Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio „Žolyne“: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms

doi.org/10.35321/term27-09 Názvy rodů rostlin a hub Lauryna Ivinského v Žolynė Povila Matulionise: k 210. výročí narození Lauryna Roka Ivinského ALBINA AUKSORIŪTĖ Litevský institut jazyka ANOTACE Článek se zabývá 142 názvy rodů rostlin a hub, které vytvořil L. Ivinskis a které jsou uvedeny v prvním slovníku botanických termínů vydaném v Litvě – v soupisu názvů rostlin Žolynas. Dalys II. Lietuvos augalų žodynas ir augalų taislas (1906), který sestavil Povilas Matulionis. Určují se způsoby, jimiž L. Ivinskis tvořil názvy rodů rostlin a hub, prostředky tvoření neologismů a jejich motivace. Zkoumané názvy se porovnávají s názvy týchž rodů užívanými v rukopisu L. Ivinskise Prigimtūmenė a s názvy L. Ivinskise uvedenými v Lietuviškame botanikos žodyne; zjišťuje se, které názvy rodů rostlin a hub se ustálily v užívání. KLÍČOVÁ SLOVA: Laurynas Ivinskis, Žolynas Povila Matulionise Žolynas, názvy rodů rostlin, názvy rodů hub, motivace, neologismy, složeniny, derivační útvary s koncovkou, derivační útvary s příponou, derivační útvary s předponou ABSTRAKT Článek analyzuje 142 názvů rodů rostlin a hub, které vytvořil Laurynas Ivinskis a které jsou uvedeny v prvním slovníku botanických termínů vydaném v Litvě – v soupisu názvů rostlin Žolynas Dalys II. Lietuvos augalų žodynas ir augalų taislas (1906), který sestavil Povilas Matulionis. Určuje způsoby, jimiž Ivinskis tvořil názvy rodů rostlin a hub, prostředky a motivaci tvoření neologismů; názvy zkoumané v této studii se porovnávají s názvy týchž rodů užívanými v rukopisu Ivinskise Prigimtūmenė (Příroda) a s názvy Ivinskise uvedenými v Lietuviškas botanikos žodynas (Litevský slovník botaniky); zjišťuje se, které názvy rodů rostlin a hub se ustálily v běžném užívání. KLÍČOVÁ SLOVA: Laurynas Ivinskis, Žolynas Povila Matulionise Žolynas, názvy rodů rostlin, názvy rodů hub, motivace, neologismy, složeniny, derivační útvary s koncovkou, derivační útvary s příponou, derivační útvary s předponou 202 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolynė: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms „Nyní to pochop, člověče! A nezapomeň, že i stromy a byliny tě všelijakými projevy poučují. Jen se uč a pamatuj, že je třeba vážit si citů živočichů a rostlin! To vyžaduje moudrost a laskavost, jako dvě chvályhodné sestry, které žijí spolu a nemohou se odloučit.“ (L. Ivinskis, Pasauga) ÚVOD Dne 15. srpna 2020 jsme o svátku Nanebevzetí Panny Marie oslavili 210. výročí narození Laurynase Ivinskise (1810–1881). Jak píše badatelka života a díla L. Ivinskise Danutė Petkevičiūtė, „[V]elkých činů jsou schopny pouze výrazné osobnosti. Tak před námi svým dílem vystupuje ctihodný Žemaitijec Laurynas Rokas Ivinskis“ (Petkevičiūtė 2012: 11). Jeho dílo je skutečně rozsáhlé: je připomínán především jako sestavovatel a vydavatel prvních litevských kalendářů; vydal jich více než 20 a otiskoval v nich díla tehdejších litevských spisovatelů, populárně-vědecké články, své vlastní didaktické povídky a básně a do litevštiny přeložil několik beletristických děl (úryvky z básnických skladeb D. Miltona a E. Junga, povídku K. Schmida Genovaitė a povídku D. Defoa Robinzono Kruzas) (podrobněji viz Petkevičiūtė 1988; Mikšytė 1995: 3–14; Čiužauskaitė 2012: 137–146; Maskuliūnienė 2012: 147–160; Petreikis 2012: 76–136). L. Ivinskis sestavoval také slovníky: polsko-litevský slovník (2060 stran), rusko-litevský slovník (1193 stran) a rusko-litevský-latinsko-polský slovník (96 stran) (podrobněji viz Kruopas 1960: 191–198; Vitkauskas 1997: 29–32). Dochovaly se pouze rukopisy uvedených slovníků, avšak nejrozsáhlejší lexikografické dílo L. Ivinskise, polsko-litevský slovník, vydala v roce 2010 lingvistka Ona Kažukauskaitė, která zdůraznila, že L. Ivinskis „<...> celý život psal slovníky. Jimi, stejně jako ostatními svými litevskými spisy, dosvědčoval, k čemu se zřejmě rozhodl už dávno: pěstovat mateřský jazyk a prohlašovat jej za velkou hodnotu národa“ (Kažukauskaitė 2010: IX). Další oblastí, o niž se L. Ivinskis zajímal a zanechal v ní svá díla, jsou přírodní vědy. Nejrozsáhlejším dochovaným přírodovědným dílem je jeho rukopis Prigimtūmėné turenté sawieje dalijkus žemies, žoliun ir giwunun su parodimu anun wartojimo (Spis minerałów, roślin i tworów żyjących (zwierzęcych) (dále jen Prigimtūmenė). Jde o odborné dílo ve dvou částech, napsané kolem roku 1870 a uložené v knihovně Polské akademie věd v Krakově. V první části Žemėmina L. Ivinskis popisuje mineralogické otázky, zatímco ve druhé části Žolėmina uvádí systematický soupis názvů hub a rostlin, v němž Terminologija | 2020 | 27 203 je uvedeno 218 čeledí a litevské názvy více než 2520 rodů spolu s jejich ekvivalenty v latině, polštině a němčině (podrobněji viz Jankevičius, Jankevičienė 1962: 151–163; Auksoriūtė 1998: 102–110; Auksoriūtė 2004: 127–149). Ve své práci Pasauga, jejíž jediný exemplář byl vytištěn v roce 1876, protože carská cenzura nedovolila další tisk, L. Ivinskis poprvé otevřel otázku ochrany přírody (podrobněji viz Tyla 1995: 395–400). Na začátku publikace píše: „OCHRANA. Každého živého tvora obdařeného přirozenou citlivostí je třeba poučovat, jak se má soucitně chovat k živočichům a ostatním živým tvorům, aby je mohl užívat chvályhodným způsobem“ (Ivinskis 1995: příloha). Pro lingvisty jsou zajímavá nejen lexikografická díla L. Ivinskise či jiné rukopisy, v nichž lze nalézt jazykově relevantní materiál, ale také jeho rozmanité přírodovědné práce, protože obsahují množství litevských termínů vytvořených L. Ivinskisem. Terminolog Jonas Klimavičius o novotvarech L. Ivinskise napsal: „<...> když se podrobněji seznámíš s Ivinskisovými záměry a výsledky při tvorbě nových slov (včetně velmi četných, zcela individuálních a obtížně či vůbec nepochopitelně motivovaných novotvarů), s jistým úspěchem této tvorby i se snahou prosadit dnes vhodnější novotvary z jeho rukopisů, zamyslíš se: tak odvážná a nadějná práce, tak živý a svěží pramen v době útlaku litevského jazyka <...>“ (Klimavičius 2010: 144). Cílem této studie je pomocí deskriptivní a komparativní metody analyzovat 142 názvů rodů rostlin a hub od L. Ivinskise uvedených v prvním botanickém terminologickém slovníku vydaném v Litvě — v soupisu názvů rostlin, který sestavil Povilas Matulionis, Žolynas. Dalys II. Lietuvos augalų žodynas ir augalų taislas (1906) (dále jen Žolynas). Za tímto účelem jsou stanoveny následující úkoly: určit způsoby, jimiž L. Ivinskis tvořil názvy rodů rostlin a hub, prostředky tvoření nových slov a jejich motivaci; porovnat zkoumané názvy s názvy týchž rodů používanými v Prigimtūmenėje a s názvy L. Ivinskise uvedenými v Lietuviškame botanikos žodyne; a zjistit, které názvy rodů rostlin a hub se v úzu ustálily a užívají se dodnes. P. Matulionis zařadil do Žolynas názvy 716 rodů rostlin a hub a přibližně 2000 druhů (podrobněji viz Auksoriūtė 2019: 1–9). V tomto slovníku lze nalézt názvy 142 rodů rostlin a hub převzaté ze spisů L. Ivinskise. P. Matulionis uvedl, že jedním ze zdrojů jeho soupisu byly kresby „botanických hub a řas“ od L. Ivinskise, které mu poskytl Mečislovas Davainis Silvestravičius (Ž 3); hub s odkazem na L. Ivinskise je však pouze 17, a proto se o nich v článku pojednává společně s názvy rodů rostlin. 204 Albina Auksoriūtė | Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms Nomenklatorické botanické názvy, stejně jako jiné termíny, mohou být motivované i nemotivované, proto je třeba stručně pojednat o pojmu motivace. V litevské jazykovědě se obvykle rozlišují tři druhy motivace: slovotvorná (morfologická), fonetická (zvuková, napodobovací) a sémantická. „Fonetická (zvuková) neboli napodobovací motivace vychází z toho, že fonetická stránka slova bezprostředně reprodukuje nejazykové zvuky (zvuky přírody, živých tvorů nebo neartikulované zvuky lidí) spojené s označovanou věcí“ (Urbutis 2009: 72). V uvedeném případě odhaluje význam slova fonetika. Sémantická motivace nastává tehdy, když se slovo užívá v přeneseném významu a vzniká nový (metaforický nebo metonymický) význam (Urbutis 2009: 73; LKE 2008 123–124). Slovotvorná motivace se definuje jako „vztah slova k jiným slovům (a částem slov), které vysvětlují volbu jeho formální stavby a určují jeho význam“ (Jakaitienė 2010: 238); vzniká tím, že se věc pojmenovává podle některého svého znaku. Terminologové nahlížejí na motivaci termínů a její význam různě. Sergiusz Grinev-Griniewicz zdůrazňuje, že motivace usnadňuje pochopení a osvojení příslušného pojmu. Ze tří hlavních typů motivace se při vytváření nových termínů nejčastěji využívá motivace strukturální a sémantická. Strukturální motivace je patrná u slov utvořených z již známých významových částí; jejich struktura ukazuje jejich význam. Sémantická motivace vzniká u slov s druhotným významem, který lze předvídat na základě významu primárního (Grinev-Griniewicz 2011: 34). Jiní terminologové chápou motivaci jako motivaci formy a motivaci sémantiky a funkce (Комарова 2009: 175). Jak upozorňuje terminolog Vladimir Lejčik, chápání motivace v terminologii se poněkud liší od jejího chápání v obecné jazykovědě. Motivace formy termínu se chápe jako vysvětlení volby této formy jeho jazykovým substrátem – lexikální jednotkou jazyka. Tato motivace je druhotná ve vztahu k motivaci lexikální jednotky, protože nemotivovaná lexikální jednotka může být motivovaným termínem. Z hlediska formy může být termín motivovaný, částečně motivovaný, chybně motivovaný nebo nemotivovaný. Motivace sémantiky a funkce termínu se stanoví přímým propojením s označením objektu a místem termínu v terminologickém systému (Лейчик 2006: 39). Jūratė Lubienė při zkoumání nářečních názvů hub píše o typech nemotivované (primární) a motivované (sekundární) nominace. Terminologija | 2020 | 27 205 K prvnímu typu řadí synchronně neprůhledná domácí slova s vybledlou motivací a výpůjčky (Lubienė 2015: 26), zatímco motivovanou nominaci chápe jako takový nominační proces, „při němž vzniká nominační jednotka reprezentující určitou reálii, přesněji její koncept, která vychází z jiné či jiných lexikálních jednotek daného jazyka nebo má onomatopoickou formální strukturu“ (Lubienė 2015: 50). Aurelija Gritėnienė zkoumala motivaci názvů rostlin v severopanevėžyském podnářečí. Podle ní „je při pojednání o lidové botanické terminologii nutné hovořit o slovotvorné a sémantické motivaci“; za motivované považuje všechny názvy utvořené příponovým způsobem, složené i víceslovné, stejně jako názvy rostlin vytvořené sémantickým přenosem, pokud je jejich slovotvorný základ zřejmý (Gritėnienė 2006: 28). A. Gritėnienė zdůrazňuje, že motivaci názvu často určuje sama pojmenovávaná věc, a podotýká, že „rostliny mají zvlášť mnoho rozlišovacích znaků, a proto je motivace jejich názvů velmi rozmanitá. Avšak i v tomto případě, kdy sama kategorie vytváří předpoklady pro rozmanitost motivace, se často stává, že volbu názvu neurčuje jen zásadní rozlišovací znak rostliny, ale také nahodilé asociace, bujná fantazie a tvořivost uživatelů jazyka“ (Gritėnienė 2006: 27). S tímto názorem A. Gritėnienės je třeba souhlasit, neboť při zkoumání názvů rostlin vytvořených L. Ivinskisem se v mnoha případech projevuje jeho fantazie a tvořivost. V článku se při analýze názvů rodů rostlin a hub pojednává o slovotvorné a sémantické motivaci. NÁZVY RODŮ ROSTLIN A HUB Odvozeniny s příponami Většinu litevských názvů rodů rostlin a hub, které L. Ivinskis uvádí v Žolyne, vytvořil sám; neologismy tvoří přibližně 60% všech Ivinského názvů uvedených ve zmíněném slovníku a asi 73% z nich jsou sufixální odvozeniny. Nejproduktivnější sufix, s nímž bylo vytvořeno nejvíce názvů rodů rostlin a hub, je -enis, -enė. Se sufixem -enis bylo vytvořeno 16 odvozenin; u většiny z nich je tvoření i motivace jasná. A. Gritėnienė při zkoumání motivace sufixálních názvů rostlin vyčleňuje skupinu názvů vytvořených na základě podobnosti plodů, listů či květů rostliny s nějakým předmětem existujícím ve skutečnosti (Gritėnienė 2006: 58). Takové názvy lze považovat za přenesené. 206 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms názvy, pro něž je charakteristická sémantická motivace. Do uvedené skupiny lze zařadit následující odvozeniny, např.: lot. Cerinthe – snapenis (: zobák + –enis), srov. skòner̃tis Pr 233; cerintė BVŽ 79¹; motivace odvozeniny ukazuje, že některá část rostliny připomíná zobák; tento znak byl nejspíše zvolen kvůli tvaru poupěte; lot. Coronilla – raženis (: hrách + –enis), srov. sùrklãjinis Pr 209; lot. Coronilla varia – dvispalvis raženis (lv) LBŽ 104; raženis „vytrvalá, vzácněji jednoletá bylina, obvykle s poléhavou lodyhou. Listy jsou lichozpeřené. Květy jsou uspořádány v úžlabních květenstvích podobných okolíku, hroznu či hlávce“ VLEe; lot. Helianthemum – saulenis (: slunce + –enis), srov. szwìtrūnis Pr 181; lot. Heliánthemum Chamaecistus – paprastasis saulenis (lv, Mln) „(řec. helios – slunce a anthemon – květina; velké žluté květy září jako slunce“ LBŽ 164; saulenis BVŽ 149; lot. Libanotis – skarenis (: šátek + –enis); lot. Libanótis montána – viz Sėsėli Libanótis LBŽ 197, kalninis skarenis [lv, Mln] LBŽ 321; skarenis BVŽ 177; lot. Libanotis montana – kalninis skarenis „listy jsou chlupaté, podlouhle vejčitého obrysu, jednou nebo dvakrát zpeřené; úkrojky prvního řádu jsou poměrně široké, zubaté nebo peřenosečné, s blanitými bázemi; níže postavené jsou řapíkaté; horní listy jsou drobnější, méně členěné“ LF V 68. Dvě houby byly pojmenovány podle podobnosti plodnic a třeně s předměty existujícími ve skutečnosti: lot. Clavaria – šukenis (: hřeben + –enis), srov. winėnis Pr 63, lot. Clavaria cristata – szukėnis szakòtāsis F1-661; žagarūnas (P) „(lot. clava – kyj; plodnice houby mají podobu kyjovitých třenů)“ LBŽ 94; lot. Geoglossum – galvenis (: hlava + –enis), srov. kùltuvėnis Pr 63; galvenis VLEe; Geoglossum sphagnophilum – kimininė kelmenė „plodnice jsou středně velké, 5–6 cm vysoké, kyjovitého, palicovitého či jazykovitého tvaru“ LGA 513. Názvy dvou dalších houbových rodů poukazují na vzhled třeně a klobouku; tyto houby byly pojmenovány podle vnějších znaků: lot. Coprinus – gaurenis (: gaurai „vlasy“ + –enis), srov. juòdmina Pr 68; mėšlagrybis (Mln, Mr), syn. gaurenis (lv) „roste na hnojištích“ LBŽ 102; lot. Coprinus lagopus – ilgakotis mėšlagrybis „třeň <…> je bělavě vlnatý, chlupatý, vláknitý, ve stáří hladký“ LGA 222; lot. Helvella – gniaužtenis (: gniaužtas + –enis), srov. gniaužtėnis Pr 65, lot. Helvella Monachella – gniaužtenis dăngtāsis F1-661; bobausis (Mr), syn. gniaužtenis 1 Příklady jsou uváděny v tomto pořadí: latinský a litevský název rodu rostliny nebo houby ze Žolynasu P. Matulionise, za litevským názvem je v závorkách uvedeno základové slovo a slovotvorný prostředek nebo slovotvorné části; název z rukopisu L. Ivinského Prigimtumėnė nebo z atlasu hub F1-661, pokud byl nalezen; název uvedený v LBŽ; současný název z BVŽ, LF, LGA nebo VLEe. Terminologija | 2020 | 27 207 (Iv) LBŽ 166; lot. Helvella crispa – garbanotoji alyvtė „klobouk o průměru 2–3 (4) cm, sedlovitého tvaru, složený z několika nepravidelně zprohýbaných laloků, bělavý, nažloutlý“ LGA 497. Názvy tří rostlinných rodů byly utvořeny s ohledem na tvar rostliny (skleistenis) a tvar listů (laiškenis, siaurenis): lot. Herniaria – skleistenis (: skलेistas + -enis), srov. liėkandris Pr 184; lot. Herniária glábra – skleistेनis plikis [Iv, Mln] „(lot. hernia – kila; dříve se tato bylina užívala jako lék proti kýle)“ LBŽ 167; skleistenis „jednoletá nebo vytrvalá bylina s poléhavými či přilehlými, velmi bohatě větvenými stonky. Listy jsou střídavé nebo vstřícné, vejčité, kopinaté nebo srdčité“ VLEe; lot. Mercurialis – laiškenis (: laiškas „2. dlouhý úzký list obilí nebo byliny“ LKŽe + -enis), srov. laiškėžetis Pr 150; laiškenis (Iv) LBŽ 220; laiškenis „listy jsou většinou soustředěny v horní části stonku, jsou řapíkaté, vejčité nebo široce kopinaté, se zubatým či vroubkovaným okrajem“ VLEe; lot. Sparganium – siaurenis (: siauras „úzký“ + -enis), srov. siaurōnis Pr 120; šiurpis (Mln), syn. saurenis (Iv) „(gr. sparganon – stužka, páska; listy rostliny mají stužkovitý tvar)“ LBŽ 327; šiurpis BVŽ 281. U dvou názvů rostlinných rodů bylo základové slovo zvoleno podle různých znaků rostlin, zatímco motivace třetího není jasná: lot. Hottonia – griovenis (: griovys „příkop“ + -enis), srov. gròwienis Pr 219; Hottónia palústris – plunksnalapė griovenė (Iv) LBŽ 171; griovenė „rostlina z čeledi prvosenkovitých, rostoucí v bažinách a příkopech“ LKŽe; griovenė BVŽ 157; název poukazuje na místo, kde rostlina roste; lot. Myrica – vaškenis (: vaškas „vosk“ + -enis), srov. waszkuonė Pr 145; pajūrinis sotvaras (PR), syn. vaškenis (Iv) „pochází z gr. myron – balzám, protože tato rostlina obsahuje vonné oleje“. Pol. Woskownica europejska LBŽ 228–229; sotvaras „z pravého sotvarasu se získává vosk na výrobu vonných svíček“ VLEe; motivace názvu rostlinného rodu souvisí s jeho využitím; lot. Lotus – garždenis (: garždas „štěrk“ LKŽe + -enis), srov. dōbietris Pr 207; garždenis (Iv) „podobný jeteli“ LBŽ 203; garždenis „štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) je nenáročná pícnina suchých luk a pastvin“ VLEe; motivaci tohoto rodového názvu lze jen obtížně vystopovat. Názvy dvou rodů jsou hybridní, jejich základovými slovy jsou převzaté názvy rostlin: lot. Corydalus – rutenis (: rūta „routa“ + -enis); rūtenis (Iv) „(gr. korydalis – chocholatý skřivan, korys – přilba; ostruha květu připomíná chochol nebo přilbu)“ LBŽ 105; rūtenis BVŽ 97; 208 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms lat. Ligularia – papalenis (: papalis, srov. lotyš. papele „topol“ LKŽe + –enis, lat. Populus, péplė, pāpelis Pr 146), pol. popelnik; srov. jūmas Pr 255; sibirinė liežuvė, syn. pepelenis (Iv, St) „(lat. ligula – jazýček; okrajové květy květenství, úboru jsou jazykovité)“ LBŽ 198; liguliarija BVŽ 177. Odvozenin s příponou –enė je uvedeno pouze sedm; u těchto rodových názvů je zřejmé jak základové slovo, tak motivace. Názvy čtyř rodů rostlin z této skupiny odvozenin jsou utvořeny s ohledem na vnější znaky rostlin: lat. Malaxis – laibenė (: laibas „štíhlý“ + –enė), srov. silpnis Pr 139; laksva (PR), syn. laibenė (Iv) LBŽ 211; gedutis BVŽ 188; lat. Malaxis monop(h)yllos – vienalapis gedutis „květenství 8–30 cm dlouhé, štíhlé, mnohokvěté“ LRK 575, rostlina z čeledi vstavačovitých je takto pojmenována podle tvaru květenství; lat. Meessia – šerene (: šerys „štětina“ + –enė), srov. akiėtwenis Pr 109; dantjunga (P), syn. šerenė (Iv, Mln) LBŽ 215; mesija BVŽ 192; lat. Meessia uliginosa – pelkinė mezija „akrokarpní zelený mech. Lodyha přímá, 1–4 cm vysoká, jednoduchá nebo svazečnatě větvená. Listy jsou uspořádány v 8 řadách, směrem k vrcholu lodyhy se postupně zvětšují, od kopinaté báze se postupně zužují a mají tupý vrchol“ LRK 349; základové slovo bylo zvoleno podle vzhledu rostliny – přímé větvené lodyhy; lat. Ophioglossum – varpene (: varpa „klas“ + –enė), srov. liežuwėnė Pr 116; lat. Ophioglossum vulgátum – vienalapė driežlielė (P) „(řec. ophis – had a glossa – jazyk; plodný list této kapradiny připomíná hadí jazyk)“ LBŽ 239; driežlielė BVŽ 210; driežlielė „výtrusná část má tvar klasu“ LF I 20; lat. Pulsatilla – lenktene (: lenktas „ohnutý“ + –enė); lat. Pulsatilla viz Anemone LBŽ 287, plukė LBŽ 22; šilagėlė BVŽ 246; šilagėlė „květy jednotlivé, velké“ VLEe; lat. Pulsatilla pratensis – pievinė šilagėlė „květní stopky jsou svinuté, v době dozrávání plodů přímé, skloněné. Květy jsou nejprve svěšené, poté vzpřímené“ LF III 398, 400. Dva názvy rodů rostlin označují místo, kde rostlina roste: lat. Leersia – ravene (: ravas „příkop“ + –enė), srov. ravėnis Pr 122; ravenė (Iv) „[roste] na vlhkých místech, na březích“ LBŽ 242; ravenė BVŽ 174; lat. Leotia – kelmene (: kelmas „pařez“ + –enė), srov. gėlmina Pr 65; lat. Leotia lubrica – drebulinė gelsvuolė „roste jednotlivě či ve skupinkách ve vlhkých, travnatých lesích, vyhledává společenství dubu, habru a smrku“ LGA 514; jedna odvozenina byla utvořena pojmenováním vnitřní vlastnosti rostliny: lat. Valerianella – sultene (: sultys „šťáva“ + –enė), srov. klãjnis Pr 252; sultenė (Iv, Mln) LBŽ 365; sultenė BVŽ 307; tato rostlina má silné a šťavnaté listy. Při přehledu rodových názvů, které L. Ivinskis uvádí v Žolynė a které jsou utvořeny příponou –enis, –enė, lze pozorovat, že se liší od názvů, které L. Ivinskis uvádí v Prigimtūmenėje; název téhož rodu se v obou pramenech vyskytuje pouze Terminologija | 2020 | 27 209 gniaužtenis, u názvu jednoho rodu se liší rod ravenė Ž a ravenis Pr, zatímco u dalších tří názvů jsou slovní základy stejné, liší se pouze přípony: laiškenis Ž a laiškėtis Pr, siaurenis Ž a siauronis Pr, vaškenis Ž a vaškuonė Pr. Téměř polovina pojednávaných názvů rodů rostlin a hub (11 názvů) z Žolyno přešla do LBŽ a vžila se v úzu, zatímco dnes se používá 12 jiných názvů rodů (lat. Cerinhe – cerintė, lat. Clavaria – žagarūnas, lat. Coprinus – mėslagrybis, lat. Helvella – alvytė, lat. Myrica – sotvaras, lat. Sparganium – šurpis, lat. Ligularia – liguliarija, lat. Leotia – gelsvuolė, lat. Malaxis – gedutis, lat. Meessia – mesija, lat. Ophioglossum – driežlielė, lat. Pulsatilla – šilagėlė). L. Ivinskis utvořil s příponou -enis, -enė nejvíce odvozenin také v Prigim̃tūmenėje (podrobněji viz Auksoriūtė 2000: 82). V Žolyne je s odkazem na L. Ivinského uvedeno devět odvozenin s příponou -ena; slovní základy a motivace většiny z nich jsou zřejmé: lat. Cetraria – kerpena (: kerpė + –ena); srov. sklejdmenis Pr 76; kerpena (Iv, Mln) „(lat. cetra – malý kožený štít; zploštělé tělo některých druhů připomíná štít)“ LBŽ 81; kerpena – „rod lišejníků z čeledi Parmeliaceae“ VLEe; motivace tohoto názvu souvisí s taxonomickou příslušností; lat. Hieorochloa – žalvena (: žalvas + –ena), srov. žalvėnis Pr 123; zubražolė (Gr), syn. žalvenė (Iv) „(řec. ieros – svatý, chloé – výhonek, tráva)“ 169 LBŽ; stumbražolė BVŽ 155; název označuje barvu rostliny; lat. Myosurus – strugena (: strugus „proužek“ + –ena), srov. strūguras Pr 161; lat. Myosūrus minimus – mažoji strugena (Iv) „(řec. mys – myš a ura – ocas; klas plodů připomíná myší ocas)“ LBŽ 228; strugena BVŽ 201; název byl vytvořen podle vnějšího znaku rostliny – tvaru klasu plodů; lat. Polygonum – rietena (: rietė „zkroucení stromu, boule“ LKŽe + –ena), srov. rūgtis Pr 157; rūgtis, syn. rietena (Iv) „(řec. polys – mnoho a gony – koleno, uzel; stonek rostliny má výrazné uzliny)“ LBŽ 270; rūgtis BVŽ 237; motivace odvozeniny souvisí s vnějším znakem rostliny – vzhledem jejího stonku; lat. Radiola – griovena (: griova + –ena); srov. prōlinis Pr 167; lat. Radiola linoides – lininė žarotūnė (P) „(lat. radiola – zdrobnělina slova radius – paprsek; rostlina se větví paprsčitě)“ LBŽ 291; žarotūnė BVŽ 249; název byl vytvořen s ohledem na místo, kde rostlina roste, neboť se vyskytuje ve vlhkých (dočasně zaplavovaných) mělkých sníženinách na březích vodních ploch, na polích, pastvinách a cestách; lat. Scilla – gretena (: greta „řada, houf“ + –ena), srov. skielotis Pr 132; scylė (P), syn. gretenė „(z řec. schizein – štěpit, protože dužnaté listy cibulky se od sebe snadno oddělují)“ LBŽ 315; scylė BVŽ 270; scylė „květy jsou na vrcholu květního stvolu uspořádány v hroznech, méně často jednotlivě“ VLEe; název zřejmě označuje způsob růstu květů i samotné rostliny, protože nejen květy jsou nejčastěji uspořádány v hroznech, ale i tato rostlina roste ve skupinách, nikoli jednotlivě; 210 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms lot. Scleranthus – klestena (: klęsti „12. bujně růst, dobře růst, prospívat, vzkvétat“ LKŽe + -ena), srov. pīltrowis Pr 184; klėstenė (Iv) „(řec. scleros – suchý a anthos – květ; lístky okvětí mají okraje suché pokožky, vypadají, jako by byly seschlé)“ LBŽ 316; klėstenė VLEe; klėstenė BVŽ 271; lodyha je přímá nebo poléhavá, velmi větvená; větve se rozkládají do všech stran, takže derivát vyjadřuje způsob růstu rostliny; lot. Scutellaria – glaudena (: glaudus „těsný“ + -ena), srov. nàszłuwa Pr 230; kalpokė (P), syn. glaudena (Iv, Mln) „(lat. scutellum – štítek; kalich květu má vyklenutí ve tvaru štítu nebo přilby)“ LBŽ 317–318; kalpokė „květy vyrůstají v párech v paždí listů nebo listenů, shromážděné v latách nebo klasech“ VLEe; motivace derivátu souvisí se způsobem růstu květů. Základové slovo dalšího derivátu lze odhadnout, jeho motivace je však nejasná: lot. Dipsacus – veltena (: velti „plstit“, veltas „plstěný“? + -ena), srov. sąnwarśis Pr 25; karšulis, syn. veltenė (Iv), veltena (Mln) „(řec. dipsao – žízním; listy rostliny, srůstající svými bázemi, vytvářejí kolem lodyhy kalíšek, v němž se hromadí dešťová voda, tedy aby uhasil žízeň)“ LBŽ 123; karšulis „plod – čtyřhranná chlupatá nažka“ VLEe; Porovnáním jmen L. Ivinského uvedených v Žolyne se jmény týchž rodů rostlin nebo hub zařazenými do Prigimtūmenė je patrné, že se liší; pouze u jednoho jména byl použit tentýž slovotvorný základ – žalvena Ž a žalvenis Pr. Z příponových derivátů L. Ivinského s příponou -ena uvedených v Žolyne se dnes užívají pouze kerpena a strugena. Společně je třeba probrat také deriváty s příponami -ūnė, -ūnis a -ūnas. V Žolyne byly nalezeny čtyři deriváty s příponou -ūnė: lot. Lemanea – nerune (: nerti „ponořit“, neria „ponořuje se“ + -ūnė); srov. grìėdminīs Pr 94; lot. Lemánea fluviátilis – upinė nerūnė (Iv, Mln), syn. nerenės (Iv, St) „v tekoucí vodě, řekách a potocích“ LBŽ 193; základové slovo bylo zvoleno podle místa a způsobu růstu; lot. Polygonatum – vasarūnė (: vasara „léto“ + -ūnė), srov. kantūtwis Pr 131; baltašaknė (K), syn. vasarūnė (Iv) „(řec. polys – mnoho a gony – kloub, uzel; oddenky jsou výrazně článkované, jako by byly uzlovité)“ LBŽ 269; baltašaknė BVŽ 237; rostlina byla pojmenována podle doby svého kvetení; lot. Sanicula – girūnė (: giria „les“ + -ūnė), srov. lemiētras Pr 191; lot. Sanicula europaea – pauksminė girūnė [Iv] „ve stinných lesích a křovinách, nezřídka“ LBŽ 311; girūnė BVŽ 266; rodové jméno označuje místo růstu rostliny; lot. Malcolmia – vėjūnė (: vėjas „vítr“ + -ūnė); lot. Malcólmia aficána – afrikinė malkolmija [P], syn. vėjūnė (Iv, Mln) LBŽ 211; malkolmija BVŽ 188; motivaci názvu tohoto rostlinného rodu lze pouze odhadovat; možná souvisí s druhem – pajūrinė malkolmija, který roste na pobřeží, kde řádí vítr. Terminologija | 2020 | 27 2 1 1 K těmto názvům rodů je třeba probrat také jeden hybrid, jehož slovotvorným základem je výpůjčka, kterou užíval L. Ivinskis: lat. Holcus – tomkune (: tomka + –ūnė, srov. Anthoxánthum odorátum – kvapioji gardūnytė [P], syn. tomka (Iv), pol. Tomka wonna LBŽ 25), srov. wilnumiė Pr 122 (123); vilnunė, syn. tomkinė (Iv) „(tato bylina vytahuje třísky)“ LBŽ 170; vilnunė BVŽ 156. Za zmínku stojí ještě jedna odvozenina s příponou –ūnė, dygunė, která je v díle Žolynas uvedena jako název vytvořený L. Ivinskisem, avšak v LBŽ je již u tohoto názvu uveden odkaz na Jurgise Ambrazieje Pabrėžu. Kontrolou názvu tohoto rostlinného rodu v J. A. Pabrėžově díle Taislius augyminis bylo zjištěno, že tento název uvedl J. A. Pabrėža, takže se P. Matulionis patrně zmýlil, když u tohoto názvu rodu uvedl odkaz na L. Ivinskise: lat. Torllis – dygune (Iv), srov. sājtlētis Pr 195; Tórilis Anthriscus – builinė dy-gūnė (P), syn. skudrūnas (Iv, Mln) LBŽ 349; Tórilis – diguuny (~ dygūnė) TA I 336 (198). Houbové rody jsou pojmenovány odvozeninami se sufixem –ūnis podle znaků plodnic; první označuje jejich velikost, druhý podobnost tvarem s uchem: lat. Marasmius – mažunis (: mažas + –ūnis); mažūnis (Iv, Mln), syn. smulkenės (Iv, St) „(řec. maraino – vysychám, mizím; plodnice těchto hub jsou tak droboučké, jako by byly vyschlé a zaniklé)“ LBŽ 213; lat. Marasmius oreades – lauminis mažūnis LGA; lat. Peziza – ausunis (: ausis + –ūnis), srov. àusūnis, bòbausis Pr 64; lat. Peziza coccinea – àusūnis, bòbausis F1-661; ausūnis (Mln) LBŽ 253; ausūniniai „plodnice ausūniniai <...> mají tvar misky nebo talířku“ VLEe. Byly nalezeny dva deriváty s příponou –ūnas: lot. Cucubalus – vogunas (: bobule + –ūnas), srov. uògmiėnis Pr 182; lot. Cucúbalus báccifer – uoginė krūmsargė (P), syn. vogūnas (Iv) „bylina, jejíž listy se místy používají k vaření polévky“ LBŽ 109; krūmsargė BVŽ 102; název rodu rostliny je utvořen podle typu plodu; lot. Geum – bajorunas (: šlechtic + –ūnas); srov. ragī klas, bajorūnas Pr 203; žiognagė (P), syn. bajorai (Iv), bajorūnas (Iv) „(řec. geyo – voním; kořeny rostliny voní)“ LBŽ 155; žiognagė BVŽ 142; jak poznamenává A. Gritėnienė, „v litevských nářečích bylo zaznamenáno mnoho názvů rostlin se základem bajor- <...>. Společným znakem všech těchto rostlin jsou modré, fialové nebo tmavě červené květy; jejich barva také motivuje množství názvů (srov. mýty o údajně modré krvi šlechtického stavu apod.)“ (Gritėnienė 2006: 87). Srovnáním derivátů s příponami –ūnė, –ūnis a –ūnas uvedených v Žolyne s názvy příslušných rodů uváděnými v Prigimtūmenėje je patrné, že v Prigimtūmenėje se uvád- 212 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms … bylo vytvořeno sedm rodových jmen, která se liší od jmen uváděných v Žolynas, s výjimkou jednoho – ausūnį. Je třeba upozornit, že v Prigimtūmenėje je druhou nejproduktivnější příponou v novotvarech L. Ivinského přípona –ūnis, která je charakteristická pro žemaitský dialekt (podrobněji viz Auksoriūtė 2000: 86–89). V současnosti se užívají názvy pouze dvou rostlinných rodů (girūnė a nerūnė) a dvou houbových rodů (ausūnis a mažūnis). Vyčlenit lze ještě jednu menší skupinu odvozenin – odvozeniny s příponami -ėmynas, -minas a -menė. Názvy dvou houbových rodů jsou motivovány vlastnostmi spodní strany kloboučků: lot. Boletus – skilemynas (: skylė „díra“ + -ėmynas), srov. skiliėmina Pr 67, lot. Boletus perennis – skiliėminis twērantēsis F1-661; baravykas, syn. skilemynas (Iv, Mln) LBŽ 50; lot. Boletus edulis – baravykas, tikrinis baravykas LGA 49; lot. Hydnum – dygminas (: dygus „pichlavý“ + -minas), srov. dīgminīs Pr 66, lot. Hydnum Auriscalpium – dīgminīs smūlkēsis F1-661; dyglutis, syn. dygminas (Iv, Mln), dyguoneitis (Iv, St) LBŽ 172; Hydnum repandum – raukšlėtasis dyglutis „na spodní [straně kloboučku] bělavé, nažloutlé, měkké, křehké sbíhavé ostny“ LGA 408. Motivace odvozenin s příponou -menė je různá: jeden název rodu označuje barvu rostliny, zatímco jiný rod je pojmenován podle místa růstu: lot. Digitalys – rusmenė (: rusti? + -menė), srov. ruswēnis Pr 222; lot. Digitalis – rusmenė (Iv, Mln), syn. rusenės (Iv, St) LBŽ 121; rusmenė „květy jsou uspořádány v koncových, nejčastěji klasovitých jednostranných hroznech. Koruna je žlutá, červená, fialová, růžová, často vícebarevná, skvrnitá, trubkovitého nebo zvonkovitého tvaru“ VLEe; lot. Salvinia – pludmenė (: plūda „proud“ LKŽe + -menė), srov. plūduris Pr 117; lot. Salvinia natans – plūstis (Iv, Gr), syn. plūdmenė (Iv, Mln) LBŽ 310; plūstis BVŽ 265; plūstis „roste ve stojatých a pomalu tekoucích sladkých vodách“ VLEe. Prigimtūmenėje je třetí nejproduktivnější skupina novotvarů tvořených příponami utvořena pomocí přípon -menis, -minis, -mina a jejich různých variant (podrobněji viz Auksoriūtė 2000: 90–92), avšak z rodových jmen L. Ivinského uvedených v Žolynas lze do této skupiny odvozenin zařadit pouze čtyři názvy; v Prigimtūmenėje jsou pro tyto rody uvedeny novotvary s jinými příponami, přestože u tří názvů je slovotvorný základ stejný. U dvou odvozenin s příponou -einis je zřejmý jak slovotvorný základ, tak motivace; tyto názvy rodů se užívají i dnes: lot. Echium – ežeinis (: ežys „ježek“ + -einis), srov. brąnszwas Pr 232; lot. Échium vulgáre – paprastasis ežeinis (Iv, Mln) LBŽ 127; ežeinis „listy mají celokrajný okraj, kopinaté… Terminologija | 2020 | 27 213 „pichlavé, chlupaté“ VLEe; celá rostlina je porostlá dvojím typem chloupků – jedny jsou tenké, přiléhavé, druhé drsné, vzpřímené a dlouhé, vyrůstající z bílých hrbolků, proto byl zvolen přenesený název podle podobnosti s ježkem; lat. Fucus – guveinis (: guvus + –einis), srov. pūslietis Pr 96; lat. Fūcus vesiculōsus – pūslėtasis guveinis (Iv) „hnědé řasy se často vyskytují na dně Baltského moře, v litorální a sublitorální oblasti. Vlny je ve velkém množství vyplavují na pláž“ LBŽ 147; guveinis „se k substrátu přichytává rhizoidy nebo volně plave“ VLEe; řasa byla pojmenována podle svého znaku – schopnosti volně plavat. Odvozenina s příponou –einė nejasného tvoření a motivace keleinė se nedostala do terminografických zdrojů, a na návrh Terminologické podkomise Státní komise pro litevský jazyk byla tato rostlinná čeleď pojmenována novotvarem L. Ivinského z Prigimtūmenės: lat. Glaucium – keleinė (: kelias? + –einė), srov. wājiklas Pr 175; vaiklas „rod rostlin z čeledi mákovitých (Papaveracea)“ LTB (viz také Auksoriūtė 2008: 132–141). Dalších 14 příponových odvozenin bylo vytvořeno pomocí různých přípon, u 10 z nich lze vysledovat motivaci, například: lat. Daedalea – vinguris (: vingis + –uris), srov. lat. Daedalea quercina – wìnguris anžuolinis F1-661; Daedálea cinérea – pilkasis vinguris (Iv) „spodní strana plodnice této houby je zvlněně rozbrázděná jako labyrint“ LBŽ 115; Daedalea quercina – ąžuolinis vinguris „plodnice jsou korkovité, mají podobu postranních klobouků, povrch je nerovný, rýhovaný, drsný <...>“ LGA 414; houba byla pojmenována podle tvaru plodnice; lat. Echinospermum – žiaudrinys (: žiaudrus „drsný, tvrdý“ LKŽe + –inys), srov. lat. Echinospermum Lappula viz Lappula echinata LBŽ 127, gudinis žiaudrinys [Iv, Mln] LBŽ 189; lat. Lappula – žiaudrinys „plody jsou přilnavé jako lopuchy“ BVŽ 171; název odkazuje na vnější vlastnost plodu rostliny; lat. Fontinalis – nervtė (: nertis ((Iv, St) LBŽ 80) + –vė), srov. nasrovėnis Pr 111; Fontinális antipyrética – tribri a unė nervtė „mech, který se často vyskytuje ve stojaté i tekoucí vodě na kamenech a ponořených kořenech stromů“ LBŽ 145; nervtė BVŽ 133; jako základové slovo bylo použito označení jiné rostliny, protože obě rostliny žijí ve vodě; lat. Fritillaria – karunuonė (: karūna + –uonė), srov. sąnswadis Pr 134; margutė (P), syn. karūnenė (Iv) LBŽ 147; margutė „listy jsou střídavé nebo v horní části lodyhy nahloučené do přeslenů“ VLEe; v tomto případě je sémantická motivace zřejmá: rostlina byla pojmenována podle podobnosti tvaru květenství, protože u druhu této rostliny – daugiažiedės margutės – se nad květy zvedá svazeček podlouhlých horních listů, uspořádaných na lodyze v přeslenech; lat. Hypopitys – glusnė (: glusti „přilnout, těsně se přimknout“ LKŽe + –nė); lat. Hypópitys multiflora viz Monótropa Hypópitys LBŽ 176, miškinė gluosvė (Iv), syn. glunsvės (Iv, St), glusnė (Iv, Mln) „jednotlivé rostlinky, které ve stinných 2 1 4 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms v jehličnatých lesích pod smrky se tyčí“ LBŽ 225; gluosvė BVŽ 198; základové slovo bylo zvoleno podle způsobu růstu rostliny; lat. Lythrum – raudoklis (: raudas + –oklis), srov. lakantras Pr 200; raudoklė (Iv), syn. raudūnas (Iv, St) „květy rostliny jsou červené jako krev“ LBŽ 208; raudoklė BVŽ 186; rostlina byla pojmenována podle charakteristického znaku – barvy květů; lat. Mucor – pelėjas (: pelėti, pela + –ėjas), srov. pelėjas Pr 54; lat. Múcor mucédo – paprastasis pelėsis, syn. pelėjas (Iv, Mln) LBŽ 226; základové slovo bylo zvoleno s ohledem na hlavní znak rodu; lat. Myrrhis – garduoklis (: gardus + –uoklis), srov. gardóklis Pr 195; lat. Myrrhis odoráta – kvapioji garduoklė (Iv) „naše rostlina dostala toto jméno proto, že voní právě jako pravá myrha“ LBŽ 229–230; garduoklė „rostliny rodu garduoklė jsou aromatické, s vůní anýzu“ VLEe; jméno poukazuje na vnitřní vlastnost rostliny – její příjemnou vůni; lat. Plantago – gyslotis (: gysla + –otis), srov. ginslóžė Pr 219; gyslotis (Iv) LBŽ 264; gyslotis „listy jsou uspořádány v přízemní růžici nebo vstřícně“ VLEe; motivace souvisí s vnějšími vlastnostmi rostliny, neboť její listy mají zřetelně viditelnou žilnatinu; lat. Sisymbrium – garstynekas (: garstinis (Iv) (Bunias orientalis) LBŽ 59 + –ykas), srov. garštitininkas Pr 179; pikulė, syn. garstininkas (Iv) LBŽ 324; pikulė VLEe; základem tohoto rodového jména je název jiného rodu a motivace vychází z podobnosti rostlin, neboť oba rody patří do stejné čeledi brukvovitých. U čtyř názvů rostlinných rodů lze základové slovo určit, jejich motivaci však lze vysledovat obtížněji; zřejmě souvisí s autorovou individuální asociací: lat. Dracocephalium – meiližė (: meilūs + –ižis), srov. liėkandra Pr 230; meiližė (Iv, Mln), syn. meilisa (Iv, St) LBŽ 124; žiomenė „vytrvalá, zřídka jednoletá bylina se vzpřímenou nebo poléhavou lodyhou. Listy celistvé nebo peřenolaločné. Květy jsou uspořádány v lichopřeslenech v paždí listů nebo tvoří vrcholová květenství ve tvaru hlávky či klasu“ VLEe; lat. Epipogum – paskinis (: paskui + –inis), srov. pāškinis Pr 140; lat. Epipogum aphyllum – antbarzdė (P), syn. paskinis „pysk květu směřuje vzhůru“ LBŽ 132; antbarzdė „oddenek je dužnatý, větvený. Lodyha nažloutlá. Listy drobné, šupinovité, nažloutlé. Květy nepravidelné, 12–14 mm dlouhé, převislé, vonné, po několika uspořádané ve vrcholovém hroznu“ VLEe; lat. Erineum – rudetras (: rūdė „rez“ + –ėtras), srov. rudiėtras Pr 48, lat. Erineum populiunum – rudiėtras papelinis F1–661; lat. Heracleum – stumėnys (: stumti, stumia + –enys), srov. nerėjvis Pr 194; lat. Heraclēum sibiricum – lankinis barštis, syn. stumėnys (Iv, Mln) LBŽ 167; barštis „jsou to dvouleté, někdy vytrvalé byliny s obsahem éterických olejů a nízkou krmnou hodnotou. Dorůstají až 150 cm, lodyha je dutá, rýhovaná, chlupatá. Listy jsou zpeřené, porostlé drsnými chloupky; mladé jsou vhodné k jídlu. Paprsky okolíků jsou chlupaté, korunní lístky žlutozelené“ VLEe. Terminologija | 2020 | 27 215 Jak je patrné z uvedených názvů rodů, základními slovy u naprosté většiny L. Ivinského novotvarů s příponou uvedených v Žolyne jsou podstatná jména – 39 odvozenin; podstatně méně základních slov tvoří přídavná jména a slovesa včetně jejich tvarů, a to 12 a 10 odvozenin. Procentuální rozdělení základních slov je znázorněno na obrázku 1. Obr. 1. Základní slova L. Ivinského novotvarů s příponou uvedených v Žolyne (v%) Přehled novotvarů L. Ivinského s příponou a jejich srovnání se současnými názvy rodů rostlin a hub ukazují, že se dodnes užívá plných 23 názvů L. Ivinského uvedených v Žolyne, např.: ežėinis, galvenis, garždenis, girūnė, gniaužtenis, kerpena, laiškenis, nerūnė, sultenė, strugena. Za zmínku stojí tři názvy rodů, u nichž se dnes užívá jiný rod: garduoklis Ž a garduoklė BVŽ 201, griovenis Ž a griovenė BVŽ 157, raudoklis Ž a raudoklė BVŽ 186, a jeden název rodu, který se liší pouze koncovkou – klėstena Ž a klėstenė BVŽ 271. Odvozeniny s předponami V Žolyne je pouze pět odvozenin s předponami, které L. Ivinskis vytvořil pro pojmenování rodů rostlin a hub. Tři názvy jsou utvořeny předponou pa-; motivace prvních dvou názvů rodů není jasná a nejspíše souvisí s autorovou individuální asociací: 216 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms lat. Cytisus – palepštis (pa- + lėpšti, lėpšta „být rozbředlý, ochabovat“), srov. pāgausis Pr 206; palepštis (Iv, Mln) LBŽ 114; raipstas BVŽ 106; raipstas „bohatě větvený keř. Mladé větve jsou hranaté, někdy křídlaté a zelené. Listy jsou trojčetné. Květy vyrůstají jednotlivě nebo po několika v paždí listů. Koruna je jasně žlutá, někdy narůžovělá nebo oranžová, vzácněji vícebarevná“ VLEe; lat. Hypochaeris – pasienis (pa- + siena „zeď“), srov. kòliėtris Pr 260; džiugūnė (PR), syn. pasienis (Iv, Mln), posainis (Iv, St) „(řec. hypo – pod, kvůli a choiros – sele; tato rostlina je pro prasata dobrou potravou“ LBŽ 176; džiugūnė BVŽ 160; lat. Psalliota – paplempis (pa- + plempė „lat. Collybia – plempė (R, Ml, N, Iv, K)“ LBŽ 99)), šamp ionas, srov. nuometinis Pr 68; Psalliota campestris – valgomasis pievagrybis, syn. paplempis (Iv), šampinjonas (Iv) LBŽ 283; tento rod hub byl tak pojmenován zřejmě kvůli podobnosti s jinou houbou. Byl nalezen po jednom odvozeném výrazu s předponami pro- a be-: lat. Genista – prožirnis (: pro- + žirnis), srov. rãipstas Pr 206; prožirnis (Iv) LBŽ 152; prožirnis „rod rostlin z čeledi bobovitých (Fabaceae) <…>. Plodem je lineární, méně často téměř okrouhlý lusk“ VLEe; rod je takto pojmenován pro podobnost plodů s plodem jiné rostliny téže čeledi; lat. Laserpitium – begalis (be- + galas), srov. begalis, begalinis Pr 194; begalis (Iv, Mln), syn. begalinis (Alk, Iv, St) LBŽ 190; begalis BVŽ 172; begalis „listy jsou dvakrát zpeřené. Květenství s obaly. Květy jsou bílé, méně často narůžovělé či nažloutlé, oboupohlavné. Plod je žlutohnědý. Kvete v červenci až srpnu. Roste v lesích a křovinách“ VLEe; motivace odvozeniny není jasná. Odvozenin s předponami není mnoho ani v Prigim tūmenėje, kde je rovněž nejproduktivnější předponou pa- (viz Auksoriūtė 2000: 98–102). Porovnáním probíraných odvozenin s předponami se jmény uvedenými v Prigim tūmenėje je patrné, že se shoduje pouze jeden název – begalis. V současnosti se užívají pouze dva názvy rodů – begalis a prožirnis. Odvozeniny s koncovkou V Žolyne je odvozenin s koncovkami vytvořených L. Ivinským stejně mnoho jako odvozenin s předponami. Za takové lze považovat pouze tři odvozeniny s koncovkou -is a po jedné odvozenině s koncovkami -as a -a: lat. Cortinarius – nuosėdis (: nusėdo + -is), srov. wilktūmina Pr 68; nuosėdis (Iv, Mln) „plodnice těchto hub zůstává delší dobu spojena s třeněm síťovitými závoji“ LBŽ 105; lat. Cortinarius praestans – valgomasis nuosėdis LGA 357; motivace názvu rodu houby není jasná; lat. Lysimachia – šilingis (: šilingas + -is), srov. rògaunis Pr 219; šilingė (Iv) LBŽ 208; šilingė; poraistė BVŽ 186; šilingė VLEe; odvozenina vznikla na základě podobnosti tvaru plodu s mincí; Terminologija | 2020 | 27 217 lat. Stratiotes – agaris (: agaras „lat. Trāpa nātans – agaras (Iv, B)“ LBŽ 350 + –is), srov. asžtrej, agarāj Pr 120; lat. Stratiōtes aloides – alijošinis aštrys (Iv), syn. agaris LBŽ 335–336; aštrys BVŽ 288; název poukazuje na podobnost s jinou rostlinou, neboť obě rostliny rostou ve vodě; lat. Nymphea – glūdas (: glūdus „odlehlý“ + –as), srov. liepis Pr 176; vandens lelija, syn. glūdas (Iv, St) LBŽ 236; vandens lelija BVŽ 207; motivaci původu rodového názvu lze jen obtížně zjistit; lat. Cicuta – nuokana (: nukanoti „zabít“ + –a), srov. siūtminis Pr 191, lat. Cicūta virōsa – nuodingoji nuokana (Iv) „velmi jedovatá rostlina“ LBŽ 89; nuokana VLEe; základové slovo odvozeniny označuje hlavní vnitřní vlastnost rostliny a její účinek na člověka. O neologismu L. Ivinského nuokana se již psalo a tento název rostliny byl různě hodnocen. Bernd Gliwa vysvětluje tento název jako odvozeninu s předponou nuo- a kořenem –kan- „trápit, sužovat, ničit“; motivací má být „něco, co mučí“ (podrobněji viz Gliwa 2002: 3–5). Tento odhad B. Gliwy kritizuje pro nedostatečnou morfologickou analýzu Rolandas Kregždys; nuokaną považuje za odvozeninu s předponou (podrobněji viz Kregždys 2011: 141–142). Podle terminologa J. Klimavičiuse „nuokana vytvořil Žemaitis Ivinskis ze slovesa nukanoti ‚zabít‘ (kanoti – ‚ničit; hubit‘, srov. také nukanėti ‚zahynout‘)“ (Klimavičius 2010: 149). Výklad J. Klimavičiuse je přesvědčivý. Složeniny Žolyne je uvedeno 13 složenin vytvořených L. Ivinským. Jak poznamenává A. Gritėnienė, „při pojmenovávání rostlin se často zdůrazňuje nikoli jen jeden, ale nejméně dva důležité znaky, které nelze vyjádřit jediným základovým slovem“, proto jsou složeniny velmi vhodným prostředkem tvoření slov (Gritenienė 2006: 123). U devíti složenin L. Ivinského uvedených v Žolyne jsou jasné jak jejich části, tak motivace: lat. Cimifuga – blakežudė (: štěnice + zabít), srov. blākžudė Pr 162; lat. Cimifūga foetida – blakežudė smirduolė (Iv) „(lat. cimex – štěnice, fuga – útěk; rostlina má nepříjemný zápach a používá se k hubení štěnic)“ LBŽ 89; blakežudė BVŽ 86; složenina označuje účel rostliny – používá se k hubení štěnic; lat. Cynosurus – kietavarpe (: tvrdý + klas), srov. liėpotis Pr 125; lat. Cynosūrus cristātus – paprastoji kietavarpe [Iv, Mln] LBŽ 113; kietavarpe „jednoletá nebo vytrvalá bylina vysoká 5–80 cm s velmi hustým jednostranným klasem“ VLEe; rostlina byla pojmenována podle vlastnosti klasu; 218 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms lat. Ficaria – švitriešis (: třpytit se, svítit + ořech „oříšek“ LKŽe?), lat. Ficaria ranunculoides viz Ranunculus Ficaria – pryskyřník švitriešis (Iv) „(lat. ficus – fík; kořenové hlízy rostliny připomínají fíky)“ LBŽ 292; švitriešis BVŽ 131; švitriešis „vytrvalá bylina, která vytváří kořenovou hlízu a dlouhé tenké přídatné kořeny. Listy jsou dužnaté, sytě zelené. Někdy se v úžlabí listů vytvářejí hlízky, jimiž se švitriešis rozmnožuje vegetativním způsobem. Lodyha je poléhavá nebo přilehlá k zemi. Korunní lístky jsou sytě žluté“ VLEe; lat. Ficaria verna – pavasarinis švitriešis „Čepele listů jsou dužnaté, poněkud tlusté, jasně zelené, lesklé, jako by byly potřeny tukem. <...> Korunní lístky-nektaria <...> žluté, lesklé“ LF III 408; vzhled listů a květů rostliny se odráží také v motivaci názvu; lat. Lithospermum – kietagrūdis (: tvrdý + zrno), srov. grãjvas Pr 232; kieta-grūdis (Iv) „(ř. lithos – skála, kámen a sperma – semeno; má tvrdá semena jako kámen)“ LBŽ 200; kietagrūdis BVŽ 180; složené slovo poukazuje na vlastnost semen – jejich tvrdost; lat. Lycogala – pienraudis (: mléko + červený), srov. raudmenė Pr 59; lat. Lycógala epidéndrum – raudenė (Iv, St), syn. pienraudis (Iv, Mln) „(ř. lykos – vlk a gala – mléko <...>). Slizovka se často vyskytuje na hnijících stromech, torzech a pařezech“ LBŽ 206; lat. Lycogala epidendrum – rutulinė raudenė „Plodnice <...> mladé jsou oranžově růžové, zralé žlutohnědé až žlutošedé, porostlé červenohnědými bradavkami, vnitřní hmota je tekutá, měkká, růžové barvy“ LGA 526; houba je pojmenována podle barvy slizovky; lat. Lunaria – plataukšlė (: široký + šešule), srov. platãnkštis Pr 176; blizgė (P), syn. plataukšlė (Iv) LBŽ 204; blizgė „(lat. luna – měsíc; plody jsou okrouhlé a lesknou se jako měsíc)“ BVŽ 183; blizgė „plodem je velká blanitá nebo téměř okrouhlá šešulka. Po rozpadu jejích chlopní zůstává lesklá přepážka“ VLEe; rod rostliny je pojmenován podle vlastnosti plodu a jeho podobnosti se šešulkou; lat. Onopordon – piktadagis (: zlý + bodlák), srov. pìktdãgis Pr 254; lat. Onopórdon Acánthium – kard ažolė (DS), syn. piktadագis „ř. akanthia – trn, trnitá rostlina“ LBŽ 239; lat. Onopórdum – kard ažolė BVŽ 209; rostlina je pojmenována podle svého hlavního znaku – trnitosti; lat. Ornithogalum – paukštpienė (: pták + mléko), srov. gėltras Pr 132; Ornithóg alum umbellátum – skėtinė paukštpienė (Iv) „(ř. ornis, ornithos – pták a gala – mléko; květy rostliny jsou bílé jako mléko)“ LBŽ 241; paukštpienė BVŽ 211; složené slovo vzniklo podle latinského názvu rostliny a jeho motivace – podobnosti barvy květů s barvou mléka; lat. Thesium – linovietis (: len + místo), srov. linòwietis Pr 153; Thésium ebracteátum – plikažiedis linlapis (PR, F), syn. linovietis (Iv, Mln) LBŽ 345; linlapis BVŽ 294; linlapis „téměř všechny linaly jsou poloparazité, z kořenů jiných rostlin vysávají vodu a minerální látky“ VLEe; první člen složeniny poukazuje na podobnost s lnem, avšak motivující znak druhého členu není jasný. Terminologija | 2020 | 27 219 U tří složenin je nejasná nejen motivace jejich tvoření, ale nejsou zcela jasné ani jejich jednotlivé členy: lat. Crataegus – sabinkaulis (: zadek? + kost), srov. kaulenis Pr 202; gudobelė (P), syn. kaulinis (Iv, Gr), sabinkaulis (Mln z Iv), subinkaulis (Iv) LBŽ 107; gudobelė BVŽ 99; lat. Melittis – medumelė (: med + mėle „modrá barva“ nebo mėles „barvířská melilotka“ LKŽe), srov. mėdūnis Pr 231; Melittis Melissophyllum – melisalapė medumėlė (Iv) LBŽ 218; medumėlė „(ř. melitta nebo melissa – včela)“ BVŽ 193; lat. Listera – dviguonė (: dva + guonia „hlava“?), srov. brašzis Pr 141, dviguonė (Iv) LBŽ 200; dviguonė BVŽ 180; lat. Listera cordata – širdinė dviguonė „listy 2 (3), téměř vstřícné, přisedlé, srdčitě vejčité nebo srdčitě vejčitě trojúhelníkovité, tupé nebo téměř tupé, s vrcholy zakončenými velmi krátkou špičkou“ LF II 581–582; motivace druhého členu složeniny není jasná, protože tento druh rostliny širdinė dviguonė má dva široké listy. Za zmínku stojí také jeden hybrid, jehož první složka je přejatá: lat. Taxus – tysmedis (: tysas (rus. мисс) + medis)), srov. cicas, cico medis Pr 144; lat. Táxus baccáta – kukmedis (Mln), syn. tysmedis (Iv) LBŽ 342; kukmedis „rod stálezelených jehličnatých stromů nebo keřů z čeledi tisovitých (Taxaceae). 8 druhů. Rozšířen na severní polokouli. Dorůstá výšky až 32 m“ VLEe. Shrneme-li probraná složená slova vytvořená L. Ivinským, lze konstatovat, že druhá složka téměř všech složenin je substantivní; pouze po jedné složenině byla nalezena s druhou slovesnou (blakėžudė) a adjektivní (pienraudis) složkou. Nejvíce složenin s druhou substantivní složkou je také v díle Prigimtūmenė (84%), takže stejná tendence je patrná i při zkoumání názvů rodů rostlin a hub uvedených v díle Žolynas. U složenin s druhou substantivní složkou je první složkou nejčastěji rovněž substantivum; pouze u čtyř je první složkou adjektivum (kietagrūdis, kietavarpė, piktadagis ir plataukšlė) a byla nalezena po jedné složenině s první slovesnou a číslovkovou složkou (švitrešis ir dviguonė). Ze 13 názvů rodů rostlin a hub vytvořených L. Ivinským skládáním slov, které jsou v díle Žolynas, se do dalších terminografických zdrojů dostalo a v úzu se ustálilo sedm názvů: blakėžudė, dviguonė, kietagrūdis, kietavarpė, medumėlė, paukštpienė, švitrešis. Z rozboru novotvarů L. Ivinského uvedených v díle Žolynas vyplývá, že nejvíce bylo nalezeno odvozenin tvořených příponami (62) a složenin (13). Procentuální zastoupení novotvarů podle slovotvorných formantů je znázorněno na obrázku 2. 2 2 0 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms Obr. 2. Novotvary L. Ivinského podle slovotvorných formantů (v%) Názvy rodů rostlin a hub s nejasným slovotvorným postupem Žolynas obsahuje názvy rodů rostlin a hub, jejichž slovotvorba a motivace jsou nejasné; takových názvů je 27. Nejprve je třeba zmínit 11 názvů rodů používaných v současné botanické nomenklatuře; u většiny z nich lze formálně vyčlenit předponu, avšak základová slova jsou nejasná: lat. Cephalanthera – garbenis, srov. galvōmìntris Pr 141; garbenis (Iv, Mln) LBŽ 79; garbenis BVŽ 76; lat. Clinopodium – dašis; lat. Clinopódium vulgáre viz Saturéja vulgáris LBŽ 96, lat. Saturéja – dašis (Iv) LBŽ 312; dašis BVŽ 276; lat. Gymnadenia – plauretis, srov. plìntis Pr 140; plauretis (Iv, Mln), syn. pluoretis LBŽ 161; plauretis BVŽ 147; lat. Lejeunia – plojene, srov. wienoražis Pr 100; įgaubtalapė plojenė (Iv) LBŽ 193; plojenė BVŽ 174; lat. Montia – menuva, srov. szaltréné Pr 184; menuva (Iv, Mln), syn. menuvas (Iv, St) LBŽ 225; menuva BVŽ 198; lat. Neslia – prošiklė, srov. grudėnė Pr 176; Néslea paniculáta – prošiklė LBŽ; prošiklė BVŽ 205; lat. Onosma – liesmuo, srov. liesmuō Pr 233; liesmuo LTB; lat. Polypodium – šertvė, srov. kojùminis Pr 114; šertvė (Iv) LBŽ 272; šertvė BVŽ 238; Terminologija | 2020 | 27 221 lat. Scrophularia – bervidis, srov. ropėjn̄is Pr 222; bervidis (Iv) LBŽ 317; bervidis BVŽ 271; lat. Sesleria – mielitas, srov. miẽlitis Pr 126; lat. Sesléria caerúlea – mélitas (Iv, Mln) LBŽ 321; mélitas BVŽ 275; lat. Swertia – patvenis, srov. gajūstras Pr 236; lat. Sweeŕtia perénnis – daugiametis patvenis [Iv] LBŽ 337; patvenis BVŽ 289. K názvům rodů této skupiny užívaným dnes lze přiřadit ještě jeden název, u něhož se změnil pouze rod: lat. Melica – striepsnis, srov. stiẽpris Pr 125; lat. Mélíca nūtans – striepsnė (Iv) LBŽ 217; striepsnė VLEe. Ostatní názvy rodů rostlin a hub s nejasným původem nebyly do současného úzu zařazeny: lat. Coremium – kaine, srov. gālwietis Pr 51; lat. Gratiola – gaukras, srov. jāukras Pr 222; lat. Gratiola officinális – vaistinė raitinytė (P), syn. gaukeras (Iv) LBŽ 160; raitinytė VLEe; lat. Lepidium – ložukas, srov. žažukas, skāminas Pr 177; pipirnė (P), syn. lažukas (Iv, St), ložukas (Iv, Mln) LBŽ 195; pipirnė BVŽ 175; lat. Majanthemum – miejugas, srov. pādžiaugsmis Pr 131; lat. Majánthemum bifólium – medutė, syn. miejūgas (Iv) LBŽ 210; lat. Maiánthemum – medutė BVŽ 188; lat. Marchantia – apiželė, srov. īwa iris Pr 99; lat. Marchantia polymórpha – paprastoji maršancija LBŽ 213; maršantija BVŽ 190; lat. Morchella – gmartė, srov. bridielus Pr 65; briedžiukas, syn. gmartė (Iv) LBŽ 225; lat. Morchella esculenta – valgomasis briedžiukas LGA 490; lat. Osmunda – klastotras, srov. roglēnis Pr 115; lat. Osmúnda regális – karališkasis klestetras (Iv), syn. klastotras (Mln) LBŽ 242; osmunda BVŽ 214; lat. Peucedanum – grinuvas, srov. kartējnīs Pr 194; salia vas (P) LBŽ 252; saliavas BVŽ 222; lat. Sagitaria – vilytė, lat. Sagittária sagittifólia – papliauška, syn. vilytė (Iv) LBŽ 306; lat. Sagittaria – papliauška BVŽ 262; lat. Splachnum – prastus, srov. pumpūrėžis Pr 105; lat. Spláchnum ampulláceum – mešlius paputžandis LBŽ 332; mešlius BVŽ 285; lat. Struthiopterys – sparmenas, srov. ugniėtis, ugnies papartis Pr 115; lat. Struthiopteris germanica viz Onocléa Struthiopteris LBŽ 336; jonpapartis, syn. sparmenas papartuolis (Iv, Mln) LBŽ 238; lat. Tagetes – kronis, srov. maźžiėstras Pr 257; serentis LBŽ 340; serentis BVŽ 291; 222 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms lat. Teesdalia – trintus, srov. širpstas Pr 178; lat. Teesdália nudicáulis – smiltyninė paš uolė (P), syn. jodalis (Iv, St), trintus (Iv, Mln) LBŽ 342–343; pašuolė BVŽ 292; lat. Trapa – agaras, srov. àgaras Pr 199; lat. Trápa nátans – agaras (Iv, B), syn. agarūnas (Iv, St) LBŽ 350; agaras BVŽ 299. Mezi nejasná rodová jména je třeba zařadit ještě jedno jméno rodu, neboť se nepodařilo zjistit, která rostlina nebo houba byla tímto jménem označena: lat. Machalocarpus – liem uonė. Při porovnání názvů v Žolynas se jmény týchž rostlin uvedenými v Prigimtūmenė lze pozorovat, že se shodují pouze dvě jména – agaras a liesmuo. Terminologizovaná rodová jména rostlin a hub Jedním ze způsobů, jimiž L. Ivinskis tvořil názvoslovné termíny v přírodních vědách, byla terminologizace slov z hovorového jazyka (podrobněji viz Auksoriūtė 2000: 75–68). Z terminologizovaných názvů rostlin a hub je třeba nejprve zmínit složeniny. L. Ivinskis převzal z hovorového jazyka 11 složených názvů rostlin a hub: lat. Dactylis – šunažolė, srov. pievėnis Pr 125; šunažolė (Iv, Mln), syn. pamienis (Iv, St) LBŽ 115; šunažolė VLEe; šunàžolė „sf. (1) DŽ, OGLII26, NdŽ, KŽ, LTEXI14, šunažolė (1) BŽ136; Mt, Rtr, EncVI281, LBŽ bot. varpinių šeimos žolė, tinkanti pašarui (Dactylis): Paprastoji šunažolė (D. glomerata) LFLI233. Šitą žolę šunažole vadina Kp“ LKŽe; šunažolė BVŽ 107; lat. Filipendula – vingiorykštė; vingiorykštė LBŽ 143; vingiórykštė „sf. (1) DŽ¹, DrskŽ, vingiorýkštė (1) DŽ, NdŽ; EncVIII190 1. DrskŽ bot. erškėtinių šeimos pievų augalas (Filipendula): Vinkšnalapė vingiorykštė (F. ulmaria) Mt. Pelkinė vingiorykštė (F. ulmaria) LBŽ. Pievinė vingiorykštė (F. hexopetala) LBŽ. Plikalapė vingiorykštė (F. denudata) rš. Vingiorykštės kvepia, pilna pakalnė Svn. Lietuvoje auga pievinė vingiorykštė ir pelkinė vingiorykštė LTEXII282“ LKŽe; vingiorykštė BVŽ 132; lat. Fragaria – jahoda, srov. jahůdka Pr 203; jahoda LBŽ 145; jahůdka „sf. (1) KBII98, K, Jn, K.Būg(Kv), Š, NdŽ, KŽ, jahůdka (1) Š, DŽ, NdŽ, Tv, Erž, Dkš, SmIn, Aln, jahoda (3ᵇ) Brs, Vkš 1. SD¹138, SD287, R, R123, MŽ, MŽ161, Sut, Kos137, P, F, N, M, MitIII138, L, LL176, ŠT54 botan. planě rostoucí i kulturní bylina z čeledi růžovitých, nesoucí červené šťavnaté plody (Fragaria)“ LKŽe; jahoda; lesní jahoda BVŽ 133; dvojhláska ie napsaná v první části složeného slova je nejspíše korektorská chyba, neboť tato podoba názvu rostliny nebyla nalezena; lat. Fumaria – žvirblėrute, srov. žvirblārūtė Pr 175; žvirbliarūtė (Iv, Mln, Rk) LBŽ 147; žvirbliarūtė „sf. (1) DŽ, NdŽ, žvirbliārūtė (1) NdŽ, KŽ, Sv; Mt, Terminologija | 2020 | 27 223 LBŽ, EncVIII703, LEV427, Brs bot. zahradní plevel se šedozelenými listy, růžovými nebo červenými květy (Fumaria): Vaistinė žvirbliarūtė (F. officinalis) LFIII476“ LKŽe; žvirbliarūtė BVŽ 135; lat. Gnaphalium – katpėde, srov. kãtpiedė Pr 255; katpėdė (Iv) LBŽ 158; kãtpėdė „sf. (1) bot. 1. N, K, P, Mt, DŽ, EncIX198, Yl, Skd rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Gnaphalium): Kãtpėdės geltonai žydi, nuo gelto s gydo J. Kãtpėdės ganyklo[je] kuone ant kiekvieno kupsto auga Žgč. Katpėdė tikroji (G. dioecum) F. Gelsvoji katpėdė (G. luteo-album)“ LKŽe; pūkelis BVŽ145; lat. Merulius – lapelaižis, srov. gaidkojis, lapiėlaižis Pr 66; trob ag rybis, sin. lapėlaižis (Iv) LBŽ 220; lapėlaižis „sm. (1) bot. 1. Kos86, J, Šts, Vvr, Tv taková houba, gaidukas, rudukė, voveraitė (Cantharellus cibarius): Še koks lapėlaižis, kaip lepšis Lkv. Lapėlaižiai auga krūvoms Kv. Vienų lapėlaižių prisirinkęs, nė vieno baravyko Tl. 2. NdŽ, LBŽ trob ag rybis (Merulius): Lapėlaižis ašaročius (M. lacrymans) Mt“ LKŽe; lat. Nardus – briegaure, srov. brìdgãuris Pr 127; lat. Nárdus stricta – briegaurė (Iv) LBŽ 231; briedgaurė BVŽ 202; briedgaurė „sf. (1), briedgaurė (2) viz briedgauris: briedgaurę pjauti eik, kai rasa Šll. Briedgaurė – takovou nevhodnou trávu, málo ji spásá, roste v suchých trsech Š“ LKŽe; briedgaurė BVŽ 203; lat. Phalus – kiaulgrybis, srov. kautãgribis Pr 62; lat. Phállus impúd icus viz Ithyphallus impúd icus LBŽ 254, poniabudė (S), syn. kiaulgrybis (Iv, Mln) LBŽ 181; lat. Phallus impudicus – paprastoji poniabudė LGA 470; kiaulgrybis „sm. (1) NdŽ bot. 1. LBŽ, Mt poniabudė (Ithyphallus impudicus)“ LKŽe; „vzhledem ke světlé barvě mladé houby by tak mohly být motivovány také názvy paniabudė (Phallus impudicus) kiaulbudė <...>, kiaulgrybis“ (Lubienė 2015: 141); lat. Sedum – drugežolė, srov. drūžmas Pr 187; šilokas (Pet, dr), syn. drugenis (Iv), drugiažolė (Iv), riebunis (Iv) LBŽ 318; drūgiažolė sf. (1), drugiažolė (1) „bot. 1. Mt, Ak, I šilokas (Sedum): Drūgiažolės mažukės, geltonos, auga an dirvonų Alv. Šiemet pakup y mažai buvo drugiažolių Kp“ LKŽe; šilokas BVŽ 272; lat. Suillus – šilbaravykis; lat. Suillus castáneus viz Bolétus castáneus LBŽ 337, smiltyninis baravykas, syn. šilbaravykis (Mln) LBŽ 51; šilbaravykis „sm. (1) J, DŽ, Brs, Yl, Rdn, Krš, Stl, Šll, Srd, Grnk, Krs, Skrb, Ppl, Brž, šilbaravykis (1) Lkv, Bsg, šilbaravykis (2) KŽ; Kos152, L bot. 4. LBŽ, NdŽ, KŽ smiltyninis baravykas (Gyroporus castaneus)“ LKŽe; lat. Gyroporus castaneus – smiltyninis šilbaravykis LGA 47; lat. Taraxacum – kiaulpiene, srov. jòstuwis Pr 257; lat. Taraxacum officinále – piktšašė kiaulpienė [Mln], syn. kiaulpienė (Iv, R, S, V) LBŽ 342; kiaulpienė BVŽ 292; kiaulpienė sf. (1) NdŽ, Ky, Lkž, Pn, Grg, Lkv, Šts, kiaulpienė (2) BŽ314: Mt „bot. rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Taraxacum): Piktšašė kiaulpienė (T. officinale) LBŽ. Mažoji kiaulpienė (T. levigatum) P.Snar“ LKŽe; kiaulpienė BVŽ 292. Podle údajů LKŽe lze mezi terminologizovaná rodová jména L. Ivinského možná zařadit také tato jména: 2 2 4 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms lat. Agaricus – plempė, srov. plauskis Pr 67; plempė sf. (2) K, plėmpė (1) BŽ104 1. R, K, LBŽ „bot. taková houba z čeledi čirůvkovitých (Collybia): Plempių, rudmesių, storkočių a hřibů jich pro sebe tolik přinesl K.Donel. Takové pěkné plempių jsem si přinesl Ktč“ LKŽė; lat. Agaricus arvensis – žampion polní LGA 212; lat. Carlina – sausžiedis, srov. sausunis Pr 254; sausžiedis (Iv, Mln) LBŽ 73; sausžiedis „1. suchý květ: Co jiného jsou vikev, hrachor, různobarevné zvonky popínavých rostlin a tisíce dalších květů a suchžiedis Vaižg. 2. DŽ bot. rostlina z čeledi hvězdnicovitých, jejíž úbor je tvořen suchými lístky (Carlina): Paprastasis sausžiedis (C. vulgaris) LBŽ“ LKŽė; karlina BVŽ 71; lat. Myosotis – miegažolė, srov. minėtinis Pr 232; nemiršėlė (Iv), syn. miegažolė (P, Iv, Pn), minėtenė (Iv) LBŽ 227; miegažolė „1. LBŽ černý blín (Hyoscyamus niger). 2. Mt, LBŽ, NdŽ nemiršėlė, neužmirštuolė (Myosotis)“ LKŽė; neužmirštuolė BVŽ 200; lat. Caltha – purena, srov. purenė Pr 161; lat. Cáltha palústris – puriena lukšta [Mln], syn. purena (Bz, Mln), purenė (Alk, St), LBŽ 63; purena sf. (BzF160, Mt, LBŽ) LKŽė; puriena BVŽ 62; lat. Ulmus – guoba, srov. winkszna Pr 147; guoba sf. (1) Br, Dkš, Pjv, Plk, Vl, Jrb, Gl, Ūd, Vs, Ds, guobà (2) J, J.Jabl, (4) DŽ, Sv „1. bot. jilm, brest (Ulmus): Guoba pavėsi daro Dkš. Kůra jilmu se používá k pečení chleba J. Z jilmu se loupá lýko J. Jilm nevyrůstá ve velký strom Klp. Kůra jilmu není pevná Brž. Dřevo jilmu je velmi vláknité Rgv. Co tam stojí u jilmu? Jrb. Přivezl jsem si z lesa dva jilmy Žsl. Celá cesta je osázena jilmy Vl. Celé břehy jsou zarostlé jilmy Sv“ LKŽė. Některé názvy rostlinných rodů mohl L. Ivinskis převzít nejen z tehdejší hovorové řeči – mohl je najít ve starých slovnících. Z jakých slovníků L. Ivinskis čerpal, lze zjistit z jeho dopisu Vasiliji Kulinovi z roku 1868, napsaného v ruštině. V dopise L. Ivinskis píše o sestavování litevsko-žemaitského slovníku: „<...> Už dávno jsem se rozhodl vykonat tuto obrovskou práci, ale k jejímu dokončení je ještě zapotřebí mnoho času; je třeba vybrat slova z již vytištěných i rukopisných slovníků, o nichž jsem nedávno dostal zprávy: 1. Milkaus, 2. Nesselmanův, 3. Haackův, 4. Sirvydův, 5. rukopis slovníku v Rize, 6. tentýž v Kazani, 7. faráře Jušky, 8. faráře Miežinise. Z prvního jsem si již slova vybral. Nezbytnou prací, která mě čeká, je vypsat z ostatních výše uvedených slovníků slova, která neznám, a navázat spojení s jejich autory“2 (Ivinskis 1995: 483). 2 V dopise L. Ivinského jsou uvedeny tyto slovníky: 1. litevsko-německý a německo-litevský slovník Ch. G. Milka, 2. litevský slovník G. H. F. Nesselmanna, 3. litevsko-německý slovník T. V. Haacka, 4. polsko-latinsko-litevský slovník K. Sirvydase. Pod číslem 5 je pravděpodobně označen rukopis litevsko-lotyšsko-polsko-ruského slovníku M. Miežinise, pod číslem 6 rukopis litevského slovníku A. Ugianska a pod číslem 7 rukopis slovníku A. Jušky Slownik polsko-litewski (1853–1854) (Ivinskis 1995: 568). Terminologija | 2020 | 27 225 Za terminologizovaná jména rostlinných a houbových rodů L. Ivinského je třeba považovat také následující názvy, které pocházejí již z indoevropského či baltského prajazyka: lat. Digitaria – sora; sóra sf. (1) K, K.Būg, Rtr, DŽ, NdŽ, PrL, sorà (3) K.Būg (Kv), (4) NdŽ, soros pl. SD73,290, R, MŽ, D.Pošk, Kos53 „bot. 2. pirštuotė (Digitaria): Laukinė sóra (Soros laukinės P) (D. sanguinalis) BŽ492; Mt. Sora pirštuotė (D. ischaemum) LBŽ. Raudonoji sora (D. sanguinalis) LBŽ“ LKŽe; sora EŽDB; lat. Linum – linas, srov. linas Pr 167; lìnas sm. ppr. pl. (4) SD131, K „bot. přadná a olejnatá rostlina (Linum): Len se v Litvě pěstuje od dávných dob sp. Ilgūnėliai linai ir striukūnėliai Grž. Miško būté[jė] linų nesėk Trš. Linai kaip rūta žaliavo rš. Kap giria linai (dideli, gražūs) Zt. Mūsų linai iš mažų išbego, bet didžių nepavijo (vidutiniški) MŽ. Ar aš nesakiau tavie, mergele: neik par linų laukelį JD179 <...>“ LKŽe; linas, linai Sabaliauskas 1990: 41; lat. Pinus – pušis, srov. pūšzis, kwaǰė Pr 143; pušìs sf. (4) 1. KIG62, SD346, MŽ¹20, B, P, Sut, N, K, Slnt, Šln, Jnš „bot. stálezelený strom s dlouhými jehlicemi a kulatými šiškami (Pinus); kmen tohoto stromu: Kedrinė pušis (P. cembra) Mt. Miškinė pušis (P. silvestris) Mt. Juodoji pušis (P. nigra) LBŽ. Kalninė pušis (P. montana) P.Snar. Paprastoji pušis (P. silvestris) P.Snar. Praskaldyk dervų iš pušies JI315 <...>“ LKŽe; pušis Sabaliauskas 1990: 42–43; lat. Rubus – avietė, srov. awiètė Pr 203; awiètė sf. (2), avietė (3ᵇ) Dsn, Nj „keřovitá rostlina se sladkými bobulemi (Rubus); její plod: Avietės auga giriose ir soduose ar daržuose Dkš. Avietėlė žaliam sode žydėjo (d.) Ds. Krūmas aviečių SD141. Gervuoginė avietė (R. occidentalis) rš. Krūminė avietė (R. fructicosus) LBŽ <...>“ LKŽe; avietė Sabaliauskas 1990: 154. Při porovnání terminologizovaných názvů s názvy týchž rodů uvedenými v Prigimtūmenėje je patrné, že se jich shoduje o něco více než polovina. V této podkapitole by bylo třeba pojednat také o přejatých názvech rodů, které jsou v Žolyne uvedeny s odkazem na L. Ivinského. Většinu přejatých slov mohl L. Ivinskis převzít z tehdejší mluvené řeči nebo najít ve starých spisech. Bylo nalezeno 9 takových názvů: lat. Allium – blodustas, srov. blodūstas, bladūstas, czesnākas Pr 132; česnakas (P), syn. blodustas (Iv) LBŽ 15; blodustas „(l. plodzist) sm. MitI223 česnek: Žadėdamas anas (kirmėlės) išveisti, virink ožkos pieną su blodustais (česnakais) IM1851,45“ LKŽe; česnakas VLEe; lat. Centaurea – vosilka, srov. grasenė Pr 254; bajorė (P, Kr), syn. šimterūnis (Iv, St) LBŽ 77; ×vosilkà „(brus. bacilok, l. wosilka) sf. (2) NdŽ, FrnW, (4) K, KI705, Rtr, FrnW, NdŽ, KŽ, vosilka (1) LzŽ, Graž, vósilka (1) JT24, vosylkà (2) Plšk; Lex55, SD¹83, SD154, Q305, R229, BS154, MŽ, MŽ306, P, N, M, 226 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms L, Š, MitIV182(Ašm) chrpa; její květ: Vosilka bajorė (Centaurea scabiosa) Mt, LBŽ“ LKŽe; bajorė BVŽ 75; lat. Cinchona – chininovník, srov. kinina arba kinkina Pr 251; kinmedis (Gr), syn. kinina (Iv) LBŽ 89; kinina „(l. chinina) subst. 1. LBŽ, Mt bot. kinmedis (Cinchona succirubra)“ LKŽe; chininmedis BVŽ 86; lat. Cinnamomum – skořicovník, srov. cināmonas, cinēmonas Pr 155; cinamonas (Iv, Klv) LBŽ 89; cinamōnas subst. (2) DŽ, KŽ, Smn, cināmonas (1) NdŽ, KŽ, Gs, Slnt, Pgr, cinamōnas (2) NdŽ, KŽ „bot. kořeninový strom či keř z teplých krajů (Cinnamomum); kůra tohoto stromu jako koření: Při vaření bobulí je třeba přidat skořici kvůli vůni Grg. Rozemel skořici a posyp Pn. Rozdrcenou skořici jsem svázal do bílého šátku s čistým kamínkem a na niti ji otvorem ponořil až dovnitř půlky soudku [s medovinou] S.Dauk“ LKŽe; cinamonas BVŽ 86; lat. Cochlearia – křen, srov. skabietras Pr 177; krienas (Iv, Mln), syn. kriena (Iv), lat. Cochlearia Armorácia – křen selský (Iv, Mln) LBŽ 97; 1 krienas „(sl.) subst. (4) 1. SD27, MP337, J, P, LBŽ, NdŽ, DŽ, Trg, Brs, Brž, Rm, Kp bot. rostlina z čeledi brukvovitých se ztlustlým, dužnatým kořenem a podzemní částí stonku (Armoracia): Křen selský (A. rusticana) P.Snar“ LKŽe; skabētras BVŽ 91, lat. Armorácia – krienas BVŽ 41; krienas Sabaliauskas 1990: 240; lat. Eugenia – hřebíčkovec, srov. gwajzdikas Pr 201; lat. Eugénia caryophylláta – hřebíčkovník LBŽ 137; gvazdikas „(l. gwoździk) subst. (2) J, Dkš; R, Mt, LBŽ bot. rostlina z čeledi hvozdíkovitých pěstovaná v zahradách (Dianthus)“ LKŽe; gvazdikmedis „subst. (1) DŽ; LBŽ bot. tropická rostlina, jejíž květní pupeny obsahují silně vonný éterický olej; používají se jako léčivo a koření (Eugenia caryophyllata)“ LKŽe; eugenija BVŽ 127; lat. Ruta – routa, srov. rūta Pr 165; 1 rūtà „(bělorus. рута, pol. ruta) subst. (2), (4) Kp, Sb, Km 1. DP314, SD328, Q407, H, R, K bot. zahradní rostlina z čeledi routovitých se vzpřímenými větvenými stonky, drobnými lístky a výraznou vůní (Ruta): Zelená routa (R. graveolens) P.Snar“ LKŽe; rūta BVŽ 261; rūta Sabaliauskas 1990: 242; lat. Triglochin – naryčia, srov. nariczė Pr 119; ×naryčia „(pol. norzyca, rus. норица) subst. (1) 2. Kos38, I onemocnění koňských žláz, u záušní. <...> 4. P, LBŽ, Mt bot. rostlina z čeledi bařičkovitých; narytžolė (Triglochin)“ LKŽe; narytžolė BVŽ 301; lat. Zingiber – zázvor, srov. imbieras Pr 138; imbiras „subst. (1) BŽ187 viz imbieras: Koupili jsme zázvor, hřebíček a všelijaké jiné koření rš. S pepříčky a zázvorky budeme pít kořalku JD987 LKŽe; imbieras (pol. imbier) „subst. (1) DŽ; SD78, LBŽ bot. tropická rostlina (Zingiber); její oddenky (Rhizoma Zingiberis), používané jako léčivo a koření“ LKŽe; imbieras BVŽ 317. V zásadě všechna probíraná přejatá jména rostlinných rodů přišla do našeho jazyka ze slovanských jazyků nebo jejich prostřednictvím. Terminologija | 2020 | 27 227 ZÁVĚRY 1. Názvy rodů rostlin a hub L. Ivinského uvedené v Žolyne P. Matulionise jsou většinou novotvary L. Ivinského. Tvoří přibližně 60% všech názvů L. Ivinského uvedených v tomto slovníku. Odvozováním bylo vytvořeno přibližně 51% názvů, skládáním asi 9%. Bylo nalezeno také poměrně mnoho názvů s nejasnou slovotvornou strukturou – dalších přibližně 19% všech zkoumaných názvů rodů rostlin a hub. 2. Mezi odvozeninami převažují názvy utvořené příponami; tvoří přibližně 86% všech odvozenin. Nejproduktivnější přípony, s nimiž byla vytvořena většina názvů rodů rostlin a hub, jsou -enis, -enė; méně než třetinu tvoří odvozeniny s příponou -ena. Většina názvů rodů rostlin a hub L. Ivinského z P. Matulionisova Žolynas se dostala do LBŽ a poté byla zařazena i do dalších botanických slovníků, takže se užívá dodnes. Z příponových odvozenin se dnes užívá 23 názvů rodů rostlin a hub, např.: ežeinis, garždenis, gniaužtenis, laiškenis, girūnė, nerūnė, sultenė, kerpena, strugena, nertvė. 3. Předponové a koncovkové odvozeniny tvoří pouze po 6% všech jednoznačných novotvarů. Dnes se užívají dvě předponové odvozeniny: begalis a prožirnis a dvě koncovkové odvozeniny: nuosėdis a nuokana. V Žolyne je uvedeno pouze třináct složenin vytvořených L. Ivinským; představují 15% všech jednoznačných novotvarů a sedm z nich se užívá dodnes: blakėžudė, dviguonė, kietagrūdis, kietavarpė, medumėlė, paukštpienė, švitriešis. 4. Lze rozlišit dva typy motivace novotvarů: slovotvornou a sémantickou. Základová slova a složky složenin označují různé vlastnosti rostlin a hub: místo růstu, barvu, účel, podobnost květů, listů či plodů rostlin nebo plodnic hub s nějakým předmětem existujícím ve skutečnosti, jinou rostlinou nebo jiné charakteristiky. Vyskytují se novotvary, jejichž motivaci lze jen obtížně vysledovat; to zřejmě souvisí s individuálními asociacemi a tvořivostí L. Ivinského. 5. V dnešním úzu se ustálilo také jedenáct názvů rodů rostlin a hub s nejasnou slovotvornou strukturou; u některých by bylo možné formálně vyčlenit slovotvorný formant, základové slovo však není jasné, např.: garbenis, patvenis, plauretis, šertvė. 6. L. Ivinskis terminologizoval názvy rostlin a hub také z hovorového jazyka své doby; tvoří přes 20% všech rodových názvů L. Ivinského uvedených v Žolyne. Nejvíce takto terminologizovaných názvů jsou složeniny – je jich jedenáct, např.: briedgaurė, kiaulgrybis, kiaulpienė, žvirbliarūtė, vingiorykštė, a také názvy, které se do našeho jazyka dostaly z indoevropských či baltských prajazyků, 228 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms např.: avietė, linas, pušis. K terminologizovaným názvům z hovorového jazyka lze přiřadit také devět přejatých názvů, např.: blodustas, cinamonas, krienas, rūta. 7. Srovnáním názvů rodů rostlin a hub uváděných s odkazem na L. Ivinského v Žolyne s názvy v Prigim­tūmenė bylo zjištěno, že většina názvů uvedených v obou dílech se liší; je tedy zřejmé, že P. Matulionis nezařadil do Žolynas názvy rodů rostlin vytvořené L. Ivinským z Prigimtūmenė. P. Matulionis uvedl, že použil pouze kresby hub L. Ivinského; nepodařilo se zjistit, které jiné práce L. Ivinského obsahující názvy rostlin používal. ŠALTINIAI F1-661 – Ivinskis Laurynas. Scaurus Agaricus rufo divaceus, rankraštis saugomas Lietuvių literatūros ir tautosakos instituto bibliotekos Rankraštyne, F1-661. Ivinskis Laurynas 1995: Pasauga. – Laurynas Ivinskis. Raštai, Vilnius: Vaga, įklija. LBŽ – Lietuviškas botanikos žodynas, sud. Botanikos žodyno komisija, red. J. Dagys, Kaunas, 1938. Pr – Ivinskis Laurynas. Prigim­tūmenė (Prigimtūmenė turėtent savieje dalijkus žemės, žoliun ir giwunus su parodimu anun wartojimo), rankraštis saugomas Lenkijos mokslų akademijos bibliotekoje Krokuvoje, 1 d. katalogo nr. 1801; 2 d. katalogo nr. 2824. TA I – Pabrėža Jurgis Ambraziejus. Taislius augyminis. I–223, par. O. Kažukauskaitė, R. Šepetytė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2009. Ž – Matulionis Povilas. Žolynas. Dalys II. Lietuvos augalų žodynas ir augalų taislas, Vilnius: M. Kutkos spaustuvė, 1906. LITERATŪRA Auksoriūtė Albina 1998: Lauryno Ivinskio rankraščiai Krokuvoje. – Terminologija 5, 102–110. Auksoriūtė Albina 2000: Lauryno Ivinskio terminologijos darbai: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Auksoriūtė Albina 2004: Neaiškios darybos L. Ivinskio Prigimtūmenės naujažodžiai. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 127–149. Auksoriūtė Albina 2008: Keletas atgaivintų Lauryno Ivinskio augalų vardų. – Terminologija 15, 132–141. Auksoriūtė Albina 2019: Povilo Matulionio „Žolyne“ pateiktų augalų genčių vardų autoriniai šaltiniai. – Bendrinė kalba 92, 1–21. DOI: doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.11. BVŽ 1998: Botanikos vardų žodynas, sud. R. Jankevičienė, Vilnius: Botanikos instituto leidykla. Čiužauskaitė Iona 2012: Laurynas Ivinskis: nuo lietuviškų kalendorių leidėjo iki didaktinės prozos kūrėjo. – Priešaušrio mokslas, kultūra ir švietimas: Lauryno Ivinskio 200-osioms gimimo metinėms, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 137–146. EŽDB – Lietuvių kalbos etimologinio žodyno duomenų bazė. Prieiga internete: https://etimologija.baltnexus.lt/ [žiūrėta 2020-11-20]. Gliwa Bernd 2002: Nuodingų augalų nuokana ‘Cicuta Virosa L.’ bei nuokanis ‘toks grybas, Lactarius Turpis Weinm.’ pavadinimai lietuvių kalboje. – Onomasiology Online 3, 1–7. Grinev-Griniewicz Sergiusz 2011: Terminological Methods in the History of Terminology Science. – Terminologija 18, 27–42. Gritėnienė Aurelija 2006: Augalų pavadinimų motyvacija šiaurės panevėžiškių patarmėje, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Jakaitienė Elda 2010: Leksikologija: studijų knyga, antras pakart. leid., Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Terminologija | 2020 | 27 229 Jankevičius Karolis, Jankevičienė Ramunėlė 1962: Kai kurie nauji duomenys apie L. Ivinskio darbus lietu-viškos botanikos terminijos srityje. – Botanikos klausimai 2, 151–163. Kažukauskaitė Ona 2010: Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynas. – Lauryno Ivinskio lenkų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, IX–XXV. Klimavičius Jonas 2010. Terminas prie termino. VI. – Terminologija 17, 144–150. Kregždys Rolandas 2011: Rytų baltų fitonimų morfeminio skaidymo ypatumai (etninės žodžių identifikacijos problematika). – Acta Linguistica Lithuanica 64–65, 137–164. Kruopas Jonas 1960: L. Ivinskio leksikografiniai darbai. – Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai 1(8), 191–198. LF – Lietuvos TSR flora I (1959), II (1963), III (1961), Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, V (1976), Vilnius: Mokslas. LGA – Urbonas Vincentas. Lietuvos grybų atlasas, Kaunas: Lututė, 2007. Sabaliauskas Algirdas 1990: Lietuvių kalbos leksika, Vilnius: Mokslas. LKE – Lietuvių kalbos enciklopedija, antras patiksl. ir papild. leidimas, sud. K. Morkūnas, red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002), e. variantas, vyr. red. G. Naktinienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. Prieiga internete: www.lkz.lt LRK – Lietuvos raudonoji knyga, vyr. red. Valerijus Rašomavičius, Vilnius: Lututė, 2007. LTB – Lietuvos Respublikos terminų bankas. Prieiga internete: http://terminai.vlkk.lt/. Lubienė Jūratė 2015: Lietuvių kalbos mikonimai: nominacija ir motyvacija: monografija, Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla. Maskuliūnienė Džiuljeta 2012: Lauryno Ivinskio grožinės prozos didaktika. – Priešaušrio mokslas, kultūra ir švietimas: Lauryno Ivinskio 200-osioms gimimo metinėms, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 147–160. Mikšytė Regina 1995: Lauryno Ivinskio literatūrinis palikimas. – Laurynas Ivinskis. Raštai, Vilnius: Vaga, 3–14. Petkevičiūtė Danutė 1988: Laurynas Ivinskis: monografija, Vilnius: Mokslas. Petkevičiūtė Danutė 2012: Pro laiko ūką: Laurynas Ivinskis. – Priešaušrio mokslas, kultūra ir švietimas: Lauryno Ivinskio 200-osioms gimimo metinėms, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 11–43. Petreikis Tomas 2012: Lauryno Ivinskio metsktailiai Žemaičiuose: regioninės knygos kultūros aspektas. – Priešaušrio mokslas, kultūra ir švietimas: Lauryno Ivinskio 200-osioms gimimo metinėms, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 67–136. Tyla Antanas 1995: Lauryno Ivinskio knygos „Pasauga“ likimas. – Laurynas Ivinskis. Raštai, Vilnius: Vaga, 395–400. Urbutis Vincas 2009: Žodžių darybos teorija, antras leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Vitkauskas Vytautas 1997: Lauryno Ivinskio leksikografiniai principai. – Lauryno Ivinskio Kalendoriaus 150-mečiui, Vilnius, 29–32. VLEe – Visuotinė lietuvių enciklopedija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2001–2020. Prieiga internete: http://www.vle.lt/. Комарова Зоя Ивановна 2009: Проблема мотивированности термина в различных научных парадиг-мах. – Современные тенденции в лексикологии, терминоведении и теории LSP: сборник научных трудов посвящается 80-летию Владимира Моисеевича Лейчика, Москва. Лейчик Владимир Моисеевич 2006: Терминоведение: Предмет, методы, структура, изд. второе, Москва. LAURYNAS IVINSKIS’ NAMES OF PLANT AND MUSHROOM GENERA IN POVILAS MATULIONIS’ ŽOLYNAS: DEDICATED TO THE 210TH ANNIVERSARY OF THE BIRTH OF LAURYNAS ROKAS IVINSKIS S u m m a r y The article addresses 142 plant and mushroom genera names by Laurynas Ivinskis, which are presented in the first glossary of botanical terms published in Lithuania – the collection of plant names Žolynas Dalys II. Lietuvos augalų žodynas ir augalų taislas (1906) compiled by Povilas Matulionis. Ivinskis’ names of plant and mushroom genera presented in Žolynas are mainly the neologisms coined by Ivinskis, which ac- 230 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms count for around 60 per cent of all Ivinskis’ names presented in the aforementioned glossary. Roughly 51 per cent of the names are formed by way of derivation; about 9 per cent of the names are composed by way of compounding. The number of names whose formation is unclear is also rather high – they account for approximately 19 per cent of all the names of plant an mushroom genera under analysis. The group of derivatives is dominated by suffixal derivatives, which account for roughly 86 per cent of all the derivatives. The most productive suffixes prevailing in the names of plant and mushroom genera are -enis, -ene; the derivatives with the suffix -ena account for less than one-third. Most of the names of the genera of plants and mushrooms composed by Ivinskis travelled from Matulionis’ Žolynas into Lietuviškas botanikos žodynas (Lithuanian Dictionary of Botany), were later included in other botanical dictionaries and have been used to this day. As far as suffixal derivatives are concerned, 23 names of plant and mushroom genera are still used today, e.g., laiškenis (Lat. Mercurialis, Eng. Mercury), girūnė (Lat. Sanicula, Eng. Sanicle, Black snakeroot), sultenė (Lat. Valerianella, Eng. Lamb’s lettuce, Cornsalad), strugena (Lat. Myosurus, Eng. Mousetail). Prefixal and inflectional derivatives each account for only 6 per cent of all the neologisms whose method of formation is clear. Two prefixal derivatives – begalis (Lat. Laserpitium, Eng. Laserwort, Woundwort), prožirnis (Lat. Genista, Eng. Greenweed, Broom, Woodwaxen) – and two inflectional derivatives – nuosėdis (Lat. Cortinarius, Eng. Webcap, Cort) and nuokana (Lat. Cicuta, Eng. Water-hemlock, combane) – came to contemporary usage. Only 13 compounds composed by Ivinskis are provided in Žolynas, which accounts for 15 per cent of all the neologisms in clear formation of which seven are also used today, e.g., blakėžudė (Lat. Cimifuga, Eng. Bugbane), kietagrūdis (Lat. Lithospermum, Eng. Gromwell, Pearlplant), paukštpienė (Lat. Ornithogalum, Eng. Star-of-Bethlehem). The motivation of neologisms of two types can be singled out: word-formation and semantics. Base words and the components of compounds point to various features of plants and mushrooms: growing site, colour, use, resemblance of blossoms, leaves, fruits of plants or the fruitbody of mushrooms to some item existing in reality, to another plant or other properties. There are also neologisms whose motivation is difficult to trace; that is a sign of Ivinskis’ individual associations and creativity. Eleven names of plants and mushrooms of unclear formation also established themselves in contemporary usage; in case of some of them the type of word-formation could be formally distinguished but the base word remains unclear, e.g., garbenis (Lat. Cephalanthera, Eng. Helleborine), plauretis (Lat. Gymnadenia, Eng. Rein orchid, Gymnadenia), šertvė (Lat. Polypodium, Eng. Polypody). Ivinskis terminologised the names of plants and mushrooms from the spoken language of that time; they constitute over 20 per cent of all the genera names proposed by Ivinskis and included in Žolynas. Most of such terminologised names are compounds – there are eleven of them, e.g., biedgaurė (Lat. Nardus, Eng. Mat-grass), kiaulpienė (Lat. Taraxacum, Eng. Dandelion), vingiorykštė (Lat. Filipendula, Eng. Dropwort); another group consists of the names which came into our language from Proto-Indo-European or Proto-Baltic, e.g., avietė (Lat. Rubus, Eng. Blackberry, Bramble, Terminologija | 2020 | 27 231 Logan berry, Raspberry), linas (Lat. Linum, Eng. Flax), pušis (Lat. Pinus, Eng. Pine. Nine borrowed names can also be attributed to terminologised names of the spoken language, e.g., cinamonas (Lat. Cinnamomum, Eng. Cinnamon), gvazdikas (Lat. Euge-nia, Eng. Rose-apple), ruta (Lat. Ruta, Eng. Rue). After comparing the names of plant and mushroom genera provided in Žolynas with a reference to Laurynas Ivinskis and the names found in Ivinskis’ manuscript Prigimtūmenė, it was concluded that most of the names presented in both works differ. It is therefore obvious that Matulionis did not take the names of plant genera coined by Ivinskis into his Žolynas from Prigimtūmenė. Matulionis pointed out that he had only used Ivinskis’ drawings of mushrooms; it could not be determined what other works of Ivinskis in which plant names are provided were used by Matulionis. Gauta 2020-10-20 Albina Auksoriūtė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] 2 3 2 Albina Auksoriūtė Lauryno Ivinskio augalų ir grybų genčių vardai Povilo Matulionio Žolyne: Lauryno Roko Ivinskio 210-osioms gimimo metinėms