklé termíny Největší skupinu nepochybně tvoří lékařské termíny, které se dnes již nepoužívají. Bylo by možné rozdělit je do 2 skupin. Do první skupiny patří termíny zaznamenané v Lietuvių kalbos žodyne: a) názvy částí lidského těla, orgánů a tekutin, které produkují, např.: tkáň V 1889 2 22 („auda 3. viz audinys 2. anat. „skupina buněk se stejnou funkcí“ LKŽ), nerv A 1885 10/11 320 („dirgsnis 2. „nerv“ LKŽ), děloha U 1892 4/5 147 (děloha 3. viz gimtuvė 3. anat. „děloha (uterus)“ LKŽ), céva U 1891 9 417 (céva „tepna, žíla“ LKŽ), střeva LietB 1885 2 6 (grobas 3. „střevo; konečník“ LKŽ), játra U 1897 12 184 („jeknos anat. „játra“ LKŽ), hltan U 1896 20 154 (hltan 2. „hltan; ústa“ LKŽ), mlezivo („Ženská prsa se naplní nikoli mlékem, ale nažloutlou tekutinou, která se nazývá mlezivo“) Grm 1893 14 (srov. mlezivo Terminologija | 2006 | 13 125 viz krekena 1. „mléko krávy, která se právě otelila nebo se má brzy otelit“ LKŽ), kryžius SžI 1886 3 (kryžius 8. „dolní část zad; křížová kost“ LKŽ), motė SžI 1886 52 (motė 6. anat. „děloha“ LKŽ), narys Mtv 1898 9 (¹narys 1. „kloub“ LKŽ), perklodai U 1890 4 60 (perklodas „přepážka: hrudní přepážka (bránice)“ LKŽ), pilvaplone V 1895 9/10 156 (pilvaplone viz pilvaplėvė anat. „břišní blána (peritoneum)“ LKŽ), skilvis LietB 1885 5 19 (skilvys 3. „žaludek, bříško“ LKŽ), šal iniai U 1896 20 154 (¹šalinis 2. „mandle patra“ LKŽ), szarvai U 1892 4/5 146 (¹šarvai 1. „placenta, plodové obaly (po porodu)“ LKŽ), žabtai Mtv 1898 13 (žabtai 2. hanl. „ústa, rty“ LKŽ); b) názvy nemocí, např.: baltieji žiedai Pm I 1899 4 (balti žiedai „menstruace“ LKŽ) (srov. také baltoji liga V 1897 3 41), blykszlė A 1885 10/11 321 (blyklė „bledost“ LKŽ), breinė Kaim 1899 7 55 (x breinė (něm. Bräune) „taková nemoc krku, záškrt“ LKŽ), dygulys (lielisza) Szv 1888 1/2 60 (dyguly s 2. „kolika“ LKŽ; lielisza viz lielėsa 2. „píchání v boku, obvykle po rychlé chůzi nebo běhu“ LKŽ), grįžas V 1897 3 41 (¹grįžas 1. „bolest podvrtnutého a přetíženého kloubu provázená křupáním; praskání, vrzání“ LKŽ), gumbas V 1897 1 9 (gumbas 4. „průjem či jiná bolest břicha; silné bolesti střev“ LKŽ), gurklys V 1897 3 42 (gurklys 2. „podbradek (u člověka či zvířete), lalok“ LKŽ), irmedė V 1897 3 42 (irmedė „nemoc způsobená nachlazením, přetížením nebo leknutím“ LKŽ), kaulaėdis Szv 1888 1/2 62 (kaulaėdis „taková nemoc kostí“ LKŽ), kaulligė SžI 1886 36 (kaulligė „nemoc kostí, bolest kostí, dna, ochrnutí“ LKŽ), kraujaligė Kd I 1895 22 (kraujaligė 2. „nemoc krve“ nebo 3. „krvavý průjem“ (?) LKŽ), krūpos SžI 1886 15 (²kruopos „záškrt“ LKŽ), landunė užnaginė ZgIkd 1885 34 (landūnė viz landuonis 1. lék. „vřed na konci prstu (pod nehtem), panaritium (Panaritium)“ LKŽ), nikulys V 1897 3 42 (¹nykulys 1. „nemoc chřadnutí, vysychání“ LKŽ), nosligė SžI 1886 35 (nosligė „nemoc nosu, rýma“ LKŽ), numirulys VienL 1890 36 8 (¹nuomirulis viz nuomaras lék. „taková nervová nemoc, epilepsie“ LKŽ), pagedimas V 1897 3 42 (pagedimas 3. „šílenství, zuřivost“ LKŽ), papauszkai U 1892 6/7 234 (papauškas 1. „pupínek, bolák“ LKŽ), pilvavimai VienL 1891 52 620 (pilvavimas → pilvuoti 1. „mít průjem“ LKŽ), plautis LwKal 1887 70 (²plautis 1. „rýma“ LKŽ), raudonoji liga (žiedai, skalbiniai) V 1897 3 42 (žiedas 6. „menstruace“ LKŽ; skalbiniai 2. „menstruace“ LKŽ), rietenos V 1897 3 42 (²rietena 11. lék. „moučnivka (soor)“ LKŽ), saldžioji votis Rodm 1895 15 (saldžioji votis „velmi svědivá vyrážka, ekzém“ LKŽ), sausgėla V 1890 2 21 (sausgėla 126 Palmira Zemlevičiūtė | XIX a. pabaigos lietuvių medicinos terminijos... 1. „bolest kostí a kloubů, revmatismus“ LKŽ), silpnaregystė LietB 1885 2 6 (silpnaregystė „slabý zrak“ LKŽ), slapdrugys U 1895 25 117 (slapdrugys „skrytá zimnice (taková nemoc)“ LKŽ), ftabas LKal 1896 109 (ftabas 6. „dna“ LKŽ), styris V 1889 1 9 (styris 2. lék. „tetanus, křeč“ LKŽ), sunkenybė V 1897 3 42 (sunkenybė 5. „tlak na hrudi, dušnost, astma“ LKŽ), šamas U 1897 8 21 (³x šamas (něm. Schwamm) „taková nemoc úst u kojenců, moučnivka“ LKŽ), szaszbaudžiai U 1892 6/7 233 (šašbaudžiai 1. viz ¹šašbaudys 2. „strup, prašivina“ LKŽ), šokis švento Vito U 1897 12 184 (šventojo Vito šokis lék. „nervová nemoc projevující se mimovolními svalovými záškuby, chorea“ LKŽ), tryda Rodm 1895 16 (tryda 1. „průjem, běhavka“ LKŽ), vištalupys V 1897 34 2 (vištalupys viz vištalaktis 4. „šeroslepost (hemeralopia)“ LKŽ); c) termíny označující další lékařské pojmy, např.: daktaravimas A 1885 10/11 325 (daktaravimas → daktarauti 1. „být doktorem, lékařem“ LKŽ), daktarystė Gpri 1898 11 (daktarystė „lékařská praxe, povolání doktora či lékaře“ LKŽ), drapanės Pm I 1899 7 (drapanės „menstruace, měsíčky“ LKŽ), galvasukėtis Pchg 1893 26 (galvasukėtis viz galvasukis 2. „závrať, motání hlavy“ LKŽ), gydykla Kd I 1895 32 (gydykla 1. „léčebné zařízení, nemocnice, sanatorium; lázně“; toto slovo mělo tehdy také další význam – lék: „Tas gidiklas galima gauti užrubežinėse aptiekosė“ (LKa 1890 29), srov. gydykla 2. „léčebný prostředek, lék“ LKŽ), gydūklės NGad 1894 21 11 (gyduoklė viz gyduolė „léčivá bylina, lék“ LKŽ), gryžėlė (girgždėlė) Szv 1888 1/2 61 (girgždėlė 1. viz girgžda 1. „křupání (kloubu), praskání“ LKŽ), ligonbutis U 1892 6/7 236 (ligonbutis 1. „nemocnice“ LKŽ), sznairumas VienL 1890 28 5 (šnairumas → 1 šnairas 2. „s očima stočenýma dovnitř, šilhavý“ LKŽ), tyniai U 1896 20 154 (²tynis „otok, opuchnutí“ LKŽ), vaistymas VienL 1890 38 8 (vaistymas → vaistyti „léčit“ LKŽ), vaistytojas Pchg 1893 5 (vaistytojas 1. „lékař“ LKŽ). Do druhé skupiny patří termíny, které nejsou zaznamenány v Lietuvių kalbos žodyne. Bylo by možné rozdělit je do 2 podskupin. Do první podskupiny patří termíny, jejichž význam byl určen na základě textu pramene: a) název části těla, např. kurksztema Mtv 1898 19 (J. Basanavičius vedle tohoto slova uvedl latinský ekvivalent brachium (srov. brachium 1. „paže“ MTŽ); b) názvy nemocí, např.: baltoji rožė Mtv 1898 24 (J. Basanavičius vedle názvu této nemoci uvedl latinský ekvivalent phlegmone (srov. phlegmone – flegmona, pūlynas MTŽ), mėlynoji liga VienL 1890 30 4 (vedle Terminologija | 2006 | 13 127 V závorkách je uveden latinský ekvivalent cyanosis (srov. cyanosis – cyanóza, modravé zbarvení kůže MTŽ), siutalīgė V 1891 4 56 (toto slovo bylo synonymem dnes užívaného termínu pasiutligės: „<...> mikroorganismy vztekliny se v lidském těle rychle nemnoží; od kousnutí, řekněme, vzteklým psem do počátku nemoci uplynou 2–3 měsíce nebo i více“ V 1891 4 56–57), skaudligė (to je synonymum revmatismu: „Potom – později začne nemocného bolet kosti nohou, hlava, a zvláště v noci tak silně, že nemocný málem nevychází z rozumu; sám se však uklidňuje v myšlenkách, že to pochází ze skaudligės (revmatismu)“) SŽl 1886 30. Do druhé podskupiny patří termíny, jejichž významy nejsou z textu pramene jasné: a) názvy lidských orgánů, např.: plasnojanti gisla LAK 1885 62, žabenukai („Jestliže matka začne dítěti dávat cukr apod. do úst, ústa se tím zanášejí, a patýrko a žabenukai se pokryjí jako kaší, proto kojené dítě nemůže přes tyto povlaky polykat a začne se dusit“) Mtv 1898 12; b) názvy nemocí, např.: Balėjimo Liga LigPr 1883 13 (tento název by mohl být synonymem dnes užívaného termínu anemijos), baltieji tyniai („A z nemocí, které pocházejí z chudoby, často vznikají také různé záněty kostí, jako například <...>, baltieji tyniai atd.“) VienL 1890 27 4, gerų kapojimas (u tohoto názvu je uveden latinský ekvivalent dermatitis, avšak s otazníkem. J. Basanavičius popsal tuto nemoc takto: „Tato nemoc postihuje pasáčky na jaře, když chodí bosí, s holými nohavicemi; od větru a vlhka se jim bez povšimnutí vyhrnují nohavice a zčervenají, a po zarudnutí kůže popraská, takže se objeví i krev. Když pasáček nemůže chodit, říká se, že mu „jeřábi za letu poklovali nohavice“) Mtv 1898 9, gruštis (M. Kuprevičius k tomuto slovu neuvedl ani latinský, ani řecký ekvivalent, zřejmě je neznal a napsal otazník. Tuto nemoc popsal jedinou větou: „Lidé říkají: gruštis jí kdovíjak dávno vnikla“) V 1897 3 42, kaitraliga (toto slovo by mohlo být synonymem drugio, srov. „drugys, kaitraliga, je podle starého přísloví „předchůdcem nemoci“ či jejím druhem; přece jen je to však důležitá věc u některých nemocí“) LKa 1890 27, kaitrastoges („Všemi částmi těla mohou být postiženy hleny, to znamená, že horkost může být v břiše, na hrudi, ve střevech a tak dále“) LKa 1890 28, laumes spaudims („Jindy v noci, když někdo spal, přepadl ho takový tlak, že se nemohl ani zvednout, ani se na lůžku obrátit, ani zavolat, ani promluvit. Těžce dýchá a musí 128 Palmira Zemlevičiūtė | XIX a. pabaigos lietuvių medicinos terminijos... tak ležet, dokud ho ta potíž nepřejde“) LKal 1892 127, Norvegų niežai („Když se rozmnoží svraboví roztoči v takovém množství, že se pupínky slévají – kůže se rozškrábe; takový svrab se nazýval „norským svrabem“ <...>“) Szv 1888 3 82, piktakarszcziai („Všichni lékaři vědí, jak nejsmrtelnější nemoci, jako asijská cholera, cholera infantum, úplavice a piktakarszcziai, vyhledávají místa obývaná chudými ve městech a jakou strašnou spoušť tam způsobují“) VienL 1890 27 4, rietgalio liga (V některých rodech pozorujeme rietgalio nemoc (hyp. disease), <...>“) VienL 1890 38 9, skilviakarszcziai („<...>, často k večeru začne třesavka, a tak se obraz nemoci přibližuje skilviakarszcciu, <...>“) LAK 1885 57, sprandoligė („Je to nemoc malých dětí: při houpání nebo nošení, anebo když dítě spadne z kolébky, si vymkne šíji; pak nic nejí, celé tělo má zachvácené horečkou, oči má vypoulené (vpadlé), neustále pláče. Matky pak chápou, že jde o sprandoligė, <...>“) Mtv 1898 27. Z uvedených termínů je patrné, že se většinou nedochovaly názvy nemocí, ale nedochovaly se ani termíny označující jiné medicínské pojmy. Důvody, proč se probírané medicínské termíny nedochovaly, mohly být různé. Především je třeba poznamenat, že v některých případech nezanikly samotné termíny, nýbrž pouze jejich odborné významy, protože tato slova se i dnes užívají v jiných významech. Jde o taková mnohoznačná slova jako gumbas, kruopos, žiedai, skalbiniai, rietenos, šamas, gimtinė, kryžius, narys, šarvai. Nedochovala se také slova užívaná v úzkém nářečním okruhu, která se však nerozšířila (kurkštena). Je třeba zdůraznit také to, že mnoho nedochovaných medicínských termínů už tehdy mělo náhrady, které je vytlačily z aktivního užívání. Někdy lze dokonce v témže textu najít synonymně užívané názvy částí lidského těla, nemocí nebo jejich příznaků. Například termíny nervai, arterija, žarnos, kepenys, gimda, dieglys, spuogas, viduriavimas, vaistas nahradily dirgsnius, gyvyslę, grobus, jaknas, motę, dygulį, papaušką, pilvavimą, trydą, gydyklą. Některá slova se vyskytovala pouze v textech jednotlivých autorů, například termín pilvaplones užíval V. Kudirka. V úzu se nemusely uchytit výrazy s archaickým nebo hanlivým odstínem (grobai, žabtai). Důležitým důvodem, proč se značná část termínů nedochovala, je neurčitost či nejasnost jejich významu. To platí zejména o složených slovech se složkou liga, např.: kaulligė, kraujaligė, nosligė, skaudligė, kaitraliga, sprandoligė. Samostatnou zmínku zasluhují již neužívané barbarismy, které nepronikly do spisovného jazyka, např.: aptieka Ppaž 1899 14 (x aptieka „lékárna“ LKŽ), čūma (tímto slovem se označuje jeden z druhů horečky: „Uvedu, co se týče horeček: ču- Terminologija | 2006 | 13 129 … neštovic, cholery, tyfu, <...>“) V 1890 7 106 (LKŽ, toto slovo není zaznamenáno), jedra V 1890 8 123 (x jedra (< adra, pol. odra) „nakažlivá kožní nemoc, spalničky, drogně“ LKŽ), motis Kaim 1896 2 15 (¹x mostis (bělorus. масть, pol. maść) pol. „měkká směs léčiv s tukem užívaná k léčbě, mast“ LKŽ), palagas ŠŽl 1886 59 (²x palagas „porod“ LKŽ), smertis V 1890 2 21 (x smertis (bělorus. смерть) pol. „smrt“ LKŽ), zapalenija V 1897 3 41 (x zapalenija viz x zapalenia (pol. zapalenie) „zánět (obvykle plic)“ LKŽ), žyvatas V 1897 1 10 (x žyvatas 4. „průjem“ LKŽ). Většina z nich už tehdy měla litevské ekvivalenty, např.: liekorius Kaim 1896 2 15 a gydytojas U 1895 28 143, liekarstva Kaim 1896 2 15 a vaistas A 1885 10/11 325, lisnikai³ a kirmėlės U 1898 11 167, rona ir opa U 1896 27 131, rona ir žaizda Gpri 1898 4, truczyzna ir nuodas Gpri 1898 4. Často se stejná věc označuje několika slovy (nebo slovními spojeními), z nichž jedno přešlo do současného úzu, zatímco druhé (ostatní) nikoli, např.: aftma se nazývala trumpa dvale LigPr 1883 40; difterija Hyg 1897 110 lidé ještě nazývali gierklės uždegimu puwancziu Zglkd 1886 13, difteritu, smauginýčia, kakline U 1892 8 293, krioklige U 1892 8 294, troškuliu, kriokle U 1896 13 99; dizenteriją nazývali negeru viduriavimu, kruvinąja trizna A 1883 5 141, kruvinąja, greitąja U 1890 3 39, raudonąja U 1891 3 131, kruvinu viduriavimu U 1897 9 131; džiova se také nazývala džiuwes liga LigPr 1883 38, džiutimi LAK 1885 50, sauslige U 1897 9 131 (této nemoci se dnes stále říká tuberkulioze); karbunkulas se také nazýval mėlynuoju spuogu U 1890 8 121 (nyní se doporučuje užívat litevský termín piktuotės); kataraktą lidé nazývali viduriniu valkiu U 1897 3 42, akių apvilkimu Mtv 1898 5 (litevský ekvivalent je lęšiuko drumstis); sifilis V 1890 8 123 se nazýval brantajs Zglkd 1885 9, prancuzais ŠŽl 1886 25, prancuzlige, piktąja liga U 1891 5 230, prancais Kd I 1895 5, „netikusia liga“, „blogąja liga“, „nedora liga“ Rodm 1895 6, prasta liga (piktąja) V 1897 3 42; tymai se také nazývaly drognimis U 1892 6/7 233; trachomą lidé dříve nazývali dykomis mėsomis U 1897 3 42. 7. ZÁVĚRY 1. Na konci 19. století výrazně přibylo různých litevských tiskovin, včetně těch z oblasti medicíny. V Malé Litvě a v Americe byly vydávány původní i překladové litevské lékařské brožury, v novinách byly zveřejňovány ³ Jinde (např. v Suvalské gubernii) lisnikais se také nazýval lék proti červům (latinsky Flores Cinae): „Ale mnohem lepším a spolehlivějším lékem jsou lisnykai“ U 1897 8 121. 130 Palmira Zemlevičiūtė | XIX a. pabaigos lietuvių medicinos terminijos... lékařské články, v kalendářích praktické lékařské rady. Tyto osvětové tiskoviny přispěly k rozhojnění lékařských termínů. 2. O lékařských tématech začali psát litevští lékaři (P. Avižonis, J. Basanavičius, K. Grinius, V. Kudirka, St. Matulaitis, A. Sketeris, J. Šliūpas, A. Vileišis) i další intelektuálové (J. Adomaitis-Šernas, M. Jankus, J. Tumas-Vaižgantas). Tiskoviny tak obsahovaly více litevských lékařských termínů. 3. Tematika litevských lékařských tiskovin byla široká a rozmanitá. Psalo se o mnoha oborech lékařské vědy i o oborech s medicínou příbuzných – porodnictví, gynekologii, pediatrii, epidemiologii, etiologii, hygieně, sanitě, chirurgii, traumatologii a venerologii; o otázkách anatomie, bakteriologie, fyziologie a farmacie. 4. V probíraných tiskovinách se hojně používaly termíny z různých lékařských oborů a souvisejících věd. Většina z nich se používá dodnes jako oficiální lékařské termíny. Jde o domácí slova obecně užívaná v živém jazyce i o slova mezinárodní. Velká část lékařských termínů se však v písemném úzu neudržela. Patří k nim vzácné nářeční výrazy, slova vytlačená z aktivního užívání svými náhradami, jakož i archaická, hanlivá, nejednoznačná a nejasná slova. Zvlášť je třeba zmínit mnohoznačná slova, jejichž odborné významy se neujaly, ale v původních významech se užívají dodnes. Samozřejmě se neudržely ani barbarismy. HLAVNÍ PRAMENY A – Auszra, 1883, 1885, 1886. Džla – Souchotiny a jak se před touto nemocí chránit, Tilžė, 1899. Gpri – Léčení po nákaze a po naočkování proti neštovicím, Tilžė, 1898. Grm – Neslýchaná věc a dobré rady našim ženám, Tilžė, 1893. Hyg – Hygiena aneb věda o zachování zdraví, Čikaga, 1897. Kaim – Soused, 1896, 1897, 1898, 1899. Kak – Jak se bránit před cholerou a další užitečná čtení, Tilžė, 1893. Kd l – Co dělat, abychom byli zdraví a žili dlouho, Tilžė, 1895. LAK – Litevský kalendář Auszry, 1885. LietB – Litevský hlas, 1885. LigPr – Nemocný přítel, Lipsko, 1883. LKa – Litevský kalendář, 1890. LKal – Litevské kalendáře, 1892, 1896, 1898. LUK – Kalendář litevských rolníků, 1886. LwKal – Litevské kalendáře, 1887. Mtv – Medega mustaiškai vaistininkystai. Šenandoras, 1898. NGad – Nová doba, 1894. Pčhg – Poučení, jak se bránit před cholerou, Tilžė, 1893. Pm l – Rady ženám, které chtějí být zdravé, Bitėnai, 1899. Terminologija | 2006 | 13 131 Ppaž – Poučení, jak chránit lidi před vzteklinou po pokousání vzteklými psy, Tilžė, 1899. Rodm – Rady matkám o výchově kojených nemluvňat, Tilžė, 1895. Szv – Světlo, 1887, 1888, 1890. Šzl – Nejzávažnější nemoci lidí, Tilžė, 1886. Tvn – Vlast, 1896. TKK – Tilžský kalendář pocestného, 1887. TS – Stráž vlasti, 1897, 1898. U – Hospodář, 1890, 1891, 1892, 1895, 1896, 1897, 1898. UK – Hospodářský kalendář, 1897. V – Zvon, 1889, 1890, 1891, 1895, 1896, 1897. Vienl. – Jednota Litevců, 1890, 1891, 1894. Žglkd – Zpráva o léčení nemocí těla a duše, Krakov, 1885. ŽLA – Přehled Žemaitije a Litvy, 1891, 1894. POMOCNÉ PRAMENY LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas, Vilnius, 2005. www.lkz.lt MTŽ – Slovník lékařských termínů, Vilnius, 1980. LITERATŪRA Avižonis P. 1909: Lietuvių Medicinos ir Hygienos Knygos, Vilnius. Biržiška V. Lietuvių bibliografija. III d. Spaudos draudimo laikas (1865–1904 m.), Kaunas, 1929. Grinius K. 1895: Apie vieną netikusią knygutę. – Ūkininkas 25, 116–117. Grinius K. 1922: Medicinos žinių popularizacija ir Lietuvių medicinos knygų sąrašas, Kaunas. Kuprevičius M. 1897: Lietuviški ligų vardai. – Varpas 3, 41–42. Lietuvos TSR bibliografija: Knygos lietuvių kalba [1862–1904] 2 (1), Vilnius, 1985; [1862–1904] 2 (2), Vilnius, 1988. Matulaitis St. 1895: Budai gydymo nekurų ligų [recenzija]. – Varpas 9/10, 162–163. Palionis J. 1995: Lietuvių rašomosios kalbos istorija, Vilnius. Zinkevičius Z. 1992: Lietuvių kalbos istorija 5: Bendrinės kalbos iškilimas, Vilnius. REVIEW OF THE SOURCES OF LITHUANIAN MEDICAL TERMINOLOGY AND THEIR TERMS AT THE END OF 19TH CENTURY Although at the end of the 19th century it was forbidden to print using Latin script, there was nevertheless a growth in the publishing and distribution of Lithuanian periodical and non periodical publications. Typical of this type of publishing was medical booklets, newspapers and calendars addressing medical questions. At the end of the 19th century 25 medical booklets were published in Lithuanian. The majority of them were published in Lithuania Minor (in Tilžė). A few books were published in other towns in Lithuania Minor (Bitėnai, Priekulė) and also in America (Shenandoah, New York, Chicago). These booklets were published in two different types of script: Latin (designed for Lithuania Major) and Gothic (designed for Lithuania Minor). The majority of the books were in Latin script. Some booklets were original, others were translations (the majority). The translations were made from Russian, Polish and German languages. Booklets were written by Lithuanian doctors (Jonas Basanavičius, Stasys Matulaitis, Adomas Sketeris, Jonas Šliūpas, Antanas Vileišis) and other Lithuanian intellectuals (Juozas Adomaitis-Šernas, Martynas Jankus, Juozas Tu- 132 Palmira Zemlevičiūtė | XIX a. pabaigos lietuvių medicinos terminijos... mas-Važgantas, Petras Vileišis). Adolf Richter’s booklet Der Kranken-Freund (Ligonų prietelius) was very popular. This booklet was translated from German between 1878 and 1898 and went through 21 editions. Fifteen newspapers published during the period 1883–1899 in Lithuania Minor and America (Aušra, Lietuviškasis Balsas, Tėvynės Sargas, Ūkininkas, Varpas, Vienybė Lietuvninkų, Žemaičių ir Lietuvos Apžvalga and others) contained more than 150 articles on the subject of medicine and related subjects. Articles were written by well known medical doctors and Lithuanian community leaders Petras Avižonis, Jonas Basanavičius, Kazys Grinius, Vincas Kudirka, Stasys Matulaitis, Adomas Sketeris, Jonas Šliūpas, Antanas Vileišis and others. Fifteen almanacs published during the period 1883–1899 in Lithuanian Minor contained much about health and treatments. Lithuanian medical publications covered a wide and varying range of topics. They explained in a popular way various issues of various fields of medical science (obstetrics, gynaecology, paediatrics, epidemiology, aetiology, hygiene, sanitation, surgery, traumatology and venereology) and related sciences (anatomy, bacteriology, physiology, pharmacology). Medical terminology and terminology related to medicine was abundant in these publications. The majority of those terms are still used as official medical terms. They are inheritances universally used in the common language and international terms. Certain medical terms of this period – rare dialectisms and barbarisms – did not survive in written usage. Gauta 2006-11-13 Palmira Zemlevičiūtė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] Terminologija | 2006 | 13 133