Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje

Morfologické varianty anatomických termínů v litevské lexikografii 17.–18. století PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ Lietuvių kalbos institutas KLÍČOVÁ SLOVA: medicína, anatomický termín, varianta, morfologická varianta, slovník ÚVODNÍ POZNÁMKY Slova a slovní spojení související s medicínou lze nalézt již v nejstarších litevských písemných pramenech – ve všeobecných překladových dvojjazyčných slovnících (nejčastěji německo-litevských a litevsko-německých), které měly velký význam nejen pro rozvoj litevského spisovného jazyka a lexikografie, ale také pro utváření litevské lékařské terminologie. Profesor Gintautas Jurgis Česnys (1940–2009), zesnulý litevský lékař, anatom a antropolog, který zkoumal dějiny litevského anatomického názvosloví, považuje za jeho počátky trojjazyčný (polsko-latinsko-litevský) slovník Konstantinase Sirvydase. Značná část slov v něm obsažených se stala anatomickými termíny a používá se dodnes, například loket, ústa, hlava, patro, krk, játra, tříslo, temeno, týl, prst, ruka, brada, mozek, srdce aj. (Česnys 2002: 56). Tato i další slova označující hlavní části těla a orgány, jakož i jimi vytvářené tekutiny, najdeme také v pozdějších slovnících sepsaných již v Malé Litvě. Zdroji článku jsou tedy tyto slovníky z 17.–18. století z Velké a Malé Litvy (dále jen DL a ML): Dictionarium trium linguarum, In usum Studiose Iuventus, Auctore [...] Constantino Szyrwid (dále jen SD), Clavis Germanico–Lithvana (dále jen C), Lexicon Lithuanicum (dále jen Lex), Lexicon Germanico=Lithvanicum et Lithuanico=Germanicum, darinnen [...] von Iacobo Brodowskij, Praecentore Trempensi (dále jen B), Vocabularium litthvanico–germanicum, et germanico–litthvanicum [...] von Friederich Wilhelm Haack (dále jen H), Littauisch=Deutſches und Deutſch=Littauiſches Lexicon, [...] von Philipp Ruhig (dále jen R), Littauiſch=deutſches und Deutſch=littauiſches Wörter=Buch, [...] von Chriſtian Gotlieb Mielcke, Cantor in Pillckallen (dále jen MŽ). Terminologija | 2012 | 19 105 Předmětem článku je jedna sémantická mikrosoustava lékařských termínů – anatomické termíny. Z uvedených lexikografických pramenů byla shromážděna slova a slovní spojení označující pojmy z lidské anatomie (části těla, orgány a tekutiny jimi vytvářené), která se dochovala v dnešním úzu (tj. stala se lékařskými termíny), i ta, která se již nepoužívají. Zkoumán je jeden typ variant termínů – morfologické varianty. Jsou seskupeny do řad variant termínů označujících tentýž pojem (celkem 58 řad a 216 různých variant). Cílem je popsat morfologické varianty anatomických termínů ve slovnících DL a ML ze 17.–18. století, určit jejich typy a podtypy, alespoň částečně objasnit příčiny jejich kolísání a ukázat jejich vývoj. Několik slov je třeba říci k některým terminologickým pojmům. V článku se používá termín varianta1. Vychází se zde z jeho tradičního pojetí – za variantu se považuje jednoslovný nebo víceslovný termín se stejným významem, ale odlišnou formou. K označení zkoumaného typu variant termínů a jeho podtypů se rovněž tradičně používají pojmy morfologické (rodové, číselné, koncovkové) varianty. V jazykovědné a terminologické literatuře se za varianty obvykle považují jazykové jednotky, které se liší jedním znakem, na jehož základě se rozdělují do jednotlivých druhů. Zkoumaný materiál však ukázal, že čistých variant je velmi málo. Většina anatomických termínů ve slovnících se liší nejméně ve dvou, někdy i více znacích2. Proto se v článku používají také termíny čisté varianty, smíšené varianty. Za čisté varianty termínů se označují termíny, které se, jak již bylo uvedeno, liší pouze jedním znakem (v tomto případě morfologickým), zatímco termínem smíšené varianty se označují termíny lišící se dvěma nebo více znaky. V takovém případě se rozlišovací morfologický znak považuje za hlavní a rozlišovací fonetické a pravopisné znaky za vedlejší. Skupina dvou či více variant označujících tentýž pojem se nazývá řada variant (srov. řada synonym). 1 Pojem varianty je v terminologii poměrně podrobně rozebrán v článku Asty Mitkevičienė (viz Mitkevičienė 2004), proto se tato práce nepouští do podrobnějších teoretických úvah a omezuje se na uvedení autorčina stanoviska a literatury k tomuto tématu. 2 Z tohoto důvodu je rozdělování variant anatomických termínů do jednotlivých druhů poměrně obtížné, neboť variant, které by náležely pouze k jednomu druhu, je velmi málo – tytéž varianty lze zařadit do různých druhů. Proto byly v této práci za základ klasifikace variant zvoleny rozlišovací morfologické znaky variant anatomických termínů. 106 Palmira Zemlevičiūtė Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje Variabilita3 je charakteristickým rysem nejen terminologie jazyka, ale také vědy, techniky a umění (historické či současné). Nejvýrazněji je však patrná v raných písemných textech, kdy se teprve utvářel spisovný jazyk. Je tedy zcela pochopitelné, že se různé podoby téhož slova vyskytují nejen v textech jednotlivých autorů, ale nezřídka i u téhož autora. Lze předpokládat, že při zkoumání počátků terminologie určité oblasti pomáhají varianty odhalit vývoj termínů i tendence v jejich výběru a užívání. MORFOLOGICKÉ VARIANTY V této práci se za morfologické považují derivační a flektivní varianty slovních tvarů (viz Župerka 1983: 28, Miliūnaitė 2009: 143, 172, srov. Ахманова 2005: 71). V uvedených slovnících byly nalezeny tři typy morfologických variant – rodu, čísla a koncovek. Nejčastěji jsou morfologickými variantami jednoslovné anatomické termíny; složených termínů se vyskytlo jen několik – jejich variantní členy jsou rodové nebo druhové. 1. RODOVÉ VARIANTY K tomuto typu morfologických variant patří především řady jednoslovných anatomických termínů (celkem 17 řad a 78 různých variant), jejichž termíny se liší rodem – jeden (někteří) člen (členové) řady variant je ženského rodu, druhý (další) mužského rodu: Alkūnė4 (lot. cubitus) – Alkune5, pol. Łokieć / członek rękt od przegubu aż do dłoni, lot. Cubitus, ulna, lacertus SD 2536 / Alkune, něm. Ellenbogen B I 406747 / Elkune, něm. Arm B I 11922, Elkune, něm. Ellen- 3 Bylo o něm napsáno mnoho teoretických prací (článků a knih) (podrobněji viz Miliūnaitė 2009, Авербух 2003, Ахманова 2005, Бабанова 1994, Граудина 2003, Лейчик 1994, Марузо 2004, Сложеникина 2005, Татаринов 1996 aj.). O teoretické poznatky litevských a ruských autorů k otázce terminologické variace se opírali litevští terminologové při zkoumání mikrosystémů termínů v konkrétních vědních oborech (literatura, stavebnictví) (viz Mitkevičienė 2004, Stunžinas 2008). 4 Termín současné anatomické nomenklatury (viz Medž). 5 V článku jsou anatomické termíny uváděny v původním pravopisu a abecedním pořadí. Členové řad variant jsou uspořádáni chronologicky, tj. podle data vydání slovníku, z něhož je termín převzat. Za termínem jsou uvedeny ekvivalenty v dalších jazycích – polštině a latině (ve slovníku K. Sirvyda) a němčině – zkratka pramene (uvádí se v podobě, v jaké se nachází v Lietuvių kalbos žodyne) a číslo stránky. Jednotlivé varianty termínů jsou vytištěny tučně. 6 Strana originálu. 7 Strana a řádek originálu. Terminologija | 2012 | 19 107 begen C I 5118, Elkune, něm. Ellenbog[en] Lex 309 / Élkūnė, něm. Arm B I 11921 / Elkuns, něm. Ellenbogen B I 40647 / Alkunė, něm. Arm, das untere Theil Rvl 31, Alkunė, něm. der Ellnbogen MŽiv 4, Alkunė, něm. Arm, das untere Theil MŽvl 41, Alkunė, něm. der Ellbogen MŽiv 66 / Elkunė, něm. der Ellbogen MŽiv 66 / Elkūnas, něm. Elbogen C I 553 / Alkūnas, něm. Elbogen C I 553. Podle údajů LKŽe se varianta ženského rodu Elkune / Élkūne / Elkunė ~ elkūnė10 užívá v živé mluvě (Grž) a v písemných pramenech Východního Pruska, zatímco jako prvotní pramen varianty mužského rodu Elkūnas ~ elkūnas je uváděn slovník Clavio. Mimochodem, v tomto slovníku je uvedena také varianta s kořenovou samohláskou a – Alkūnas ~ alkūnas, kterou LKŽe uvádí pouze jako slovo z tohoto pramene. Nadočnicový oblouk (lat. supercilium) – Ant-Akkis, něm. obočí C I 180 / obočí, něm. Augenbrahue Rvl 40, MŽvl 54; obočí, něm. obočí B I 1566 / obočí, něm. obočí= MŽlv 2. LKŽe uvádí jako původní zdroj variant ženského rodu Antakė ~ antakė, Antakės ~ antakės slovník P. Ruigyse, v němž se toto slovo užívalo nejen ve významu „obočí“, ale také ve významu „oční víčka“. K. G. Milkus užíval tyto podoby také ve svém slovníku; mohl přitom být ovlivněn slovníkem svého předchůdce P. Ruigyse. Řasa (lat. cilium) – Blakſtenai, něm. Augenbrauen C I 180, Blakſtenai, něm. Augen Brauen B I 1566, Blakſtenai, něm. Augen Haar B I 15629, Blakſtenai, něm. Augen Wimpern B I 1572, Blakſtenai, něm. die Wimpern Rlv 16, Blakſtenai, něm. Augen=Wimpern MŽlv 28 / Blakſtēnai, něm. Wimpern der Augen MŽvl 542 / Blakſtenos, něm. Wimpern der Augen MŽvl 542. Jeden z přídatných orgánů oka je ve většině slovníků ML (s výjimkou slovníku K. G. Milka, v němž je tento pojem označen termínem ženského rodu) nazýván termínem mužského rodu Blakſtenai / Blakſtēnai ~ blakstienai. LKŽe uvádí, že se toto slovo užívá v živém jazyce (Kp, Gs) i v písemných pramenech (R, J). Lýtko (lat. crus) – Blauȥda, pol. Goleń, lat. Crus, Tibia SD 170, Blauȥda, pol. Lyft mięśinty / pega, lat. Sura SD 258 / Blauȥda, něm. Bein C I 268, Blauȥda, něm. Waden C IV 891, Lex 435, Blauȥda, něm. Bein pro pede B I 21048, Blauȥda, něm. Lenden B II 86647, Blauȥda, něm. Wade B I 51424, Blauȥda, něm. Schienbein B I 51424, Blauȥda, něm. die 8 Stránka originálu. 9 Stránka originálu. 10 Za znakem tildy (~) je uveden termín přepsaný současným pravopisem. 108 Palmira Zemlevičiūtė Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje Wade am Fuß Rlv 16, MŽlv 28 / Blauzdà, něm. Schenkel Rvl 305, MŽvl 409, Blauzdà, něm. Wade MŽvl 525 / Blauzdas, něm. Beinschiene B I 21116. Podle údajů LKŽe je varianta mužského rodu Blauzdas ~ blauzdas doložena pouze v písemných pramenech (I.Simon, Ch). Dlaň (lat. metacarpus) – Delnas, pol. Dłoń spódnia, lat. Vola manus SD 144 / Delwas, něm. hole Hand Lex 50a / Délna, něm. x hole Hand B II 62735 / Delna, něm. die flache Hand inwendig MŽlv 47. Varianta ženského rodu Délna / Delna ~ delna, jak vyplývá z ilustračních příkladů uvedených v LKŽe, se užívá v živé mluvě (Skr, Vvr, Plt, Tl) i v písemných pramenech (J, K, R, Žem, I, I.Simon, MŽ). Slovo Lexicon Lithuanicum Delwas ~ delvas může být tiskovou chybou (viz Lex 1987: 495). Bedra, kyčelní krajina (lat. lumbus); podžeberní krajina (lat. regio hypochondriaca) – šlepšna, pol. Słabizna, lat. Hypochondrion SD 506 / Slepšnas, něm. Lenden C II 1191. Podoby ženského rodu šlepšna / Slepšna ~ slėpsna a mužského rodu Slepšnas ~ slėpsnas se ve slovnících užívaly v několika významech – lumbus a regio hypochondriaca. V současné anatomické nomenklatuře se ustálil termín ženského rodu slėpsna, zatímco LKŽe uvádí u varianty mužského rodu Slepšnas ~ slėpsnas pouze písemné doklady užití (N, NdŽ). Lebka (lat. cranium) – Kaukolas, něm. Schedel C III 404, Rvl 304, MŽvl 407, Kaukolas, něm. Scheitel des Hauptes Rvl 305, MŽvl 408, Kaukolas, něm. die Hirnschädel MŽlv 111 / Kaukolė, něm. die Hirnschädel MŽlv 111, Kaukolė, něm. Scheitel des Hauptes MŽvl 408 / Kaukolė, něm. Scheitel des Hauptes Rvl 305. Podle údajů LKŽe je varianta mužského rodu Kaukolas ~ kaukolas, označující jeden ze základních osteologických pojmů, doložena pouze v písemných pramenech (K.Būg, J, BzBk, R, MŽ, BtMr). Pata (lat. calx) – Kułnas, pol. Koftká / nogicześc, lat. Talus SD 222 / Kulnis, něm. Ferfen vid Verfen B I 46535, Kulnis, něm. Heße B II 69331, Kulnis, něm. Ferfe C II 652, MŽvl 182, Kulnis, něm. Hacke am Fuß C II 829, MŽvl 249, Kulnis, něm. Verfen C IV 711, Kulnis, něm. Ferfen Lex 35a, Kulnis, něm. Hacke Lex 45, Kulnis, něm. die Hacke oder Ferfe am Fuß Rlv 70, Kulnis, něm. die Hacke, Ferfe am Fuß MŽlv 135 / Kulnis, něm. Ferfe Rvl 138. Jak ukazují příklady uvedených variant, termín kulnas, který se ustálil v současném anatomickém názvosloví, užíval pouze K. Sirvydas. Autoři slovníků ML používali variantu ženského rodu Kulnis / Kulniš ~ kulnis. LKŽe uvádí příklady užití názvu této části dolní končetiny z živého jazyka (Grš, VIkv, Šll, Šv) i z písemných pramenů (V.Kudir, J.Balt, N, BsP, BB). Terminologija | 2012 | 19 109 N a g a s (lat. unguis) – naga, pol. Pázur, lat. Vuguis SD 386 / Nag-ga, něm. Hufe C II 978, Nagga, něm. Klau C II 1071 / Nagà, něm. Klaue Rvl 225, MŽvl 300 / Nagas, pol. Paźnogieć, lat. Vuguis, vuguculus SD 385–386, Nagas, pol. Pázur, lat. Vuguis SD 386, Nagas, něm. Horn an den Füßen Lex 51, Nagas, něm. Klaue Lex 54, Nagas, něm. der Nagel an den Fingern, oder am Fuß MŽlv 177 / Nágas dicit[ur] de hominib[us], něm. Nagel Unguis B II 935₂₃, Nágas, něm. Nagel C III 112, Nágas, něm. ein Nagel am Finger oder Fuß, eine Klaue Rlv 92, Nágas, něm. Klaue Rvl 225, MŽvl 300, Nágas, něm. Nagel an der Hand oder Fuß MŽvl 353 / Naggas, něm. ein Nagel, eine Klaue Hlv 64. Vypouklá destička zrohovatělé pokožky pokrývající hřbetní povrch konečných článků prstů rukou a nohou (Anusevičienė, Cibas, Lilienė 2002: 261) se ve slovnících K. Sirvyda a ML označovala variantami obou rodů – nagu ir naga. Ačkoli, jak ukazují údaje LKŽe, varianta ženského rodu naga / Nagga / Nagà ~ naga se v živém jazyce široce užívá (zejména v Aukštaitiji) (Jrb, Ds, Ktk, Km, Kp, Švnč, KLt, Gs), v písemných pramenech je doložena pouze v SD. P a k a u š i s (lat. occiput) – Pakauβis, pol. Tył głowy, lat. Occiput, occipitium SD 548, Pakauβis, něm. Hinter Haupt Lex 50, Pakauβis, něm. Nacken Rvl 264 / Pakáuβis, něm. Nacke C III 112, Lex 63a, Pakáuβis, něm. Hauptshintertheil Rvl 193, MŽvl 256, Pakáuβis, něm. das Genick MŽlv 112, Pakáuβis, něm. Hintertheil des Kopfes, das Genick MŽvl 272 / Pakauʃzis, něm. Genick B II 551₂₂, Pakauʃzis, něm. Hintertheil des [Haupts] B II 643₁₆, Pakauʃzis, něm. Nacke B II 934₃₈ / Pakáûβis, něm. das Genick Rlv 57 / Pakauβe, něm. Genick C II 717. Varianta ženského rodu Pakauβe ~ pakaušė, která se nestala anatomickým termínem, je v LKŽe doložena z Dieveniškės (okres Šalčininkai) a z písemných pramenů (C, N, LB). P a s m a k r ė (lat. regio mentalis) – Paʃmakris, něm. Kropf MŽlv 188 / Paʃmakre, něm. Kinn Bart B II 783₅₁. LKŽe uvádí doklady užití varianty mužského rodu Paʃmakris ~ pasmakrys z živého jazyka (Vb, Kp, Vdk) i z písemných pramenů (R, J). P ė d a (lat. pes) – Pėda, něm. Fuβ=Stapffe C II 757, Pėda, něm. der Fußtapffen Hlv 94, Pėda, něm. Fuβtapf Hvl 177 / Pėda, něm. der Fußtapfe Rlv 104, MŽlv 193 / Pėdas, něm. 2. ein Fußtapfe Rlv 104, Pėdas, něm. eine Garbe, ein Fußtapfen MŽlv 193. Jak uvádí LKŽe, varianta mužského rodu Pėdas ~ pėdas ve významu „chodidlo“ se užívá v živém jazyce (Pn, Grž) i v písemných pramenech (V.Krėv, NdŽ). 1 1 0 Palmira Zemlevičiūtė Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje P r i e š i r d i s (lat. atrium) – Prißbirdis, něm. Hertz₃=Grube C II 912, Prißbirdis, něm. Herzgrube Rvl 202, MŽvl 268 / Prießirdis, něm. Hertzens Grüblein B II 692₃₄, Prießirdis, něm. Brußtbeeren des Menſch[en] B I 296₃₄ / Pryßbirdis, něm. Brußt Rvl 86, MŽvl 113, Pryßbirdis, něm. die Brußt MŽlv 276 / Prißbirde, něm. Hertz Grube Lex 48a / Prif̨irde, něm. Brußtbeeren des Menſch[en] B I 296₃₄ / Pryßbirdĕ, něm. Brußt Rvl 86, MŽvl 113. Je zajímavé poznamenat, že termín prieširdis, který v současné anatomické nomenklatuře označuje srdeční dutinu člověka atrium, se v tomto významu užíval již velmi dávno – ve slovnících ML ze XVII.–XVIII. století. Vedle něj se vyskytovala také varianta ženského rodu Prißbirde / Prif̨irde / Pryßbirdĕ ~ prieširdė, která byla kromě uvedené varianty mužského rodu nalezena ve slovnících J. Brodovského, P. Ruigia a K. G. Milka. Jak ukazují údaje LKŽe, slovo prieširdė je doloženo v živém jazyce (Sdk) i v písemných pramenech (Š). Š l a p i m o p ū s l ė (lat. vesica urinaria (masculina)) – Myžeklis, něm. Mannlich Glied C III 14 / Myžėklis, něm. Harm=Röhr C II 849 / Myzeklis, něm. Harn Röhre Lex 46, Myzeklis, něm. Pefenck Lex 67 / Mÿžėklis, něm. [Harn] Röhre B I 636₂₆ / Mÿžėklis, něm. Männlich Glied B II 897₄₃ / Mižėkle veſica, něm. Blaſe, Harnblaße in Menſch[en] B I 266₁₆ / Myžėklė, něm. das Harnglied Rlv 88, Myžėklė, něm. Harnblaße MŽvl 253, Myžėklė, něm. Waßerblaße eines Menfchen MŽvl 529. LKŽe neuvádí u slova Myžeklis / Myžėklis / Myzeklis / Mÿžėklis / Mÿžeklis ~ myžeklis význam „močový měchýř mužů“, zatímco varianta ženského rodu Mižėkle / Myžėklė ~ myžeklė je uvedena ve významu „močový měchýř“; prameny tohoto slova představují slovníky P. Ruigia a F. Kuršaitise. V o k a s (lat. palpebra) – Wūkas, něm. ein Augenlied Rlv 182 / Wokas, něm. ein Augenlied MŽlv 333 / Wókas, něm. Augenbrahue MŽvl 54 / Wokà, něm. ein Augenlied MŽlv 333. Podle údajů LKŽe jsou prameny užití varianty ženského rodu Wokà ~ voka, označující jeden z přídatných orgánů oka, uváděny převážně v textech ML (R, MŽ, N, [K]) a doložen je pouze jeden ilustrační příklad z živého jazyka (Pt). Ž a r n a (lat. intestinum) – 3arnai, něm. Eingeweÿde B I 392₄₂ / Źárnos, něm. Gedērm Rvl 161 / Źarnos, něm. Gedērm MŽvl 213. Varianta mužského rodu 3arnai ~ žarnai není v LKŽe vůbec doložena. Jak vyplývá z uvedených příkladů, vedle základního morfologického rozdílu vykazují varianty anatomických termínů i řadu dalších rozdílů – fonetických a pravopisných. Terminologija | 2012 | 19 1 1 1 tografických11 – rozdílů. Členové variantních řad se nejčastěji liší jednoduchými samohláskami a dvojhláskami i samohláskami a dvojhláskami s různými diakritickými znaménky (à, á, é, ẽ, ì, ó, ú, û; iė), kterými se označuje přízvučná slabika nebo určité pádové tvary12. Kolísal také zápis samohlásky y a souhlásek ł, š, ž – zapisovaly se znaky ÿ, ł, β, ∫з, з́, з. Kromě toho jsou typická spojení dvou stejných souhlásek (v tomto případě k a g). Vyskytla se jedna řada variant složených anatomických termínů, jejíž varianty jsou příbuzné termíny. Termín označující jeden z přídatných orgánů oka vykazuje také již zmíněné fonetické a ortografické rozdíly: Vokas (lat. palpebra) – Akkies Wokas, něm. Augenlied C I 180 / Akkiės=Wokas, něm. Augenlied Hᵥₗ 157 / Akkiės-Wokas, něm. ein Augenlied Hₗᵥ 1 / Akiės Wokas, něm. ein Augenlied MŽₗᵥ 333 / Akiės Woka, něm. ein Augenlied MŽₗᵥ 333; Akkiu Wókas, něm. Augen Brun B I 156₈ / Akkiu Wokà, něm. Augenlied Rᵥₗ 41, MŽᵥₗ 54; Akkiu Wोकai, něm. Augen Lieder Lex 10 / Akkiu Wókai, něm. Augen Lieder B I 156₂₇; Akiės Wókos, něm. das Augenlied Rₗᵥ 4. Samostatně je třeba zmínit některá slova mužského a ženského rodu, která se nestala termíny. Podle údajů LKŽₑ se většina z nich, například elkūnė „loket“, blakstienai „řasy“, delna „dlaň“, kulnis „pata“, naga „nehet“, pakaušė „zátylek“, pasmakrys „brada“, pėdas „chodidlo“, prieširdė „přední část srdce“, voka „víčko“, užívá v živém jazyce, s výjimkou antakė (K, R), blauzdas (I.Simon, Ch), kaukolas (K. Būg, J, BzBk, R, MŽ, BtMr) a myžeklė (R, K), které jsou doloženy pouze jako slova z písemných pramenů (nejčastěji ML). Lze tedy říci, že na vznik variant různého rodu ve slovnících zkoumaného období mohly mít vliv jak slova mužského a ženského rodu z živého jazyka, tak i slova z dřívějších písemných pramenů, která označovala tutéž část těla nebo orgán. 11 Vznik fonetických a ortografických rozdílů v zápisu samohlásek a souhlásek byl podmíněn jazykovými i mimojazykovými faktory. Zaprvé jde o počáteční období utváření litevského spisovného jazyka, kdy se pravopis značně lišil (stejné samohlásky a souhlásky různí autoři foneticky zapisovali různým způsobem) a neexistovaly žádné pevnější zásady. V DL a ML byl ovlivněn různými jazyky – němčinou a polštinou. Badatelé litevského spisovného jazyka (viz Palionis 1967, 1995; Zinkevičius 1984) na druhé straně upozorňují, že autoři psali, jak nejlépe uměli, nebo napodobovali písemnosti svých předchůdců či současníků; některé varianty by bylo možné považovat za tiskové chyby. 12 Plačiau apie ML senųjų lietuviškų raštų kirčio žymėjimą žr. Šinkūnas 2010. 112 Palmira Zemlevičiūtė | Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje 2. VARIANTY ČÍSLA K tomuto typu variantů termínů se řadí takové jednoslovné a složené anatomické termíny (celkem 11 řádků a 27 různých variant), které jsou v různých (nebo i v témže) slovnících uvedeny v jednotném a množném čísle (u složených termínů se obvykle mění číslo jednoho z členů); je třeba navíc poznamenat, že u tohoto typu byly nalezeny pouze čisté varianty: Antakis (lat. supercilium) – Ant-Akkis, něm. Augenbrauen C I 180 / Antakkiei, něm. Wienbrauen C IV 980 / Antakkiey, něm. Wien Brauen Lex 106 / Antakkei, něm. Augen Brauen B I 156₆; Antakē, něm. Augenbrahue Rvl 40, MŽvl 54 / Antakēs, něm. die Augen=Brauen MŽlv 2; Slza (lat. lacrima) – Aβara, pol. Lzą, lat. Lacryma SD 258, Aβara, něm. Thränen C IV 583, Aβara, něm. eine Thräne Rlv 8, MŽvl 469, Aβara, něm. Zähre, Thräne MŽvl 550 / Aβaros, něm. Thränen Lex 87a, Aβaros, něm. die Thränen Hlv 10; Lýtko (lat. crus) – Blauzda, něm. Bein C I 268, Blauzda, něm. Waden C IV 891, Lex 102a, Blauzda, něm. Bein pro pede B I 210₄₈, Blauzda, něm. Lenden B II 866₄₇, Blauzda, něm. Wade B I 514₂₄, Blauzda, něm. Schienbein B I 514₂₄, Blauzda, něm. die Wade am Fuß Rlv 16, MŽlv 28 / Blauždos, něm. die Beine Hlv 18; Vlas na hlavě (lat. capillus) – Galwôs Plaukas, něm. Haubt=Haar C II 860 / Galwôs Plaukai, něm. Haupt Haar B II 616₁₆; Koleno (lat. genu) – Kélis, něm. Knie C II 1086, B II 805₁₈, Kélis, něm. Fuβ, Knie B I 514₂₂ / Kélei, něm. Knie C II 1086; Kloub (lat. articulatio) – Sanarys, něm. Gelencke C II 708 / Sanaris, něm. Gelencke Lex 40a, Sanaris, něm. Gelenk am Leibe MŽvl 220 / Sanarei, něm. Gliedmaβ B II 590₃₇, Sanarei, něm. [Finger]ˣGelenck B I 472₃₀; Spánek (lat. tempora) – Smilkinnys, něm. der Schlaf am Kopf MŽlv 250 / Smilkinnei, něm. Schlaff C III 432, Lex 75; Stehno (lat. femur) – Sзlaunis, něm. Hufft Lex 51, Sзlaunis, něm. Huft Rvl 211, MŽvl 280 / Sзlaunys, něm. beyde Hefte Rvl 211; Oční víčko (lat. palpebra) – Wókas, něm. Augenbrahne MŽvl 54 / Wókai, něm. Augen Brauen B I 156; Střevo (lat. intestinum) – Žárna, něm. Darm Rvl 96, MŽvl 126 / nom. pl. Žárnas, něm. Gekröβ, Gedärm B II 544₈. V Claviově a K. G. Milkauově slovníku byla nalezena jedna dvojice variant, jejíž složené termíny se skládají z obou členů – generického i specifického – Terminologija | 2012 | 19 113 liší se svým číslem: Pirßtas Kojų, něm. Zee C IV 1031 / Pirßtai Kojós, něm. die Zähen am Fuß MŽvl 550. Jak ukazují uvedené příklady, vznik některých variant množného čísla mohl být ovlivněn prvním (německým) jazykem dvojjazyčných slovníků, tj. pokud je v německo-litevské části německý termín uveden v množném čísle, je v této podobě uveden i litevský termín, srov. Thränen – Aßaros Hvl 211, Beine - Blauzdos Hvl 160, beyde Hüfte, Sźlaunys MŽvl 280. 3. VARIANTY KONCOVEK Ke třetímu typu morfologických variant se řadí varianty jednoslovných a víceslovných termínů (celkem 30 řádků a 121 různých variant) s různě morfologicky utvořenými koncovkami téhož rodu. Rozlišují se varianty koncovek jednotného a množného čísla mužského a ženského rodu. Zdaleka převažují varianty koncovek jednotného čísla, neboť heslová slova se ve slovnících obvykle uvádějí v jednotném čísle. Převládají varianty koncovek mužského rodu. 3.1. Varianty koncovek mužského rodu v jednotném čísle Jen malou skupinu tvoří čisté varianty koncovek mužského rodu -is a -ys: K r u m p l y s (lat. condylus) – Krumplis, pol. Kłykieć, lat. Condylus, articulus digiti, articulorum nodi SD 108, Krumplis, pol. Przęgub v palcow, lat. Nodus SD 350, Krumplis, něm. Knöchel B II 805₅₂, Krumplis, der Knoren am Finger B I 472₂₈ / Krum(p)lys, něm. Knorren C II 1090, Krum-plys, Knöchel, Knochel, Knebel, am Finger Lex 55, Rvl 227; S è d m u o (lat. clunis, natis)? – Bullis, něm. Arß C I 141, Bullis, něm. Hindern C II 936 / Bulłys, něm. Hinder Lex 49a, srov. 1 bulis 1. „jedna půlka zadku“ a bulys „hýždě“ LKŽ; S k r a n d i s (lat. gaster) – Skilwis, pol. Żołądek, Ventriculus, venter, stomachus, aluus SD 649, Skilwis, Magen B II 892₃₀, Hvl 192, Skilwis, der Magen Hlv 116, MŽlv 243 / Skilwys, něm. Magen C III 5, Lex 60, Skilwys, Magen, eines Menschen Rvl 249, MŽvl 332; T r a c h ė j a, g e r k l ė (lat. trachea); r y k l ė (lat. pharynx) – gurklis, pol. Gárdło, Gulla, guttur, rumen SD 164 / Gurklys, něm. Kähle B II 766₃₆, Gurklys, Schlund, Gurgel Rvl 312, Gurklys, Schlund, 1 1 4 Palmira Zemlevičiūtė Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje Gurgel MŽvl 418. LKŽe slovo gurklys není uvedeno ani ve významech „hrtan (průdušnice)“, ani „hltan“, v nichž se objevuje ve slovnících K. Sirvyda, J. Brodovského, P. Ruigia a K. G. Milka, gurklio má druhý význam „podbradek, lalok“. Většina variant je smíšená, neboť vykazuje také fonetické a ortografické rozdíly. Ve slovnících převažují varianty mužského rodu v jednotném čísle zakončené různými koncovkami – bylo jich nalezeno dokonce 18 řádků, které zahrnují dva až devět variantních členů. Nejčastěji si konkurují varianty se dvěma různými koncovkami: -is a -ys: Akies obuolys (lot. bulbus oculi) – Akkies Pawiddulis, vok. Augapffel B I 15547 / Akiės Pawiddulys, vok. Augapfel Rvl 40, MŽvl 54. LKŽe duomenimis, pavidulys „akies vaizdys“ pateiktas tik kaip ML raštų (R, MŽ, prš, RB) žodis; Koleno (lat. genu) – Kielis, pol. Członek w trźciny, lat. rc. Internodium SD 140, Kielis, pol. Koláno, lat. Genu, genus SD 209, Kielis, něm. das Knie MŽlv 114 / Kélis, něm. Knie C II 1086, B II 80518, Kélis, něm. Fuβ, Knie B I 51422 / Kelis, něm. Knie Lex 54a / Kellys, něm. das Knie Hlv 49, Kellys, něm. Knie Hvl 189 / Kiélis, něm. 1. das Knie Rlv 58, Kiélis, něm. Knie, des Menschen Rvl 227, MŽvl 303; Palec u nohy (lat. hallux); palec (ruky) (lat. pollex) – Nikβtis, pol. Palec wielki w reki, lat. Pollex SD 282 / Nykβtis, něm. Daume C I 452 / Nykβtis, něm. Daume Lex 116, Nykβtis, něm. Daumen Rvl 98, MŽvl 128, Nykβtis, něm. Zähne am Fuß Rvl 408, Nykβtis, něm. der Daumen MŽlv 185, Nykβtis, něm. Zähe, große Zähe am Fuß MŽvl 550 / Nyk[β]tis, něm. [Finger] der Daume B I 47222 / Ník[β]tis, něm. Daume B I 34052 / Nykβtys, něm. der Daumen Rlv 98; Hýždě (lat. clunis, natis)? – Paſturgalis, něm. Capell C I 423) Paſturgalis, něm. Hinderth eil C II 937, MŽvl 272, Paſturgalis, něm. das Hintertheil Hlv 90, Rlv 103, MŽlv 188, Paſturgalis, něm. Hintertheil Rvl 205 / Paſtúrgallys, něm. Capell C I 424 / Paſturgallis, něm. Hinder theil Lex 49a, Paſturgallis, něm. Hintertheil Lex 50, Paſturgallis, něm. Hinderſtes B II 70331, Paſturgallis, něm. Capelle pars dorsi posterior B I 3081 / Paſturgallys, něm. das Hintertheil MŽlv 70, srov. pasturgalis „zadní část lidského těla, hýždě“ LKŽe; Spánek (lat. tempora) – Smilkinis, pol. Skroń, lat. Tempus SD 505 / Smilkinys, něm. der Schlaf am Kopf Rlv 136, Smilkinys, něm. Schlaf Terminologija | 2012 | 19 115 na straně hlavy MŽᵥ₁ 413 / Smilkinnys, vok. spánek na hlavě MŽₗᵥ 250. Slovo smilkinis není v LKŽₑ doloženo; S t u b u r g a l i s (lat. os coccygis) – Striengallys, vok. Capell C I 423 / Striéngallys, vok. Capell C I 424 / Striengallis, vok. Capelle pars dorſi poſterior B I 308₁ / Stréngalis, vok. Hufft Bein B II 728₂₁, Strengalis, vok. Hinderteil C II 937 / Strengallis, vok. Hinderteil Lex 49a / Strengalis, vok. Hintertheil Lex 50 / Strèn=Galys, vok. kříž na zádech Rₗᵥ 142 / Strèngallys, vok. kříž na zádech, kaple na kuřeti MŽₗᵥ 259. Jak ukazují údaje LKŽₑ, slovo strêngalis ve významu „kostrč“ je doloženo pouze v písemných, převážně lexikografických pramenech (Ser, NdŽ, I, rš); –as a –is: I n k s t a s (lat. ren) – Inkſtas, pol. Nerká, lat. Ren SD 298, Inkſtas, vok. ledvina Rₗᵥ 48, MŽₗᵥ 97 / Ingſtas, vok. Nieren C III 148 / Inkſtis, vok. Nieren Lex 65, Inkſtis, vok. Nieren Renes hominis B II 949₄₅, Inkſtis, vok. ledvina Rₗᵥ 48, MŽₗᵥ 97; S k r u o s t a s (lat. zygoma) – Skroſtas, vok. Backen C I 225, Skroſtas, vok. tvář C IV 903, MŽₗᵥ 528, Skroſtas, vok. Backe mala l. maxilla B I 182₂₄, Skroſtas, vok. Backe MŽₗᵥ 68, Skroſtas, vok. eine ſchöne rothe Wange MŽₗᵥ 245 / Skróſtis, vok. Backe mala l. maxilla B I 182₂₄. Je třeba uvést, že žádná z těchto variant není v LKŽₑ doložena; –is a –us: S m i l i u s (lat. index) – ſmaguris, pol. Palec wtory v reki, lat. Index, demonſtratorius, ſilenti digitus SD 380 / Smaggurus, vok. Leckerer C II 1174, Smaggurus, vok. Naſcher C III 118, srov. 1 smaguris „ukazováček, smilius, mlsoun“ LKŽₑ. V LKŽₑ je smagurus přídavné jméno: smagurus 1. „který rád mlsá, mlsný, smilus“, 2. „velmi chutný, vhodný k mlsání“; –us a –as: S m i l i u s (lat. index) – Smillus, vok. Leckerer C II 1174, Smillus, vok. Naſcher C III 118, Smillus, vok. Zeiger am Fingen(r?) C IV 1036, Smillus, vok. ukazováček Lex 109, Smillus, vok. Lecker oder Leckerer B II 856₂₇, Smillus, vok. ukazováček B I 472₂₃, Smillus, vok. Naſcher Rᵥₗ 265, Smillus, vok. ukazováček MŽₗᵥ 185 / Smailus, vok. Zeiger am Fingen(r?) C IV 1036, Smailus, vok. Lecker oder Leckerer B II 856₂₇ / Smail[as], vok. ukazováček Lex 109. Slova smilus, smailus a smailas nemají v LKŽₑ uvedený význam, s výjimkou tvaru 1 smilius 1. „prst vedle palce, mlsoun“. 116 Palmira Zemlevičiūtė │ Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje Zvláště je třeba zmínit konkurenční varianty s koncovkami -as a -‘s (se zkrácenou koncovkou -as po vypadnutí samohlásky a) (posledně uvedené varianty se vyskytují pouze ve slovníku J. Brodovského): G i m d a (lat. uterus) – Źywatas, něm. Leib C II 1179, Źywatas, něm. 1. die Barmuttergeburt Rₗᵥ 45, Źywatas, něm. der mütterliche Leib, die Bärmutter MŽₗᵥ 352 / Źywátas, něm. Bärmutter Rᵥₗ 51, MŽᵥₗ 70 / Źywat‘s, něm. 5 Mutter Vulva, Uterus B II 928₃₈, Źywat‘s, něm. Beermutter B 201₃₀ / Źywátas, něm. der Leib (uterus) Hₗᵥ 151 / Źywatas, něm. Leib Hᵥₗ 191. Podle údajů LKŽₑ je slovo žywatas slovanského původu ve významu „plodová voda“ zaznamenáno pouze v písemných pramenech (H, R, MŽ, MŽ70, DP18, Mž171, Mž190, BPII173, BB1Moz38,27, VlnE206, ŽCh30, MP117) LKŽₑ; K o j o s n y k š t y s (lat. hallux) – diddljis Pirʒt‘s Kojos, něm. Зehe B I 472₂₃ / diddyljis Pirʒtas Kójós, něm. Зähne am Fuß Rᵥₗ 408, diddyljis Pirʒtas Kójós, něm. Зähne, große Зähne am Fuß MŽᵥₗ 550; K ū n a s (lat. corpus) – Kunas, pol. Ciało, lat. Corpus SD 33, Kunas, něm. Leib C II 1179, Lex 58, Hᵥₗ 191, Kunas, něm. Cörper Lex 22, Kunas, něm. der Leib Hₗᵥ 54 / Kun‘s, něm. Cörper B I 315₄₅, Kun‘s, něm. Haut B II 648₂₃ / Kūnas, něm. der Leib Rₗᵥ 70 / Kúnas, něm. Cörper Rᵥₗ 93, MŽᵥₗ 122, Kúnas, něm. Leib Rᵥₗ 241, MŽᵥₗ 322, Kúnas, něm. Leichnam Rᵥₗ 241, MŽᵥₗ 322, Kúnas, něm. Zeug. Leib Rᵥₗ 412, Kúnas, něm. der Leib, das lebendige Fleisch MŽₗᵥ 135, Kúnas, něm. Körper MŽᵥₗ 306, Kúnas, něm. Zeug, Leib MŽᵥₗ 556; M a ž y l i s (pátý prst) (lat. digitus minimus) – Maźąlis Pirʒtas, něm. der Ohrfinger MŽᵥₗ 185 / maźąʃʃis Pirʒt‘s, něm. Ohr Finger Kl. Finger B I 472₂₇. Druhou nejpočetnější skupinu variant koncovek mužského rodu jednotného čísla tvoří konkurenční varianty se třemi různými podobami koncovek – vyskytly se tři řady, jejichž členy se pohybují od pěti do devíti: –is, –ys a –ỹs: P e t y s (lat. acromion) – Petis, pol. Bárk, lat. Brachium, humerus, lacertus SD 7, Petis, pol. Lopatka w ciele człowieczym, lat. Omoplata SD 156, Petis, pol. Ramie, lat. Humerus SD 374, Petis, něm. Achsel Lex 4, Petis, něm. Schulter Hᵥₗ 205 / Petys, něm. Achsel C I 53, Pet‘s, něm. Hebe=Schulder C II 869, Petys, něm. Schulter C III 500 / Pétis, něm. Achsel B I 44₄₂, Rᵥₗ 13, MŽᵥₗ 17, Pétis, něm. Schulter Rᵥₗ 318, MŽᵥₗ 426 / Pettis, něm. die Schulter Hₗᵥ 98 / Pettys, něm. Achsel B I 44₄₂ / Pettys, něm. die Schulter Hₗᵥ 98, Pettys, něm. Schulter Hᵥₗ 205; Terminologija | 2012 | 19 1 1 7 –as, –is a –ys: Sąnarys (lat. articulatio) – funaras, pol. staw w ciele, lat. Articulus, commiffura digitoru SD 520 / Sanarys, něm. Gelencke C II 708 / Sanaris, něm. Gelencke Lex 40a, Sanaris, něm. Gelenk am Leibe MŽvl 220 / Sąnaris, něm. Gelenke Rlv 126, Sąnaris, něm. Glied, am Leibe MŽvl 237 / Sąnarys, něm. ein Gelenk MŽlv 231. LKŽe sunaras ve významu „kloub“ je uveden jako slovo ve slovnících A. Kuršaitise a G. H. F. Nesselmanna; –is, –ys a –(i)us: Vyz d y s (lat. pupilla); akies obuolys (lat. bulbus oculi) – Akkies wyzdzus, něm. Augapffel Lex 64 / Akkies Wýzdžius, něm. Augapffel B I 155₄₈ / Akiės Wyzdžus, něm. Augapfel Rvl 40 / Akiės Wiždžius, něm. der Augen (?) das Sehen MŽlv 2 / Akiės Wyzdžius, něm. Augapfel MŽvl 54 / Akkiės-Wyzdis, něm. der Augapffel Hlv 1 / Akkies wyždis, něm. Augapfel Hvl 157 / Akiės Wyždis, něm. Augapfel Rvl 40, MŽvl 54, Akiės Wyždis (?), něm. der Augen (?) das Sehen MŽlv 2 / Akiės Wyzdys, něm. der Augapfel Rlv 4. Jak ukazují uvedené příklady, termíny akies vyzdžius a akies vyzdys označují dva anatomické pojmy – pupilla (vyzdys) a bulbus oculi (akies obuolys), častěji však tyto varianty termínu označovaly oční bulvu. Uvedený termín ve významu „zornice“ se objevuje pouze ve slovníku K. G. Milka. Varianta s koncovkou –ius vyzdžius je v uvedených dvou významech doložena také v LKŽe. Varianty označující jednu z částí dutiny ústní – patro – se liší čtyřmi typy koncovek –is, –ys, –ỹs a –as: Gomurys (lat. palatum) – Gamuris, pol. podniebienie w uśćiech, lat. Palatum SD 408 / Gomorys, něm. Gaumen C II 768, Gomorys, něm. Schlundt C III 452 / Gomurys, něm. Gaume Lex 39a, Gomurys, něm. der Gaumen, obere Halsschlund Rlv 41, Gomurys, něm. der Gaumen, obere Halsschlund MŽlv 83 / Gomurÿs, něm. Gaumen B II 527₁₉, Gomurÿs, něm. Hals l. Schlundt B II 624₁₄ / Gomurras, něm. der Gaumen Hlv 31, Gomurras, něm. der Gaumen, obere Halsschlund MŽlv 83 / Gomeris, něm. Gaumen MŽvl 210. Všechny uvedené varianty slova gomurys jsou doloženy v LKŽe: gamuris SD = gomurys, gomorys N = gomurys 1, gomuras R, N = gomurys, gomeris MŽ viz gomerė „gomurys“. Z uvedených příkladů je patrné, že varianty koncovek mužského rodu v jednotném čísle vykazují značné fonetické a pravopisné rozdíly. Stejně jako varianty rodových termínů se nejčastěji liší jednoduchými samohláskami a samohláskami s akcentem akutovým, gravisovým a různě tvarovaným cirkumflexem (obloučkovým nebo lomeným) dia- 118 Palmira Zemlevičiūtė Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje kritickými znaménky. Z nejtypičtějších souhláskových rozdílů lze zmínit konkurenční varianty termínů s jednoduchými a zdvojenými souhláskami (nejčastěji se zdvojují souhlásky d, g, k, l, n, t, r, s), jakož i souhlásky označované různými písmeny š (β/ś/ʃ), ž (ź/ʒ) a dž (dʒ/dź). 3.2. Varianty koncovek jednotného čísla ženského rodu Variantů koncovek jednotného čísla ženského rodu bylo ve srovnání s mužským rodem ve slovnících nalezeno poměrně málo – pouze pět řad variant, které sestávají ze tří až šesti variantních členů s různými koncovkami. Nejvíce je vzájemně konkurujících variant, které se liší trojím způsobem tvořenými koncovkami: –e, –ė a –ė: Seilės (lat. saliva) – Seite, lotyš. fliná, lat. Saliua, ſpurum tenue SD 507 / Seile, vok. Geiffer Lex 40, Seile, vok. Speichel Lex 81a / Séilé, vok. der Speichel, der Seifer R₁ᵥ 128 / Séile, vok. Geifer Rᵥₗ 164 / Seilė, vok. der Geifer MŽᵥₗ 236 / Seilė, vok. Geifer MŽᵥₗ 217; –e, –ė a –ia: Kaukolė (lat. cranium) – Kiauβe, něm. Hirnſchedel C II 949, Kiauβe, něm. Schedel C III 404 / Kiauſʒe, něm. Haupt Schedel B II 644₁₂, Kiauſʒe, něm. Haupt Scheitel B II 644₁₃, Kiauſʒe, něm. Hirn Schale B II 712₄₅, Kiauſʒe, něm. Hirn ſchedel B II 712₄₆ / Kiáuβe, něm. ein Todtenkopf, Hirnſchädel R₁ᵥ 57, Kiáuſʒe, něm. Hauptſchedel Rᵥₗ 193, Kiáuβe, něm. Hinderteil des Kopfes MŽᵥₗ 272 / Kiáuβė, něm. Hinderteil des Kopfes Rᵥₗ 205, Kiáuβė, něm. Hirnſchädel Rᵥₗ 206, MŽᵥₗ 112, MŽᵥₗ 274, Kiáuβė, něm. Schedel Rᵥₗ 304, MŽᵥₗ 407, Kiáuβė, něm. Hauptſchedel MŽᵥₗ 256 / Kiáuβia, něm. [Hinderteil des Kopfes, Hirnſchädel]¹³ R₁ᵥ 57 / Kiauβia, něm. die Hirnſchädel MŽ₁ᵥ 112. Podle údajů LKŽₑ jsou varianty kiaušė a kiaušia „kosti pokrývající mozek, lebka“ slovy psaných pramenů, převážně ML (C, R, MŽ, K.Donel, RB; [K], R, MŽ). Vyskytl se jeden případ, kdy si konkurují varianty se třemi různými koncovkami: –a, –e a –ė: Arterija (lat. arteria) – Gȳw=Gȳſla, něm. Puls Ader B II 988₂₀ / Gȳw=gȳſle, něm. Puls Ader B I 506₂₀ / Gyw=Gyſlē, něm. Pulsader Rᵥₗ 283, Gyw=Gyſlē, něm. Pulsader MŽᵥₗ 378. Varianta s koncovkou –a v LKŽₑ gygygla 13 V originále – Kiáuβia – idem. R₁ᵥ 57. Terminologija | 2012 | 19 119 uvedeno jako slovo z rukopisného (takzvaného A. Krauzės) německo-litevského slovníku ze 17. století, zatímco gygyslės „tepny, žíly“ je jako původní pramen uveden slovník Fr. Kuršaitise z roku 1883. Byly nalezeny dvě řady variant, jejichž členy mají čtyřmi způsoby utvořené koncovky: –e, –ẽ, –ė a –is: B l u ž n i s (lat. lien) – Blužnė, pol. Jledźioná / v flodzona, lat. Lien, ƒplen SD 506, Blužne, něm. Lunge B II 886₃₇ / Blužnė, něm. Lunge Rᵥₗ 248 / Blužnė, něm. Lunge MŽᵥₗ 331 / Blußnis, něm. Miltz Lex 61a, Blußnis, něm. Miltz C III 52, Bluȥnis, něm. Milȥ MŽᵥₗ 342 / Blužnis, něm. Miltz B II 914₁₈, Bluȥnis, něm. die Milȥ, auch die Lunge MŽₗᵥ 30 / Bluȥnis, něm. Milȥ Rᵥₗ 256. Varianta LKŽₑ bluȥnė „bluȥnis“ je uvedena jako slovo SD; Š l a u n i s (lat. coxa, femur) – Kulβis, pol. Kirsć / łopátká dolna, lat. Coxa, coxendix SD 201, Kulβis, něm. Hufft C II 978, Kulβis, něm. die Hüffte Hₗᵥ 54 / Kulƒzis, něm. Knöchel B II 805₅₁, Kulƒzis, něm. Hufft B II 728₂₀ / Kulƒzę, něm. Hufft B II 728₂₀ / Kulβe, něm. Schenckel C III 412, Kulβe, něm. Hufft Lex 51, Kulβe, něm. Schenkel Lex 74a / Kulβẽ, něm. die Hufte Rₗᵥ 70, Kulβẽ, něm. Knöchel Rᵥₗ 228, Kulβẽ, něm. die Hüfte MŽₗᵥ 135, Kulβẽ, něm. Huft MŽᵥₗ 280, Kulβẽ, něm. Knöchel MŽᵥₗ 303, Kulβẽ, něm. Schenkel MŽᵥₗ 409 / Kulβė, něm. Huft Rᵥₗ 211, Kulβė, něm. Schenkel Rᵥₗ 305. Podle údajů LKŽₑ mají varianty kulšė a kulšis několik anatomických významů – „stehno“ a „bedra“. Z uvedených příkladů je patrné, že všechny varianty koncovek jednotného čísla ženského rodu jsou smíšené – členy variantních řad se liší jednoduchými samohláskami a dvojhláskami, samohláskami a dvojhláskami s diakritickými znaménky (á, é, ẽ, ì; éi, áu) a grafémy ÿ, ł, ß, ß, ž, ȥ označujícími samohlásku y a souhlásky l, š, ž. Zvlášť je třeba zmínit pár variant zakončení ženského rodu v množném čísle –os a –es, které označují část centrální nervové soustavy: G a l v o s s m e g e n y s (včetně prodloužené míchy) (lat. encephalon) – Smagenos, něm. Gehirn C II 796, Lex 40, Smagenos, něm. Hirn Lex 50, B II 712₄₁, Smagenos, něm. March Lex 60a / Smagenes, něm. Marck B II 898₂₆ / Smagines, něm. Hirn B II 712₄₁, Smagines, něm. Marck B II 898₂₅. LKŽₑ zaznamenává varianty smagenos a smagenės, jejichž první význam je anatomický – „část centrální nervové soustavy tvořená nervovými vlákny a buňkami, která se nachází v lidské lebce a páteřním kanálu“. 120 Palmira Zemlevičiūtė Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje 3.3. Varianty koncovek mužského rodu v množném čísle Jak již bylo zmíněno, heslová slova se ve slovnících obvykle uvádějí ve tvaru jednotného čísla. Jak ukazují výše probírané příklady, anatomických termínů v těchto tvarech je nejvíce, vyskytují se však také varianty tvarů množného čísla. Byly nalezeny dvě řady. Konkuruje zakončení -ai a -(i)ei, -ei a -iei: -ai a -(i)ei: Chmýří, jemné chloupky14 (lat. lanugo) – Gyw-Plaukai, něm. Milchhaar C III 56 / Gÿw=Plaukai, něm. Milch Haar B II 913₂ / Gywplaukiai, něm. die Augenbraunen Rₗᵥ 46 / Gywplaukei, něm. die Augenbraunen, das Milchhaar MŽₗᵥ 92; -ei a -iei: Rameno (lat. acromion) – Péciei, něm. die Schultern Rₗᵥ 106, Péciei, něm. Schulter, Rücken Rᵥₗ 318 / Peczei, něm. die Schultern MŽₗᵥ 197. Tyto varianty se stejně jako výše popsané liší prostými samohláskami a dvojhláskami, samohláskami a dvojhláskami s diakritickými znaménky (e/é; ai/ei), a také písmeny y označujícími samohlásku a č a š označujícími souhlásky, tedy znaky ÿ, č/cž, β/ʒ. ZÁVĚRY 1. Variabilita je jednou z nejvýraznějších vlastností historické terminologie. Nejzřetelněji se projevuje v písemných pramenech z počátečního období utváření spisovného jazyka, které se vyznačují velkým množstvím a rozmanitostí podob téhož slova, a to nejen v textech různých autorů, ale často i u téhož autora. Potvrzuje to zkoumaný lexikografický materiál ze 17.–18. století – varianty termínů označující tutéž anatomickou pojmovou kategorii, které se liší morfologickým, fonetickým i ortografickým zpracováním, tvoří řady o dvou až deseti členech. 2. Slova a slovní spojení související s medicínou se nacházejí v prvních všeobecných překladových dvojjazyčných slovnících, které měly velký význam pro utváření litevské lékařské terminologie, konkrétně anatomické terminologie – značná část z nich tvoří základ současného anatomického názvosloví. 3. Ve zkoumaných slovnících byly nalezeny tři typy morfologických variant (rodu, čísla a koncovek). Nejčastěji jde u morfologických variant o jednoslovné anatomické termíny; složené termíny jsou vzácné – jejich rodové nebo druhové složky se obměňují. 4. Řady variant rodu se skládají převážně z jednoslovných anatomických termínů. Jejich členy se liší mužským a ženským rodem. 14 Srov. gyvaplaukiai (lat. lanugo) ME I 294. Terminologija | 2012 | 19 121 5. Řady číselných variantů tvoří jednoslovné a víceslovné anatomické termíny, které jsou v různých (nebo i v témže) slovnících uvedeny v jednotném a množném čísle (u víceslovných termínů se obvykle obměňuje číslo některé ze složek). 6. Řady variant koncovek sestávají z jednoslovných a víceslovných anatomických termínů – obměňují se jednoslovné termíny nebo složky víceslovných termínů s různými koncovkami téhož rodu. Rozlišují se varianty koncovek mužského a ženského rodu. 6.1. Převládají varianty koncovek jednotného čísla mužského rodu. Bylo nalezeno dokonce dvacet dva řad variant s konkurenčními koncovkami -is a -ys, -as a -s (zkrácená koncovka po vypadnutí samohlásky a), -as a -is, -is a -us, -us a -as, -is, -ys a -ys, -as, -is a -ys, -is, -ys a -(i)us, -is, -ys, -ys a -as. Řady variant koncovek množného čísla tohoto rodu -ai a -(i)ei, -ei a -iei byly nalezeny pouze dvě. 6.2. Ve slovnících bylo ve srovnání s mužským rodem nalezeno poměrně málo variant koncovek jednotného čísla ženského rodu – pouze pět řad. Členy těchto řad se liší koncovkami -a a -ė, -e, -ę a -ė, -e, -ę a -ia, -e, -ė, -ė a -is. 7. Ve slovnících bylo nalezeno nejvíce smíšených variant; výjimkou je typ variant čísla, k němuž náležející varianty jsou čisté. Varianty rodu a koncovek mají vedle základních morfologických rozdílů také řadu vedlejších – fonetických a pravopisných – odlišností. Členy řad variant se nejčastěji liší prostými samohláskami a samohláskami s diakritickými znaménky akut, gravis a cirkumflexu různých tvarů (obloukového nebo lomeného), jimiž se označuje přízvučná slabika nebo určité pádové tvary. Z nejcharakterističtějších souhláskových rozdílů stojí za zmínku konkurenční varianty s jednoduchými a zdvojenými souhláskami (nejčastěji se zdvojují souhlásky d, g, k, l, n, t, r, s), dále samohláska y (y/ÿ), dvojhláska uo (ū) a souhlásky l (ł/ł), š (β/š/ʃ), č (ć/cз), ž (з́/з) a dž (dз/dз́), zapisované různými znaky. 8. Vznik morfologických variant anatomických termínů ve slovnících ovlivnily jazykové i mimojazykové faktory. Z těch posledně jmenovaných je třeba bezpochyby zmínit vliv pravopisu různých jazyků – němčiny a polštiny (to je zřejmé při srovnání anatomických termínů ze slovníků DL a ML). Důležitou roli sehrává živý jazyk i písemnosti předchůdců a současníků autorů zkoumaných slovníků. Podoby téhož slova používané mezi lidmi a v písemných pramenech mohli v 17.–18. století převzít slovníkáři DL a ML. Nelze však vyloučit ani možnost individuálních variant anatomických termínů a tiskových chyb. 122 Palmira Zemlevičiūtė Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje HLAVNÍ PRAMENY B – Jokūbas Brodovskis. Lexicon Germanico=Lithvanicum et Lithvanico=Germanicvm: rukopisný slovník z 18. století: dokumentární vydání s faksimile, přepisem a rejstříkem slov / připravil Vincentas Drotvinas. – Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2009. Svazky I–II. C – Clavis Germanico–Lithuana. Rukopisný německo-litevský slovník ze 17. století. – Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1995–1997. Svazky I–IV. H – Vocabularivm litthvanico–germanicvm, et germanico–litthvanicvm [...] od Friedericha Wilhelma Haacka. Halle, 1730. Lex – Lexicon Lithuanicum: rukopisný německo-litevský slovník z 18. století. Vilnius: Mokslas, 1987. MŽ – Litevskoněmecká a německolitevská slovní===kniha, [...] od Christiana Gotlieba Mielckeho, kantora v Pillkallenu. Königsberg, 1800. R – Littauifch=Deutfches und Deutfch=Littauifches Lexicon, [...] von Philipp Ruhig. Königsberg, 1747. SD – Širvydas K. Dictionarium trium linguarum: první slovník litevského jazyka. Vilnius: Mokslas, 1979. POMOCNÉ PRAMENY LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002), elektroninis variantas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. – www.lkz.lt. MedŽ 1980: Astrauskas V., Bizulevičius S., Pavilonis S., Vaitilavičius A., Vileišis A. Medicinos terminų žodynas, Vilnius: Mokslas. ME 1991: Medicinos enciklopedija I, Vilnius: Valstybinė enciklopedijų leidykla. LITERATŪRA Anusevičienė O. V., Cibas P., Lilienė L. 2002: Žmogaus anatomija ir fiziologija, Kaunas: Linos pasaulis. Čės nys G. 2002: Lietuviško anatomijos vardyno istorijos metmenys. – Terminologija 9, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 55–65. Milinaitė R. 2009: Dabartinės lietuvių kalbos vartosenos variantai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Mitkevičienė A. 2004: V. Dubo visuotinės literatūros vadovėlio terminų variantai. – Terminologija 11, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 119–144. Palionis J. 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a., Vilnius: Mintis. Palionis J. 1995: Lietuvių rašomosios kalbos istorija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Stunžinas R. 2008: Variantiniai statybos liaudies terminai Lietuvių kalbos žodyne. – Terminologija 15, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 111–130. Šinkūnas M. 2010: XVI–XVII amžiaus Mažosios Lietuvos raštų akcentografija: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Zinkevičius Z. 1984: Lietuvių kalbos istorija 3: Senųjų raštų kalba, Vilnius: Mokslas. Župerka K. 1983: Lietuvių kalbos stilistika, Vilnius: Mokslas. Авербух К. Я. 2003: Терминологическая вариантность. – В. А. Татаринов. История отечественного терминоведения. Т. 3: Аспекты и отрасли терминологических исследований (1973–1993). Хрестоматия, Москва: Московский Лицей. Ахманова О. С. 2005: Словарь лингвистических терминов, Москва: КомКнига. Бабанова С. Ю. 1994: Вариантность терминов в научном языке. – Терминоведение. Выпуск 1, Москва: Московский Лицей. Граудина Л. К. 2003: Варианты языковых единиц. – Культура русской речи. Энциклопедический словарь-справочник, Москва: Флинт, Наука. Лейчик В. М. 1994: Обоснование структуры термина как языкового знака понятия. – Терминоведение. Выпуск 2, Москва: Московский Лицей. Марузо Ж. 2004: Словарь лингвистических терминов, Москва: Эдиториал УРСС. Сложеникина Ю. В. 2005: Термин: семантическое, формальное, функциональное варьирование, Самара: СГПУ. Татаринов В. А. 1996: Теория терминоведения 1: Теория термина: История и современное состояние, Москва: Московский Лицей. Terminologija | 2012 | 19 123 MORPHOLOGICAL VARIANTS OF ANATOMY TERMS IN LITHUANIAN LEXICOGRAPHY OF 17–18TH CENTURIES The article provides the linguistic description of morphological variants of anatomy terms, their types and subtypes and gives a brief overview of the reasons for such variation in the main general translation dictionaries (mostly bilingual German–Lithuanian and Lithuanian–German) of 17–18th century Lithuania Major and Lithuania Minor. Three types of morphological variants (of gender, number and ending) have been found in the researched dictionaries. The majority of morphological variants are one-word terms; variants of complex terms are rare – there are some variations of their generic or specific elements. The gender variants are either masculine or feminine (Kaukolas/Kaukolė/Kaukolė ‘skull’, Wūkas/Wokas/Wókas/Wokā ‘eyelid’). The number variants in the same or in different dictionaries have either singular or plural form (Kélis/Kélei ‘knee’, Sanarys/Sanaris/Sanarei ‘joint’). The ending variants have different feminine endings or different masculine endings. Variants of masculine singular endings prevail. Words ending in -is/-ys (Akkies Pawiddulis/Akiês Pawiddulys ‘eyeball’, Įkilwis/Skilwys ‘stomach’) or -as/-‘s (Mažafis Pirβtas/mažafjisPirʒt‘s ‘little finger’, Źywatas/Źywátas/Źywat‘s/Źywátas/Źywatas ‘womb’) comprise the biggest groups. There were only one or two other ending variants found. Feminine singular endings are quite infrequent. Such variants differ in endings -e/-ẽ/-ė (Seile/Seile/Séilé/Séile/Seilé/Séilé ‘saliva’), -e/-ẽ/-ia (Kiaufβe/Kiaufʒe/Kiáuβe/Kiáuβe/Kiáuβia/Kiauβia ‘skull’), -a/-e/-ė (Gyw=Gýlla/Gyw‘gýlle/Gyw=Gyíle ‘artery’), -e/-ẽ/-e/-is (Bluźne/Bluźné/Bluźné/Bluβnis/Bluźnis/Bluźnis ‘spleen’). Next to the main morphological differences gender and ending variants have quite a lot of secondary – phonetic and orthographic – differences. Variants differ in simple vowels and vowels with various diacritic marks, simple consonants and double consonants or consonants marked using different characters l (ł/ł), š (β/ś/ʒ), č (ć/cʒ), ž (ʒ/ʒ), dž (ʒ/dʒ), etc. Variability is one of the most common features of historical terminology of medicine – lines consisting of two to ten variants of anatomy terms naming the same concept, but having different morphological, phonetic and orthographical form were found in the researched material. There were both linguistic and non-linguistic factors influencing the occurrence of morphological variants of anatomy terms in dictionaries. One of the most obvious non-linguistic factors was the influence of the orthography of the German and the Polish languages. Living language as well as writings of the predecessors and contemporaries of the authors of the researched dictionaries also played an important role. Lexicographers of the 17–18th century Lithuania Major and Lithuania Minor could have taken different forms of the same words used by the people and in the written sources. The possibility of the author’s own variants of the anatomy terms or proofreading mistakes could not be excluded either. Gauta 2012-11-19 Palmira Zemlevičiūtė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] 124 Palmira Zemlevičiūtė Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje