Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai „Aplinkos apsaugos žodyne EnDic2004“

Názvy rostlin v litevštině a lotyštině v EnDic2004 – slovníku ochrany životního prostředí SOLVITA LABANAUSKIENĖ Institut litevského jazyka ÚVODNÍ POZNÁMKY Finský institut ochrany životního prostředí vydal v roce 2004 devítijazyčný slovník ochrany životního prostředí EnDic2004 (dále jen slovník EnDic2004) – ve finštině, estonštině, angličtině, francouzštině, němčině, švédštině, litevštině, lotyštině a ruštině (u názvů taxonů je doplněn desátý jazyk – latina). Obsahuje 6039 termínů z různých oblastí ochrany životního prostředí, například z biologie, botaniky, chemie, ekologie, fyziky, geografie, geologie, medicíny, meteorologie, námořnictví, zoologie aj. Litevské termíny do slovníku EnDic2004 dodaly Albina Auksoriūtė a Angelė Kaulakienė (Institut litevského jazyka), Karolis Jankevičius (Botanický institut), Algimantas Paulauskas (Univerzita Vytautase Magnuse), Vytautas Raškauskas (Vilniuská univerzita) a Petras Zajančkauskas (Institut ekologie). Lotyšské termíny dodali Ilas Dreijers (Ilo Dreyer) (Riga Technical University) a Andris Spricis (Lotyšská univerzita). Revidoval a doplnil je Edgaras Vimba (Edgars Vimba), jemuž pomáhal Ansis Zyvertas (Ansis Zīverts) (Lotyšská zemědělská univerzita). Do slovníku byla zařazena většina názvů výtrusných a kvetoucích rostlin z oblasti Baltského moře. Tento článek se zabývá botanickou nomenklaturou jedné jazykové skupiny spojené genetickými vztahy – baltské: více než 300 názvy rodů rostlin v litevštině a lotyštině a více než 430 názvy druhů, které jsou zkoumány z hlediska původu a tvoření. Srovnáním litevských a lotyšských názvů rostlin se článek pokouší určit podobnosti a rozdíly v botanické nomenklatuře obou jazyků. Švédský přírodovědec Carl Linné (Carolus Linnaeus) zveřejnil roku 1735 ve svém díle Soustava přírody (Systema naturae) jím vytvořený systém rostlin světa. Jako první vytvořil binární nomenklaturu, definoval pojmy druh, rod a některé vyšší taxonomické kategorie, názvů rostlin Terminologija | 2009 | 16 93 sudarymo principus (žr. Kutorga 1997: 15). Šveicarų botanika Alfonsas de Kandolis (Alphonse de Candolle) pirmasis pasiūlė nomenklatūros taisyklių rinkinį, kuris 1867 m. patvirtintas Tarptautiniame botanikų kongrese Paryžiuje. Minėtos nomenklatūros taisyklės sudarė Tarptautinio botanikos nomenklatūros kodekso pagrindą (plačiau žr. Genelytė 2001). Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardų nomenklatūra nėra įteisinta oficialiu kodeksu, tačiau sudarant augalų vardus remiamasi tam tikrais Tarptautinio botanikos nomenklatūros kodekso principais. Než začneme zkoumat názvy rostlin ve slovníku EnDic2004, je důležité probrat některé termíny, totiž: taxon, taxonomické kategorie, nomenklatura. Botanikos terminų žodyne (1965) terminas taksonas (gr. taxis – sudėstymas, sutvarkymas) apibrėžiamas taip: sistematikos vienetas (rūšis, gentis, šeima, eilė, tipas) (BTŽ 1965: 438). Taksonų rangas – apibrėžtos hierarchijos pakopa (БЭС 1986). Pojem nomenklatura je v odborné literatuře chápán různě. Ruská lingvistka Olga Achmanova ve Slovníku lingvistických termínů (Словарь лингвистических терминов) popisuje nomenklaturu takto: jde o souhrn speciálních termínů (názvů) užívaných v určité vědní oblasti, názvy typických objektů této oblasti (tím se nomenklatura liší od terminologie, která zahrnuje názvy abstraktních pojmů a kategorií) (Ахманова 2005: 270). Tatjana Kandelaki uznává, že pojem nomenklatury zahrnuje nejen názvy konkrétních objektů, ale i další kategorie, například názvy metod, způsobů, technických úkonů a operací, jakož i související zkratky – indexy, typy, modely atd. (Канделаки 1973: 64–65). Lotyšská terminoložka Valentina Skujinia (Valentīna Skujiņa) uvádí hlavní rozdíl mezi terminologií a nomenklaturou: účelem termínu je pojmenovat objekt podle jeho podstatných znaků, zatímco účelem nomenklaturní jednotky je označit jej pouze podle vnějšího (symbolického) znaku (Skujiņa 2002: 44). Názvy rostlinných rodů jsou v článku zkoumány synchronně a dělí se na názvy slovotvorně nerozložitelné a odvozené. LITEVSKÉ A LOTYŠSKÉ NÁZVY ROSTLINNÝCH RODŮ Ze sedmi hlavních taxonomických kategorií jsou ve slovníku EnDic2004 uvedeny pouze dvě – rod a druh. Název rodu je vyjádřen jedním latinským slovem. Litevský název rodu se skládá z jednoho slova v jednotném čísle, v nominativu. V lotyštině jsou názvy rostlinných rodů podle terminologických norem tohoto jazyka rovněž jednoslovné, avšak používá se množné číslo (viz Stalažs 2004: 22), např. 94 Solvita Labanauskienė | Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai... terminologie rovněž jednoslovné, avšak používá se množné číslo (viz Stalažs 2004: 22), např.1: L116 lat. Larix – lit. modřín – lot. lapegles; M448 lat. Pinus – lit. borovice – lot. priedes; P058 lat. Salix – lit. vrba, jíva – lot. vītoli un kārkli; P408 lat. Alchemilla – lit. kontryhel – lot. rasakrēsliņi2; P610 lat. Fagus – lit. buk – lot. dižskābarži; S133 lat. Pleurozium – lit. rokyt – lot. rūsaines. Názvy rodů v litevštině a lotyštině jsou součástí druhového názvu, proto se v článku společně probírají a samostatně uvádějí jak názvy rodů, tak názvy rodů vyskytující se ve složení názvů druhů. Celkem bylo ve slovníku EnDic2004 nalezeno přibližně 300 názvů rostlinných rodů; pouze samostatně uvedené názvy rodů tvoří 8%. Slovotvorně nerozložitelné názvy rostlinných rodů. Slovotvorně nerozložitelné názvy rostlinných rodů v litevštině a lotyštině se podle původu řadí k dědictví, tj. ke staré indoevropské, společné baltské a slovanské i výhradně baltské slovní zásobě. Za nejstarší vrstvu slovní zásoby se považuje indoevropská slovní zásoba; její příklady (přibližně 3% všech názvů rodů) lze nalézt v analyzovaném slovníku3: H265 lat. Avena fatua – lit. oves hluchý – lot. vēja auza (lot. vējš „vítr“ LLKŽ 766: auza „oves“ LLKŽ 99), srov. rus. овсюг, овёс пустой. Slovo ze staré indoevropské slovní zásoby, které se zachovalo ve většině indoevropských jazyků (viz Sabaliauskas 1990: 38; Karulis 2001: 93); K488 lot. Dryopteris filix-mas – liet. kelminis papartis – latv. melnā vīrp aparde (latv. vīrs „vyras“ LLKŽ 781; paparde „papartis“ LLKŽ 506), plg. vok. gemeiner Wurmfarn m. Atitikmenų galima rasti ne tik germanų, bet ir slavų kalbose, plg. sen. vok. aukšt. farn, rus. папороть, lenk. paproć, bulg. папрам, (žr. Sabaliauskas 1990: 42; Karulis 2001: 652); K530 lat. Betula – litev. beržas – lotyš. bērzi, srov. rus. берёза, něm. Birke f., angl. birch. Patří ke staré vrstvě indoevropské slovní zásoby, srov. pol. brzoza, bulh. бреза (viz Sabaliauskas 1990: 39; Karulis 2001: 122); K581 lat. Pinus contorta – litev. suktaspyglė pušis, srov. lotyš. klinškalnu 1 Písmeno a číslo uvedené v příkladech označují číslo terminologického hesla ve slovníku EnDic2004; následuje latinský, litevský a lotyšský název rostliny. V případě srovnání jsou uváděny názvy rostlin v ruštině, němčině, angličtině či jiných jazycích. 2 Turi būti rasaskrēsliņi (LAN 2003: 311). 3 Pro přehlednost jsou názvy litevských a lotyšských rostlinných rodů a druhové členy názvů popisovaných druhů vytištěny proloženě. Terminologija | 2009 | 16 95 v dodatku4. Litev. Pušis souvisí s pr. peuse (viz Sabaliauskas 1990: 42). Podle názoru různých lingvistů se v lotyštině užívá slovo priede, jehož původ je značně nejasný (Karulis 2001: 714); K778 lat. Ulmus laevis – litev. vinkšna – lotyš. parastā vīksna, srov. rus. вяз, pol. wiąẑ (viz Sabaliauskas 1990: 44; Karulis 2001: 1162); L149 lat. Alnus – litev. alksnis – lotyš. alksņi, srov. rus. ольха, něm. Erle, pol. olcha, bulh. елха (viz Sabaliauskas 1990: 38; Karulis 2001: 66); M289 lat. Malus sylvestris – litev. miškinė obelis – lotyš. mežābele (lotyš. mežs „les, hvozd“ LIKŽ 412, ābele „jabloň“ LLKŽ 16), srov. rus. лесная яблоня. Slovo ze staré indoevropské slovní zásoby, srov. pol. jabłoń, bulh. аблан (viz Sabaliauskas 1990: 41; Karulis 2001: 53); S007 lat. Fraxinus – litev. uosís – lotyš. oši, srov. rus. ясень, něm. Esche f, angl. ash. Na rozdíl od jiných indoevropských jazyků si slovo v baltských jazycích zachovalo téměř nezměněnou podobu, srov. pol. jasień, bulh. ясен (viz Sabaliauskas 1990: 44; Karulis 2001: 636); T277 lat. Padus avium, Prunus padus, Prunus racemosa – litev. paprastoji ieva – lotyš. parastā ieva, srov. rus. ива, pol. iwa, bulh. ива (viz Sabaliauskas 1990: 39; Karulis 2001: 338); V002 lat. Acer – litev. klevas – lotyš. kļavas, srov. rus. клён, pol. klon, bulh. клен (viz Sabaliauskas 1990: 40; Karulis 2001: 408). Je třeba zmínit několik názvů rostlin, které souvisejí se starou indoevropskou slovní zásobou, formálně je však lze morfologicky rozčlenit, např.: J013 lat. Chenopodium album – litev. baltoji balanda – lotyš. baltā balanda5, srov. rus. белая марь, něm. weißer Gänsefuß m, angl. goosefoot. Podle A. Sabaliauskase jde o název vlastní pouze těmto dvěma jazykům, související s litev. baltas, lotyš. balts (Sabaliauskas 1990: 155; Karulis 2001: 99); M406 lat. Vaccinium myrtillus – litev. mėlynė – lotyš. mellene. Souvisí s litev. mėlas, mėlynas, lotyš. melns „černý“ (viz Sabaliauskas 1990: 160; Karulis 2001: 580–581); V019 lat. Rubus idaeus – litev. avietė – lotyš. meža avene, srov. rus. обыкновенная малина, něm. Himbeere f, angl. raspberry. Název souvisí s litev. avis (Sabaliauskas 1990: 154; Karulis 93). Několik společných lexikálních názvů rostlin v baltských a slovanských jazycích (přibližně 1% všech názvů rodů) lze najít také ve slovníku EnDic 2004, např.: 4V případech, kdy litevský nebo lotyšský název rostliny neodpovídá zkoumanému tvrzení, se uvádí srov. 5Viz Edelman 1978. 96 Solvita Labanauskienė | Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai... K474 lat. Picea – litev. egle – lotyš. egle. Srov. rus. ель, pol. jodła, bulh. ела, čes. jedle (Sabaliauskas 1990: 120; Karulis 2001: 261); K129 lat. Calluna vulgaris – litev. š blues – lotyš. parastais virsis. Srov. rus. вереск, pol. wrzos, čes. vřes (Sabaliauskas 1990: 122; Karulis 2001: 1174); L112 lat. Tilia – litev. liepa – lotyš. liepa. Srov. rus. луна, pol. lipa, bulh. луна (Sabaliauskas 1990: 121; Karulis 2001: 525–526); P200 lat. Sorbus aucuparia – litev. paprastasis šermukšnis – lotyš. parastais pīlādzis. Litevský název rostliny považuje A. Sabaliauskas za lexikální společné prvky baltských a slovanských jazyků (viz Sabaliauskas 1990: 121). Lotyšský název rostliny pīlādzis je výpůjčka z livonštiny pīlag (Karulis 2001: 682). Ve slovníku byly nalezeny společné rodové názvy rostlin v litevštině a lotyštině (asi 4%), příznačné pouze pro baltské jazyky, např.: H275 lat. Humulus lupulus – litev. paprastasis apynys – lotyš. parastais apinis, srov. rus. обыкновенный хмель, něm. Hopfen m, angl. hop. Příznačné pouze pro litevštinu a lotyštinu (Sabaliauskas 1990: 154; Karulis 2001: 71); J085 lat. Phragmites communis, Phragmites australis – litev. paprastoji nendrė – lotyš. parastā niedre, srov. rus. обыкновенный тростник, něm. gemeines Schilfrohr n, angl. common reed. Litev. nendrė a lotyš. niedre se pokoušejí spojovat se sanskrtským nadāh, toto spojení je však velmi pochybné (Sabaliauskas 1990: 157; Karulis 2001: 626); M442 lat. Trifolium montanum – litev. kalninis dobilas – lotyš. kalnu āboliņš, srov. rus. горный клевер, něm. Bergklee m, angl. mountain clover. Jde pravděpodobně o název příznačný pouze pro baltské jazyky (Sabaliauskas 1990: 155; Karulis 2001: 54); P529 lat. Vaccinium vitis-idaea – litev. bruknė – lotyš. brūklene, srov. rus. брусника, něm. Preiselbeere f, angl. cowberry, lingonberry. A. Sabaliauskas tento název spojuje s litev. braukti, lotyš. braukt (viz Sabaliauskas 1990: 155), zatímco podle K. Karulise je uvedené slovo třeba spojovat se slovanskými jazyky, srov. rus. брусника, ukr. брусниця, bulh. брусница (viz Karulis 2001: 147–148); T031 lat. Quercus robur – litev. paprastasis ąžuolas – lotyš. parastais ozols, srov. rus. обыкновенный (черешчатый) дуб, něm. Stieleiche f, angl. common oak. Jde o názvy rostlin nejasného původu, příznačné pouze pro baltské jazyky (viz Sabaliauskas 1990: 155; Karulis 2001: 638); T202 lat. Salix cinerea – litev. pilkasis karklas – lotyš. pelēkais kārklas, srov. rus. пепельная ива, něm. Grauweide f, angl. grey willow. V ostatních indoevropských jazycích nemá toto slovo žádné protějšky (Sabaliauskas 1990: 156); Terminologija | 2009 | 16 97 V067 lat. Carpinus betulus – lit. habr obecný – lotyš. parastais skābardis, srov. rus. обыкновенный граб, něm. Weißbuche f, angl. hornbeam, white beech. Taková rostlinná jména se řadí k lexikální vrstvě příznačné pouze pro baltské jazyky (viz Sabaliauskas 1990: 158), lze je však spojovat i se starou indoevropskou lexikou (viz Karulis 2001: 824); V449 lat. Aegopodium podagraria – litev. bršlice kozí noha – lotyš. podagras gārsa, srov. rus. обыкновенная сныть, něm. Geißfuß m, angl. ground elder, [common] goatweed. Jde o společné rysy baltských jazyků (Karulis 2001: 290–291). Malou část názvů rostlinných rodů v litevštině a lotyštině ve zkoumaném slovníku EnDic2004 tvoří přejatá slovní zásoba. Přejímky se obvykle dělí na staré a nové. Staré přejímky (přibližně 3% všech názvů rodů) pocházejí z finštiny (a), slovanských (b) a germánských (c) jazyků, například: a) K240 lat. Juniperus – litev. jalovec – lotyš. kadiki. Slova v obou jazycích lze považovat za přejímky z finštiny (Sabaliauskas 1990: 226; Karulis 2001: 366); K600 lat. Equisetum – litev. přeslička – lotyš. kosas. Mnozí badatelé finských jazyků považují litevské asiūklį za slovo finského původu (Sabaliauskas 1990: 226), lotyšské kosas může být slovo lotyšského původu (Karulis 2001: 415); b) H213 lat. Dianthus arenarius – litev. hvozdík písečný – lotyš. smiltāju neļķe. Ve slovanských jazycích vzniklo slovo gvazdikas podle německého názvu květiny, srov. hornoněm. Näglein „hvozdík“: Nagel „hřebík“ – rus. гвоздика: rus. гвоздь „hřebík“ (Sabaliauskas 1990: 239). Lotyšské neļķe je nejspíše germanismus, srov. něm. Nelke f; J165 lat. Heracleum – litev. barštis, srov. lotyš. latvīnis, rus. борщевик. Název rostlinného rodu v litevštině je slovo slovanského původu (viz Sabaliauskas 1990: 237), lotyšský název rostliny je odvozenina; K106 lat. Acorus calamus – litev. puškvorec obecný – lotyš. smaržīga kalme. Litevské ajeras je považováno za slavismus v litevštině, srov. pol. ajer, bělorus. азавок, pol. gwoździk (viz Sabaliauskas 1990: 237). Lotyšské kalme je přejímka z něm. Kalmus m (Karulis 2001: 371); K697 lat. Carum carvi – litev. kmín kořenný – lotyš. parastā ķimene, srov. rus. обыкновенный тмин, něm. Kümmel m. Název rostlinného rodu v litevštině je slavismus. Do slovanských jazyků se název kmynas dostal z němčiny a řečtiny, snad dokonce i z latiny (viz Sabaliauskas 1990: 239–240). Lotyšský název rostliny pochází z němčiny (Karulis 2001: 473); V279 lat. Mentha aquatica – litev. máta vodní – lotyš. ūdens mētra, srov. rus. водная мята. Název rostlinného rodu v litevštině a lotyštině pochází ze slovanských jazyků (viz Sabaliauskas 1990: 241, Karulis 2001: 585); 98 Solvita Labanauskienė | Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai... c) H217 lat. Papaver dubium – lit. mák pochybný – lotyš. lauku magone, srov. něm. Hügelmohn m, rus. сомнительный мак. Názvy rostlinných rodů v obou jazycích jsou přejaty z germánských jazyků (Sabaliauskas 1990: 261, Karulis 2001: 557); H230 lat. Vicia sepium – lit. vikev plotní – lotyš. žogu vīķis, srov. něm. Zaunwicke f, rus. заборный горошек. Název rodu v obou jazycích pochází z němčiny (viz Sabaliauskas 1990: 262, Karulis 2001: 1163). Ve slovníku EnDic2004 jsou novější výpůjčky, tj. názvy rostlinných rodů v litevštině a lotyštině, převzaty z latinské nomenklatury – v litevštině jich bylo zjištěno přibližně 6% (a), v lotyštině téměř 12% všech názvů rodů (b), např.: a) L135 lat. Polemonium caeruleum – lit. jirnice modrá, srov. lotyš. zilā kāpnīte, rus. голубая синюха, franc. polémoine f bleue; N102 lat. Lobelia dortmanna – lit. lobelka Dortmannova – lotyš. ūdeņu lobēlija, srov. rus. лобелия Дортмана, něm. Wasserlobelie, angl. water lobelia; R268 lat. Ramalina – lit. ramalina – lotyš. ramalīnas, srov. rus. рамалина; V098 lat. Linnaea borealis – lit. zimozel severní – lotyš. ziemeļu linneja, srov. rus. северная линнея; b) H240 lat. Cetraria – lotyš. cetrārijas, srov. lit. kerpėna, rus. цетрария, angl. cetraria lichen; I135 lat. Spirodela polyrrhiza – lotyš. parastā spirodela, srov. lit. mnohokořenná závitka, rus. обыкновенный многокоренник; K195 lat. Parmelia – lotyš. parmēlijas, srov. lit. keržas, rus. пармелия; K305 lat. Xanthoria – lotyš. ksantorijas, srov. lit. geltonkerpė, rus. ксантория; K404 lat. Lobaria – lotyš. lobārijas, srov. lit. platužė, rus. лобария; L170 lat. Scheuchzeria palustris – lotyš. purva šeihcērija, srov. lit. pelkinė liūnsargė, rus. болотная шейхцерия; L420 lat. Bryoria – lotyš. briorijas, srov. lit. laumagaurė; P055 lat. Hypogymnia – lotyš. hipogimnijas, srov. lit. plunkėžis, rus. гипогимния, něm. Hypogymnia; R023 lat. Sphagnum – lotyš. sfagni, srov. lit. kiminas, rus. торфяной мох, сфагнум, angl. sphagnum moss; T183 lat. Cladonia – lotyšsky kladonijas, srov. litevsky šiurė. Odvozeniny. Významný litevský terminolog Kazimieras Gaivenis ve svém článku Názvy rodů a druhů rostlin v Litvě (viz Gaivenis 1985) analyzoval 724 litevských názvů rodů rostlin a 2153 názvů druhů rostlin, na- Terminologija | 2009 | 16 99 teiktus šešiuose Lietuvos TSR floros (1959–1980) tomuose. Pasak jo, apie 69% lietuviškų genčių vardų turi darybinių požymių. EnDic2004 žodyne lietuviškų darinių rasta 83%, o latviškų⁶ – 77%. V botanické nomenklatuře, stejně jako v terminologii jiných vědních oborů, převažují slova tvořená pomocí přípon⁷ – v litevštině přibližně 42%, v lotyštině přibližně 32%. Názvy rostlin v obou baltských jazycích jsou převážně odvozeniny s příponami litev. -enis, -enė (a), respektive lotyš. -enis, -ene (b), např.: a) K307 lat. Lotus corniculatus – litevsky paprastasis gargždenis, srov. lotyšsky raganais vainagndziņš: L336 lat. Cardamine pratensis – litevsky pievinė kartenė, srov. lotyšsky pļavas ķērsa; M377 lat. Hedera helix – litevsky paprastoji gebenė, srov. lotyšsky parastā efeja, Baltijas efeja; N004 lat. Usnea – litevsky kedenė, srov. lotyšsky usnejas: S189 lat. Loiseleuria procumbens – litevsky šliaužiantysis bruknenis, srov. lotyšsky guloša lozēlerija; S292 lat. Sium latifolium – litevsky plačialapė drėgmenė, srov. lotyšsky platlapu cemere; b) M272 lat. Geranium sylvaticum – lotyšsky meža gandrene, srov. litevsky miškinis snaputis; M385 lat. Ribes nigrum – lotyšsky melnā upene, srov. litevsky juodasis serbentas; N104 lat. Centaurea phrygia – lotyšsky bārkšu dzelzene, srov. litevsky juodagalvė bajorė; P140 lat. Convolvulus arvensis – lotyšsky tīruma tītenis, srov. litevsky dirvinis vijoklis; R271 lat. Knautia arvensis – lotyšsky tīruma pēterene, srov. litevsky dirvinė buožainė; U011 lat. Potamogeton natans – lotyšsky peldošā glīvene, srov. litevsky plūduriuojančioji plūdė. K produktivním příponám patří zdrobňovací přípony litev. -ytė, -utis, -utė a -ėlis, -ėlė (a) a lotyš. -ītis, -īte a -iņš, -iņa (b), např.: a) -ytė: P139 lat. Barbarea vulgaris – litev. paprastoji barborytė, srov. lotyš. parastā zvērene; 6Při zkoumání tvoření lotyšských názvů rostlin se vycházelo z článku Ineses Ēdelmanes (Inesės Ēdelmanes) Augu nosaukumu darināšanas veidi latviešu valodā (1978). 7Terminolog Stasys Keinys se rozsáhle zabýval tvorbou litevských termínů a psal o ní. Podle jeho názoru je většina odvozených podstatných jmen užívaných v terminologii vytvořena pomocí přípon (Keinys 2005: 21). 100 Solvita Labanauskienė | Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai... T275 lat. Anthoxanthum odoratum – litev. kvapioji gardūnytė, srov. lotyš. parastā smaržzāle; I132 lat. Rhinanthus angustifolius, Rhinanthus serotinus – litev. didysis barškutis, srov. lotyš. lielais zvagulis; K119 lat. Matricaria recutita – litev. vaistinė ramunėlė, ramunėlis, srov. lotyš. ārstniecības kumelīte; K396 lat. Cerastium arvense – litev. dirvinė glažutė, srov. lotyš. tīruma radzene; M444 lat. Origanum vulgare – litev. paprastasis raudonėlis, srov. lotyš. parastā raudene; O067 lat. Maianthemum bifolium – litev. dvilapė medutė, srov. lotyš. divlapu žagatiņa; P152 lat. Thlaspi arvense – litev. dirvinė čiužutė, srov. lotyš. tīruma naudulis; U019 lat. Campanula latifolia – litev. plačialapis katilėlis, srov. lotyš. platlapu pulkstenīte; b) J076 lat. Trifolium arvense – lotyš. matainais āboliņš, srov. litev. dirvinis dobilas; K308 lat. Sedum acre – lotyš. kodīgais laimiņš, srov. litev. aitrusis šilokas; K402 lat. Viola tricolor – lotyš. trejkrāsu atraitnīte, srov. litev. trispalvė našlaitė; M212 lat. Lathyrus maritimus – lotyš. jūrmalas dedestiņa, srov. litev. pajūrinis pelėžirnis; N018 lat. Echium vulgare – lotyš. parastais daglītis, srov. paprastasis ežeinis; P593 lat. Corydalis solida – lotyš. Hallera cīrulītis, srov. litev. paprastasis rūtenis; V063 lat. Melilotus albus – lotyš. baltais amoliņš, srov. litev. baltaziedis barkūnas. V slovníku EnDic2004 bylo nalezeno méně dalších odvozenin s litevskými (a) a lotyšskými (b) příponami, např.: a) -ėinis: R047 lat. Fucus vesiculosus – litev. pūslėtasis guveinis, srov. lotyš. pūšļu fuks; V042 lat. Chamaedaphne calyculata – litev. durpyninis bereinis, srov. lotyš. ārkausa kasandra; -ynas: N046 lat. Ranunculus acris (acer) – litev. aitrusis vėdrynas, srov. lotyš. kodīgā gundega; Terminologija | 2009 | 16 101 P622 lat. Corylus avellana – litev. paprastasis lazdynas, srov. lotyš. parastā lazda; -ingė: S327 lat. Lysimachia nummularia – litev. šliau žiančioji šilingė, srov. lotyš. pļavas zelt ene; T282 lat. Trichophorum cespitosum – litev. kupstinė būlingė, srov. lotyš. ciņu mazmeldrs; -ūnė: R008 lat. Littorella uniflora, Plantago uniflora – litev. ežerinė kraštūnė, srov. lotyš. vienzieda krastene; -uonė: V262 lat. Hippuris vulgaris – litev. paprastoji uodeguonė, srov. lotyš. parastā skujene; b) -ainė: L182 lat. Rhytidiadelphus – lotyš. spuraines, srov. litev. kerėža; S422 lat. Senecio paludosus – lotyš. krasmalas krustaine, srov. litev. aukštojižilė; -elė: K142 lat. Linaria vulgaris – lotyš. parastā vīrcele, srov. litev. paprastoji linažolė; R252 lat. Berberis vulgaris – lotyš. parastā bārbele, srov. litev. paprastasis raugerškis; -ulis: A235 lat. Anemone sylvestris – lotyš. meža virbulis, srov. litev. lieknoji plukė. Je třeba zdůraznit, že lotyšské názvy rostlinných rodů se často tvoří pomocí dvou přípon: -en- + -ītė nebo -el + -ītė (zdrobňovací), např.: Y140 lat. Goodyera repens – lot. ložņu saulenīte, srov. lit. šliaužiančioji sidabriukė; K252 lat. Polygala amarella – lot. rūgtā zīpenīte, srov. lit. karčioji putokšlė; K397 lat. Gentianella campestris – lot. lauka drudzenīte, srov. lit. ganyklinė gencijonėlė; R149 lat. Sagina procumbens – lot. gulošā gaurenīte, srov. lit. gulsčioji žemenė; -el + -ītė: K401 lat. Dianthus deltoides – lot. dzirkstelīte, srov. lit. ѕ̌илинис gvazdikas; M192 lat. Aster tripolium, Tripolium vulgare – lot. jūrmalas miķelīte, srov. lit. trispalvis astras; P197 lat. Matricaria discoidea – lot. maura kumelīte, srov. lit. bev ainikė ramunė. Ve flóře Litevské SSR jsou složené litevské názvy rostlinných rodů četností (asi 33% všech odvozenin) zastoupeny méně než názvy vytvořené pomocí přípon (Gaivenis 1985: 167). Tendence k tvorbě složenin je vlastní také lotyštině 102 Solvita Labanauskienė | Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai... augalų vardams (Ėdelmane 1968: 105). Tai matyti ir iš EnDic2004 žodyne pateiktų sudurtinių augalų genčių vardų: lietuviškų rasta 29%, latviškų gerokai daugiau – 37% visų genčių vardų, pvz.: I151 lat. Arctium lappa – lit. lopuch větší – lotyš. lielais diždadzis (lotyš. dižs „veliký, mohutný“ LLKŽ 161, dadızis „lopuch“ LLKŽ 142); K394 lat. Potentilla anserina – lit. mochna husí, srov. lotyš. maura retejs (lotyš. retēt „řídnout“ LLKŽ 605); K406 lat. Primula veris – lit. prvosenka jarní – lotyš. gailbiksīte (lotyš. gailis „kohout“ LLKŽ 204, biksītes „kalhotky“ LLKŽ 116); K782 lat. Oxalis acetosella – lit. šťavel kyselý – lotyš. meža zaķskābene (lotyš. zaķis „zajíc, králík“ LLKŽ 787, skābene „šťavel“ LLKŽ 667), srov. rus. обыкновенная кислица, заячья капуста; K594 lat. Scirpus sylvaticus – lit. skřípinec lesní, srov. lotyš. meža meldrs (lotyš. meldrs „rákos“ LLKŽ 407); K765 lat. Pulsatilla patens, Anemone patens – lit. koniklec otevřený – lotyš. meža silpurene (lotyš. sils „borový les“ LLKŽ 664, purene „pryskyřník“ LLKŽ 590); M262 lat. Gymnocarpium dryopteris – lit. kapraď trojúhelníková – lotyš. ozolu kailpaparde (lotyš. ozols „dub“ LLKŽ 489, kails „nahý“ LLKŽ 315, paparde „kapradina“ LLKŽ 506); P094 lat. Saxifraga granulata – lit. lomikámen zrnitý – lotyš. pļavas akmeņlauzīte (lotyš. akmens „kámen“ LLKŽ 35, lauzt „lámat“ LLKŽ 374); P231 lat. Gagea minima – lit. křivatec nejmenší – lotyš. mazā zeltstarīte (lotyš. zelts „zlato“ LLKŽ 789, starot „zářit; svítit“ LLKŽ 690); P508 lat. Solanum dulcamara – lit. lilek potměchuť – lotyš. bebrukārkliņš (lotyš. bebrs „bobr“ LLKŽ 108, kārkls „vrba“ LLKŽ 323); V377 lat. Euphorbia helioscopia – lit. pryšec kolovratec – lotyš. saules dievkrēsliņš (lotyš. Dievs „Bůh“ LLKŽ 163, krēsls „židle, křeslo“ LLKŽ 352); K722 lat. Comarum palustre, Potentilla palustris – lotyš. purva vārnkāja (lotyš. vārna „vrána“ LLKŽ 762, kāja „noha“ LLKŽ 316), srov. lit. pelkinis šudras; M221 lat. Ranunculus baudotii – lotyš. jūras ūdensgundega (lotyš. ūdens „voda“ LLKŽ 737, gundega „pryskyřník“ LLKŽ 225), srov. lit. jūrinis vėdrynas; V212 lat. Calla palustris – lotyš. purva cūkausis (lotyš. cūka „prase“ LLKŽ 143, auss „ucho“ LLKŽ 97), srov. lit. pelkinis žinginys; Terminologija | 2009 | 16 103 V300 lat. Trapa natans – lotyš. peldošais ezerrieksts (lotyš. ezers „jezero“ LLKŽ 196, rieksts „ořech“ LLKŽ 607), srov. litev. plūduriuojantis agaras. Deriváty tvořené koncovkami se pro pojmenování litevských (a) a lotyšských (b) rostlinných rodů používají zřídka, jsou však běžnější než deriváty tvořené předponami (c, d), např.: a) -a: N099 lat. Orthilia secunda – litev. vienašalė užgina, srov. lotyš. laimes palēcīte; -ē: K470 lat. Galeopsis speciosa – litev. geltonžiedė aklė, srov. lotyš. raibais aklis; L334 lat. Pedicularis palustris – litev. pelkinė glindė, srov. lotyš. purva jāreglīte; P154 lat. Senecio vulgaris – litev. paprastoji žilė, srov. lotyš. parastā krustaine; R214 lat. Symphytum officinale – litev. vaistinė taukė, srov. lotyš. ārstniecības tauksakne; -is: E149 lat. Petasites hybridus – litev. plačialapis šaukštis, srov. lotyš. bastarda tūsklape; K400 lat. Artemisia campestris – litev. dirvoninis kietis, srov. lotyš. lauka vībotne; S405 lat. Ledum palustre – litev. pelkinis gailis, srov. lotyš. purva vaivariņš; b) -a: J013 lat. Chenopodium album – lotyš. baltā balanda, srov. litev. baltoji balanda; -e: H003 lat. Populus tremula – lotyš. parastā apse, srov. litev. drebulė, epušė; -is: K158 lat. Galeopsis tetrahit – lotyš. parastais aklis, srov. litev. dirvinė aklė; c) litevské předponové deriváty: R165 lat. Lycopodium annotinum – litev. miškinis pataisas, srov. lotyš. gada staipēknis; T107 lat. Lysimachia thyrsiflora – litev. puokštinė poraitė, srov. lotyš. dzeltēna ķekarzeltene; d) lotyšské předponové odvozeniny: S398 lat. Lathraea squamaria – lotyš. sārtā bezlape, srov. lit. gegužinė žvynšaknė; V066 lat. Lamium album – lotyš. baltā panātre, srov. lit. baltažiedė notrelė. V EnDic2004 slovníku jsou názvy rostlinných rodů tvořeny převážně těmito 104 Solvita Labanauskienė | Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai... příponami: lit. -enis, -ene, odpovídající lotyš. -enis, -ene a lit. -ytis, -ytė, lotyš. -ītis, -īte, bylo však zjištěno, že hlavním způsobem tvoření názvů rostlin v lotyštině není odvozování příponami, nýbrž skládání. NÁZVY DRUHŮ ROSTLIN V LITOVŠTINĚ A LOTYŠTINĚ Jak stanoví Mezinárodní kód botanické nomenklatury, druhy rostlin se označují dvěma latinskými slovy. Tato binární pojmenování se skládají z názvu rodu a druhového epitetu (Genelytė 2001: 134). Struktura názvů druhů rostlin v litevštině a lotyštině se od latinských názvů liší: hlavní (druhá) složka označuje rod a vedlejší (první) druh (viz Gaivenis 1985: 174). Názvy druhů rostlin se v obou jazycích vyjadřují několika způsoby. V litevštině se používá přídavné jméno s příponou -inis, zájmenné nebo složené přídavné jméno a genitiv podstatného jména, jsou-li druhové složky tvořeny osobními jmény. V lotyštině se druhové složky vyjadřují genitivem podstatného jména, které je často také složené, nebo zájmennými přídavnými jmény. V litevštině se druhová složka názvu rostliny často vyjadřuje přídavným jménem s příponou -inis – v 38% případů, např.: H123 lat. Campanula patula – lit. pievinis katilėlis, srov. lotyš. pļavas pulkstenīte (lotyš. pļava „louka“ LLKŽ 574); K192 lat. Fragaria viridis – lit. šlaitinė žemuogė, srov. lotyš. spradzenė; M368 lat. Ranunculus ficaria, Ficaria verna – lit. pavasarinis švitriešis, srov. lotyš. pavasara mazpurenīte („jarní“ LLKŽ 536); P146 lat. Viola arvensis – lit. dirvinė našlaitė, srov. lotyš. tīruma atraitnīte (lotyš. tīrums „pole, pole“ LLKŽ 726); R102 lat. Alisma plantago-aquatica – lit. gyslotinis dumblialaiškis, srov. lotyš. parastā cirvene („obyčejná“ LLKŽ 511); S401 lat. Myrica gale – lit. pajūrinis sotvaras, srov. lotyš. parastā purvmirte, balzamkārkls („obyčejná“ LLKŽ 511). V litevské a lotyšské botanické nomenklatuře se velká část druhových složek vyjadřuje zájmenným přídavným jménem – 38%, respektive 43%, např.: K689 lat. Solidago virgaurea – lit. zlatobýl obecný – lotyš. dzeltenā zeltgalvīte („žlutá“ LLKŽ 181); L132 lat. Viola mirabilis – lit. violka úžasná – lotyš. brīnumainā vizbulīte („úžasná“ LLKŽ 124); P236 lat. Lemna minor – lit. okřehek menší – lotyš. mazais ūdenszieds („malý“ LLKŽ 404); Terminologija | 2009 | 16 105 T284 lat. Polygala comosa – lit. vítod chocholatý – lotyš. cekulainā ziepenīte (lotyš. cekulains „chocholatý“ LLKŽ 132); U034 lat. Nuphar lutea – lit. stulík žlutý – lotyš. dzeltenā lēpe („žlutý“ LLKŽ 180). Téměř 24% druhových složek litevských názvů rostlin v textech tvoří složená přídavná jména, např.: H294 lat. Hieracium pilosella, Pilosella officinarum – lit. vemeník chlupatý, srov. lotyš. matainā pamau­raga (lotyš. matains, -a „chlupatý“ LLKŽ 401); H295 lat. Cirsium heterophyllum – lit. pcháč různolistý – lotyš. dažādla-pu dadzis (lotyš. dažāds, -a „různý“ LLKŽ 180, lapa „list“ LLKŽ 371); P198 lat. Polygonum aviculare – lit. rdesno ptačí – lotyš. dažādla-pu sūrene (lotyš. dažāds, -a „různý“ LLKŽ 180, lapa „list“ LLKŽ 371); R177 lat. Impatiens parviflora – lit. netýkavka malokvětá – lotyš. sīkziedu sprigane („malokvětý“ LLKŽ 664); S511 lat. Hypericum maculatum – lit. třezalka čtyřhranná – lotyš. četr-škaustņu asinszāle („čtyřhranný“ LLKŽ 146); T337 lat. Rumex obtusifolius – lit. šťovík tupolistý – lotyš. struplapu skābene (srov. lotyš. strups, -a „tupý, krátký, useknutý“ LLKŽ 695; lapa „list“ LLKŽ 371). 38% lotyšských přívlastek označujících druh rostliny je vyjádřeno genitivem podstatného jména (a), 19% z nich tvoří složená podstatná jména (b), např.: a) A177 lat. Pinus mugo – lotyš. kalnu priede („hor“ LLKŽ 318), srov. lit. borovice horská; H209 lat. Betula pubescens – lotyš. purva bērzs („bažin“ LLKŽ 591), srov. lit. bříza pýřitá; J164 lat. Impatiens glandulifera – lotyš. puķu sprigane, milzu sprigane („květin“, „obrů“ LLKŽ 588; 416), srov. lit. netýkavka žláznatá; L051 lat. Festuca ovina – lotyš. aitu auzene („ovčí“ LLKŽ 20), srov. litev. avinis eraicinas; M259 lat. Trifolium medium – lotyš. zirgu āboliņš („koňský“ LLKŽ 795), srov. litev. šilinis dobilas; b) I146 lat. Centaurium littorale – lotyš. jūrmalas augstiņš („pobřežní“ LLKŽ 312), srov. litev. pajūrinė širdažolė; L123 lat. Moehringia trinervia – lotyš. trejdzīslu mēringija (lotyš. trīs „tři“ LLKŽ 731, dzīsla „žilka“ LLKŽ 185) – litev. trigyslė smiltgraibė; S248 lat. Medicago falcata – lotyš. sirpjveida lucerna („srpovitá“ LLKŽ 666), srov. litev. geltonžiedė liucerna; 106 Solvita Labanauskienė | Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai... S276 lat. Orchis militaris – lotyš. bruncepuru dzegužpuķe (lotyš. bruncepure „helma“ LLKŽ 126), srov. litev. šalmuotoji gegužraibė. Ve slovníku EnDic2004 se vyskytují případy, kdy názvy druhů rostlin v obou baltských jazycích probíraných v článku mají jednoslovné pojmenování. Tyto tradiční názvy rostlin, užívané odedávna, je třeba považovat za výjimky (Gudžinskas, Rašomavičius 2004: 3; Stalažs 2004: 22), například: H061 lat. Salix pentandra – lotyš. šķetra, srov. litev. virbinis gluosnis; I070 lat. Cerasus avium, Prunus avium – litev. trešnė, srov. lotyš. saldais ķirsis; J052 lat. Vaccinium uliginosum – litev. vaivoras – lotyš. zilene; K160 lat. Allium ursinum – lotyš. lāksis, srov. litev. meškinis česnakas; K586 lat. Salix viminalis – litev. žilvitis, srov. lotyš. klūdziņu kārkls; L045 lat. Rubus chamaemorus – litev. tekšė – lotyš. lāčene; M126 lat. Artemisia absinthium – litev. kartusis kietis, pelynas – lotyš. vērmеле; R028 lat. Salix caprea – litev. blindė – lotyš. pūpolvītols, blīgzna; S241 lat. Rubus caesius – lotyš. kazene, srov. litev. paprastoji gervuogė. Mezi názvy rostlinných druhů v litevštině se vyskytly přívlastkové názvy, jejichž druhová složka je vyjádřena podstatným jménem v nominativu, např.: J012 lat. Primula farinosa – litev. raktažolė pelenėlė, srov. lotyš. bezdelīg-actiņa (lotyš. bezdelīga „vlaštovka“ LLKŽ 112, actiņa „očičko“ LLKŽ 17); K574 lat. Polygonum bistorta – litev. rūgtis gyvatžolė, srov. lotyš. zaļkšu sūrene („hadí“ LLKŽ 788); M445 lat. Lychnis viscaria, Viscaria vulgaris – litev. gaisrena smaliukė, srov. lotyš. parastā sveķene („obecná“ LLKŽ 511). Názvy rostlinných druhů v litevštině a lotyštině označují: 1) charakteristický rozlišovací znak rostliny, anatomickou nebo morfologickou vlastnost. Druhová složka litevských názvů rostlin může být vyjádřena adjektivem s příponou -inis (a), určitým adjektivem (b) nebo složeným adjektivem (c). Lotyšské názvy rostlinných druhů jsou odpovídajícím způsobem vyjádřeny určitým adjektivem (d) nebo genitivem podstatného jména (e), který může být složený (f), např.: a) K166 lat. Rosa acicularis – litev. adatиниs erškėtis, srov. lotyš. adataiņā roze („ostnitá, jehlicovitá“ LLKŽ 18), rus. иглистая роза, něm. Nadelrose, angl. prickly rose; S102 lat. Hieracium umbellatum – litev. skėtinė vanagė, srov. lotyš. čemuru mauraga (lotyš. čemurs „hrozen; květenství, okolík“ LLKŽ 145), rus. зонтичная ястребинка; Terminologija | 2009 | 16 107 b) L337 lat. Carex vesicaria – litevsky pūslėtoji viksva, srov. lotyšsky pūšīšu grīslis („bublinek“ LLKŽ 592), rusky пузырчатая осока; T355 lat. Veronica spicata – litevsky varpotoji veronika, srov. lotyšsky vārpu veronika („klasů“ LLKŽ 762), rusky колосистая вероника; V401 lat. Salix aurita – litevsky ausytasis karklas – lotyšsky ausainais kārkls (lotyšsky ausains „ušatý“ LLKŽ 97), srov. rusky ивистая ива, německy Ohrweide, anglicky eared willow; c) J089 lat. Ranunculus peltatus – litevsky sky dalapis vėdrynas – lotyšsky trejlapiu ūdensgundega (srov. lotyšsky trīs „tři“; lapa „list“ LLKŽ 731; 371), srov. německy Schild-Wasserhahnenfuß; K476 lat. Campanula rotundifolia – litevsky apskritalapis katilėlis – lotyšsky apaļlapu pulkstenīte (lotyšsky apaļš „kulatý“ LLKŽ 42, lapa „list“ LLKŽ 371), srov. rusky круглолистный колокольчик, německy rundblättrige Glockenblume; L163 lat. Typha latifolia – litevsky plačialapis švendras – lotyšsky platlapu vilkvālīte („širokolistý“ LLKŽ 569), srov. rusky широколистный рогоз, německy breitblättriger Rohrkolben; T356 lat. Moneses uniflora, Pyrola uniflora – litevsky vienažiedė žemoklė – lotyšsky vienzieda sūnactina (lotyšsky viens „jeden“, zieds „květ“ LLKŽ 777; 792), srov. rusky одноцветковая одноцветка, německy einblütiges Wintergrün, Moosauge; d) E160 lat. Betula humilis – lotyšsky zemais bērzs (lotyšsky zems, -a „nízký“ LLKŽ 721), srov. litevsky liekninis beržas, rusky низкая берёза; E161 lat. Fagus sylvatica – lotyšsky parastais dižskābardis („obyčejný“ LLKŽ 471), srov. litevsky paprastasis bukas, anglicky common beech; e) H257 lat. Potentilla argentea – lotyšsky sudraba retējs („stříbrný“ LLKŽ 639), srov. litevsky tikroji sidabrožolė, rusky серебристая лапчатка, německy Silber-Fingerkraut, anglicky silvery cinquefoil; H276 lat. Cuscuta europaea – lotyšsky Eiropas vija (lotyšsky Eiropa „Evropa“ LLKŽ 736), srov. litevsky parazitasis brantas, rusky европейская повилика; f) M108 lat. Epilobium angustifolium, Chamaenerion angustifolium – lotyšsky šaurlapu ugunspuķe („úzkolistý“ LLKŽ 704) – litevsky siauralapis gaurometis, srov. rusky хаменериум узколистный, německy schmalblättriges Weidenröschen; T259 lat. Bidens tripartita – lotyšsky trejdaiļu sunītis (lotyšsky trīs „tři“ LLKŽ 731, daiva „díl“ LLKŽ 149) – litevsky triskiautis lakišius, srov. rusky трёхраздельная череда, německy dreiteiliger Zweizahn; 108 Solvita Labanauskienė | Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai... 2) barvu nebo velikost rostliny – litevská druhová složka se obvykle vyjadřuje složeným nebo jmenným přídavným jménem, lotyšská – genitivem složeného podstatného jména nebo jmenným přídavným jménem, např.: I144 lat. Prunella grandiflora – lit. didžiažiedė juodagalvė – lot. lielziedu brūngalvīte, lielā brūngalvīte (lot. liels „velký“ LLKŽ 381, zieds „květ“ LLKŽ 792), srov. rus. крупноцветковая черноголовка; K408 lat. Ranunculus auricomus – lit. auksakuodis vedrynas – lot. zeltaīnā gundega („zlatý, zlatavý“ LLKŽ 789), srov. rus. золотистый лютик, něm. Gold[schopf]-Hahnenfuß; L419 lat. Sesleria caerulea – lit. melsvasis mėlikas – lot. zilganā seslērija („namodralá“ LLKŽ 793), srov. rus. голубая seslerija; M383 lat. Trifolium spadiceum – lit. rusvasis dobilas – lot. brūnais āboliņš („hnědý“ LLKŽ 126), srov. něm. brauner Moorklee; P233 lat. Rhinanthus minor – lit. mažasis barškutis – lot. mazais zvagulis („malý“ LLKŽ 404), srov. rus. малый погремок, něm. kleiner Klappertopf; P502 lat. Ribes rubrum – lit. raudonasis serbentas, paprastasis serbentas – lot. sarkanā jāņoga („červená“ LLKŽ 641), srov. rus. красная смородина, něm. rote Johannisbeere, angl. red currant; V117 lat. Empetrum nigrum – lit. juodoji varnauogė – lot. melnā vistene („černá“ LLKŽ 407), srov. rus. чёрная водяника (вороника), něm. schwarze Krähenbeere; 3) místo původu rostliny – litevská druhová složka se obvykle vyjadřuje přídavným jménem s příponou -inis, lotyšská – genitivem podstatného jména, např.: E146 lat. Arnica montana – lit. kalninė arnika – lot. kalnu arnika („horská“ LLKŽ 318), srov. rus. горная арника; L129 lat. Ranunculus cassubicus – lit. kašubinis vedrynas – lot. Kašūbijas gundega („kašubský“), srov. něm. Kassuber-Hahnenfuß, rus. кашубский лютик; M236 lat. Rubus arcticus – lit. šiaurinė katuogė – lot. ziemeļu kaulene („sibiřský“ LLKŽ 792), srov. rus. арктическая костяника, něm. arktische Himbeere; M297 lat. Trientalis europaea – lot. Eiropas septiņstarīte („evropská“ LLKŽ 811), srov. lit. miškinė septynikė, rus. европейский седмичник; O076 lat. Rosa vosagiaca – lot. Vogēzu roze, srov. lit. melsvalapis erškėtis, franc. rosier des Vosges; P135 lat. Potentilla norvegica – lot. Norvēģijas retējs („norský“ Terminologija | 2009 | 16 109 LLKŽ 816), srov. litev. šiaurinė sidabražolė, rus. норвежская лапчатка, něm. norwegisches Fingerkrauti, angl. Norwegian cinquefoil; P349 lat. Salix lapponum – litev. laplandinis karklas – lotyš. Lapzemes kārkls („laplandská“ LLKŽ 814), srov. rus. лапландская ива, něm. Lapplandweide, Lappländische Weide; R240 lat. Chamaepericlymenum suecicum – litev. švedinė sedulaitė – lotyš. Zviedrijas pundurgrimonis („švédská“ LLKŽ 820), srov. rus. шведский дёрен, něm. schwedische Hartriegel; S245 lat. Larix sibirica – litev. sibīrinis maumedis – lotyš. Sibīrijas lapegle („sibiřská“ LLKŽ 818), srov. rus. сибирская лиственница, něm. sibirische Lärche, angl. Siberian larch; U020 lat. Bunias orientalis – litev. rytinė engra – lotyš. austruma dižpērkone („východní“ LLKŽ 98), srov. rus. восточная свербига; V073 lat. Pinguicula alpina – litev. alpinė tuklė – lotyš. Alpu kreimule („alpská“ LLKŽ 809), srov. rus. альпийская жирянка, něm. Alpen-Fettkraut; V309 lat. Elodea canadensis – litev. kanadinė elodėja – lotyš. Kanādas elodeja („kanadská“ LLKŽ 813), srov. rus. канадская элодея; 4) dobu kvetení – litevský druhový člen se obvykle vyjadřuje adjektivem s příponou -inis, lotyšský genitivem podstatného jména, např.: K138 lat. Pulsatilla vernalis – litev. pavasarinė šilagėlė – lotyš. pavasara silpurene („jarní“ LLKŽ 536), srov. rus. весенний прострел, něm. Frühlings-Küchenschelle; M292 lat. Rosa majalis – litev. miškinis erškėtis – lotyš. maija roze („květnová“ LLKŽ 393), srov. rus. майская роза, коричная роза, něm. Mairose; S484 lat. Leontodon autumnalis – litev. rudeninė snaudalė – lotyš. rudens vēlpiene („podzimní“ LLKŽ 611), srov. rus. осенняя кульбаба, něm. Herbst-Löwenzahn, angl. autumn hawkbit; 5) objevitele nebo popisovatele druhu – v lotyšských názvech druhů rostlin se užívá druhový člen tvořený osobním jménem v genitivu. V litevských názvech druhů se osobní jmenný člen vyjádřený genitivem používá mnohem méně často; druh se obvykle pojmenovává podle nějakého znaku a tento znak se vyjadřuje adjektivem, např.: K099 lat. Dactylorhiza fuchsii – lotyš. Fuksa dzegužpirksīte, srov. litev. aukštoji gegūnė, rus. пальцекорник Фукса, něm. Fuchs-Fingerknabenkraut; M290 lat. Viola riviniana – litev. Rivinijaus našlaitė – lotyš. Rivina vijolīte, srov. rus. фиалка Ривинуса, něm. Rivinus-Veilchen; 110 Solvita Labanauskienė | Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai... S393 lat. Juncus gerardii – lotyš. Žerāra donis, srov. litev. druskinis vikšris, rus. ситник Жерара; 6) místo růstu rostliny – v litevské nomenklatuře se užívá přídavné jméno, v lotyšské genitiv substantiva, např.: I122 lat. Viola [canina] montana – litev. šialaininė našlaitė – lotyš. kalnu vijolīte („horská“ LLKŽ 318), srov. rus. горная фиалка, něm. Berg-Hundsveilchen; J081 lat. Schoenoplectus lacustris, Scirpus lacustris – litev. ežerinis meldas – lotyš. ezera lielmelds („jezerní“ LLKŽ 196), srov. rus. озёрный камыш; R150 lat. Caltha palustris – litev. pelkinė puriena – lotyš. purva purene („bažinná, močálová“ LLKŽ 591), srov. rus. болотная калужница; 7) vztah k jiným druhům – v litevštině a lotyštině se užívá určitý tvar přídavného jména, např.: K309 lat. Galium verum – litev. tikrasis lipikas – lotyš. īstā madara („pravá“ LLKŽ 269), srov. rus. настоящий подмаренник, něm. echtes Labkraut; M423 lat. Cicuta virosa – litev. nuodingoji nuokana – lotyš. indīgais velnarutks („jedovatý“ LLKŽ 264), srov. rus. ядовитый вех; P478 lat. Artemisia vulgaris – litev. paprastasis kietis – lotyš. parastā vībotne („obecná“ LLKŽ 511), srov. rus. обыкновенная полынь, něm. gemeiner Beifuß; P485 lat. Dianthus superbus – litev. puošnusis gvazdikas – lotyš. krāšņā neļķe („nádherný“ LLKŽ 350), srov. rus. пышная гвоздика, něm. PrachtneIke. ZÁVĚRY Názvy rostlinných rodů v litevštině a lotyštině uvedené ve slovníku EnDic2004 jsou jednoslovné, liší se však svou formou. Názvy rostlinných rodů v litevštině odpovídají požadavkům Mezinárodního kódu botanické nomenklatury – vyjadřují se nominativem jednotného čísla, zatímco v lotyštině se názvy rostlinných rodů uvádějí v nominativu množného čísla. Malá část slovotvorně nerozložitelných názvů rodů je společná litevštině i lotyštině, protože tyto názvy pocházejí ze staré indoevropské, společné balto-slovanské nebo pouze baltským jazykům vlastní slovní zásoby. Další, o něco menší skupinu názvů rostlinných rodů tvoří staré výpůjčky převzaté z finštiny, slovanských a germánských jazyků. Oba jazyky si podstatně více názvů rodů vypůjčily z latinské nomenklatury. Je třeba upozornit, že v litevštině bylo nalezeno přibližně 6% latinských výpůjček, zatímco v lotyštině je jich dvakrát více – 12%. Terminologija | 2009 | 16 111 Většina názvů rostlinných rodů v litevštině i lotyštině uvedených ve slovníku EnDic2004 jsou odvozeniny. Nejproduktivnějším způsobem tvoření názvů rostlinných rodů je v litevštině odvozování pomocí přípon, v lotyštině skládání. Nejvíce názvů rostlinných rodů je vytvořeno pomocí přípon litev. -enis, -enė a lotyš. -enis, -ene; v obou jazycích je také mnoho odvozenin s deminutivními příponami (litev. -ytė, -utis, -utė, -ėlis, -ėlė; lotyš. -ītis, -īte, -iņš, -iņa). Typickým rysem příponového odvozování názvů rostlinných rodů v lotyštině je, že se názvy rodů často tvoří pomocí dvou přípon: -en- + -īte. Tvoření druhových členů v názvech rostlinných druhů v litevštině a lotyštině vykazuje podobnosti i rozdíly. V obou jazycích se druhové členy nejčastěji vyjadřují přídavnými jmény. V litevštině se druhové členy vyjadřují určitými, příponovými přídavnými jmény na -inis a složenými přídavnými jmény. V názvech rostlinných druhů v lotyštině se druhové členy vyjadřují určitými přídavnými jmény a genitivem substantiva. Genitiv substantiva se v litevských názvech rostlinných druhů používá poměrně zřídka – pouze tehdy, když je druhovým členem vlastní jméno. ŠALTINIAI EnDic2004 – Aplinkos apsaugos žodynas EnDic2004 6039 terminai: suomių, estų, anglų, prancūzų, vokiečių, švedų, lietuvių, latvių, rusų, lotynų k. / vyr. redaktorius A. Maastik. Helsinki–Tartu: Finnish Environment Institute (SYKE). LLKŽ – Latvių-lietuvių kalbų žodynas. Sudarė doc. dr. Alvydas Butkus. Kaunas. 2003. БЭС – Биологический энциклопедический словарь. Гл. ред. М.С. Гиляров. Москва. 1986. Interneto prieiga: <http://slovari.yandex.ru/dict/bse/article/00077/30900.htm>. LITERATŪRA BTŽ 1965: Botanikos terminų žodynas. Sudarė Botanikos žodyno komisija. Redagavo prof. dr. J. Dagys (vyr. redaktorius), biol. m. k. A. Lekavičius ir V. Mališauskienė, Vilnius. Edelmane 1968: Ārstniecības augu terminoloģija. – Latviešu valodas kultūras jautājumi 4, 103–107. Edelmane 1978: Augu nosaukumu darināšanas veidi latviešu valodā. – Latviešu valodas kultūras jautājumi 14, 97–103. Galvenis K. 1985: Lietuvos augalų genčių ir rūšių pavadinimai. – Lietuvių kalbotyros klausimai: Mokslo kalbos kultūros ir terminologijos problemos 24, 165–178. Genelytė A. 2001: Tarptautinis botanikos nomenklatūros kodeksas ir lietuvių terminologija. – Terminologija 8, 130–137. Gudžinskas Z., Rašomavičienė V. 2004: Kolis lietuviškus pavadinimus turinčių augalų genčių nomenklatūra ir jos norminimo principai. – Botanica Lithuanica 6, 3–18. Karulis K. 2001: Latviešu etimoloģijas vārdnīca, Rīga. Keinys St. 2005: Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius. Kutorga E. 1997: Botanikos ir mikologijos nomenklatūra, Vilnius. LAN 2003 – Edelmanė I., Ozola Ā. Latviešu valodas augu nosaukumi, Rīga. Sabaliauskas A. 1990: Lietuvių kalbos leksika, Vilnius. Skujiņa V. 2002: Latviešu terminoloģijas izstrādes principi, Rīga. 112 Solvita Labanauskienė | Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai... Stalažs A. 2004: Botānikas terminoloģijas apakškomisijā apstiprinātie botānikas terminu veidošanas principi. – Terminoloģijas Jaunumi 10, Rīga, 22–24. Ахманова О. 2005: Словарь лингвистических терминов. Москва. Канделаки Т. 1973: К вопросу о номенклатурных наименованиях. – Вопросы разработки научно-технической терминологии, Рига, 60–70. LITHUANIAN AND LATVIAN PLANT NAMES IN THE ENVIRONMENTAL DICTIONARY ENDIC2004 The article deals with botanical nomenclature of the Baltic languages. It analyses more than 300 Lithuanian and Latvian names of plant genera and over 430 names of species taken from the Environmental Dictionary EnDic2004 in nine languages which was published in 2004 by the Finnish Environment Institute. Plant names are analysed in respect of origin and word-formation. An attempt is made to establish similarities and differences of the Lithuanian and Latvian names of plant genera and species. Lithuanian and Latvian names of plant genera from EnDic2004 are one-word names, but they have different expression. Lithuanian names of plant genera meet the requirements of the International Code of Botanical Nomenclature (ICBN) – they are presented in nominative case in singular. Latvian genera of plants are presented in the nominative case in plural. Lithuanian and Latvian names of plant genera were divided into two groups: names irresolvable in respect of derivation and word-formations. Some names irresolvable in respect of derivation were inherited from Indo-European (Lith. beržas – Latv. bērzi (birch)), Baltic-Slavic (Lith. liepa – Latv. liepa (lime)) or purely Baltic (Lith. apynys – Latv. apinis (hop)) vocabulary and they are common for both Lithuanian and Latvian languages. Another rather small group is comprised of old borrowings taken from Finnic (Lith. kadagys – Latv. kadiķi (juniper)), Slavic (Lith. mēta – Latv. mētra (mint)) and Germanic languages (Lith. vikis – Latv. vīķis (vetch)). Both languages have also borrowed may more names from Latin (Lith. lobelija – Latv. lobēlija (lobelia)). There are more such borrowings in Latvian than in Lithuanian. The majority of Lithuanian and Latvian names of plant genera presented in EnDic2004 are derivates or compounds. The most productive way of name creation is suffixation in Lithuanian and compounding in Latvian. The most productive suffixes are -enis (bruknenis (azalea)), -enė (gebenė (ivy)) in Lithuanian and -enis (tītenis (bindweed)), -ene (gandrēne (crane’s-bill)) in Latvian. In both languages diminutive suffixes are popular: -ytė (barborytė (wintercress)), -utis (barškutis (yellow-rattle)), -utė (medutė (may lily)), -ėlis (katilėlis (bellflower)) and -ėlė (ramunėlė (camomile)) in Lithuanian; -iņš (āboliņš (clover)), -iņa (žagariņa (may lily)), -iņš (ciņulis (corydalis)) and -īte (atraitiņte (pansy)) in Latvian. A specific characteristic of Latvian suffixation is the usage of two suffixes -en- + -īte (ziepenīte (milkwort)). In both languages compounds are frequent, but prefixation is rare. Lithuanian and Latvian names of species have similarities and differences. Most frequently a specific component of the name of species in both languages is an adjective. Specific components of Lithuanian names of species are expressed in definite adjectives (paprastoji rykštenė (goldenrod)), adjectives with the suffix -inis (piev inis Terminologija | 2009 | 16 113 katilėlis (spreading bellflower)) and compound adjectives (įvairialapė usnis (heterophyllous thistle)). Specific components of Latvian names of species are expressed in definite adjectives (mazais ūdenszieds (common duckweed)) and in the genitive of a noun (kalnu priede). In Lithuanian the genitive of a noun is used rarely – only when the specific component of the name of species is a personal name. Gauta 2009-12-04 Solvita Labanauskienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas: [email protected] 114 Solvita Labanauskienė | Lietuvių ir latvių kalbų augalų vardai...