Medicinos terminija prieš 100 metų

ATKURTOS LIETUVOS VALSTYBĖS 100-MEČIUI Lékařská terminologie před 100 lety PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ Institut litevského jazyka KLÍČOVÁ SLOVA: medicína, termín, pojmenování, synonyma, varianty, živý jazyk Jazyk je nejvýraznějším znakem, který odlišuje jeden národ od druhého Kazys Grinius, LA 1918 79 1 ÚVODNÍ POZNÁMKY Situace v oblasti zdravotnictví v Litvě v roce 1918. Nezávislost Litvy byla vyhlášena v těžkých letech první světové války. Litevská rada (dále jen Rada) se postupně začala zabývat také zdravotnictvím. Na zasedání Rady dne 25. dubna 1918 se projednával postup při ustavování zvláštních komisí. Na zasedání následujícího dne byla zřízena Zdravotní komise (dále jen Komise). Jejími členy se stali dr. Jonas Basanavičius, Steponas Kairys a kněz Justinas Staugaitis. Bylo obtížné získat pro tuto práci vhodné lidi. Za války mnoho lékařů odešlo z Litvy. Veškeré zdravotní záležitosti v jednotlivých místech spravovali krajští lékaři jmenovaní Němci. Prvními lékaři, kteří začali v Komisi pracovat, byli dr. Andrius Domaševičius a dr. Antanas Vileišis (Petronytė 1995: 118). V roce 1918 byla situace v oblasti zdravotnictví v Litvě obtížná – válka, nedostatek zdravotnického personálu a nemocnic i nedostatek potravin a lékařské pomoci vytvářely příznivé podmínky pro šíření infekčních nemocí. Vypukly a rychle se šířily epidemie tyfu, úplavice, chřipky, neštovic aj.; lidé trpěli také chronickými nemocemi. To vše výrazně zvýšilo úmrtnost obyvatelstva (Petronytė 1995: 119; Micelmacheris 1959: 21; Tercijonas 1968: 122). Během prvního desetiletí nezávislé Litvy počet lékařů rostl pomalu. Lékaři zvláště chyběli na venkově, protože většina z nich pracovala ve městech. Málo bylo lékařů provozujících soukromou praxi (Tercijonas 1968: 122). Zdravotničtí záchranáři se v nezávislé Litvě neškolili, jejich řady proto doplnili navrátilci z Ruska nebo poddůstojníci vojenské zdravotní služby (Tercijonas 1968: 123). Terminologija | 2018 | 25 147 Aby se situace alespoň trochu zlepšila, Komise navrhovala náležitě organizovat práci místních lékařů i lékařů vracejících se do země a rozhodování o jejich kvalifikaci a udělování oprávnění k výkonu praxe svěřit výhradně Komisi (Petronytė 1995: 119). Německá správa často zcela bránila svobodnému výkonu lékařské praxe litevských lékařů. Na Komisi se dopisy obraceli nejen litevští lékaři, kteří chtěli zjistit možnosti práce v tehdejší Litvě, ale také sami obyvatelé Litvy s žádostí, aby jim poslali litevského lékaře, protože s Němci se jednoduše nedokázali domluvit (Petronytė 1995: 119–120). Na zasedání Rady dne 24. července 1918 vyzval dr. Jurgis Alekna k založení samostatného zdravotního odboru; tento plán však byl uskutečněn až 11. listopadu, kdy začala pracovat první vláda. Komise byla přeměněna na zdravotní odbor Ministerstva vnitra (dále jen „Odbor“) (Petronytė 1995: 120–121). Struktura Odboru a jeho oblasti činnosti byly uspořádány podle lékařského statutu Ruského impéria z roku 1905, upraveného podle místních poměrů v zemi. Odbor nebyl jedinou vládní institucí, která v Litvě spravovala zdravotní záležitosti. Sanitární správa Ministerstva obrany se starala o zdraví vojáků. Záležitosti týkající se zdraví žáků spadaly do působnosti Ministerstva školství. Vlastní útvary pro zdravotní záležitosti měla také ministerstva dopravy a spravedlnosti (Petronytė 1995: 121). Prameny lékařské terminologie z roku 1918 a jejich autoři. První světová válka (1914–1917), německá okupace (1915–1918) a těžkosti prvního období budování litevského státu rozptýlily již tak nepočetný sbor lékařů; mnoho lékařské inteligence odešlo do Ruska a dalších zemí, což mělo negativní vliv na zdraví obyvatel země. Uvedené faktory také způsobily stagnaci vydávání litevských lékařských periodik1 (Stakulienė 2001: 232). Přes všechny těžkosti se však i v této pro Litvu obtížné době našli jednotliví litevští lékaři, kteří nejen léčili a pečovali o nemocné, ale také psali o otázkách medicíny a zdraví; a nepsali jen lékaři, nýbrž i příslušníci jiných profesí (rozložení lékařských publikací viz obr. 1). 1Společenskopolitická situace na počátku 20. století (obnovení svobody tisku v litevských znacích v roce 1904) a rozmach kulturní a společenské činnosti litevských intelektuálů (v roce 1907 byla založena Litevská vědecká společnost) vytvořily příznivější podmínky pro vznik specializovaného tisku. V červenci 1909 vyšla příloha novin Lietuvos ūkininkas s názvem Sveikata, kterou redigoval dr. Kazys Grinius; v letech 1911–1912 vycházela příloha novin Lietuvos žinios s názvem Farmaceutų reikalai; v roce 1913 pak vyšel dlouho připravovaný první litevský odborný lékařský časopis Medicina ir gamta a v roce 1914 začala vycházet příloha měsíčníku Aušra s názvem Gydytojas (Vaišvilienė 2013: 208–209, 211). 148 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Obr. 1. Rozložení lékařských publikací v roce 1918 V roce 1918 nebyly v Litvě vydány žádné lékařské brožury. Pouze v zahraničí (v Americe) vyšly dvě brožury – Juliause Bielskise Klíč ke zdraví a štěstí (64 s.) a A. J. Karaliause Muž. Co by měl každý muž vědět o svých pohlavních záležitostech (24 s.)2. Rok 1918 byl obdobím přerušení vydávání specializovaných lékařských novin a časopisů, které vycházely do té doby. V lednu vyšlo v Moskvě pouze poslední číslo novin Farmaceutų reikalų3. O otázkách medicíny a zdraví se naproti tomu psalo v jiném tisku té doby – v novinách Moterų balsas4, Darbo balsas5, Dabartis6, Vienybė7, Lietuvos aidas8, 2Při rozboru termínů se článek nezabývá publikacemi vydanými mimo Litvu. 3Ve druhém čísle přílohy Lietuvos žinių s názvem Aušrinė, vydávané v roce 1911 ve Vilniusu a věnované kulturním a vzdělávacím záležitostem litevských žáků, vyšlo první číslo Farmaceutų reikalų. Po dlouhých sporech a jednáních bylo později rozhodnuto vydávat Farmaceutų reikalus jako bezplatnou přílohu novin Lietuvos žinių. V roce 1912 vydaly Lietuvos žinios další dvě čísla. V letech 1911–1912 vyšla celkem čtyři čísla. V roce 1912 po vydání čtvrtého čísla přestaly noviny vycházet (Stakulienė 2007: 125, 127). 4Noviny Litevského sdružení katolických žen, vydávané v roce 1918 v Kaunasu. Redigovala je Z. Čalkytė. 5Noviny vycházející v letech 1917–1919 ve Vilniusu dvakrát týdně. Redigoval a vydával je S. Kairys (VLE IV 486). 6Noviny německé okupační správy určené obyvatelům Litvy. Vycházely v letech 1915–1916 v Tilžė, v letech 1916–1918 (s přestávkou) v Kaunasu a v roce 1917 v Białystoku. Zpočátku vycházely dvakrát, později třikrát týdně; v roce 1918 jako deník. Redaktoři v roce 1918: A. Liūdžiuvaitis, K. A. Ozelys (VLE IV 380). 7Katolický týdeník pro venkovské obyvatele, vycházející v Kaunasu v letech 1907–1914 a 1918–1933 a ve Vilniusu v letech 1914–1915. V letech 1907–1919 týdeník redigoval A. Alekna (VLE XXV 110). 8Noviny vycházející v letech 1917–1918 ve Vilniusu. Jejich zakladatelem a oficiálním redaktorem v letech 1917–1918 byl A. Smetona (1874–1944), činitel litevského státu, společnosti a kultury, signatář aktu ze 16. února a první litevský prezident (VLE XIII 195; VLE XXII 140). Terminologija | 2018 | 25 149 Pavasaris9, Tėvynės sargas10. V kalendáři Kauno kalendorius a kalendáři Aušros Vartų kalendorius byl pro rok 1919 zveřejněn po jednom článku o nemocech a hygieně. V roce 1918 bylo publikováno jen málo článků z oblasti medicíny. Napsali je lékaři A. Vileišis (nejvíce), Eliziejus Draugelis, Danielius Alseika a Petras Avižonis. Témata odrážejí názvy článků: „Hygiena“, „Nová nemoc“, „Růže“, „„Trachom“, „Jak žít, abychom byli zdraví“, „Co je to influenza a co ji způsobuje?“, „Svrab“, „O plicní tuberkulóze“, „Chraňme se nemocí“, „O válečných nemocech“, „Něco o nemocech a hygieně“, „Tyfy“, „Lidské kosti“, „Skvrnitý tyfus“ a další. Dalším typem publikací z této oblasti byly krátké články, přesněji zprávy o nemocech a jejich šíření, zřizování zdravotnických zařízení, zdravotnickém personálu (lékařích, lékárnících, felčarech atd.) a podobně. Například: „Nemoci“, „Nedostatek lékařů a porodních asistentek“, „Felčar“, „Španělská nemoc“, „Poliklinika a nemocnice Litevské společnosti sanitární pomoci ve Vilniusu“, „O zdravotním stavu v Litvě“, „Usazování lékařů“, „Lékařům na vědomost“, „Z městské nemocnice v Kaunasu“ a další. Tyto zprávy se tiskly v určitých novinových rubrikách. Například „Naše zprávy“ (rubrika Darbo balso), „Různé zprávy“, „Zprávy z Litvy“ (rubrika Lietuvos aido), „Z litevského kraje“ (rubrika Dabarties), „Zprávy zpráv“ (rubrika Tėvynės sargo). Pokračovala tradice z konce 19. století, kdy za let zákazu tisku byly publikace podepisovány pseudonymy nebo iniciálami11, například: Ainis (Juozas Proskus), Ibis (Jonas Basanavičius), Krumplýs (Bronius Stosiūnas), Kuliškis (Stanislovas Durskis); Nr. (Kazys Grinius), L. G. (Liudas Gira), O. A. (Ona Adomaitytė). Autorství se však někdy ani neskrývalo, například: D–ras D. Alseika, Dr. E. Draugelis, Dr. A. Vileišis, D–ras med. P. Avižonis. Tematika pramenů lékařské terminologie z roku 1918. O čem se tedy v uvedených publikacích psalo? Jejich témata nepochybně určovala zdravotní situace v Litvě v roce 1918. Nejpalčivějším problémem té doby byly šířící se a řádící infekční nemoci, a proto se psalo především o nich (viz obr. 2–3) – o úplavici, tyfech (skvrnitém a břišním) (viz obr. 4), chřipce (viz obr. 5), růži, svrabu (viz obr. 6), plicní tuberkulóze, neštovicích (také 9 Ilustrovaný časopis litevského katolického svazu mládeže „Pavasaris“, vycházel v letech 1912–1914 a 1920–1940 v Kaunasu, v roce 1918 ve Vilniusu. V roce 1918 časopis redigoval B. Stosiūnas (VLE XVII 668). 10 Týdeník litevských křesťanských demokratů, vycházel v letech 1917–1918 ve Vilniusu a v letech 1920–1926 v Kaunasu. V letech 1917–1918 jej redigoval a vydával A. Stulginskis (1885–1969), litevský státník a veřejný činitel, signatář Aktu 16. února a druhý prezident Litvy (VLE XXIII 715; VLE XXII 140). 11 Pseudonymy a iniciály byly identifikovány na základě soupisu litevských pseudonymů (viz seznam literatury). 150 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Obr. 2. Dr. D. Alseika píše o infekčních onemocněních; Svk 1 2 Terminologija | 2018 | 25 151 Obr. 3. Dr. A. Vileišis píše o válečných nemocech; TS 14 1 5 2 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Obr. 4. Dr. E. Draugelis píše o tyfech; AVk 1918 Terminologija | 2018 | 25 153 Obr. 5. Dr. E. Draugelis píše o influenze; TS 36 13 154 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Obr. 6. Dr. A. Vileišis píše o svrabu; TS 14 13 Terminologija | 2018 | 25 155 Obr. 7. Dr. P. Avižonis píše o hygieně; DB 56 3 alespoň trochu i o dalších, například o očních chorobách – trachomu), o příznacích těchto nemocí, lécích proti nim a jejich léčbě, péči o nemocné a podobně. Dalším důležitým tématem byla hygiena, a proto se objevovaly i články z této oblasti (viz obr. 7). Dalším problémem byl nedostatek zdravotnických pracovníků a zdravotnických zařízení, proto se v informačních článcích psalo především o lékařích a dalších odbornících (viz obr. 8), nemocnicích, poliklinikách, lékárnách a dalších zdravotnických zařízeních (viz obr. 9). Objevila se jedna pokračující publikace o lidské anatomii (kostech, svalech, kůži). Lze tedy říci, že uvedené lékařské publikace odrážely nejzávažnější zdravotní problémy tehdejší doby. 156 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų 8. obr. O. Žlabytė píše o nedostatku lékařů a porodních asistentek; DB 16 11 Terminologija | 2018 | 25 157 9. obr. P. D. píše o nemocnici v Gelvonysech; TS 24 4 158 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Předmětem článku jsou termíny z oblasti medicíny, zdraví a léčby, obsažené v populárně-naučných a informačních příspěvcích publikovaných v roce 1918 v litevském periodickém tisku (především v novinách). Cílem článku je prozkoumat tehdejší lékařské termíny z hlediska významu a vyjádření. K dosažení tohoto cíle byly stanoveny tyto úkoly: 1) vymezit významové skupiny pojmenovávaných lékařských pojmů, 2) prozkoumat původ a strukturu termínů, 3) určit poměr mezi domácími (ryze litevskými), cizími (přejatými) a smíšenými termíny, vztah domácích termínů k živému jazyku a jazyky původu přejatých termínů, 4) pojednat o uvádění synonymních lékařských termínů v textu, prozkoumat synonymické vztahy mezi lékařskými termíny v rámci týchž i různých textů a způsoby jejich určování, 6) posoudit variantní termíny. Lékařské termíny jsou zkoumány převážně popisnou analytickou metodou. Termíny jsou uváděny v podobě, v jaké se vyskytují v originálu, a často jsou zasazeny do kontextu, tj. do věty, v níž jsou pro zdůraznění vytištěny prostrkaným písmem; na konci ilustračních vět se uvádí zkratka zdroje (novin nebo kalendáře), číslo a strana. Pro názornost jsou reprodukovány stránky novin, v nichž byly články otištěny. Kvantitativní a další údaje jsou uvedeny na obrázcích. LÉKAŘSKÉ TERMÍNY Z ROKU 1918 V prozkoumaných lékařských textech z roku 1918 bylo nalezeno více než 700 různých terminologických jednotek (bez započítání jejich variant). Termíny se zkoumají z hlavních hledisek – významu a vyjádření. Nejprve se podle toho, které lékařské pojmy označují, rozdělují do významových skupin a termíny v každé skupině se podrobněji probírají. Dále se zkoumá původ termínů a přehledně se představují vlastnosti domácích, cizích a smíšených termínů. Nakonec se pojednává o uvádění synonym termínů v témže textu, o způsobech určování synonymických vztahů mezi termíny v různých textech a o variantnosti termínů. 1. Lékařské termíny podle významu. Lékařské termíny z roku 1918 lze rozdělit do těchto významových skupin: 1) názvy částí těla a orgánů, 2) názvy nemocí, 3) názvy léčebných prostředků, 4) názvy léčitelských a léčených osob, 5) názvy zdravotnických zařízení a prostor, 6) názvy abstraktních lékařských pojmů (rozdělení lékařských termínů podle významu viz obr. 10). 1.1. Názvy částí těla a orgánů. Zřejmě jen málokterá publikace z lékařské oblasti se obejde bez anatomických termínů. V roce 1918 Terminologija | 2018 | 25 159 v publikacích z této oblasti lze najít názvy snad všech nejdůležitějších částí lidského těla a životně důležitých orgánů; jde o stará slova z této oblasti, známá již z litevských starých náboženských spisů a pozdějších světských i odborných (lékařských) textů, např.: části těla – loket Pvs 7 13, Pvs 8 11, TS 14 14, lýtko TS 14 14, TS 21 11, TS 30 12, hlava MB 1 12, Vnb 13 194, Pvs 10 13, Pvs 8 11, AVk 51, Kk 70, TS 1 14, TS 36 14, TS 10 14, TS 11 14, TS 14 14, TS 21 11, TS 26 12, TS 30 11, krk Kk 72, TS 14 14, TS 26 12, záda TS 5 15, TS 30 12; orgány – ústa Vnb 13 194, AVk 51, Kk 69, TS 4 14, TS 5 15, TS 34 5, TS 21 11, TS 7 14, Vnb 4 676, Pvs 9 18, Dbrt 98 3, ledviny AVk 50, TS 14 13, žaludek AVk 50, TS 36 14, kost Pvs 7 12, Pvs 8 11, Kk 69, TS 36 14, TS 4 15, Vnb 4 676, plic(a) AVk 50, plíce Pvs 7 13, AVk 51, TS 36 14, TS 4 14, TS 34 6, Vnb 4 676, srdce Pvs 7 13, Kk 71, TS 34 6, TS 30 12, žlučník AVk 50. Většina uvedených anatomických termínů byla v roce 1918 ustálená, jejich pravopis se měnil jen minimálně; některé orgány měly dva (nebo tři) názvy, např.: intestinum – střeva AVk 50, TS 1 15, TS 36 14 a grobai Dbrt 178 3, nervus – šlachy Pvs 10 12 a nervai TS 30 12, pharynx – hrtan TS 36 14 a gerklė Kk 71, TS 36 14, TS 34 6, TS 26 12, TS 30 11, Dbrt 178 3, articulatio – klouby Pvs 7 13 a sąnariai Pvs 10 12, Dbrt 178 3, gaster – žaludek Dbrt 178 3, vėdarelis AVk 51, TS 36 14 a skrandis TS 4 15. Z hlediska významu jsou zajímavější anatomické termíny užívané v článcích „Kůže“ a „Lidské kosti“, publikovaných v novinách Pavasaris. Potní žlázy (lat. glandula sudorifera), přesněji řečeno endokrinní žlázy, jsou v článku „Kůže“ označovány těmito termíny: „Kromě šlach a žil jsou v kůži ještě tisíce dalších drobných oček“ Pvs 10 12; „Voda proniká drobnými otvůrky nazývanými potními očky12“ Pvs 10 12; „Když je nám horko, voda prosakující kožními póry nás ochlazuje, protože k jejímu vyschnutí se spotřebovává teplo z těla“ Pvs 10 13. 12 Kurzíva v originále článku. 160 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų V témže článku se užívají termíny žývna, žývnelis: „Naše kůže je podobná rukavici s podšívkou – je dvojvrstevná. Horní vrstva je šupinatá. Šupiny jsou však tak malé, že je ani nemůžeme spatřit. Tyto šupiny se časem opotřebují a odlupují se z kůže“ Pvs 10 12; „Póry kůže se mohou rychle uzavřít, jakmile se do nich dostane prach ze vzduchu nebo šupinky odumřelé kůže“ Pvs 10 13. Jaký je tedy význam těchto posledních termínů? Jsou to mnohoúhelníkové buňky rohové vrstvy epidermis podobné šupinkám (Stropus, Tamašauskas, Paužienė 2005: 395). LKŽe výraz žvyna v tomto významu neuvádí, zatímco čtvrtý význam podstatného jména mužského rodu žvynas je zoologický: „kožní útvar ve tvaru destičky u obratlovců“. V článku „Lidské kosti“ se horní a dolní končetiny vedle obvyklých termínů rankos a kojos označují také termínem galai: „Části kostry jsou tyto: <...>; kosti končetin, tj. kosti rukou a nohou“ Pvs 7 13. V témže článku se termín grandis užívá ve významu „obratel“: „Páteř se skládá z několika (33) malých kůstek, naskládaných na sebe a spojených chrupavkami a silnými, pružnými vazivovými pruhy. Nejsou však všechny spojeny stejně, 24 z nich se může pohybovat, 9 pak nemůže. Ty kůstky se nazývají obratli páteře, protože se podobají článku řetězu“ Pvs 7 13, viz 1 grandis „součást nějakého systému, člen, spojení částí“ LKŽe. Termínem krimslýs se v uvedeném článku označuje chrupavka: „Kosti jsou velmi pevné. Jsou tvořeny chrupavkou a různými minerálními látkami. <...>. Při spalování kosti shoří pouze kostní chrupavka a zůstane jen minerální látka“ Pvs 7 12–13, viz 2 krimslýs „chrupavka“ LKŽe. V jedné publikaci z roku 1918 se vyskytla dvojice složených termínů ve vztahu antonymie13, s antonymními druhovými složkami. Těmito složkami jsou přídavná jména s příponou –inis apatinis – viršutinis, například spodní kůže Pvs 10 12 – horní kůže Pvs 10 12. Z hlediska struktury jde o kořenová antonyma14, která se „zcela liší svou fonetickou strukturou, jejich významový protiklad spočívá v samotném kořeni“ (Jakaitienė 2010: 137), 13 Ještě několik dvojic lékařských termínů spojených antonymním vztahem z oddílů „Názvy nemocí“, „Názvy léčebných prostředků“ a „Názvy léčebných zařízení a prostor“: didélis karštis Kk 72, TS 1 15, Pvs 9 18 – mažas karštis MB 1 11; didélis skaudėjimas TS 30 12 – mažas skaudėjimas TS 36 14; gili žaizda TS 30 12 – paviršutinė žaizda TS 30 12; karštas vanduo MB 1 11 – šaltas vanduo Kk 70, šalti kompresai TS 30 12 – karšti kompresai TS 30 13; kaimo vaistinė FR 1 3 – miesto vaistinė FR 1 3. Vzhledem k tomu, že termínů spojených těmito vztahy je málo, lze říci, že tyto typy sémantických vztahů nejsou pro lékařskou terminologii zkoumaného roku příznačné. 14 Dar plg. nebendrašakniai (leksiniai) antonimai (Mitkevičienė 2006: 136), tikrieji (arba sisteminiai) antonimai (Ermanytė 2008: 74). Terminologija | 2018 | 25 161 mají opačný význam v jakémkoli kontextu. Většinou jde o systémová antonyma – termíny, jejichž antonymické vztahy jsou stálé a zřejmé i bez zvláštního kontextu. 1.2. Názvy nemocí. Nejpalčivějším problémem veřejného zdraví v roce 1918 byly nakažlivé neboli infekční nemoci (o jejich synonymních názvech podrobněji viz oddíl 3.2 „Synonymní vztahy mezi lékařskými termíny v týchž a různých textech“), proto se v lékařských publikacích z daného roku vyskytuje mnoho názvů těchto nemocí. Doktor A. Vileišis v jednom ze svých článků označil tyto nemoci jako válečné nemoci, „které dříve zahubily mnohem více lidí než sama válka“ TS 1 14. K takovým nemocem řadil skvrnitý tyfus, břišní tyfus, úplavici, choleru, mor a tetanus. V článcích zveřejněných v periodikách se psalo především o prvních třech nemocech. Jejich názvy se značně lišily, např.: lat. typhus exanthematicus – skvrnitý tyfus TS 1 14, TS 26 12, Svk 1 1, LA 42 1 / hladový tyfus TS 1 14 / skvrnitý tyfus AVk 50, DB 20 4, Dbrt 27 3, TS 18 10, Dbrt 98 3, LA 42 1, LA 47 2, Dbrt 34 3 / skvrnitá horečka Dbrt 96 3 / vyrážková… 162 „nemá nic společného ani se samotnou nemocí, ani s její příčinou. Toto slovo v italštině znamená ‚vliv‘. Je známo od roku 1743“, roku 1889 se epidemie této nemoci „rozšířila po celém světě“ (přesný bibliografický popis citované publikace viz seznam hlavních pramenů). Proč se této nemoci v publikacích říkalo také španělská, španělská, španělská? Doktor E. Draugelis, který o této nemoci psal v článku téhož deníku „Nová nemoc“, poznamenává: „<...> jelikož přišla ze Španělska, říkají jí také španělská, neboli ‚panská‘ (někteří totiž nic netuší, zatímco vtipálci tvrdí, že touto nemocí jako první onemocněl španělský král“ (přesný bibliografický popis citované publikace viz seznam hlavních pramenů). Z publikací o nemocech je patrné, že kromě zmíněných nakažlivých nemocí lidé trpěli také cholerou, tetanem, spalničkami, neštovicemi, svrabem a zimnicí: lat. cholera – koliera Vnb 13 193 / cholera TS 1 14, TS 4 14, TS 5 15, Dbrt 98 3 / cholera Dbrt 27 3, Dbrt 79 3, DB 56 4; lat. tetanus – nemoc ztuhnutí neboli tetanus (lat. Tetamu) TS 1 14 / tetanus Dbrt 27 3 / nemoc zuřivosti Dbrt 27 3; lat. morbilli – spalničky (blusinės, jadros) Kk 71 / spalničky Kk 71, TS 5 15, Dbrt 98 3, Dbrt 96 3 / spalničky (jedra) TS 7 14 (skvrnité spalničky Kk 71); lat. variola – neštovice Dbrt 98 3, Dbrt 79 3, Dbrt 96 3 / neštovice Kk 71, TS 5 15, DB 20 4, LA 47 2, DB 56 4; lat. scabies – svrab TS 14 13; lat. febris intermittens (?) – zimnice Dbrt 27 3, Dbrt 98 3 (navracející se zimnice Dbrt 98 3, horečnatá zimnice Dbrt 96 3, opakující se zimnice Dbrt 96 3). Další početnou skupinou nemocí, které se v článcích vyskytovaly, jsou chirurgická a traumatologická onemocnění (samostatné články o těchto nemocech nevycházely); jejich názvy se často zmiňují v článcích o jiných nemocech, tedy jako ten či onen následek těchto nemocí. Například při břišním tyfu mohou nastat komplikace, např.: „Průběh a konec tyfu lze předvídat jen velmi těžko, neboť i při onemocnění mírným tyfem dochází nezřídka k nebezpečným zhoršením (jako je například proděravění střev)“ AVk 52, anebo Terminologija | 2018 | 25 163 Pacienti, kteří prodělali neštovice, mají sklon onemocnět plicní tuberkulózou: „<...>, neštovice, <...> a jiné těžké nemoci způsobují, že lidé mají sklon k tuberkulóze. Ti, kdo těmito nemocemi onemocněli, musí být obzvláště opatrní“ TS 7 15. Názvy těchto nemocí jsou však ve srovnání s infekčními nemocemi obecnější a nepřesné, např.: pálení rukou TS 36 14, bolest rukou AVk 53, pálení nohou TS 36 14, bolest nohou AVk 53, bolesti jazyka TS 36 14, otok kůže TS 10 14, kamenná nemoc TS 4 15, krvácení z nosu TS 34 6, krvácení ze střev TS 34 6. Další dvě skupiny – nemoci uší, nosu a krku a dýchacího ústrojí. Jejich názvy, stejně jako názvy výše probíraných nemocí, se objevují především v článcích o infekčních nemocech, tj. nemoci uvedených skupin se vyskytují jako následky nakažlivých nemocí: „Kromě toho se k influenze přidává ještě zánět uší“ TS 34 6; „K influenze se nejčastěji přidružuje zápal plic. <...>. Kromě toho se někdy přidává také zánět pohrudnice“ TS 34 6; „Při onemocnění influenzou mohou do těla proniknout také jiné bakterie, například bakterie, které vyvolávají zápal plic nebo hnisání“ TS 34 5; „Bakterie influenzy působí přímo na sliznice a jejich působení, <...>, se projevuje rýmou dýchacích cest“ TS 34 5; „Při onemocnění skvrnitým tyfem <...> [p]řistupuje bronchitida, rýma“ AVk 53; „Často nesprávná péče o nemocného způsobuje, že se z chřipky stane <...> zápal plic, <...>, zánět uší“ Dbrt 178 3. V lékařských publikacích z roku 1918 se uvádějí také nemoci očí (trachom TS 11 14, oční maz TS 11 14, šedý zákal TS 11 14, zánět očí AVk 53), pohlavní (syfilis TS 5 15), metabolické a endokrinní žlázy (cukrovka TS 4 15, dna TS 4 15, obezita TS 4 15), krvetvorných orgánů (chudokrevnost TS 4 15 / anémie TS 7 14), trávicích orgánů (porucha žaludku TS 34 5, střevní katar TS 26 12, střevní porucha AVk 51, zácpa Vnb 13 194, TS 4 15), kloubů (bolest kloubů Dbrt 98 3, revmatismus TS 26 12, zánět kloubů TS 34 6), urologické (zánět ledvin AVk 53, TS 36 14, TS 4 15, TS 14 13, akutní zánět ledvin TS 30 13, zánět vnitřních ledvin TS 34 6, TS 26 12), nervů (mrtvice TS 4 15, podráždění nervů TS 34 6). Termín mor se užíval nejen ve významu pestis, ale také ve významu epidemia, srov.: lat. pestis – „Mor neboli džuma15, která jen ve 14. století zahubila třetinu obyvatel Evropy, je jednou z nejstrašnějších nemocí“ TS 2 15; 15 Termíny kurzívou vyznačil dr. A. Vileišis. 164 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų lat. epidemia – „Komisař pro mor v severní části Litvy, armádní lékař dr. Kalie16 hovořil o všeobecných opatřeních k boji proti morové epidemii ve městech a na vesnicích“ Dbrt 79 3, srov. maras 1. „vysoce nakažlivá epidemická nemoc (pestis)“, 2. „epidemie této nemoci“ LKŽe. Pozornost upoutává termín šalčio laużymas: „Touto nemocí [influenzou – P. Z.] se lze nakazit samovolně po prochladnutí, zvláště za vlhkého počasí. Projevuje se bolestí hlavy a třesavkou“ Kk 69, srov. 1 laużymas 6. „píchání, bolest“ LKŽe. V populárně-naučných lékařských publikacích litevských lékařů z předchozích let se užíval termín šalčio krėtimas, také drugio krėtimas, ale také kaulų laużymas. Jako samostatnou skupinu lze uvést složené dvouslovné termíny – atributivní spojení, v nichž jsou slovesa převedena na podstatná jména a jejichž závislý člen v subjektovém vztahu, tedy nemoc, vykonává děj vyjádřený hlavním členem chápaným jako podstatné jméno (Bunevičiūtė 2000: 10); nemoc se tedy může projevit, vrátit, mít průběh, rozšířit se či přetrvávat, např.: ligos apsireiškimai Vnb 4 676, ligos atkirtimas AVk 53, ligos bėgis Vnb 13 193, ligos praplitimas AVk 51, ligos užtrukimas TS 34 5. Bylo zjištěno, že ve zkoumaných textech je druhový termín (hyponymum) často nahrazován rodovým termínem (hyperonymem)17, např.: „Plicní tuberkulóza je jednou z nejrozšířenějších a nejstrašnějších nemocí. <...>. Příčinou tuberkulózy jsou drobné zárodky, pouhým okem neviditelné“ TS 7 14; „Břišní tyfus se velmi často šíří tam, kde lidé používají nečistou vodu ze znečištěných studní nebo řek. Člověk se nakazí tyfem, když se mu do těla dostanou bakterie této nemoci“ TS 1 14. 1.3. Názvy léčebných prostředků. V roce 1918 bylo v Litvě málo lékařů a jejich pomoc byla obyčejným lidem obtížně dostupná, proto je pochopitelné, že při onemocnění či nevolnosti sahali po domácích prostředcích. To je zřejmé při četbě lékařských publikací z tohoto roku – většinu v nich tvoří názvy domácích prostředků používaných k léčbě. Léčili se léčivými rostlinami a jejich částmi: „v létě je třeba nasbírat lipové květy, maliny, heřmánek, zeměžluč18, pelyněk, smrkové šišky, ěsiuklių, routu, mátu19 a jiné bylinky, jimiž se lze bránit nemocem, než se dostane rady od lékaře“ MB 1 12. 16 V originálu článku vytištěno kurzivou. 17 Plačiau apie hiponiminius ir hiperoniminius terminų santykius žr. Mitkevičienė 2015. 18 Centurija botan. „zeměžluč (Centaurium)“ LKŽe. 19 V originálu článku vytištěno kurzivou. Terminologija | 2018 | 25 165 Jak léčebné prostředky používat nápoje a jiné tekutiny: „Aby se zmírnila horečka a vyvolalo pocení, je dobré potřít dětské tělo octem“ TS 30 12; „Jakmile člověk pocítí, že onemocněl chřipkou, musí ihned přestat jíst kyselé pokrmy, pít čaj z lipových květů, ještě lépe se sladkou malinovou šťávou a snažit se pořádně vypotit“ Kk 69; „Také je dobré častěji omývat nemocnému bedra a paty <...> deg tine“ AVk 52. Jedním z prostředků ochrany před infekčními nemocemi jsou dezinfekční, neboli bakterie ničící, látky a tekutiny: „Je třeba jen nezapomenout, že když se nemocný odveze, je nutné doma všechno dobře vyčistit, provést dezinfekci, to jest po vyčištění všechno ještě umýt karbolem, sublimátem a vykuřovat formalínem“ Svk 1 2; „Jeho prádlo je třeba vyprat po vyvaření v louhu; až se nemocný uzdraví, musí se celá postel vyčistit; věci, které nelze prát, je třeba vyudit sirnými výpary, pokropit karbolovou vodou a nechat vyvětrat“ Kk 74; „Při zahájení léčby svrabu je třeba se nejprve vykoupat v teplé lázni s mazlavým mýdlem“ TS 14 13; „Ošetřovatel pak musí dodržovat následující pravidla: pokaždé, když se dotkne nemocného, musí si umýt ruce teplou vodou a mýdlem“ Vnb 13 193. Samozřejmě se užívaly také takzvané skutečné léky prodávané v lékárnách, určené k vnitřnímu i vnějšímu užití: „Při horečnatých onemocněních se předepisují léky, které snižují horečku, nejčastěji chinin 3–4krát denně a nejčastěji“ Kk 71; „Jednomu nemocnému nejlépe prospívají koupele, jinému jen mokré obklady, třetímu antipyrin atd.“ AVk 52; „Pokud měl dítě před onemocněním zácpu, je užitečné podat mu ricinový olej, a jestliže zácpa přetrvává, uvolnit mu stolici klystýrem“ TS 30 12; „Zhnisané vředy je třeba mazat kafrovým olejem“ Kk 71. 166 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų K zevně užívaným lékům patří léčebné obvazy a další obvazový materiál: „Při nástupu silného bušení srdce je třeba nemocného uložit do postele a do příjezdu lékaře přikládat na hrudník v oblasti srdce studené obklady“ TS 30 12; „Při akutním zánětu ledvin je třeba klidně ležet; ke zmírnění bolestí, které vznikají po obou stranách beder, je užitečné přikládat na obě strany beder horké obklady“ TS 30 13; „Tekutina, která se dostane do uší, pouze způsobuje tvorbu hnisu. Nejlepší je postupovat takto: čas od času, alespoň dvakrát denně, vytřít uši suchou vatou a ucpat je vatou lehce namočenou v kafrovém oleji“ Kk 72. Bylo nalezeno několik názvů léčebných postupů a zdravotnické techniky (přístrojů a dalších pomůcek používaných k lékařským účelům): „Ačkoli se po očkování člověk cítí trochu hůře, užitek očkování za to prý mnohonásobně stojí“ Dbrt 79 3; „Bylo provedeno několik operací“ LA 130 5; „A teprve tam, když nemocné ponechali až do uzdravení a prozkoumali jejich krev mikroskopem, zjistili, že onen status febrilis je ve skutečnosti typhus recurrens (návratná horečka)“ AVk 54; „Velmi dobré jsou takové kapesní plivátka, která lze koupit v lékárnách“ TS 7 14; „je třeba zabránit tomu, aby dítě leželo na straně, kde je zarudnutí, anebo mu podložit gumový kruh naplněný vzduchem či vyrobený z vaty, aby otlak vznikal v místě otvoru“ TS 30 12. Zajímavé je, že termín lékárna se užíval ve významu „domácí lékárničky (krabičky s nejnutnějšími léky)“: „4) doma je třeba mít domácí lékárničku“ MB 1 12. K označení léčebného prostředku (v širším smyslu) se v publikacích z roku 1918 užíval pouze litevský termín vaistas AVk 52, TS 36 14, Dbrt 30 3, LA 61 2, LA 71 2; výpůjčka liekarstwa nebyla nalezena. Mimochodem, v jedné publikaci se v hovorovém významu užíval také termín gydūolės: „O zásobách léčiv, jejich vybavení, nástrojích, ostatních léčebných prostředcích, řádném uchovávání skleněného nádobí a dalších potřeb <...> budou vydány zvláštní příkazy“ Dbrt 101 3, srov. gyduolė „lék“ LKŽė. 1.4. Označení osob, které léčí, a osob léčených. Stejně jako v dřívějších pramenech (do roku 1918) se pro označení odborníka na léčbu užívaly dva termíny – výpůjčka daktaras MB 1 12, Vnb 13 193, Kk 69, TS 10 14, TS 34 4, TS 21 11, TS 26 12, TS 30 11, TS 7 14, DB 33 10, TS 23 9, DB 17 11, DB 16 11, Svk 1 2, LA 93 3, FR 1 7 a litevský termín gydytojas AVk 52, Kk 69, TS 1 14, TS 36 14, DB 20 4, DB 33 10, DB 43 13, LA 109 3, DB 57 3, LA 98 3, Dbrt 30 3, DB 44 15, Pvs 5 21, Dbrt 17 3, DB 30 12, DB 16 11, DB 39 12, DB 44 14, Svk 1 1, Dbrt 98 3, Dbrt 79 3, LA 155 2, LA 42 1, LA 47 2, DB 56 4, Dbrt 178 3, LA 103 2, Terminologija | 2018 | 25 167 DB 33 8, LA 120 4, LA 80 3, LA 93 3, Vnb 36 562, TS 24 4, Dbrt 11 3, Dbrt 101 3, LA 154 5, FR 1 2: „Po příchodu lékaře je třeba mu povědět o pozorovaných projevech nemoci a o předpokládané příčině, nic nezatajovat“ TS 30 11; „Lidé jsou vyděšení a už nevědí, čeho se chytit, pomoci lékařů se zejména venkov nemůže dočkat, protože u nás je na místech lékařů největší mezera“ DB 20 4. Přesto byl častější domácí termín, jak dokládá i řada specifických termínů, např.: okresní lékař DB 57 3, zubní lékař DB 43 13, LA 109 3, LA 134 2, odborný lékař LA 83 2, nemocniční lékař LA 130 5, starší lékař DB 43 14, LA 109 3. Složených termínů s hlavní (nebo vedlejší) přejatou složkou daktaras se vyskytovalo mnohem méně, např.: specialista daktaras LA 130 5, tikrasis daktaras TS 14 13. Termín medicinos daktaras se užíval ve významu „doktor věd“: „Tajným hlasováním byli zvoleni doktor m e d i c í n y P. Avižonis a doktorand medicíny Jurgis Žilinskas“ DB 57 3. Označení pracovníka lékárny konkurovala: výpůjčky aptiekorius Dbrt 101 3, farmaceutas LA 98 3, DB 37 4, LA 155 2, LA 61 2, LA 142 3, LA 77 2, LA 71 2, FR 1 1, hybridní aptiekininkas TS 24 4 a litevské vaistininkas DB 33 10, TS 23 9, Dbrt 145 4, LA 120 4, LA 80 3, LA 93 3, LA 10 4, LA 71 2, Dbrt 101 3. Jak vyplývá z bibliografických údajů o výskytu uvedených vedle termínů, i zde je zřejmé, že domácí termín byl populárnější a častější. Ve srovnání s označeními osob poskytujících léčbu v lékařských publikacích z předchozího období bylo v publikacích z roku 1918 nalezeno více názvů osob různých specializací, např.: specialistka na oční choroby DB 43 14, LA 109 3, specialista na choroby uší, krku a nosu DB 43 14, LA 109 3, chirurg DB 43 14, LA 109 3, Dbrt 96 3, specialista na ženské choroby DB 43 14, LA 109 3, specialista na dětské choroby DB 43 14, LA 109 3, specialista na pohlavní choroby DB 43 14, LA 109 3, vnitřní choroby20 specialista DB 43 14, LA 109 3. 20 Tak se označovaly choroby vnitřních orgánů. 168 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Užívala se označení osob poskytujících léčbu na nižších stupních, např.: porodník DB 16 11 / porodní bába DB 39 12, dezinfektorka TS 24 4, felčar Pvs 5 21, DB 30 11, DB 39 12 a feldšer Dbrt 79 3, feldšerka-porodní bába TS 23 9 a feldšerka-porodní bába TS 24 4, milosrdná sestra Svk 1 1 / milosrdná sestřička TS 24 4 / milosrdná sestra Dbrt 11 3. Vyskytovala se také označení obslužného personálu léčebných zařízení, pomocníků léčebných specialistů či praktikantů, většina z nich se ve zdrojích z předchozích let dosud neužívala, např.: kočí u koní TS 24 4, asistent gynekologie DB 43 14, LA 109 3, nemocniční úředník TS 24 4, ošetřovatelka nemocných TS 24 4, doktorand medicíny DB 57 3, studentka medicíny TS 24 4, sanitární pracovník TS 24 4, hospodářská sestra TS 23 9 / hospodářská sestra TS 24 4, student medicíny LA 109 3. Jako samostatnou skupinu označení osob poskytujících léčbu lze vyčlenit názvy pracovníků lékárny a osob, které s lékárnou souvisejí, např.: lékárenský asistent Dbrt 101 3, laborant FR 1 4, provisor DB 43 13, LA 109 3, LA 98 3, LA 10 4, LA 83 2, LA 71 2, Dbrt 101 3, LA 154 5, FR 1 4, receptář FR 1 4, obsluhující osoby v lékárně Dbrt 101 3. Samostatně by bylo možné vyčlenit dvojici názvů osob studujících medicínu a související obory, např.: magistr farmacie LA 71 2, doktorand medicíny DB 57 3, studentka medicíny TS 24 4, student medicíny LA 109 3. Ve srovnání s označeními osob poskytujících léčbu bylo nalezeno jen málo označení léčených osob, např.: nemocný MB 1 11, Vnb 13 193, AVk 50, Kk 69, TS 1 14, TS 36 13, TS 10 14, TS 34 4, TS 14 13, TS 21 11, TS 26 11, TS 30 12, TS 7 14, DB 33 10, Vnb 4 676, DB 43 14, LA 109 3, LA 46 2, Pvs 9 18, DB 44 14, Svk 1 1, Dbrt 98 3, Dbrt 79 3, LA 42 1, LA 47 2, Terminologija | 2018 | 25 1 6 9 DB 56 4, Dbrt 178 3, Dbrt 23 3, Dbrt 11 3, Dbrt 96 3, LA 83 2, LA 130 5, LA 154 5, FR 1 2 (ambulatorinis ligonis LA 130 5), džiovininkas TS 7 14, LA 155 2, nebylys Vnb 24 367, pamišėlis Vnb 24 367. 1.5. Názvy zdravotnických zařízení a prostor. V textech zkoumaných z roku 1918 se užívá základní označení zdravotnického zařízení ligoninė: DB 43 13, TS 23 9, LA 109 3, DB 57 3, Dbrt 27 3, Svk 1 1, Dbrt 98 3, DB 33 8, TS 24 4, Dbrt 11 3, Dbrt 96 3, LA 83 2, TS 28 2, LA 130 5, Dbrt 101 3, termín ligonbutis byl zjištěn pouze v Dbrt 11 3. Lze se domnívat, že termín ligoninės butas („Poliklinika a nemocnice Společnosti jsou otevřeny již od 15. října. Nemocniční budova na Vilniaus g. č. 28 je vybavena veškerým pohodlím – má asi 30 pokojů“ DB 43 14) může být také synonymem pro ligoninės, viz butas 2. „jakákoli budova“ LKŽe. Byly zjištěny také názvy jiných zdravotnických zařízení se zvláštním určením, např.: prieglauda Dbrt 79 3, Dbrt 101 3, paleistuvijų gydykla Dbrt 79 3, pamišėlių namas Dbrt 23 3, bepročių butas Dbrt 79 3. Ve srovnání s nepočetnými názvy léčebných míst z předchozího období se v textech z roku 1918 vyskytují názvy druhů nemocnic a lékáren, např.: apskričio ligoninė DB 57 3, ausų ligų ligoninė DB 43 14, LA 109 3, psichiatrinė ligoninė DB 33 8, pulkų ligoninės AVk 54, raudonojo kryžiaus ligoninė DB 43 14, LA 109 3; kaimo vaistinė FR 1 3, miesto vaistinė FR 1 3, namų / naminės vaistinės21 Dbrt 101 3, pilna vaistinė22 Dbrt 101 3, sodžių vaistinės23 Dbrt 101 3. „Léky mohou obyvatelům jiných domů vydávat domácí lékárny, pokud v dané vesnici není úplná lékárna, její pobočka ani vesnická lékárna. Domácí lékárny mohou obvykle provozovat pouze lékaři nebo nemocnice, útulky a jiná podobná zařízení“ Dbrt 101 3. „Kdo chce provozovat úplnou lékárnu, musí mít osvědčení o způsobilosti k jejímu vedení a písemné povolení od vládního představeného“ Dbrt 101 3 (termín v originále vyznačen kurzivou). „Vesnickým lékárnám (lékárnám II. kategorie), které byly v souladu se stavem za ruské vlády, je dovoleno pokračovat v činnosti, pokud jejich provozovatel může prokázat, že složil zkoušku pro asistenty a alespoň tři roky působil jako lékárenský asistent“ Dbrt 101 3 (termín v originále vyznačen kurzivou). 170 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Objevily se také termíny, které nebyly zaznamenány v lékařských textech z předchozího období – operacinė DB 43 14 a operacijų salė LA 130 5. Objevovaly se články o nově otevíraných a zřizovaných nemocnicích24 s jejich odděleními, ordinacemi apod., a tak vznikaly i nové termíny pro označení těchto prostor, například: „Nemocnice je z lékařského hlediska poměrně dobře vybavena. Jsou zde zřízena různá oddělení a ordinace: operační, převazovací, gynekologické a chirurgické oddělení, ordinace pro léčbu uší, nosu, zubů a krku a také interní, dětská, kožní a venerologická ordinace“ LA 130 5; „V porodnickém oddělení sloužila také za války vyučená porodní asistentka“ Dbrt 11 3, srov. také gimdomasis ligoninės skyrius Dbrt 11 3; „Většinu pacientů bylo třeba léčit na chirurgickém oddělení“ Dbrt 96 3; „U nemocnice je lékárna, laboratoř, rentgenová ordinace, operační sál, převazovny a několik lékařských ordinací, kde jsou přijímáni příchozí pacienti“ DB 43 14; „Brzy se chystají zřídit ještě fyziologicko-chemické oddělení25, kde budou provádět taková lékařsko-chemická vyšetření, která nelze v nemocnicích kvůli nedostatku vybavení uskutečnit nebo by zabrala příliš mnoho času“ Dbrt 27 3; „Mezitím zřídili ještě tato dvě oddělení: bakteriologicko-serologické oddělení a oddělení ochrany před vzteklinou“ Dbrt 27 3. 24 Byly také jiné instituce, jak se píše v jedné publikaci novin Dabarties, „určené pro zdravotní záležitosti“, například místo pro výzkum zdravotních záležitostí Dbrt 27 3. 25 V originále článku vytištěno řidším písmem. Terminologija | 2018 | 25 171 1.6. Názvy abstraktních lékařských pojmů. Do této významové skupiny jsou zařazeny termíny označující různé, převážně abstraktní lékařské pojmy. Především jde o názvy činností, dějů a stavů i vlastností souvisejících s medicínou, například: apsikrėtimas Svk 1 1, gydymas AVk 52, TS 10 14, TS 11 14, TS 34 7, DB 33 10, Dbrt 30 3, Dbrt 17 3, LA 130 5, gimdymas Dbrt 96 3, gyvybė Dbrt 30 3, LA 155 2, LA 42 1, DB 56 3, LA 87 2, kvėpavimas TS 30 11, marumas TS 36 14, TS 4 15, TS 34 5, mirimas Vnb 24 367, mirtis Kk 70, TS 10 14, TS 30 12, DB 16 11, LA 155 2, pasveikimas AVk 52, TS 34 6, sirigimas Vnb 13 193, DB 56 4, skaudėjimas Pvs 10 12, skausmas Pvs 10 12, slauginimas Dbrt 11 3, sveikata MB 1 12, TS 26 12, DB 43 14, LA 109 3, Dbrt 27 3, Dbrt 30 3, Svk 1 1, Dbrt 98 3, LA 155 2, LA 42 1, DB 56 3, LA 87 2, LA 73 3, LA 83 2, LA 154 5, Vnb 24 367, sveikumas Vnb 24 367. K této skupině lze přiřadit názvy oborů lékařské vědy a věd souvisejících s medicínou, například: anatomija DB 56 3, bakteriologija FR 1 4, chirurgija DB 43 14, LA 109 3, LA 83 2, farmacija LA 155 2, LA 142 3, farmakopėja FR 1 7, fiziologija DB 56 3, higiena TS 26 12, Svk 1 1, LA 47 2, FR 1 2 (tautos higiena LA 155 2, visuomeninė higijena DB 56 3). 10. obr. Rozdělení lékařských termínů z roku 1918 podle významu 172 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų 2. Lékařské termíny podle jejich vyjádření. Většinu lékařských termínů tvoří domácí, tedy čistě litevské termíny, menší část jsou termíny cizího původu, tedy přejaté, a termíny smíšeného původu (rozdělení lékařských termínů podle jejich původu viz obr. 11). Obr. 11. Rozdělení lékařských termínů podle původu v roce 1918 2.1. Domácí lékařské termíny. Více než polovinu termínů nalezených ve zkoumaných lékařských textech z roku 1918 tvoří výrazy z vlastního jazyka, tj. čistě litevského původu (66% všech termínů). To svědčí o snaze autorů užívat slova vlastního jazyka, nebo tam, kde domácí ekvivalenty nenacházeli, vyjadřovat cizí termíny opisem, tedy popisovat je litevsky. Například dr. P. Avižonis ve stati „Hygiena“ popsal anatomii a fyziologii takto: „Aby byly hygienické rady lépe srozumitelné a přesněji dodržované, je třeba znát stavbu lidského těla (anatomii) a činnost jednotlivých částí těla neboli orgánů (fyziologii26)“ DB 56 4. Autoři publikací psaných populárně o různých tématech z oblasti medicíny, zdraví a léčby měli samozřejmě na mysli litevské čtenáře, a proto se snažili psát srozumitelně a používat více litevských termínů, které by jim byly známé a jasné. 26Termíny jsou v originálu článku proloženy. Terminologija | 2018 | 25 173 Ve svých textech označovali části těla a orgány výhradně litevskými jednoduchými slovy (dále již slovotvorně nečleněnými, tj. neodvozenými), např.: kakta TS 10 14, TS 34 6, kelis Pvs 7 13, TS 14 14, krūtis TS 4 14, TS 26 11, lūpos AVk 51, TS 5 15, TS 34 6, TS 26 12, TS 7 14, oda Pvs 7 12, Pvs 10 12, Pvs 8 11, AVk 51, Kk 71, TS 10 14, TS 4 15, TS 14 13, TS 30 12, Svk 1 2, padas TS 21 11, petys Pvs 7 13, Pvs 8 11, veidas Kk 71, TS 10 14, TS 14 14, TS 21 11, TS 7 14, Dbrt 79 3, vokai TS 11 14; dokonce i vedle některých přejatých výrazů, například nervai TS 30 12, muskulai Pvs 8 11, organizmas TS 26 11, se užívaly jejich litevské ekvivalenty dirksniai Pvs 10 12, raumenys Pvs 8 11, kūnas TS 26 12. Anatomické termíny tedy byly víceméně ustálené (kromě pravopisných variant některých z nich) a užívaly se v podobě známé již z popularizačních lékařských textů předchozích let. Jinak tomu bylo u klinických termínů, především názvů nemocí. Ty se značně lišily. Některé nemoci se označovaly více než třemi názvy. Je třeba zdůraznit, že autoři se snažili nazývat nemoci litevskými slovy, s výjimkou případů, kdy se ekvivalenty nenašly a užívaly se výpůjčky (apopleksija, bronchitas, cholera, difteritas, reumatizmas, sifilis, skarlatina). Vedle termínu cizího původu tymai se užívaly jeho litevské ekvivalenty drognės Kk 71, blusinės Kk 71. Dysenterie se označovala litevskými termíny kruvinoji MB 1 11, raudonoji DB 44 14, kra /? Kk 72, Dbrt 98 3, kruvinoji liga Dbrt 79 3, LA 42 1. Značná část nemocí zřejmě dosud nebyla identifikována, a proto jsou jejich názvy v publikacích (většinou víceslovné) nepřesné, např.: burnos uždegimas AVk 52, liežuvio skausmai TS 36 14, skaudus galvos gelimas Kk 70, skausmai vidurio krūtinės TS 36 14, smarkus širdies plakimas TS 30 12, širdies veikimas Kk 70, TS 34 6. Pokračuje tradice lékařských publikací z předchozích let – typické jsou genitivní vazby s hlavním členem liga, např.: akių liga TS 11 14, akmens liga TS 4 15, odos liga TS 14 13, plaučių liga TS 7 14, širdies liga AVk 51, TS 30 12. U některých termínů se určující člen zdá nadbytečný, např.: pastyrimo liga TS 1 14, pasiutimo liga Dbrt 27 3. Druhové členy složených termínů se zřídka vyjadřují zájmennými přídavnými jmény (dešinysis šonas TS 5 15, gailestingoji seselė TS 24 4, kruvinoji liga Dbrt 79 3, LA 42 1, vyresnysai gydytojas DB 43 14, LA 109 3); nejtypičtější jsou zájmenné tvary trpného příčestí, např.: apsikrečiamoji liga Svk 1 2, atsimainomasis drugys Dbrt 98 3, gimdomasis skyrius 174 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Dbrt 11 3, Dbrt 96 3, recidivující horečka AVk 50, horečnatá zimnice Dbrt 96 3, horečnaté onemocnění Dbrt 27 3, kojené děti TS 34 4. Mezi jednoslovnými termíny domácího původu utvořenými odvozováním převažují odvozeniny, z nichž nejvíce je příponových. Mezi nimi jsou početně výrazné odvozeniny s příponou -imas, např.: negalavimas TS 36 14, nubruožimas TS 10 14, nu-puolimas AVk 52, slauginimas Dbrt 11 3, slogavimas Kk 70, sunykinimas TS 4 15, uždegimas Kk 72, TS 10 14, Vnb 4 676. Oblíbené jsou odvozeniny s deminutivními příponami -elis, -ėlis aj. Takovými „odvozeninami se zpravidla označují věci menší než věci téhož druhu označované základními podstatnými jmény“ (Keinys 2005 [1975]: 65). Význam části deminutivních termínů v těchto zkoumaných publikacích je tedy zdrobňující, např.: 27 dėmelės TS 1 4, odelė TS 14 13, randeliai TS 11 14, ry-šeliai28 Pvs 7 13 „šlachy“, spiautuvėlė TS 7 14, spuogeliai TS 11 14, TS 14 13, šašiukai Kk 71, žaizdelės TS 1 14, TS 11 14. Některé odvozeniny s deminutivními příponami však zdrobňující význam nemají – „označují jiné věci než jejich základová slova“, jde o takzvaná deminutiva se zvláštním významem (Keinys 2005 [1975]: 65), např.: akelės Pvs 10 12 / aku-tės Pvs 10 13 „potní žlázy“, lelelė Kk 72 „zornice (pupilla)“, vėdarėlis AVk 51, TS 36 14 „žaludek“. Kromě uvedených bylo nalezeno ještě téměř třicet medicínských termínů odvozených pomocí přípon, např.: gydulė Dbrt 101 3 „lék“, kaklinė Dbrt 27 3 „takové onemocnění hrdla“, marumas TS 36 14, TS 4 15, TS 34 5, plaišena29 TS 10 14 „rozpraskané místo na kůži“, pribuvėja Dbrt 11 3 „žena, která pomáhá rodičce a přijímá novorozence“, sk piezas30 Dbrt 98 3 „očkování“, slankstas TS 34 8 „zánět nosní sliznice, rýma“, šlapumas AVk 52, TS 30 11, Svk 1 2, Dbrt 98 3 „moč“. Byly nalezeny dvě desítky koncovkových odvozenin, např.: antkritis TS 10 14, atmatai MB 1 11 „výkaly“, džiova AVk 51, TS 34 7, TS 26 12, Dbrt 98 3, LA 155 2, negalė AVk 53, prieglauda Dbrt 79 3, Dbrt 101 3, slogas TS 34 5 „rýma“, tryda Dbrt 98 3 „průjem“. Předponových odvozenin se vyskytlo jen několik, např.: pakaušis TS 21 11, pažandės AVk 52, užkulniai AVk 52. 27 Plačiau apie diminutyvus terminologijoje žr. Keinys 2005 [1975]: 65–66. 28 Je třeba upozornit na to, že LKŽe zaznamenává ryšelis pouze s jedním anatomickým významem „zápěstí“. 29 Tato odvozenina nemá v LKŽe medicínský význam. 30 Tato odvozenina není v LKŽe zaznamenána. Terminologija | 2018 | 25 1 7 5 Složenin je málo, např.: karštligė Vnb 13 193, AVk 54, Kk 71, Dbrt 27 3, kra, kraujligė Kk 72, Dbrt 98 3 „úplavice“, mažakraujystė TS 7 14, nugarkau-lis Pvs 7 13, sausgyslė Pvs 8 11, siutligė Dbrt 27 3, šonkaulis Pvs 7 13. Kdybychom kvantitativně porovnali jednoduché a složené domácí termíny, viděli bychom, že převažují ty druhé. Mezi naprostou většinou dvouslovných složených termínů jsou nejčastější genitivní slovní spojení, např.: bepročių butas Dbrt 79 3, ėglio uogos MB 1 12, galvos sukimasis Kk 71, kaknų putmenos TS 4 15, kaklo suputimas Kk 71, kaulo kerimslis Pvs 7 13, kaulų laużymas Pvs 9 18, kraujo gy sla Pvs 10 12, Pvs 8 11, kraujo vaikščiojimas TS 30 12, ligos bėgis Vnb 13 193, narių sopėjimas Dbrt 98 3, niežų krūmas TS 14 13, nugarkaulio grandys Pvs 7 13, paleistuvijų gydykla Dbrt 79 3, plaučių pūvimas TS 34 5, plaučių užkaitimas Dbrt 178 3, skilvio sugedimas TS 34 5, sodžių vaistinės (lékárny II. třídy) Dbrt 101 3, tautos sveikata LA 155 2, vaistų sankrovos FR 1 3, vidurių sloga TS 26 12, žarnų prakiūrimas AVk 52. Typická jsou také spojení kvalitativního prostého přídavného jména nebo příčestí (nejčastěji určitého) s podstatným jménem, např.: aštri liga FR 1 3, atsimainomasis drugys Dbrt 98 3, gilus apmirimas TS 30 12, išutinėjamoji įstaiga31 Dbrt 11 3, limpančioji liga Kk 69, paprastas viduriavimas Dbrt 98 3, pasikartojamasis drugys Dbrt 96 3, perraišiojamieji kambariai DB 43 14, pilka valktis TS 11 14, sausas kosulys TS 36 14, TS 34 6, skiepijamasis vaistas Dbrt 27 3. Bylo použito několik slovních spojení s příponou -inis, např.: glitinė plėvė TS 34 5, kišeninė spiautuvėlė TS 7 14, lytinės ligos LA 155 2 (srov. lyties ligos DB 56 4), paviršutinė žaizda TS 30 12, pilvinės šiltinės MB 1 11 (srov. pilvo šiltinės MB 1 11, Dbrt 96 3), raginė plėvė TS 11 14. Dějových přídavných jmen v určitém tvaru jako členů je málo, např.: grįžtamoji šiltinė AVk 50, vyresnysis gydytojas DB 43 14, LA 109 3 (rozdělení dvouslovných složených32 lékařských termínů podle vyjádření závislého členu viz obr. 12). Bylo zjištěno více než čtyřicet složených termínů utvořených ze tří a více členů, např.: galvos smegenų plėvių uždegimas TS 34 6, glitinė kvėpavimo takų plėvė TS 34 5, kариų rauplių skiepai Dbrt 98 3, kraujo plūdimas iš žarnų TS 34 6, kvėpavimo takų uždegimas TS 26 12, vývoj nemoci— 31Zařízení, v němž se různými prostředky a metodami hubí vši. 32Obr. 12 uvádí údaje o dvouslovných složených domácích, cizojazyčných a smíšených termínech. 176 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų 12. obr. Rozdělení dvouslovných složených lékařských termínů podle vyjádření závislého členu období průběhu AVk 53, odumřelé šupinky kůže Pvs 10 13, svazečky suchých šlach Pvs 7 13, nejprudší období vzplanutí nemoci AVk 51, vhodné ošetřování nemocného Dbrt 178 3, původci nákazy tyfem AVk 50, střední oční blána Dbrt 178 3. 2.1.1. Lékařské termíny roku 1918 a živý jazyk. Při čtení lékařských a zdravotnických publikací z roku 1918 je zřejmé, že jejich autoři se ještě neodpoutali od živého jazyka. Obrazně řečeno, jeho duch a zvuk jsou patrné i v používaných lékařských termínech. Především je třeba říci, že texty z daného roku obsahují řadu termínů užívaných mezi lidmi (jak dokládají údaje LKŽe), např.: krvavý průjem „dysenterie“, červenka „dysenterie“, krvavá nemoc „dysenterie“, nemoc, chudokrevná „chudokrevnost“, obratel, rýma, léčebna „nemocnice“, léčivá bylinka „léčivá bylina, lék“, porodní bába, nerv „nerv“, střevo „střevo“, chrupavka „chrupavka“, hltan „hrdlo (pharynx)“, lebka „lebka“, komůrka „otvor, dutina“ (terminologizované slovo), panenka „oční zornice (pupilla)“, chodidlo „lidské chodidlo s prsty“, maso „svaly“, svazeček „šlacha“, šlacha, žaludek „žaludek“, šupina, otok, nabobtnání „otok, zduření“, lámání „píchání, bolest“, krevní oběh „krevní oběh“, živočich „parazit, bakterie, původce nákazy“, zárodek „zárodek, počátek (nemoci)“, šupinatění (terminologizované slovo), zahřátí „zánět“, projev (nemoci), průběh (nemoci), ošetřování „péče“, dírka (kůže). Uvedené publikace byly určeny prostým lidem, a proto jejich Terminologija | 2018 | 25 177 autoři se snažili používat takové termíny, které by byly srozumitelné čtenářům bez lékařského vzdělání. Charakteristickým rysem lékařských termínů roku 1918 je jejich obraznost, která nepochybně také souvisí s vlivem živého jazyka. Nejčastěji se vyskytovaly obrazné termíny z anatomie a kliniky (nemocí, chorobných stavů apod.), např.: krevní oběh, komůrka hrudníku, keř svrabu, potní dírka, svazeček suchých šlach. Ve zkoumaných textech se stále objevuje poměrně mnoho nepřesných lékařských termínů, jimiž se označují především druhové pojmy, které nejsou dostatečně jasně vymezeny, např.: zahřátí uší, zánět blány, zánět žeber, střevní rýma, porucha střev, rýma dýchacích cest, porucha žaludku. Autoři, kteří v roce 1918 psali v litevském periodickém tisku o medicíně, zdraví a léčbě, nebyli odtrženi od svého jazyka a používali převážně litevské lékařské termíny, často převzaté z živého jazyka; některá slova, například již zmíněné plaišena, žvyna33, byla terminologizována a vyskytovaly se i neologismy, například již uvedené skiepalas. Lze tedy říci, že lékařské publikace z daného roku nesou živého ducha litevského slova. Rádi bychom uvedené doplnili slovy z článku dr. Kazysa Griniuse „Národ a jazyk“ z roku 1918: „Každý příslušník národa se neuchyluje k cizímu jazyku, kde je to třeba i kde to třeba není, nýbrž všude a vždy dbá na to, aby užíval svůj vlastní jazyk, a užívá jej, aniž se za něj stydí, a tak všem jasně dává najevo svou identitu. Uvědomělý příslušník národa, pravý vlastenec, <...> – všude a vždy se bude snažit mluvit svým jazykem. <...>. To je povinností každého uvědomělého občana země, který si je vědom své hodnoty“ (Grinius 1918: 1). 2.2. Lékařské termíny cizího původu. V lékařských publikacích z roku 1918 se používaly lékařské termíny cizího původu34 neboli výpůjčky (17% všech termínů). Některé z nich jsou doloženy již ve starých písemnostech z 16.–17. století, například aptieka, aptiekorius, tymai, a v písemnostech z poloviny 18.–19. století, například felčeris, daktaras. Řada výpůjček označujících různé lékařské pojmy se používala v lékařských brožurách a článcích, které na konci 19. a počátku 20. století napsali litevští lékaři. Lze tedy říci, že některé výpůjčky v publikacích z roku 1918 nejsou nové, ale užívali je již předchůdci autorů těchto publikací. Většinou jde o internacionalismy, 33 Viz ilustrační větu (Pvs 10 12) v oddílu 1.1. Názvy částí těla a orgánů. 34 Jazyky původu lékařských termínů byly určeny na základě ALEW, Alm, Čep, DVLKŽ, LEW, LKPŽ, LLKŽ, PrW I, Skar, TŽŽ, ЭСРЯ I, II (viz seznam pomocných zdrojů). 178 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų které se zachovaly dodnes a ustálily se v současné litevské lékařské terminologii. Liudas Gira v roce 1918 v článku „O očišťování jazyka“ v Tėvynės sargo o takových slovech napsal: „taková slova <...> jsou dnes stejně tak majetkem jazyků všech vzdělaných národů. [...] většina národů ani nepomýšlí na to, že by pro většinu těchto slov hledala vlastní slova stejného významu, a ta nijak neurážejí sluch krajanů ani nešpiní jazyk. <...>. Neměli bychom se jim tedy vyhýbat ani my, Litevci“ (Gira 1918: 2). Jazyky původu většiny lékařských výpůjček jsou klasická řečtina a latina. Termíny řeckého původu nejčastěji označují nemoci a mikroorganismy, které je způsobují, např.: bakterija TS 10 14, TS 4 14, Svk 1 2, TS 34 4, Vnb 13 193, bronchitas AVk 52, TS 36 14, tifas LA 33 3. Bylo zjištěno, že na rozdíl od dříve publikovaných lékařských textů o medicíně a zdraví (do roku 1918) se v publikacích z roku 1918 vedle přejatých termínů zřídka uvádějí jejich latinské ekvivalenty35. Pouze v jednom pokračujícím článku A. Vileišise „O válečných nemocech“ byl takový ekvivalent doplněn: tétanas (lat. Tetamu) TS 1 14. Mezi výpůjčkami latinského původu převažují názvy léčivých prostředků, např.: centurijos MB 1 12, kamparas AVk 52, kompresai MB 1 12, Kk 72. Za zmínku stojí několik zajímavějších termínů: „Výbor Svazu litevských farmaceutů, který chce v tomto případě pomoci všem kolegům, se obrací na všechny již existující litevské farmaceutické organizace, členy Svazu i na ty, kteří se ještě nestihli připojit, a žádá je, aby bez odkladu odpověděli na tyto otázky: <...>, 4) Odbornost vykonávaná v lékárně⁶ (<...>, r e c e p t a r a s36 FR 1 4; „Kromě toho byly litevské vesnice z hlediska lékařské a s a n i t a r e s37 pomoci v žalostném stavu: lékař byl daleko, pro nemocného bylo příliš obtížné ho přivolat nebo se k němu dostat, zvláště když onemocněl akutní chorobou nebo když přišla nezvaná návštěvnice – epidemie“ FR 1 3. Několik desítek výpůjček jsou slovanského původu. Některé z nich jsou staré zděděné výrazy, např.: muilas Vnb 13 193, Kk 74, TS 21 11. Existují však 35 Obecně se latinské ekvivalenty zřídka uvádějí také vedle lékařských termínů jiného původu, až na několik případů, např.: arkė (lat. acarus scabici vel sarcoptes hominis) TS 14 13, šiltinės, karštinės – typhus MB 1 11, žarnų bakterijos (bacterium coli comune) AVk 50. Vyskytl se i případ, kdy je ve větě použit latinský termín a jeho litevský ekvivalent je uveden vedle něj v závorkách: typhus recurrens (grįžt. šiltinė) AVk 54. U názvu jednoho léčivého prostředku byl vedle latinského uveden také německý ekvivalent: provansiška alyva (oleum provinciale, německy „Provence-oel“) Kk 72. 36 „Pracovník lékárny, který přijímá objednávky na léky podle lékařských předpisů“ LKŽe. 37 Tento termín se používá ve významu „sanitace (praktická hygiena)“. Terminologija | 2018 | 25 179 a takových slavismů, které, parafrázujeme-li slova zmíněného článku L. Girosy, jsou i po zlitovštění skutečnou ohavností, „každé z těch nevhodných cizích slov můžeme nahradit svými nejkrásnějšími slůvky <...>, čistých slov našeho jazyka máme plně dostatek <...> k vyjádření všech záležitostí obyčejného každodenního života“ (Gira 1918: 2), např.: dūžma TS 5 15 „mor“; levatyva TS 30 12 „klystýr“; uksusas Kk 70 „ocet“; vopna Vnb 13 193 „vápno“. Podle L. Girosy „je povinností každého uvědomělého Litevce především vyhýbat se v řeči i písmu těm nevhodným cizím slovům – barbarismům –, ale snažit se mluvit čistou38 litevštinou“ (Gira 1918: 2). Ve zkoumaných publikacích se vyskytlo po několika výpůjčkách (a) francouzského, (b) německého, (c) italského původu, např.: (a) kokliušas DB 16 11, TS 5 15, TS 7 14, akušerė DB 16 11; (b) kalkiai Kk 74, feldčeris DB 30 11–12; (c) influenza TS 7 14, TS 34 4, TS 36 14, skarlatina Dbrt 98 3, Kk 71. Mezi názvy nejasného původu se řadí termín šarbukas TS 4 15. Jak již tedy bylo zmíněno, většina výpůjček užívaných autory lékařských publikací z roku 1918 je doložena také v tematicky zaměřených publikacích vydaných v předchozích letech; některé termíny slovanského původu, například liekorius, liekarstva, rona, které se dříve užívaly střídavě s jejich litevskými ekvivalenty, byly vytlačeny těmito ekvivalenty; poněkud se rozšířila pouze skupina názvů osob a zdravotnických zařízení – objevily se nové názvy, např.: provizorius, receptaras, poliklinika. 2.3. Lékařské termíny smíšeného původu. V lékařských publikacích z roku 1918 byly nalezeny dva druhy těchto termínů – jednoslovné hybridy a složené termíny s komponenty různého původu (17% všech termínů). Jednoslovné hybridy nejsou typické – bylo jich nalezeno jen několik. Jde o odvozeniny s příponami -ėlė, -inė, -ininkas, -tojas, jejichž základová slova jsou výpůjčky slovanského původu aptieka a rėdyti a jedna výpůjčka latinského původu operacija: aptiekėlė39 LA 71 2, operacinė DB 43 14, aptiekininkas TS 24 4, rėdytojas40 FR 1 4, a složená slova, jejichž první částí jsou výpůjčky kryžius a kalkiai a druhou částí podstatná jména litevského původu kaulas a pienas: kryžkaulis AVk 53, kalki apienis Dbrt 98 3 / kalkiopienis Dbrt 98 3. 38 V originále článku vytištěno kurzívou. 39 „Protože během této války většina skutečných lékárníků uprchla, nezbylo v Litvě mnoho lékáren. Na jejich místě se objevilo ještě více lékárenských krámků, kterým lidé říkají „aptiekėlės“. Jejich majitelé téměř všichni nemají žádné odborné vzdělání“ LA 71 2. 40 „4) Lékárna“ se doplňuje odborností (správce, <...> atd.) FR 1 4, viz LKŽe xrėdytojas 4. „kdo řídí, spravuje“. 180 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Poměrně více je složených termínů s hlavními nebo vedlejšími složkami různého původu, např.: antiseptinis muilas Dbrt 17 3, aptiekos krautuvėlė LA 71 2, centralinis vaistų sandėlis LA 71 2, chroniškos ligos AVk 51, cukrinė liga TS 4 15, dėmėtieji tymai Kk 71, divizijos ligoninės AVk 54, fiziologinė kūno pusiausvyra DB 56 3, galvos rožė TS 10 14, gomeopatinė vaistinė LA 103 2, kaklo gručola41 Kk 71, kamforinė alyva Kk 71, kruopiniai tymai Kk 71, krūtinės kamaraitė Pvs 7 13 „krūtinės ląsta (thorax)“; ligadarės bakterijos TS 34 4, operacijų salė LA 130 5, štabo gydytojas Dbrt 17 3, valgio virinamieji organai TS 26 11, venerinių ligų specialistas DB 43 14, LA 109 3, vyriausias sanitaras TS 24 4, visuomeninė sanitarija DB 56 3. Autoři lékařských publikací daného roku se při pojmenovávání složených pojmů neobešli bez víceslovných (složených) termínů, které početně převyšují jednoslovné termíny. Stejný trend v rozložení termínů smíšeného původu podle jejich druhů je charakteristický i pro starší lékařské texty. Rozložení složených lékařských termínů viz obr. 13. Obr. 13. Rozložení složených lékařských termínů užívaných v roce 1918 3. Synonymní vztahy spojují dva nebo více termínů označujících tentýž pojem, které se mohou navzájem nahrazovat a zpřesňovat (Даниленко 1977: 73, 78–79, dále srov. Татаринов 2006: 172; Mitkevičienė 2015: 42–47). 3.1. Synonymní lékařské termíny a jejich prezentace v textu. V rozsáhlejších lékařských publikacích z roku 1918 se pro označení téhož pojmu často užívalo několik termínů. Synonyma se vyskytují nejen v témže textu (zde jsou zpravidla uvedena buď vedle sebe, nebo 41 x Gručolas (l. gruczoł) „boule, nádor“ LKŽ. Terminologija | 2018 | 25 181 (užívají se střídavě), termíny spojené synonymickým vztahem se vyskytují i v různých textech. U sousedících (vedle sebe stojících) synonymních termínů, tj. způsobů, jakými jsou uváděny v textu, lze rozlišit čtyři typy jejich prezentace. Jsou seřazeny podle toho, kterým způsobem se vyskytlo nejvíce uvedených synonym, tedy sestupně: 3.1.1. Synonyma uváděná v závorkách42. Jde o nejčastější typ uvádění synonym v textu. Rozlišují se čtyři podtypy: 3.1.1.1. Litevský (přejatý). Bylo zjištěno, že se častěji upřednostňuje litevský termín, zatímco jeho přejaté synonymum se uvádí vedle něj v závorkách: „Kruvinoji (desinterija) je nakažlivá nemoc“ MB 1 11; „V Německu již lékárníci (farmaceuti) dávno vytvořili určitou organizaci svého stavu s rozsáhlými právy a zákonem zmocněným vedením“ Dbrt 101 3. 3.1.1.2. Litevský (litevský). Synonymní dvojice druhého podtypu rovněž nejsou vzácné – upřednostňuje se litevský termín a vedle něj se v závorkách uvádí další domácí termín: „Čistota, sluneční světlo a čerstvý vzduch jsou nejmocnějšími přirozenými protivníky různých nákaz (zárodků nemocí)“ TS 4 14; „V Biržích a jejich okolí již několikátý týden řádí nová nemoc. Začíná bolestí hlavy, slunk ti43 (rýmou) a celkovou slabostí celého těla“ DB 44 15. 3.1.1.3. Přejaté (litevské). Vedle přejatého výrazu se v závorkách uvádí jeho litevský ekvivalent: „Podle mého názoru je pro budoucí uspořádání lékáren v Litvě, jak to vyžaduje naše věda a technika, především třeba, aby: <...> 3) Všechny aptiekos (lékárny) byly státní (v budoucnu)“ LA 71 2; „V městečku Traupis začali lidé na podzim onemocnět tyfem (břišním tyfem)“ LA 33 3. 3.1.1.4. Přejaté (přejaté). Vyskytly se případy, kdy se vedle přejatého výrazu v závorkách uvádí také přejatý termín; k takovým případům zřejmě docházelo proto, že autoři článků neznali litevská pojmenování daných věcí: „U nemocného mít určitou nádobu na výkaly a po jejich vynesení je nevylévat kdekoliv, ale hned je vysypat do jisté hluboké jámy, zasypat vápnem (vopna) nebo alespoň hlínou“ Vnb 13 193. 42Samostatně je třeba zmínit případy, kdy termíny uvedené tímto způsobem (vedle sebe v závorkách) nejsou spojeny synonymickým vztahem, např.: „Cílem zdravotní (hygienické) vědy je, aby člověk byl co nejzdravější a dožil se co nejvyššího věku“ Dbrt 30 3. 43Nečitelná koncovka slova. 182 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų 3.1.2. Synonyma spojená spojkou nebo. Jedná se o druhý nejčastější typ uvádění synonymních termínů v textu. U tohoto typu lze rozlišit šest podtypů. 3.1.2.1. Litevský nebo litevský. V tomto případě si nejčastěji konkurují dva domácí termíny: „Kosti jsou v kloubech spojeny jedna s druhou svazky suchých šlach neboli šlachami“ Pvs 7 13; „Když bacily influenzy proniknou do sliznice dýchacích cest, nacházejí zde vhodné prostředí k životu. Následkem jejich působení je zánět sliznic neboli rýma, to znamená, že do sliznice nejprve přitéká více krve a poté začne vytvářet více hlenu, který se v těžších případech mění v hnis“ TS 34 5. 3.1.2.2. Litevský nebo přejaté slovo. Hlavním členem řady litevského a přejatého synonyma je domácí termín: „Od pradávna je známo, že po každé válce nebo během jejího řádění následují takzvané válečné nemoci, které dříve zahubily mnohem více lidí než sama válka. K takovým nemocem nejčastěji patří: <...>, 5) mor neboli dýmějový mor a 6) nemoc ztuhnutí neboli tetanus (latinsky Tetamu)“ TS 1 14. 3.1.2.3. Přejaté slovo nebo litevský. Přednost se dává přejatému termínu, vedle nějž se však uvádí i litevský ekvivalent: „Spolu se slunečním svitem se do našeho kraje vrátila, ačkoli nevítaná, ale již dobře známá návštěvnice – dezinterie neboli krvavý průjem“ DB 33 10. 3.1.2.4. Přejaté slovo nebo přejaté slovo. Vyskytují se případy, kdy jsou obě synonyma spojená popsaným způsobem přejatá: „Člověk onemocní nakažlivou nemocí proto, že se do jeho těla dostanou zvláštní, velmi drobní živočichové, takzvané mikroby neboli bakterie“ Svk 1 2. 3.1.2.5. Termín smíšeného původu nebo přejaté slovo. Hlavním členem řady synonym je termín smíšeného původu, jeho synonymem je přejaté slovo: „Při pohledu na projevy této nemoci nabýváme dojmu, že vůbec není nová: – jde o obyčejnou influenzu neboli chřipku“ TS 36 13. 3.1.2.6. Přejaté slovo nebo termín smíšeného původu. K šestému podtypu se řadí řada synonym, jejíž dominantou je přejaté slovo a synonymem termín smíšeného původu: „chřipka neboli španělská nemoc“44 Dbrt 178 3. 44 Takový je název publikace; v samotném textu se jednotlivě používají tyto termíny: španělská nemoc, chřipka, influenza, chřipkové onemocnění. Terminologija | 2018 | 25 183 3.1.3. Synonyma se oddělují čárkou. Jde o ojedinělý případ uvádění synonym – přednost se dává domácímu termínu: „Živí původci krvavého průjmu⁴⁵, bakterie, jsou nejaktivnější za horka“ MB 1 11. 3.2. Synonymické vztahy mezi lékařskými termíny v týchž a různých textech. V rozsáhlejších lékařských publikacích z roku 1918 se často k označení téhož pojmu používá několik termínů. Stává se, že se synonyma v témže textu užívají střídavě. Takové synonymické termíny není obtížné v rámci téhož textu identifikovat. Například v následujících větách je táž nemoc v témže textu označena několika různými termíny, jejichž synonymičnost je nepochybná: (1) „Potřebujeme lékárnu. Oznámení je určeno litevským lékárníkům. Ve Skapiškisu není pro lékárnu nejhorší místo“ LA 93(141) 3; (2) „Mezitím zřídil ještě tato dvě oddělení: <...> a oddělení na ochranu před vzteklinou. <...>. Oddělení, které se zabývá ochranou před vzteklinou, bude očkovat osoby, které pokousal nebo alespoň trochu škrábl vzteklý pes, pokud by se jinak nákaze vzteklinou nedalo zabránit“ Dbrt 27 3. Jak však bylo zmíněno, synonymické vztahy mezi příbuznými termíny se vyskytují i v různých textech. Jejich identifikace může být poněkud obtížnější, ale je možná. V takovém případě lze vztah mezi lékařskými termíny označujícími tentýž pojem v různých textech zkusit určit na základě tématu textů, kontextu užití termínů, synonym uvedených vedle sebe v témže textu, znaků označovaného pojmu (jsou-li v textu uvedeny) a s využitím dalšího zdroje, například LKŽe nebo odborné literatury. Nejprve porovnejme konkrétní příklady několika synonymních anatomických termínů z publikací v různých periodikách. Střevo – grobas (lat. intestinum); žaludek – vėdarėlis (lat. ventriculus). V publikacích časopisů Dabartis, Tėvynės sargas a kalendáře Aušros Vartų jsou anatomické termíny grobai a žarnos použity ve stejném významu „trubicovité části trávicího traktu začínající od žaludku“, zatímco skilvys a vėdarelis ve významu „žaludek“: (1) „rýma se objevuje v hrdle, stejně tak i v žaludku a ve střevech“ Dbrt 178 3; (2) „Nemoc má velmi různý průběh: u jednoho nemocného postihuje více plíce, hrdlo a nos, u druhého žaludek a střeva“ TS 36 14; (3) „Dnes je prokázáno, že bacily tyfu pronikají do těla žaludkem a střevy, zejména při požívání vody kontaminované mikroby“ AVk 51. 45 LKŽe 1 gyvis 4. „paraziti“. 184 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Co tedy dovoluje považovat termíny žarna a grobas a také skilvis a vėdarėlis za synonyma? Zaprvé se ve třech textech píše o týchž infekčních onemocněních – influenze a úplavici – a názvy týchž orgánů, které jsou těmito nemocemi postiženy, se uvádějí vedle sebe: (1) skilvys a grobai, (2) vėdarėlis a žarnos, (3) vėdarėlis a žarnos. Zadruhé, LKŽe grobas 3. „střevo“, 1 vėdarėlis viz vėdaras 4. „žaludek“, skilvis 3. „žaludek“. Kloub – narys (lat. articulatio). V publikacích Pavasario „Lidské kosti“ a „Kůže“ se synonymicky užívají názvy orgánu kosterní soustavy – spojení kostí: (1) „Místa, kde jsou kosti volně spojeny jedna s druhou, se nazývají nariai“ Pvs 7 13; (2) „Kůže je pružná. Napíná se, když ohýbáme klouby, a smršťuje se, když je narovnáváme“ Pvs 10 12. Z čeho lze usuzovat, že termíny narys a sąnarys jsou synonyma? Nejjednodušší způsob, jak ověřit, zda jsou tyto termíny synonymy, je prostě nahlédnout do LKŽe, kde první význam slova narys zní „kloub“. Další možností je tematika textů, v nichž se uvedené termíny užívají (v tomto případě jsou obě věty převzaty z článků z oblasti lidské anatomie). Pomáhá zde také kontext užití termínů. V první větě se píše o místech, kde se spojují kosti46; srovnejme větu z učebnice Lidská anatomie: „všechna spojení kostí se dělí na souvislá a klouby. <...>. Charakteristickým znakem kloubů je štěrbina mezi spojenými kostmi“ (Stropus, Tamašauskas, Paužienė 2005: 98). Druhá věta zmiňuje jednu z vlastností kloubů – pohyb, tj. ohýbání a narovnávání. Srovnejme další větu z uvedené učebnice: „Nejvýznamnější vlastností spojení kostí je pohyb“ (Stropus, Tamašauskas, Paužienė 2005: 98). Z uvedeného tedy lze vyvodit, že termíny nariai a sąnariai v různých textech označují tentýž anatomický pojem „spojení kostí“. Hrdlo – koserė (lat. pharynx, larynx). V článcích lékařů E. Draugelise a A. Vileišise zveřejněných v Tėvynės sarge se synonymicky užívají termíny označující orgán dýchací soustavy – hrtan: (1) „Hrdlo mírně zrudlo, při polykání nebo kašli cítil bolest“; „Koserė zčervená a trochu oteče“ TS 36 14; (2) „v ústech vysychá a při polykání bolí v krku“ TS 34 6. Termíny gerklė a koserė pocházejí ze dvou různých textů, které pojednávají o téže nemoci – influenze –, jejímž jedním z příznaků je bolest v krku 46 Zde i v ilustračních větách podtrhla autorka – P. Z. Terminologija | 2018 | 25 185 bolest – je zmíněna ve větách obou textů. Významy těchto termínů byly navíc ověřeny v LKŽe: gerklė 1. „přední část krku (pharynx, larynx)“ a koserė 1. „hrdlo“. To umožňuje tvrdit, že uvedené termíny jsou synonyma. V roce 1918 byly hlavním tématem lékařských publikací infekční nemoci; psalo se o nich nejčastěji, a používalo se tedy i mnoho termínů, které je pojmenovávaly. Je třeba říci, že infekční nemoc se označuje různě nejen v různých publikacích, ale ani v témže textu se autoři nespokojí s jediným termínem – obměňuje se určující složka názvu nemoci: nakažlivá / nakažlivá / přenosná / přenosná / infekční / nakažlivá (infekční) / infekční nemoc: „Čas od času se u nás objeví nakažlivé nemoci, jimiž se nakazí nejen rodiny, ale i celé vesnice“ Kk 69; „K ochraně před nakažlivými nemocemi nestačí dobrá vůle“ Kk 69; „Chceme-li tedy zabránit šíření přenosných nemocí, je třeba udržovat čistotu v domě a na dvoře, v lůžkovinách i prádle“ Kk 74; „Jak se chránit před přenosnými nemocemi?“ MB 1 11; „U nemocnice zřídili dezinfekční zařízení; proto lze nyní i tímto způsobem hubit infekční nemoci“ Dbrt 11 3; „Pacienti trpící infekčními nemocemi“ Dbrt 96 3; „Růže je nakažlivá nemoc“ TS 10 14; „Snažte se oddělit nemocné trpící infekčními nemocemi“ TS 5 15; „Skvrnitý tyfus je nebezpečná infekční nemoc“ TS 1 14; „Sem patří také očkování proti infekčním nemocem“ Dbrt 27 3. Kruvinoji – kruvinoji liga – krauligė – raudonoji (lot. dysenteria). Častá infekční nemoc té doby – dnes označovaná grecismem dizenterija – měla také několik názvů. V následujících větách z pěti různých textů označují uvedené termíny tutéž nemoc, srov.: (1) Kruvinoji (desinterija) je nakažlivá nemoc. Začíná v břiše: nejprve se stolice uvolňuje zřídka, potom velmi často a naléhavě se vyprázdní střeva MB 1 11, (2) „18. tohoto měsíce se v zasedací síni domu vojenské správy ve Vilniusu konala schůze, na níž se hovořilo o opatřeních k potírání krvavé nemoci. <...>. Mouchy šíří krvavou nemoc“ Dbrt 79 3; (3) „V minulém roce se velmi rozšířila krvavá nemoc, zvláště jak známo, když se oteplí, v létě“ DB 20 4; (4) „Dizenterija neboli kruvinoji. <...>. Projevuje se tím, že člověk začne mít krvavý průjem“ TS 2 16; (5) „Bylo zjištěno, že krauligė se objevuje uprostřed léta a na začátku podzimu: v červenci, srpnu a září. <...>. Tuto nemoc lze snadno rozpoznat. Začíná zimnicí, zvracením a průjmem. Zpočátku vypadá stolice jako při obyčejném průjmu. Brzy se však dostaví bolest břicha a po stolici odchází trochu hlenu s krví. Jedním z nejdůležitějších opatření v boji proti kruvinoji je správné zařízení latríny47“ Dbrt 98 3; 47 Zvýrazněno v originále. 186 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų (6) „Loni v tuto dobu byla v našem okolí velmi rozšířená červenka a skosila dokonce několik desítek lidí“ DB 44 14. Ve větách prvního, druhého, čtvrtého a pátého textu není o synonymitě termínů kruvinoji a disenterija, kruvinoji liga a kruvinoji, dizenterija ir kruvinoji ani krauligė a kruvinoji pochyb: v textu se užívají buď vedle sebe, nebo střídavě. Problematičtější se zdá termín raudonoji v šestém textu, protože jde o ojedinělý případ jeho užití. Znamená tedy raudonoji také „úplavici“? V článcích z roku 1918, které pojednávají o nemocech, se obvykle uvádějí jejich charakteristické příznaky, takzvané projevy nemoci. Ve větě prvního textu se tedy píše, že při onemocnění kruvinoji „má člověk velmi častou a silnou stolici“; ve větě druhého textu se uvádí, že nemoc šíří mouchy; ve větě čtvrtého textu se píše, že u nemocného začíná krvavý průjem; ve větách pátého textu se uvádí, že nemocný začne mít průjem, bolí ho břicho a ve stolici se objevuje krvavý hlen. Příznaky nemoci popsané v uvedených textech jsou tedy totožné. Podle Medicinos enciklopedijos se úplavice „vyskytuje častěji v létě a na podzim; tehdy úplavici šíří také mouchy“; nemocného řeže v břiše, začíná průjem, ve stolici se objevuje hlen, někdy krev“ ME I 201. To, že nemoc šíří mouchy, se uvádí ve větě druhého textu – „mouchy šíří kruvinoji“ – a to, že se tato nemoc nejčastěji vyskytuje v teplém období, ve větě třetího textu – „jak známo, když se oteplí, v létě“. V LKŽE je slovo kruvinoji uvedeno jako lékařský termín s označením med., jehož první význam je „úplavice“. Ze tří významů slova krauligė uvedených v tomto slovníku (1. „nemoc skotu projevující se krvavým močením“; 2. „krevní nemoc“48; 3. „kruvinoji (?)“) a ze dvou významů slova raudonoji (raudonoji 1. „úplavice, kruvinoji“; 2. viz raudonligė 1. „nakažlivá nemoc prasat (erysipelas suis)“) nás v tomto případě zajímá pouze význam těchto slov „kruvinoji“. Lze tedy tvrdit, že termíny kruvinoji, kruvinoji liga, krauligė a raudonoji užívané v šesti různých textech označují tutéž nemoc – úplavici – a jsou tedy synonymy. Hladová / recidivující / skvrnitá / skvrnitá tyfová horečka (lat. typhus exanthematicus). Nejčastějším onemocněním, které řádilo za války, byla skvrnitá tyfová horečka. Autoři lékařských článků z roku 1918 ji označovali několika termíny: 48 Onemocnění krvetvorných orgánů. Terminologija | 2018 | 25 187 (1) „Skvrnitý tyfus, který se během války velmi rozšířil, přenáší veš z nemocných na zdravé“ Dbrt 98 3; (2) „Vyrážkový tyfus je nebezpečné nakažlivé onemocnění. <...> Po několika dnech se obvykle po těle objeví drobné červené skvrnky. <...> Vyrážkový tyfus se velmi rychle šíří v chudých a špinavých částech měst, kde lidé žijí namačkáni v těsných prostorách, například ve věznicích, noclehárnách a v armádě, třeba za války. Když pak nastanou hladové roky, velmi se rozšíří mezi lidmi, kteří musejí snášet bídu a hlad. Proto se mu také říká hladový tyfus. <...> Šatní vši, nasáté krví nemocného, která obsahuje mikroby vyrážkového tyfu, se dostanou na zdravé lidi“ TS 1 14; (3) „Skvrnitý tyfus také začíná horečkou, ale současně se na těle objeví mnoho červených skvrn. Lidé se nakazí touto nemocí prostřednictvím vší a štěnic“ MB 1 11; (4) „A hle, i v naší zemi, nemluvě o tom, že válka tak dlouho řádila, se loni rozšířila krvavá nemoc a letos se začíná šířit ještě strašnější a nakažlivější nemoc – skvrnitý neboli vyrážkový tyfus“ LA 42 1. V prvním textu se užívá termín skvrnitý tyfus, ve druhém – vyrážkový tyfus a hladový tyfus a ve třetím – skvrnitý tyfus. Otázku synonymity těchto termínů řeší čtvrtý text, v jehož větě jsou synonymicky užity termíny skvrnitý tyfus a vyrážkový tyfus. To, že všechny čtyři různé texty pojednávají o téže nemoci, dokládají také příznaky nemoci popsané v těchto textech – nemoc přenášejí vši, při jejím onemocnění se tělo pokryje červenými skvrnkami a šíří se v době války a hladomoru. Podle Medicínské encyklopedie se skvrnitý tyfus „šířil za válek, v dobách hladomoru, tj. při výrazném zhoršení životních podmínek; nemoc přenášejí vši, především šatní“ ME I 169. Tyto informace tedy postačují k závěru, že termíny hladový / vyrážkový / skvrnitý / skvrnitý tyfus v různých textech označují tutéž nemoc a jsou synonymy. Chřipka – chřipka / influenza / španělská / španělská / španělská nemoc – influenza – španělská chřipka – „módní nemoc“ – irmedė (lat. influenca). Jednou z nejčastějších nakažlivých nemocí, které v roce 1918 řádily v Litvě, byla chřipka. V tisku se tato nemoc nazývala velmi různě; například v článku „Chřipka neboli španělská nemoc“ byla označena dokonce pěti termíny: (1) „Tehdy jí říkali ‚módní nemoc‘; ‚Není známo, kdy se španělská nemoc objevila poprvé‘; ‚Ve stolici se často nacházejí bacily influenzy‘; ‚chřipka obvykle nebývá těžká, dostaví se horečka (38–40oC); bolí klouby a bedra, střední oční blána se zahřívá, v hrdle se objeví rýma, stejně tak v žaludku a střevech. Tak chřipka začíná“ Dbrt 178 3. 188 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Některá další označení chřipky z tohoto textu se užívají i v jiných textech, např.: (2) „Influenca je totéž co takzvaná španělská nemoc; nemoc influenca sama o sobě není hrozná; tělesná teplota rychle stoupá až na 39 nebo dokonce 40 stupňů Celsia. Přidává se k tomu slabost, mizí chuť k jídlu, některé přepadá ospalost, jiné podráždění nervů. Nemocný si navíc stěžuje, že ho bolí nosní kost, čelo, kříž, ruce a nohy, často a velmi silně, neustále ho trápí rýma a suchý kašel; oči mu zčervenají, ústa vysychají a bolí ho v krku při polykání, jazyk bývá bílý“ TS 34 4–5; (3) „Letos na podzim k nám zavítala i nečekaná návštěva: „španělská nemoc, která skolila téměř celou farnost. <...>. Příznaky nemoci jsou přibližně tyto: zpočátku nastává horečka, láme kosti, bolí hlava, později se přesune na plíce jako zánět“ Vnb 43 675; (4) „Teprve nedávno začala v Litvě řádit jakási nová, neobyčejná nemoc. <...>. Při pohledu na příznaky této nemoci nabýváme dojmu, že vůbec není nová: je to obyčejná influenca neboli chřipka. <...>. Nemoc se projevuje poměrně náhle. Po dni či dvou nevolnosti náhle stoupne horečka, bolí hlava i bedra, dostavuje se slabost“ TS 36 13; (5) „Takzvaná naše řečí „ir medė“, v řeči lékařů „influenca“, dnes dostala přízvisko španělská, neboť se tam projevila v silnější míře. Touto nemocí lze onemocnět samovolně po prochladnutí, zvláště za vlhkého počasí. Projevuje se bolestí hlavy a třesavkou. <...>. stoupá tělesná teplota (horečka) a nemocný ulehá. Také ho trochu bolí kosti“ Kk 69; (6) „že i v Litvě tak poměrně lehká nemoc, jako je španělská chřipka, usmrtí spoustu lidí“ DB 56 4. Protože se v tisku k označení této nemoci užívalo mnoho termínů, některé z nich se, jak je patrné z vět v dalších textech, opakují. V tomto případě by první text, v němž je chřipka označena pěti termíny, mohl posloužit jako východisko pro určení synonymického vztahu mezi termíny. Snad nejspolehlivějším důkazem synonymity uvedených termínů jsou však příznaky nemoci, kterou tyto termíny označují a které jsou popsány a opakují se ve všech textech – zvýšená horečka, bolest kloubů a beder (viz text 1), zvýšená tělesná teplota, slabost, bolest nosní kosti, čela, kříže, rukou a nohou (viz text 2), stoupající horečka, lámání kostí, bolest hlavy (viz text 3), stoupající horečka, bolest hlavy a beder, slabost (viz text 4), bolest hlavy a kostí, zvýšená tělesná teplota (viz text 5). Podle lékařských encyklopedií začíná chřipka náhle: „stoupá teplota, třese se zimnicí, bolí hlava, zvláště čelo a oční bulvy, bolí svaly a klouby, láme celé tělo“ ME I 309. Terminologija | 2018 | 25 189 Lze tedy tvrdit, že ve všech šesti různých textech se píše o téže nakažlivé nemoci – chřipce – a termíny používané k jejímu označení jsou synonyma. (Nemoci) nákazy – (nemoci) zárodky – bakterie – (nemoci) mikroby. V lékařských článcích z roku 1918 se organismy způsobující nemoci označují několika termíny. Lékař A. Vileišis je nazýval litevsky: (1) „Příčinou souchotin jsou drobné zárodky – nákazy (zárodky nemoci) – neviditelné pouhým okem“ TS 7 14; (2) „Chránit se před ní je třeba stejným způsobem jako před tyfem a cholerou, tj. nedovolit, aby se nám do střev dostaly zárodky této nemoci“ TS 2 16. Tyto litevské termíny se vyskytují také v článcích jiných autorů: (3) „Když víš, odkud nakažlivé nemoci pocházejí, nedokážeš se před nimi ochránit, budou-li kolem vhodné podmínky pro množení zárodků těchto nemocí“ DB 56 4; (4) „Všechny tyto nakažlivé nemoci mají živou nakažlivou látku, která přechází z jednoho člověka na druhého a nakazí jej touž nemocí. Po mnoha útrapách se vědcům podařilo zjistit, že tyto zárodky nemoci patří k nejmenším známým rostlinným organismům“ Dbrt 98 3. Věta v prvním a druhém textu nenechává o synonymii termínů pochyb – oba texty napsal tentýž autor; v prvním textu jsou termíny antkričiai a ligos diegai uvedeny vedle sebe, zatímco ve druhém textu autor užívá jeden z uvedených synonymních termínů. V tomto případě pomáhají údaje LKŽe jen částečně – diegas 3. „zárodek, počátek“, ale ankrytis „záchvat nemoci, nákaza, epidemie“. Kromě uvedených litevských termínů nemohl A. Vileišis jako lékař nepoužívat také termíny řeckého původu bakterija, mikrobas, jimiž rovněž označoval původce nemocí: „Stejně jako jiné nakažlivé nemoci má i skvrnitý tyfus své určité zárodky – mikroby. Tyto mikroby žijí v krvi nemocného skvrnitým tyfem“; „Člověk se nakazí tyfem, když se do jeho těla dostanou bakterie této nemoci. Tyto bakterie jsou maličká zvířátka, která běžně vůbec nelze spatřit pouhým okem“ TS 1 14. Tyto výpůjčky užívá také lékař D. Alseika v článku „Zdravotní záležitosti v Litvě“: „Člověk onemocní nakažlivou nemocí proto, že se do jeho těla dostanou zvláštní, velmi malá zvířátka, zvaná mikroby nebo bakterie“ Svk 1 2. Jak je patrné z posledních dvou ilustračních vět, lékaři užívají termíny bakterija a mikrobas jako synonyma; jsou ve vztahu ekvivalence (totožnosti) (srov. Gaivenis 2002: 40), který lze znázornit takto: 190 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų bakterie = mikroorganismus Z hlediska současné lékařské terminologie nejsou uvedené termíny synonymy. Mikroorganismy jsou širší pojem, zatímco bakterie je pouze určitý druh mikroorganismů. Jsou ve vztahu inkluze (srov. Gaivenis 2002: 41), který lze graficky znázornit takto: Termíny bakterija a mikrobas spojuje vztah hyponymie a hyperonymie: hyperonymem je mikrobas a jeho hyponymem je bakterija. V roce 1918 tedy byly pojmy bacterium a microbium ještě ztotožňovány. 4. Variabilita lékařských termínů. Jedním z charakteristických rysů lékařské terminologie roku 1918 je její variabilita. Nejvíce variantních termínů bylo zjištěno v různých lékařských publikacích napsaných různými autory, což rovněž ovlivnilo vznik variant. Vyskytovaly se dva typy variant: (1) fonetické a ortografické neboli pravopisné (viz Mitkevičienė 2004: 125) a (2) morfologické (viz Župerka 1983: 28; Miliūnaitė 2009: 143, 172, srov. Ахманова 2005: 71): (1) „Tuberkulóza je plicní nemoc, kterou člověk nedostane z nachlazení, nýbrž nákazou od jiných nemocných“ TS 7 14; „Způsobů nákazy je mnoho“ TS 34 5; „Žebra jsou zahnuté kosti, které obklopují hrudník a vpředu jsou chrupavkami připojeny k hrudní kosti“ Pvs 7 13; „Na hrudníku se objevují načervenalé skvrnky, které se rozšiřují a pokrývají celé tělo“ Kk 71; „Bylo rovněž zjištěno, že influenza je velmi nebezpečná pro osoby náchylné k tuberkulóze nebo již tuberkulózou nemocné“ TS 34 7; „Snažte se izolovat osoby trpící nakažlivými nemocemi (neštovice, záškrt, tyfus, cholera, mor, černý kašel, spalničky, spála, úplavice, tuberkulóza, syfilis); po jejich uzdravení nebo úmrtí dezinfikujte jejich obydlí a věci“ TS 5 15; „Takzvaná v naší řeči ‚irmedė49‘, v řeči lékařů ‚influenza‘, dnes dostala španělské jméno, protože se tam projevila v nejvyšší míře. Touto nemocí se lze nakazit také samovolně z prochladnutí, zvláště za vlhkého počasí“ Kk 69; „Irmedė je nakažlivá, ale pouze potem; vzduchem se, jak se zdá, nepřenáší“ Kk 70; 49 V originále článku je vytištěno kurzivou. Terminologija | 2018 | 25 191 (2) „Na některých <...> místech dlaně je kůže tvrdá a tlustá“ Pvs 10 12; „Kdyby byly svaly neustále připojeny k prstům, které pohybují, byla by dlaň nesmírně tlustá, prsty by byly nepohodlné a nemohly by vykonávat některé pohyby“ Pvs 8 11; „Svaly, zejména na nohou, při stlačení bolí“ AVk 54; „Svaly živého lidského těla se podobají gumovým vláknům; stejně jako guma se mohou natahovat a smršťovat“ Pvs 8 11. Varianty termínů se v lékařských publikacích z roku 1918 mohly objevit z různých jazykových i nejazykových důvodů – kvůli neustálenému pravopisu, autorově jazykové znalosti, redakčním a vydavatelským chybám apod. 5. Závěrem. Lékařská terminologie roku 1918 poskytuje užitečné informace pro dějiny medicíny v Litvě (jaké byly tehdy nejdůležitější zdravotní problémy, jakými nemocemi lidé trpěli a jak se léčili, jaká opatření a postupy prevence nemocí existovaly, kdo a kde nemocné léčil apod.), jakož i pro litevský jazyk a terminologii. Na jedné straně již před 100 lety autoři píšící o medicíně a zdraví používali řadu termínů, které se svým významem a stavbou nezměněné dostaly do současného jazyka a terminologie lékařské vědy; na druhé straně se tato terminologie svou litevskostí, názorností a rozmanitostí významů a výrazových prostředků liší od současné litevské lékařské terminologie. Tyto rozdíly činí terminologii roku 1918 osobitou, a proto zajímavou obsahem i formou. ZÁVĚRY 1. Po ukončení vydávání dosavadního specializovaného medicínského tisku v roce 1918 se o otázkách medicíny a zdraví psalo v jiném, nespecializovaném periodickém tisku té doby. Publikace k uvedeným tématům, zveřejňované převážně v novinách, odrážejí tehdejší závažnou situaci ve zdravotnictví a popisují nejpalčivější zdravotní problémy – infekční nemoci, jejich příznaky a léčbu, péči o nemocné, hygienu, potřebu zdravotnických odborníků (lékařů, felčarů, porodních asistentek aj.) a zdravotnických zařízení (nemocnic, poliklinik, lékáren aj.). 2. Medicínská terminologie roku 1918 je zajímavá z odborného hlediska. Poskytuje užitečné a jedinečné informace o dějinách medicíny v Litvě. 3. Lingvistická sémantická a strukturální analýza medicínských termínů ukazuje, že v roce 1918 bylo mnoho základních termínů z hlediska jejich významu a vyjádření převzato ze starších pramenů; těchto termínů užívali autoři píšící 192 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų do roku 1918 o otázkách medicíny, zdraví a léčby. Objevilo se také několik nových termínů, které byly důsledkem tehdejších reálií, například války. 4. Terminologie zkoumaných medicínských textů zahrnuje více než 700 různých terminologických jednotek. Většinu z nich (66%) tvoří domácí (čistě litevské) termíny. Cizí (17%) a smíšené (17%) termíny jsou zastoupeny stejnou měrou. 5. Autoři píšící o medicíně, zdraví a léčbě si museli představit své čtenáře – obyčejné litevské čtenáře – a proto museli odborné informace podávat populárně a srozumitelně a používat více litevských termínů, které by čtenáři znali a rozuměli jim. Litevské anatomické termíny již byly víceméně ustálené. Největší rozkolísanost vykazovala klinická terminologie, zejména názvy nemocí, které se vyznačovaly množstvím synonym a variant, ačkoli řada názvů nemocí ještě nebyla dostatečně přesná. Jednoslovných (nebo základních) termínů – jednoduchých (dále slovotvorně nerozložitelných) – je poměrně málo; většinou jde o anatomické termíny. Většina jednoslovných termínů jsou odvozená slova – téměř třicet příponových odvozenin; odvozenin tvořených koncovkami a předponami i složenin je málo. Věcně vymezených neboli složených pojmů bylo ve zkoumaných textech pojmenováno výrazně více než pojmů základních, převládají tedy složené termíny, mezi nimiž počtem vynikají dvouslovná spojení s genitivem (troj- a víceslovných termínů není mnoho). Mnohé cizí medicínské termíny nejsou nové, nýbrž je již užívali předchůdci autorů publikujících v daném roce. Většina těchto výpůjček pochází z klasické řečtiny a latiny. Kromě výpůjček z těchto jazyků se užívala také slova slovanského, francouzského, německého a italského původu. Většina cizích termínů jsou internacionalismy, které se dodnes používají v současné litevské medicínské terminologii. Početně převažují složené termíny smíšeného původu nad jednoslovnými hybridy. 6. Nejvíce se psalo o infekčních nemocech. To vedlo k velkému počtu názvů nemocí ve zkoumaných medicínských publikacích. Nemoci, jejich léčba a prevence jsou neoddělitelně spojeny s anatomií a farmacií; další dvě početné významové skupiny proto tvoří názvy částí těla a orgánů a názvy léčebných prostředků. Další důležitou otázkou bylo, kdo a kde nemocné léčil. Proto se užívaly názvy osob a zařízení i prostor souvisejících s medicínou a léčbou. Termínů v těchto významových skupinách je o polovinu méně. Nechyběly ani různé termíny, převážně abstraktního významu. Terminologija | 2018 | 25 193 7. V lékařských textech z roku 1918 je synonymie častým typem sémantických vztahů mezi termíny. Termíny spojené synonymickým vztahem se často vyskytují v témže textu. Užívají se vedle sebe nebo střídavě. Souběžná synonyma se uvádějí dvěma hlavními způsoby: v závorkách nebo se spojují spojkou nebo. 8. Synonymní termíny lze v rámci téhož textu snadno identifikovat – pomáhá zde jejich výše zmíněné souběžné nebo smíšené užívání. Naproti tomu synonymní vztah mezi termíny v různých textech se určuje obtížněji. Tento vztah lze stanovit na základě tematického zaměření textů, kontextu užití termínů, synonym užívaných v témže textu, znaků označovaného pojmu a doplňkových zdrojů (např. LKŽe, učebnic). 9. Synonymie a variantnost termínů svědčí o nestálosti tehdejší lékařské terminologie a podle mého názoru také o tom, že hlavním cílem autorů bylo populárně a srozumitelně pro běžného čtenáře podávat informace o nemocech, jejich příznacích a léčbě, zatímco vyjadřovací stránce věnovali méně pozornosti; část variant může být navíc důsledkem redakčních a vydavatelských chyb. Každý autor pro označení toho či onoho pojmu používal termíny, které znal, což rovněž přispělo ke vzniku synonym. 10. Zkoumanou terminologii nepochybně ovlivňoval živý jazyk – v textech z roku 1918 se vyskytuje řada termínů převzatých z běžného úzu, např.: kruvinoji, raudonoji, krauligė, slankstas, slogas, gyduolė, pribuvėja, grobas, krimslys, koserė, lėlelė „zornice (pupilla)“; ryšelis, skilvis, žvyna, atmatai, supūtimas „otok, nabobtnání“; laužymas „bodání, bolest“; kraujo vaikščiojimas „krevní oběh“; diegas „zárodek, počátek (nemoci)“; plaišena (terminologizované slovo), užkaitimas „zánět“, liginimas „ošetřování“. Kromě toho existují obrazné termíny, např.: kraujo vaikščiojimas, krūtinės kamaraitė, niežų krūmas, prakaito skylutė, sausų gysly ryšelis. 11. Ve zkoumaných textech se stále nachází poměrně mnoho nepřesných lékařských termínů, jimiž jsou označovány především druhové pojmy, které nejsou dostatečně jasné, např.: ausų užkaitimas, pleivės užkaitimas, šonkaulių užkaitimas, vidurių sloga, vidurių sugedimas, kvėpavimo takų slogas, skilvio sugedimas. 12. Již před 100 lety autoři píšící o otázkách medicíny, zdraví a léčby užívali řadu termínů, které se v nezměněné podobě dostaly do současného jazyka lékařské vědy a její terminologie; tato terminologie se však od dnešní litevské lékařské terminologie liší svou litevskostí, obrazností a rozmanitostí významů i vyjadřovacích prostředků. 194 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų ZKRATKY HLAVNÍCH PRAMENŮ AVk – Kalendář Aušros Vartų Dbrt – Dabartis DB – Hlas práce FR – Farmaceutické záležitosti Kk – Kauno kalendorius LA – Lietuvos aidas MB – Moterų balsas Pvs – Pavasaris Svk – Sveikata TS – Tėvynės sargas Vnb – Vienybė HLAVNÍ PRAMENY Ankietos reikalų. – Valdyba – Farmaceutų reikalai, 1918, sausis (Nr. 1), 3–4. Ochrana před úplavicí a její léčba v oblasti velitele východní fronty. – (Z litevského venkova). – Dabartis, 1918, 13. června (č. 71), 3. Ochrana před nakažlivými nemocemi, zejména před úplavicí. – Napsal dr. Minkevičia, lékař nemocnice Savičo ve Vilniusu. – (Z litevského venkova). – Dabartis, 1918, 31. července (č. 98), 3. Výzva litevským farmaceutům / předseda rady litevských farmaceutů ve Vilniusu Steponas Nasvytis, tajemník Stasys Bytautas. – Lietuvos aidas, 1918, 6. prosince (č. 150), 3. Avižonis Petras. Higijena. – D-ras med. P. Avižonis. – Darbo balsas, 1918, gruodžio 24 (Nr. 56), 3–4. Zde byla otevřena lékárna provizora J. Stukase..., Kupiškis. – Známejší. – (Zprávy z Litvy. Různé zprávy). – Lietuvos aidas, 1918, 11. prosince (č. 154), 5. Zde se po všech farnostech rozšířila španělská nemoc..., okres Kaišiadorys. – Krumplys50. – Pavasaris, 1918, 1. listopadu (č. 9), 18. Nedostatek lékařů a porodních asistentek. – O. Žl.51 – (Naše zprávy. Žagarė). – Darbo balsas, 1918, 11. dubna (č. 16), 11. Daktarų organizavimasis. – A. Trainaitis. – Farmaceutų reikalai, 1918, sausis (Nr. 1), 7. Díky Bohu, už máme několik lékařů..., Utena. – (Z litevského venkova). – Vienybė, 1918, 24. září (č. 36), 562. Del gomeopatinių vaistinių. – J. Pundinas. – Lietuvos aidas, 1918, spalio 11 (Nr. 103), 2. Dėl kovos su dėmėtaja šiltine, Švenčionys. – (Iš Lietuvos krašto). – Dabartis, 1918, kovo 19 (Nr. 34), 3. O zřízení nemocnice v Gelvonech. – P. D.52 – (Z Litevského ústředního výboru). – Tėvynės sargas, 1918, 21. června (č. 24), 4. O zdravotním stavu v Litvě. – (Zprávy z Litvy. Zprávy Litevské rady), – Lietuvos aidas, 1918, 5. října (č. 98), 3. Skvrnitý tyfus. – Kněz Š.53 – Dabartis, 1918, 17. dubna (č. 13), 193–194. Didelė lietuvių ligoninė Vilniuje. – Lietuvos aidas, 1918, rugsėjo 5 (Nr. 83), 2. Dr. D. Alseika54. Jak se chránit před nakažlivými nemocemi? – Sveikata, 1918, 25. prosince (č. 1), 2. D-ras D. Alseika. Sveikatos reikalai Lietuvoje. – Sveikata, 1918, gruodžio 25 (Nr. 1), 1–2. Draugelis Eliziejus. Naujoji liga. – Dr. E. Draugelis. – Tėvynės sargas, 1918, spalio 30 (Nr. 36), 13–14. Draugelis Eliziejus. Šiltinės. – D-ras E. Draugelis. – Aušros Vartų kalendorius 1919: Sodžiaus ir miesto lietuvių katalikų šeimynoms dovanėlė. III metai. Redagavo Liūdas Gira, Vilnius: Žinynas, 1918, 50–54. Farmaceutům! – Členové Svazu litevských farmaceutů J. Tartila, J. Putna, K. Markūnas. – Lietuvos aidas, 1918, 25. května (č. 61), 2. Farmaceutům. – Kast. Stašys55 – Lietuvos aidas, 1918, 25. června (č. 71), 2. Záležitosti farmaceutů. – Ainis56. – Darbo balsas, 1918, 27. září (č. 37), 4–5. 50 Bronius Stosiūnas? 51 Ona Žlabytė. 52 Povilas Dogelis. 53 Juozas Šnapštys? 54 Danielius Alseika. 55 Konstantinas Stašys. 56 Juozas Pronskus. Terminologija | 2018 | 25 195 Farmaceutų reikalų. – Ainis. – Lietuvos aidas, 1918, lapkričio 27 (Nr. 142), 3. Zdravotník. – Žiedelis57. – (Naše zprávy. Naujamiestis). – Darbo balsas, 1918, 7. srpna (č. 30), 11–12. Gydytojų apsigyvenimas. – (Mūsų žinios. Vilnius). – Darbo balsas, 1918, rugpjūčio 30 (Nr. 33), 8. Gydytojų domei. – Ten buvęs. – Lietuvos aidas, 1918, spalio 31 (Nr. 120), 4. Pro lékaře a lékárníky. – Člověk ze Seinů. – (Zprávy z Litvy. Po celé zemi. Různé zprávy). – Lietuvos aidas, 1918, 18. července (č. 80), 3. Chřipka neboli španělská nemoc. – Alfred S. Radtke. – (Z litevského kraje). – Dabartis, 1918, 1. listopadu (č. 178), 3. Rozšíření krvavé nemoci v oblasti vlády velitele ranního úsvitu. – (Z litevského kraje). – Dabartis, 1918, 2. července (č. 79), 3. Hygienická věda a naše školy. – Ibis58. – Lietuvos aidas, 1918, 20. dubna (č. 47), 2. Ispanų liga. – Eglaitė. – (Mūsų žinios. Biržai). – Darbo balsas, 1918, lapkričio 13 (Nr. 44), 15. Z Aglony (v Rusku) byla do Vilniusu převezena litevská nemocnice vedená doktorem J. Buzelisem... – (Zprávy zpráv. Vilniuská kronika). – Tėvynės sargas, 1918, 14. června (č. 23), 9. Iš Kauno miesto ligoninės. – (Iš Lietuvos krašto). – Dabartis, 1918, liepos 28 (Nr. 96), 3. Farmaceutům! – Proviz. Z. Kuzavas59. – Lietuvos aidas, 1918, 11. července (č. 77), 2–3. Įsteigė vaistininkų draugiją, Vilnius. – (Iš Lietuvos krašto). – Dabartis, 1918, rugsėjo 24 (Nr. 145), 4. Jak se chránit před nakažlivými nemocemi? – O. A.60 – Moterų balsas, červenec 1918 (č. 1), 11–12. Kalbos gryninimas. – L. G. – Tėvynės sargas, 1918, kovo 5 d. (Nr. 9), 1–2. Kauno miesto ligoninė. – (Iš Lietuvos krašto). – Dabartis, 1918, sausio 24 (Nr. 11), 3. Lietuviai-daktarai. – (Lietuviai svetur). – Lietuvos aidas, 1918, sausio 24 (Nr. 11), 4. Nemocnice Litevského spolku sanitární pomoci. – (Zprávy z Litvy. Ve Vilniusu). – Lietuvos aidas, 1918, 18. října (č. 109), 3. Poliklinika a nemocnice Litevského spolku sanitární pomoci začaly od 3. listopadu... oficiálně fungovat... – (Zprávy z Litvy. Ve Vilniusu). – Lietuvos aidas, 1918, 13. listopadu (č. 130), 5. Poliklinika a nemocnice Litevské společnosti pro sanitární pomoc ve Vilniusu. – (Naše zprávy. Vilnius). – Darbo balsas, 1918, 6. listopadu (č. 43), 13–14. ... vysvěcení Polikliniky a nemocnice Litevské společnosti pro sanitární pomoc se konalo tuto neděli... – V textu: Vaižgantův projev. – (Zprávy z Litvy. Ve Vilniusu). – Lietuvos aidas, 1918, 5. listopadu (č. 123), 4. Lietuvos vaistinės. – Lent. – Lietuvos aidas, 1918, sausio 22 (Nr. 10), 4. Ligos. – Kazys Kairys. – (Mūsų žinios. Ilguva). – Darbo balsas, 1918, lapkričio 13 (Nr. 44), 14. Ligos. – Sietynas. – (Mūsų žinios. Žemaitkiemis). – Darbo balsas, 1918, balandžio 18 (Nr. 17), 11. Naši navrátilci. – S.61 – Lietuvos aidas, 1918, 17. listopadu (č. 134), 2. Městečko Skapiškis leží na břehu Mituvy... – P. Gužas. – (Zprávy z Litvy. Po celé zemi. Různé zprávy). – Lietuvos aidas, 1918, 28. září (č. 93), 3. Kůže. – J. T. – Pavasaris, 1918, 23. listopadu (č. 10), 12–13. Pamišėlių namas. – (Iš Lietuvos krašto). – Dabartis, 1918, vasario 21 (Nr. 23), 3. Svaly. – J. T. – Pavasaris, 1918, 16. října (č. 8), 11–12. Chraňme zdraví a život. – L. N.62 – Lietuvos aidas, 1918, 9. dubna (č. 42), 1–2. Chraňme se před nemocemi. – A. Žansparnis63 – Darbo balsas, 1918, 9. května (č. 20), 4–5. S příchodem jara se do našeho okolí vrátila... úplavice neboli krvavý průjem... – Všem známý. – (Naše zprávy. Gruzdžiai). – Darbo balsas, 1918, 30. srpna (č. 33), 10–11. Susilaukėme dar vieno veiklaus vyro inteligento,.... – P. B. – Pavasaris, 1918, rugsėjo 1 d. (Nr. 5), 21. 57 Jonas Kvietkauskas. 58 Jonas Basanavičius. 59 Zenonas Kuzavas. 60 Ona Adomaitytė. 61 Kazys Strazdas? / Stanislovas Sarapas? / Antanas Kvedaras? 62 Liudas Noreika. 63 Juozas Gendrenas. 196 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Zdravotní komise při Litevské radě. – (Zprávy z Litvy. Ve Vilniusu). – Lietuvos aidas, 1918, 29. června (č. 73), 3. Z iniciativy Zdravotní komise... bylo 5. XII. svoláno shromáždění městských lékařů... – Z. – (Naše zprávy. Šiauliai). – Darbo balsas, 1918, 31. prosince (č. 57), 3. Sveikatos reikalai vyr. rytų vado srityje. – (Iš Lietuvos krašto). – Dabartis, 1918, kovo 2 (Nr. 27), 3. Sveikatos reikalu. – Kar. Dy-n-a. – Lietuvos aidas, 1918, rugsėjo 14 (Nr. 87), 2. Něco o nemocech a hygieně. – M-lis. – Kauno kalendorius 1919 metams. Třináctý ročník. Kaunas, 1918, 69–74. Letos na podzim přišla i k nám... „španělská nemoc“... – Kuliškis64. – (Z Litvy). – Vienybė, 1918, 13. listopadu (č. 43), 675–676. Taip pat svarbus reikalas. – Tėvynės sargas, 1918, rugpjūčio 4 (Nr. 28), 2. Národ a jazyk. – Č. – Lietuvos aidas, 1918, 16. července (č. 79 (127)), 1–2. Zdraví národa a válka. – Z.65 – Lietuvos aidas, 1918, 23. března (č. 36), 1–2. V městečku Traupis začali lidé na podzim onemocnět tyfem (horečkami)... – Mladý učitel. – (Zprávy z Litvy. Po celé zemi. Různé zprávy). – Lietuvos aidas, 1918, 16. března (č. 33), 3. Postup při návratu vysídlenců a karantény. – A. R.66 – Lietuvos aidas, 1918, 18. dubna (č. 46), 2. V okrese Ukmergė řádí skvrnitý tyfus... – A. Ž. – (Po Litvě. Různé zprávy). – Tėvynės sargas, 1918, 8. května (č. 18), 10. Vaistinės mokinių klausimu. – J. P. – Lietuvos aidas, 1918, gruodžio 12 (Nr. 155), 2–3. Vaistinių reikalai. – (Iš Lietuvos krašto). – Dabartis, 1918, rugpjūčio 3 (Nr. 101), 3. Vaistų reikalai Vyr. Rytų vado srityje. – (Iš Lietuvos krašto). – Dabartis, 1918, birželio 13 (Nr. 71), 3. Vileišis Antanas. Apie karo ligas. – Dr. A. Vileišis. – Tėvynės sargas, 1918, gruodžio 29 (Nr. 1), 14–15, sausio 17 (Nr. 2), 15–16. Vileišis Antanas. Apie plaučių džiovą. – D-ras A. Vileišis. – Tėvynės sargas, 1918, vasario 19 (Nr. 7), 14–15. Vileišis Antanas. Jak žít, abychom byli zdraví. – D-ras A. Vileišis. – Tėvynės sargas, 1918, 29. ledna (č. 4), 14–15, 5. února (č. 5), 15. Vileišis Antanas. Co je to influenza a z čeho vzniká? – Dr. A. Vileišis. – Tėvynės sargas, 1918, 16. října (č. 34), 4–8. Vileišis Antanas. Jaká má být péče o nemocné děti. – D-ras A. Vileišis. – Tėvynės sargas, 1918, 11. dubna (č. 14), 13–14, 29. května (č. 21), 11, 10. července (č. 26), 11–12, 18. září (č. 30), 11–13. Vileišis Antanas. Niežai. – D-ras A. Vileišis. – Tėvynės sargas, 1918, balandžio 11 (Nr. 14), 13. Vileišis Antanas. Rožė. – D-ras A. Vileišis. – Tėvynės sargas, 1918, kovo 16 (Nr. 10), 14. Vileišis Antanas. Trachoma. – D-ras A. Vileišis. – Tėvynės sargas, 1918, kovo 23 (Nr. 11), 14. V Žagarė se usadili tři lékaři, jeden felčar a porodní asistentka; v Žagarė byla otevřena Kazlauskova lékárna... – Lietuvos Ainė. – (Naše zprávy. Žagarė). – Darbo balsas, 1918, 10. října (č. 39), 12. Lidské kosti. – J. T.67 – Pavasaris, 1918, 4. října (č. 7), 12–13. Žmonių sveikata Lietuvoje. – Vienybė, 1918, liepos 4 (Nr. 24), 367–368. Žodis apie sveikatą. – Rumšišk. mokytojas. – Dabartis, 1918, kovo 9 (Nr. 30), 3. Žvilgsnis į ateitį. – St. N-is. – Farmaceutų reikalai, 1918, sausis (Nr. 1), 2–3. POMOCNÉ PRAMENY ALEW – Starý litevský etymologický slovník. Svazek 1 A–M, svazek 2 N–Ž, svazek 3 rejstříky a indexy. Pod vedením Wolfganga Hocka, Hamburk: Baar, 2018. Alm – Alminauskis K. Germanismy v litevštině I. Německá přejatá slova v litevštině, Kaunas: Knihkupectví Společnosti sv. Kazimíra, 1931. Čep – Čepienė N. Germanismy v litevštině a jejich fonetické zvláštnosti, Vilnius: Ústav litevského jazyka, 2006. 64 Stanislovas Durskis. 65 Vincentas Zajančkauskas. 66 Andrius Rondomanskis? 67 Jurgis Talmantas? Terminologija | 2018 | 25 197 DVLKŽ – Križinauskas J., Smagurauskas St. Velký německo-litevský slovník 1–2, Vilnius: Ústav pro vydávání vědeckých a encyklopedických publikací, 2006. LEW I – Litevský etymologický slovník Ernsta Fraenkela. Sv. 1, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1955. LEW II – Litevský etymologický slovník Ernsta Fraenkela. Sv. 2, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1955. Litevské pseudonymy: soupis pseudonymů litevského tisku do roku 1990 1. Autoři. Sestavil a připravil dr. Jonas Mačiulis, Vilnius: LNB, 2004. Litevské pseudonymy: soupis pseudonymů litevského tisku do roku 1990 2. Slovník pseudonymů. Sestavil a připravil doc. dr. Jonas Mačiulis, Vilnius: LNB, 2004. Litevská bibliografie = Bibliografie Litvy = Litevská bibliografie / Publikace litevských periodik = Publikace litevských periodik = Publikationen der Litauischen Periodika: 1918. D. 1. Připravil Osvaldas Janonis, Kaunas: Veřejná knihovna okresu Kaunas, 2001. LLKŽ – Vaitkevičiūtė V. Lenkų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius: Mokslas, 1979. LKPŽ – Kregždys R. Slovník polonismů v litevštině = Słownik polonizmów w języku litewskim (Studia Etymologica Baltica II). Odborný slovník, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2016. LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002), elektroninis variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. – www.lkz.lt ME I, II – Lékařská encyklopedie 1–2, Vilnius: Státní nakladatelství encyklopedií, 1991, 1993. PrW I – Pruský slovník východopruských a západopruských provinčním výrazů v abecedním pořadí od H. Frischbiera. První svazek. A–K, Berlín: nakladatelství Th. Chr. Fr. Enslin, 1882. Skar – Skardžius Pr. Slovanská přejatá slova ve staré litevštině. – Národ a slovo 7, 1931. Šlt – [D-ras A. Vileišis.] Zdravotní záležitosti. O lidské spotřebě. – Pramen 29, 1914, 435–437. TŽŽ – Slovník cizích slov. Redakční rada: Angelė Kaulakienė a kol., Vilnius: Alma littera, 2013. VLE IV, XIII, XVII, XXII, XXIII, XXV – Všeobecná litevská encyklopedie, Vilnius: Ústav pro vydávání vědeckých a encyklopedických publikací, 2003, 2008, 2010, 2012, 2013, 2014. Zemlevičiūtė P. 2009: Lietuvių medicinos terminologijos raida XIX amžiaus pabaigoje – XX amžiaus pradžioje. Daktaro disertacija, Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto leidykla. ЭСРЯ I, II – Fasmer M. Etymologický slovník ruského jazyka 1–2, Moskva: Progress, 1964, 1967. LITERATŪRA Andriušis A. 2006: Lietuvos medicinos istorijos apybraiža. Mokomoji knyga, Vilnius: Vilniaus universiteto l-kla. Bunevičiūtė L. 2000: Atributiniai veiksmažodinių daiktavardžių junginiai. – Žmogus ir žodis 2, 10–15. Ermanytė I. 2008: Antonimai ir antonimija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: LKI leidykla. Gira L. 1918: Kalbos gryninimas. – L. G. – Tėvynės sargas 9, 1–2. Grinius K. 1918: Tauta ir kalba. – Nr. – Lietuvos aidas 79(127), 1–2. Jakaitienė E. 2010: Leksikologija, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Keinys St. 2005 [1975]: Priesaginė lietuviškų terminų daryba. – Keinys St. Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 21–76. Micelmaheris V. 1959: Sveikatos apsauga Lietuvoje 1918–1919 m., Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Miliūnaitė R. 2009: Dabartinės lietuvių kalbos vartosenos variantai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Mitkevičienė A. 2004: V. Dubo visuotinės literatūros vadovėlio terminų variantai. – Terminologija 11, 119–144. Mitkevičienė A. 2006: Literatūros mokslo terminų antonimija 1922–1942 m. – Terminologija 13, 134–148. Mitkevičienė A. 2015: 1918–1940 metų lietuvių literatūros mokslo terminai. Daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Petronytė A. 1995: Lietuvos Sveikatos departamento sukūrimas 1918–1920 m. – Acta musei historiae medicinae et pharmaciae Lithuaniae II, Kaunas, 118–124. Stakulienė S. 2001: Lietuviškoji medicinos periodika: ištakos ir raida Lietuvoje iki XX a. trečiojo dešimtmečio. – Knygotyra 37, 220–233. Prieiga per internetą: http://etalpykla.lituanistikadb.lt/afedora/get/LT-LDB-0001:J.04~2001~1367156338542/DS.002.0.01.ARTIC. Stakulienė S. 2007: Lietuviškos farmacijos periodikos ištakos ir raida Lietuvoje iki XX a. penktojo dešimtmečio. – Knygotyra 49, 122–137. Prieiga per internetą: www.zurnalai.vu.lt/knygotyra/article/download/8017/5887. 198 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų Stropus R., Tamašauskas K. A., Paužienė N. 2005: Žmogaus anatomija. Antrasis pataisytas ir papildytas leidimas, Kaunas: Vitae Litera. Tercijonas V. 1968: Sveikatos apsauga. – Lietuvių enciklopedija XV. Lietuva, South Boston: Lietuvių enciklopedijos leidykla, 122–126. Vaišvilienė R. 2013: Lietuviškai medicinos mokslo periodikai – 100 metų. – Medicinos teorija ir praktika 19(2), 208–213. Prieiga per internetą: http://www.mtp.lt/files/MTP2-18str-208-213psl.pdf. Župerka K. 1983: Lietuvių kalbos stilistika, Vilnius: Mokslas. Ахманова О. С. 2005: Словарь лингвистических терминов, Москва: КомКнига. Даниленко В. П. 1977: Русская терминология: опыт лингвистического описания, Москва: Наука. Татаринов В. А. 2006: Общее терминоведение: энциклопедический словарь, Москва: Московский Лицей. MEDICAL TERMINOLOGY 100 YEARS AGO The paper deals with terms collected from over eighty popular science and informational articles on medicine and health published in Lithuanian periodicals (mainly newspapers) in 1918. Terms are analysed in respect of the meaning and expression. Some specialized medical periodicals ceased in 1918, therefore general publications – Moterų balsas, Darbo balsas, Dabartis, Vienybė, Lietuvos aidas, Pavasaris and Tėvynės sargas – started publishing information on the most important health issues, mainly infectious diseases (dysentery, typhus, influenza, etc.), their treatment and patient care. Over 700 different terminological units were collected from the texts researched. 66% of terms are purely Lithuanian words, 17% are foreign words (mainly borrowings of Greek (apopleksija (apoplexy), bakterijos (bacteria)) and Latin origin (kamparas (camphor), daktaras (doctor)) and another 17% are words of mixed origin (hybrids (aptiekininkas „vaistininkas“ (pharmacist), operacinė (operating-room) and complex terms having elements of different origin (valgio virinamieji organai „virškinimo organai“ (digestive tract), ispanų liga „influenza“ (influenza)). The terms researched name body parts and organs, diseases, medical devices, persons, medical institutions and abstract concepts of medicine. One-word terms which are simple words of Lithuanian origin are quite rare (akis (eye), galva (head), plaučiai (lungs)). The majority of terms researched are derivates (nugarkaulis (backbone), kosulys (cough), niežai (scabies), gydytojas (doctor), ligoninė (hospital)). Two-word terms are most frequent (tulžies pūslė (gall bladder), dėmėtoji šiltinė (spotted fever), ricinos aliejus (castor oil), vaistinės padėjėjas (pharmacy assistant), rentgeno kabinetas (X-ray room), three-word terms (vidurių šiltinės mikrobas (typhoid fever microbe), raudonojo kryžiaus ligoninė (Red Cross hospital)) are not very common. There are quite a few synonymous terms in the researched texts (kruvinoji and dizenterija (dysentery), aptieka and vaistinė (pharmacy)). Synonymous terms can be easily identified in the same text because they are used either together or interchangeably. It is more difficult to identify the synonymy between terms from different texts, in such cases the subject of a text, synonymy within the same text, features of the concept or an external source (for instance, LKŽe (Lithuanian Language Dictionary)) may help. In 1918 quite a few medical terms had alternative versions. Phonetic and orthographic variants are common (krūtinė and krutinė (chest), skarlatina and škarletina (scarlet fever), džiova and dziova (tuberculosis) irmedė and irmedė (influenza)), morphologic variants are rare (variants of a gender – karantina and karantinas (quarantine) and of endings – raumenys and raumens (muscles)). Terminologija | 2018 | 25 199 Synonyms and variants were used because terminology was not settled; inconsistent usage was also caused by the author’s language knowledge and terminology known to him, editorial or publishing mistakes and the focus on easy and understandable presentation of medical information without paying much attention to expression. Medical terminology of 1918 was influenced by the spoken language. Quite a lot of words – some of them are quite figurative – were borrowed from the colloquial usage (kruvinoji „dizenterija“ (dysentery), mažakrau je „anemija“ (anaemia), gyduolė „vaistas“ (drug), pribu vėja „akušerė“ (obstetrician), krimslys „kremzlie“ (cartilage), kraujo vaikščiojimas „kraujo cirkuliacija“ (blood circulation)). In that year some concepts of medicine still were vague, therefore there are some medical terms which are not precise (ausų užkaitimas, vidurių sluoga, skilbio sugedimas). Medical terminology of 1918 provides an interesting, useful and unique information for the history of medicine in Lithuania (what health issues were topical, what diseases were common and how they were treated, what were the means of prevention, who treated patients and where it was done, etc.) as well as for the research of Lithuanian language and terminology. Some terms which are currently used in the language of medical science were used 100 years ago, but in general medical terminology of that year differs from the modern terminology in figurativeness, Lithuanian origin and variety of meanings and expression. Gauta 2018-07-19 Palmira Zemlevičiūtė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] 200 Palmira Zemlevičiūtė | Medicinos terminija prieš 100 metų