„Baltijos šalių floros“ lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų vedyba

Flóra pobaltských zemí: slovinské a lotyšské názvy rostlinných rodů odvozené tvořením slov SOLVITA LABANAUSKIENĖ Institut litevského jazyka KLÍČOVÁ SLOVA: názvy rostlinných rodů, tvoření slov, odvozeniny s příponami, odvozeniny s koncovkami, odvozeniny s předponami Zdrojem výzkumu v tomto článku je třídílná publikace Flóra pobaltských zemí (Flora of the Baltic Countries, 1993–2003), kterou připravily autorské kolektivy z univerzit a akademií věd Litvy, Lotyšska a Estonska. Jsou v ní popsány rostliny rostoucí v Litvě, Lotyšsku a Estonsku – výtrusné a semenné cévnaté rostliny (s výjimkou mechorostů). V latině jsou uvedeny všechny taxony – oddělení, třída, řád, čeleď, rod, druh a poddruh, zatímco v litevštině, lotyštině, estonštině a ruštině pouze názvy rostlinných rodů a druhů. Tento článek navazuje na článek otištěný v 17. čísle časopisu Terminologija, který se zabývá litevskými a lotyšskými složenými názvy rostlinných rodů. Jeho cílem je pojednat o dalších třech důležitých skupinách odvozených litevských a lotyšských názvů rostlinných rodů – příponových, koncovkových a předponových – a určit jejich společné rysy a rozdíly. Ve flóře pobaltských zemí je celkem uvedeno přibližně 430 litevských a téměř 460 lotyšských názvů rostlinných rodů. Z hlediska slovotvorby lze rozčlenit 74% litevských a 67% lotyšských názvů rostlinných rodů1. Složené litevské názvy rostlinných rodů, o nichž pojednával již publikovaný článek, tvoří 37% všech litevských odvozenin, zatímco lotyšské tvoří 68% všech lotyšských odvozenin. Při uvádění příkladů se nejprve uvádí latinský a poté litevský nebo lotyšský název rostlinného rodu. Římskými číslicemi se označuje svazek Flóry pobaltských zemí, arabskými číslicemi stránka, z níž byl termín převzat. ODVOZENINY S PŘÍPONAMI „Derivace spojuje tři způsoby morfologické slovotvorby, rozlišované podle povahy slovotvorného formantu – tvoření příponami (sufixace), 1 Prvotních (slovotvorně nerozložitelných) názvů rodů rostlin je v analyzovaném prameni podstatně méně: litevských – 26%, lotyšských – 33%. 66 S. Labanauskienė │ Baltijos šalių floros lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų vedyba galūnių darybą (paradigmaciją) ir priešdėlių darybą (prefiksaciją)“ (Keinys 1999: 22). Lietuvių botanikos nomenklatūroje, kaip ir kitų mokslų terminijoje, vyrauja priesagų darybos žodžiai. Šio darybos būdo terminai gausumu toli pralenkia galūnių ir priešdėlių vedinius (Gaivenis 1985: 170). Pastebėtina, kad dūryba yra antrasis pagal produktyvumą lietuviškų augalų genčių vardų darybos būdas. Slovotvorné tendence v lotyštině se v porovnání s litevštinou poněkud liší. V lotyštině2 je skládání nejproduktivnějším slovotvorným způsobem, o němž pojednával již předchozí článek. Odvozeniny s příponami se k označování lotyšských názvů rostlin používají také často (viz Ēdelmane 1972: 97). V analyzovaném prameni bylo nalezeno 82 lotyšských a 160 litevských názvů rodů rostlin odvozených pomocí přípon. Terminolog Kazimieras Gaivenis ve svém článku Lietuvos augalų genčių ir rūšių pavadinimai analyzoval Lietuvos TSR floroje (1959–1980) uvedené litevské názvy rodů rostlin a zjistil, že „jen odvozenin s příponou -en- je více než odvozenin s koncovkami a předponami dohromady“ (Gaivenis 1985: 170). Baltijos šalių floroje je rovněž nejvíce litevských názvů rodů rostlin (34)3 vytvořených příponou -enis, -enė. Nejčastěji jsou jejich základovými slovy podstatná jména, např.: lat. Abutilon – lit. galenis (: galas) II 184; lat. Aira – lit. smilgenė (: smilga) III 273; lat. Ballota – lit. akenis (: akis) II 296; lat. Blysmus – lit. viksvenis (: viksva) III 327; lat. Coronilla – lit. raženis (: ražas) II 138; lat. Corydalis – lit. rutenis (: ruta) I 297; lat. Hottonia – lit. griovenė (: griovys) II 246; lat. Leersia – lit. ravenė (: ravas „griovys“) III 236; lat. Najas – lit. plukenis (: plukė) III 210; lat. Pycreus – lit. saidrenis (: saidras „viksva“) III 334; lat. Sagina – lit. žemenė (: žemė) I 243; lat. Sium – lit. drėgmenė (: drėgmė) II 219; lat. Valerianella – lit. sultenė (: sultys) II 355. Méně časté jsou deriváty s příponou -enis, -enė odvozené od přídavných jmen (a) a sloves (b), např.: a) lat. Alyssum – lit. laibenis (: laibas) I 319; lat. Cardamine – lit. kartenė (: kartus) I 311; 2 Děkuji kolegyním, doktorkám Ivetě Pūtele, Lindě Kurmině a Daivě Murmulaitytė za pomoc při zkoumání tvoření lotyšských názvů rostlinných rodů. 3 V závorkách je uveden počet nalezených derivátů. Terminologija | 2011 | 18 67 b) lat. Bupleurum – lit. gaivenis (: gaivinti) II 223; lat. Utricularia – lit. skendenis (: skęsti) II 345. Litevských názvů rostlinných rodů odvozených od jmenných slov s pojednávanou příponou je v flóře pobaltských zemí nesrovnatelně více (31) než názvů odvozených od sloves (3). Odvozenin mužského rodu je 21 a ženského rodu 13. Lotyšské názvy rostlinných rodů tvořené příponou se rovněž vyznačují příponou -enis, -ene (37); jejich základovými slovy jsou zpravidla podstatná jména (a), méně často přídavná jména (b) a slovesa (c), např.: a) lat. Angelica – lot. zirdzene (: zirgs) II 226; lat. Cotoneaster – lot. klintene (: klints) II 105; lat. Geranium – lot. gandrene (: gandrs) II 163; lat. Hesperis – lot. vakarene (: vakars) I 318; lat. Limosella – lot. dūnene (: dūnas) II 314; lat. Lunaria – lotyš. mēnesene (: mēness) I 319; lat. Lysimachia – lotyš. zeltene (: zelts) II 246; lat. Mercurialis – lotyš. kaņepene (: kaņepe) II 170; lat. Ononis – lotyš. blaktene (: blakts) II 140; lat. Polygonum – lotyš. sūrene (: sūrs) I 197; lat. Sagittaria – lotyš. bultene (: bulta) III 190; lat. Scutellaria – lotyš. ķiverene (: ķivere) II 289; lat. Sisymbrium – lotyš. žodzene (: žogs) I 301; lat. Utricularia – lotyš. pūslene (: pūslis) II 345; b) lat. Erica – lotyš. sārtene (: sārts) II 239; lat. Stachys – lotyš. sārmene (: sārms) II 297; c) lat. Convolvulus – lotyš. tītenis (: tīties) II 271. Na rozdíl od litevských jsou lotyšské názvy rostlinných rodů utvořené příponou -enis, -ene většinou ženského rodu (s výjimkou slovesných derivátů). Nalezeno bylo 24 litevských a 37 lotyšských názvů rostlinných rodů, které jsou zdrobňovacími deriváty. Nejvíce litevských derivátů je utvořeno pomocí zdrobňovacích přípon -utis, -utė (a), -aitė (b), -ytė (c), -(i)ukas, -(i)ukė (d) a -ikė (e), např.: a) lat. Arabis – litev. vaistutis (: vaistas) I 316; lat. Convallaria – litev. pakalnutė (: pakalnė) III 220; lat. Erodium – lit. dalgutis (: dalgis) II 168; lat. Fritillaria – lit. margutė (: margas) III 216; lat. Helichrysum – lit. šlamutis (: šlamėti) III 152; lit. Hydrilla – lit. ežerutė (: ežeras) III 195; lat. Mianthenum – lit. medutė (: medus) III 220; lat. Vaccaria – lit. braškutė (: braškėti) I 260; 68 S. Labanauskienė | Baltijos šalių floros lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų vedyba b) lat. Berteroa – lit. miltinaitė (: miltinas) I 321; lat. Catabrosa – lit. smilgaitė (: smilga) III 311; lat. Cypripedium – lit. klumpaitė (: klumpė) III 367; c) lat. Chrysosplenium – lit. bluẓnytė (: bluẓnis) II 31; lat. Setaria – lit. šerytė (: šerys) III 241; lat. Turritis – lit. bokštytė (: bokštas) I 315; d) lat. Goodyera – lit. sidabriukė (: sidabras) III 371; lat. Lycopodiella – lit. pataisiukas (: pataisas) I 131; lat. Phleum – lit. motiejukas (: Motiejus) III 293; e) lat. Trientalis – lit. septy nikė (: septyni) II 247. Mnohem méně v flóře pobaltských zemí bylo nalezeno litevských názvů rostlinných rodů utvořených pomocí zdrobňovacích přípon –elis, –elė (a) a –ėlis (b), např.: a) lat. Erigeron – lit. šiušelė (: šiušti) III 157; lot. Gladiolus – liet. kardelis (: kardas) III 225; b) lat. Origanum – lit. raudonėlis (: raudonas) II 303. Podle názoru K. Gaivenise jsou některé názvy rostlinných rodů zjevnými odvozeninami, do terminologie systematiky rostlin však vstoupily již jako výpůjčky z lidového jazyka; jinými slovy, v terminologii už nejde o odvozeniny (Gaivenis 1985: 167). K těm posledně uvedeným patří lat. Aconitum – lit. kurpelė I 269; lat. Briza – lit. ašarėlės III 315; lat. Campanula – lit. katilėlis III 23. Baltijos šalių floroje rasti latviški augalų genčių vardai, sudaryti su mažybinėmis priesagomis –ītis, –īte (a), –iņš, –iņa (b), –ulis, –ule (c), –tiņa (d), pvz.: a) lat. Agrimonia – lotyš. ancītis (: Ancis) II 64; lot. Aquilegia – latv. ozolīte (: ozols) I 289; lot. Astrantia – latv. zvaigznīte (: zvaigzne) II 214; lot. Bidens – latv. sunītis (: suns) III 184; lot. Callitriche – latv. ūdenīte (: ūdens) II 284; lot. Erodium – latv. grābeklīte (: grābeklis) II 168; lot. Hepatica – latv. vizbulīte (: vizbulis) I 272; lot. Orthilia – latv. palēcīte (: palēkties) II 235; lot. Polemonium – latv. kāp nīte (: kā pnes) II 269; lot. Rapistrum – latv. rācenītis (: rācenis) I 331; b) lat. Ajuga – lotyš. cekulīņš (: cekuls) II 287; lat. Capsella – lotyš. plikstiņš (: plikstēt) I 339; lat. Centaurium – lotyš. augstiņš (: augsts) II 252; lat. Linum – lotyš. lininš (: lini) II 169; lat. Melilotus – lotyš. amoliņš (: amols) II 044; lat. Sedum – lotyš. laimiņš (: laime) II 27; Terminologija | 2011 | 18 69 c) lat. Myosotis – lotyš. neaizmirstule (: neaizmirst) II 280; lat. Rhinanthus – lotyš. zvagulis (: zvadzēt) II 337; lat. Thlaspi – lotyš. naudulis (: nauda) I 339; lat. Pinguicula – lotyš. kreimule (: kreims4) II 344; d) -tiņa: lat. Lathyrus – lotyš. dedestiņa (: dedesas5) II 151; lat. Lychnis – lotyš. guntiņa (: guns (uguns)) I 250. Tyto odvozeniny se tvoří od jmenných slov, především od podstatných jmen. Méně často se tvoří od přídavných jmen a sloves. Bylo zjištěno, že lotyšská jména rostlinných rodů se často tvoří také pomocí dvou přípon: -el- + -iņš; -el- + -īte nebo -en- + -īte: lat. Aphanes – lotyš. skrēteliņš (: skrētes) II 96; lat. Arenaria – lotyš. smiltenīte (: smiltis) I 234; lat. Aster – lotyš. miķelīte (: Miks) III 160; lat. Gentianella – lotyš. drudzenīte (: drudzis) II 254; lat. Polygala – lotyš. ziepenīte (: ziepes) II 174; lat. Radiola – lotyš. starenīte (: stars) II 169; lat. Sanicula – lotyš. dziedenīte (: dziedēt) II 214. Deriváty tohoto typu se tvoří z obecného podstatného jména, vlastního jména osoby nebo slovesa. Několik litevských názvů rostlinných rodů ve flóře pobaltských zemí bylo nalezeno s příponami -ūnas, -ūnė (12) (a) a -uolis, -uolė (9) (b). Téměř všechny tyto deriváty jsou utvořeny z podstatných jmen nebo přídavných jmen: a) lat. Alliaria – lit. česnakūnė (: česnakas) I 300; lat. Atriplex – lit. balandūnė (: balanda) I 213; lat. Calamagrostis – lit. lendrūnas (: lendrė) III 277; lat. Filago – lit. pūkūnė (: pūkai) III 154; lat. Lavatera – lit. rožūnė (: rožė) II 183; lat. Mimulus – lit. puikūnas (: puikus) II 315; lat. Pleurospermum – lit. skudrūnas (: skudrus „dobře rostoucí, bujný“) II 222; lat. Radiola – lit. žarotūnė (: žarotas „který má žáry“) II 169; lat. Sanicula – lit. girūnė (: giria) II 214; lat. Torilis – lit. dygūnė (: dygus) II 232; lat. Vincetoxicum – lit. kregždūnė (: kregždė) II 258; b) lat. Agrimonia – lit. dirvuolė (: dirva) II 64; lat. Aphanes – lit. mažuolė (: mažas) II 96; lat. Aristolochia – lit. kartuolė (: kartus) I 190; 4 K. Karulis uvádí, že lotyšské kreimule je utvořeno ze slova kreims „smetana“ (lit. grietinė) (viz Karulis 2001: 421). 5 Takové tvoření tohoto lotyšského názvu rostlinného rodu uvádí Konstantīns Karulis (viz Karulis 2001: 206). 70 S. Labanauskienė | Baltijos šalių floros lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų vedyba lat. Berula – lit. drėgnuolė (: drėgnas) II 220; lat. Consolida – lit. raguolis (: ragas) I 270; lat. Liparis – lit. purvuolis (: purvas) III 386; lat. Neottia – lit. lizduolė (: lizdas) III 370; lat. Oxycoccus – lit. spanguolė6 (: spangas „šilhavý, slepý“) II 240; lat. Thelypteris – lit. papartuolis (: papartis) I 141. Jediným odvozeným slovem s příponou -ūnė je šimtūnė (lat. Centutunculus), utvořené z číslovky šimtas „sto“. Kromě probíraných odvozenin s příponami je v Baltijos šalių florojė uvedeno dalších 44 litevských názvů rostlinných rodů, utvořených pomocí 30 dalších přípon: -ainis, -ainė: lat. Knautia – lit. buožainė (: buožė) II 359; lat. Polystichum – lit. spygliainis (: spygl ys) I 146; lat. Poterium – lit. galvainis (: galva) II 65; lat. Silybum – lit. margainis (: margas) III 32; -oklis, -oklė: lat. Convolvulus – lit. vijoklis (: vijotis „vynioti“ [ovíjet]) II 271; lat. Saponaria – lit. putoklis (: putoti) I 260; lat. Lythrum – lit. raudoklė (: raudas) II 200; lat. Calystegia – lit. vynioklė (: vyniotis) II 270; -ekšnis: lat. Euonymus – lit. ožekšnis (: ožys) II 178; lat. Frangula – lit. šalt ekšnis (: šaltas) II 179; -okas, -okė: lat. Chaenorrhinum – lit. linokė (: linas) II 318; lat. Scutellaria – lit. kalpokė (: kalpokas) I 289; lat. Sedum – lit. šilokas (: šilas) II 27; -eklė: lat. Scorzonera – lit. gelteklė (: geltas) III 147; lat. Orobanche – lit. džioveklė (: džiovinti) II 341; -yvis, -yvė: lat. Erophila – lit. ankstyvė (: ankstus) I 323; lat. Colchicum – lit. vėlyvis (: vėlus) III 213; -uoklė: lat. Hepatica – lit. žibuoklė (: žibėti) I 272; lat. Myrrhis – lit. garduoklė (: gardus) II 218; -uonė: lat. Hippuris – lit. uodeguonė (: uodega) II 210; lat. Nymphoides – lit. plaumonė (: plaumuo) II 257; -uotė: lat. Digitaria – lit. pirštuotė (: pirštas) III 239; lat. Polycnemum – lit. nariuotė (: narys) I 205; -einis: lat. Echium – lit. ežeinis (: ežys) II 275; -ena: lat. Lychnis – lit. gaisrena (: gaisras) I 250; -erškis: lat. Berberis – lit. raugerškis (: raugas „kyselost, kyselina“) I 294; -ylas: lat. Inula – lit. debesylas (: debesis) III 150; -inas: lat. Adoxa – lit. ūksminas (: ūksmė) II 354; -ynas: lat. Corylus – lit. lazdynas (: lazda) I 180; 6Litevští jazykovědci spojují název rostliny spanguolė nejen s přídavným jménem spangas, ale také se slovesem spingsėti „blikat“ (viz Skardžius 1996: 191, Būga 1959: 310). Terminologija | 2011 | 18 71 –išius: lat. Oxytropis – lit. drugišius (: drugys) II 127; –otis: lat. Plantago – lit. gyslotis (: gysla) II 346; –uva: lat. Andromeda – lit. balžuva (: balža) II 238; –ynė: lat. Rumex – lit. rūgštynė (: rūgštus) I 190; –iena: lat. Caltha – lit. puriena (: purus) I 269; –inys: lat. Lappula – lit. žiaudrinys (: žiaudrus „drsný, tvrdý“) II 283; –ylis: lat. Picris – lit. kartylis (: kartus) III 147; –unė: lat. Matricaria – lit. ramunė (: ramus) III 174; –alė: lat. Leontodon – lit. snaudalė (: snausti) III 145; –yčia: lat. Sinapis – lit. garstyčia (: garsti) I 328; –inė: lat. Capsella – lit. žvaginė (: žvagėti) I 339; –lė: lat. Pinguicula – lit. tuklė (: tukti) II 344; –okšlė: lat. Polygala – lit. putokšlė (: putoti) II 174; –tukas: lat. Odontites – lit. skėstukas (: skėsti) II 334; –vė: lat. Puccinellia – lit. žalvė (: žalti, žalias) III 312. Přibližně polovina názvů rostlinných rodů v této skupině odvozených příponami je utvořena z podstatných jmen a téměř po jedné čtvrtině z přídavných jmen a sloves. Lotyšských názvů rostlinných rodů, vytvořených pomocí jiných než výše uvedených přípon, ve floře pobaltských zemí je mnohem méně: nalezeno bylo pouze 6 odvozených názvů vytvořených pomocí 5 přípon. Jejich základovými slovy jsou podstatná jména (a) nebo slovesa (b): a) –aine: lat. Senecio – lotyš. krustaine (: krusts) III 176; lat. Vincetoxicum – lotyš. indaine (: inde) II 258; b) –are: lat. Liparis – lotyš. lipare (: lipt) III 386; –eknis: lat. Lycopodium – lotyš. staipeknis (: staipīt) I 130; –ksnis: lat. Carduus – lotyš. dzelksnis (: dzelt) III 36; –onis: lat. Swida – lotyš. grimonis (: grimt) II 211. Hybridní sufixální deriváty nejsou typické pro žádný z jazyků. Dvojice názvů rostlinných rodů utvořených z mezinárodního kořene a litevské přípony byla nalezena (a), s lotyšskou příponou pouze jedna (b): a) lat. Barbarea – lit. barborytė (: Barbora) I 306; lat. Gentianella – lit. gencijonėlė (: gencijonas) II 254; b) lat. Viola – lotyš. vijolīte (: vijole) II 189. U některých litevských názvů rostlinných rodů uvedených ve flóře pobaltských zemí není způsob tvoření jasný, např.: lat. Callitriche – lit. praujenė II 284; lat. Hedera – lit. gebene II 212; lat. Sherardia – lit. artvenis II 259. 72 S. Labanauskienė │ Baltijos šalių floros lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų vedyba K. Gaivenis se však domnívá, že u některých názvů těchto rostlinných rodů již nelze základové slovo určit, zatímco jiné lze spojovat s několika slovy; například se lze domnívat, že slovo gebenė je odvozeno od podstatného jména geba „čilimník“ nebo od slovesa gebti/glėbti „objímat, ovíjet; obtáčet“ (viz Gaivenis 1985: 170–171). Nejasné jsou i některé neologismy Jurgise Ambraziejuse Pabrėžy, Laurynase Roko Ivinskise a Povila Matulionise, které přešly do současné nomenklatury, např.: lat. Aldrovanda – lit. aldrūnė I 344; lat. Erysimum – lit. tuertikas I 304; lat. Gratiola – lit. raitinytė II 314; lat. Gypsophila – lit. guboja I 258; lat. Cakile – lit. stoklė I 329; lat. Cephalanthera – lit. garbenis III 367; lat. Montia – lit. menúva I 233; lat. Oenanthe – lit. išnė II 221. U většiny těchto názvů by bylo možné vyčlenit derivační formant, nelze však již najít slova, z nichž by mohly být odvozeny. Ze všech uvedených příkladů litevských a lotyšských názvů rostlinných rodů tvořených předponami je patrné, že předponová odvozená slova se obvykle tvoří z podstatných jmen, méně často z přídavných jmen a sloves. Flora pobaltských zemí obsahuje 79% všech litevských odvozených názvů vytvořených předponami a litevské názvy s předponami tvoří 83% všech lotyšských odvozených názvů. 21% všech litevských názvů rostlinných rodů tvořených předponami představují odvozeniny s předponami -enis, -enė, zatímco u lotyšských názvů jde o 47% odvozenin s předponami -enis, -ene. Názvy litevských rostlinných rodů tvořené zdrobňovacími předponami tvoří Flora pobaltských zemí 16% všech předponových odvozenin, lotyšské názvy pak 45% všech předponových odvozenin; z nich 8,5% názvů je utvořeno dvěma předponami: -el- + -inš; -el- + -īte; -en- + -īte. Produktivní jsou také litevské předpony -ūnas, -ūnė (7,5%) a -uolis, -uolė (6%). Třicet méně produktivních litevských předpon vytvořilo vždy jeden nebo několik názvů litevských rostlinných rodů (27,5% všech předponových odvozenin); pro pojmenování lotyšských rodů se používá 5 málo produktivních předpon (7% všech předponových odvozenin). Hybridní předponové odvozeniny tvoří v obou jazycích po 1%. U 21% litevských názvů rodů není způsob tvoření jasný. ODVOZENINY S KONCOVKAMI Tvoření pomocí koncovek je třetím nejproduktivnějším způsobem tvoření litevských názvů rostlinných rodů (jak bylo zmíněno na začátku článku, druhým je skládá- Terminologija | 2011 | 18 73 ní). Ve Floře pobaltských zemí bylo nalezeno 34 litevských odvozenin s koncovkami. Takové názvy rostlinných rodů se obvykle tvoří z podstatných jmen, přídavných jmen a sloves: –a: lot. Draba – lit. anksta (: ankstus) I 321; –as: lot. Lycopodium – lit. pataisas (: pataisyti) I 130; –ė: lot. Acinos – lit. žvirgždė (: žvirgždas) II 302; lot. Agrostemma – lit. raugė (: raugti) I 251; lot. Arenaria – lit. smiltė (: smiltis) I 234; lot. Borago – lit. agurklė (: agurklas „agurkas“) II 279; lot. Cystopteris – lit. sprakšė (: sprakšėti) I 144; lot. Dracocephalum – lit. žiomenė (: žiomenys) II 300; lot. Galeopsis – lit. aklė (: aklas) II 291; lot. Hieracium – lit. vanagė (: vanagas) III 103; lot. Impatiens – lit. sprigė (: sprigti) II 177; lat. Lunaria – lit. měsíčnice (: měsíčit se) I 319; lat. Lysimachia – lit. vrbina (: šiling) II 246; lat. Pedicularis – lit. všivec (: veš) II 335; lat. Poa – lit. lipnice (: mlha) III 306; lat. Pulmonaria – lit. plicník (: plíce) II 276; lat. Salsola – lit. slanorožec (: sůl) I 225; lat. Senecio – lit. starček (: šedý) III 176; lat. Serratula – lit. chrpa (: žlutý) III 38; lat. Sonchus – lit. mléč (: mléko) III 77; lat. Spirodela – lit. okřehek (: mokřad) III 319; lat. Stellaria – lit. ptačinec (: ptačinec) I 237; lat. Symphytum – lit. kostival (: tuk) II 277; lat. Trisetum – lit. trojštět (: stéblo) III 269; lat. Vinca – lit. barvínek (: zima) I 258; –is: lat. Chaerophyllum – lit. krabilice (: šumět) II 215; lat. Artemisia – lit. pelyněk (: tvrdý) III 164; lat. Petasites – lit. šaukštis (: šaukštas) III 180; lat. Sparganium – lit. šiurpis (: šiurpti) III 320; lat. Juncus – lit. vikšris (: vikšras) III 226; –ys: lat. Pteridium – lit. šakys (: šaka) I 141; –(i)us: lat. Delphinium – lit. pentinius (: pentinas) I 270. Podle K. Gaivenise není u několika názvů rodů rostlin tvořených pomocí přípon jejich slovotvorná motivace dostatečně jasná: lat. Lolium – lit. svidrė III 304 – základem je patrně sloveso svidruoti „kolébat se“ nebo podstatné jméno svidras „š virkas“; lat. Cnidium – lit. guostė II 224 – je patrně třeba spojovat se slovem guostas „chomáč, trs“ (viz Gaivenis 1985: 173). 74 S. Labanauskienė │ Baltijos šalių floros lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų vedyba Tvoření pomocí koncovek je pro lotyšské názvy rodů rostlin nejméně typické. V flóře pobaltských zemí byly nalezeny pouze čtyři lotyšské názvy rodů rostlin tvořené pomocí koncovek – jde o odvozeniny s koncovkami -e (a) a -is (b): a) -ane: lat. Impatiens – lotyš. sprigane (: sprigans) II 177; Raphanus – lotyš. pērkone (: pērkons7) I 329; lat. Eriophorum – lotyš. spilve (: spilva) III 328; b) lat. Galeopsis – lotyš. aklis (: akls) II 291. Základovými slovy těchto odvozenin s koncovkami jsou podstatná jména a přídavné jméno. Odvozeniny s koncovkami u litevských názvů uvedené ve flóře pobaltských zemí tvoří 17% všech litevských odvozených názvů, zatímco lotyšských názvů s koncovkou byly nalezeny pouze 3%. Nejvíce litevských názvů má koncovku -ė; jsou tvořeny z podstatných jmen, přídavných jmen a sloves, zatímco lotyšské názvy mají nejčastěji koncovku -e a jsou tvořeny z podstatných jmen a přídavného jména. PŘEDPONOVÉ DERIVÁTY Tvoření pomocí předpon není v žádném z obou jazyků produktivním způsobem tvoření. V flóře pobaltských zemí bylo nalezeno málo jmen rostlinných rodů odvozených předponami: litevských (a) – 6, lotyšských (b) – 13: a) lat. Anagallis – litev. progailis (: gailis) II 247; lat. Epipogium – litev. antbardzė (: barzda) III 371; lat. Eragrostis – litev. posmilgė (: smilga) III 245; lat. Genista – litev. prožirnis (: žirnis) II 124; lat. Laserpitium – litev. begalis (: galas) II 231; lat. Spergularia – litev. posmiltė (: smiltis) I 248; b) lat. Agropyron – lotyš. pavārpata (: vārpata) III 260; lat. Anagallis – lotyš. pavirza (: virza) II 247; lat. Digitaria – lotyš. pasāre (: sāre) III 239; lat. Eleocharis – lotyš. pamel d rs (: meldrs) III 331; lat. Erucastrum – lotyš. pazvēre (: zvērs) I 325; lat. Huperzia – lotyš. apdzira (: dzira) I 132; lat. Lamium – lotyš. panātre (: nātre) II 293; lat. Laserpitium – lotyš. bezgale (: gals) II 231; lat. Nymphoides – lotyš. palēpe (: lēpe) II 257; lat. Oenanthe – lotyš. padille (: dille) II 221; lat. Pilosella – lotyš. pamauraga (: mauraga) III 79; lat. Rorippa – lotyš. pakērsa (: kērsa) I 307; lat. Spergularia – lotyš. pagaurs (: gauri) I 248. 7Perkūnija (lotyš. pērkons) je spojována s úrodností a plodností, srov. pērkones – plodná tráva (viz Karulis 2001: 673). Terminologija | 2011 | 18 75 Předponové deriváty litevských jmen uvedené ve zkoumaném prameni představují 3% všech litevských derivátů, zatímco lotyšská předponová jména tvoří 13% všech lotyšských derivátů. Z příkladů je patrné, že nejproduktivnějšími litevskými předponami jsou po-, pro-, lotyšskou je pa-. Litevská a lotyšská jména rostlinných rodů se předponami tvoří pouze od podstatných jmen. ZÁVĚRY 1. Většina litevských a lotyšských jmen rostlinných rodů uvedených v flóře pobaltských zemí jsou odvozená slova. Tendence k tvoření jmen rostlinných rodů se v obou jazycích poněkud liší. Litevská jména rostlinných rodů se nejčastěji tvoří pomocí přípon – ve zkoumaném prameni jich bylo nalezeno 160 (neboli 50% všech derivátů). V lotyšské botanické nomenklatuře je tvoření pomocí přípon druhým nejproduktivnějším způsobem tvoření – lotyšských jmen rostlinných rodů odvozených příponami je 82 (neboli 27% všech derivátů). Základovými slovy nejčastějších příponových derivátů litevských a lotyšských jmen rostlinných rodů jsou podstatná jména, méně často přídavná jména a slovesa. Byla nalezena dvě litevská příponová jména rostlinných rodů odvozená od číslovek. 3. Nejvíce jmen rostlinných rodů v obou jazycích je utvořeno stejnou příponou – v litevštině -enis, -enė (21% příponových derivátů) a v lotyštině -enis, -ene (47% příponových derivátů). 4. V litevské botanické nomenklatuře se vyskytuje pestřejší škála příponových derivátů než v lotyšské. Poměrně produktivní jsou litevské přípony -ūnas, -ūnė (7,5% příponových derivátů) a -uolis, -uolė (6% příponových derivátů). S méně produktivními litevskými příponami (bylo jich napočítáno 30) se užívá pouze jeden nebo několik derivátů: -ainis (-ainė), -alė, -einis, -eklė, -ekšnis, -ena, -erškis, -yčia, -iena, -ylas, -ylis, -inas, -inė, -ynas, -ynė, -inys, -išius, -yvė (-yovis), -lė, -okas (-okė), -oklis (-oklė), -okšlė, -otis, -tukas, -unė, -uoklė, -uonė, -uotė, -uva, -vė. Lotyšských přípon používaných při tvoření jmen rostlinných rodů je méně – byly nalezeny deriváty pouze s pěti méně častými příponami: -aine, -ane, -are, -ksnis, -onis. 5. Pro lotyšská jména rostlinných rodů je charakteristické tvoření pomocí zdrobňovacích přípon (-ītis, -īte, -iņš, -iņa, -tiņa, -ulis, -ule); takové deriváty tvoří 45% všech příponových derivátů, zatímco litevských jmen rostlinných rodů se zdrobňovacími příponami (-utis, -utė, -aitė, -ytė, -(i)ukas, -(i)ukė, -ikė) bylo nalezeno pouze 16% všech příponových derivátů. Bylo zjištěno, že lotyšská jména rostlinných rodů se na rozdíl od litevských tvoří také pomocí dvou přípon: -el- + -iņš; -el- + -īte nebo -en- + -īte (8,5% derivátů se zdrobňovacími příponami). 76 S. Labanauskienė | Baltijos šalių floros lietuviškų ir latviškų augalų genčių vardų vedyba 6. Hybridní derivační přípony nejsou typické pro žádný z jazyků; takových derivátů utvořených z mezinárodního kořene a litevské přípony byly nalezeny dva, zatímco s lotyšskou příponou jeden. 7. Tvoření pomocí koncovek je třetím nejproduktivnějším způsobem tvoření litevských názvů rostlinných rodů, zatímco v lotyštině jde o nejméně produktivní způsob. Názvů litevských rostlinných rodů utvořených pomocí koncovek -a, -as, -ė, -is, -ys, -(i)us je ve flóře pobaltských zemí 34 (11% všech derivátů). Obvykle jsou tvořeny z podstatných jmen, přídavných jmen a sloves. Lotyšských derivátů s koncovkami jsou pouze 4 (1% všech derivátů); jejich základovým slovem je podstatné jméno nebo přídavné jméno. 8. Předponové litevské a lotyšské názvy rostlinných rodů nejsou v analyzovaném prameni příliš hojné. Bylo nalezeno 6 litevských názvů utvořených předponami (2% všech derivátů) a 13 lotyšských (4% všech derivátů). Litevské názvy jsou utvořeny předponami ant-, be-, po-, pro-, lotyšské předponami ap-, bez- a pa-. Názvy rostlinných rodů v obou jazycích se předponami tvoří pouze z podstatných jmen. Nejproduktivnější litevské předpony jsou po-, pro-, lotyšskou pak pa-. PRAMEN Flora – Flora of the Baltic Countries. Compendium of Vascular Plants/Editors: L. Lasimer, V. Kuusk, L. Tabaka, A. Lekavičius, Tartu, 1993–2003. LITERATŪRA Būga K. 1959: Priedėlis etimologijos žodynui. – Rinktiniai raštai II, Vilnius, 293–328. Ēdelmane I. 1978: Augu nosaukumu darināšanas veidi latviešu valodā. – Latviešu valodas kultūras jautājumi 14, Rīga, 97–103. Gaivenis K. 1985: Lietuvos augalų genčių ir rūšių pavadinimai. – Lietuvių kalbotyros klausimai: Mokslo kalbos kultūros ir terminologijos problemos 24, Vilnius, 165–178. Karulis K. 2001: Latviešu etimoloģijas vārdnīca, Rīga. Keinys St. 1999: Bendrinės lietuvių kalbos žodžių daryba, Šiauliai. Skardžius Pr. 1996: Rinktiniai raštai, Vilnius. DERIVATION OF LITHUANIAN AND LATVIAN PLANT GENERA NAMES IN FLORA OF THE BALTIC COUNTRIES This article is a continuation of the article published in the 17th issue of Terminologija. It aims to discuss three groups of derivates naming Lithuanian and Latvian plant genera – suffixal derivates, ending derivates and prefixal derivates – and to establish their similarities and differences. Research source was three volume publication Flora of the Baltic Countries (1993–2003), prepared by teams of authors from Lithuanian, Latvian and Estonian universities and academies of science. It describes plants growing in Lithuania, Latvia and Estonia – cryptogams and phanerogams (excluding moss). Terminologija | 2011 | 18 77 Most of Lithuanian and Latvian plant genera names listed in Flora of the Baltic Countries are derivates. The tendencies of plant genera name-formation in the two languages are somewhat different. Compounding is the most productive way of name formation in Latvian, but the second most productive way in Lithuanian. Lithuanian plant genera names are usually made with suffixes. Such names make up 50% of all formations found. In Latvian botanical nomenclature suffixal derivation is the second most productive way of name formation. 27% of derivates naming Latvian plant genera were suffixal derivates. The most frequent underlying words of Lithuanian and Latvian plant genera names with suffixes are nouns; adjectives and verbs are less frequent. The largest number of plant genera names in the two languages was made with the same suffix – Lithuanian -enis, -enė and Latvian -enis, -ene. In both languages there are plant genera names made with diminutive suffixes: -ītis, -īte, -iņš, -iņa, -tiņa, -ulis, -ule in Latvian and -utis, -utė, -aitė, -ytė, -(i)ukas, -(i)ukė, -ikė in Lithuanian. Such suffixes are more common in Latvian. A specific characteristic of Latvian suffixation is the usage of two suffixes: -el- + -iņš, -el + -īte or -en- + -īte. Lithuanian botanical nomenclature has a greater variety of suffix derivatives than Latvian. Thirty less productive Lithuanian suffixes and only five Latvian were used to form only one or a few derivates. Hybrid suffix derivates are not characteristic to either language. A couple of hybrid derivates consisting of international root and Lithuanian suffix and only one similar derivate with Latvian suffix were found. Ending derivation is the third most productive way of deriving plant genera names in Lithuanian. 11% of derived Lithuanian names were made with endings -a, -as, -ė, -is, -ys or -(i)us using nouns, adjectives and verbs. Such derivates make up only 1% of derived Latvian plant genera names. Their underlying words are nouns or adjectives. Lithuanian and Latvian plant genera names with prefixes in the analysed source are rare (2% of all Lithuanian derived names and 4% of Latvian). Lithuanian plant genera names are prefixed with ant-, be-, po- or pro- and Latvian names have prefixes ap-, bez- or pa-. Plant genera names with prefixes in both languages are made only from nouns. Gauta 2011-12-12 Solvita Labanauskienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]