Angelo ir velnio pavadinimai 1800–1882 metų katekizmuose

Označení anděla a ďábla v katechismech z let 1800–1882 AUŠRA RIMKUTĖ-GANUSAUSKIENĖ Vytautas Magnus University KLÍČOVÁ SLOVA: katechismus, náboženský termín, označení nadpřirozené bytosti, anděl, ďábel ÚVODNÍ POZNÁMKY Náboženské termíny v katechismech jsou slova a slovní spojení, která označují základní pravdy křesťanské víry, náboženské činitele, jakož i nadpřirozené bytosti, náboženské (včetně liturgických) knihy, dokumenty a texty, úkony víry, jevy a vlastnosti, svátosti, hříchy, neřesti, ctnosti, náboženské obřady, liturgické potřeby (oltářní potřeby, liturgická roucha duchovních a jejich části, liturgické nádoby apod.), náboženské svátky, sváteční dny a další časové pojmy související s náboženstvím, různá náboženská místa, správu církve a její administrativní členění, jakož i náboženské symboly (Rimkutė 2012: 56). Označení nadpřirozených bytostí, jako jsou duch, anděl, ďábel, tvoří malou sémantickou skupinu náboženských termínů. Představují pouhá 3% všech náboženských termínů v katechismech vydaných v letech 1800–1882. Cílem tohoto článku je pojednat o všech označeních anděla a ďábla nalezených v katechismech uvedeného období z hlediska původu, obsahu a formy1. 1. JEDNOSLOVNÁ OZNAČENÍ Anděl je jedním z nejkrásnějších Božích tvorů, nesmrtelnou nadpřirozenou, netělesnou bytostí, která slouží Bohu a bez ustání ho uctívá2, „vznešený duch,“ 1 Tento článek vznikl v rámci postdoktorandské stáže „Náboženské termíny v katechismech z let 1800–1882“ na Univerzitě Vytautase Velikého. Postdoktorandská stáž je financována v rámci projektu „Realizace postdoktorandských stáží (post doc) v Litvě“, uskutečňovaného prostřednictvím nástroje na podporu mobility vědců a dalších výzkumných pracovníků a vědecké práce studentů (VP1-3.1-ŠMM-01) v rámci Operačního programu rozvoje lidských zdrojů strukturálních fondů Evropské unie. 2 Anděl – „nadpřirozená duchovní bytost. Je známá v judaismu, křesťanství a islámu. V katolické a pravoslavné církvi jsou andělé uctíváni jako svatí“ (VLE 2001: 510). 132 Aušra Rimkutė-Ganusa uskienė | Angelo ir velnio pavadinimai 1800–1882 metų katekizmuose Dievo pasiuntinys ir įgaliotinis“ (Šventasis Raštas 2009: 2610), „двасєсь бе куна, апдовинотась су против ифъ вали“ (ТК 1865 13)3. 1800–1882 m. išleistuose katekizmuose jis įvardijamas įvairios kilmės ir skirtingų formų terminais. Tik viename iš šešiolikos 1800–1882 m. išleistų katekizmų vartojamas vienažodis terminas angelas МККК 1844 10. Tai ankstyvasis skolinys, toks pat kaip bažnyčia, gavėnia, krikštas, Kūčios, Kalėdos, Velykos, Verbos, vynas ir kt. (Būga 1958: 348, 1961: 776; Zinkevičius 2000: 12, 2002: 1, 2005: 8–15). Manoma, kad jis į lietuvių kalbą atėjo iš rytų slavų greičiausiai IX–XI a., dar prieš oficialųjį Lietuvos krikštą, plg. sen. rus. ангелъ. Terminas angelas kilo iš gr. ἄγγελος „pasiuntinys“ (Fasmeris 1986: 78; Hiršs, Hirsa 2008: 60). Jis vartojamas jau pirmojoje spausdintoje lietuviškoje knygoje evangelikams liuteronams – Martyno Mažvydo Catechismusa prasty szadei (1547, Karaliaučius) (Urbas 1998: 19). Vedle termínu angelas nacházíme v katechismech z let 1800–1882 také název nadpřirozené bytosti řeckého původu, převzatý z polštiny: aniolas („anděl“, pol. anioł < lat. angelus < řec. angelos): ×Anietas SK 1803 284, ×Anjetas SK 1803 19, ТК 1861 14, ×Aniolas КК 1863 8, ×aniolas PK 1828 61, ×Aniolas MKD 1845 27, KK 1854 19, MLSK 1852 47, RM 1862 [1878] 28, MRK 1869 44, ×Аниолась ТК 1865 135. V polském etymologickém slovníku se uvádí, že polské anioł mělo dříve podobu angioł, ve 14.–15. století pak angieł (Brückner 1974: 5). Tento polonismus se vyskytuje v dílech M. Mažvydase, Konstantinase Sirvydase a Merkelise Petkevičiuse. Každý věřící má svého anděla strážného, který ho provází a ochraňuje po celý život a přimlouvá se za něj tváří v tvář smrti. V Naujeme moksle skajitima raszta žemajtyszka se užívá jednoslovný termín Sargas NMK 1848 20 ve významu „anděl strážný“. Podle křesťanské tradice se všichni andělé rozdělují do devíti řádů neboli kůrů podle významu vykonávané role a funkcí; podle důležitosti jsou seskupeny po třech do tří hierarchií (Metford 2001: 26). Anděl vyššího řádu je v jediném katechismu vydaném v letech 1800–1882 označen termínem řeckého původu arkangelas: Archangelas SK 1803 26 („starší anděl“, lat. archangelus < řec. archangelos). V ostatních katechismech je označován 3 Definice anděla nalezená v katechismu, který roku 1865 připravil biskup Motiejus Valančius, je uvedena v původním pravopisu. Je známo, že ji biskup sám přeložil z polštiny a zapsal litevskými písmeny, ale Vilniuský školský obvod ji vydal ruskými písmeny (Biržiška 1990: 103). 4 Znakem „ד jsou označena slova, která se v současné spisovné litevštině neužívají. 5 Pravopisné varianty se v článku neprobírají. Terminologija | 2014 | 21 133 je pojmenován přejatým slovem z polštiny ×archaniolas: ×Archaniolas PK 1828 155, MLSK 1852 45, ×Arkaniolas DEK 1855 [1873] 20, DEK 1860 [1873] 20, RM 1862 [1878] 39, MRK 1869 152 a ×Archanielas MKKK 1844 67, ×Арханиолась TK 1865 47 (pol. archaniol < lot. archangelus < gr. archangelos, srov. rus. архангел). Stejně jako výraz anděl se také arkangelas dostal do litevštiny prostřednictvím sousedních slovanských jazyků. Anděl, archanděl – to jsou stejně odedávna užívané domácí náboženské termíny jako oltář, apoštol, křest, kněz, mše, hřích, hostie, peklo, žalm, ráj, svátost aj. V katechismech z osmi desetiletí 19. století, které jsou předmětem zkoumání, jsou však vzácné – místo nich se nejčastěji užívají polonismy ×aniolas a ×archaniolas. Arkangelai ir angelai yra Dievo tarpininkai ir pasiuntiniai žemėje (RŽ 1991: 20; KIŽ 1997: 25; Metford 2001: 26; Norkutė 2009: 209; Gregg 2011: 20–21). Jie, kaip rašoma teologo Dionisijaus Areopagito V a. parašytame traktate Apie dangiškąją hierarchiją, yra priskiriami žemiausiai angelų hierarchijos grandžiai, kurios paskirtis yra tarnauti žmonijai ir bendrauti su ja (Norkutė 2009: 209). Andělé nejnižšího řádu jsou někdy označováni derivátem s příponou -yst- Kunigajkszistes MKD 1845 33, MRK 1869 44. Kazys Alminauskis odvozuje kunigaiškštį od slova kunigas a uvádí, že jde o germanismus (Alminauskis 1931: 75). Algis Rubinas v článku „Označení duchovních a jejich historie“ píše, že kunigáikštis je utvořeno od slova kùningas „král“ pomocí přípony -aikštis (Rubinas 2001: 191; srov. Būga 1958: 546; Kabelka 1964: 120). Posláním andělů tohoto řádu je ochraňovat obyvatele konkrétní farnosti (ASKT 2012). Andělé nejnižšího řádu a archandělé jsou vždy okřídlení, bezpohlavní, krásní mladíci s ženským vzhledem, v dlouhých volných šatech a s nimbem (KIŽ 1997: 26). Jak uvádí John Callan James Metford, druhá hierarchická skupina zahrnuje vládce hvězd, nebeských těles a živlů: panstva, mocnosti, síly (Metford 2001: 26). V katechismu vydaném roku 1869 nacházíme tyto termíny: Ponistes MRK 1869 44, Galibes MRK 1869 44 a Wiresnibes MRK 1869 44. Jde o deriváty s příponami -yst- a -yb-. Termín ponystės je utvořen od skutečné výpůjčky ponas (pol. pan, bělorus. pan; Sabaliauskas 1990: 232), zatímco galybės a vyresnybės jsou odvozena od slov domácího původu. Pouze ve třech katechismech z pojednávaného období se uvádí první hierarchická skupina, která je podle klasifikace zmíněného teologa D. Areopagity nejblíže Bohu a obklopuje Boží trůn – serafíni, cherubíni, trůny (RŽ 1991: 134 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Angelo ir velnio pavadinimai 1800–1882 metų katekizmuose 344; Metford 2001: 26): Serapinaj MRK 1869 44 („šestikřídlý anděl ozbrojený plamennými meči“, lat. seraphim < hebr. seraphim, srov. také pol. serafin)6, Kerubinaj MRK 1869 44 („anděl nejvyššího řádu“, řec. cheroubim < hebr. kerubim, srov. také pol. cherubin) a Cherbynu NKKK 1847 23. Trůny se označují dvojím způsobem – buď jedním termínem ×tronaj MKD 1845 33 (pol. tron < něm. Thron < řec. thronos), nebo dvěma synonymními termíny různého původu, spojenými spojkou nebo: Sostai nebo ×tronaj MRK 1869 44. Andělé jsou Boží služebníci a poslové. „V nebi stále hledí na <...> tvář nebeského Otce“ (Mt 18, 10), proto jsou „mocní, kteří plní jeho příkaz a poslouchají jeho slovo“ (Ž 103, 20). Ne všichni andělé jsou však dobří. Někteří andělé se vzbouřili proti Bohu a za to byli svrženi do pekla. V katechismech z let 1800–1882 se označují různými jednoslovnými termíny. Především je třeba zmínit litevský termín velnias: Velnas MKKK 1844 27, KK 1863 9, velnes MKD 1845 35, NKKK 1847 73, MLSK 1852 36, TK 1856 66, velnes RM 1862 [1878] 29, velnias PK 1828 19, MKD 1845 35, NKKK 1847 77, MLSK 1852 44, KK 1854 25, MRK 1869 46 a wialnias KK 1854 25, wialnis KK 1854 23, велнесъ TK 1865 147. Jde o slovo z náboženské i mytologické slovní zásoby. V litevském folkloru je ďábel „snad nejčastěji se vyskytující mytickou bytostí, jejímž předobrazem byl nepochybně někdejší bůh Velnias či Vėlīnas. Měl být spojen se zvířaty, mrtvými, podzemím, poklady ukrytými v podzemí a hospodářskou sférou, ale také s magií, proměnami a věštci“ (Beresnevičius 2001). Ďáblové se v katechismech z let 1800–1882 obvykle hierarchicky nerozlišují. Vyčleňuje se pouze ďábel Lucifer, který vládne peklu. V pramenech zkoumaného období se označuje termínem řeckého původu Antikristas MRK 1869 149 a polonismem ×Anty-chrystus MKD 1845 227 (hovor. „ďábel, zlý duch“, řec. antichristos). Nepochybně byl tento termín přejat prostřednictvím sousedních slovanských jazyků, srov. pol. Antychryst, rus. Антихрист (Fediū-kina 2014: 21). V některých katechismech z let 1800–1882 se padlý anděl označuje starou výpůjčkou hebrejského původu šėtonas, přejatou přes polštinu: czeto- 6 V počítačovém slovníku cizích slov Kompiuteriniame tarptautinių žodžių žodyne vydaném v roce 2003 nakladatelstvím Interleksis se uvádí termín serafas [hebr. seraphim (mn. č.)], v křesťanství šestikřídlý anděl, anděl nejvyššího řádu; serafín, zatímco u hesla cherubinas stojí „viz kerub, cherubín“. Zdá se tedy, že přednost se dává kratším formám pocházejícím z hebrejštiny. 7 Ve slovníku K. Sirvydase je doložena podoba velinas. Terminologija | 2014 | 21 135 nas MLSK 1852 48, Szetonas MKD 1845 142, NKKK 1847 16, szetonas MKD 1845 35, NMK 1848 45, Sziatonas NMK 1848 43, sziatonas KK 1854 23, szietonas SK 1803 29, zetonas NKKK 1847 103 („zlý duch, ďábel“, pol. szatan < lat. satanas < hebr. sātān). V katechismech se objevují také další cizojazyčná označení ďábla. V Moksle lietuwiszko skajtimo ir Katechizme se užívá slavismus ×biesas MLSK 1852 48 („ďábel, zlý duch“, bělorus. бес, pol. bies, ukr. bis), a také slavismus ×čertas: ×Czertas MKD 1845 42, ×czertas MKD 1845 35, MLSK 1852 48 (bělorus. чорт, rus. чёрт, pol. czart). Padlý anděl se označuje i slovem kipšas, které je vlastní pouze litevštině: kipszas MRK 1869 47, kunuacʒ TK 1865 14. Z příkladů užití uvedených v LKŽe vyplývá, že se kipšas vyskytuje pouze v pozdějších jazykových památkách. Užívá se také judošius: Judoszius KK 1863 55 („ďábel“, srov. pol. judasz). LKŽe uvádí tyto významy tohoto slova: 1. viz judas „Juda, zrádce“, 2. nadávka, srov. velnias, kelmas. V katechismech se ve významu „ďábel“ užívají substantivizovaná adjektiva s určitým tvarem nelabasis MRK 1869 179 (LKŽe: 1. „zlý duch, ďábel, kipšas“), juodajasis MLSK 1852 48 (LKŽe, nadávka: „ďábel, nelabasis“) a piktasis MRK 1869 120 (LKŽe: „nelabasis, ďábel“), a také adjektivní příčestí s určitým tvarem prakeiktasis KK 1854 85, MRK 1869 120 (LKŽe: „prokletý, zatracený“: Prakeiktasai (nelabasis, velnias) pekloj jam ažmokės Ds). Těmito termíny byli padlí andělé patrně označováni podle povahových, vzhledových či jiných domnělých vlastností. V církevní ikonografii bývají ďáblové nejčastěji zobrazováni jako černí (Biedermann 1998: 170), padající z nebe v podobě nejrůznějších oblud, plazů, hadů, užovek, draků a jiných zvířat (KIŽ 1997: 315). Podrobněji stojí za to pojednat o termínu juodasis. Lingvistka Saulė Juzelėnienė rozlišuje tyto konotativní významy slova juodas: 1) spojený s neštěstím, smutkem, utrpením, zoufalstvím; 2) neznámo, zlo, něco zlého či špatného; 3) spojený se smrtí; 4) těžký, každodenní (Juzelėnienė 2002: 37). Ve struktuře všech těchto konotací je navíc přítomna velmi silná negativní hodnotící složka. Podle Birutė Jasiūnaitė „není divu, že se vlastnost černosti spojuje s negativní mytologickou postavou. Je třeba zdůraznit, že v tradiční etnické kultuře získávají různé barvy nebo jejich kombinace symbolický význam. Symbolika černé barvy je snad nejkonkrétnější: spojuje se s tmou a zemí. Podle představ mnoha národů jsou některá božstva či zoomorfní démoni černí. Tato barva je typická pro místa, kde mytické bytosti žijí, i pro magické nástroje“ (Jasiūnaitė 2012: 108). 136 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Angelo ir velnio pavadinimai 1800–1882 metų katekizmuose Ďábel se označuje také litevským slovem žaltys: Žaltys KK 1863 10, které v křesťanské symbolice znamená nejen ďábla, démona, ale také prvotní hřích, zlo, jakož i svádění a pokušení. LKŽe neuvádí význam slova žaltys „ďábel“, nacházíme však příklady jeho užití v přeneseném významu „zlo“. Pranė Dundulienė píše, že motivy démonizace užovek mohou být dvojí: „jedny souvisejí se stvořením biblického světa a povstáním andělů, jiné vznikly ve středověku“ (Dundulienė 2005: 123). Moksle Rima-Katalikų ir Katekizoj katalikų nacházíme neobvyklé případy, kdy je ďábel označen slovem převzatým ze slovanských jazyků ×Lewas KK 1863 9, ×lawas MRK 1869 328 („lev“, pol. lew, bělorus. лей). Ve vydání z roku 1852 Moksle lietuwiszko skajitimo ir Katechizme se ve významu „ďábel, zlosyn“ užívá eufemismus ×ledokas MLSK 1852 48 („ďábel, zlosyn“, staropol. ledako, srov. pol. ledaka). Slovo ledokas ve významu „špatný, zlý, neschopný člověk“ se užívá v rukopisných slovnících z poloviny 17. století Lexicon Lithuanicum a Clavis Germanico-Lithvana (Palionis 2004: 218). Ve vilniuském katechismu biskupa M. Valančiuse, vydaném roku 1865, Трупнасъ катехизмасъ: аукиявусей крашта випеснибей лійпантъ парашитмасъ делъ каталику гунуненесъ и мокслусъ лейдамосъ шиспаустась nacházíme další eufemistické označení této nadpřirozené a mystické bytosti, kelmas: келмасъ TK 1865 14. LKŽe uvádí jako 9. význam slova kelmas: zaklínací výraz (mírný) „ďábel, čert“. Z předchozích příkladů je patrné, že se v katechismech, stejně jako obecně v hovorovém jazyce, při mluvení o nebezpečné nadpřirozené bytosti někdy vyhýbají vyslovení jejího jména. Zřejmě proto existuje nejméně několik náhradních označení skutečného jména, která se v katechismech píší v závorkách nebo se spojují spojkou nebo: zlý (ďábel) MRK 1869 47, Welna­s nebo Szėtonas MKKK 1844 11, žaltis nebo szėtonas NKKK 1847 95, žaltis nebo welnes DEK 1855 [1873] 20, DEK 1860 [1873] 20, žaltis nebo welnias MRK 1869 49, žaltis nebo welnis MRK 1869 52, žaltis nebo wialnis KK 1854 27. Označení ďábla v katechismech z let 1800–1882 se podobají ďáblovým jménům, která se nacházejí v litevské náboženské literatuře 16.–18. století, kde se vedle výpůjček ×biesas, ×čiortas, šėtonas užívají také výrazy zlý duch, zlý anděl, zlý, zlo apod. (Vėlius 1987: 236). Označení ×biesas, ×čiortas, kipšas, juodõsius, nelabasis, juodasis, piktasis, prakeiktasis, žaltys, ×levas, ×ledokas a kelmas, doložená pouze v jednom či dvou katechismech zkoumaného období, lze zařadit do terminologie lidového náboženství. Nesou hodnotící rysy, jsou stylisticky zabarvená a mají určitý emocionální nádech. Terminologija | 2014 | 21 137 2. SLOŽENÁ OZNAČENÍ Složených termínů označujících nadpřirozené bytosti – anděly – je v katechismech vydaných v letech 1800–1882 podstatně méně. Nejprve je třeba zmínit termíny označující, kdo anděly stvořil a komu jsou podřízeni: Angelas Wieszpalties MKKK 1844 25, ×Aniolas Wieszpalties MKD 1845 97, ×Aniols Pona NMK 1848 21, ×Aniolas Diewo PK 1828 152, ×Aniolas Diewa MKD 1845 33, MLSK 1852 24, ×Aniolas Diewa NMK 1848 20, ×Aniolas Diewo RM 1862 [1878] 20, ×aniolas Diewo RM 1862 [1878] 21. Další termíny popisují určité vlastnosti andělů – svatost, dobrotu, věrnost atd.: ×Anietas Szw. SK 1803 29, Szwentas ×Aniolas MLSK 1852 83, Швентась ×Аніолась TK 1865 14, geras ×Aniolas KK 1863 9, gieras ×Aniolas MRK 1869 45, егась ×Аніолась TK 1865 13, ištikimas ×Aniolas MRK 1869 45, ×czistas8 Aniolas NKKK 1847 39. Moksle Rima-Kataliku se užívá dvouslovný termín ×Aniolas dąngaus MRK 1869 84, který označuje místo pobytu. Jak vyplývá z příkladů, nadpřirozené bytosti třetí (nejnižší) hierarchie se nejčastěji označují dvouslovnými termíny, jejichž hlavním členem je polonismus ×aniolas, převzatý z řečtiny. Anděl strážný je v katechismech z let 1800–1882 označován dvouslovnými termíny složenými z členů různého původu: ×Aniolas S. KK 1854 92, ×Aniolas Sargas KK 1863 9, ×Aniolas sargas MKD 1845 33, NMK 1848 20, MRK 1869 45. V některých katechismech se zdůrazňuje jeho svatost, a proto se užívají tříslovné termíny S. ×Aniolas Sargas PK 1828 152, Szwentas ×Aniolas Sargas KK 1863 8, Szwęntas ×Aniolas sargas MRK 1869 45. Moksle Rima-Kataliku se kromě termínu ×Aniolas sargas nachází také tříslovné popisné označení ×Aniolas dabojentis9 žmogų MRK 1869 45. Složené termíny se členem angelas nebyly v katechismech zkoumaného období nalezeny. Ve třech katechismech z daného období jsou zmíněni dva z nejvýznamnějších archandělů – archandělé Gabriel a Rafael: ×Archanìolas Gabrielus KK 1863 65, ×Archanìotas Gabrielus MLSK 1852 45, Szwęts Rapals ×Arkaniols TK 1856 11. V Nawieme krykszczionyszkame katalykyszkame katechizme je první označen jednoduše jako anděl Gabriel: ×Aniolas S. 8 Čystas „čistý, počestný, ryzí, krásný“ (bělorus. чысты, pol. czysty). 9 Daboti „chránit, starat se, opatrovat“ (pol. dbać). 138 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Angelo ir velnio pavadinimai 1800–1882 metų katekizmuose Gabryjelus NKKK 1847 17. V Písmu svatém jsou jmenováni pouze tři archandělé: sv. Michael, sv. Gabriel a sv. Rafael (KIŽ 1997: 38)10. Dvouslovnými termíny domácího původu se označuje také padlý anděl, tj. ďábel: pikta dvasė KK 1854 23, RM 1862 [1878] 29, MRK 1869 46, pikta dvasia MLSK 1852 48, TK 1856 30, pykta dvasė MKD 1845 35. V díle Moksle Rima-Kataliku nacházíme také výraz dvasia biauri MRK 1869 46. Složky dalších dvouslovných termínů jsou smíšeného původu: dvasia ×нечиста11 MRK 1869 46 a ×нечиста дѣвас TK 1865 14. V knize Naujes mokslas skajtima raszta žemajtyska diel mažun wajkun nacházíme termíny sziatonas ×neprietelius12 NMK 1848 19. Obě složky termínu jsou přejaté. Ďábel se v katechismech sledovaného období označuje také dvouslovným termínem prakeiktas welnes MLSK 1852 60 a termíny smíšeného původu, jejichž jednou složkou je angelas nebo ×aniolas: piktas Angelas MKKK 1844 11, piktas ×Aniolas KK 1863 9, ×аніолась пасупутесь TK 1865 16, ×Aniolas sugrieszyjusys13 MKD 1845 35, kaltasis ×Aniolas KK 1854 22, недорась ×Аніолась TK 1865 13, пасупутесь ×Аніолась TK 1865 14, пракейктась ×Аніолась TK 1865 14. Někdy se synonymicky užívají jednoslovné a dvouslovné termíny: Welνας arba pikta Dvase KK 1863 8 a pikta dvasia arba welnes RM 1862 [1878] 29. Shrneme-li to, v katechismech z let 1800–1882 jsou anděl a ďábel označováni také složenými termíny (obvykle dvouslovnými), z nichž jedna složka bývá nejčastěji cizího původu. ZÁVĚRY Označení anděla a ďábla tvoří malou část označení nadpřirozených bytostí nalezených v katechismech z let 1800–1882. Podle struktury jsou tato označení jednoslovná (angelas, ×aniolas, velnias, šėtonas, kipšas, žaltys aj.) a složená: dvouslovná (angelas Dievo, ×aniolas Dievo, geras ×aniolas, šventas ×aniolas, Angelas sargas, pikta dvasia, piktas ×aniolas, kaltasis ×aniolas aj.) a trojslovná (Šventas ×Aniolas sargas, ×Aniolas dabojantis žmogų). 10 Gabrielius – nositel Božího slova; Rapolas – uzdravující anděl; Mykolas – vůdce andělů a lidí věrných Bohu, který porazil Lucifera (VLE 2001: 777). 11 Nečystas „zlý, nečistý“ (bělorus. нечисты, pol. nieczysty). 12 Neprietelius „nepřítel, protivník, ničema“ (bělorus. неприятель). 13 Sugriešyti „prohřešit se, zhřešit“ (rus. сгрешить). Terminologija | 2014 | 21 1 3 9 Výrazy označující anděly a ďábly se podle původu dělí na litevské (trůny, mocnosti, panstva, ďábel, satan, čert, zloduch, černý, had, zlý duch aj.), mezinárodní (anděl, archanděl, antikrist), přejatá (×aniolas, ×archaniolas, ×tronai, ×lewas, ×ledokas aj.) a hybridní, tj. smíšeného původu (knížectví, panství, ×Aniolas strážný, zlý ×aniolas aj.). Názvy andělů a ďáblů nalezené v katechismech z let 1800–1882 tvoří zajímavou a významnou skupinu náboženských termínů, která odráží užívání po dobu více než osmi desetiletí 19. století. V případě názvů andělů se většinou dávala přednost přejatým výrazům – častěji se užívaly jednoslovné termíny ×aniolas, ×archaniolas než angelas, arkangelas. V katechismech se častěji vyskytují domácí názvy ďábla, jako velnias, kipšas, juodasis, nelabasis, piktoji dvasia aj., přejaté výrazy jsou vzácnější. PRAMENY14 SK 1803: Seanas katechizmas, arba Pamoksley Weikialams, ape Wierą szwintą Krikszczonizką su pasakimeis, isz Raszta Szwinta giesmems ir maldoms su skeycziům Bažniczos, didesniu ir mažesniu, del naudos Surinkima Lietuwiszka. Drukawotas isz nauja, už pazvalenies Synoda Kasztu [Mintauja, Biržų]¹⁵ parapios. Nitałioy [Mintauja]: [J. F. Stefenhageno spaustuvė]. – 32 p. PK 1828: Pawinnastes krikszczioniszkos, arba Katechizmas ape tuos dayktus, kuriuos kiekwienas krikszczionis tur tyket, žinot, ir darit, idant galetu but iszganitas: del dwasiszkos krikszczioniu naudos, isz lękiszko letuwiszkay iszgulditas, ir truputi padaugintas / Kazimieras Klimavičius. Wilnius: drukarniey diecezijos kunigu missionoriu pri bažnices s. Kazimiera. – 225 p. MKKK 1844: Mažas Katekismas krikszczioniszkas katalikiszkas, arba Trumpas Pamokslas ape Tikkėjimą, ape krikszczioniszka Pasielgimmą ir ape S. Sakramentus. Sudetas per kunigą Fr. Thiediga, prabaszczią pirm Drangowskines o dabar Wormdittos, Tilžėje: drukkawota pas J. Reylenderi. – 108 p. MKD 1845: Mokslas kryksczionyszkas dydesis dėl iszymokima jaunumenei Rima-Katalikiszko Bažniczio esantej ant prisakima Wiresnibes lenkiszka] paraszitas yr Wilhuje 1834 drukawotas; o dabar ant žemajtyszkos kalbos par kuniga Antona Janikowicze klebona Płatelu iszgulditas. Wilniuje: spaustuwej Jozapa Zawadzka: [J. K. Gintilos lėšomis]. – 335 p. NKKK 1847: Nawies kryksczionyszkas katalykyszkas katechizmas, arba Tykras da wadas apej Wera Tykieima, Diewa Mejle, Szwętus Sakramętus, yr apej Kryksczionyszka apsejima prito Prastas pamokslas par klausumikus yr atsakimus, wysiems, ołabiausej Jawniems dydelėj reikalingas par Wiena Kuniga Taworczistes Societatis JEZU. O Dabar ant czista Žemajtyška Liežuvy iszgulditas su ne kurejs Dwasyksajs Prideimajs parproce urzędnika Gubernskos Lustracijes Jurgy, Adoma Sunu, Lachawicze. Wilniuj: Drukarnioj S. Blumawiczes, Numunse S. J. M. Kunygajkszcze Aginske. – 114 p. NMK 1848: Naujes moksłas skajitimo raszta žemajtyszka diel mažun wajkun: kuremy padiety ira wisoky mokslaj kryksczionyszkay katalykyszky, tejpo yr trumpas nobaženstwas kožnos dienos, su pridieimu graziun trumpun małdun yr kłatechizmu katalykyszku kures pawinas ira kožnas katalykas žynoty yr mokiety par kuniga Jona Lacawicze trumpaj surinktas, yr pyrma karta palyka yszspaus tas. Wyłniuj: kasztu yr spaustuwy A. Dworczi aus. – 48 p. MLSK 1852: Mokslas lietuwiszko skajitimo ir Katechizmas, arba Mokslas kryksčioniszkas apėj artykułus wieros szwentos katalikisz kos per kuniga J. Dydyński paraszyta. Wilniuy: Drukarnioy M. Zymelowicza typografa [J. Didinskio lėšomis]. – 101 p. 14 Prameny jsou uvedeny chronologicky. 15 Hranaté závorky uvádějí skutečné údaje o vydání. 140 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė | Angelo ir velnio pavadinimai 1800–1882 metų katekizmuose KK 1854: Katekizą kataliku. Lankiszkąj parasze ir iszspa usdino 1852 metosi kunegas Jozapas Želwowicze; a dabar lietuwiszkaj iszgeldulė kunegas Jozapas Ženiewicze. Wilnuje: spaustuwiej Jozapas Zawadzkia [M. Valančiaus lėšomis]. – 120 p. TK 1856: Trumps katekizmas, arba Pamuokims diel prigudinima jaunumenes žemajtiu kataliku, pri naudinga atpildima spawiednes ir werta prijemima szwęcziause sakramęta par kunega Kazimiera Skrodźki klebona Kulu paraszitas. Wilnuje: spaustuwi Jozapas Zawadzki [K. Skrodzkio lėšomis]. – 111 p. DEK 1855 [1873]: Didesis Elementorius ir katekizmas, arba Trumpas mokslas mokslas wieros kriksczioniszkos. paraszitas par Tadeusza Juzumowicze inspektoriu Warniu simunarios. Wilnuje: Spaustuwieje Juzupa Zawadz-kie. – 64 p. DEK 1860 [1873]: Didesis Elementorius ir katekizmas, arba Trumpas mokslas wieros kriksczioniszkos. Paraszitas Kun. Tadeusza Juzumowicze. Wilnuje: Spaustuwieje Juzupa Zawadzkie. – 64 p. TK 1861: Trumps katechizmas, arba Pamoksley ape wierą szwentą kriksczioniszką: su pasakimeys pagal Racźta szwenta, del tikros naudos ir iszganima žmoniu, apreykszti. Drukawatas isz nauja už pazwalenies synoda. Nitojoy [Mintaujai]: iszspaustas pas knig-drukoru J. F. Steffenhagena. – 31 p. RM 1862 [1878]: Rimo mokslas, arba Graziausia diena giwenime žmogaus, tay ira: spasabas ant werto prisitaisimo prie pirmos Szwentos Komunios diel mažų ir didesniu wajkelu iszduotas per K.M.B. Warszawa: iszspa u d ime Kunigu missioru pas S. Kriziu. – 66 p. KK 1863: Katalikiszkas katekismas su pridejimu trump o suglaudimo nusidawimû szwento Raszto, seno ir naujo Testamento, ir kelų reikalingų maldų, iszdūtas per A. Schwark, kleboną Klaipėdoj. Klaipėdoj: rasztais iszspaustas prie E. Waikinno & Co. – 107 p. TK 1865: Трумпнас катехизмасъ: аукцияей крашта виреснибей лийпантъ парашитасъ делъ каталику яунуменесъ и мокслусъ лейдамосъ ишспаустасъ. Вильной: спаустувень Р. М. Ромма. – 118 p. MRK 1869: Mokslas Rima-Kataliku: suraszitas ir iszspaustas diel paaugusiu žmoniu / [Motiejus Kazimieras Valančius]. Wilnuoje: spaustuwiej P. Juzupa Zawadzkie. – 340 p. LITERATŪRA Alminauskis K. 1931: Die Germanismen des Litauischen 1. Die deutschen Lehnwörter im Litauischen, Kaunas: Šv. Kazimiero draugijos knygynas. ASKT 2012: Angelo samprata krikščioniškoje tradicijoje. Prieiga per internetą: http://www.lev.lt/lt/vilnius/1770-angelo-samprata-krikščioniškoje-tradicijoje.html. Žiūrėta 2014-07-02. Beresnevičius G. 2001: Trumpas lietuvių ir prūsų religijos žodynas, Vilnius: Aidai. Biedermannas H. 1998: Naujasis simbolių žodynas, Vilnius: Mintis. Biržiška V. 1990: Aleksandrynas. Senųjų lietuvių rašytojų, rašiusių prieš 1865 m., biografijos, bibliografijos ir biobibliografijos 3. XIX amžius. Antrasis (fotografuotas) leidimas, Vilnius: Lietuvos kultūros fondas. Brückner A. 1970: Słownik etymologiczny języka polskiego, Warszawa: Wiedza Powszechna. Būga K. 1958–1961: Rinktiniai raštai 1–3. Sudarė Z. Zinkevičius, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Dundulienė P. 2005: Žaltys ir jo simboliai lietuvių liaudies mene ir žodinėje kūryboje, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. DŽ 2006: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Šeštas (trečias elektroninis) leidimas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Fasmeris M. 1986: Фасмер М. Этимологический словарь русского языка 1, Москва: Прогресс. Fediukina H. 2014: Leksykon terminologii prawosławnej rosyjsko–polski z cytatami z tekstów biblijnych, Warszawa: Warszawska Metropolia Prawosławna. Gregg S. 2011: Angelų, dievų, pranašų, dvasios vėdlių ir paklydusių mokytojų enciklopedija: 200 dagniškųjų būtybių, kurios jums padės, jus gydys ir dalyvaus jūsų kasdieniame gyvenime, Kaunas: Mijalba. Hiršs I., Hirsa S. 2008: Reliģisko terminu vārdnīca, Rīga: Kristīgās vadības koledža. Interleksis 2003: Kompiuterinis tarptautinių žodžių žodynas Interleksis, Vilnius: UAB „Fotonija“. Jasiūnaitė B. 2011: Velnio pavadinimai pagal gyvenamąją vietą lietuvių tarmėse ir tautosakoje. – Baltistica 46(1), 87–106. Jasiūnaitė B. 2012: Spalva kaip velniavardžių motyvuojantis požymis. – Baltistica 47(1), 103–120. Juzelėnienė S. 2002: Būdvardžio juodas konotacijos. – Kalbotyra 51(1), 33–39. Kabelka J. 1964: Kristijono Donelaičio raštų leksika, Vilnius: Mintis. Terminologija | 2014 | 21 141 KIŽ 1997: Krikščioniškosios ikonografijos žodynas. Sudarė D. Ramonienė, Vilnius: Vilniaus dailės akademijos leidykla. KP 2005: Kalbos patarimai 4. Leksika. 1. Skolinių vartojimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. KP 2013: Kalbos patarimai 4. Leksika. 1. Skolinių vartojimas. Antras pataisyt. ir papildyt. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. LKŽe I–XX – Lietuvių kalbos žodynas. Redaktorių kolegija: G. Naktinienė (vyr. redaktorė), J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. Prieiga per internetą: www.lkz.lt. Metford J. 2001: Krikščionybė: realijos ir legendos. Enciklopedinis žodynas, Vilnius: Alma littera. Norkutė R. 2009: Angelų sąlytis su sielomis kelionėje anapusybėn Lietuvos sakralinėje dailėje. – Logos 60, 209–218. Palionis J. 2004: XVI–XVII a. lietuviškų raštų atrankinis žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Rimkutė A. 2012: 1883–1916 metų katekizmų religijos terminai. Daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Rubinas A. 2001: Dvasininkų pavadinimai ir jų istorija. – Acta Linguistica Lithuanica 44, 189–200. RŽ 1991: Religijotyros žodynas. Sud. R. Petraitis, Vilnius: Mintis. Sabaliauskas A. 1990: Lietuvių kalbos leksika, Vilnius: Mokslas. Šventasis Raštas. Senasis ir Naujasis testamentas, Vilnius: Katalikų pasaulio leidiniai, 2009. Urbas D. 1998: Martyno Mažvydo raštų žodynas. 2-as leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Vėlius N. 1987: Chtoniškasis lietuvių mitologijos pasaulis: folklorinio velnio analizė, Vilnius: Vaga. VLE 2001: Visuotinė lietuvių enciklopedija 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Zinkevičius Z. 2000: Lietuvių poteriai. Kalbos mokslo studija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Zinkevičius Z. 2002: Rinktiniai straipsniai 2. Valstybė ir kalba. Senųjų raštų kalba. XVIII–XIX a. rašomoji kalba. XX amžius. Rytų Lietuva, Vilnius: Lietuvių katalikų mokslo akademija. Zinkevičius Z. 2005: Krikščionybės ištakos Lietuvoje. Rytų krikščionybė vardyno duomenimis, Vilnius: Katalikų akademija. NAMES OF THE ANGEL AND THE DEVIL IN CATECHISMS OF 1800–1882 Names of the angel and the devil make a small group of terms of religion in Lithuanian catechisms published in 1800–1882. The article deals with the names of the angel (angelas, ×Aniolas, archangelas, ×archaniolas, kunigaikštystės, ponystės, galybės, wyresnybės, serapinai, kerubinai, sostai, ×tronai, angelas Dievo, ×aniolas Dievo, geras ×aniolas, šventas ×aniolas, Angelas sargas, etc.) and the names of the devil (velnias, antikristas, šėtonas, biesas, ×čertas, kipšas, juodasis, nelabasis, piktasis, prakeiktasis, žaltys, ×levas, ×ledokas, kelmas, pikta dvasia, piktas ×aniolas, kaltasis ×aniolas, prakeiktas ×aniolas ir kt.) taken from the catechisms of the above period. One-word and complex terms in respect of their origin are grouped into terms of Lithuanian origin, non-Lithuanian origin (international words and loan-words) and mixed origin. Gauta 2014-09-25 Aušra Rimkutė-Gan auskienė Vytauto Didžiojo universitetas Gimnazijos g. 7, LT-44260 Kaunas E. paštas [email protected] 142 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Angelo ir velnio pavadinimai 1800–1882 metų katekizmuose