XIX a. pab. – XX a. pr. dvižodžiai sudėtiniai pavadinimai su pagrindiniu dėmeniu „liga“ ir dalyviu reiškiamais priklausomaisiais dėmenimis

doi.org/10.35321/term28-11 Dvouslovná složená pojmenování s hlavním členem liga a závislými členy vyjádřenými participii z konce 19. století a počátku 20. století PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ Ústav litevského jazyka ORCID id: https://orcid.org/0000-0002-8679-3253 A N O T A C E Článek analyzuje dvouslovná složená pojmenování s hlavním členem liga a závislými členy vyjádřenými participii, která se užívala v populárně-naučné lékařské literatuře (knihách, brožurách, novinových a kalendářových článcích) na konci 19. století a počátku 20. století. Objasňují se zvláštnosti vyjádření těchto členů a sémantické funkce hlavního členu liga; pojednává se také o volbě participia s odlišným způsobem vyjádření a o otázce terminologičnosti pojmenování. Pojmenování jsou probírána v samostatných skupinách vymezených podle toho, jakým druhem participií (trpnými či činnými) a jakou jejich formou (prostou či adjektivní) jsou vyjádřeny závislé členy. Převládajícím typem vyjádření těchto členů je Dlvnvk ← Dktvliga, podtypem pak Dlvnvk(ppr) ← Dktvliga. Nejcharakterističtější pojmenování mají subjektový odstín – hlavní člen liga nejčastěji plní funkci podmětu. Většina pojmenování nejsou termíny, protože nepojmenovávají pojmy a jejich závislý člen označuje dočasnou vlastnost. KLÍČOVÁ SLOVA: medicína, dvouslovné složené pojmenování, termín, hlavní člen, závislý člen, participium, sémantická funkce. A B S T R A K T Článek analyzuje dvouslovná složená pojmenování s liga jako hlavním členem a závislými členy vyjádřenými participii, která se užívala v lékařských textech psaných populárně-naučným stylem (knihách, brožurách, novinových a kalendářových článcích) na konci 19.th století – počátku 20.th století. Objasňuje specifické rysy vyjádření těchto členů a sémantické funkce hlavního členu liga a zabývá se otázkou volby participií s odlišným způsobem vyjádření a otázkou, zda analyzovaná pojmenování patří mezi termíny. Pojmenování jsou probírána v rámci různých skupin, které jsou utvořeny Terminologija | 2021 | 28 2 3 9 na základě rodu (trpného nebo činného) a tvaru (základního nebo zájmenného) příčestí, která jsou užita jako závislé složky. Převládajícím typem jejich vyjádření je Dlvnvk ← Dktvliga a převládajícím podtypem je Dlvnvk(ppr) ← Dktvliga. Nejrozšířenější jsou názvy s významovým odstínem subjektu: řídící složka liga obvykle plní funkci subjektu. Většina názvů nejsou termíny, protože neoznačují pojmy a jejich závislá složka vyjadřuje dočasnou vlastnost. KLÍČOVÁ SLOVA: lékařství, dvouslovný složený název, termín, řídící složka, závislá složka, příčestí, sémantická funkce. ÚVODNÍ POZNÁMKY Tento článek pokračuje v analýze dvouslovných složených názvů z konce 19. a počátku 20. století (dále se používá zkrácený termín název) s řídící složkou liga. Tentokrát jsou probírány názvy, jejichž závislé složky jsou vyjádřeny příčestími1. Materiál byl shromážděn z populárně-naučné lékařské literatury daného období – z knih, knížeček a článků v novinách a kalendářích (viz „Seznam pramenů“). Je třeba připomenout, že na konci 19. a počátku 20. století vyšlo mnoho neperiodických i periodických tiskovin, v nichž lékařské a zdravotní informace populárně podávali nejen lékaři, ale také příslušníci jiných profesí. Živě v nich reagovali na tehdejší realitu zdravotního stavu, tedy psali o otázkách, které byly v té době nejpalčivější. Jednou z nich byla vysoká nemocnost obyvatelstva. Je tedy pochopitelné, že téma nemocí bylo snad nejpopulárnější a nejžádanější. Proto je v těchto tiskovinách skutečně mnoho názvů nemocí, které se liší jak významem, tak způsobem vyjádření. Zkoumaný materiál je ve srovnání s názvy s řídící složkou liga a závislými složkami vyjádřenými přídavnými jmény nepočetný. V uvedených pramenech bylo nalezeno 43 názvů (jejich varianty2 se nezapočítávají), jejichž závislé složky jsou vyjádřeny příčestími. Cílem článku je určit sémantické vlastnosti těchto názvů a způsoby vyjádření jejich závislých složek. K jeho naplnění jsou stanoveny tyto úkoly: 1) shromáždit dvouslovné složené názvy s řídící složkou liga a závislými složkami vyjádřenými příčestí- 1 O dvouslovných složených názvech z konce 19. a počátku 20. století s řídící složkou liga a závislými složkami vyjádřenými přídavnými jmény viz Zemlevičiūtė 2020: 233–257. 2 Za varianty se zde považují názvy, jejichž závislé složky jsou graficky zapsány různými způsoby, např.: apkrečiama / apkrečiama liga, limpančioji / limpančioji liga, užkrečiama / užkrečiama / užkrečiama liga, užsisenėjusi / užsisenėjusi liga. 240 Palmira Zemlevičiūtė XIX a. pab. – XX a. pr. dvižodžiai sudėtiniai pavadinimai su pagrindiniu dėmeniu liga ir dalyviu reiškiamais priklausomaisiais dėmenimis …nými členy z populárně-naučných lékařských knih, knížek a článků v novinách a kalendářích z konce 19. a počátku 20. století; 2) rozdělit tato pojmenování do skupin podle toho, jakým druhem a jakou tvarovou podobou příčestí jsou vyjádřeny závislé členy; 3) v rámci těchto skupin určit typy a podtypy vyjádření závislých členů; 4) zjistit, jaké sémantické funkce plní hlavní člen; 5) zamyslet se nad otázkou volby příčestí s různou podobou a terminologičnosti pojmenování. Při rozboru těchto pojmenování se vychází z metod popisně-analytické, sémantické, strukturální a transformační analýzy, jakož i z kvantitativních metod. Pojmenování jsou uvedena v původním pravopisu spolu s bibliografickými údaji – zkratkou pramene, rokem vydání, číslem (jde-li o periodikum) a stránkou. Pojmenování jsou psána kurzivou a jejich závislé členy jsou vyznačeny tučným písmem. V materiálu se, jak již bylo uvedeno, vyskytují varianty; ty jsou pak uvedeny za lomítkem, takových případů variantnosti těchto členů však bylo nalezeno jen několik. Ilustrační věty jsou v textu vytištěny menším písmem. Kvantitativní údaje jsou uvedeny v tabulce. Zařazeny jsou úryvky textů, v nichž se zkoumaná pojmenování vyskytují. DVOSLOVNÁ SLOŽENÁ POJMENOVÁNÍ S HLAVNÍM ČLENEM LIGA, JEJICHŽ ZÁVISLÉ ČLENY JSOU VYJÁDŘENY PŘÍČESTÍMI Tato pojmenování (slovní spojení) patří k podtypu atributivních spojení popisných (charakterizačních). Podle převažujících sémantických rysů jde o slovní spojení s dějovým popisem (Bunevičiūtė 1998: 34). Nositel vlastnosti (hlavní člen) je vyjádřen abstraktním substantivem a závislý člen příčestím. Základní význam těchto pojmenování je atributivní, avšak vzhledem ke slovesné povaze závislého členu se v jejich hloubkové struktuře objevují také další, subjektové a objektové odstíny, které se vyjeví při převedení substantivní konstrukce na slovesnou (srov.: LKG III 229; Bunevičiūtė 1998: 34; Bučienė 2007: 20), srov.: kimbama liga ir liga kimba, limpama liga ir liga limpa (subjektový odstín), išgydoma liga ir išgydo ligą, užsendinta liga ir užsendina ligą (objektový odstín). V takových pojmenováních spočívá hlavní sémantické zatížení na závislém členu (určujícím komponentu). Ten vyčleňuje významové rysy denotátu vyjádřeného hlavním členem (určovaným komponentem) (viz Пуя 2012: 75). Terminologija | 2021 | 28 241 Podle toho, jakým druhem příčestí je vyjádřen závislý člen, se rozlišují dva základní typy vyjádření pojmenování – se závislými členy vyjádřenými trpnými a činnými příčestími; samostatný typ vyjádření tvoří pojmenování, jejichž závislý člen je vyjádřen příčestím nutnosti. První dva typy vyjádření se dále člení na podtypy podle tvarové podoby závislého členu, tj. zda je závislý člen prosté, nebo zájmenné příčestí (viz tabulku 1). Tabulka 1. Typy a podtypy vyjádření strukturního modelu Dlv ← Dktvliga a jejich početní a procentuální zastoupení TYPY VYJÁDŘENÍ | PODTYPY VYJÁDŘENÍ | POČETNÍ A PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ | Dlvnvk ← Dktvliga | 22 (51%) | Dlvnvk(ppr) ← Dktvliga | 15 (68%) | Dlvnvk(įvardž) ← Dktvliga | 7 (32%) | Dlvvk ← Dktvliga | 18 (42%) | Dlvvk(ppr) ← Dktvliga | 16 (89%) | Dlvvk(įvardž) ← Dktvliga | 2 (11%) | Dlvrk ← Dktvliga | 3 (7%) 1. Složená pojmenování s hlavním členem liga, jejichž závislé členy jsou vyjádřeny trpnými příčestími Bylo nalezeno 22 takových pojmenování, která byla podle vyjádření závislého členu rozdělena do dvou typů. Rozlišují se pojmenování se závislými členy vyjádřenými prostými a zájmennými trpnými příčestími (viz tabulku 1). 1.1. Složená pojmenování s hlavním členem liga a se závislými členy vyjádřenými prostými trpnými příčestími. Tato pojmenování tvoří většinu – bylo jich nalezeno 15 (viz tabulku 1). Rozlišuje se několik skupin podle toho, jakou funkci – subjektu, objektu, nebo okolnostního určení – plní ve spojení hlavní člen liga. 1.1.1. Pojmenování se subjektovým odstínem. Dějově popisná spojení tohoto podtypu označují vlastnost věci vyplývající z jejího vlastního děje. Tímto 242 Palmira Zemlevičiūtė XIX a. pab. – XX a. pr. dvižodžiai sudėtiniai pavadinimai su pagrindiniu dėmeniu liga ir dalyviu reiškiamais priklausomaisiais dėmenimis v těchto případech je nositel vlastnosti aktivní. Věc je taková proto, že sama působí, působila, působívala nebo bude působit (Bučienė 2007: 20). Převažují názvy, v nichž je základní složka nemoc subjektem. Nemoc (subjekt) může: nakazit – nakažlivá nemoc Svk 1921 6 2 / nakažlivá nemoc LtAK 1886 (1885) 86 (nemoc nakazí), vyvolat vyrážku – způsobující vyrážku nemoci UL 1914 6, Vlt 1915 70 2 (nemoc vyvolá vyrážku), přichytit se – přichytává se nemoc Dž 1903 3 (nemoc se přichytí), lpět – ulpívá se nemoc Svk 1909 1 7, Svk 1910 11 4, Žin 1911 157, Svk 1913 2 7, Svk 1913 5 20, Gdt 1914 1 2, Gdt 1914 2 5, Gdt 1914 3 9, Gdt 1914 4 14, Gdt 1914 5 18, Gdt 1914 6 21, Gdt 1914 7 25, Svk 1914 2 7, LUL 1915 4, Kol 1915 3, Džiov 1915 4, ŽmM 1915 2, Dez 1915 3, Skarl 1915 3, ULB 1915 4, LytL 1915 6, ŽmK 1918 43, LdK 1919 51, ŽLL 1920 9, Svk 1920 1 3, Svk 1920 4 1 (nemoc ulpívá), neulpět – neulpívá se nemoc LUL 1915 5 (nemoc neulpívá), nakazit – nakažlivá nemoc KD 1895 32, KD 1905 41, ŽvK 1905 22, MGV 1909 204, DS 1910 6, Art 1910 19 69, DžA 1911 21, Žin 1911 130, Svk 1913 4 15, UL 1914 3, Svk 1914 3 10, Svk 1914 5 19, Vlt 1914 83 1, Vlt 1914 144 1, Vlt 1914 159 3, LUL 1915 3, Kol 1915 3, Dez 1915 3, Vlt 1915 70 2, Vlt 1915 88 2, ULB 1915 4, A₂ 1915 32 418, Gdt 1915 1 1, Gdt 1915 3 9, LytL 1915 95, ŪkK 1917 (1916) 69, ŪkK 1918 9, AVKᵥ 1918 (1917) 62, LietK 1918 74, ŽmK 1918 49, LdK 1919 52, ŪKl 1920 56 / nakažlivá nemoc DN 1906 78 / nakažlivá nemoc KD 1905 41, DMS 1912 29 (nemoc nakazí). 1.1.2. Názvy s objektovým odstínem. Objektový významový odstín mají slovní spojení s dějovým popisem, která označují vlastnost věci vyplývající z děje, který jiná věc vykonává, vykonala nebo má vykonat. Nositel vlastnosti nejedná, je pasivní, tj. získává vlastnost zvenčí, působením jiné věci (Bunevičiūtė 2007: 21). Názvů, jejichž základní složka nemoc je objektem, je podstatně méně. Nemoc (objekt) lze: vyléčit – vyléčitelná nemoc DMS 1912 89, Sif 1915 5 (vyléčí nemoc), uzdravit – uzdravitelná nemoc LietK 1918 77 (uzdraví nemoc), nevyléčit – nevyléčitelná nemoc VŽ 1906 222 3, DMS 1912 35, Svk 1912 8 32 (nemoc nevyléčí), nespočítat – nespočitatelné nemoci Žin 1911 124 (nemoci nespočítá), nenakazit se – nenakazitelná nemoc DMS 1912 62 / nenakazitelná nemoc Svk 1909 5 3 (nemoc není nakažlivá), zanedbat – zanedbaná nemoc RAK 1895 11 (zanedbat nemoc), Terminologija | 2021 | 28 243 zastaršit – zastaršená nemoc Žin 1911 127 (zastaršit nemoc), nakazit se – nakažlivá nemoc DMS 1912 89 (nemoc se přenáší nákazou). 1.1.3. Názvy s příslovečným odstínem. Byl nalezen jeden název, mezi jehož hlavním a závislým členem jsou příslovečné vztahy, např. umírá senemoc KŽP 1904 9 (nemoc, na kterou se umírá, která způsobuje smrt) (vztahy příčiny). 1.2. Složené názvy s hlavním členem liga a závislými členy vyjádřenými adjektivizovanými trpnými příčestími. Těchto názvů bylo nalezeno dvakrát méně – pouze 7; jejich závislé členy jsou vyjádřeny adjektivizovanými trpnými příčestími (viz tabulka 1). 1.2.1. Názvy s podmětovým odstínem. Bylo nalezeno nejvíce podmětových slovních spojení. Nemoc (podmět) může: vyrážet – vyrážející nemoci Žin 1911 173, Šlt 1910 18 280 (nemoc vyráží), šířit se – nakažlivá nemoc KD 1905 41, VŽ 1905 5 2, VŽ 1908 2 1, DŽPK 1909 9, Art 1910 15 54, Art 1910 25 93, Art 1910 26 97, Art 1910 30 113, Šlt 1912 7 105, Šlt 1912 21 328, Svk 1912 7 28, Šlt 1912 40 632, Ps 1912 5 150, Šlt 1913 46 729, Vad 1913 t. 16, Nr. 62, 169, Vad 1913 16 63 277, ŽD 1913 3, Vlt 1913 62 2, LUL 1915 3, DL 1915 4, Kol 1915 3, Džiov 1915 4, Sif 1915 3, Skarl 1915 2, ULB 1915 6, ŽmK 1918 50, LdK 1919 52, LdK 1919 52, Svk 1920 3 1, Svk 1920 4 1 (nemoc se šíří), nešířit se – nešířící se nemoc LytL 1915 3 (nemoc se nešíří), přisvojit si – přisvojená nemoc AVKv 1919 (1918) 54 (nemoc se přisvojila), napadat – napadající nemoc Svk 1913 4 13 (nemoc napadá), nakazit – nakažlivá nemoc Šlt 1909 5 69, Art 1910 19 69, Šlt 1912 3 36, Svk 1914 3 10, UL 1914 4, Vlt 1914 101 2, LUL 1915 29, PrR 1915 3, Dez 1915 3, Skarl 1915 2, ULB 1915 12, LdK 1919 51, Vlt 1915 70 2, LA 1917 3 4, UkK 1917 (1916) 70, UkK 1918 9, AVKv 1918 (1917) 57, ŪK 1920 55 (nemoc nakazí). 1.2.2. Názvy s příslovečným odstínem. Vyskytl se jeden název, mezi jehož členy jsou příslovečné vztahy, např. uspávající nemoc DMS 1912 85 (nemoc, při níž se dostavuje spánek, která se projevuje ospalostí). 2. Složená pojmenování s hlavní složkou nemoc, jejichž závislé složky jsou vyjádřeny trpnými příčestími Tato pojmenování, stejně jako ta pojednaná výše, jsou rozdělena do dvou typů podle vyjádření závislé složky (takových pojmenování bylo nalezeno 18). Rozlišujeme pojmenování 244 Palmira Zemlevičiūtė XIX a. pab. – XX a. pr. dvižodžiai sudėtiniai pavadinimai su pagrindiniu dėmeniu liga ir dalyviu reiškiamais priklausomaisiais dėmenimis se závislými složkami vyjádřenými prostými a složenými činnými příčestími přítomného času (převážně) (viz tabulku 1). 2.1. Složená pojmenování s hlavní složkou nemoc a závislými složkami vyjádřenými prostými činnými příčestími. Převládají pojmenování, jejichž závislá složka je vyjádřena prostými činnými příčestími (bylo nalezeno 16 takových pojmenování) (viz tabulku 1). 2.1.1. Pojmenování s podmětným odstínem. Tato spojení vyjadřují atributivní vztahy s odstínem podmětného významu (LKG III 229). Výzkumný materiál toto tvrzení potvrzuje – naprostá většina takových pojmenování jsou podmětná slovní spojení, tj. jejich hlavní složka nemoc je podmětem. Nemoc (podmět) může: opakovat se – opakující se nemoc NamG 1907 3 (nemoc se opakuje), zakořenit se – zakořeněná nemoc UK 1900 (1899) 38 (nemoc zakořenila), zchroničtět – zchroničtělá nemoc SK 1901 25, SK 1905 10, Svk 1920 3 4 (nemoc se stala chronickou), zapustit kořeny – zapustivší kořeny nemoc LP 1891 42 (nemoc zapustila kořeny), osypat – osýpající nemoc VL 1890 27 5 (nemoc osýpá), chytit se – chytající se nemoc ŠLL 1901 3, PNA 1903 116 (nemoc se chytá), šířit se – šířící se nemoc A 1883 4 112, LAK 1885 52, SŽL 1886 18, V 1889 X 153, U 1891 3 132, UK 1900 (1899) 38, U 1891 2 77, LtK 1892 (1892) 129, U 1892 VI/VII 230, ŽLA 1894 XI 82, Kd 1895 32, U 1897 3 41, UK 1900 (1899) 38, ŠLL 1901 35, LKal 1901 141, LieUK 1905 36, NK 1905 (1904) 24, VŽ 1905 124 4, LieUK 1905 37, DK 1908 76, VŽ 1908 194 2, MGV 1909 13, Svk 1910 3 1, DS 1910 26, DMKNY 1912 79, Svk 1914 4 15, LietK 1917 70, ŪK 1911 57, ŽmK 1918 49 (nemoc se šíří), nešířit se – nešířící se nemoc NK 1905 (1904) 24, Svk 1910 2 6 (nemoc se nešíří), hubit – hubící nemoc SK 1905 6, Žin 1911 183 (nemoc hubí), srazit – srážející nemoc VL 1890 28 4 (nemoc sráží), oslabit – oslabující nemoc VŽ 1905 225 4 (nemoc oslabuje), oslabovat – oslabující nemoc DK 1908 96 (nemoc oslabuje), dokončit – ukončující nemoc Žin 1911 182 (nemoc dokončuje), zestárnout – zestárlá nemoc Svk 1912 8 29 (nemoc zestárla), vzplanout – vzplanulá nemoc LP 1891 52 (nemoc vzplane), zastaralý – zastaralá nemoc Šlt 1914 7 102, NG 1924 100 / zastaralá nemoc DMS 1912 17 (nemoc zastarala). 2.2. Složená pojmenování s hlavním členem nemoc a závislými členy vyjádřenými posesivními příčestími činnými. Pojmenování tohoto typu nejsou typická – ve zkoumaných pramenech byly nalezeny dvě subjektové slovní skupiny, jejichž hlavní člen nemoc je podmětem. Nemoc (podmět) může: Terminologija | 2021 | 28 245 lpět – nakažlivá nemoc KD 1895 32, Svk 1910 4 1, LietK 1917 69 / nakažlivá nemoc LAK 1885 52, V 1899 12 184 (nemoc se šíří), zastarat – zastaralá nemoc DMS 1912 49 / zastaralá nemoc SK 1901 3 (nemoc zastarala). Shrneme-li, co bylo řečeno v první a druhé kapitole článku, lze konstatovat, že převažují pojmenování, v nichž hlavní člen nemoc plní funkci podmětu. Nemoc může vykonávat nesčetné rozmanité činnosti – nakazit, opakovat se, usadit se, stát se chronickou, zakořenit, osypat, chytit, ničit, (ne)šířit se, (ne)nakazit, srazit, (o)slabovat, ukončit, zestárnout, přisadit se, napadnout, vzplanout, zchroničtět; nejčastěji však může nemoc osypat, šířit se a nakazit. Pojmenování, v nichž hlavní člen nemoc plní funkci předmětu, jsou, dalo by se říci, netypická. Nemoc lze vyléčit, (ne)vyléčit, sečíst, zanedbat, učinit starou. Vzácné jsou případy, kdy se mezi členy pojmenování vytvářejí příslovečné (příčinné) vztahy. 3. Dvouslovná složená pojmenování s hlavním členem nemoc, jejichž závislé členy jsou vyjádřeny potřebovacími participii se sufixem -tinas, která se adjektivizovala Samostatný typ tvoří pojmenování, jejichž závislé členy jsou vyjádřeny potřebovacími participii se sufixem -tinas, která se adjektivizovala (viz tabulka 1). Potřebovací participia obvykle označují vlastnosti vyplývající z děje, který je třeba vykonat, existují však i takové deriváty uvedeného sufixu, které význam děje, jenž je třeba vykonat, nemají; označují pouze vlastnosti související s dějem často vykonávaným, trvalým nebo možným (LKG II 347). Spojení s potřebovacím participiem vyjadřují vztahy přívlastkové, obvykle s odstínem objektového významu (LKG III 230). K takovým by bylo možné přiřadit trojici pojmenování, např.: smrtelná nemoc Svk 1914 3 10, odporná nemoc DMS 1912 31, děsivá nemoc DMS 1912 34. 4. Otázka volby participia různého vyjádření v závislém členu dvouslovných složených pojmenování s hlavním členem nemoc Tato kapitola pojednává o případech, kdy si konkurují závislé členy pojmenování vyjádřené činnými a trpnými participii, např.: vyrážející nemoc a vyrážená nemoc, přilnavá nemoc a přilnavá nemoc, nakažlivá nemoc a nakažlivá nemoc, nepřilnavá nemoc a nepřilnavá nemoc, a také 246 Palmira Zemlevičiūtė XIX a. pab. – XX a. pr. dvižodžiai sudėtiniai pavadinimai su pagrindiniu dėmeniu liga ir dalyviu reiškiamais priklausomaisiais dėmenimis participii jednoduchého a adjektivního tvaru, např.: vyrážená nemoc a vyrážená nemoc, nakažlivá nemoc a nakažlivá nemoc, přilnavá nemoc a přilnavá nemoc, nepřilnavá nemoc a nepřilnavá nemoc, nakažlivá nemoc a nakažlivá nemoc. Jak vyplývá z uvedených příkladů, v pramenech zkoumaných textů se nejčastěji různě vyjadřovaly závislé členy v podobě participií v pojmenováních označujících infekční nemoc. Proč autoři textů volili participia různého vyjádření, přestože pojmenovávaný pojem byl tentýž? Položit takovou otázku je stěží smysluplné z několika důvodů. Na konci 19. a na počátku 20. století bylo hlavním cílem autorů populárních lékařských a zdravotnických textů vzdělávat – předávat odborné znalosti. Autoři si patrně vědomě nevybírali, které participium použít. Nejčastěji psali tak, jak uměli, možná dokonce napodobovali texty jiných autorů. Jediné, na čem jim zvlášť záleželo, bylo psát běžnému čtenáři srozumitelným jazykem, tedy litevsky; jazykové jemnosti je nejspíš příliš nezajímaly. Činné či trpné participium, jednoduchý či adjektivní tvar si autoři pravděpodobně vybírali spontánně. Dokládá to například skutečnost, že i v jediné publikaci tentýž autor při psaní o téže nemoci používal participia různého vyjádření (viz obr. 1, 2 a 3). Obr. 1. Ukázka s názvy infekční nemoci nakažlivé nemoci, nakažlivé nemoci (Kol 1915 3) Obr. 2. Ukázky s názvy infekční nemoci nakažlivá nemoc, nakažlivá nemoc (Art 1910 19 69) Obr. 3. Ukázky s názvy infekční nemoci nakažlivá nemoc, nakažlivá nemoc (LietK 1917 69, 70) Nelze tedy snadno rozpoznat žádnou konzistentnost ani tendenci. Na druhou stranu není ve zkoumaném materiálu mnoho případů užívání takových konkurujících si participií. Terminologija | 2021 | 28 247 5. K otázce terminologičnosti dvouslovných složených názvů s hlavním členem nemoc a závislými členy vyjádřenými příčestími Tato otázka byla řešena také při zkoumání názvů, jejichž závislé členy jsou vyjádřeny přídavnými jmény. Neméně důležitá je i při pojednání o závislých členech vyjádřených příčestími. Aby bylo možné slovní spojení považovat za termín, musí pojmenovávat určitý pojem z oblasti vědy či techniky (viz Каплова 2009: 254; podrobněji viz: Головин, Кобрин 1987: 43–48; Costa, Raquel 2004: 1530–1531; Манцаева 2007: 53–55; Левенкова 2015: 1394–1400; Сабанс̌иева 2016: 315–316; Подолина 2017: 84–86; Подолина 2018: 76–77; Тимофеева, Огнева 2018: 31–32). Mezi pojednávanými názvy se vyskytlo pouze několik takových, které splňují kritéria termínu. Zaprvé pojmenovávají konkrétní klinické pojmy, zadruhé se v textech užívají v určitých tvarech, avšak tento rys na rozdíl od prvního v textech sledovaného období nerozhoduje o jejich terminologičnosti. Jedním z takových termínů by byl záchvatová nemoc. Jde o název chronické nemoci, pro niž jsou charakteristické různé záchvaty a určité změny osobnosti, někdy postupující až k demenci (ME I 235) (lat. epilepsia). V textu se užívá jako synonymum pro epilepsii a uvádí se vedle ní v závorkách. Dalším názvem, který lze považovat za termín, je spavá nemoc. Na základě kontextu bylo zjištěno, že jde o název parazitárního onemocnění lidí a zvířat rozšířeného v Africe, které způsobuje bičíkatý prvok Trypanosomosa brucei (dnes se tato nemoc nazývá spavá nemoc neboli africká trypanosomóza) (viz VLEe), např.: Nejprve se mu podařilo připravit lék proti spavé nemoci, která se rozšířila v Africe. Ta vzniká po kousnutí určitým druhem much, které při kousnutí vpravují do krve živočichy zvané trypanozomy. Jakmile se tito rozmnožují a ničí lidský život, každý nakažený člověk ochabne, stává se ospalým, chřadne, až nakonec zcela zahyne DMS 1912 85. K termínům patří také názvy jako nakažlivá nemoc, přenosná nemoc. Označují určitý druh nemocí – onemocnění způsobená patogenními mikroby (bakteriemi, viry, houbami, prvoky), které pronikly do organismu (ME I 352). Mimochodem, i dnes se tyto nemoci označují termínem nakažlivé nemoci. V textech se uvedené termíny často užívají v množném čísle, tedy označují hromadný pojem, např.: Věda již nejednou prokázala, že některými přenosnými nemocemi se lze nakazit vzduchem, vodou a potravinami Art 1910 25 93. 248 Palmira Zemlevičiūtė Dvouslovné složené názvy z konce 19. a počátku 20. století s hlavním členem liga a závislými členy vyjádřenými příčestími Když se mezi dětmi objeví epidemie nějaké nakažlivé nemoci, totiž spály, černého kašle a dalších, začínají jimi onemocnět také školní děti Vlt 1914 101 2. Za termíny se považují také názvy, jejichž závislý člen je vyjádřen jednoduchými tvary výše uvedených participií, např.: nakažlivá nemoc, infekční nemoc, tím spíše, že se vyskytují texty, v nichž se tyto tvary užívají střídavě, např.: Všichni žáci, kteří trpí nakažlivou nemocí a mohou ji přenést na ostatní, musí být vyloučeni ze školy, dokud nepomine nebezpečí, že se od nich nemoc přenese na ostatní Svk 1920 4 1. Takto se totiž často projevují různé nakažlivé nemoci – tyfus, záškrt, spála, spalničky, blešivost, neštovice, černý kašel, influenza (chřipka) atd. Svk 1920 4 1. Zde je třeba zmínit také název chytlavé nemoci, jímž se v některých textech označují nakažlivé nemoci; srov. kibti 2. „šířit se (o nakažlivé nemoci)“ LKŽe, např.: O souchotinách jakožto chytlavé nemoci psal jako první Isokratés, řecký lékař, který působil v době, kdy žil také Hippokratés Dž 1903 3. Ve zkoumaných textech se uvedený druh nemocí často označuje spojením, jehož závislým členem je participium činného rodu šířící se, chytající se, např.: Člověk, který pije alkohol, je lehčí na váze, také velmi rychle onemocní zápalem plic, snadněji se nakazí nakažlivými nemocemi a nakonec velmi často umírá na srdeční slabost DS 1910 26. Skončí-li nakažlivá nemoc šťastně nebo pacient zemře, je naší povinností dobře vyčistit a dezinfikovat pokoj i vše, co v něm během nemoci je a bylo – nejlepší je dezinfikovat všechny použité věci ŠLL 1901 3. Obecně bylo ve více než jednom textu zjištěno, že autoři výše uvedené termíny užívají synonymně. Za termíny se považují také názvy vyrážkové nemoci, vyrážkové nemoci, které označují druh nemocí – nemoci, jejichž charakteristickým příznakem je kožní vyrážka, např.: Bylo zjištěno, že některé vyrážkové nemoci, mor, spála a souchotiny se šíří dotykem i vzduchem, <...>, Vlt 1915 70 2. <...> při léčbě <...> plicních nemocí, planých neštovic, spalniček, skvrnitého tyfu a všech vyrážkových nemocí Žin 1911 173. Laimutė Bučienė, která zkoumala slovní spojení s dějovým příznakem, tvrdí, že mezi participii činného a trpného rodu existuje významový rozdíl. Atributivní spojení s přítomnými trpnými participii se hodí k tvorbě termínů, protože vyjadřují trvalé vlastnosti, které jsou pro věci charakteristické Terminologija | 2021 | 28 2 4 9 vlastnosti, zatímco s příčestími činnými přítomného času označují takové vlastnosti věcí, které souvisejí s dějem probíhajícím v okamžiku uvedeném ve větě (Bučienė 2007: 21). Provedený výzkum toto tvrzení potvrzuje jen zčásti, neboť jak ukazuje materiál, v lékařských textech z konce 19. a počátku 20. století mohou termíny (byť ne často) být i spojení s příčestími činnými, jinými slovy, tato příčestí vyjadřují nikoli dočasné, nýbrž trvalé vlastnosti. Všechna ostatní pojmenování probíraná v prvních oddílech článku, jichž je většina, nejsou skutečnými termíny, tj. neoznačují pojmy; jejich závislý člen označuje pouze dočasnou vlastnost denotátu vyjádřeného hlavním členem. Mimochodem, závislými členy takových pojmenování bývají nejčastěji příčestí jednoduchých tvarů. ZÁVĚRY V populárně-naučné lékařské literatuře z konce 19. a počátku 20. století (v knihách, brožurách, článcích v novinách a kalendářích) bylo nalezeno 43 dvouslovných složených pojmenování s hlavním členem liga, jejichž závislé členy jsou vyjádřeny příčestími. Bylo zjištěno, že závislé členy zkoumaných pojmenování jsou vyjádřeny příčestími trpnými a činnými, jakož i zadjektivizovanými příčestími nutnosti s příponou -tinas, tato forma vyjádření však není typická. Příčestí obou rodů se vyskytují v jednoduchých i zájmenných tvarech. Převažují závislé členy vyjádřené příčestími trpnými nebo činnými v jednoduchém tvaru. Lze říci, že tato vlastnost vyjádření zkoumaná pojmenování poněkud vzdaluje skutečným termínům, protože, jak známo, zájmenný tvar je typickým znakem označení druhového pojmu. Probíraná pojmenování však nejsou slovními spojeními z vědeckých textů, a proto se znak vědeckosti – užití zájmenného tvaru – vyskytuje jen sporadicky. Byly vyčleněny tři typy vyjádření závislých členů: Dlvnvk ← Dktvliga, Dlvvk ← Dktvliga, Dlvrk ← Dktvliga. Převládajícím typem je Dlvnvk ← Dktvliga. U prvních dvou typů byly dále rozlišeny 4 podtypy vyjádření: Dlvnvk(ppr) ← Dktvliga, Dlvnvk(įvardž) ← Dktvliga, Dlvvk(ppr) ← Dktvliga, Dlvvk(įvardž) ← Dktvliga. Převládajícím podtypem je Dlvnvk(ppr) ← Dktvliga. Bylo zjištěno, že hlavní člen liga plní tři sémantické funkce – subjektu, objektu a příslovečného určení. Převládají slovní spojení se subjektovým odstínem, jinými slovy, hlavní člen liga nejčastěji plní funkci subjektu, tj. zaujímá aktivní pozici. Transformací zkouma- 250 Palmira Zemlevičiūtė XIX a. pab. – XX a. pr. dvižodžiai sudėtiniai pavadinimai su pagrindiniu dėmeniu liga ir dalyviu reiškiamais priklausomaisiais dėmenimis ných jmenných konstrukcí na slovesné je patrné, že liga se pojí s dvaceti intranzitivními slovesy; nejčastější z nich jsou lipti ir užkrėsti. Případy, kdy uvedený člen plní funkci objektu nebo příslovečného určení, jsou ojedinělé. Po prozkoumání pojmenování, jejichž závislé členy jsou vyjádřeny příčestími různého typu (činnými a trpnými, jednoduchými i zájmennými tvary), lze tvrdit, že autoři textů volili příčestí spontánně, nikoli vědomě; většinou psali tak, jak uměli nebo jak odpozorovali v textech jiných autorů. Nejdůležitějším cílem, o který usilovali, bylo předat věcné poznatky prostému čtenáři srozumitelným jazykem; jinými slovy, více jim záleželo na obsahu než na jazykových jemnostech formy. Z hlediska terminologičnosti se zřetelně odlišují dvě skupiny pojmenování. Pojmenování první skupiny lze považovat za skutečné termíny, neboť jak svou sémantikou, tak formou odpovídají statusu termínu – označují lékařské pojmy a jejich závislý člen vyjadřuje rozlišovací druhový rys. Je důležité poznamenat, že v lékařských textech zkoumaného období fungují jako termíny také spojení se závislými členy vyjádřenými příčestími činnými. Pojmenování druhé skupiny jsou nepravé termíny – nemají vztah k lékařskému pojmu a jejich závislý člen označuje dočasnou vlastnost, aktuální pouze v konkrétním textu. ŠALTINIAI KNYGOS IR KNYGELĖS Dez 1915 – Kas tai yra dezinfekcija ir kam ji reikalinga, Pirogovo draugijos skyriaus sveikatos žinioms platinti leidinio Nr. 22 vertimas, Maskva: Lietuvių d-ja aukštųjų maskvos m-klų moksleiviams šelpti. Leidimo komisija, (Vilnius: Martyno Kuktos sp.). DK 1908 – Daktaras kišenėje: aiškūs pamokinimai kaip užlaikyti sveikatą ir kaip nuo ligų apsiginti, su daugeliu receptų surinktų nuo geriausių daktarų, sutaisė M. Paltanavičia, Worcester, Mass: spausdinta spaustuvėje M. Paltanavičiaus. DL 1915 – Apie drugio ligą, Pirogovo draugijos skyriaus sveikatos žinioms platinti leidinio Nr. 7 vertimas, Maskva: Lietuvių d-ja aukštųjų Maskvos m-klų moksleiviams šelpti. Leidimo komisija, (Vilnius: Martyno Kuktos sp.). DMS 1912 – Daktaras bei mokslas apie sveikatą: naujausia knyga, Philadelphia, Pa.: išleido The Philadelphia Medical clinic. DN 1906 – Daktaras namuose, arba, Apraszymas ligu ir ju gydymas, pagal daktarus Basanavičiu, Vileišzi, collins, Stout ir daugelį kitu sutaisė K. W. Gedeminas, So. Boston, Mass.: [išleid. ir] spauda Gedemino ir Mickevičiaus. DS 1910 – Darbininko sveikata, pagal daktarą A. Kats’ą parašė P. Norkus, Philadelphia, Pa.: turtu ir spauda „Kovos“. Dž 1903 – Dr. S. A. Knopf, Džiova ir kova su ja: populiariškas konkursinis darbas, apdovanotas ant kongreso Berlyne (24–27 geg. 1899 m.), susirinkusio apsvarstyti kovos rankius su džiova, sutaisė D-ras A. V., Tilžėje. DžA 1911 – Džiova: referatai, surengti „Aušros“ draugijai, dr. F. Matulaitis, [JAV: s.n.] (Chicago, Ill.: spauda „Lietuvos“). Terminologija | 2021 | 28 251 Džiov 1915 – Apie dziovą, Pirogovo draugijos skyriaus sveikatos žinioms platinti leidinio Nr. 10 vertimas. Maskva: Lietuvių d-ja aukštųjų Maskvos m-klų moksleiviams šelpti. Leidimo komisija, (Vilnius: Martyno Kuktos sp.). DžPK 1909 – Dr. K. Jokanto, Džiova, jos priežastis ir kova su ja, Vilnius. KD 1895 – Ką daryti, kad sveiki būtume ir ilgai gyventume, vertė iš lenk. kalbos D-ras F. Antaniaukas, Tilžėje. KD 1905 – Kas daryti, kad sveiki būtume ir ilgai gyventume, vertė iš lenkų kalbos D-ras A. Vileišis, Vilnius. Kol 1915 – Apie kolerą ir kaip nuo jos apsisaugoti, Pirogovo draugijos skyriaus sveikatos žinioms platinti leidinio Nr. 8 vertimas, Maskva: Lietuvių d-ja aukštųjų Maskvos m-klų moksleiviams šelpti. Leidimo komisija, (Vilnius: Martyno Kuktos sp.). KŽP 1904 – Kūdikių žindymas ir penėjimas, vertė Atgalainis, Tilžėje. LytL 1915 – Lytiškos Ligos ir Kaip nuo jų apsisaugoti, parašė D-ras F. Matulaitis, antra, peržiūrėta ir pagerinta laida, So Bostona, Mass. LPr 1891 – Ligonijų prietelius: kelrodys wis iems tiems, kurie prie atsirandanczių ligų patys saw pirmąję pagalbą prisiteikti nor ir ant to geras namū pryprowas įsitiekti wėlyjas, sudarė Friedrich Adolph Richter, Leipceikėj: Richterio knyginyczia ([Rudolstadt: Richtero dukorija]). LUL 1915 – Apie limpamąsias arba užkrečiamas ligas: (daktaro pasikalbėjimas su žmonėmis), Pirogovo draugijos skyriaus sveikatos žinioms platinti leidinio Nr. 5 vertimas, Maskva: Lietuvių d-ja aukštųjų Maskvos m-klų moksleiviams šelpti. Leidimo komisija, (Vilnius: Martyno Kuktos sp.). MGV 1909 – Mano gydymas vandeniu sulig 40-metinių patyrimų, parašė kunigas S. Kneipp, iš vokiečių kalbos vertė Aguonaitis, Ryga: A. Macijausko knygynas. NamG 1907 – Naminis gydytojis, parašė A. Aitvaras, Ryga: lėšos A. Macejevskio, [i.e. 1906] (Ryga: H. Hempel ir ko). NG 1924 – Naminis gydytojas. Trumpas prasčiausių ligų aprašymas ir jų gydymas, antrasis pataisytas leidimas, Kaunas. PNA 1903 – Dr. Fr. Esmarch, Pirmoji pagelba nelaiminguose atsitikimuose, išvertė daktaras A. V., Tilžėje. PrR 1915 – Pragaro rauplė, Pirogovo draugijos skyriaus sveikatos žinioms platinti leidinio Nr. 28 vertimas. Maskva: Lietuvių d-ja aukštųjų Maskvos m-klų moksleiviams šelpti. Leidimo komisija, (Vilnius: Martyno Kuktos sp.). RAK 1895 – Rodos motinoms apie auginimą žindomų kudikių, sutaisyta pagal Michailovą; [vertė J. Račiūnas?], Tilžėje: [Ūkininkas]. Sif 1915 – Apie sifilį, Pirogovo draugijos skyriaus sveikatos žinioms platinti leidinio Nr. 3 vertimas, Maskva: Lietuvių d-ja aukštųjų Maskvos m-klų moksleiviams šelpti. Leidimo komisija, (Vilnius: Martyno Kuktos sp.). Skarl 1915 – Apie skarlatiną (karuš), Pirogovo draugijos skyriaus sveikatos žinioms platinti leidinio Nr. 14 vertimas, Maskva: Lietuvių d-ja aukštųjų Maskvos m-klų moksleiviams šelpti. Leidimo komisija, (Vilnius: Martyno Kuktos sp.). SŽL 1886 – Sunkiausios žmonių ligos, Petro Nėrio, Tilžėje. ŠLL 1901 – Trumpi šneka apie limpančias ligas ir kaip nuo jų apsiginti, parašė D-ras V. A., Tilžėje. UL 1914 – Užkrečiamosios ligos, parašė gydytojas E. D., Vilnius. ULB 1912 – Užkrečiamųjų - limpamųjų ligų išsipletojimo budai ir kova su jomis, dr. A. L. Graičiūnas, Wilkes-Barre, Pa.: „Draugo“ [išleid. ir] sp. ŽD 1913 – Kas reikia žinoti apie džiovą, iš vokiečių kalbos vertė D-ras Bagdonavičius, Vilnius. Žin 1911 – Žinynas: knyga žinių iš mitologijos, historijos, etnografijos, astronomijos, aritmetikos, medicinos ir kitų mokslų bei jų šakų, iš įvairių šaltinių surinko J. Laukis [Domininkas Keliauninkas], Chicago, Ill.: „Aušros“ knygynas, (Chicago, Ill.: „Lietuvos“ spauda). ŽLL 1920 – Kas reikia žinoti apie lyties ligas, vertė iš vokiečių kalbos D-ras J. Bagdonas, Kaunas: Vidaus reikalų ministerijos Sveikatos departamento leidinys. ŽmM 1915 – Apie žmogaus marą, Pirogovo draugijos skyriaus sveikatos žinioms platinti leidinio Nr. 14 vertimas, Maskva: Lietuvių d-ja aukštųjų Maskvos m-klų moksleiviams šelpti. Leidimo komisija, (Vilnius: Martyno Kuktos sp.). LAIKRAŠČIAI A1 – Auszra 1883 4 112 A2 – Aušra 1915 32 418 Art – Artojas 1910 15 54; 1910 19 69; 1910 25 93; 1910 26 97; 1910 30 113 Gdt – Gydytojas 1914 1 2; 1914 2 5; 1914 3 9; 1914 4 14; 1914 5 18; 1914 6 21; 1914 7 25; 1915 1 1; 1915 3 9 252 Palmira Zemlevičiūtė XIX a. pab. – XX a. pr. dv žodžiai sudėtiniai pavadinimai su pagrindiniu dėmeniu liga ir dalyviu reiškiamais priklausomaisiais dėmenimis LA – Lietuvos aidas 1917 3 4 Ps – Pasiuntinys 1912 5 150 Svk – Sveikata 1909 1 7; 1909 5 3; 1910 2 6; 1910 3 1; 1910 4 1; 1910 11 4; 1912 7 28; 1912 8 29, 32; 1913 2 7; 1913 4 13, 15; 1913 5 20; 1914 2 7; 1914 3 10; 1914 4 15; 1914 5 19; 1920 1 3; 1920 3 1, 4; 1920 4 1; 1921 6 2 Šlt – Šaltinis 1909 5 69; 1910 18 280; 1912 3 36; 1912 21 328; 1912 40 632; 1913 46 729; 1914 7 102 U – Ūkininkas 1891 2 77; 1891 3 132; 1892 VI/VII 230; 1897 3 41 V – Varpas 1889 X 153; 1899 12 184 Vad – Vadovas 1913 16 62, 169; 1913 16 63, 277 VL – Vienybė lietuvininkų 1890 27 5; 1890 28 4 Vlt – Viltis 1913 62 2; 1914 83 1; 1914 101 2; 1914 144 1; 1914 159 3; 1915 70 2; 1915 88 2 VŽ – Vilniaus žinios 1905 5 2; 1905 124 4; 1905 225 4; 1906 222 3; 1908 2 1 ŽLA – Žemaičių ir Lietuvos apžvalga 1894 XI 82 K A L E N D O R I A I AVKV 1918 (1917) – Aušros Vartų kalendorius 1918, Vilniuje, 1917. AVKV 1919 (1918) – Aušros Vartų kalendorius 1919, Vilniuje, 1918. DMKNY 1911 – Didysis Marijos kalendorius Lietuvos ir Žemaičių katalikams 1912 metams, New – York. LAK 1885 – Lietuwiszkas Auszros kalendorius ant metu 1885, Bitėnai. LdK 1919 – Liaudies kalendorius Kaimynas 1919, Vilniuje. LietK 1917 – Lietuvos kalendorius 1917 metams, Vilniuje. LietK 1918 – Lietuvos kalendorius 1918 metams, Vilniuje. LieUK 1905 – Lietuvių ūkininkų kalendorius ant metų 1905, S.–Peterburgas. LKal 1901 – Lietuwißkos kalendros metui 1901, Tilžėje. LtAK 1886 (1885) – Lietuwiszkas Auszros kalendorius ant metu 1886, Tilžėje, 1885. LtK 1892 (1892) – Lietuwißkos kalendros pridėlio metui 1892, Tilžėje, 1892. NK 1905 (1904) – Naujas kalendorius 1905 metams, Tilžėje, 1904. SK 1901 – Severos kalendorius lietuviams metui 1901, W. F. Severa, cedar Rapids Iowa. SK 1905 – Severos kalendorius dėlėi Lietuviui, W. F. Severa co. cedar Rapids, Iowa. UK 1900 (1899) – Ūkiškasis kalendorius ant metų 1900, Vilniuje, 1899. UkK 1917 (1916) – Ūkininkų kalendorius 1917 metams, Vilniuje 1916. UkK 1918 – Ūkininkų kalendorius 1918 metams, Vilnius. ŪK 1911 – Ūkiškasis kalendorius 1911 metams, Brooklyn, N. Y. ŪKl 1920 – Ūkininkų kalendorius 1920 metams, Berlin. ŽmK 1919 – Žemaičių kalendorius Tilžės keleivio 1919 metams, Tilžėje. ŽvK 1905 – Katalikiško laikraszczio Žvaigždės kalendorius 1905 metams, Shenandoah, Pa. LITERATŪRA Bučienė Laimutė 2007: Veiksminio apibūdinimo atributiniai junginiai. – Žmogus ir žodis 1, 19–23. Bunevičiūtė Laimutė 1998: Atributinių junginių samprata, aprašymo galimybės ir kai kurie požymiai. – Kalbotyra XLVII(1), 29–42. Costa Rute, Raquel Silva 2004: The Verb in the Terminological Collocations Contribution to the Development of a Morphological Analyser MorphoComp, 1531–1534. Prieiga internete: http://www.lrec-conf.org/proceedings/lrec2004/pdf/795.pdf. LKG II – Lietuvių kalbos gramatika 2, Vilnius: Mintis, 1971. LKG III – Lietuvių kalbos gramatika 3, Vilnius: Mokslas, 1976. ME I – Medicinos enciklopedija 1, Vilnius: Valstybinė enciklopedijų leidykla, 1991. VLEe – Visuotinė lietuvių enciklopedija. Prieiga internete: https://www.vle.lt/straipsnis/mieglige/. Zemlevičiūtė Palmira 2020: XIX a. pab.–XX a. pr. dvižodžiai sudėtiniai pavadinimai su pagrindiniu dėmeniu liga ir būdvardžiu reiškiamais priklausomaisiais dėmenimis. – Terminologija 27, 233–257. Головин Борис Николаевич Кобрин Рафаил Юрьевич 1987: Лингвистические основы учения о терминах, Москва: Высшая школа. Terminologija | 2021 | 28 253 Карлова Татьяна Михайловна 2009: Особенности перевода терминологических атрибутивных словосочетаний в технических текстах. – Научные чтения. Сборник материалов научно-практической конференции профессорско-преподавательского состава Сыктывкарского лесного института по итогам научно-исследовательской работы в 2008 году, ответственный редактор В. В. Жиделева, ответственная за выпуск А. М. Попова, Санкт-Петербург: Сыктывкарский лесной институт – филиал государственного образовательного учреждения высшего профессионального образования «Санкт-Петербургская государственная лесотехническая академия имени С. М. Кирова», 254–258. Prieiga internete: https://www.elibrary.ru/download/elibrary_25434368_58853127.pdf. Левенкова Анна Юрьевна 2015: Степень устойчивости терминологического словосочетания. – Научный альманах 7(9), Тамбов: ООО «Консалтинговая компания Юком», 1394–1400. Prieiga internete: https://www.elibrary.ru/download/elibrary_24068596_53596169.pdf. Манцаева Айна Норвдиевна 2007: Терминологические словосочетания. – Lingva-Universum 1, Грозный: Научно-исследовательский кружок Lingua-universum, 53–55. Prieiga internete: https://www.elibrary.ru/download/elibrary_26258070_59569985.pdf. Подолина Оксана Владимировна 2017: К вопросу о специфике термина и особенностях его функционирования в языке. – Проблемы модернизации современного высшего образования: лингвистические аспекты: материалы III Международной научно-методической конференции: в 2 томах, Омский автобронетанковый инженерный институт, Москва: ООО «Издательство Импилотова», 84–88. Prieiga internete: https://www.elibrary.ru/download/elibrary_29175260_13434274.pdf. Подолина Оксана Владимировна 2018: Аспекты изучения терминологических словосочетаний (ТС) в лингвистической литературе. – Проблемы модернизации современного высшего образования: лингвистические аспекты: материалы IV Международной научно-методической конференции, Омск: ООО «Издательство Импилотова», 75–79. Prieiga internete: https://www.elibrary.ru/download/elibrary_34890372_50252206.pdf. Пуя Фазели 2012: Синтаксический способ образования политических терминов в современном русском языке. – Веснік БДУ. Серия 4: Філалогія. Журналістыка. Педагогіка 1, Минск: Белорусский государственный университет, 74–78. Prieiga internete: https://www.elibrary.ru/download/elibrary_21812920_82597329.pdf. Сабанчиева Асиат Камиловна 2016: Особенности терминов как специальных лексических единиц (на примере терминов сферы астрономии). – Филология: научные исследования 4, 314–324. DOI: 10.7256/2305-6177.2016.4.20476. Prieiga internete: https://nbpublish.com/library_get_pdf.php?id=39409. Тимофеева Надежда Павловна, Огнева Татьяна Николаевна 2018: Особенности синтаксической деривации в отраслевой терминологии. – Язык и мир изучаемого языка: сборник научных статей, ред. совет: А. А. Зарайский, Е. А. Елина, С. П. Хижняк, Саратов: Саратовский социально-экономический институт (филиал) федерального государственного бюджетного образовательного учреждения высшего образования «Российский экономический университет им. Г. В. Плеханова», 29–38. Prieiga internete: https://www.elibrary.ru/download/elibrary_35002042_35737893.pdf. TWO-WORD COMPOSITE NAMES OF LATE 19TH – EARLY 20TH CENTURY WITH LIGA AS HEAD ELEMENT AND DEPENDENT ELEMENTS EXPRESSED BY PARTICIPLES S u m m a r y The article analyses two-word composite names with liga as the head element and dependent elements expressed by participles, which were used in the medical texts of the late 19ᵗʰ century – early 20ᵗʰ century written in a popular scientific style (books, booklets, newspaper and calendar articles). It was found that the dependent elements of those names are expressed by passive and active participles, as well as the adjectivized participles of necessity with the suffix -tinas, but the latter form of expression is not very common. The participles of both types are expressed by simple and pronominal forms. Dependent elements expressed by simple passive or active participles prevail. 254 Palmira Zemlevičiūtė | XIX a. pab. – XX a. pr. dvižodžiai sudėtiniai pavadinimai su pagrindiniu dėmeniu liga ir dalyviu reiškiamais priklausomaisiais dėmenimis Three types of expression of dependent elements were singled out: Dlvnvk ← Dktvliga, Dlvvk ← Dktvliga, Dlvrk ← Dktvliga. The dominant type is Dlvnvk ← Dktvliga. Four subtypes of expression were distinguished within the first two types: Dlvnvk(ppr) ← Dktvliga, Dlvnvk(ivardž) ← Dktvliga, Dlvvk(ppr) ← Dktvliga, Dlvvk(ivardž) ← Dktvliga. The dominant subtype is Dlvnvk(ppr) ← Dktvliga. It was ascertained that the head element liga plays three semantic – subject, object and adverbial modifier – functions. The word phrases with the shade of the subject prevail. In other words, the head element liga usually plays the function of the subject, i.e., it takes an active position. After we transform the noun constructions under analysis into verbal ones, we can see that liga is used in combination with twenty intransitive verbs; lipti and užkresti are most common. Cases where the abovementioned element plays the function of the object or adverbial modifier are individual only. The analysis of the names with the participles of different expression (active and passive voice, simple and pronominal form) as their dependent elements presupposes that the authors of the texts in question chose specific participles spontaneously rather than consciously; they usually wrote as they knew or saw in the texts of other authors. Their principal aim was to render subject-specific knowledge to an ordinary reader in the understandable language or, in other words, they were more preoccupied with the content rather than form related linguistic subtleties. As regards the attribution of names to terms, two groups of names stand out. The names of the first group can be considered proper terms, as they denote medical concepts and their dependent element expresses a distinctive specific quality. The phrases with the dependent elements expressed by active participles used in the medical texts of the period under analysis can be attributed to terms as well. The terms comprising the second group are improper terms; they have no connection with the medical concept, whereas their dependent element denotes a temporary quality, which is only relevant in a specific text. Gauta 2021-04-19 Palmira Zemlevičiūtė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] Terminologija | 2021 | 28 255