Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai, istorizmai ir modernizmai – anachronizmai

Z dějin sportovní terminologie: antikismy, historismy a modernismy – anachronismy JONAS KLIMAVIČIUS Dějiny sportu jsou stejně staré jako dějiny kultury, umění, vědy nebo vojenství. Atletika, která se v antickém Řecku dokonce zapsala do počítání let, nakonec upadla a se zánikem Říma zmizela, na úsvitu novověku znovu ožila a opět vzkvétá (a znovu už poněkud upadá) vedle moderního evropského výtvoru tělesné kultury – sportu. Ve světě se rychle šíří také východní bojové sporty. Sportovní terminologie sleduje tyto proměnlivé dějiny jako stín. V Litvě máme stručnou, dohánějící verzi dějin sportu a jeho terminologie. Přesto to není špatná verze. Především zásluhou jazykovědce Pranase Skardžiuse (Skardžius 1936¹: 104–106, Skardžius 1936²: 100), ale také Julia Smetony (Smetona 1936: 666–667) byly už v roce 1936 úspěšně zlitovštěny cizí termíny pro basketbal a fotbal; o něco dříve se začaly používat ritinis, ritmuša (Labokas 1933: 46), o něco později také tinklinis neboli orinis (Kusa 1938: 98). Ve srovnání s terminologiemi jiných litevských oborů má sportovní terminologie poměrně ranou terminografickou normu (litevský–ruský Sportinių terminų žodynas, odpovědný sestavovatel V. Steponaitis, 1959, 340 s.), je už také věcně široká (výkladový litevský–anglický–německý–ruský Sporto terminų žodynas, sv. 1, připravil Stanislovas Stonkus, red. Genovaitė Irtmonienė, 1996, 680 s.; 2. opravené a doplněné vyd., 2002, 740 s.) a stále se rozšiřuje (sv. 2 bude obsahovat termíny sportovních odvětví). V OLYMPII – OLYMPIJSKÉ HRY VŠECH ŘEKŮ První litevské kroky k dávné historii sportu jsou zahaleny mlhou. Byly nejisté a nahodilé a často je podnikali neodborníci, tím méně pak terminologové. Kultivovaný litevský publicista a esejista (především básník, ale nejen) Jonas Kossu-Aleksandravičius v knize Dievai ir smūtkeliai z roku 1935, když se zmiňuje o vojákovi, „který raněný přiběhl z Marathónu do Athén se zbraněmi“, píše: Říká se, že ani Sparťané – gymnasté na olympijských hrách nedokázali překonat rekord toho vojáka (Aistis 1991: 164). V roce 1936, v roce berlínské olympiády, vyšel první rozsáhlý Tarptautinių žodžių žodynas (asi 22 000 slov, 1064 s.); přestože agonai – 116 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... „soutěžní utkání olympijských her“, na hlavním místě však nejsou uvedeny Olimpijos, nýbrž Olimpo žaidimai – „národní hry starých Řeků; sport na počest Dia“, ačkoli hned vedle je Olimpas – 1. „hora v Řecku, sídlo starořeckých bohů“, 2. literatūrinis Olimpas – „vrchol poct vyhrazený uznávaným básníkům a spisovatelům; okruh či společnost takových spisovatelů“ TŽŽ 1936. Stávalo se to i později. Například: Pro Francouze je ples totéž co pro Řeky náměstí nebo olympijské hry (Bielinskis 1948: 55). Když takto překládá Zigmas Kuzmickis a rediguje Dominykas Urbas, co se dá čekat? Tak je tomu i v poměrně odborné lexikografii: olimpinis, olimpiškas – 1. „související s Olympem“, 2. * „vznešený“, olimpiniai žaidimai – a) „národní slavnosti starých Řeků na počest Dia, které se konaly jednou za 4 roky u O l i m p i j e (Peloponés); <...>“, olimpiada – 1. „ve starověkém Řecku čtyřleté období mezi dvěma slavnostmi olympijských her, <...>“ TŽŽ 1951; stejně tak olimpiniai žaidimai – a) „starořecké <...>“ TŽŽ 1969, olimpiada – 1. „čtyřleté období mezi dvěma starořeckými olympijskými hrami“ TŽŽ 1985; dokonce olimpinis – 1. „související s O l y m p e m, např. olimpinės žaidynės, nors olimpiada – 1. „starořecké sportovní hry na počest boha Dia, konané ve městě O l y m p i a každé čtyři roky od roku 776 př. n. l. do roku 394 n. l.; ukončil je římský císař Theodosius (Theodosijus; 379–395)“, avšak jsou to olimpinės žaidynės a 2. „čtyřleté období ve S t a r o v ě k é m Ř e c k u mezi o l y m p i j s k ý m i h r a m i jako jednotka počítání času“ TŽŽ II 2000, olimpiada – 1. „čtyřleté období mezi dvěma s t a r o ř e c k ý m i o l y m p i j s k ý m i h r a m i“, ačkoli olimpinis – 1. „související s O l y m p e m“ (2. * „vznešený“) TŽŽ 2001; olimpionikas – „ve S t a r o v ě k é m Ř e c k u: vítěz o l y m p i j s k ý c h h e r“ TŽŽ II 2000 (rovněž TŽŽ 2001). Zmatek je tedy starý a vleklý. A netýká se jen lexikografie (ačkoli té se to nepromíjí). Také učitel píše žákům: „Před třemi tisíci lety uspořádali předkové dnešních Řeků, Heléni, ve slunné zemi Helladě první olympiádu. — — Tyto závody se konaly na úpatí hory Olymp, a proto se jim začalo říkat olympijské“ (Jarmala 1974: 4). Když jeden z autorů Kalbos palapinės narazil na tuto již zakořeněnou chybu, napsal: „Olymp s tím nemá nic společného. Sportovní hry celého Řecka se konaly na stadionu města Olympie. Hora Olymp leží u Soluňského zálivu (Egejské moře), zatímco Olympie se nachází na severozápadě Peloponésu, v provincii Élis. Jediné, co s Olympem souvisí, je to, že se hry konaly ve dnech slavností na počest boha Dia, který měl přízvisko Olympijský. Z přísně lingvistického hlediska starořecké (celého Řecka) Terminologija | 2009 | 16 117 sportovní hry bychom měli nazývat olympijskými hrami v Olympii. Jistě, jde o návrh, nikoli o výtku. Jen je třeba dodat, že oheň pro současné olympiády se zapaluje (dutým zrcadlem od slunce) v Olympii, nikoli na hoře Olymp“ (Klimavičius 1974: 3). Je tedy nejvyšší čas důsledně se seznámit s již poměrně dlouhou historií užívání, okolnostmi užívání a příčinami chyb, výsledky normování, snahami o nápravu, příčinami nedodržování norem a nerespektování oprav a konečně skoncovat se setrvačností nezodpovědného užívání a neomluvitelných chyb. Nejedna osoba, která se dopouští chyb, se opírá o původ a starobylost, snadno si věci plete a cítí se v právu. Nyní není třeba donekonečna opravovat chyby, nýbrž alespoň stručně, ale důkladně vyložit atletiku starověkého Řecka. Vznikla z kultovních obřadů: „Všechny řecké sportovní soutěže byly zasvěceny nějakému bohu. O svátcích mrtvých se pořádaly závody vozatajů, běžců a zápasníků. V každodenním životě Řekové pěstovali míčové hry, plavání, tanec, lov, veslování a šerm. – – – Hráli také pozemní hokej. Později se v Athénách gymnastika a hudba staly rovnocennými součástmi výchovy (…). – – – Vítězové byli uctíváni a odměňováni, což podněcovalo atlety, aby se stali profesionály; brzy začali převládat na olympijských hrách v Olympii i jinde“ (AntŽ 1998: 471). Toto je jeden z nemnoha správných případů – Olimpijos žaidynės. Proto je užitečné pohovořit trochu podrobněji o ní – Olimpiją (řecky Olympía), aby nedošlo k záměně s Olimpu. „Olympia nikdy nebyla lidským sídlem, nebyla polis. Žili v ní bohové a lidé přicházeli jen tehdy, když je chtěli uctívat“ (SenGrK 2007: 248). Je třeba předejít možné chybě – žili tam kněží, zatímco skutečným sídlem bohů byl Olymp, nedostupná hora, a proto byli uctíváni v chrámech stavěných na přístupných místech. V nejdůležitější části Olympie – ve Svatém okrsku, obehnaném kamennou zdí a zvaném Altis (OS 2000 23 uvádí variantu Altijas) – stál dlouho jen Héřin chrám (Héraion). Olympijské hry se zaznamenávají od roku 776 př. Kr. (nepochybně byly ještě starší), teprve ve 2. čtvrtině 5. století př. Kr. však architekt Libón postavil Diův chrám, který zdobila mimo jiné sousoší Pelopa a Oinomaia (první z nich údajně uspořádal první hry při jeho pohřbu) a reliéfy Heraklových činů; Heraklés podle pověsti vyměřil běžcům délku stadia – 600 svých stop. V chrámu stála obrovská Diova socha, kterou vytvořil sochař Feidiás ze zlata (Řekové sami neměli zlaté doly) a slonoviny (tito živočichové v Řecku také nežili) – jeden ze sedmi divů světa. Chronologicky tedy vztah Olimpijos a Olimpijos žaidynių k Diovi Olim- 118 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... piečių nėra, a navíc by to bylo nelegitimní, neboť on byl všude, nejen v Olympii, Olimpietis – Olimpo nejvyšší vládce. Nacházel se tam také chrám Matky bohů (Metroon), Pelopova svatyně, socha bohyně Niké, palác rady (búlē) organizující hry (buleutérion), gymnasion, stadion, Leonidaion – ubytovna pro vážené hosty (ostatní diváci her spali pod širým nebem) – a množství soch různých bohů a vítězů her. Olympijské hry v Olympii se konaly každé čtyři roky, když po letním slunovratu nastal třetí úplněk. Má se za to, že tím byl oslavován posvátný sňatek Slunce a Měsíce. V roce 264 př. Kr. zavedl Timaios počítání času v řeckých dějinách podle olympiád – čtyřletých období. Po XV. olympiádě, na níž Orsippos při běhu ztratil bederní roušku, závodili od roku 720 př. Kr. všichni atleti zcela nazí. Ženám bylo zakázáno nejen účastnit se soutěží, ale i přihlížet jim, a to pod hrozbou trestu smrti (výjimkou byla kněžka Démétér Chamyne, starobylé bohyně země a smrti; měla povinnost sledovat soutěže z protější strany stadionu, sedíc na bílém obětním kameni). Jednou „vdova <...>, převlečená za muže a vydávající se za trenéra, doprovodila svého syna, kterého sama trénovala. Když syn vyhrál soutěž, matka se v návalu radosti prozradila, ale rada rozhodčích olympiády s ohledem na její obětavost ji trestu zprostila (...). Od té doby museli být trenéři během závodů svých sportovců nazí“ (SenGrK 2007: 247). Má se za to, že v pozdějších dobách mohly soutěže sledovat i dívky. Ženy mohly (pouze) přihlížet soutěžím dívek (oblečených do krátkého chitónu), pořádaným na počest Héry (Héraia). Závody chlapců se konaly před závody mužů. Tvrzení znamenitého bývalého šampiona Antana Vaupše, že „atleti i diváci byli zcela nazí“ (OP 2007 2 38), je snem o cestě do Olympie... Éra olympijských her v Olympii trvala přibližně 1200 let. Roku 394 je císař Theodosius I. (mimochodem, poté co ho milánský biskup Ambrož přiměl k veřejnému pokání za to, že nechal pobít 7000 vzbouřenců v Soluni) zakázal jako pohanské (tehdy byla také rozbita a stržena většina soch). Roku 426 byla Olympia na příkaz Theodosia II. vydrancována a vypálena a její zkázu dokončila zemětřesení s sesuvy půdy. V 19. století začali archeologové odkrývat ruiny pod vrstvou písku o mocnosti 3–5 m. Mimochodem, to vyvolalo zájem a podnítilo myšlenku na obnovení her v moderní době. Různé dobové a žánrové prameny v litevštině uvádějí nekonečnou rozmanitost názvů: Olympijský háj proslul svými olympijskými slavnostmi, <...> SenGrI Terminologija | 2009 | 16 119 1955 7. <...> probíhaly vykopávky v Olympii, kde se ve starověku konaly celořecké olympijské hry SenGrI 1955 41. Nejslavnější byla olympijská slavnost, pořádaná v Olympii na počest Dia olympského. Olympijské soutěže zahrnovaly běh, běh ve zbroji, zápas a boje. Později se olympijských her začali účastnit básníci. <...> i řečníci, <...>. <...>. <...>. Podle tradice se první olympiáda konala roku 776. Později začal historik Timaios počítat čas podle olympiád. Každé čtyři roky tvořily jednu olympiádu (...) SenGrI 1955 175. [Timaios] chronologii založil na počítání času podle olympiád a použil při tom seznamy vítězů olympijských her, <...> SenGrI 1955 29. Doba konání olympijských slavností byla obdobím všeobecného míru v celém Řecku SenGrI 1955 239. Olympijské (=olympijské.) pýthijské a nemejské soutěže SenGrI 1955 180. <...> všeobecné slavnosti: olympijské, istmické, nemejské, pýthijské a další SenGrI 1955 239. V Delfách se pořádaly pýthijské slavnosti na počest Apollóna, který přemohl draka Pýthóna. Pýthijské slavnosti zahrnovaly hudební soutěže, k nimž později přibyly gymnastické a atletické disciplíny SenGrI 1955 175. Nemejské slavnosti SenGrI 1955 519, pýthijské slavnosti SenGrI 1955 521, ale istmické slavnosti SenGrI 1955 514 (Rejstřík). Zvláště proslulé byly olympijské hry konané v Olympii (na Peloponésu) SenI II 1976 59, olympijské hry SenI II 1976 109, ale: První zápis vítězů olympijských her (první olympiáda) SenI II 1976 183. <...> autor vítězných hymnů pro atlety, kteří zvítězili na hrách v Olympii a v Delfách ŽAntŽm 1987 218, ale olympijské hry ŽAntŽm 1987 38, 215. Olympijské soutěže Ist III 1995 268, olympijské hry Ist III 1995 268, 269 (2x), olympijský program Ist III 1995 268. Olympijské hry SenGr 1995 6, 16, 18, 21, 60. Národní hry. Řekové je nenazývali hrami, nýbrž agónem, tj. soutěžemi, nebo prostě „olympijskými“, „pýthijskými“ atd. Čtyři velké řecké Δ byly: olympiády (→olympijské hry); pýthijské hry na počest Apollóna Pýthia v Delfách; istmické hry na korintské šíji Isthmu; nemejské hry v údolí Nemea v Argolidě. <...>. V Římě založil císař Domitianus roku 86 n. l. Kapitolské hry (neboli agon Capitolinus), sportovní a duševní soutěže, jako přímý protiklad olympijských her; jejich významu však nikdy nedosáhly 120 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... kuomet neigijo AntŽ 1998. Delfuose buvo <...> stadionas, <...>, nes čia buvo rengiamos p i t i n ė s ž a i d y n ė s AntŽ 1998 99. O l y m p i j s k é s o u t ě ž e neboli o l y m p i á d y dostaly jméno podle místa, kde se konaly—O l y m p i e SenGrK 2007 244. O l y m p i j s k é z á v o d y se konaly každé čtyři roky SenGrK 2007 245. <...> o l y m p i á d a trvala pět dní SenGrK 2007 245. V bouleuterionu zasedala rada pořadatelů o l y m p i á d SenGrK 2007 253. Agias <...> zvítězil v pankratiu na O l y m p i j s k ý c h, p ý t h i j s k ý c h a n e m e j s k ý c h s o u t ě ž í c h SenGrK 2007 231. Při místních slavnostech jednotlivých městských států se nekonaly soutěže ve všech uvedených disciplínách. Diváci mohli nejvíce disciplín sledovat na panhelénských, tedy soutěžích všech Helénů bez ohledu na místo jejich bydliště. Byly čtvery: p ý t h i j s k é, i s t m i c k é, n e m e j s k é a o l y m p i j s k é SenGrK 2007 243. P ý t h i j s k é soutěže SenGrK 2007 154, 220, 223, 243. P ý t h i j s k é jezdecké soutěže SenGrK 2007 231, 236. Poté, co císař Theodosius prohlásil křesťanství za jediné římské náboženství, zakázal roku 394 n. l. [delfskou] věštírnu, uctívání Apollóna a p ý t h i j s k é s o u t ě ž e SenGrK 2007 236. Na i s t h m u (korintské šíji) se odedávna konaly i s t m i c k é s o u t ě ž e zasvěcené Poseidónovi SenGrK 2007 243. N e m e j s k é s o u t ě ž e se konaly v Argolidě, v městečku Nemea SenGrK 2007 244. Také v různých překladech antické literatury a podobných dílech, např.: O l y m p i j s k é h r y Luk 1975 37, 73, 295, o l y m p i j s k é h r y Luk 1975 250, vítěz olympijských her Luk 1975 142, o l y m p i j s k é h r y Luk 1975 285. O l y m p i j s k é z á v o d y Luk 1975 29, 289, o l y m p i j s k é v í t ě z s t v í v p ě s t n í m z á p a s e a z á p a s u Luk 1975 62, olympiáda Luk 1975 260, Pindarova O l y m p i j s k á óda Luk 1975 282. I s t m i c k ý z á p a s. O l y m p i j s k é h r y se konaly nejen v O l y m p i i, ale i na mnoha dalších místech. Zvláště proslulé byly h r y v N e m e i, D e l f á c h a n a I s t h m u Hor 1977 250. Sbírat, jezdit v kruhu, o l y m p i j s k ý p r a c h mnohým působí potěšení: <...> Hor 1977 39. <...> popovídat si o o l y m p i j s k ý c h, n e m e j s k ý c h, i s t m i c k ý c h a p ý t h i j s k ý c h h r á c h v Řecku NieNe 1969 133. Ve sportovní literatuře tomu nebylo jinak, např.: Olympiády starověkého Řecka AtM 1981 5, jejich země [Řecko] – kolébka olympiád AtM 1981 7. Městečko Olympie AtM 1981 7, ale olympijské hry, olympijské hry starověku AtM 1981 8, zákaz olympijských her AtM 1981 11. Gerai išverstas (vert. D. Urbas, 1984) Jano Parandovskio (1895–1978) istorinės apysakos pavadinimas Olimpijos diskas (lenk. – Dysk Olimpijski), o LTE VIII 1981 (str. Janas Parandovskis) – Olimpinis diskas. Diskas čia ne metamas: „Žilos senovės žodžiai, skambą juo oriau iškilmingojo Olimpinio Terminologija | 2009 | 16 121 v jazyce věštců <...> opakoval posvátnou smlouvu, kterou na úsvitu věků uzavřeli a na bronzový disk zaznamenali tři králové z dávných dob, jejichž příběhy připomínají legendu: Ifitos z Élidy, Kleosthenés z Pisy a Lykúrgos ze Sparty“ (OD 1984 4). V textu povídky se však výrazy liší: vítězové her v Olympii, Delfách, Nemeji a na Isthmu OD 1984 236, olympijské hry OD 1984 233, vítěz olympijských her OD 1984 233, olympijský vítěz OD 1984 193, 226, olympijský stadion OD 1984 14, 59, olivový olej z Olympie OD 1984 261, olympická délková míra OD 1984 29, ve vysvětlivkách: olympionik – vítěz olympijských her OD 1984 276 (také olympiáda OD 1984 7, 8, 16 (2x), 48, 50, 125, 148, 149, 158, 173, 188, 194, 205, 218, 258, 261, 269, 270 – pouze ve významu her!), ale olympijské záležitosti OD 1984 6, olympijské zákony OD 1984 19, diskový olympijský závaží OD 1984 42, olympijská stopa OD 1984 54, olympijské obřady OD 1984 121, ve vysvětlivkách: Pelops – je považován za zakladatele olympijských her OD 1984 277, pětiboj neboli pětiboj – soubor pěti disciplín na olympijských hrách OD 1984 277, spondofor – mezi jeho povinnosti patřilo vyhlašovat olympijské hry OD 1984 278, a také v tiráži knihy: olympijské hry OD 1984 280. A také Pýthijské hry OD 1984 216, pýthijské vavříny OD 1984 20, ve vysvětlivkách: Pýthijské hry – po olympijských hrách nejvýznamnější starořecké hry, <...> OD 1984 277 (ale: Isthmos – <...>. <...>. Místo kultu Poseidóna. Na počest tohoto boha se každé čtyři roky konaly hry zvané isthmijské OD 1984 275). Zdá se, že je to velmi jednoduché – pokud se hry konaly v Olympii, pak jsou to olympijské hry; pokud na Isthmu, pak isthmijské; pokud v Nemeji, pak nemejské hry. Tak je to také kodifikováno ve Slovníku sportovních termínů (sestavil Stanislovas Stonkus, 1996 a 2002) – olympijské hry – „slavnosti a sportovní soutěže starověkých Řeků ke cti boha Dia. — — Konaly se každé 4 roky v Olympii. — —“ STŽ 1996 a 2002, isthmijské hry STŽ 1996, isthmijské hry, jinak isthmiáda STŽ 2002 (ale olympiáda pouze 1. „čtyřleté období mezi dvěma starověkými řeckými olympijskými hrami“, a 2. Δ olympijské hry STŽ 1996 a 2002), nemejské hry STŽ 1996 a 2002, a také římské a kapitolské hry STŽ 1996 a 2002. To je potvrzeno dokonce názvem knihy Stanislovase Stonkuse Olympijský sport. Olympie a olympijské hry (2000) i jednoznačným tvrzením: „Název olympijských her pochází z názvu místa, kde se konaly“ (OS 2000: 25). Svědčí o tom také starořecké Ὀλύμπια – the Olympic games, or games in honour of Olympian Zeus (zatímco název místa je Ὀλυμπία) GrEnL 1968. Není pochopitelné, proč došlo k zaváhání ve Všeobecné litevské encyklopedii: antické 122 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... hry – „svátky umění a sportu starověkých Řeků a Římanů (asi 8. stol. př. Kr.–4. stol. po Kr.), pořádané pravidelně ke cti bohů a významných občanů, při různých státních událostech. Ve starověkém Řecku se konaly kultovní, vzpomínkové, ↗ Panathénaje, panhelénské (4 nejvýznamnější, uznávané všemi řeckými městskými státy: ↗ olympijské hry – vůbec nejvýznamnější Δ, ↗ pýthijské hry, ↗ isthmijské hry, ↗ nemejské hry) a časté, méně významné regionální hry“ VLE I 2001 (Stanislovas Stonkus); olympijské hry, olympiáda – 1. „slavnosti a sportovní soutěže starověkých Řeků ke cti boha Dia“ (a Olympie – „<...> ke cti Dia se konaly ↗ olympijské hry 1“ Nijolė Juchnevičienė), ačkoli 2. – „počátky moderních her spočívají ve starověkých řeckých sportovních o l y m p i j s k ý c h h r á c h“ VLE XVI 2009 (Stanislovas Stonkus). Proč je tedy přístup tak rozporuplný – nemejské hry (rovněž ke cti Dia a v Diově háji!) VLE XVI 2009, VLE VII 2005 57 (nesprávně hry Nemejců LA 1996 73 28), isthmijské hry (ke cti jiného olympijského boha – Poseidóna) VLE VIII 2005, VLE VII 2005 57, zatímco ty nejvýznamnější jsou jako jakési obecné hry nikoli olympijské, nýbrž pouze olympijské hry? olympiáda je posuzována nejednotně – ztotožňuje se s olympijskými hrami, olympiádou 1. „starověké řecké <...>“ VLE XVI 2009, avšak olympiáda (řec. Olympias, gen. Olympiados) – 1. „<...> čtyřletý cyklus mezi pravidelně pořádanými panhelénskými ↗ olympijskými hrami 1; 2. „čtyřletý cyklus, který začíná 1. ledna prvního roku každých ↗ olympijských her 2 (tj. moderních – J. K.)“ a teprve 3. ↗ olympijské hry 2 VLE XVI 2009; proč však ne také ↗ olympijské hry 1? Je to nepochopitelný, nelogický rozpor. Řec. ’ολυμπιάς, άδος – olympiáda – 1. „sportovní hry starověkých Řeků ke cti boha Dia, které se konaly ve městě Olympii <...>“ TŽŽ II 2000. Jestliže se podle gramatiky jiných jazyků název antických olympijských her neliší od názvu moderních olympijských her (jen pro zdůraznění rozdílu, který by bez kontextu nebyl jasný, lze připojit – Olympic Games of Ancient Greece – Altgriechische Olympische Spiele – Олимпийские игры древности / Древней Греции STŽ 1996 / 2002), pak Olympic Games – Olympische Spiele – Олимпийские игры, synonymum Olympiad – Olympia-de – олимпиада, bez zvláštního vysvětlení označuje oboje hry, ačkoli někdy se tento rozdíl výslovně zdůrazňuje: olympiáda – 1. „starověké řecké sportovní hry ke cti Dia, konané v Olympii <...>; olympijské hry“, 2. „mezinárodní sportovní soutěže pořádané od roku 1896 podle vzoru starověkých <...>; olympijské hry“ SWO 1997. Kdyby olympiáda nebyla olympijskými hrami, na jakém základě by pak byla olympijskými hrami?! Terminologija | 2009 | 16 123 Hry konané v Delfách (v kraji Pitoja na úpatí Parnasu) ke cti Apollóna Pythia, tj. přemožitele draka (či hada) Pythóna (během nich se vykonával pohřební rituál Pythóna) – řec. Pythia (athla) – se v litevštině označují různě: prostě mn. č. pýthie TŽŽ 1985, TŽŽ II 2000, TŽŽ 2001 (čtyřletá období se nazývají pýthiády OS 2000 63), Dnvd 1995 43 12, dokonce LoLieŽ 2007, pýthijské hry TŽŽ 1985, TŽŽ 2001, AntŽ 1998 99, dokonce LoLieŽ 2007 – 2Pythia, ōrum (ačkoli Isthmia, ōrum – isthmijské hry), pýthijské hry OD 1984 277, pýthijské soutěže HŠv 1994 88, pýthijské soutěže SenGrK 2007 55, 56, 154, pýthijské hry BM a RT 2000 109 a pýthijské hry – Pythia Games – Pythia-Spiele – Питу̀щкие игры STŽ 1996 a 2002, rovněž VLE IV 2003 (heslo Delfy), VLE VII 2005 57, VLE VIII 2005 (heslo isthmijské hry). Věštkyně Pýthie STŽ 1996 (ve skutečnosti pýthie) s tím však nemá nic společného a starý název Delf Pytho není Pýthie STŽ 2002, nýbrž Pitoja GrLieŽ 1979. Tyto kultovní hry ke cti Apollóna Pythia (nikoli pýthijského STŽ 2002) by se tedy v litevštině nejpřesněji měly nazývat hry Pythia. Čtyřletá období, jejichž počítání začalo roku 586 př. Kr., se označují pýthiády STŽ 1996 656 a 2002 718, což by se pro pojmenování těchto her také hodilo. Římané, kteří převzali Apollónův kult, slavili ludi Apollinares; v litevštině je nelze vhodně nazývat Apollónské slavnosti AntŽ 1998 44 – jednak to nejsou slavnosti, nýbrž hry, jednak jsou to prostě Apollónovy hry – podobně jako Kryštofův letní festival nebo konference Jonase Jablonského. Možné je označení pýthijské stadion AntŽ 1998 (heslo stadion). Avšak pýthijská melodie OD 1984 39, pýthijská óda SenGrK 2007 54 musí být pýthijská. Nenuosekliai padaryta ir LoLieŽ 2007: Nemeaeus adj. [Nemea] – Nemėjo (leo), Isthmius adj. [Isthmus] – Istmo, Isthmia, ōrum [Isthm(i)us] – Istmo žaidynės, bet, deja, 2Pythia, ōrum – pitijos, pitinės žaidynės ir Olympiacus, Olympicus, Olympius adj. – Olimpi(j)os, olimpin(is), 2Olympia, ōrum [Olympius] – olimpinės žaidynės, 1Olympia, ae – Olimpija, Dzeusui skirta vietovė Elidėje, kur kas ketveri metai būdavo rengiamos o l i m p i n ė s žaidynės, taip pat stadium – 1. satdijas (<...> 192 m – olimpinis stadijas). Když je poněkud ne zcela dobré užívání běžné i ve seriózních dílech, nemá smysl se podrobněji zastavovat u periodického tisku. Přesto nelze zamlčet starší i zcela nedávné pozoruhodné podivnosti a skutečné nesmysly. Například: Obrovská <...> s t a t u e, v y r o b e n á ze slonoviny, znázorňovala z a k l a d a t e l e o l y m p i j s k ý c h h e r a v l á d c e D i a, s e d í c í h o n a t r ů n u p o k r y t é m z l a t e m a d r a h o k a m y. <...>. <...>. Tato socha, <...>, b y l a p o s t a v e n a v A t é n á c h. <...> do O l y m p i j s k é s o c h y udeřil blesk Šv 1980 14 23. Zeus – vládce olympijských her; jeho socha – dokonce Olympijská, ale byla postav- 124 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... … v Athénách!.. Jiný se pře s chronologií, kulturou i gramatikou: Předpokládá se, že první hry se konaly roku 776 před Kristem, ještě před narozením Homéra. <...>. <...>. Sportovci trénovali v palaistrách, gymnáziích. — — — Roku 85 před Kristem nařídil římský vládce Sulla přesunout hry z Athén do Říma, <...>. — — — A roku 393 římský císař Theodosius I. Veliký olympijské hry zakázal. <...> Sav su TV 2004 33 10. Další zase vytváří hotovou směsici myšlenkových, faktických a jazykových chyb: Podle jiné verze nebyl organizátorem olympijských her Zeus, nýbrž jeho syn Héraklés, který nesnesl urážky. — — — Do povinného programu prvních her patřil běh, zápas a řízení závodních vozů. — — — Vžil se zvyk připuštět k soutěžím ženy [?] — J. K. a <...>. Zpočátku se olympijské hry konaly výhradně jen v Řecku. Potom byly zakázány (...), ale po nějaké době znovu ožily a rozšířily se po celém světě. <...>. <...> konají se každé čtyři roky, abychom mohli zjistit, který z obyvatel Země se nejlépe bije, nejrychleji běhá a nejhbitěji skáče. — — — Na místě starého stadionu byl postaven nový stadion Panathénajských her, — — — Sav su TV 2008 32 26. Ani pěvec Homér nezůstává na svém místě a ve své době: Homér komentátor. Kdybychom věřili velikému Homérovi, ve starověkém Řecku se pořádaly tyto druhy sportovních soutěží: boj do první krve s dlouhým kopím, lukostřelba, hod diskem, hod oštěpem, zápas, běh a řízení závodních vozů Sav suTV 2008 32 26. Byzantské (středněřecké) podoby Feodosijus (=Teodosijus), Panafinai (=Panathénaje) a slavismus važnyčiotojas (=vozataj) plavou v příšerném bahně nekulturnosti. Na závěr o starověkých řeckých olympijských hrách je třeba zdůraznit: taková je gramatika litevštiny. Jestliže jiné jazyky zde či v podobných případech užívají přídavné jméno nebo konstrukci s předložkou, nejsme jejich otroky — vždyť podle nich také neříkáme Moskevská (Московский) univerzita, Univerzita v Krakově (W Krakowie) ani u Berlína (zu Berlin). Přídavnými jmény jsou zde také řecké Ὀλύμπιος a latinské Olympius. Gramatika litevštiny není horší než gramatika kteréhokoli jiného jazyka; zavádění modelů jiných jazyků místo vlastních by bylo jen výsměchem sobě samým. Děje-li se to z neznalosti, je třeba přijmout pomoc těch, kdo tomu rozumějí — jazykovědců. Gramatika litevštiny je pro všechny stejná, neexistují zvláštní gramatiky pro sport či pro cokoli jiného (automobilismus, ropný průmysl, reklamu,...). Pak by k takovým chybám nedocházelo: Brzy zrána <...> jsme už byli ve starověké Olympii. Roku 776 př. Kr. se konaly první olympijské Terminologija | 2009 | 16 125 hry OP 2007 2 37. Roku 1901 psal Vincas Pietaris ze vzdálené Ustiužny svému synovci: horský (tj. zophū) institut, Akademie medicínská, medicínská fakulta, právnická fakulta, fakulta matematická a filologická, technologický institut. lesní institut, Junkerska škola, vajanua akademie V.PietRR 1973 539–540. Tehdy na tom litevština byla opravdu bídně... Ale už roku 1935 psal Jonas Aleksandravičius: Hry Olympie. O 70 let později odbornice na antickou kulturu zveřejňuje podivné tvrzení: Olympijské soutěže neboli olympiády dostaly jméno podle místa, kde se konaly — Olympie SenGrK 2007 244. Ve skutečnosti se roku 776 př. Kr. konaly první hry Olympie. Hry Olympie ještě před zákazem upadaly: Římskými hrami se nazývají 175. olympijské hry, <...> přemístěné z Olympie do Říma VLE I 2001 582. Jejich číslování jako 175. her, počítáno od her Olympie, je však dost svévolné a v Římě se také neujaly. Římané změnili nejen místo, ale i název her — místo řeckého ἀθλα a ἀγῶνες užívali latinské Ludi Romani: lat. ludi — především „zábavy, hry, žerty“, ludus — dokonce také „základní škola“ LoLieŽ 2007 (stejně jako řec. σχολή — „volný čas; osvobození, svoboda, odpočinek; nečinnost; zahálka; pomalost, prodlení; volnočasová činnost; rozhovor učenců, duševní práce; studium, cvičení, přednáška; dílo, traktát; škola“ GrLieŽ 1979), Římané však přejali také řecké ἀγών — nejen „soutěž; boj, bitva“ (Agon Capitolinus — Kapitolské hry STŽ 1996 ir 2002), ale — zajímavě a významně — především „shromáždění“ GrLieŽ 1979. Olympijské hry — shromáždění atletů a soutěže — nazývali sami Řekové Ὀλυμπιάς, ἀδος (a také vítězství!) GrLieŽ 1979; teprve latinské olympias, -adis — olympiáda znamená „čtyřleté období mezi olympijskými hrami“, zatímco hry se latinsky nazývaly Olympia, -ōrum LoLieŽ 2007. Je třeba držet se autentické — řecké tradice a nešířit nepravdivou představu, že olympiáda znamená pouze to čtyřleté období (které se pro Řeky stalo velmi důležitým měřítkem počítání let, v novověku — v době olympijských her — však ztratilo význam). MODERNÍ — CELOSVĚTOVÉ OLYMPIJSKÉ HRY Hry Olympie trvaly téměř přesně 1200 let (mimochodem, právě takový věk etnika stanovil Lev Gumiljov). Téměř stejně dlouho panovalo ticho, než se na sklonku renesance roku 1604 z podnětu R. Dovera konaly v Cotswoldu Anglické olympijské hry STŽ 1996, STŽ 2002 720 — The Cotswold Games OS 2000 70. Zmiňuje se doktorská disertace Angličana D. Westa (1703–1756) z Olim- 126 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antibizmai... pijos žaidynių istorijos (OS 2000: 69), jų atgaivinimo mintį skelbė Johanas Bazedovas (1924–1790) ir Johanas Herderis (1744–1803), o moksliškai 1793 m. pagrindė J. K. F. Gutsas-Mutsas (OS 2000: 70). Panašių žaidynių vyko ir daugiau – iš viso 17, o paskutinės buvo 1892 m. Anglosaksų olimpiada, davusi pradžią Britų Sąjungos žaidynėms (OS 2000: 72). Jos visos „žadino mintį atgaivinti O l i m p i j o s ž a i d y n e s, davė gerų praktinių pamokų“, bet vis dėlto vadinamos pseudoolimpinėmis žaidynėmis STŽ 2002. Iš naujosios eros lyderių anglosaksų iniciatyva bandė susigrąžinti senosios eros viešpačių graikų nepriklausomybę atgavusi (1832) karta: „1859 m. graikų armijos majoras Evangelis Capas (E. Zappas OS 2000 71), <...>, organizavo P a n g r a i k i j o s „o l i m p i a d ą“ (AtM 1981: 11). Ir 1870, 1875, 1888, 1889 m. Atėnuose vyko Pangraikijos žaidynės, „kurių tikslas buvo atgaivinti senovės graikų O l i m p i j o s ž a i d y n e s“ (STŽ 1996 ir 2002). Vadinamojo atgaivinimo kryptį esmingai keitė ir įtvirtino prancūzų baronas Pjeras de Kubertenas (Pierre de Coubertin, 1863–1937), kai „Sorbonos universiteto salėje pasakė garsiąją frazę: – <...> o l i m p i n e s i d ė j a s reikia atkurti ne vienoje šalyje, bet tarptautiniu mastu“ (AtM 1981: 11). 1894 m. steigiamajame kongrese išrinktas Tarptautinis olimpinis komitetas (TOK), patvirtinta olimpinė chartija, numatyta 1896 m. Atėnuose surengti pasaulio olimpines žaidynes. Negalima tvirtai teigti, kad siekta a t g a i v i n t i Olimpijos žaidynes (kaip sakoma STŽ 1996 ir 2002) – tai buvo tik olimpinio sąjūdžio ir olimpizmo (labai tiksliai – neolimpizmo OS 2000 8) idealų pagrindas ir pavyzdys, netikslu sakyti, kad siekta atgaivinti olimpines idėjas AtM 1981 11 ir olimpines žaidynes VLE IV 2003 212 – tai buvo ne paprasta tąsa, o kūrybiška kaita ir plėtotė. Išradingai pasakyta: Senovės Graikijos o l i m p i a d ų i d ė j a s atgaivino ir pratęsė naujųjų laikų o l i m p i n ė s ž a i d y n ė s AtM 1981 5, 1896 m. įvyko A t ė n ų o l i m p i n ė s žaidynės – O l i m p i j o s ž a i d y n i ų dvasia, jų atminimui ir garbei, todėl olimpinėmis; bet Atėnų, o ne atėninės žaidynės. O pačiu oficialiausiu – Olimpinės chartijos – lygmeniu jos yra Olimpiados žaidynės OCH 1998 16 (Olimpias Games OS 2000 421), tik tas oficialumas viešumo labai retas. Ať už je přídavné jméno odvozeno od Olympie — místa uctívání Dia olympského a konání olympiády v jihozápadním Řecku, na severozápadě poloostrova Peloponés, v údolí řeky Alfeios nedaleko zálivu Kyparissia v Jónském moři —, nebo od Olympu — hory na severovýchodě Řecka poblíž zálivu Therma v Egejském moři, sídla bohů —, přídavné jméno vyjadřující místo, příslušnost či původ je bohužel stejné: o l y m p i j s k ý (: Olympie a Olymp), stejně jako řecký (ořešák): Řecko, italský Terminologija | 2009 | 16 127 (pstruh): Itálie, sicilský (škumpa): Sicílie, francouzská (růže): Francie, španělský (kozel): Španělsko, rakouský (pelyněk, šalvěj): Rakousko, islandský (lišejník): Island, grónský (velryba, buvol, jelen): Grónsko, indický (slon, chlebovník, ola, nosorožec, sezam): Indie, bengálský (fíkus): Bengálsko, čínský (okoun, hvozdík, jalovec, jasan, ženšen): Čína, usurijský (pes, tužebník): Usurijsko, japonský (olše, zázvor, javor, modřín, kdoule, králík): Japonsko, australský (kanic, okoun, šprot, tuňák): Austrálie, malajský (delfín): Malajsie, brazilský (liška, vydra): Brazílie, kolumbijský (jelec): Kolumbie, kalifornský (jalovec, bodlák): Kalifornie, turecký (pstruh): Turecko, arabský (akácie): Arábie, syrský (křeček): Sýrie. Někdy se -ij- zachovává kvůli rozlišení (linijinis — čárový, nikoli liniový; galvijinis — dobytčí, nikoli hlavový), někdy prostě z tradice — asijský (osel, buvol, rejsek), -á (piloun, šprot): Asie, kaspický (piskoř, pstruh), -á (placka): Kaspické moře, baltský (treska): Balt. Olympiní neexistovalo a existovat nebude. Z tvaru však nelze poznat, zda je třezalka olympijská typická pro Olympii, nebo pro Olymp. Sjednotily se i podoby v dalších jazycích — rus. олимпийский, pol. olimpijski, něm. olympisch, angl. olympic, fr. olympique, ital. olimpico, špan. olimpico. Největší problém přídavného jména olympijský nespočívá v nejasnosti, z kterého kraje pochází nějaká třezalka (jedna divizna prý opravdu pochází z Olympu — olympijská LA 1996 239 17), nýbrž ve špatné gramatice, např.: olympští (=Olympovi) bohové Č.KalDS 1981 17, VN 1984 127 3. Správně, ale už dávno opraveno A. Pupkisem: olympijský (=olympijský) klid MK 1985 2 7. Opravdovou pohromou je cesta starověkých řeckých her Olympie na Olymp a spojování původu moderních olympijských her s Olympem, např.: Na počest Diova velkého vítězství [nad otcem Kronem] založil jeho syn Héraklés olympijské hry. Pro hry Héraklés podle legendy vybral krásnou rovinu, <...>. Jeden z pahorků, které se na ní nacházely, byl pojmenován po sídle řeckých bohů — hoře Olympu Vd 2004 53 69. A žádná Olympie ani její olympionikové!.. Neznalost jiných stoupá až na samotný Olymp, např.: Olympijský oheň se zapaluje v Řecku na hoře Olympu a štafetou se předává do města, v němž se konají olympijské hry. Tak tomu bude i roku 1976, <...>. Olympijská pochodeň bude zapálena na hoře Olympu, <...> M ir G 1975 12 58. Olympijský oheň bude zapálen na hoře Olympu LTV 2007-10-10 (Gintarė Grikštaitė). Když olympijský, tedy jen z Olympu? Bez otazníků chrlí odpovědi. A i když někdo Olympii zná, slovo olympijský ho zavádí na Olymp: v Olympii byly před 28 stoletími na počest Dia uspořádány první sportovní soutěže <...>. Ve 4. století byly tyto události zcela přerušeny. 128 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... Soutěže byly obnoveny koncem 19. století zásluhou Francouze Pierra de Coubertina. Jeho srdce nyní odpočívá na úpatí Olympu. Sportovec nesoucí pokaždé zapálený olympijský oheň se zastaví u bílého pomníku de Coubertina M ir G 1983 11 21. Velkou ctností je mlčet, když člověk něco neví... OLYMPIJSKÝ – ZÁKLADNÍ, VĚCNÝ A NEPŘÍMÝ STŽ 1959 uvádí olympijské hry, dále olympijský výbor, olympijský oheň, olympijská přísaha, olympijský rekord, olympijská medaile, olympijská vzdálenost, olympijský kruh. Později přibyly ještě olympijská éra, olympijská vlajka, olympijský emblém, olympijský symbol, olympijský rituál, olympijský kongres, olympijské hnutí, olympijská solidarita, olympijská sezóna, olympijské uznání, olympijská kvóta, olympijský řád, olympijská vyznamenání, olympijský atašé, olympijský průkaz totožnosti, olympijské město, olympijská vesnice, olympijský plakát, olympijský tisk, olympijská mince, olympijský film, také Olympijský pohár – „Pohár MOV udělovaný organizacím a městům za mimořádný přínos k rozvoji olympijského hnutí. Δ Založil jej roku 1906 P. de Coubertin (P. de Coubertin)“ STŽ 1996 a 2002. STŽ 1996 a 2002 uvádí také olympijská dvanáctistovka, STŽ 2002 také olympijská osmistovka. V periodickém tisku je mnoho rozmanitých spojení s relačním přídavným jménem olympijský, vyskytují se velmi často: olympijské slavnosti KV 1980 51 12, olympijské soutěže T 1978 114 4, 1980 223 4. Sav s TV 2010 5 4, olympijský sport M 1976 2 31, MksIL 2010 1 6, olympijské sportovní odvětví T 1981 127 4, olympijská disciplína (tj. soutěžní disciplína) VN 1980 176 4, olympijský program S 1984 91 4, olympijská regata M ir G 1980 6 10, olympijské plavání T 1980 173 4, olympijský sprint S 1979 33 4, olympijský maraton P 1982 3 149, olympijské vzdálenosti M ir G 1980 6 10, olympijský cvik T 1979 72 3, LP 1980 55 2; olympijská pravidla M ir G 1980 6 10, olympijský rozvrh LP 1980 60 3, olympijský režim T 1980 164 3, olympijská zkouška T 1975 225 3, olympijské starty VN 1980 181 1, sportovní olympijský spor T 1980 178, olympijský debut S 1980 178 4; olympijský stadion KV 1992 30 1, olympijské objekty T 1978 223 4, 229 3, 1980 173 4, 1981 230 3, Vd 2008 21 74, olympijské vybavení T 1984 129 2, olympijská střelnice LP 1980 55 2, olympijský kanál KV 1992 30 1, olympijská dráha T 1978 228 4; olympijský vítěz T 1980 183 3, olympijský medailista LP 1980 55 2, olympijský hrdina LP 1989 71 2, sportovcův olympijský status S 1980 143 3; Terminologija | 2009 | 16 129 olympijská medaile T 1976 39 4, olympijský kov Šv 1980 11 18, olympijské vavříny T 1978 96 4, olympijský věnec Šv 1980 4 18, olympijský čestný piedestal Šv 1978 8 21, 1980 4 18, olympijské výšiny S 1981 7 19, T 1981 101 3, MokslL 2010 1 6; olympijská činnost Šv 1980 4 19, olympijská akademie KmT 1989 210 3, MlskL 2010 1 6, olympijská škola T 1979 83 1, olympijské vzdělávání MkslL 2010 1 6, olympijská pedagogika MkslM 2010 1 6, olympijská výchova MkslM 2010 1 6, olympijská kultura Mksl 2010 1 6, olympijské myšlenky Mksl 2010 1 6, olympijské ideály Mksl 2010 1 6, olympijské hodnoty Mksl 2010 1 6, olympijské přikázání – účastnit se L ir M 1984 16 1, olympijské zásady S 1981 67 4, olympijské stanovy S 1981 67 4, olympijská historie T 1980 182 3, Sav su TV 2008 5 15; olympijské hlavní město T 1978 114 4, olympijská Moskva T 1978 223 4, olympijský Tallinn M ir G 1980 6 10, olympijská výstavba S 1978 103 2, T 1978 229 3, architekta olympijská zkouška L ir M 1982 34 9, olympijský nábytek Šv 1979 9 1, olympijské zakázky Vd 2008 21 74, olympijský oltář Šv 1980 4 19, olympijský plamínek M ir G 1981 6 38; oficiální olympijský jazyk S 1987 24 4, olympijské výdaje Vd 2008 21 74, olympijská pokladna a rozpočet T 1978 114 4, olympijská holdingová společnost „Top“ LA 1996 163 18, olympijská loterie T 1976 247 4, olympijská pošta T 1978 114 4, olympijské poštovní známky LP 1980 54 3, olympijský autobus T 1984 181 4, olympijská obrazovka T 1978 223 4, olympijská filmová reportáž T 1978 223 4, olympijská televize a rozhlas T 1978 251 4, olympijská televizní komise T 1983 26 4, olympijská aparatura Šiaulských T 1983 26 4, varianta olympijské [mobilní televizní] stanice T 1979 103 4, olympijská kniha S 1978 103 3, olympijská příručka T 1979 36 4, olympijské zprávy T 1980 164 3, olympijská kronika LP 1979 26 3, olympijské reportáže S 1978 103 2; olympijské doplňky L ir M 1980 6 3, olympijský maskot L ir M 1980 6 3, olympijský medvídek T 1980 179 4, olympijský suvenýr L ir M 1980 6 3, olympijská tematika T 1978 114 4, L ir M 1980 6 3, olympijská produkce L ir M 1980 6 3, olympijské mince M ir G 1980 10 38, olympijská výstava VN 1980 181 4, T 1982 168 4, KmT 1987 195 4; olympijské roky M ir G 1978 5 45, LP 1980 104 4, olympijský cyklus T 1978 251 4, Šv 1981 7 19, 130 1, KV 1982 40 14, olympijské čtyřletí LA 1996 163 18, olympijské hodiny Šv 1980 12 28, olympijské kroky MkslL 2010 1 6, Park olympijského století LA 1996 163 18; olympijský veterán T 1980 182 3, olympijská mládež L ir M 1977 35 14, olympijská debutantka LP 1980 62 2, olympijská dlouhověkost Šv 1980 4 18, 130 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antiklimai... olympijské osobnosti LP 1980 62 2, „olympijské rezervy“ mladí fotbalisté T 1976 163 3, olympijská rezerva T 1982 171 4; olympijský znak T 1979 214 4, olympijský pas T 1979 214 4, 1980 154 3, olympijský průkaz T 1984 86 3, olympijské barvy S 1980 69 4; olympijská mise LA 1993 36 15, olympijská delegace T 1980 164 3, olympijská brigáda S 1980 69 2, olympijská návštěva T 1980 164 3, olympijské přátelství Šv 1980 4 19, olympijský večírek LP 1980 62 1; olympijský sen Šv 1980 3 9, 1981 7 19, olympijská nervozita T 1976 234 4, olympijské starosti VN 1978 252 3, olympijské napětí LP 1980 60 3, olympijská horečka Vd 2009 1 25, olympijské vášně L ir M 1982 46 12; olympijské povinnosti T 1979 214 4, olympijská hierarchie T 1979 214 4, olympijská role T 1979 214 4, olympijské motivy T 1978 206 4, olympijská překvapení Šv 1980 11 18; olympijské turistické trasy T 1980 136 3, J. Lingisova „Olympijská polka“ T 1980 111 3, olympijský úsměv L ir M 1980 29 13, olympijská monotónnost L ir M 1983 39 6, olympijská nehybnost L ir M 1983 39 6, L ir M 1980 29 13, „olympijští“ zloději T 1984 188 3. Novinářské stylistické kličky (mimochodem, značná část této úrody byla převzata přímo z ruských novinářských stodol...) se zřetelněji projevují ve větách a frázích, např.: S každým olympijským cyklem roste olympijská rodina T 1978 251 4. Ženy si postupně dobývají stále více místa pod „olympijským sluncem“ T 1978 228 4. <...> Olympijská štafeta byla předána <...> městu Los Angeles LP 1980 62 2. <...> jako by vítr požíral oštěp mířící do olympijské dálky L ir M 1983 43 12. Estonští sportovci <...> jako první otevřeli olympijskou bránu M ir G 1984 9 34. [Vzpěračští] vítězný „olympijský úder“ S 1988 42 4. Nezapomenutelné stránky moskevské olympiády roku 1980 – bojkotované, stagnující –, například: Znějí olympijské údery zvonků KmT 1982 139 2 (Mindaugas Barysas, titulek článku). Ale nebudou se nám nepřátelé snažit házet klacky pod olympijská kola? T 1980 164 3 (Mindaugas Barysas). Rok 1980 je olympijským rokem, proto se výsledky každého sportovního odvětví posuzují olympijskou optikou T 1980 202 4. Stylistická rutina, klišé se dále šíří setrvačností: Velký olympijský kolotoč se začíná roztáčet LA 1992 144 15. <...> Plachty her ohlašují olympijskou bouři LA 1992 147 3. Svůj nevynalézavý příspěvek přidává reklama: „Olympijská čerpací stanice“, „Olympijská opravna obuvi“, „Olympijské pečené kuře“ T 1984 177 3, „olympijské menu“ T 1978 206 4. Obchodní záměry zavánějí „olympijskými penězi“ KV 1980 51 12, „olympijskými dolary“ T 1983 214 3, „olympijské“ (tj. dvojnásobné) ceny T 1984 214 3. Terminologija | 2009 | 16 131 Ještě v roce 1981 se říkalo: „Jsou tu i zcela zbytečná spojení, např.: olimpinis pralaimėjimas, olimpiniai keleiviai, „olimpinis vyriškis“ (Klimavičius 1981: 44), ale dodám: je-li něco zbytečné, lze to nedělat; potřebné... Sem patří také neolimpiniai sportininkui Šv 1981 16 28, neolimpinė dis-fancija T 1984 181 4, čtyřleté ikiolimpiniai metai T 1980 202 3, ikiolimpinis sezonas S 1983 131 4, ikiolimpinės batalijos S 1983 131 4, poolimpinė ramybė M 1980 12 16, poolimpinis pyragas L ir M 1980 43 9, ikiolimpiniai olimpiniai ir poolimpiniai „Inturisto“ maršrutai T 1980 163 3, antiolimpinė politika T 1980 172 3, 1982 139 2, 1984 167 3, antiolimpinė dvasia T 1984 167 3, antiolimpinės intrigos T 1980 175 3, antiolimpinis spektaklis T 1980 175 3, antiolimpinis farsas 1980 163 3, Carterem vedený antiolimpinis „maratonas“ proti Sovětskému svazu KV 1980 51 12, „antiolimpinės žaidynės“ T 1980 172 3, antiolimpiniai medaliai T 1980 170 4, antiolimpinė arena T 1980 172 3. a také parolimpinės žaidynės, jinak parolimpiada STŽ 1996 ir 2002, Parolimpinis komitetas LA 1996 174 19 a specialiosios (pro osoby s mentálním postižením) olimpinės žaidynės STŽ 1996 ir 2002, Lietuvos tautinis specialusis olimpinis komitetas. Tuto skupinu doplňují spojení s přídavným jménem sportovní, zde však kromě složitých – Olympiáda-80 sportovní program T 1978 228 4, sportovní hry LP 1978 83 4, sportovní disciplíny Šv 1980 14 23 – i složitých nejvíce – moudrost Mezinárodního olympijského výboru sportovní moudrost T 1980 97 3, krátkozrakost sportovních funkcionářů sportovní krátkozrakost R 1990 128 3, sportovní úsměv Rimantase Oškutise Šv 1980 14 15, a také mnoho výrazů, které je skutečně třeba opravit: sportovní (=sportovní) soutěž T 1978 230 4, sportovní (=sportovní) škola KV 1980 50 13, čestné jméno indiánského sportovního (=sportovního) génia AtM 1981 25, sportovní (=sportovní) výšiny KV 1980 50 13, sportovní (=sportovní) etika T 1978 230 4, sportovní (=sportovní) výstavba T 1976 247 4, sportovní (=sportovní) objekty T 1978 114 4, sportovní (=sportovní) blok T 1980 289 1, sportovní (=sportovní) architektura M 1977 9 32, AtM 1981 32. STŽ 1996 uvádí termíny sportovní soutěž, sportovní kalendář, sportovní funkce, sportovní odvětví, sportovní škola, sportovní oddíl, sportovní hala, sportovní fórum, sportovní tradice, sportovní management, sportovní delegace, sportovní etika (a také samotná etika sportovce), sportovní čestný soud, humanizace sportu, sportovní právo, sportovní politika, sportovní věda, sportovní informatika, sportovní medicína, sportovní stavby, sportovní inventář, sportovní vybavení, sportovní zařízení, sportovní náčiní, sportovní oděv, sportovní obuv, sportovní boty, sportovní spodky, sportovní tričko, sportovní svetr, sportovní tisk, sportovní časopis. 132 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antik-žmai... sporto almanachas, sporto mėgėjas, sporto rėmėjas, sporto darbuotojas, sporto vadybininkas, sporto visuomenininkas, sporto apžvalgininkas, sporto žurnalistas, sporto reporteris, sporto muziejus (STŽ 2002 navíc přidává sporto reikmenys, sporto gydytojas, sporto meteorologija, sporto ontologija, sporto gnoseologija, sporto personalija, sporto kalba) a sportinė veikla, sportiniai žaidimai, sportiniai šokiai, sportinė žūklė, sportinis ginklas, sportinės rogutės, sportinis meistriškumas, sportinis laimėjimas, sportinė sėkmė, sportinė nesėkmė, sportinė trauma, sportinis stažas, sportinis vardas. OLYMPIÁDA (SPORTOVNÍ I JINÁ) A OLIMPIADINIS, OLIMPIADININKAS Olympijská charta uvádí: „Termín ‚olympiáda‘ označuje období čtyř po sobě jdoucích let. Olympiáda začíná zahájením her jedné olympiády a končí zahájením her olympiády následující“ (OCH 1998: 16). Zde se to však přehnalo: Prohlašuji, že olympijské hry XXI. olympiády nové éry v Montrealu byly zahájeny! Monr 1978 32. Sportovní olimpiada je poměrně vzácná. Především – neoficiálně – jde o olimpinės žaidynės, ale nejen o ně – také o některé soutěže do jisté míry podobné novodobým olimpines žaidynes, ačkoli rozhodně ne stejné úrovně – nejsou všeobecné a mají užší program: šachų olimpiada – „světové týmové šachové soutěže národních reprezentací. Konají se <...> od roku 1927 pro muže (...) a od roku 1957 pro ženy“ STŽ 1996 ir 2002, Lietuvos tautinė olimpiada – „sportovní slavnost-setkání Litevců z celého světa. Konala se 17.–31. července 1938 v Kaunasu (soutěže v jachtingu a veslování v Klaipėdě)“ a Lietuvos moksleivių tautinė olimpiada – „souhrnné sportovní soutěže sportovců litevských gymnázií. Konaly se v Kaunasu 12.–14. června 1938. <...>. Vedle sportovních soutěží se pořádaly pěvecké sbory a soutěže v uměleckém přednesu“ STŽ 1996 ir 2002, Lietuvos kaimo olimpiada (od roku 1989) STŽ 1996 ir 2002, stejně jako dvojí název Šiaurės sporto šventė, jinak Poliarinė olimpiada (od roku 1934 v Murmansku, od roku 1970 mezinárodní) STŽ 1996 ir 2002. Zvláštní je příležitostná – jubilejní Auksinė olimpiada – „na letních olympijských hrách roku 1996, pořádaných u příležitosti (připomenutí) stého výročí obnovení novodobých olympijských her“ STŽ 2002 (STŽ 1996). V textovém úzu není olimpiada ve významu „olympijské hry“ běžné, ale nezřídka se tak – nepochybně pod vlivem ruského úzu – označovala mimořádná Maskvos olimpiada (bojkotující uspořádali vlastní soutěže, zde nazývané antiolimpiada Šv 1980 15 20. „kontroliimpiada“ T 1980 172 3(2x)), např.: olimpiados organizatoriai Terminologija | 2009 | 16 133 T 1980 182 3, medailisté olympiády T 1980 179 4, olympijský oheň T 1980 154 4, olympijská symbolika L ir M 1980 6 3. Zde nelze zapomenout, že právě od olympiády začala řada slov – spartakiáda (ve 2. desetiletí 20. století v Německu, Československu a Rusku) STŽ 1996 a 2002, univerziáda – „světové studentské <...> hry“ (od roku 1924 ve Varšavě) STŽ 1996 a 2002, alpiniáda – „hromadná komplexní akce pro horolezce, zahrnující výcviková cvičení výstupů, závody, často i slavnost“ (od roku 1933) STŽ 1996 a 2002, veteraniáda – „závody atletických veteránů“ (od roku 1967) STŽ 1996 a 2002, ikariáda – „světové hry leteckých sportů“ (od roku 1991) STŽ 1996 a 2002, gymnastiáda – „velká gymnastická slavnost – různé hromadné gymnastické sestavy, vystoupení jednotlivých gymnastů a vystoupení dalších gymnastických disciplín, soutěže, varietní kousky, koncerty <...>“ STŽ 2002. Tehdy se také mluvilo o olympijském roce KB 1980 1 50, olympijské produkci KV 198 20 12, protiolympijské činnosti (v různých dobách se objevoval i výraz spartakiádní – spartakiádní naděje S 1974 152 2, spartakiádní zápal T 1979 104 4). Poměrně vzácné jsou olympijské hry VN 1980 181 1 (nx), mnichovské olympijské hry S 1981 3 4. Vyskytuje se různá směsice, např.: na olympijských hrách / olympijské hry T 1978 114 4, na letních olympijských hrách, na moskevských olympijských hrách / mnichovské olympijské hry S 1981 3 4, olympijské hry / olympiáda LA 2000 195 28. Ve STŽ 1996 se objevil také účastník olympijských her – participant in Olympic Games – Olympiakämpfer, Olympiateilnehmer, Olympier – олимпиец – „člen národního olympijského týmu, který se zúčastnil nebo účastní olympijských her“. Slovo olympiáda se ze sportu šířilo dál, např.: „Z kraje Nemunu k olympijským výšinám – pod tímto heslem se v naší republice koná masová zdravotní a sportovní olympiáda, která převzala tradice předchozí akce ‚Od jantarového Baltu k olympijské Moskvě‘ T 1981 101 3. Vyskytly se i nečekané odbočky, např.: mezinárodní olympiáda poštovních holubů Šv 1974 15 30, světová olympiáda sportovních holubů MG 1979 2 27, tradiční olympiáda dřevorubců [USA] Šv 1975 5 31. Své slovo přidali i humoristé: rodinná olympiáda „Od lidské brány k divadlu“ Šl 1979 7 8, „olympiáda“ v ložnici M ir G 1977 10 37, „olympiáda hloupých rekordů“ KV 1976 42 12, olympiáda hloupostí Šv 1969 21 21. Vazba sportu a umění se vůbec nezapomíná: V roce 1940 <...> byly v Litvě zřízeny Domy lidové tvořivosti – centrum pro vedení amatérské činnosti; připravovala se litevská olympiáda amatérského umění KB 1978 7 27. Mexiko 134 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... Olympiáda se stala folklorní olympiádou M 1977 9 32. <...> tento tradiční [Jarní básnický] svátek nazvali olympiádou rýmovaného slova KB 1980 8 27. V Římě se konala první olympiáda beatlemanů L ir M 1979 13 13. Zmiňovány byly také umělecké olympiády KV 1971 18 8, olympiáda písní M 1970 3 36, výtvarná olympiáda L ir M 1991 5 2, dokonce olympiáda lužické srbštiny v Německu T 1977 72 3. Důslednější systém ani pravidelnost však patrné nejsou. Olympiáda se prosadila i mezi vážněji založenou mládeží – jde o různé vědecké olympiády žáků Vd 2007 32 40, např.: v roce 1934 uspořádali matematici Leningradské univerzity první matematickou olympiádu, <...>. Olympiády se rychle rozšířily <...> i do dalších zemí. <...>. Kolektiv matematiků Vilniuské univerzity uspořádal v roce 1951 matematickou olympiádu pro vilniuské žáky M ir G 1979 4 5. K vědě se připojují další podobné akce, např.: olympiáda žákovských prací TMkt 1976 27 2, olympiáda mladých programátorů M 1981 9 5, olympiáda „Ochrana přírody“ T 1979 112 4, fotografická olympiáda žáků LP 1983 28 4, celosvazová olympiáda „Student a pokrok vědy a techniky“ M ir G 1978 10 44. Novinář charakterizuje mezinárodní výstavu a veletrh knih jako jakousi knižní olympiádu T 1979 209 4. Je tu i přídavné jméno – olympiádová sbírka úloh TMkt 1976 20 4, M ir G 1979 10 30, TMkt 1987 86 4, olympiádová úloha NKn 1979 5 36. Důsledně se užívá olympiádník ve významu „účastník olympiády“ M 1969 12 30, KmT 1987 191 2, LA 1994 103 9. Vd 2008 22 63. OLYMPIJSKÝ ÚČASTNÍK A VÍTĚZ OLYMPIJSKÝCH HER Olimpietis se už více než 70 let uvádí ve významu – 3. ve sportu – „účastník olympiády, zejména vítěz“ TŽŽ 1936 (ačkoli 1. „bůh, obyvatel Olympu“; 2. „důstojně klidný člověk“), ale je tam dokonce i Olympijské hry... Toho dvojznačného Olimpo – prostě olimpo, jen se podívej, už se ho nahromadilo ve sportu i jinde, například: Světový tisk označuje tento souboj kandidátů [B. Spasského a M. Tala] na úpatí šachovém Olympu za událost století T 1965 269 4. <....> na cestě k šachovému Olympu dosáhli kandidáti poloviny cesty T 1965 269 4 [ale již zmíněná šachová olympiáda STŽ 1996 a 2002 je něco jiného!]. Arméni jsou hrdý národ, který si cení své slavné historie. Jeho olympijské časy připomínají dobytá území od Středozemního moře až po Kaspické moře Vd 2008 9 79. Vídeňský koncertní Olymp P 1975 11 160, Olymp radosti T 1980 86 4, Olymp moci KmT 1986 139 4. Zde by se dokonce dala dát výpustka... STŽ 1959 má olimpietis status termínu. Přesto se někdo pokusil tuto dvojznačnost odstranit: „Kdo soutěží na sportovní olympiádě, měl by se také nazývat olympiadníkem, a ne olimpietisem Terminologija | 2009 | 16 135 takto. Právě tento olimpietis vybízí k zaměňování Olympie s Olympem“ (Klimavičius 1978: 4). Zvyk používat olimpietį se však rozbujel ještě více, například: olimpietis zdraví a sportu Šv 1977 19 22, T 1979 55 4, političtí antiolimpiečiai M ir G 1982 8 37, Olimpionikům zahrají olimpiečiai („Trimitas“ – účastník moskevských olympijských her, který úspěšně koncertoval v olympijské vesnici i jinde) T 1980 294 4. Dokonce i TŽŽ II 2000 uvádí olimpietis – b) „žák účastnící se olympiády; vítěz olympiády“. Významný vliv měl Vilniaus olimpiečių klubas (od roku 1991), Olimpiečių gatvė ve Vilniusu – a také STŽ 2000 schválil výraz olimpietis. Nikde jinde se to však takto neříká – jde o participant in Olympic Games – Olympiakämpfer, Olympiateilnehmer, Olympier – олимпиец STŽ 2002 (někdy se zřejmě vyhýbají olimpiečio a volí výraz olimpiados dalyviai OS 2000 335). Nepochybně největší vliv měl rus. олим- ну-ец – forma, kterou se nepodařilo správně pochopit: pravidelně od Олимпи-я vzniklo олимпи-ец – jako австри-ец, инди-ец, сир-и-ец (takové jsou i polské olimpij-czyk, německé Olympi-er), kdežto litevské olimp-ietis je jasně utvořeno od Olimp-o (vždyť z Venec-ijos je obyvatel venec-ij-ietis, z Vilk-ijos – vilk-ij-ietis). Normování bez dodržování principu může zavést hodně daleko. Takto se jako by otevírá cesta již jednou zbrzděnému nesprávnému výrazu žalgir-iečiui (nikoli obyvateli!). V překladu povídky J. Parandovského se jen jednou mihlo olimpietis OD 1984 23. Nyní – jestliže už je současný olimpietis, pak i antický – z Olimp-ij-os, například: Olympia byla významným společenským a náboženským centrem a v jejích chrámech dostávali od olimpiečių, kteří prosili bohy o pomoc, cenné dary Vd 2008 21 74. Řekové se také domnívali, že jde o zvláštní pokrm, a proto se jím vývarem napájeli budoucí olimpiečiai Sav su TV 2009 53 36. Výraz „účastník olympiády, zejména vítěz“ je nedorozumění. Pečliví Řekové rozlišovali olýmpios a olýmpio-nikēs, tedy vítěz Olympijských her, srov. Nikē – bohyně vítězství, Nikandras – „muž vítězství“, Nikiforas – „nositel vítězství“, Nikodemas – „vítěz lidu“ (zkráceně všichni tři Nikas). Výrazu Olimpioniką již užíval sportovní historik V. Saulis: Hry z roku 776 př. n. l. jsou již uznávány v celém Řecku, jména olympijských vítězů – olimpioniků – jsou vytesávána do mramorových sloupů postavených na březích řeky Alfeios AtM 1981 8. Olimpionikas znamená „vítěz Olympijských her“ OD 1984 276, v textu na s. 180, 205, ale také vítěz olympiády na s. 167. Výraz Olimpionikas ve významu „ve starověkém Řecku – vítěz olympijských her“ se objevil také v TŽŽ 1985. STŽ 1996 souhlasí: „Tak lze nazvat i vítěze novodobých olympijských her.“ STŽ 2002 jde ještě dál: „Někdy se tak nazývá i vítěz novodobých olympijských 136 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... her.“ Tento výraz se také užívá, například: Naši olimpionici OS 2000 142. Sportovní teoretik a historik Jonas Žilinskas užíval dokonce i ženskou podobu olimpionikė TMtr 1984 4 P16. Z ANTICKÝCH ATHLETICKÝCH VÝRAZŮ PŘEVZATÝCH DO POZDĚJŠÍ DOBY Některé antické výrazy z této oblasti přešly do pozdějších epoch a dochovaly se až do současnosti. Slovo atleta mělo již ve starověku dva významy – 1. „do roku 500 př. Kr. v antickém Řecku každý účastník sportovní soutěže (gymnic), závodů vozů (hippic) a soutěží (music)“; 2. „od roku 500 př. Kr. – osoba, která se dlouhodobě a cíleně připravovala na soutěže a účastnila se jich“ STŽ 2002. V povídce J. Parandovského se slovo atleta OD 1984 88, 97, 169, 233 vyskytuje zřídka; nejčastěji se používá litevské slovo soutěžící 4, 17, 22, 41, 78, 112, 148, 150, 156, 167, 174, 226, 231, 247, 249, 264–267, 269, 270, případně vzácně závodník 7. Dnes atleta znamená nejen 4. „<...> sportovec, který se pravidelně účastní soutěží“, ale také 3. „silák, <...>“ STŽ 2002. Od antické atletiky STŽ 2002 se moderní atletika – 2. „jedno z nejstarších a hlavních sportovních odvětví zahrnující chůzi, běh, skoky, hody a víceboje“; 3. „systém tělesných cvičení rozvíjejících sílu, vytrvalost, rychlost a další vlastnosti“, dokonce i 6. „organizovaná činnost trénovaných lidí při soutěžích“ STŽ 2002 liší nejen množstvím druhů – rekreační a rozvojová, jinak kondiční: zdravotní, vojenská a nejširší sportovní – masová a reprezentativní, lehká a těžká STŽ 2002, ale také jistou neurčitostí. Proto se významy moderního sportu a atletiky, sportovce a atleta v úzu jasně neodlišují. U některých antických výrazů z atletiky se liší nejen starověké a současné významy, ale proměnil se celý mikrosystém. Výrazným příkladem je gymnastika – 1. „ve starověkém Řecku sport, soubor tělesných cvičení, tělesná výchova v širším smyslu“, – řecká gymnastika – 1. „ve starověkém Řecku všechny druhy tělesných cvičení prováděných po svléknutí běžného každodenního oděvu, cvičení pro zdraví a zlepšení tělesné kondice i sportovní a soutěžní cvičení, <...>“; 2. „od 4. století př. Kr. Δ – výchova prostřednictvím těla, která spolu s uměleckou výchovou poskytovala svobodným mužům a ženám základy všeobecného vzdělání“, antická gymnastika – „komplex tělesných cvičení používaný ve výchovném systému starověkého Řecka a Říma. Δ tvořily palestrika [tělesná cvičení – základní (různé druhy běhu, házení, zápas, pěstní souboje), vojenská, speciální (jízda na koni, řízení vozu, plavání a sfēristika, tj. různé hry s míčem)], orchestrika (akrobatická a choreografická cvičení, Terminologija | 2009 | 16 137 „rozvíjející především ladnost pohybů, obratnost a hry“ a gymnastika 2. „V Evropě – druh cvičení s náčiním, na nářadí nebo bez nich“ – švédská (pedagogická, vojenská, zdravotní neboli léčebná a estetická), německá a česká sokolská (systém tělesné výchovy českých sokolů) gymnastika, sportovní a umělecká (výrazová) gymnastika, 3. „prostředek tělesné výchovy – systém speciálních tělesných cvičení, který posiluje zdraví člověka a rozvíjí jeho fyzickou zdatnost“ – zdravotní a rozvíjející gymnastika, jakož i léčebná a hygienická, kompenzační a korekční gymnastika, profesní gymnastika, jógová gymnastika atd. STŽ 2002. Ještě více se liší gymnasion – „budova školy ve starověkém Řecku, u níž bylo zřízeno cvičiště-dvůr pro tělocvik, hry a atletiku, později kryté sportovní zařízení s místnostmi ke koupání a mytí. Mladíci v něm cvičili nazí (ř. gymnoi) nebo oděni jen skrovně, <...>. – – – se ze sportovních škol začala měnit ve školy hygieny a zdraví a duchovního vzdělávání efébů [protože „vzdělaní lidé odsuzovali přehnané uctívání sportu“ AntŽ 1998 161]. V athénském Δ se pěstovala gymnastika a vyučovala politika, filozofie a literatura. Δ bylo místem intelektuální a tělesné činnosti občanů starověkého Řecka“ STŽ 2002 (neodůvodněně a zbytečně modernizováno jako gymnázium STŽ 1996, snad až příliš přesná podoba gymnasias AntŽ 1998, SenGrk 2007 237 – mělo by být gymnasionas). Gymnasion v Olympii – „otevřený prostor obklopený sloupy, jehož nejdůležitější částí byl portikus (otevřená galerie) dlouhý 219,5 m a široký 11,3 m. Zde byla vyznačena dráha odpovídající délce klasického olympijského stadia (jednoho stadia). <...>. <...>“ STŽ 2002, dnes však gymnázium 2. „střední všeobecně vzdělávací škola, která zpravidla připravuje žáky ke studiu na vysoké škole“ TŽŽ 2001. Gymnopedie – „Apollónův svátek ve Spartě, každoroční festival starých Řeků, při němž nazí mladíci tančili a prováděli gymnastická cvičení“ STŽ 2002 – v evropské kultuře vůbec neměla pokračování. Gymnasta – 1. „Ve starověku – učitel gymnasionu s nejvyšší kvalifikací, sportovní trenér-pedagog a lékař, který měl odborné znalosti anatomie a psychologie i znalosti léčby nemocí“, 2. „vedoucí, trenér přípravy starověkých atletů na sportovní hry. Δ hlavní funkcí bylo sestavit program přípravy atletů na hry“, dnes pak – 3. „sportovec umělecké nebo sportovní gymnastiky, který se pravidelně účastní soutěží“ STŽ 2002 [žádnými vedoucími nejsou ani antický pankratiasta – „sportovec pankrationu“ STŽ 2002, „účastník pěstního zápasu ve starověkém Řecku“ TŽŽ 136, OD 1984 67, peltasta „lehce ozbrojený voják starověkého Řecka a helénistických států s koženým štítem (pelta) a kopím“ TŽŽ 2001, heliasta „starověký“ 138 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai… Atėnų helijėjos narys“ (: helijėja „sen. Atėnų prisiekusiųjų teismas“) TŽŽ 2001, bet skiriasi eklezias – 1. „Atėnų eklezijos narys; <...>“ (: eklezija „sen. Graikijos poliuose – tautos susirinkimas; <...>“, eklesija AntŽ 1998, SenGrK 2007 68), nors 2.* „bažnyčios tarnas, dvasininkas“ TŽŽ 2001, o krikščionių Eklez iastas VLE V 2004, XV 2009 (ne Ekl esiastas ŠR II 1991 585, ŠR 1998 1008 – kaip ir ne Jerusalė, nes tai nėra graikiški istorizmai, o ir dabarties gyvenimo žodžiai) – „Mokytojas“: „Mokytojo (Koheleto, Pamokslininko, Ekleziasto) knyga (hebr. qōhēlēt, gr. ekklēsiastēs, lot. ecclesiastes) pagal hebrajišką ir graikišką pavadinimą siejama su bendruomenės ar susirinkimo vadovu <...>“ ŠR 1999 708]. Dar buvo gimn z iarchas „gimnaziono vadovas – <...>“ STŽ 2002, bet nei šiuolaikiško gimnasto, t. y. „gimnastikuotojo“, nei gimnasisto, t. y. „gimnasiono mokinio“ nebuvo (suši u laikinta leksika yra g i m n a s t ų stadiono aikštė AkmIL 1962: 60). Šitas antikinių ir šiuolaikinių reikšmių ir mikrosistemų skyrimasis vargu leistų į šiuolaikinę mikrosistemą sklandžiai įsiterpti antikinės motyvacijos, bet modernaus turinio terminui, kurį 1962 m. sukūrė olandų mokslininkas K. Riksdorpas, – gimnologija „savarankiška sporto mokslo sritis, anatominiu, biomechaniniu, fiziologiniu, psichologiniu, sociologiniu požiūriu nagrinėjanti fizinius pratimus ir jų taikymą, turinti didaktinę-edukologinę, taip pat filosofinę-antropologinę prigimtį“ STŽ 2002 – aiškesnė būtų gimnastikologija. Snad nejvýraznějším a nejvýznamnějším z převzatých antikismů je stadion. Výklad původu, obsahu a proměn významu tohoto slova (termínu!) je však třeba začít nepřevzatým antikismem – historismem stadion. Především je třeba dobře pochopit, že stadion vychází z stadia, a stadion je především názvem jednotky míry, nikoli sportovním (atletickým) termínem. A vznikl v Babyloně, v Řecku se pouze značně rozšířil. Proto je třeba odmítnout mytické vysvětlení, že stadion je 600 stop hrdiny Hérakla, zakladatele olympijských her – 192,27 m. To je přece méně než 600 stop běžného Babyloňana (194 m nebo 195 m), natož asyrsko-chaldejsko-perské stadion (230,4 m) či dokonce stadion samotných Řeků – Iónů stadion – 210 m? A proč je božský stadion Pýthia (tj. Apollóna) tak lidsky maličký – pouhých 165 m? Nejlépe tedy ponechat stranou celou mytiku kolísání délky stadia (n. řečtina: stadion – 1000 m – kilometr) a vrátit se k věrohodnějšímu výkladu: „stadion je vzdálenost, kterou člověk ujde, než se celý sluneční kotouč vynoří z obzoru“ STŽ 2002 (zde rozptyl délky závisí na rychlosti chůze). Z řeckého σταδίου, z významu „určitá délková míra“, postupně vznikly vý- Terminologija | 2009 | 16 139 Z vývoje her postupně vznikly významy „běhu na stadiónu“ a speciálně upravené „běžecké dráhy“, ba i samotných „běžeckých závodů“, a když se později na těchto drahách konaly i jiné závody a toto „místo závodů“ podkovovitě obklopilo nejen místo k stání pro diváky, ale i lavičky k sezení, šlo už o význam „závodní stavby“. Význam „časového úseku, fáze – stadia“ je nejvzdálenější. Když latinské stadium, převzaté z řečtiny, přešlo do románských jazyků – it. stadio, šp. estadio, fr. stade, významy „stadia“, „stadión“ a „etapa“ se ještě nerozdělily na samostatné, byť podobné lexémy. A také anglické stadium, převzaté ze střední francouzštiny, má tři významy. Později a ve vzdálenější části Evropy se však významy rozlišily – něm. Stadion – stadión a stadium, zatímco Stadium – stadium, pol. stadion – stadión a stadium, zatímco stadium – stadium. Stadium je zaznamenáno již ve SNŽŽ 1907 – „stupeň, rozmezí, doba“; SNŽŽ 1924 – „stupeň, rozmezí něčího rozvoje nebo vývoje“; TŽŽ 1936 – „určitý časový úsek nebo stupeň ve vývoji události či věci“. Nenajdeme zde však stadio, je tu pouze stadión – 1. „ve starověkém Řecku délková míra = 150–190 m“ a 2. „ve starověkém Řecku závodiště pro běžecké závody“ (TŽŽ 1936). Podobně i v překladu AntŽ 1998: stadión, stadium (řec. stadion) – „stálá dráha, určená především pro běh na krátké vzdálenosti; stavba určená pro takové běhy (krytá běžecká dráha); dráha pro závody vozů; zařízení pro jiné sportovní disciplíny. <...>. Jako míra délky cesty bylo stadium velmi praktické; nepraktické bylo pouze to, že řecká stadia neboli stadion byly různě dlouhé: jejich délka se pohybovala <...>“. A také v přeložených západních všeobecných dějinách: „Heraklés <....> odměřil vzdálenost jednoho stadia – 192 m. Tak vzniká první disciplína: běh na stadionu, k němuž se časem <...> přidal dvojitý stadion“ (Ist III 1995 268). Ještě i dnes odbornice na klasickou filologii píše: „Jako označení běžecké dráhy a vůbec místa závodů se k nám dostalo slovo stadión (přesnější forma by byla stadium)“ (SenGrK 2007: 240). Dostalo se k nám, ale ne přímo ze starořečtiny, nýbrž poměrně nedávno prostřednictvím zprostředkujících jazyků. Normovat slovní zásobu spisovného jazyka podle starořeckého vzoru by zde znamenalo jen neobratně deformovat skutečné procesy přejímání. Sportovní novináři a historici někdy místo stadia podsouvají slovo stadium: <...> mytologický Heraklés, který odměřil šest set stop, nazval vzdálenost stadiem Miunch 1974 69. To je Korebos, kuchař z Élidy, který vyhrál běh na 1 stadium (192,27 m) AtM 1981 8. A dokonce i kterýsi lexikograf: stadio – 5) histor. stadium (délková míra) ItLjeŽ 1993. Nevyhovuje ani forma stadijus KmT 1987 9 3. Stadion nelze oddělit od stadionu, přesto je širší: „V 5. století př. Kr. si Delfané zřídili stadion <...>. Konaly se v něm nejen atletické, ale i hudební 140 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... soutěže pěvců a zpěváků, hrála se divadelní představení“ (SenGrK 2007 220). Proto se nezdá nesmyslný ani velmi vzácný výraz sportovní stadion MCzMA 1997 281. Zděděným antikismem je také hipodrom – 1. „dlouhá oválná dráha (v Olympii 770 m) pro závody vozů a jezdců na antických hrách“ STŽ 2002. Podobného významu („běžecká dráha“) je nezděděný antikismus paradromas – „otevřená běžecká dráha se startovní čárou (začátkem) a cílovou čárou (koncem) na antických sportovních hrách“ STŽ 2002. Hoplitodromos OD 1984 257 je něco zcela jiného – „běh hoplíty (bojovníka s přilbou a štítem, zpočátku také s náholenicemi)“ OD 1984 275. Dalším je hemerodromas OD 1984 251 – „starověký řecký běžec, posel“ TŽŽ 1936, běžící celý den (: řec. hēmera „den“). Existují pochybné případy, např. řec. σταδιοδρόμος – „účastník běžeckého závodu“ GrLieŽ 1979 a stadიოdromas – „starověká řecká běžecká dráha o délce jednoho stadia“ STŽ 2002. HISTORISMY Z ANTICKÉ ATLETIKY Skutečně základním pojmem řecké atletiky, vycházejícím ze samotného ducha Helénů, je agōnas (řec. agōn): „Řekové byli proslulí zálibou v agonéch (ἀφῶν) – nejrůznějších soutěžích. Dramatici soutěžili o nejlepší tragédii či komedii, konaly se soutěže básníků, hudebníků, malířů, sochařů, recitátorů eposů, tanečníků a sborů. Známé jsou soutěže různých řemeslníků. Velmi časté a oblíbené byly také sportovní soutěže. Čtyři sportovní soutěže byly panhelénské a mohli se jich zúčastnit všichni Řekové bez ohledu na to, kde žili. – – – Agonistický řecký temperament byl důležitým faktorem dynamiky kulturního pokroku“ (SenGrK 2007 11). Helény, rozdělené na kmeny, oblasti a městské státy (řecky poleis), spojovaly pouze společné bohy a slavnosti určené k jejich uctívání a k provádění kultovních obřadů – Amfiktionie – „náboženské svazy kmenů nebo městských států“, pro něž byly typické „společné oběti, chrámy a ochrana jejich pokladů“, později také společné politické porady (SenGrK 2007: 154), a národní hry všech Řeků (Panhelénů) národní hry AntŽ 1998 s kultovním základem [v Attice také Synoikie – svátek občanského smíru na památku krále Thésea, který sjednotil 12 obcí ve stát (SenGrK 2007: 156)]. Dnes se nepřesně a anachronicky nazývají hrami podle římských ludi (např. ludi Romani, ačkoli šlo o agon Capitolinius). „Řekové jim neříkali hry, nýbrž agóny, tj. soutěže“ (AntŽ 1998) a rozlišovali: soutěže atletů – ἀγῶνες γυμνικοί a závody koní – ἀγῶνες ἱππικοί SenGrK 2007 239. TŽŽ 1936 uvádí agon jako „soutěž na olympijských hrách“, agonista jako „zápasník, atlet“, zápas- Terminologija | 2009 | 16 141 ník, atlet“, agonistika – „gymnastická cvičení a umění atletiky“, agonarcha – „vedoucí gymnastických her“. Přesnost a úplnost zde stále velmi chybí. Odborníci vysvětlují pojem šířeji a obecněji: agon – „soutěžení, duch soupeření, sklon k zápolení, charakteristický pro starověké Řeky a podporovaný ve starověkém Římě. <...>“ AntŽ 1998. Rozlišuje se zde sportovní a duchovně-umělecký agon. S druhým souvisejí také názvy účinkujících v antickém dramatu protagonista, deuteragonista a tritagonista AntŽ 1998 21. Významný byl agon dokonce i ve filozofii. STŽ 1996 a 2002 rozlišují u pojmu agon obecný význam – 1. „soupeření starověkých Řeků v různých oblastech života. Pořádaly se hudební, básnické, výtvarné, sochařské, filozofické, řečnické a umělecké soutěže, dokonce i soutěže krásy nemluvňat, v nichž byly tělesné a duševní hodnoty vyzdvihovány více než původ a bohatství“ – a speciální význam: 2. „vrchol antické gymnastiky – gymnastické soutěže všech úrovní: od soupeření při každodenním cvičení až po veřejné soutěže“, a také 3. „soupeření profesionálních atletů“. Podobně, ale poněkud jinak se rozlišují významy termínu agonistika – 1. „důležitý rys starověkých Řeků – nezadržitelná touha (STŽ 2002: úsilí, způsoby a prostředky) soutěžit v různých oblastech života s cílem získat uznání, proslavit svou činnost, zvýšit prestiž rodného města i vlastní“, 2. „snaha o vítězství (úspěch) ve sportovních nebo uměleckých soutěžích“, 3. „tělesná cvičení prováděná při přípravě na soutěže, jejichž cílem je harmonicky rozvíjet tělo a jeho části“ STŽ 1996 a 2002.]. V Parandovského novele Diskobolos z Olympie živý duch řeckého agonu doslova překypuje, ale slovo agon se v ní nevyskytuje... Mimochodem, druhým prvkem, zdánlivě (ale opravdu jen zdánlivě!) protikladným agonu, přesněji řečeno jej omezujícím, byla podivuhodná umírněnost Řeků, ačkoli ta je typičtější pro helénistickou dobu – zralost ducha a kultury. Při úvahách o řecké agonistice se nezdá vhodné nerozlišovat sportovní a umělecký agon. Hudební soutěže SenGrĮ 1955 175, soutěže umělců SenGrĮ 2007 157, soutěže hudebníků (hráčů na flétnu a kitharu) a zpěváků SenGrĮ 2007 157 ještě nepůsobí tak rušivě [dnes se v takových případech častěji užívá neologismus Jona Balvočiuse-Geručia (1842–1915) varžytuvės LKŽ XVIII 1997, ačkoli jej dosud nenajdeme v DŽ 1993], ale rapsódi soupeřili, vítězové hudebních klání SenGrĮ 2007 157 zavání sportovním zápalem a zuřivostí (mimochodem, podobně jako sovětské souboje dojiček nebo dnešní války sborů)... Nepřesně se užívá slovo vítěz: vítěz prvního místa, ačkoli vítěz druhého místa SenGrĮ 2007 157. Umístění nelze porazit, nýbrž získat, proto zde má být výraz laimėtojas. Mimochodem, tento termín není 142 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... ve STŽ 1996 a 2002, uvádí se pouze vítěz, ačkoli jeho definice zní „vítěz sportovního zápasu nebo soutěže“. Porazit lze soupeře nebo zvítězit v soutěži. Závěrem k pojmům agon, agonista a agonistika je třeba říci, že chceme-li řecké pojmy neplést s pouze podobnými pojmy pozdějších období a naší doby – soutěž, zápolení, soupeř (dokonce dražba a aukce), kvíz, konkurs, konkurent, konkurence, konkurenceschopný – je lepší používat tyto grecismy, a ne jakési litevské zdánlivé ekvivalenty. Velmi významnou postavou řeckých agonů byl helanodik: „Poté, co obětovali kance na oltáři Diova Horkia, přísahali helanodikové (Ἑλλανοδίκαι) nebo helénodikové (Ἑλληνοδίκαι), tedy soudci nazývaní soudci Helénů, že budou soudit spravedlivě“ (SenGrK 2007: 246). Přesněji to byli „soudci a pořadatelé (helanodikové)“ LTE VIII 1981: 316 (nebo dokonce naopak – „starověcí řečtí pořadatelé a soudci soutěží“ LE VIII 1956) – „dozorci a pořadatelé olympijských a nemejských her – rozhodčí soutěží. – – Δ práva a povinnosti: ověřovat povinnou desetiměsíční přípravu atletů na hry v jejich rodném městě; řídit přípravu atletů a dohlížet na ni po dobu 30 dní před soutěžemi v hrách v gymnáziu v Élidě; posuzovat způsobilost osobnosti atleta pro účast na hrách (atleta musel být svobodným řeckým občanem, narozeným v manželství a bez nečestných činů); dohlížet na životní režim atletů (...); <...>; přijímat přísahu atletů; <...>“ (STŽ 2002). Jejich význam a důstojnost zdůrazňoval i vzhled: „Během soutěží se odívali do purpurových šatů a na hlavu si nasazovali vavřínový věnec“ (STŽ 2002). Když se užívala ruská – byzantská podoba Elada, říkalo se jim elanodikové Šv 1975 4 13. V novele J. Parandovského se důsledně užívá podoba helanodikové OD 1984 16, 29, 42, 47, 57, 78, 81, 112, 150, 174, 187, 218, 224, 234, 268. Graikų atletinį visapusiškumą gerai rodo pentatlonas. Fiksuotas jau TŽŽ 1936. Pentatlonas Ist III 1995 268 – „penkiakovė: šuolis į tolį, bėgimas [1 stadijo], ieties ir disko metimas, imtynės [dviejų geriausių]“ AntŽ 1998 – turi tam tikrą tąsą šiuolaikiniame sporte (tik labai pasikeitusios rungtys – jojimas, fechtavimasis, šaudymas, plaukimas, bėgimo krosas; visai neseniai imta dar keisti – šaudymą jungti su bėgimu), bet ne iki galo nusistovėjusi terminų mikrosistema: angl. pentathlon ir modern pentathlon, vok. (klassis-cher) Fünfkampf ir moderner Fünfkampf, rus. пентатлон и современное пятиборье STŽ 2002. Lietuviškai ir sporte, ir antikinėje literatūroje neretai neskiriama pentatlonas (penkiakovė) AtM 1981 8, penkiakovė ↗ pentatlonas AntŽ 1998 ir penkiakovė (pentathlon) AntŽ 1998 471, pentatlonas, kitaip klasikinė penkiakovė STŽ 1996, pentatlonas, kitaip antikinė penkiakovė STŽ Terminologija | 2009 | 16 143 2002. Taková směs je v textovém užívání nevhodná, např. v novele J. Parandovského (OD 1984): pětiboj 44, pětibojař 21, 65, pak pentatlon 68, 104, znovu pětiboj 108, 203 a na konci pentatlon 206, 207, 219, 225, 230, 265. V poznámkách – pentatlon, nebo pětiboj 277. Je pro nás obtížné zdokonalit vlastní, dosud ne zcela soudržný mikrosystém: za prvé by měl být mezinárodně adekvátní, ale mikrosystémy jiných jazyků se také liší; naše vnitřní faktory nás táhnou opačnými směry – mohlo by to být i tak, že by šlo prostě o dvojici slov s různými významy pentatlon a pětiboj (srov. biatlon a dvojboj, triatlon a trojboj, kvadratalon a čtyřboj), anebo jinak – antický pětiboj a moderní pětiboj; moderní je však také jiný – atletický pětiboj: ženský (ačkoli častější je již sedmiboj) a mužský (ačkoli významnější je desetiboj). Nemá smysl nahrazovat slovo pentatlon litevským slovem, protože už existuje celá řada na -atlon – biatlon, triatlon (a ultratriatlon), kvadratalon STŽ 2002. A z pentatlonu už nikdy nebude pentatlas SenGrK 2007 239, protože tato řada – nikoli řecká, nýbrž novodobých jazyků (jen z řeckého jazykového materiálu!) – tomu zabrání (tlak systému). Velmi typickým antikismem je pankration Ist 1995 268 – „antický sport – kombinace boxu a zápasu; vzájemný souboj atletů spojující údery pěstmi, nohama, lokty, páčení kloubů rukou a nohou a další techniky“ STŽ 2002, „zápas a box zároveň“ AntŽ 1998. Nepřesné je pankratia (lat.) – „starověký řecký box“ TŽŽ 1936, pankratias OD 1984 25, 64, 158, 250, 265 – „druh zápasu, v němž se spojuje zápas a box“ OD 1984 277, „syntéza boxu a zápasu“ OD 1984 256, „směs zápasu a boxu“ OD 1984 56, SenGrK 2007 242. Z běžné adaptace takových grecismů do litevštiny – amfitrionas, buleuterionas, embrionas, enchiridionas, hiparionas, sinedrionas,... vyniká změnou zakončení -ion na -ijas slovo ganglijas (jako rus. ганглий, ačkoli pol. ganglion, něm. Ganglion, ischias (jako rus. ишиас, něm. Ischias, pol. ischias). Obvyklé litevské pankrationas (jako rus. панкратион, pol. pankration / pankration, něm. Pankration), zatímco snahy odborníků na klasickou filologii nejsou v souladu se směrem normy. Atletem pankrationu je Pankrationo pankratiastas STŽ 2002, OD 1984 67, 261, 277 (nikoli pankratistas OS 2000 43). Řecký boj box – punching – Faustkampf – кулачный бой STŽ 2002 je dnes znám bez řeckého názvu. V překladu novely J. Parandovského – kumščiakovė OD 1984 158, 256, 265, 270, kumštininkas OD 1984 57, 67, 255, 263, dokonce boksas OD 1984 256, boksininkas OD 1984 265. Novodobý boksas je nicméně méně krvavý. 144 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... Ani starší řecké zápasy nemají řecký název – 1. „disciplína zápasů na olympijských hrách (od roku 708 př. Kr.). – – – vítězil zápasník, který třikrát srazil soupeře na zem“ STŽ 2002. Řecko-římský, jinak klasický zápas, se začal pěstovat v 18. století a zpočátku se nazýval francouzským zápasem STŽ 2002; od řeckého zápasu se značně liší (zápasí se i na zemi). Je třeba zmínit stadionikas – „vítěz běžeckého závodu na jednu stadiónovou délku (v Olympii 192,24 m)“ STŽ 2002 – olimpionikas. Na XIV. olympijských hrách (724 př. Kr.) se objevila disciplína diáulas – „běžecká disciplína starověkých řeckých olympijských her – běh po dráze tam a zpět na vzdálenost 2 stadií (384,54 m); dvojitý běh“ STŽ 2002. Víme-li, že při běhu na 1 stadionu nepřetržitě zněl aulos, název dvojitého běhu diaulas se stává srozumitelným. O další 4 roky se vzdálenosti začaly prodlužovat, ale spokojili se s jediným slovem dolichas – „běžecká disciplína starověkých řeckých olympijských her – běh na 8, později 10, ještě později 12 a nakonec 24 stadií (asi 4600 m); dlouhý běh“ STŽ 2002, také OD 1984 248. Varianta dolikodromas, tj. běh na 24 stadií (4714,5 m) AtM 1981 8, OS 2000 38 může být také správná, jen by zněla dolichodromas. Pro dějiny nejen atletiky, ale i celé řecké kultury je velmi důležitá palaistra (<παλη – „zápas“ SenGrK 2007 237) – 1. „gymnastická škola ve starověkém Řecku“ (mimochodem, 2. „v Litevsko-polském státě se tak až do 18. století označovalo advokátní povolání“, zatímco palestrantas znamená „označení advokáta v Litevsko-polském státě až do 17. století“), palestrika – „umění zápasu a gymnastiky“, palestritas – „zápasník, gymnasta“ TŽŽ 1936, palestra – 1. „prostranství obklopené portiky (...) k tělesným cvičením (...) a zápasům, boxu“, 2. „škola ve starověkém Řecku, kde se chlapci ve věku 12–13 let učili zápasu, boxu, gymnastice a tanci“; 3. „sportovní zařízení <...> v Olympii – budova stojící uprostřed gymnasionu (66 × 66 m), v níž byly různé místnosti pro tělesná cvičení, hry s míčem, hygienické procedury a lázně“ STŽ 2002. Stručně: „za gymnasion se považuje celý komplex zařízení, zatímco palestra je sportoviště“ (SenGrK 2007 237). Od palaistry je neodmyslitelný její trenér paidotribés SenGrK 2007 183, který „učíval chlapce tradičním disciplínám pětiboje: <...>. Pěstní zápasy a pankration (...) se do tréninkového programu zařazovaly později, až v chlapeckém věku“ SenGrK 2007 178–179 (nikoli pedotrivis OS 2000 31). Terminologija | 2009 | 16 145 MODERNISMY SPORTOVNÍ TERMINOLOGIE – ANACHRONISMY Historismy ukazují skutečnost minulých epoch, ale tu zkreslují anachronismy – v tomto případě jde o termíny moderního sportu, používané při mluvení o antické atletice namísto tehdejších slov. Zcela jistým anachronismem je sport, které staří Řekové neznali a které tehdy neexistovalo („systematický tělesný a fyzický rozvoj“ STŽŽ 1923). Například atlet znamená „ve starověku účastník závodů“ TŽŽ 1936 (neurčitě „velmi silný, statný člověk“ SNŽŽ 1907), gymnasté na olympijských hrách Aistis 1991 164, gymnastická a atletická cvičení SenGrk 1955 175, ale v novele J. Parandovského – sport OD 1984 265, 267, a také sportovní život Řecka OD 1984 261. Píše se: „Řekové vynalezli s p o r t o v n í soutěže“ (SenI 1995: 6), ale zároveň se zde poznamenává, že slovo atletika pochází z řečtiny. Ve slovníku antiky je uvedeno pouze atlet, „muž usilující o získání ceny v zápase“, heslo gymnastika chybí, je zde pouze sport. Toto heslo pojednává o závodnících vozů, běžcích, zápasnících, pětiboji (pentathlon), boxu a pankrationu a říká, že „tyto disciplíny se nazývaly gymnastikou (...)“ AntŽ 1998, ačkoli samotné heslo sport začíná takto: „Slovo pochází ze středověkého latinského slova disportus – rozptýlení, rozptýlení pozornosti. Rozšířilo se prostřednictvím angličtiny.“ A hle, používá se dokonce místo řecké gymnastiky. V učebnici Dalie Dilytė Kultura starověkého Řecka je kapitola Sport SenGrK 2007 237–244, ačkoli se v ní pojednává také o závodech atletů (na rozdíl od závodů koní), atletických disciplínách, atletice SenGrK 2007 239, 243. Píše se o závodech atletů v mykénské kultuře OS 2000 19 a o agónech, agonistice OS 2000 19, ale jde o sport antiky OS 2000 16. Heslo sport ve STŽ 2002, 4. vydání, začíná Homérem (a dokonce Egyptem z roku 2050 př. Kr.), ale žádný sport antiky neexistuje. Latinské gymnicus se překládá jako gymnastický, sportovní, lūdī gymnici – sportovní hry LoLietŽ 2007. Významy anglického podstatného jména sport a jejich množství a rozmanitost překvapují – 1) sport; rybolov: lov; sportovní hry; závody (athletic sports – atletika), 2) mn. č. sportovní soutěže; 3) hovor. sportovec, 4) hovor. skvělý chlapík, člověk, 10) hovor. fanoušek a 5) zábava, veselí: hra; žert; 7) amer. hráč, 8) hovor. švihák, krasavec, ale také 6) „objekt posměchu“, dokonce 9) biolog. „odrůda, poddruh, odchylka od normálního typu“ (sloveso sport – 1) hrát- 1 Tento význam, který se nejvíce odchýlil od systému, se v litevštině buď považuje nikoli za samostatný význam, nýbrž už za homonymum – sportsportas2 – biologicky „somatická mutace rostlin, <...>, typická pro hybridní semenáče ovocných stromů“ TŽŽ 1985 a 2001 (rovněž homonymum TŽŽ 1969), nebo se v terminografii toto sportsportas nahrazuje výstižnějším termínem – sport – somatická mutacesport – somatinė mutacija AugBioŽ 1998; případně je užití nejisté: sport – sport, mutacesport – sportas, mutacija ŽŪŽ 1971, ALŽŪTŽ 1977. Odrůda Veislė <...> se během dlouhé doby mění. <...>. Změny, které vznikají na dlouhých či adventivních růstových bodech, se nazývají „pupenový sport“ neboli pupenová mutace MS 1975 12 6. 146 Jonas Klimavičius | Iš sporto term inijos istorijos: antikizmai... t, bavit se, 2) sportovat, 3) žertovat; 4) nosit; předvádět, ukazovat a 5) biologicky „odchýlit se od normálního typu“), také sportsman – 1) sportovec; lovec; rybář; závodník; jezdecmedžiotojas; žvejys; lenktynininkas; jojikas a 2) „čestný, spravedlivý člověk“ (tj. poctivec, spravedlivý člověkdoruolis, teisuolis) ALKŽ 1975. Anglické sport tedy patří k těm mezinárodním slovům, která se označují jako falešní přátelé překladatele (klamná slova). Je to zaznamenáno v příslušném anglicko-ruském slovníku (АПиРАС „ЛДП“ 1969). Tento klam je tak okatý, že se zřejmě nikdo nesplete, snad právě z údivu. Může také pomoci porozumět původu slova. Na základě článku G. Satyrova v časopise Физическая культура в школе (1959, č. 7) zveřejnil výklad původu slova sportas Jonas Žilinskas. Na rozdíl od Prusů a Rakušanů, proslulých výcvikem a drezúrou vojáků (na přehlídky), a od Němců a Švédů, proslulých gymnastikou, Angličané, kteří pěstovali námořnictvo, „ve velké míře provozovali hry a zábavu na čerstvém vzduchu“, které se nazývaly disports; anglické desport bylo přejato ze starofrancouzského desport (Žilinskas 1959: 3). O něco později byl podobný výklad uveden také v LE XXVIII 1963 s dodatkem, že starofrancouzské desport pochází z pozdně latinského disportare. Středověké anglické disport považují angličtí lexikografové za výpůjčku ze středofrancouzského desport, utvořeného od slovesa desporter < des- + porter „nést“ (Webster’s Dictionary Unabridged 1981). Středofrancouzské (nebo starofrancouzské) desporter znamená „odnést“ → „skončit práci“, zatímco desport „konec práce“ → „volný čas“ → „zábava, hry“. Angličané, kteří dávají přednost stručnosti, slovo navzdory jeho původní stavbě přečetli (rozložili) a zkrátili – z dis-port vytvořili sport (ačkoli se stále užívá i zastaralé disport – 1. zábava; 2. bavit se, užívat si ALKŽ 1975). A už roku 1828 se anglické sport změnilo v přejímku zpět – ve francouzské sport (Robert 1993). Anachronismus na olympijských hrách – anglický trenér, stejně jako trénovat, cvičit. V povídce J. Parandovského se vyskytuje cvičit OD 1984 25, 64, 82, 94, 95, 112 (vždyť angl. train znamená cvičit), méně často provádět cviky 89, velmi často – cvičení 10, 22, 31, 37, 41, 47, 50, 57, 59, 60, 71, 74, 87, 107, 172, 175, 207, 210, 262 (někdy cviky 89), např.: odcvičit si cvičení 19, 172, odpracovat cvičení 88, dělat cvičení 93, ale také tréninky 264, a smíšeně: Kromě společných c v i č e n í měl také své vlastní t r é n i n k y, <...> 76. Anachronický anglicismus se objevuje i ve slovese trénovat: Trénovalo se v gymnasiích a palaistrách (palaisthose) SenGrK 2007 237. V povídce J. Parandovského se však vyskytuje i skutečné – řecké označení cvičitele aleiptés: Někteří měli otroky nebo staré atlety, kteří jim sloužili jako t r é n e ř i. Byli tedy a l e i p t é s, maséři, a všechny udivovali svým uměním. <...>. Mladíci se bez nich neobešli, aleiptové pro ně byli zároveň i ochránci, <...> OD 1984 23. Začalo se však u trenéra: Terminologija | 2009 | 16 147 Nedaleko se obvykle procházeli nebo seděli na lavičkách staří atleti a čekali, až je někdo najme jako trenéry 17. Tak se to tedy odehrává – tu je autentický aleiptas 104, 191, 256, tu anachronický trenér 48, 67, 191, 226, 261. STŽ 1996 a 2002 uvádějí počeštěnou formu aliptis. Není-li autentické řecké pojmenování známo, je lepší užít dostupný český výraz (vzniklý novotvořením) než anachronický anglicismus. Není známo proč, ale v povídce J. Parandovského je to tak nejednotné – anglický start OD 1984 29–31, 183, 184, 187, 212, ačkoli cíl 28, 30, 31, 51, 184, 185, 215, 258, např.: od startu do cíle 156, 248, mezi startem a cílem 249. Proč latinský herold 9, 30, 36, 59, 182, 188, 191, 196, 213, 247, 251, 256, a ne český posel? Proč se řecké halteres OD 1984 38 mění v německé slovo činky (řec. haltéres, lat. manipuli) – „rozhoupávané v rukou při skoku do dálky, odtud pochází řecký název Δ (srov. hallesthai – provést skok)“ AntŽ 1998, také AtM 1981 9. „Velmi řeckým, specifickým rysem je, že všechny tréninky jednotlivých disciplín pětiboje i závody doprovázela hra na aulos“ (SenGrK 2007 242). Také na hrách v Olympii, které J. Parandovskij líčí uměleckým způsobem, je zmíněn „otrok, který hrál na aulos skokanům, vrhačům disku a oštěpu“ (OD 1984 38). Mimochodem, svobodní občané se ho, stejně jako jeho vynálezkyně Athéna, zřekli, protože se při foukání křiví tvář... „Hudebník většinou hrával na tzv. diaulos (dva auloi různé velikosti)“ (MuzEnc I 2000), spojené jedním náustkem (nazývané také dvojité auloi – řec. δίδυμοι αὐλοί – SenGrK 2007 55). Hráč na aulos, aulet MuzEnc I 2000 se chybou mění na aleuta HŠv 1994 67, 142. Vyskytuje se zde také spond a u l a s OD 1984 235, 239, 242, 244, jehož první část připomíná slovo spondoforos – „úředník kultu v Olympii. Byli tři. K jejich povinnostem patřilo vyhlašování olympijských her“ OD 1984 278 (: řec. spondē – „úlitba vína bohům“, spondai – „smlouva o příměří“ STŽ 2002), který byl zároveň hlasatelem olympiády. Ve Vysvětlivkách k povídce J. Parandovského a ve STŽ 2002 není uvedeno, proč spond a u l a i jaksi hrají na nikoli aulos: spond a u l a i s flétnami OD 1984 235. Spond a u l a i začali hrát na flétny 239. Spond a u l a i hráli, aniž odtáhli flétny od rtů 242. Než spond a u l a i odtáhli flétny od namodralých, oteklých rtů jako ze dřeva 244. Tak se vedle aulu odnikud objevuje lexikální anachronismus flétna (ital. flauto, starofrancouzsky fleute – srov. lat. flatus – 1. foukání, vanutí LoLietŽ 2007). Kromě flétny OD 1984 221, 239, 241 se užívá pouze flétnista 38, 244, 258, a nikoli řecký aulet. Táž autorka správně píše: „V literatuře různých národů se dnes 148 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... rozšířil něčí neopatrný překlad flétna, ale nazývat tak aulos není správné, protože s flétnou nemá nic společného“ (SenGrK 2007: 55), avšak vzápětí: IV. století př. Kr. Periklés navíc připojil soutěže hudebníků (flétnistů, kitharistů) a zpěváků SenGrK 2007 157. AntŽ 1998 však aulos téměř úplně odmítá: aulos (řec. aulos) ↗ flétna, a flétna (řec. aulos, lat. tibia). Jinde se místo auleta objevuje dokonce trumpetista OD 1984 253, Ist III 1995 268. Slova z moderní doby se pro antiku nehodí – nejenže se tím ztrácí dobová atmosféra, ale také se zkresluje historická skutečnost. ZÁVĚRY Dějiny litevského sportu jsou poměrně krátké, avšak dějiny litevské sportovní terminologie zahrnují celý pojmový systém světového sportu (od antiky), jeho proměny a vývoj. Nebyla dosud soustavně zkoumána, přestože právě tak lze významně přispět také k její normalizaci, zvláště aktuální náhradě termínů výrazy litevského původu a počešťování jejich podob. Normalizačních výkyvů i nedostatků, nerespektování historické skutečnosti terminologie a jejího zkreslování bylo mnoho. Ve sportovních terminologických slovnících (1959, 1996, 2002) se jich podařilo omezit, ale zejména v oblasti úzu je zapotřebí ještě mnoho práce. Roku 1935 byly zaznamenány hry v Olympii, které se téměř po celé sovětské období (ve sportu i v historii) podle ruského mustru nazývaly olympijské hry, nyní se však – jak se sluší – opět stávají hrami v Olympii, byť se stále občas klopýtá. Nadále činí potíže nepochopení litevské gramatiky. Správně se užívá spojení athénské nebo pekingské olympijské hry, ale stále není dostatečně pochopeno, že označení her v Olympii jako olympijských by bylo obdobou označení athénských (a skutečně odpovídá označení pýthijských) her (mnohé jiné jazyky v obou případech užívají přídavná jména, nikoli genitiv podstatného jména). Přídavné jméno olympijských her v současném užití má jasnou motivaci (srov. vlašský ořech). Vedle mnoha oprávněných spojení s tímto přídavným jménem však existuje také mnoho výrazů s poměrně neurčitým, velmi vyumělkovaným, ba i prázdným sémantickým významem, často šablonovitých. Především vlivem ruštiny se olympiáda nejčastěji užívá (a někdy se tak i výslovně tvrdí) nikoli ve významu her v Olympii (ačkoli toto užití slova olympiáda podporují i výrazy spartakiáda, univerziáda,...), nýbrž ve významu „čtyřletého období her“. Z nejmodernějšího významu slova olympiáda – „soutěž ve vědomostních oborech pro školáky“ – se odvozuje olympiádní (nikoli olympijský) a účastník olympiády (nikoli olympionik). Sportovní výraz olympionik vznikl nepravidelně podle ruského олимпи-ец, jehož podobu se nepodařilo správně pochopit: pravidelně олимпи-ец: Олимпи-я (podobně i pol. Terminologija | 2009 | 16 149 olimpij-szyk: Olimpj-a, něm. Olympi-er: Olympi-a). Vzdáleni od Olympie ztotožňují se s Olympem... Účastník olympiády – jen ve školní kategorii? Mimochodem, v jiných jazycích se obvykle užívá prosté „účastník olympijských her“ – anglicky participant in Olympic Games, německy Olympiakämpfer, Olympiateilnehmer. Starověký výraz olympionik ve významu „vítěz her v Olympii“ se již připouští a někdy se dokonce užívá i ve významu „vítěz olympijských her“, nadále však zůstává jako v ruštině. Slovo gymnastika bylo převzato z řečtiny, obsah pojmu se však značně změnil (stejně tak u slova gymnasta); tím spíše se liší řecké gymnasìonas od současného gymnázia. Jen málo změněný je stadion, jeho antický základ stadion je však pouze historismus. Hipodrom byl převzat bez podstatné změny. Snad nejvýraznějšími antickými historismy jsou agon (zaznamenaný již roku 1936) a helanodikas; značně známé jsou také pentatlon, pankration aj. Nežádoucím jevem jsou anachronismy v terminologii, tj. užívání moderních sportovních termínů (modernismů) namísto známých historismů – anglické sport namísto antické athletiky a gymnastiky, trenér namísto aleiptése aj. Tím se zkresluje historická skutečnost. LITERATURA A PRAMENY Aistis J. 1991: Dievai ir smūtkeliai. Apie laiką ir žmones. Milfordo gatvės elegijos, Vilnius. AkmL 1962: B. Brodskis, Akmeniniai istorijos lapai. Vertė A. Grikevičius. Vilnius. ALKŽ 1975: Anglų-lietuvių kalbų žodynas. Sudarė A. Laučka, B. Piesarskas, E. Stasiulevičiūtė, Vilnius. ALŽŪTŽ 1977: Anglų-lietuvių kalbų žemės ūkio terminų žodynas. Sudarė D. Čep onienė, R. Gelūnienė, J. Kazėnas, R. Kelbauskienė (ats. red.), Vilnius. Augbiol 1998: Trumpas anglų-lietuvių ir lietuvių-anglų augalų biologijos terminų žodynas. Parengė O. Rupainienė. Vilnius. AntŽ 1998: Antikos žodynas. Vert. R. Kumžienė, A. Tekorius, A. Trakymas, ats. red. D. Staskevičienė, Vilnius. AtM 1981: V. Salius. Nuo Atėnų iki Maskvos. Vilnius. Bitelinskis V. 1948: Rinktiniai raštai. Vert. Z. Kuzmickis, red. D. Urbas ir J. Galvydis, Kaunas. BM ir RT 2000: V. Toporov. Baltų mitologijos ir ritualo tyrimai. Vert. E. Jakulis, Vilnius. Drv d: Dienovidis (týdeník). DŽ 1993: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. III pat. ir pap. leid., Vilnius. GrEnL 1968: Greek-English Lexicon compiled by Henry George Liddell and Robert Scott. Oxford. GrLŽ 1979: Graikų-lietuvių kalbų žodynas. Sudarė R. Mironas, Vilnius. Hor 1977: Horacijus. Lyrika. Vert. H. Zabulis, red. Vald. Petrauskas, Vilnius. HŠv 1994: D. Dilytė. Heladės šviesa. Vilnius. Ist III 1995: Istorija 3. Vert. A. Nastopkaitė ir A. Merkytė, red. L. Patriubavičienė, Vilnius. ItLŽ 1993: V. Petrauskas. Italy-lietuvių kalbų žodynas, Vilnius. Jarmala A. 1974: Apie žodį stadionas. – Lietuvos pionierius 81. Č. KalDS 1981: Č. Kalenda. Dorovės samprata. Red. T. Povilaitytė, Vilnius. KB: Kultūros barai (časopis). Klimavičius J. 1974: Dar kartą apie stadioną. – Lietuvos pionierius 91. Klimavičius J. 1978: Kas turėtų rūpintis sporto kalba. – Kalba Vilnius 19, 4. Klimavičius J. 1981: Įmantrumas – klaidos brolis. – Naujos knygos 9, 42–45. KmT: Komjaunimo tiesa (noviny). 150 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... Kusa J. 1938: Sporto kalbos reikalu. – Gimtoji kalba 7. 97–99. KV: Kalba Vilnius (týdeník). LA: Lietuvos aidas (deník). Labokas J. 1933: Apžvalga. – Gimtoji kalba 3. 45–46. LE VIII 1956: Lietuvių enciklopedija 8. South Boston. LE XXVIII 1963: Lietuvių enciklopedija 28. South Boston. L ir M: Literatūra ir menas (týdeník). LKŽ XVIII 1997: Lietuvių kalbos žodynas 18, Vilnius. LoLiet 2007: K. Kuzavinis. Lotynų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius. LP: Lietuvos pionierius (noviny). LTE VIII 1981: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 8, Vilnius. LTV: Lietuvos televizija. Luk 1975: Lukianas. Dievai, heteros, pranašai. Vert. L. Valkūnas, red. A. Kašinskaitė. Vilnius. M: Mokslėvis (časopis). MCzMA 1997: Maištingas Czesławo Miłoszo autoportretas. Pokalbiai su Aleksandru Fiutu, Vilnius. MG: Mūsų gamta (časopis). M ir G: Mokslas ir gyvenimas (časopis). Miunch 1974: M. Barysas. Miunchenas, olimpinis ir kasdieniškas, Vilnius. MK: Mūsų kalba (časopis). MksIL: Mokslo Lietuva (noviny). Monr 1978: M. Barysas. Penki žiedai virš Monrealio, Vilnius. MuzEnc I 2000: Muzikos enciklopedija 1, Vilnius. MS: Mūsų sodai (časopis). NieNe 1969: S. Markišas. Niekam nenusileisiu. Pasakojimai apie Erazmą Roterdamietį. Vert. M. Žilionienė, red. A. Kašinskaitė. Vilnius. OCH 1998: Olimpinė chartija, Vilnius. OD 1984: J. Parandovskis. Olimpijos diskas. Vert. D. Urbas, red. A. Gailius, Vilnius. OP 2007: Olimpinė panorama 2 (žurnalas). OS 2000: S. Stonkus. Olimpinis sportas. Olimpinės ir olimpinės žaidynės, Kaunas. P: Pergalė (časopis). V. PietRR 1973: V. Pietaris. Rinktiniai raštai, Vilnius. R: Republika (deník). Robert 1993: Le Nouveau Petit Robert: Dictionnaire alphabétique et analogique de la langue française, Paris. Sav s TV: Savaitė su TV (týdeník). SenGr 1995: Dž. D. Kleras. Senovės Graikija. Vert. N. Skluitaitė, red. B. Balčienė, Vilnius. SenGRI 1955: V. S. Sergejevas. Senovės Graikijos istorija. Red. Vyt. Petrauskas. Vilnius. SenGrK 2007: D. Dilytė. Senovės Graikijos kultūra, Vilnius. SenI II 1976: Senovės istorija 2. Originalą redagavo J. Kruškol, vert. S. Ivanovienė ir L. Maculevičienė, red. T. Daržinskaitė. Vilnius. Skardžius P. 1936¹: Fotbalové a basketbalové termíny. – Fiziškas auklėjimas 1, 104–106. Skardžius P. 1936²: Přehled. – Gimtoji kalba 6, 100. Smetona J. 1936: Keletas pastabų dėl naujų futbolo ir krepšinio terminų. – Vairas 6. 666–667. SNŽŽ 1907: Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlis. Sudarė J. Šlapelis, Tilžė. SNŽŽ 1924: J. Norkus. Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlis, Kaunas. STŽŽ 1923: M. ir S. Svetimų ir tarptautiškų žodžių žodynėlis, Šiauliai. STŽ 1959: Sportinių terminų žodynas. Ats. sudarytojas V. Steponaitis, Vilnius. STŽ 1996: Sporto terminų žodynas. Parengė S. Stonkus, Kaunas. STŽ 2002: Sporto terminų žodynas. Parengė S. Stonkus, 2-asis pat. ir pap. leid., Kaunas. SWO 1997: Słownik wyrazów obcych. Red. E. Sobol, Warszawa. Šl: Šluota (časopis). Šv: Švyturys (časopis). ŠR II 1991: Šventasis raštas 2. Přeloženo z latiny J. A. Skvireckasem, Vilnius. ŠR 1998: Šventasis raštas. Senasis ir Naujasis Testamentas. Senąjį Testamentą iš hebr., aram. ir gr. k. vert. A. Rubšys, Vilnius. ŠR 1999: Biblija arba Šventasis Raštas. Ekumeninis leidimas, Vilnius. Terminologija | 2009 | 16 151 T: Tiesa (týdeník). TMkt: Tarybinis mokytojas (noviny). TMtr: Tarybinė moteris (časopis; P – příloha časopisu Pagrandukas). TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas. Sudarė K. Boruta, Pr. Čepėnas, S. Sirutytė-Čepėnienė, redagavo J. Žiugžda, peržiūrėjo Vacl. Biržiška, Pr. Dovydaitis, Kaunas. TŽŽ 1951: Tarptautinių žodžių žodynas. Redagavo I. V. Liochinas ir F. N. Petrovas, vertė O. Katinskaitė, Ch. Lemchenas, J. Talmantas, lietuviškąjį leidimą redagavo Ch. Lemchenas, Vilnius. TŽŽ 1969: Tarptautinių žodžių žodynas. Redagavo I. Liochinas, S. Lokšina, F. Petrovas (vyr. redaktorius) ir L. Šaumianas, vertė O. Doveikienė. J. Kabelka ir Ch. Lemchenas, lietuviškąjį leidimą redagavo Ch. Lemchenas, Vilnius. TŽŽ 1985: Tarptautinių žodžių žodynas. Ats. redaktorius V. Kietiškauskas, Vilnius. TŽŽ II 2000: V. Vaitkevičiūtė. Tarptautinių žodžių žodynas L–Ž, Vilnius. TŽŽ 2001: Tarptautinių žodžių žodynas. Ats. Redaktorius A. Kinderys, Vilnius. Vd. Veidas (týdenní časopis). Webster’s Dictionary Unabridged 1981: Webster’s Third New International Dictionary of the English Language, Springfield, Massachusetts. VLE I 2001: Visuotinė lietuvių enciklopedija 1. Vilnius. VLE IV 2003: Visuotinė lietuvių enciklopedija 4. Vilnius. VLE V 2004: Visuotinė lietuvių enciklopedija 5. Vilnius. VLE VII 2005: Visuotinė lietuvių enciklopedija 7. Vilnius. VLE VIII 2005: Visuotinė lietuvių enciklopedija 8. Vilnius. VLE XV 2009: Visuotinė lietuvių enciklopedija 15. Vilnius. VLE XVI 2009: Visuotinė lietuvių enciklopedija 16. Vilnius. VN: Večerní zprávy (deník). Žilinskas J. 1959: Žodžio sportas kilmė. – Sportas 115, 3. Ž.AntŽm 1987: G. Hattneris. Žymūs antikos žmonės. Vert. V. Manikaitė-Kazanskienė, red. L. Stanevičius, N. Chijenienė, Vilnius. ŽUŽ 1971: A. Anskaitis V., Kilas M. Rusų–lietuvių kalbų žemės ūkio terminų žodynas, Vilnius. АРиРАС „ЛДП“ 1969: Англо–русский и русско–английский словарь „ложных друзей переводчика“. Составили В. В. Акуленко, С. Ю. Комиссарчик, Р. В. Попова. В. Л. Юхт, под общим руководством В. В. Акуленко, Москва. Z DĚJIN SPORTOVNÍ TERMINOLOGIE: ANTICISMY, HISTORISMY A MODERNISMY – ANACHRONISMY Dějiny litevského sportu jsou poměrně krátké, dějiny litevské sportovní terminologie však zahrnují celý pojmový systém světového sportu (od dob antiky), jeho proměny a vývoj. Nebyly soustavně zkoumány a pouze takový výzkum by mohl zásadně přispět k jejich normalizaci, tvorbě litevských ekvivalentů a přizpůsobení termínů litevštině. V terminologii byla značná variabilita, dokonce i neuspořádanost, nerespektování a zkreslování historické reality. Sportovní slovníky (z let 1959, 1996 a 2002) pomohly tyto jevy omezit, stále je však třeba vynaložit značné úsilí, zejména v oblasti užívání. V roce 1935 byl zaznamenán termín Olimpijos žaidimai (olympijské hry). Za sovětské éry byl podle analogie s ruským termínem změněn na olimpinės žaidynės. Usiluje se o znovuzavedení termínu Olimpijos žaidynės, tento pokus však naráží na nepochopení litevské gramatiky. Užívání výrazu olimpinės žaidynės namísto historického Olimpijos žaidynės připomíná užívání výrazu aieninės žaidynės namísto Atėnų žaidynės (olympijské hry v Athénách). Motivace adjektiva ve výrazu olimpinės žaidynės je zřejmá, vedle četných odůvodněných slovních spojení s tímto adjektivem však existuje mnoho neurčitých, složitých, prázdných a často klišovitých spojení. 152 Jonas Klimavičius | Iš sporto terminijos istorijos: antikizmai... s tímto adjektivem existuje mnoho neurčitých, složitých, prázdných a často klišovitých slovních spojení. Především vlivem ruštiny se olimpiada často užívá nikoli ve významu Olimpijos žaidynės (olympijské hry) (ačkoli v tomto významu je olimpiada podpořena výrazy spartakiada, universiada....), nýbrž ve významu „čtyřleté období mezi hrami“. Z nejnovějšího významu slova olimpiada – „školní soutěž v určitém předmětu“ – jsou odvozena slova olimpiadinis (nikoli však olimpinis) a olimpiadininkas (nikoli však olimpietis). Slovo olimpietis (účastník olympijských her) se objevilo nekonzistentně podle ruského slova олимпи-ец, které bylo nesprávně pochopeno. Důsledně by to bylo олимпи-ец: Олимпи-я (srov. polsky olimpii-szyk: Olimpi-a, německy Olympi-er: Olympi-a). Litevská podoba olimpietis se vzdaluje od Olympie a přibližuje k Olympu. Olimpiadininkas (účastník olympijských her) zůstává na úrovni školních soutěží. V jiných jazycích se olimpietis mění na poměrně skromné „účastník her“ – účastník olympijských her v angličtině, Olympiakämpfer a Olympiateilnehmer v němčině. Starověký výraz olimpionikas „vítěz her v Olympii“ se někdy připouští a navrhuje ve významu „vítěz olympijských her“. Slovo gimnastika (gymnastika) jsme zdědili od Řeků, obsah tohoto pojmu se však výrazně změnil (stejně jako u slova gimnastas (gymnasta)). Řecký gimnasionas (škola ve starověkém Řecku) a moderní gimnazija (gymnázium) se liší ještě více. Stadionas (stadion) se příliš nezměnil, jeho antický základ stadijus je však dnes pouze historismem. Hipodromas (závodiště) byl převzat bez zásadních změn. Nejzřetelnějšími antickými historismy jsou agonas (agon ve významu „závod“) (zaznamenaný v roce 1936) a helanodikas (hellanodik), pentatlonas (pětiboj), pankrationas (pankration) a podobná slova jsou dobře známa. Anachronismy v terminologii, tj. termíny moderního sportu (modernismy) užívané namísto známých historismů při pojednávání o antické atletice, jsou nežádoucí. Patří k nim například slovo sportas (sport) namísto antických výrazů atletika (atletika) a gimnastika (gymnastika), nebo treneris (trenér) namísto alepīs. V těchto případech se zkresluje historická realita. Přijato 2009-12-28 Jonas Klimavičius Erfurto g. 56-14 04107 Vilnius, Lietuva Terminologija | 2009 | 16 153