Pirmajai lietuvių terminologijos disertacijai – 60

doi.org/10.35321/term28-13 První litevské disertaci z terminologie je 60 let AUŠRA RIMKUTĖ-GANUSAUSKIENĖ Litevský jazykový institut ORCID id: https://orcid.org/0000-0001-8655-7333 Před 60 lety – „14. prosince 1961 na radě Historicko-filologické fakulty VVU mladší vědecký pracovník Slovníkového oddělení Institutu litevského jazyka a literatury Litevské akademie věd“ (Kronika 1963: 346) Antanas Balašaitis úspěšně obhájil první disertaci z litevské terminologie Dějiny terminologie litevské jazykovědy. Vedoucím práce byl docent, kandidát filologických věd Jonas Kruopas, oficiálními oponenty profesor Boris Larin, profesor Juozas Balčikonis a kandidát filologických věd Vincas Urbutis. Disertace je rozsáhlá – má více než 340 stran strojopisu a dalších 80 stran tvoří dva rejstříky: historický rejstřík termínů litevské jazykovědy a abecední rejstřík všech termínů pojednávaných v práci. V popisu vydání disertace se zdůrazňuje, že jde o „první rozsáhlou, novou, originální a obsažnou práci z dějin litevských lingvistických termínů“ (Kronika 1963: 346). Pro odborníky na terminologii je zvláště významná, protože disertace podrobně mapuje dějiny terminologie jednoho oboru, ukazuje její vývoj a pojednává o převládajících způsobech tvoření termínů. Navíc je cenné i to, že autor při popisu termínů jednotlivých jazykovědných disciplín – akcentologie, dialektologie, lexikologie (a její podoblasti lexikografie), gramatiky (morfologie, tvoření slov, syntaxe) atd. – popsal také vznik těchto disciplín. Ačkoli „oficiální oponent prof. dr. B. Larin upozorňuje, že v práci chybí kapitola o stylistických termínech, která by byla jistě důležitá a potřebná“ (Kronika 1963: 346), je však třeba mít na paměti, že litevská stylistika byla zpočátku pouze součástí praktické jazykové normy a kultury, zatímco jako samostatná jazykovědná disciplína se ustavila teprve v 60. letech 20. století, takže autor zřejmě neměl odvahu tyto termíny vyčlenit. V disertaci Dějiny terminologie litevské jazykovědy jsou poprvé podrobně zkoumány jazykovědné termíny z období více než čtyř století – 1547–1961 –, shromážděné z litevských gramatik, hlavních litevských jazykových Terminologija | 2021 | 28 263 slovníků, nejvýznamnějších jazykovědných děl, článků lingvistů a dalších pramenů. Tvoří ji pět částí, závěry a přílohy. První část je věnována gramatickým termínům. Stručně se zde podávají dějiny litevských gramatik – začíná se první litevskou gramatikou Daniela Kleina Grammatica Litvanica (1653). Jak uvádí autor práce, až do počátku 19. století vycházely litevské gramatiky latinsky nebo německy a v souladu se středověkou západoevropskou tradicí se v nich používaly latinské termíny. V latinské gramatice, kterou připravil Simonas Daukantas (1837), jsou vyloženy nejdůležitější otázky litevské morfologie a používají se litevské termíny. Ve druhé polovině 19. století, jak píše A. Balašaitis, vytvářeli litevskou gramatickou terminologii Jonas Juška, Antanas Baranauskas, Kazimieras Jaunius a další. Koncem 19. století se již používala základní pojmenování hlásek, slovních druhů a částí slov, například: samohlásky, dvojhlásky, příslovce (Kalikstas Kasakauskis); krátké samohlásky, podstatné jméno, přídavné jméno, čas, stupeň, činitel (S. Daukantas); slabika, kořen, koncovka, zájmeno, číslovka (J. Juška); písmeno, pravopis (A. Baranauskas); osoba, pád, kmen, předpona, přípona, složená slova, sloveso, příslovce (K. Jaunius) a další. Zvláště významné jsou gramatiky Jonase Jablonskise (1901, 1919, 1922), které měly velký vliv na vývoj spisovné litevštiny. Lze zmínit, že se v nich všeobecně ustálila pojmenování slovních druhů vytvořená S. Daukantasem podstatné jméno, přídavné jméno a další, stejně jako název slovního druhu příslovce navržený K. Jauniem či termíny jako předložka, postpozice, které navrhl sám J. Jablonskis. Zajímavé je také to, že J. Jablonskis v díle Syntax litevského jazyka (1911) zvolil novotvar J. Jušky zájmeno, a tím jej ustálil v jazykovědné terminologii. V disertaci je takových příkladů mnoho! Podle autora disertace se téměř všechny současné syntaktické a interpunkční termíny začaly používat také až po vydání díla J. Jablonskise Syntax litevského jazyka. Dodnes se používají lingvistou navržené termíny přísudek, oslovení, předmět, přívlastek, tři tečky, středník, interpunkce, vykřičník, otazník, uvozovky, bezpodmětná věta, sekundární větné členy a další. A. Balašaitis píše, že litevská gramatická terminologie se v 19. století formovala obecně za složitých podmínek. Autoři litevských gramatik vytvářeli vlastní pojmenování nahodile a bez vzájemné spolupráce, přičemž často ani nedodržovali principy tvoření slov v litevštině. Proto měla tatáž skutečnost více než jedno pojmenování (Балашаитис 1961: 6); například dnes používaný termín koncovka, který navrhl J. Juška, se označoval slovy konec, závěr, ukončení (S. Daukantas), žodgalis (J. Jablonskis) a další. Autoři gramatik místo termínu spojka používali sujung- 264 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Pirmoji lietuvių terminologijos disertacijai – 60 spojka (Kalikstas Kasakauskis), sujungis (Juozas Čiulda, Kristupas Daukša), jungė, junginė, kergė (S. Daukantas), sujungtuvas, žodjungis (J. Juška), sanjungė a kergė (Mykolas Miežinis), „J. Jablonskis ještě v gramatice z roku 1901 a v syntaxi z roku 1911 užíval termín sąjunga, od gramatiky z roku 1919 pak kalk plynulé tvořivosti jungtukas“ (Balašaitis 2010: 5). Ve druhé části disertace je stručně popsána historie litevské lexikografie a lexikografická terminologie. Protože se první tištěné a rukopisné litevské slovníky označovaly názvy latinského či řeckého původu dictionarium (lat. dictio „výpověď“), vocabularium (lat. vocabulum „slovo“), lexicon (řec. lexis „slovo“) nebo clavis (lat. „klíč“), bylo třeba najít také termín pro označení samotného slovníku. Autor v disertaci zaznamenává tyto novotvary: žodininkas, arba surinktžodis (Kajetonas Nezabitauskis), žodininkas (Poška, Antanas Juška), žodinynkas (Lindė, Sutkevičius), žodrodīs (S. Daukantas), žodinas (Motiejus Valančius, Mikalojus Akelaitis), žodinis (Silvestras Valiūnas, Laurynas Ivinskis), žodynas (Pabrėža). Velká pozornost je věnována pracím Kazimierase Būgy a jazykovědným označením v nich používaným (výpůjčky, cizí slova, osobní jména, místní názvy aj.). Podle autora se lexikologické a lexikografické termíny začaly ve větší míře užívat až kolem poloviny 20. století. Nebylo jich tolik jako gramatických termínů. Kromě litevských se hojně užívají také mezinárodní termíny, například synonyma, antonyma, eufemismy, archaismy, aktivní a pasivní slovní zásoba, idiomy aj. Ve třetí části se zkoumá vývoj dialektologické terminologie a dialektologické termíny. Velká pozornost je věnována pracím K. Jauniuse o nářečích, které vyšly na konci 19. století a v nichž se užívají dialektologické termíny jako nářečí, podnářečí, přízvuková intonace. Pojednává se také o jednom ze zásadních termínů, nářečí, který užíval A. Baranauskas. Ve čtvrté části je na základě prací Frydricha Kuršaitise, K. Jauniuse a K. Būgy popsána akcentologická terminologie, například termíny přízvuková intonace s přízvukem na začátku, přízvuková intonace s přízvukem na konci (A. Baranauskas), stoupavá, klesavá, lomená, předpřízvuková a popřízvuková intonace; kořenový, koncovkový, přesunutý, pohyblivý přízvuk (K. Būga) aj. Zdůrazňuje se, že termíny jako levý přízvuk, pravý přízvuk, vlnovkový přízvuk byly zavedeny již ve výše zmíněných gramatikách J. Jablonského (1919, 1922). Pátá část se zaměřuje především na obecné jazykovědné termíny, přesněji na mezinárodní termíny užívané v jazykovědě, které jsou společné mnoha jazykům, včetně baltských. V závěru disertace jsou uvedeny podrobné závěry, v nichž se systematicky, na základě období vzniku a užívání jazykovědných termínů vymezených autorem Terminologija | 2021 | 28 265 shrnuje historie jazykovědných termínů a pojednává o pramenech, v nichž se užívají. Disertace A. Balašaitise má mimořádný význam z několika hledisek. Zaprvé podrobně popisuje dějiny litevské jazykovědné terminologie. Dochází k závěru, že se začala soustavně vytvářet a rozvíjet v první polovině 19. století. Ačkoli jazykovědné termíny obsažené v prvních pramenech nelze hodnotit podle současných zásad tvorby termínů, pomáhají odhalit vývoj této terminologie, ukazují nejdůležitější způsoby tvorby termínů v daném období (množství kalků, tvoření neologismů, mezinárodní slova aj.) a samozřejmě také tendence v užívání, v některých případech dokonce určité zásady normování. Zadruhé měl autor disertace nelehký úkol: porozumět slovům označujícím různé jazykovědné pojmy, tedy termínům, a poměrně obšírně je vysvětlit. Ačkoli prameny i jejich autoři byli různí, s tímto úkolem se vypořádal výborně. Zatřetí byly na jednom místě pečlivě shromážděny variantní termíny z jednotlivých jazykovědných oborů a sestaveny podrobné rejstříky. Lze tedy směle tvrdit, že A. Balašaitis byl jedním z prvních litevských terminologů, který položil základy výzkumu dějin litevské terminologie. Ne nadarmo lingvista Jonas Klimavičius píše: „Je třeba důrazně vyvrátit stereotyp Balašaitis – lexikograf (podobná nálepka se nepřipisuje jen jemu). To není vše! Především Balašaitis – terminolog, autor první disertace z terminologie. A kdyby mohl pokračovat touto cestou, věda o litevské terminologii by se rozvíjela rychleji a úspěšněji a dozrávala“ (Klimavičius 2021: 11). LITERATŪRA Balašaitis Antanas 2010: Iš lietuviškų kalbotyros terminų istorijos. – Gimtoji kalba 5, 3–12. Prieiga internete: http://liutisanusamburis.lt/wp-content/uploads/2016/06/A.Bala%C5%A1aitis-GK-2010-05.pdf [žiūrėta 2021-08-20]. Klimavičius Jonas 2021: Iš širdies ir iš peties. – Antanas Balašaitis: bibliografijos rodyklė, antrasis patikslintas ir papildytas leidimas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 9–18. Prieiga internete: http://lki.lt/wp-content/uploads/2021/04/Balasacio_bibliografija_2021_maketas.pdf [žiūrėta 2021-08-25]. Kronika 1963: Kronika. – Kalbotyra 6, 341–351. Doi: 10.15388/Knygotyra.1963.18978. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/kalbotyra/article/view/18978 [žiūrėta 2021-08-25]. Балашаитис Антанас 1961: История литовской лингвистической терминологии: автореф. дис. канд. филол. наук / Вильнюсский гос. ун-т им. В. Капсукаса, Вильнюс. Gauta 2021-08-27 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] 266 Aušra Rimkutė-Ganusauskienė Pirmoji lietuvių terminologijos disertacijai – 60