XX a. – XXI a. pr. statybos terminų dūrinių kognityviniai propoziciniai modeliai

doi.org/10.35321/term28-07 Stavební terminologie 20. století – počátku 21. století kognitivní propoziční modely kompozit LINA RUTKIENĖ Institut litevského jazyka ORCID id: https://0000-0001-6661-3115 ABSTRAKT Článek pomocí metody kognitivního modelování identifikuje a pojednává o kognitivních propozičních modelech kompozit vlastních a hybridních stavebních termínů. Vychází se z předpokladu, že s onomaziologickou strukturou kompozita korelují znalosti propoziční povahy a že v kompozitu je vždy patrný vztah mezi koncepty. Empirický materiál ukázal, že vlastní a hybridní stavební termíny jako kompozita vznikají aktualizací 16 kognitivních propozičních modelů. V centru stavebnictví jsou objekty, převážně hmotné produkty lidské činnosti, proto se při pojmenovávání stavebních reálií nejčastěji aktualizuje také základní koncept OBJEKTU. KLÍČOVÁ SLOVA: kompozitum, kognitivní propoziční model, koncept, objekt, stavebnictví. ABSTRAKT Článek pomocí metody kognitivního modelování identifikuje a rozebírá kognitivní propoziční modely původních a hybridních složených stavebních termínů. Vychází se z předpokladu, že s onomaziologickou strukturou složenin korelují znalosti propoziční povahy a že je v nich vždy patrná souvislost mezi koncepty. Empirický materiál ukázal, že původní a hybridní složené stavební termíny se tvoří na základě 16 kognitivních propozičních modelů. V centru stavební oblasti stojí objekty, většinou materiální produkty lidské činnosti; při pojmenovávání stavebních skutečností se proto nejčastěji aktualizuje základní koncept OBJEKTU. KLÍČOVÁ SLOVA: složenina, kognitivní propoziční model, koncept, objekt, stavební oblast. ÚVODNÍ POZNÁMKY V posledních letech se v zahraniční i litevské lingvistice aktivně rozvíjí kognitivní lingvistika, úzce spjatá s filozofií, psycho- Terminologija | 2021 | 28 153 logií a zkoumající vztah jazyka a vědomí, struktury znalostí a jejich zaznamenávání jazykovými formami. V litevské lingvistice se největší pozornost věnuje teorii konceptuální metafory; bylo provedeno mnoho výzkumů konceptuálních metafor v různých diskurzech (např.: Aliūkaitė, Sideravičiūtė-Mickienė 2006; Marcinkevičienė 2006; Kvašytė, Župerka 2011; Kvašytė, Papaurelytė 2013; Būdvytė-Gudienė a kol. 2014 aj.). Kognitivní výzkum je důležitý také pro terminologii. Zastánci kognitivní terminologie chápou termín jako zvláštní kognitivně-informační strukturu, která jazykovou formou vyjadřuje odborné znalosti shromažďované během dlouhého období společenského vývoje. Když člověk informace označované termíny chápe, zapamatovává si je a aktualizuje, nejenže je využívá, ale také je interpretuje, doplňuje, mění atd. Kognitivní analýza termínů umožňuje vysvětlit, jak probíhalo poznávání vědeckého světa, jehož výsledkem je fungující terminologický systém. Kognitivních výzkumů termínů je však ve srovnání s výzkumy obecné slovní zásoby mnohem méně; to platí zejména o výzkumu složenin, které fungují jako termíny. Proto se tento článek při zkoumání složených stavebních termínů opírá o kognitivní přístup ke složeninám obecného jazyka. Cílem tohoto článku je určit kognitivní propoziční modely původních a hybridních složených stavebních termínů z 20. století až počátku 21. století, které mohou sloužit jako základ pro pojmenovávání stavebních pojmů. K dosažení tohoto cíle článek rozebírá teoretická východiska týkající se kognitivních propozičních modelů; na základě empirického materiálu určuje základní koncepty aktualizované složkami složenin; hodnotí, s jakými dalšími koncepty mohou vytvářet kognitivní propoziční modely; a zjišťuje, jakými slovotvornými typy se tyto modely realizují. Ze 73 odborných textů z oblasti stavebnictví z 20. století až počátku 21. století (učebnic, monografií, slovníků aj.1) bylo shromážděno 518 původních a hybridních2 složených stavebních termínů, jejichž složky jsou založeny na volných (samostatných) kmenech. Článek se nezabývá složeninami s předponovými a příponovými mezinárodními vázanými kmeny, jako jsou foto-, geo-, makro-, 1 U značné části textů z počátku 20. století není uveden žánr. 2 Za původní se považuje složenina, jejíž obě složky jsou litevské (založené na indoevropismech, baltoslovanských společných prvcích a slovech příznačných pouze pro baltské jazyky nebo pouze pro litevštinu). Hybridní složenina má jednu složku litevskou a druhou přejatou. 154 Lina Rutkienė XX a. – XXI a. pr. statybos terminų dūrinių kognityviniai propoziciniai modeliai mikro-, nano-; -graf a podobně. Pokud je v druhé části spojovací kmen, který nemá gramatické rysy, je obtížné určit jeho souvislost s konceptem3. Při zkoumání materiálu se uplatňuje jedna z metod kognitivní lingvistiky – takzvané kognitivní modelování (rus. когнитивное моделирование), jehož podstatou je stanovit kognitivní modely, v tomto případě propozicionální povahy. Jak píše Natalija Besedina, metoda modelování je jednou z hlavních metod kognitivní analýzy. Uplatněním této metody – obecně v lingvistice – lze získat určitou schematickou konstrukci (model), která nahrazuje složitější objekt. Model podle tvrzení badatelky umožňuje zachytit nejdůležitější rysy zkoumaného objektu (Беседина 2014: 121). V článku se metoda kognitivního modelování kombinuje s analyticko-popisnou metodou. TEORETICKÁ VÝCHODISKA Zástupci kognitivní lingvistiky spojují s poznávacími procesy také tvorbu nových slov. Podle Jeleny Kubriakovové je třeba slovotvorbu chápat jako systém, jehož podstatou je uspokojování lidské potřeby vyčleňovat a fixovat zvláštní struktury vědění prostřednictvím jazykových forem. Právě vlastnost odvozeného slova být takovou pojmenovací jednotkou, která je vhodná k zabalení informací (rus. для упаковки информации) a k užívání v jazykové činnosti, charakterizuje odvozené slovo jako zvláštní kognitivní strukturu (Кубрякова 2004: 393–394). Při tvoření nových slov, včetně termínů, se podle názoru vědců zastupujících kognitivní lingvistiku uplatňují určité myšlenkové vzorce neboli kognitivní modely. Člověk při interakci s prostředím vyčleňuje jevy, objekty nebo vlastnosti. Podle J. Kubriakovové se vyčlenění jako počáteční fáze poznávání těchto věcí upevňuje v jazyce prostřednictvím pojmenování, realizovaného slovotvornými prostředky (Кубрякова 2004: 393). Chceme-li něco pojmenovat, je třeba identifikovat referent, určit jeho místo v poznávacím systému a zařadit jej do určité kategorie. Při pojmenovávání se člověk snaží najít nějaký známý model či schéma, podle něhož by mohl tvořit nová slova. Existují tedy určité myšlenkové modely založené na dosavadních znalostech a tyto modely jsou univerzálními algoritmy, na jejichž základě lze nové slovo jak vytvořit, tak pochopit. 3 Kognitivní propozicionální modely složených stavebních termínů byly zkoumány při přípravě disertační práce „Složené stavební termíny: formování a vývoj“, v níž byl učiněn pokus pojednat o kognitivních propozicionálních modelech nepravých složenin, tj. složenin se spojovacími kmeny cizího původu (viz Rutkienė 2021). Terminologija | 2021 | 28 155 Když se člověk setká s novým slovem, tyto vzorce (modely) se v jeho vědomí aktivují a člověk je používá, aby porozuměl významu slova i textu, v němž je toto slovo užito (Бабина 2013: 15–16). Podobně píše také Suzanne Kemmerová: podle jejího tvrzení jsou schémata vzorci zkušenosti, které jsou charakteristické pro naše myšlení a natolik zakořeněné, že je lze uplatnit při vytváření a chápání jazykových výrazů (Kemmer 2003). J. Kubriakova upozorňuje, že pojmenovací akt nemůže proběhnout bez propozice: předchůdcem pojmenovacího aktu je „vytvoření propozice z již existujících hotových konceptů; jakmile však jako výsledek tohoto aktu vznikne nové slovo, stává se zástupcem nového samostatného konceptu a lidé s ním mohou zacházet jako s novou celistvou strukturou“ (Кубрякова 2004: 317). Propozice je konstrukce, která propojuje koncepty, a chápe se jako analogie slovotvorného modelu z hlediska reprezentace vědění. Propozice umožňuje pochopit, že všechny události, objekty, jevy apod. ve světě nejsou izolované, nýbrž vzájemně působící. Zástupci kognitivní lingvistiky tedy tvrdí, že struktury vědění jsou v podstatě strukturami vzájemně působících konceptů a jejich spojení se nazývají propozice. Podle George Lakoffa se kognitivní model, který vzniká bez mechanismů představivosti, označuje jako propozicionální; nevyužívá tedy metaforu, metonymii ani mentální obrazy (Lakoff 1990). Jinými slovy, propozice je model tvořený argumenty a základním predikátem, který tyto argumenty spojuje. Teorie propozic se uplatňuje také při zkoumání složenin; předpokládá se přitom, že s onomaziologickou strukturou složeniny koreluje vědění propozicionální povahy. Složeniny jsou zvláštní jazykové jednotky, protože v nich je vždy patrná vazba mezi koncepty. Jednotka, která se zařadí do skupiny jednotek se stejnou propozicionální strukturou, vyjadřuje podle J. Kubriakovové tutéž kognitivní situaci (Кубрякова 2004: 393–394). V této souvislosti je třeba pojednat také o samotném konceptu, jednom ze základních pojmů kognitivní lingvistiky. Jak uvádí Aloyzas Gudavičius, koncept se nejčastěji chápe jako „heterogenní multidimenzionální jednotka vědění o světě a zkušenosti“ (Gudavičius 2011: 112). V Krátkém slovníku kognitivních termínů je koncept definován jako termín, jímž se vysvětlují „mentální neboli psychické zdroje našeho vědomí a informační struktury, která odráží lidské vědění a zkušenost“; uvádí se zde také další definice: koncept je „operativní obsahová [mající obsah – pozn. autora] jednotka paměti, mentálního lexikonu, konceptuálního systému a mozkového jazyka (lingua mentalis), celého světa 156 Lina Rutkienė XX a. – XXI a. pr. statybos terminų dūrinių kognityviniai propoziciniai modeliai žemėlapio, atsispindinčio žmogaus psichikoje, vienetas“ (Кубрякова ir kt. 1996: 90). „Žmogus mąsto konceptais, jis analizuoja, lygina ir susieja skirtingus konceptus“, – rašo Silvija Papaurėlytė-Klovienė (2007: 16). A. Gudavičius pabrėžia, kad, „sakydami „koncepto raiška kalboje“, turėtume suprasti: koncepto dalis, kuri reiškiama kalbos vienetais“ (Gudavičius 2011: 113). Kalbant apie koncepto raišką, minėtina ir N. Besedinos pozicija: kalbininkė atkreipia dėmesį, kad, konceptą reprezentuojant kalbą, aktyvinamas ne visas konceptas, o tik tam tikra jo dalis. Taigi, nė vienas konceptas nėra verbalizuojamas iki galo (Беседина 2006). V kognitivní lingvistice se především rozlišují takzvané bazální koncepty⁴: OBJEKTU, ČÁSTÍ OBJEKTU, ČINNOSTI, MÍSTA neboli PROSTORU, ČASU, VLASTNOSTI atd. (Jackendoff 1990). Vědkyně Lucy Vanderwende navrhuje určovat koncepty pomocí otázek, které v angličtině začínají na Wh (SUBJEKT (kdo?) (angl. Subject (Who / what?)), ČAS (kdy?) (angl. Time (When?)), MATERIÁL (z čeho?) (angl. Material (Made of what?)) atd. (Vanderwende 1994). Tento článek vychází především z konceptů navržených Anastasijí Fedenkovou a predikátů, které je propojují do propozicionální struktury, neboť předmětem výzkumu této autorky jsou rovněž složeniny. A. Fedenková ve své práci rozlišuje následující bazální koncepty, které spolu s predikáty tvoří kognitivní propozicionální modely ruských složenin: ČINITEL (angl. ACTOR), OBJEKT (angl. OBJECT), MÍSTO (angl. PLACE), ČAS (angl. TIME), ČINNOST (angl. OPERATION). Kromě nich jsou pro složeniny relevantní koncepty CÍLE (angl. GOAL) a ZPŮSOBU (angl. MANNER). Tyto koncepty propojují do propozicionální struktury predikáty PATŘIT KOMU / BÝT PRO KOHO CHARAKTERISTICKÝ (angl. BELONG TO), BÝT ČÍM TYPICKÝ (angl. BE TYPE OF), PŮSOBIT NA (angl. DEALS WITH), BÝT POUŽÍVÁN K ČEMU (angl. BE USED FOR), BÝT POUŽÍVÁN KÝM (angl. BY USED BY), BÝT VYROBEN Z (angl. BE MADE FROM), BÝT POUŽÍVÁN (angl. BE USED), BÝT SOUČÁSTÍ ČEHO (angl. BE PART OF), OBSAHOVAT (angl. CONTAIN), BÝT JAKO (angl. BE LIKE) (Феденко 2015). Jak ukazuje shromážděný materiál, při zkoumání složených stavebních termínů je vhodné vyčlenit také koncepty STAVU a VÝSLEDKU. 4 V současné kognitivní lingvistice lze nalézt různé typologie konceptů. Terminologija | 2021 | 28 157 KOGNITIVNÍ PROPOZICIONÁLNÍ MODELY SLOŽENÝCH STAVEBNÍCH TERMÍNŮ Kognitivní propozicionální model s koncepty ČINNOSTI a OBJEKTU Základním konceptem, který vstupuje do většiny kognitivních propozicionálních modelů složených stavebních termínů, je koncept OBJEKTU, označující různé kategorie věcí: abstraktní skutečnosti, předměty, jejich části, materiály apod. Za hlavní vlastnosti objektu vědci obvykle považují dvě, totiž přesnou fyzickou oddělitelnost jednoho objektu od druhého (i když jde o mouku nebo rozlitou vodu) a vnitřní vazby, stejnorodost a stálost (Langacker 1991; Кубрякова 1997). Pokud jde o oddělitelnost jednoho objektu od druhého, stojí za zmínku postřehy Jurije Stepanova: objektovost souvisí především s představou pozadí a figury v lidském prostředí, tedy s představou prostoru a jeho členění. Objekt je nejjednodušším výsledkem diskretizace vesmíru, vyčlenění jeho jednotlivých fragmentů v prostoru (Степанов 2016). Podle Rolanda Langackera jsou právě přítomnost jasných hranic, ohraničenost a skutečnost, že věc zaujímá v prostoru poměrně určité místo, základními vlastnostmi, které pomáhají objekt rozpoznat (Langacker 1991: 63). E. Kubriakova zdůrazňuje, že objekt přesto nelze chápat pouze jako fyzickou věc – takové pojetí je příliš úzké. Objekty mohou být také abstraktní skutečnosti, tedy takové, kterých se nelze dotknout. Nemají fyzické vlastnosti, ale mají mentální charakteristiky (Кубрякова 1997). Je obtížné říci, jak jsou vnímány určité konkrétní stavební skutečnosti, avšak z kognitivního hlediska lze předpokládat, že nejprve je vnímána jejich objektovost. Při nominaci stavebních pojmů se často vychází z kognitivního propozicionálního modelu, který tvoří bazální koncepty OBJEKTU a ČINNOSTI. Při pojmenovávání abstraktních pojmů z oblasti stavebnictví se jako hlavní rys vyčleňuje činnost zaměřená na určitý objekt nebo vykonávaná s objektem. Koncept OBJEKTU v tomto modelu zahrnuje několik druhů skutečností: přírodní jevy, abstraktní skutečnosti a předměty. Dále podrobněji probereme rozsah konceptu OBJEKTU v tomto modelu. Výstavba staveb úzce souvisí s přírodním světem: před jeho živly se chráníme, vpouštíme je do domů, abychom zlepšili životní podmínky lidí, přírodní skutečnosti se využívají ve stavebním procesu apod. Část složenin tohoto modelu proto často zahrnuje ve svém konceptu OBJEKTU i přírodní skutečnosti. Takovými 158 Lina Rutkienė XX a. – XXI a. pr. statybos terminų dūrinių kognityviniai propoziciniai modeliai Složeninami se označují velmi rozmanité stavební objekty: stavby, jejich části, stroje, zařízení atd. Část složenin probíraného modelu ČINNOST – OBJEKT se tvoří tak, že první člen je založen na podstatných jménech označujících přírodní skutečnosti: dangus (dangoraižis TRLT 1949, RLKP 1959, MK 1977, SMSM 2008), dujos (dujotiekis CPŽŪ 1969, SM 2008; dujopūtė SMGT 2014), dūmai (dūmtraukis PK 1962; dūmlaidis RLSTŽ 1992), lietus (lietmatis RLSTŽ 1992, STŽ 2002), pūga (pūgomatis AKTA 1995), smėlis (smėliapūtė ALLA 1993; smėliasvaidė MTPM 1976, KSŽ1988), oras (ortraukis ŪTSV 1935; orvilka MMPK 1988; orlaidė DD 1967, KSŽ 1988, STŽ 2002, MAVL 2002 / orlaidis SDTSS 1930, SSB 1943, MMPK 1988), vanduo (vandenruoša SMSM 2008; vandentieka RLSTŽ 1992, HS 2008, STŽ 2002), vėjas (vėjalaikis SSB 1943; vėjagaudis SSB 1943). Objektem činnosti vyjádřené druhým členem složenin tohoto kognitivního propozicionálního modelu mohou být také veličiny nebo vlastnosti, které je třeba posoudit a určit jejich číselné vyjádření. Druhý člen většiny těchto složenin je založen na tranzitivním slovese matuoti „měřit“, např.: dažniamatis STŽ 2002; jėgomatis STŽ 2002; kietmatis RLSTŽ 1992, SIŽ 2004; kreivėmatis STŽ 2002; lygmatís SMGT 2014; gylmatis, gilumo matuoklė RLKP 1959; ilgiamatis RLSTŽ 1992, STŽ 2002; įlinkiamatis SKb 1989, STŽ 2002; slankmatis RLSTŽ 1992, MAVL 2002, SMB 2007, AKTM 2011; slankiamatis STŽ 2002; storimatis SMD 1992 / stormatis ALKPŽ 1958, STŽ 2002; traukomatis RLSTŽ 1992, STŽ 2002. Velkou skupinu složenin stavebních termínů tvoří také útvary, jejichž koncept OBJEKTU souvisí s konkrétními předměty a materiály. Spojením konceptu OBJEKTU zahrnujícího probírané věci s konceptem ČINNOSTI vznikají různé stavební termíny – především názvy stavebních konstrukcí, součástí a strojů, např.: gegnėšis STŽT 1978 / gegnianėsis SAV 1935; langaaerė MMPK 1988; stiklalaikis SSB 1943; stiklalutis SSB 1943; akmenskalde SPM 1964; betonkrėtė RLKP 1959, STŽ 2002; betonvežis RLSTŽ 1992, ALLA 1993; blokvežis ST 1992, RLSTŽ 1992; paklotvežis RLSTŽ 1992; panelvežis SP 1965; plokštvežis ST 1992; santvarvežis STŽ 2002; bėgiagrežė SDKŽ 1940; poliakalė RLKP 1959, SP 1965, RLSTŽ 1992; žvyr(a)plovė ALLA 1993, STŽ 2002. Činnost označovaná slovesy vyjadřujícími koncept ČINNOSTI, která stojí na druhém místě ve složeninách modelu ČINNOST – OBJEKT probíraných výše, byla většinou aktivní činností zaměřenou na vnější svět. U složenin s prvním zájmenným členem savi- je činnost opačná – zamě Terminologija | 2021 | 28 159 řena nikoli na vnější svět, nýbrž na sebe: savikontrolė RLSTŽ 1992; savireguliacija UGP 1997; savigalba UGP 1997; savitan ka STŽ 2002; savitrauka STŽ 2002; saviįtampa MK 1977; savisauga UGP 1997; savistaba RLKP 1959. Kognitivní propozicionální modely se dvěma koncepty OBJEKTU Propozicionální modely složenin mohou současně zahrnovat dva OBJEKTY: jeden objekt může sloužit jinému objektu, jeden objekt může být součástí jiného objektu, jeden objekt může být vyroben z jiného objektu nebo mohou být oba objekty spojeny tak, aby vytvořily souvislou hmotu. Velké množství složenin stavebních termínů vzniká aktualizací kognitivního propozicionálního modelu OBJEKT 1 – BÝT POUŽÍVÁN – OBJEKT 2. Objekty mohou být spojeny blízkými vztahy, anebo může být jeden objekt používán k odvrácení či odpuzování druhého objektu. Blízké vztahy jsou mnohem častější; znamenají, že objekty se navzájem nevylučují, nýbrž se spojují. Objekt, který se používá k odpuzování jiného objektu, aby se mu předešlo, je vyjádřen druhým členem složeniny, zatímco prvním členem se obvykle pojmenovává přírodní jev, před nímž se chrání, např.: lietsargė ŪTSV 1935; gaisrasienė STŽT 1978; sniegatvorė („plot proti sněhu“) SG 1930, AKTA 1995; ugniasienė SDKŽ 1940. U objektů spojených blízkými vztahy může být jedním z nich také přírodní jev, přičemž druhý objekt slouží k zachycení této přírodní skutečnosti a jejímu odvedení ze stavby (dūmatakis SDTSS 1930 / dūmtakis SP 1965; dūmavamzdis ALKPŽ 1958, SP 1965, STŽ 2002; lietvamzdis SSB 1943, RSD 1962), nebo naopak k jejímu vpouštění do stavby: šviesangis SEŽ; švieslangis SSM 1937, SDKŽ 1940, ALKS 1972; orlangė MMPK 1988; šviesiastogis SSB 1943. Složeninami probíraného modelu, jejichž členy označují objekty spojené blízkými vztahy, lze vyjádřit i jiné skutečnosti: menší předmět se používá pro větší předmět: kaminakaištis, kaminkaištis STŽT 1978; skliautatrama SSB 1943; skliautrėmis SGBT 1931; stiklajuostė PK 1962, MAVL 2002; staktaramstis STŽ 2002; staktajuostė MAVL 2002; kluonaraktis STŽT 1978; místnost či stavba se používá pro živé bytosti (domácí zvířata): avitvartis STŽT 1978; karvi atvartis STŽT 1978; kiaulėtvartis STŽT 1978; kiauli atvartis STŽT 1978; keltvargtis STŽT 1978; kiauliagurbis STŽT 1978; předmět slouží k uchovávání, dopravě či formování materiálu: betonvamzdis BDT 1976; cementtakis RLSTŽ 1992; dumblia- 160 Lina Rutkienė XX a. – XXI a. pr. statybos terminų dūrinių kognityviniai propoziciniai modeliai vamzdis STŽ 2020; skiedintakis RLSTŽ 1992; tešlaskydis (deska k uchovávání omítkové malty) SSB 1943; mūrkaltis TRLT 1949, RLKP 1959, STŽ 2002; tinkašukės SSB 1943. Objekty označené složkami složenin kognitivního propozicionálního modelu OBJEKT 1 – BÝT S – OBJEKT 2 jsou spojeny pouze blízkými vztahy. Složeniny tohoto modelu pojmenovávají stavební materiály a jejich složky označují jejich hlavní součásti. Druhé složky většiny stavebních terminologických složenin daného modelu jsou založeny na mezinárodních podstatných jménech betonas a cementas. Propoziční struktura a četnost těchto složenin odrážejí kognitivní proces: betony – umělé konstrukční materiály široce používané ve stavebnictví, vyznačující se výbornými vlastnostmi a možnostmi použití – se zkoumají, dále zdokonalují a kombinují s jinými materiály s cílem získat materiál s ještě lepšími vlastnostmi. První složka těchto složenin označuje objekt (nejčastěji materiál), s nímž se beton nebo cement spojuje: akmenbetonis SDKŽ 1940, SMSM 2008; gelžbetonis MGN 1933; gelžcementas SSB 1943; degutbetonis SM 1966, AKTA 1995; dervabetonis RLKP 1959; medbetonis RLSTŽ 1992, SIŽ 2004; molbetonis RLKP 1959, CPŽŪ 1969, STŽ 2002, AKTA 1995; pjuvenbetonis RLSTŽ 1992; plaušacementis ŠSDV 2015; pelenbetonis RLSTŽ 1992, STŽ 2002; plienbetonis SSB 1943, ALLA 1993, STŽ 2002, SKT 2009; stiklabetonis SMG 1974, STŽ 2002; smėlibetonis SP 1965. U ostatních složenin tohoto modelu se opakování složek nevyskytuje, srov.: derviadažiai SSB 1943; stiklavilinė SŽD 1939; gudrondegutas SMG 1974; putgumė SIŽ 2004. Složeniny kognitivního propozicionálního modelu OBJEKT 1 – BÝT SOUČÁSTÍ – OBJEKT 2 pojmenovávají stavební skutečnosti, které jsou součástí určitého celku. Tímto celkem bývá zpravidla nějaká stavební konstrukce, část stavby nebo sama stavba; například termínem kluonraštis STŽT 1978 se označuje vzor na stodole, termíny langabalkis SSB 1943; langarėmis SSB 1943 trám okna (balkis) a okenní rám, termíny laiptasijė SP 1965, SEŽ 1967; laiptotakis TRLT 1949 schodišťový trám a schodišťová plocha. Do souboru složenin tohoto modelu patří také termíny mašinsuolis MMPK 1988; skliautanarys SSB 1943 („část, prvek tvořící klenbu“); skliautapėdis SSB 1943; skliautsija SGBT 1931; skliautarkė SSB 1943; tuorlentė RLSTŽ 1992. Objekty označené složkami všech složenin probíraného kognitivního propozicionálního modelu, stejně jako modelu OBJEKT 1 – BÝT S – OBJEKT 2, jsou spojeny konjunkčními vztahy. Terminologija | 2021 | 28 161 V kognitivním propozicionálním modelu OBJEKT 1 – BÝT VYROBEN Z – OBJEKT 2 koncept OBJEKT 1 ve složeninách stavebních termínů obvykle označuje materiál, z něhož je vytvořena stavba, stavební konstrukce nebo stavební výrobek, které aktualizují koncept OBJEKT 2. V některých pramenech jsou vedle jednoslovného složeného termínu uvedeny synonymní dvouslovné, někdy i trojslovné termíny, z nichž jsou tyto vztahy mezi objekty zřetelnější, případně je termín vysvětlen několika slovy, např.: lentarkė, lentinė arka, arka iš lentų SSB 1943; medjuostė TRLT 1949, MMPK 1988, RLSTŽ 1992 („pás k zakrytí spáry mezi podlahou a stěnou“). Složeninami daného modelu se ve stavebnictví běžně označují druhy cihel: durpiaplytė SŽD 1939, SDKŽ 1940, SSB 1943; gipsaplytė SSB 1943; kamščiaplytė SSB 1943; medžplytė SSM 1937; plaušaplytė STŽ 2002; stiklaplytė SSB 1943 / stikliapytė SSM 1937. K složeninám tohoto kognitivního propozicionálního modelu patří také tyto útvary: drožliaplokštė DS 1960 / drožleplokštė STŽ 2002; plaušaplokštė STŽ 2002; metal­tinklis SSB 1943; plytskli autis SSB 1943; stiklab lokis STŽ 2002; stiklaplokštė SSB 1943. Kognitivní propozicionální modely s koncepty OBJEKTU a VLASTNOSTI, MÍSTA, ČASU, CÍLE a STAVU Koncept OBJEKTU může tvořit kognitivní propozicionální strukturu nejen s koncepty jiného OBJEKTU a ČINNOSTI, ale také s koncepty VLASTNOSTI, MÍSTA, ČASU, CÍLE a STAVU. Koncept VLASTNOSTI předává informace o barvě, tvaru, množství a dalších rysech věci a spolu s konceptem OBJEKTU vytváří kognitivní propozicionální model OBJEKT – BÝT CHARAKTERISTICKÝ – VLASTNOST. Koncept OBJEKTU tohoto modelu zahrnuje věci – stavby, jejich části, stavební výrobky, pracovní nástroje a pomůcky apod. Je příznačné, že slova označující tyto věci jsou již stavebními termíny. Rozlišovací vlastnost probíraných věcí může souviset s barvou (geltonmedis SAV 1935; raudonmedis SSM 1937, MAVL 2002), tvarem (skerslangis SSB 1943; skerslentė DD 1967; skerstakis ALKS 1972; stačiaplytė STŽ 2002; statvamzdis SP 1965), rozměrem (velikostí) (didžianamė STŽT 1978; didžkelis LPMK 1931; didžmedis SSM 1937; laibraštis SMG 1974, StM 2012; siauralentė DSD 2008; storlentė DSD 2008), množstvím (daugiabutis ŠVOK 2019; daugpjūklis SAV 1935; daugiašakis ALLA 1993; keturstubė STŽT 1978; trišakis SDTSS 1930, SP 1965), hodnocením (brangmedis RLSTŽ 162 Lina Rutkienė XX a. – XXI a. pr. statybos terminų dūrinių kognityviniai propoziciniai modeliai 1992; dailyjuostė STŽ 2002; dailylentė TRLT 1949), činností (klijuotmedis SSM 1937; klotsienė SŽD 1939; skeltvinė DS 1960; soditkelis SAV 1935; spraustsienė SŽD 1939). Propojením s konceptem MÍSTA vytváří koncept OBJEKTU kognitivní propozicionální model OBJEKT – BÝT – MÍSTO. Koncept MÍSTA vyjadřuje informaci o poloze OBJEKTU v prostoru. Koncept MÍSTA v tomto modelu se často vyjadřuje komponentem tarp: tarpatramis GSTŽ 2009; tarpcentris RLSTŽ 1992; tarpduris MTPM 1976; tarpkniedis RLSTŽ 1992; tarpkolonis RLSTŽ 1992; tarplangis SKPP 2008; tarplatakis RLKP 1959, SSKR 1989; tarprėmis SAV 1931, DD 1967; tarpsankabis STŽ 2002; tarpsantvaris RLSTŽ 1992; tarpsijis STŽ 2002; tarpslaitis RSD 1962; tarpulангis CPŽŪ 1969 atd. Některé složeniny tohoto modelu označují polohu objektu na vertikální ose nahoře–dole: horní dveře RLKP 1959, RLSTŽ 1992; horní okno PK 1962 / střešní okénko SP 1965, DD 1967; dolní okénko SP 1965. U dalších složenin se koncept MÍSTA aktualizuje druhou složkou založenou na podstatném jménu místo: místo pro odvodnění SDKŽ 1940; schodišťový prostor SSB 1943; kalové místo STŽ 2002, nebo složkou opřenou o konkrétnější podstatné jméno jáma: vápenná jáma TD 1934; rašelinová jáma RLKP 1959, AKTA 1995; štěrková jáma KS 1936. Koncept CÍLE ve spojení s konceptem OBJEKTU předává informaci o účelovém určení objektu. Pokud jde o stavební termínové složeniny utvořené podle kognitivního propozicionálního modelu OBJEKT – BÝT POUŽÍVÁN – CÍL, je třeba upozornit, že k rozpoznání konceptu CÍLE může být oproti jiným konceptům zapotřebí více kontextu, sémantického rozboru a opory v lexikálním významu slova. Například termíny dailoblis SAV 1935, slopiamedžiagės SSB 1943, slopiaplytė SSB 1943 by bylo možné zařadit také mezi složeniny kognitivního propozicionálního modelu OBJEKT – BÝT CHARAKTERIZOVÁN – VLASTNOST, tedy se domnívat, že objekty – hoblík, materiály, cihla – mají určité vlastnosti (jemnost, tlumivost). Kontext a sémantický rozbor však umožňují pochopit, že první komponent neoznačuje například jemnost hoblíku, nýbrž jeho účel – hoblík je určen k uhlazování („Nejvhodnějším nástrojem k uhlazování dřeva je uhlazovač, neboli dailoblis“ SAV 1935: 86) (srov.: hoblík, kterým se dělají drážky, je vagoblis neboli rumbaoblis STŽ 2002). První komponent složenin slop- rovněž označuje účel: slopiamedžiagės a slopiaplytės jsou objekty určené k tlumení zvuku. Terminologija | 2021 | 28 163 Ve stavební terminologii existuje více takových složenin: složeninou kyliaplytis SS 1940 se označuje cihla používaná jako „klín“, tedy klín; jejím účelem je něco zaklínit, „zajistit klínem“; složeninou jungialapis SSB 1943 se nazývá součást používaná ke spojování trámů; složeninou sargšulis RLKP 1959, SG 1930, LPMK 1931 se označuje silniční sloupek, „kůl“, jehož účelem je být strážcem a hlídat, aby vozidlo nesjelo ze silnice. Koncept OBJEKTU tohoto modelu často zahrnuje nástroje určené k určitému účelu: skerspjūklis SAV 1935 – pila určená k příčnému řezání; malksnojūklis STŽ 2002, vamzdžiapjūklis SP 1965, IŠŠŽ 1983 – pily určené k řezání šindelů nebo trubek; akmenkaltis SŽD 1939, kirstkaltis SAV 1931 – sekáč používaný k sekání kamene; orpompis SŽD 1939, vandenpompis SŽD 1939 – čerpadla určená k čerpání vody. Při pojmenovávání stavebních pojmů se kognitivní propozicionální model OBJEKT – BÝT – STAV používá poměrně zřídka. Prvním komponentem složenin stavebních termínů této struktury se označuje materiál, druhým pak jeho podoba (stav). Do souboru složenin této struktury patří termíny cementmilčiai RLSTŽ 1992; klintmilčiai („vápence v podobě mouky“) RLSTŽ 1992, SKKS 1998, SIŽ 2004; medmilčiai SSB 1943, RLSTŽ 1992; pemzamilčiai SAV 1935 („Pemzamilčiai je velmi jemně namletá a očištěná pemza“ SAV 1935: 37). Jak je patrné, koncept STAVU se u všech uvedených složenin vyjadřuje jmenným komponentem milt-. Jak již bylo uvedeno, koncept OBJEKTU může vytvářet propozicionální strukturu také s konceptem ČASU, který vyjadřuje určitou časovou dobu, po niž je objekt používán. Ve stavební terminologii je však složenin utvořených podle modelu OBJEKT – BÝT POUŽÍVÁN – ČAS jen několik. Druhým komponentem složenin tohoto modelu se označuje věc (stavba, její konstrukce), a druhým pak doba jejího používání: vasarlangis SSB 1943; vasarnamis ALLA 1993, STŽ 2002, RNS 2012; žiemlangis SSB 1943. Kognitivní propozicionální modely s koncepty ČINNOSTI a ZPŮSOBU, VÝSLEDKU, CÍLE a MÍSTA Jak již bylo probráno, při tvoření stavebních termínových složenin se koncept ČINNOSTI nejčastěji spojuje s konceptem OBJEKTU. Kromě něj však může koncept ČINNOSTI vytvářet propozicionální modely také s koncepty ZPŮSOBU, VÝSLEDKU, CÍLE a ČINITELE. Modely s uvedenými koncepty se však k tvoření stavebních termínových složenin nepoužívají často. 164 Lina Rutkienė XX a. – XXI a. pr. statybos terminų dūrinių kognityviniai propoziciniai modeliai U složených termínů savigrinda HS 2008 a savitaka RLSTŽ 1992, ST 1992, savieiga ALKPŽ 1958 se lze domnívat, že je charakteristická propozicionální struktura ČINNOST – ZPŮSOB, protože první, jmenný člen spíše neoznačuje objekt, na který je činnost zaměřena, nýbrž způsob činnosti, tj. umožňuje pochopit, jak probíhá podkládání, tečení a chůze. První členy dalších složenin tohoto kognitivního propozicionálního modelu vycházejí z příslovcí způsobu: greitai: greitmaišė SSM 1937, ŠŽD 1939; pusiau: pusiauopiova PMST 1923 / pusiauupiūva PMST 1923; skersai: skerspjovė JŠSŽ 1983, RLSTŽ 1992. Složeniny, jejichž druhý člen je založen na tranzitivním slovese daryti (dujodaras SMU 2006, SP 2008 / dujodaris SM 1966, BABJ 2006 / porodaris BABJ 2006, SMB 2007; putodaris StM 2012; stiklodaris STP 1995), by bylo nejspíše třeba považovat za utvořené podle kognitivního propozicionálního modelu ČINNOST – VÝSLEDEK, třebaže výrazná je i objektovost označovaná druhým členem. První člen těchto složenin vyjadřuje výsledek činnosti, tj. co se vytváří, např. plyn, póry, pěna, sklo. Podle tohoto modelu jsou utvořeny také složeniny sriegpjovė SP 1965, JŠSŽ 1983, RLSTŽ 1992; vagapjovė SIŽ 2004 – jejich prvním členem se aktualizuje význam výsledku, tj. výsledek řezání – závit a brázda. Termín graužmilčiai SSM 1937, nalezený v meziválečné literatuře, by bylo možné zařadit také mezi složeniny tohoto kognitivního propozicionálního modelu, protože realita označovaná druhým členem má výrazný význam výsledku činnosti – mouka je výsledkem hlodání, nikoli jeho objektem. V tomto případě je však výsledek vyjádřen druhým členem a činnost prvním. Pokud bychom oba členy termínů označujících izolační konstrukce určené k ochraně před hlukem slopiaklotis SSB 1943 a slopiakabis SSB 1943 spojili se slovesy (sémantická úvaha to pravděpodobně vyžaduje), bylo by třeba vyčlenit ještě jeden kognitivní propozicionální model – ČINNOST – CÍL. Složeniny tohoto modelu vyjadřují, že se například konstrukce pokládá a zavěšuje za účelem tlumení zvuku. Jak ukazují příklady, složeniny této propozicionální struktury byly nalezeny pouze v knize jednoho autora – Jona Šimoliūna. Později se takové složeniny netvořily. KONCEPT ČINNOSTI se může do propozicionální struktury zapojovat také s KONCEPTEM MÍSTA, v terminologii stavebnictví se však i takových složenin našlo velmi málo – pouze dvě: šondėlis SSB 1943 a aukštalipys SP 1965. První složenina označuje součástku umístěnou šone, druhá osobu, která leze a vykonává stavební práce aukštai. Terminologija | 2021 | 28 165 Kognitivní propozicionální modely s koncepty ČINITELE a OBJEKTU, ČINNOSTI a ZPŮSOBU Dále je třeba pojednat o dalším důležitém konceptu – ČINITELI, který se také nazývá hyperkonceptem. Tento koncept může zahrnovat jak subjekt vyznačující se vědomím, iniciativou, schopností hodnotit okolí a kontrolovat činnost, tedy nejčastěji člověka, tak vykonavatele činnosti – obvykle přírodní jev, který rovněž působí na objekt, mění jeho polohu v prostoru, tvar nebo jiné vlastnosti. Specifika stavebnictví a stavební vědy však způsobují, že se koncept ČINITELE aktualizuje zřídka; v tomto kontextu je mnohem vhodnější zaměřit se na objekty. V tomto případě stojí v centru poznávání nikoli činitel, nýbrž produkt jeho činnosti – artefakt. Stavebnictví se tedy nevyznačuje množstvím složenin, jejichž struktura odpovídá kognitivním propozicionálním modelům s konceptem ČINITELE. Několik složenin aktualizuje kognitivní propozicionální model ČINITEL – ČINNOST: sulčiatekis SAV 1935; ledostova RLSTŽ 1992; lietlašė MMPK 1988; vandentekis MGN 1933, tj. označuje se činnost vykonávaná přírodní realitou, vyjádřená intranzitivním slovesem: šťáva teče, led stojí, déšť kape, voda teče. Koncept ČINITELE vstupuje do dalších dvou kognitivních propozicionálních modelů složenin stavební terminologie: ČINITEL (neživý) – ČINNOST – OBJEKT a ČINITEL (živý) – ČINNOST – ZPŮSOB. Při pojmenování zařízení určených k ochraně budov před bleskem se používá první model; jeho útvary tedy vyjadřují, že činnost vykonávaná činitelem směřuje k ochraně před objektem: žaibgynėjs / žaibgynėjas ŽG 1900; perkūnsargis SBTĮ 1922, PTŽ 1925, SBPK 1995. Složeniny druhého modelu označují, že činitel provádí činnost určitým způsobem, např. kovy se zpracovávají za studena nebo elektricky: šaltkalvis SDTSS 1930, SAV 1935, SDKŽ 1940; elektrosuvirintojas ASŠ 1969. Vztah mezi kognitivními propozicionálními modely a slovotvornými typy Při zkoumání kognitivních propozicionálních modelů složených stavebních termínů je třeba zdůraznit jejich vztah ke slovotvorným typům a slovním druhům – každému modelu odpovídá určitý slovotvorný typ nebo několik z nich a každý koncept se realizuje určitým slovním druhem nebo několika slovními druhy (viz tabulka 1). 166 Lina Rutkienė XX a. – XXI a. pr. statybos terminų dūrinių kognityviniai propoziciniai modeliai Tabulka 1. Vztah mezi kognitivními propozicionálními modely složených stavebních termínů a slovotvornými typy KOGNITIVNÍ PROPOZICIONÁLNÍ MODEL SLOVOTVORNÝ TYP PŘÍKLADY DĚJ – OBJEKT podst. jm. + sloveso, zájmeno + sloveso, zájmeno + podst. jm. dujotiekis, vėjagaudis; savistaba, savitrauka; savikontrolė, savireguliacija OBJEKT 1 – BÝT POUŽÍVÁN – OBJEKT 2 podst. jm. + podst. jm. sniegatvorė, ugniasienė OBJEKT 1 – BÝT S – OBJEKT 2 podst. jm. + podst. jm. akmenbetonis, stiklav ilnė OBJEKT 1 – BÝT ČÁSTÍ – OBJEKT 2 podst. jm. + podst. jm. laiptasijė, skliautarkė OBJEKT 1 – BÝT VYROBEN Z – OBJEKT 2 podst. jm. + podst. jm. lentarkė, plaušaplokštė OBJEKT – BÝT CHARAKTERISTICKÝ – VLASTNOST příd. jm. + podst. jm., přísl. + podst. jm., čísl. + podst. jm., příč. + podst. jm. raudonmedis, siauralentė; daugpjūklis, daugiašakis; keturstubė, trišakis; skeltvinė, sodžikelis OBJEKT – BÝT – MÍSTO podst. jm. + podst. jm., předl. + podst. jm. durpduobė, laidovietė; tarpkniedis, tarplangis OBJEKT – BÝT POUŽÍVÁN – ÚČEL sloveso + podst. jm. dailoblis, slopiamedžiagės OBJEKT – BÝT – STAV podst. jm. + podst. jm. klintmilčiai, medmilčiai OBJEKT – BÝT POUŽÍVÁN – ČAS podst. jm. + podst. jm. vasarnamis, žiemlangis ČINNOST – ZPŮSOB přísl. + sloveso, zájmeno + sloveso, zájmeno + podst. jm. greitmaišė, pusiaupliūva; savigrinda, savitaka; savieiga ČINNOST – VÝSLEDEK podst. jm. + sloveso, sloveso + podst. jm. sriegpjovė, vagapjovė; graužmilčiai ČINNOST – CÍL sloveso + sloveso slopiaklotis, slopiakabis ČINITEL – ČINNOST podst. jm. + sloveso sulčiatekis, ledostova ČINITEL – DĚJ – OBJEKT podst. jm. + podst. jm. hromosvod, bleskosvod ČINITEL – DĚJ – ZPŮSOB přísl. + podst. jm., podst. jm. + podst. jm. kovář; elektrosvářeč Terminologija | 2021 | 28 167 Slovní druh lze z kognitivního hlediska chápat jako jednu z jazykových forem, které zprostředkovávají mentální obsah. J. Kubriakova zastává názor, že koncepty mohou být v jazyce „objektivizovány nejen konkrétními slovy, ale také různými třídami a kategoriemi slov“ (Кубрякова 1997: 118). Jak uvádí Nikolaj Boldyrev, například prostorové charakteristiky se v indoevropských jazycích nejčastěji vyjadřují předložkami nebo jinými slovními druhy, jimiž lze označovat proměnlivost těchto charakteristik a jejich závislost na úhlu pohledu mluvčího či pozorovatele (Болдырев 2006). Z empirického materiálu je zřejmé, že věcný význam, celistvost, ohraničenost a časová stálost vyjadřované podstatnými jmény jsou charakteristické pro koncepty ČINITELE a OBJEKTU, a proto se tyto koncepty při skládání slov realizují také podstatným jménem. Koncept MÍSTA se vyjadřuje předložkami nebo podstatnými jmény s místním významem. Koncept DĚJE se vyjadřuje slovesy, která označují skutečnost související s ději. VLASTNOSTI se vyjadřují přídavnými jmény nebo příčestími trpnými, která označují charakteristické, většinou neměnné vlastnosti reality, případně číslovkami a příslovci, jež uvádějí kvantitativní vlastnosti skutečností. ZÁVĚRY 1. Pomocí metody kognitivního modelování bylo prozkoumáno 518 stavebních termínových kompozit a bylo zjištěno, že všechny vznikly aktualizací 16 kognitivních propozičních modelů. Za 100 let, tj. od počátku 20. století až do současnosti, se kognitivní propoziční modely téměř nezměnily (nezůstal pouze model ČINNOST – CÍL). Lze tvrdit, že s rozvojem stavebnictví a pojmenováváním jeho pojmů zůstávají základní struktury rozpoznávání a pojmenovávání obrazu světa v této oblasti v zásadě stejné. 2. Koncepty tvořící kognitivní propoziční modely domácích a hybridních stavebních termínových kompozit odrážejí specifika stavebnictví. V centru této oblasti jsou objekty, především materiální produkty lidské činnosti. Proto se při pojmenovávání stavebních skutečností nejčastěji aktualizuje také základní koncept OBJEKTU. Největší počet kompozit se vyznačuje propoziční strukturou s konceptem OBJEKTU: ČINNOST – OBJEKT, OBJEKT – MÍT CHARAKTERISTICKOU – VLASTNOST, OBJEKT 1 – BÝT POUŽÍVÁN – OBJEKT 2, OBJEKT 1 – BÝT ČÁSTÍ – OBJEKT 2. 3. V souladu s kognitivním přístupem, podle něhož jazyk a jeho jednotky zpřístupňují struktury znalostí, lze říci, že kognitivní propoziční modely kompozit 168 Lina Rutkienė XX a. – XXI a. pr. statybos terminų dūrinių kognityviniai propoziciniai modeliai umožňují alespoň částečně pochopit, jak probíhalo (probíhá) pojmenovávání stavebních skutečností. Údaje z výzkumu ukazují, že toto pojmenovávání nejčastěji probíhá rozpoznáváním a promýšlením objektů a určováním, pro které další objekty, k jakým účelům a v jakém čase se používají, v jakých vztazích jsou k jiným objektům a jakými rozlišovacími znaky se vyznačují. 4. Při pojmenovávání stavebních skutečností se poměrně často aktualizuje koncept ČINNOSTI; uvádí se, jaká činnost se s objektem provádí, a vyjadřuje se způsob, účel a výsledek jejího provedení. Koncepty ČASU, JEDNATELE, MÍSTA, CÍLE a VÝSLEDKU jsou ve stavebnictví méně relevantní. 5. Kognitivní propoziční modely se v jazyce realizují prostřednictvím určitých slovotvorných typů a koncepty prostřednictvím určitých slovních druhů, které vyjadřují charakteristické rysy daného konceptu. ŠALTINIAI AKTA – Automobilių kelių terminų aiškinamasis žodynas, sud. E. Palšaitis, Vilnius: Technika, 1995. AKTM – Automobilių kelių tiesybos medžiagos: vadovėlis, aut. A. Vaitkus, D. Čygas, A. Laurinavičius, A. Tumavičė, Vilnius: Technika, 2011. ALKPŽ – Anglų–lietuvių kalbų politechninis žodynas, sud. A. Novodvorskis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1958. ALKS – Anglų–lietuvių kalbos statybos terminų žodynėlis, sud. J. Stonys, Vilnius: VISI, 1972. ALLA – Anglų–lietuvių kalbų statybos terminų žodynas, sud. A. Kudzys, Vilnius: Technika, 1993. AŠŠ – Atmintinė statybų šaltkalviui, vert. A. Kazlauskas, Vilnius: Lietuvos TSR MT Valstybinio statybos reikalų komiteto Centrinis techninės informacijos ir propagandos biuras, 1969. BABJ – Beautoklavis akytasis betonas ir jo gaminiai: monografija, aut. A. Laukaitis, A. Sinica, Vilnius: Technika, 2006. BDT – Betonavimo darbų technologija: metodinė medžiaga, reng. V. Rimvydienė, Vilnius: „Orgtechstatybos“ tresto spaustuvė, 1976. CPŽŪ – Civiliniai, pramoniniai ir žemės ūkio pastatai, aut. V. Krasenskis, L. Fedorovskis, Vilnius: Mintis, 1969. DD – Dailidystės darbai, aut. A. Jevstiugovas, A. Pokrovskis, Vilnius: Mintis, 1967. DS – Drožliaplokštės statyboje, aut. M. Šaltenis, Vilnius: Vaizdas, 1960. DSD – Dailidės ir stogdengio darbai: vadovėlis, aut. J. Burokienė, Vilnius: Mintis, 2008. GSTZ – Gelžbetoninių sijų tempiamosios zonos elgsenos modeliavimas armatūros diagrama, aut. D. Salys, G. Kaklauskas, V. Gribniak. – Statybinės konstrukcijos ir technologijos 1(3), 2009. HS – Hidrotechnikos statiniai: mokomoji knyga, aut. V. Damulevičius, J. Vyčius, Kaunas: Ardiva, 2008. JŠŠŽ – Jaunojo šaltkalvio santechniko žinynas, aut. B. A. Žuravliovas, Vilnius: Mokslas, 1983. KS – Kaimo statyba, aut. P. Drąsutis, P. Gaižutis, L. Gudzinskas, J. Juška, P. Kalita, E. Kersnauskas, V. Švipas, Kaunas: Spindulys, 1936. KSŽ – Kaimo statybininko žinynas, aut. J. Jacinavičius, V. Matkevičius, Vilnius: Mokslas, 1988. LPMK – Lietuvos plentai ir moderniškosios konstrukcijos. I dalis, aut. L. Tuskenis, Kaunas: Spindulys, 1931. MAVL – Medienos apdirbimas: vienvėrių langų gamyba, įsprūdinių (filinginų) durų gamyba, aut. G. Blažys, R. Avižienis, Vilnius: Agora, 2002. MGN – Miesto gyvenamieji namai: jiems statomi reikalavimai ir jų projektavimas, aut. V. Švipas, Kaunas: Varpas, 1933. MK – Metalinės konstrukcijos: vadovėlis, aut. J. Paulauskas, A. Kvedaras, Vilnius: Mokslas, 1977. MMPK – Mediniai ir mūriniai pastatai, konstrukcijos ir elementai: mokomoji knygelė, aut. V. Michalauskas, Vilnius: VISI rotaprintas, 1988. Terminologija | 2021 | 28 169 MTPM – Medžiagyot yra tinkuotojams, plytelių ir mozaikos klotojams: vadovėlis, aut. A. V. Aleksandrovskis, Vilnius: Mokslas, 1976. PK – Pastatų konstrukcijos. I dalis: vadovėlis, aut. A. Bistrickas, N. Geršas, J. Kapčius, K. Kaušinis, J. Mikuckas, V. Verbickis, B. Ziberkas, A. Žintelis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1962. PMST – Papr asčiausiųjų medinių sijinių tiltų tipai5, Kaunas: Valstybės spaustuvė, 1923. PTŽ – Perkūnsargiai (trobų nuo žaibo apsaugojimo būdai), aut. J. Šliogeris, Kaunas: Spindulys, 1925. RLKP – Rusų–lietuvių kalbų politechninis žodynas, red. kol. A. Novodorskis, L. Kumpikas, J. Mikuckas, J. Stanaitis, S. Vasauskas, J. Vidmantas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1959. RLSTŽ – Rusų–lietuvių kalbų statybos terminų žodynas, aut. J. Kiviliša, A. Kudzys, A. Rosinas, Vilnius: Lietuvos ūkis, 1992. RNS – Rastinio namo statyba: žinynas, aut. R. Bortkūnas, T. Braškys, V. Č eikauskas, R. Daraškevičius, T. Gecas, T. Lapinskas, E. Norvaišas, M. Sakaitis, A. Sirvydis, T. Šlivinckas, G. Unikas, V. Uosaitis, Vilnius: Balto print, 2012. RSD – Ruloniniai stogai ir jų dengimas, aut. S. K. Noskovas, Vilnius: Centrinis techninės informacijos ir propagandos biuras, 1962. SAV – Stalių amato vadovėlis amatų mokykloms ir staliams. I dalis. Medžio sunėrimai, aut. P. Dankšas, Klaipėda: Rytas, 1931. SAV – Stalių amato vadovėlis. II dalis. Pagalbinė, arba gretimoji medžiaga medžio dirbiniams: užbaigiamieji medžio dirbinių paviršiaus darbai: beicavimas, politūravimas ir dažymas, aut. P. Dankšas, Klaipėda: Rytas, 1935. SBPK – Suvirintų ir besiūlių plieninių konstrukcijų saugos ir ilgalaikiškumo įvertinimas, aut. A. Kudzys, V. Vaitkevičius, Vilnius: Solertija, 1995. SBTĮ – Statybos ir butų tvarkymo įstatymai, taisyklės, reng. K. Zubauskas, Tilžė: E. Jagomasto sp. „Lituania“, 1922. SDKŽ – Statybos darbininkų kvalifikacijos žinynas, reng. S. V. Bašinskij, P. V. Blaževič, I. A. Petrov, Kaunas: Vilnius, 1940. SDTSS – Statybos darbams technikinės sąlygos, sutartys ir kainos (gelžbetonas, kanalizacija, vandentiekis, centrinis apšildymas, elektros šviesos instalacija ir t. t.), aut. K. Dušauskas–Duž, Kaunas: A. Bako spaustuvė, 1930. SEŽ – Statybos ekonomisto žinynas, aut. P. Rogožinas, Vilnius: Mintis, 1967. SG – Sauskeliai. Gruntkeliai (vieškeliai). Dalis 2, aut. J. Gabrys, [n. d.], 1930. SGBT – Sauskeliai. Gelžbetoniniai ir betoniniai tiltai, aut. J. Gabrys, Kaunas [n. s.], 1931. SIŽ – Statybos inžinieriaus žinynas, aut. Č. Aksamitau skas, A. Ambrasas, A. Astrauka, T. Bal tušis, V. Barkauskas, J. Binkis, R. Bliūdžius, G. Brazauskas, G. Cinelis, V. Čaplikas, A. Čekanavičius ir kt., Vilnius: Technika, 2004. SKb – Statybinės konstrukcijos 15. Mokslo darbai, red. kolegija: G. Marčiukaitis, J. Meškauskas, V. Stankevičius, K. Šapalas, Vilnius: Mokslas, 1989. SKKS – Statybinės konstrukcijos: kūrimas ir stiprinimas, aut. D. Bačinskas, A. Baltrušaitis, A. Bičiulaitienė, E. Dulinskas, A. Endriukait ytė, A. Jarmolajev, V. Jokūbaitis, G. Jurkėnas ir kt., Vilnius: Technika, 1998. SKPP – Statinių konstrukcijų projektavimo pagrindai: vadovėlis, aut. J. Parasonis, Vilnius: Technika, 2008. SKT – Statybinės konstrukcijos ir technologijos. Engineering Structures and Technologies 1(1), red. kolegija: G. Marčiukaitis, A. Daniūnas, R. Šalna, A. Andruškevičius, J. Atkočiūnas, M. Augonis ir kt., Vilnius: Technika, 2009. SM – Statybinės medžiagos: vadovėlis, aut. S. Ščesnulevičius, Vilnius: Mintis, 1966. SMB – Statybinės medžiagos. Betonai: mokomoji knyga, aut. A. Naujokaitis, Vilnius: Technika, 2007. SMD – Statybinės medžiagos ir dirbiniai, aut. M. Peliksa, A. Rumševičius, Kaunas: Technologija, 1992. SMG – Statybinės medžiagos ir gaminiai: vadovėlis, aut. B. Grigaliūnas, Vilnius: Mintis, 1974. SMGT – Statybinių medžiagų gamybos technologiniai procesai ir įranga: vadovėlis, aut. Dž. Nagrockienė, G. Skr ipkiūnas, Vilnius: Technika, 2014. SMSM – Statybos menas, statybinės medžiagos, bendrieji statybos darbai, aut. A.Vaidila, J. Vėlyvis, Vilnius: Mintis, 2008. SMU – Statybinės medžiagos. Užpildai: mokomoji knyga, aut. A. Naujokaitis, Vilnius: Technika, 2006. 5 Kalba netaisyta. 170 Lina Rutkienė XX a. – XXI a. pr. statybos terminų dūrinių kognityviniai propoziciniai modeliai SP – Statybos pagrindai, aut. A. Iljičiovas, A. Kokinas, J. Rebortovičius, vert. R. Kuosaitė. Vilnius: Vaizdas, 1965. SP – Statybos pagrindai: mokomoji knyga, aut. D. Ramukevičius, Kaunas: Ardiva, 2008. SPM – Stambiablokių pastatų montavimas, aut. N. Svorcovas, vert. D. Markauskas, Kaunas: Šviesa, 1964. SS – Statyba. III tomas. Sienos, aut. J. Šimoliūnas, Kaunas: Spindulys, 1940. SSB – Statyba. IV tomas. Stogai, bokštai, lubos, grindys, laiptai, durys, langai, tinkavimas, dažymas, apmušalai, stiklavimas, sanitariniai bei ūkiniai įrenginiai, aut. J. Šimoliūnas, Kaunas: Spindulys, 1943. SSKR – Sutapdintųjų stogų konstrukcijų ir remonto žinynas, aut. K. Ilginis, K. Vaikšnoras, Vilnius: Mokslas, 1989. SSM – Statyba. I tomas. Statybinės medžiagos, aut. J. Šimoliūnas, Kaunas: Spindulys, 1937. ST – Statybos technologija: vadovėlis, aut. V. Krušinskas, V. Mažeika, P. Mikša, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1992. StM – Statybinės medžiagos: vadovėlis, aut. R. Žurauskienė, A. P. Naujokaitis, R. Mačiulaitis, R. Žurauskas, Vilnius: Technika, 2012. STP – Silikatų technologijos pagrindai: vadovėlis, aut. A. Balandis, V. Jasiukevičius, M. Martynaitis, K. Strazdas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1995. STŽ – Statybos terminų žodynas, aut. A. Kudžys, A. Rosenas, B. Kudzienė, Vilnius: Lietuvos mokslas, 2002. STŽT – Statybos terminų žodynas. Trobesiai, aut. V. Michalauskas, Vilnius: VISI, 1978. SŽD – Statyba. II tomas. Žemės darbai, aut. J. Šimoliūnas, Kaunas [n. s.], 1939. ŠN – Šiaudiniai namai: straipsnių rinkinys, antroji laida, Vilnius: Atsinaujinančios energijos informacijos konsultacinis centras, 2010. ŠSDV – Šlaitinio stogo dengimas vienetine ir lakštine danga: vadovėlis, reng. J. Burokienė, Vilnius: Ard reklama, 2015. ŠVOK – Šildymas, vėdinimas, oro kondicionavimas: teorija ir praktika, aut. J. Čiuprinskienė, K. Čiuprinskas, V. Motuzienė, Vilnius: Super namai, 2019. TD – Trobesių dažymas, aut. V. Švipas, Kaunas: Spindulys, 1934. TRLT – Trumpas rusiškai–lietuviškas techninis žodynas, aut. A. Novodvorskis, Kaunas: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1949. UGP – Ugniagesybos ir gelbėjimo pagrindai, aut. A. Rutkauskas, Vilnius: Justitia, 1997. ŪTSV – Ūkiškų trobų statybos vadovas, aut. V. Kindurys, Kaunas: Žaibas, 1935. VPPG – Vienaukščio pramoninio pastato gelžbetoninių kolonų ir pastatų projektavimas: mokomoji knyga, aut. R. Balevičius, V. Jokūbaitis, D. Zabulionis, Vilnius: Technika, 2011. ŽG – Žaibas ir griaustinis, aut. V. V. Lynkevič, vert. P. Vileišis, Tilžė: Otto Mauderodes spaustuvė, 1900. LITERATŪRA Aliūkaitė Daiva, Sideravičiūtė-Mickienė Ilona 2006: Gėrio ir grožio konceptai lietuvių kalbinėje sąmonėje. – Liaudies kultūra 6(111), 16–22. Budvytytė-Gudienė Aina, Gudavičius Aloyzas, Jurgaitis Nedas, Papaurelytė-Klovienė Silvija, Toleikienė Reda 2014: Konceptualiosios metaforos viešajame diskurse: konceptualiųjų metaforų žodynas, Vilnius: BMK leidykla. Jackendoff Ray 1990: Semantic Structures, Cambridge: MIT Press. Gudavičius Aloyzas 2011: Reikšmė – sąvoka – konceptas ir prasmė. – Res humanitariae 10, 108–119. Kemmer Suzanne 2003: Schemas and lexical blends. – Motivation in Language, Amsterdam: John Benjamins Publishing Company, 69–97. Kvašytė Regina, Papaurelytė Silvija 2013. Kai kurie koncepto LIGA bruožai Lietuvos viešajame diskurse. – Filologija 18, 107–117. Kvašytė Regina, Župerka Kazimieras 2011: Ašarų konceptualizavimas lietuvių ir latvių frazeologijoje. – Baltistica XLVI(1), 113–122. Lakoff George 1990: Women, Fire, and Dangerous Things: What Categories Reveal about the Mind, Chicago: Chicago University Press. Langacker Ronald Wayne 1991: Concept, Image, and Symbol: The Cognitive Basis of Grammar, Berlin–New York: Mouton de Gruyter. Marcinkevičienė Rūta 2006: Konceptualioji metafora vertime. – Darbai ir dienos 45, 109–118. Papaurelytė-Klovienė Silvija 2007: Lingvistinės kultūrologijos bruožai, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. Terminologija | 2021 | 28 171 Rutkiene Lina 2021: Statybos terminijos dariniai: formavimasis ir raida: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvos kalbos institutas. Vanderwende Lucy 1994: Algorithm for automatic interpretation of noun sequences. – Proceedings of the 15th conference on Computational linguistics, COLING ’94, Kyoto, Japan, 782–788. Бабина Людмила 2013: Об одном из способов изучения производных слов в рамках когнитивно-дискурсивного подхода. – Теоретические и прикладные аспекты изучения речевой деятельности 8(1), 15–19. Беседина Наталья 2006: Морфологически передаваемые концепты: монография, Тамбов: ИздвоТГУ. Беседина Наталья 2014: Когнитивное моделирование процессов репрезентации знаний в морфологии. – Когнитивные исследования языка 8: сборник науч. трудов, 121–123. Болдырев Николай 2006: Языковые категории как формат знания. – Вопросы когнитивной лингвистики 2(7), 5–22. Феденко Анастасия 2015: Двухкомпонентные сложные существительные как модели репрезентации знаний о человеке и артефактах в современном английском языке: диссертация канд. филол. наук, Тамбов. Кубрякова Елена 1997: Части речи с когнитивной точки зрения, Москва: Наука. Кубрякова Елена 2004: Язык и знание. На пути получения знаний о языке (Части речи с когнитивной точки зрения. Роль языка в познании мира), Москва: Языки славянской культуры. Кубрякова Елена, Демьянков Валерий, Панкрац Юрий, Лузина Людмила 1996: Краткий словарь когнитивных терминов, Москва: Издательство Московского государственного университета. Степанов Юрий 2016: В трехмерном пространстве языка. Семиотические проблемы лингвистики, философии, искусства, Москва: Ленанд. COGNITIVE PROPOSITIONAL MODELS OF COMPOUNDS IN CONSTRUCTION TERMINOLOGY IN THE 20ᵗʰ – 21ˢᵗ CENTURIES S u m m a r y The linguistic representation of the cognitive structures studied by cognitive linguistics, which focuses on the relationship between language and mind, changes the attitude towards compounds. From the cognitive perspective, compounds are viewed as special language units, in which we can see the relation between concepts. Compounding may be studied in the framework of the propositional theory by asserting that the knowledge of propositional nature correlates with the compound’s onomasiological structure. The article studies indigenous and hybrid construction terminology compounds of the early 20ᵗʰ – 21ˢᵗ centuries from the scientific literature on construction of the aforesaid period using the cognitive modelling method. The aim of the article is to identify the cognitive propositional models of these compounds, which may serve as the grounds for the nomination of construction concepts. To achieve this aim, the theoretical viewpoints pertaining to cognitive propositional models are discussed; the basic concepts expressed by the components of compounds are identified; it is evaluated with which other concepts they may form the cognitive propositional models of construction terminology compounds. The study investigates the word-formation types followed in the actualization of these models. The analysis of the empirical data revealed that compound construction terms are coined on the basis of 16 cognitive propositional models. The concepts comprising these models reflect the specificities of the field of construction. Objects, usually material man-made products, are in the centre of the construction field. Hence, in nom- 172 Lina Rutkienė │ XX a. – XXI a. pr. statybos terminų dūrinių kognityviniai propoziciniai modeliai inating construction realities, the basic concept of the OBJECT is actualized most often. Most compounds feature the threefold propositional structure: ACTION – OBJECT (dangoraižis TRLT 1949, RLKP 1959; dujopūtė SMGT 2014; lietmatis RLSTŽ 1992), OBJECT – TO BE CHARACTERISTIC OF – FEATURE (skerstakis ALKS 1972; stačiaplytė STŽ 2002; statvamzdis SP 1965) and OBJECT 1 – TO BE USED FOR – OBJECT 2 (dūmatakis SDTSS 1930; kluonaraktis STŽT 1978; svieslangis SSM 1937), OBJECT 1 – TO BE A PART OF – OBJECT 2 (kluonraštis STŽT 1978; langabalkis SSB 1943; skliautarkė SSB 1943). As revealed by the latter two models, the concept of the OBJECT may also enter into a propositional structure with the concept of another OBJECT. There are more models of this type: OBJECT 1 – TO BE WITH – OBJECT 2 (gelžbetonis MGN 1933; gelžcementas SSB 1943; degubetonis SM 1966), OBJECT 1 – TO BE MADE OF – OBJECT 2 (kamščiaplytė SSB 1943; drožliaplokštė DS 1960; metaltinklis SSB 1943). By joining the concept of the PLACE, the concept of the OBJECT creates the propositional model OBJECT – TO BE – PLACE (laiptavietė SSB 1943; tarpatramis GSTŽ 2009; tarpduris MTPM 1976; viršduris RLKP 1959); meanwhile, by joining the concept of the PURPOSE, it makes up the cognitive propositional model OBJECT – TO BE USED FOR – PURPOSE (dailoblė SAV 1935; slopiamedžiagės SSB 1943; slopiaplytė SSB 1943). In rare cases, the nomination of construction concepts resorts to the cognitive propositional models OBJECT – TO BE – STATE OF MATTER (cementmilčiai RLSTŽ 1992; klintmilčiai RLSTŽ 1992; medmilčiai SSB 1943, RLSTŽ 1992) and OBJECT – TO BE USED FOR – TIME (vasarlangis SSB 1943; vasarnamis ALLA 1993; žiemlangis SSB 1943). The concept of the ACTION may not only form the propositional models with the concept of the OBJECT but also the MANNER (savitaka RLSTŽ 1992; savieiga ALKPŽ 1958), the RESULT (dujodaras SMU 2006; porodaris BABJ 2006; putodaris StM 2012), the PURPOSE (slopiaklotis SSB 1943; slopiakabis SSB 1943), the PLACE (šondėlis SSB 1943; aukštalipys SP 1965), the AGENT (lietlašė MMPK 1988; vanden-tekis MGN 1933). The concept of the AGENT plays a role in two more cognitive propositional models of construction terminology compounds: AGENT (non-living) – ACTION – OBJECT (žaibginėjis ŽG 1900; perkūnsargis SBTĮ 1922) and AGENT (living) – ACTION – MANNER (šaltkalvis SDTSS 1930, SDKŽ 1940; elektrosuvirintojas ASŠ 1969). In the analysis of the cognitive propositional models of compounds in construction terminology, their connection with word-formation types and parts of speech should be highlighted: each model corresponds to a certain word-formation type or several of them, whereas every concept is expressed by a certain part of speech or several parts of speech. The research revealed that over the last century, i.e. from the beginning of the 20ᵗʰ century until now, cognitive propositional models have remained virtually unchanged (only the model ACTION – PURPOSE is no longer in use). It can be pointed out that with the development of the field of construction and the nomination of its concepts, the principal structures underlying the recognition and designation of the field of construction stay largely the same. Following the cognitive approach according to Terminologija | 2021 | 28 173 which language and its units grant access to cognitive structures, we could state that the cognitive propositional models of compounds enable us to comprehend, at least in part, how the nomination of construction realities actually took place (takes place). The research data show that this nomination usually occurs by recognizing and reflecting upon the objects, specifying for which other objects, for what purposes and at what time they are used, what their relationships with other objects and their distinguishing features are. Gauta 2021-09-25 Lina Rutkienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] 174 Lina Rutkienė XX a. – XXI a. pr. statybos terminų dūrinių kognityviniai propoziciniai modeliai