Rašybos variantiškumo astrologijos terminijoje priežastys

doi.org/10.35321/term29-06 Příčiny pravopisné variantnosti v astrologické terminologii RAMUNĖ VASKELAITĖ Litevský jazykový institut ORCID id: https://orcid.org/0000-0001-6063-9699 A N O T A C E Ačkoli se v litevských terminologických pracích obvykle rozlišuje synonymie termínů a jejich variantnost, přičemž druhý jev se spojuje s rozdíly ve formě termínů, příčiny těchto dvou jevů se často ztotožňují nebo se rozdíly mezi nimi nezvýrazňují. Větší pozornost se věnuje příčinám synonymie. Tento článek se zaměřuje na příčiny pravopisné variantnosti v astrologické terminologii. Práce vychází z textů zveřejněných na internetových stránkách. KLÍČOVÁ SLOVA: variantnost, pravopisné varianty, kodifikované normy, astrologie. A B S T R A K T Synonymie termínů a variantnost termínů se v pracích o litevské terminologii obvykle rozlišují, ale příčiny určující tyto dva jevy se často považují za společné nebo se rozdíly mezi nimi nezvýrazňují. Větší důraz se klade na důvody synonymie. Tento článek se zaměřuje na příčiny pravopisné variantnosti v astrologické terminologii. Práce vychází z textů zveřejněných na astrologických webových stránkách. KLÍČOVÁ SLOVA: variantnost, pravopisné varianty, kodifikace, astrologie. ÚVOD. ASPEKTY POJETÍ Různé jazykovědné disciplíny mají vlastní terminologii pro pojmenování zkoumaných jevů, existují však i termíny, které jsou relevantní pro většinu jazykovědných disciplín, i když v nich tyto termíny označují odlišné pojmy. Jedním z nich je variabilita. Tento termín se užívá v sociolingvistice, geolingvistice (např.: Kuprienė ir kt. 2007; Aliūkaitė ir kt. 2020), slovotvorbě (např.: Vaskelienė, Kučinskienė 2012; Vaskelienė 2013), stylistice (např., Župerka 2012) a specifickým způsobem se rozvíjí v rámci spisovného jazyka 94 Ramunė Vaskelaitė | Rašybos variantiškumo astrologijos terminijoje priežastys vartosenos ar normų tyrimuose (pvz.: Miliūnaitė 1995, 2003), kur, pasiremiant sociolingvistine samprata, termino reikšmė neseniai išplėsta iki apimančios ne tik bendrinės kalbos variantus (Miliūnaitė 2009). Ritos Miliūnaitės (2009) monografijoje, taip pat ir Žanetos Čėsnienės (2015) straipsnyje apie leksinius variantus pabrėžiama, kad variantiškumo tyrimus suaktualino ir išplėtė sociolingvistika: XX a. antrojoje pusėje Amerikoje sociolingvistikai pradėjus plėtotis kaip atskirai kalbotyros krypčiai, variantiški kalbos reiškiniai tapo visateisiu mokslinio tyrimo objektu. Struktūrinės kalbotyros objektas yra kalbos sistemos vidiniai ryšiai ir sąveikos, ir tai gerokai ribojo tiriamųjų kalbos reiškinių apimtį, o sociolingvistinė perspektyva leido aprėpti socialinę, geografinę variantų sklaidos analizę, kalbos ir stiliaus normų tyrimus, įskaitant variantų funkcionavimo vartosenoje, santykio su kodifikuotosiomis normomis aspektus (Miliūnaitė 2009: 117–120; Čėsnienė 2015: 163–165). Sociolingvistikoje variantiškumo tyrimai susiformavo į atskirą kryptį – variantų sociolingvistiką (Miliūnaitė 2009: 118), bet čia išplėtota variantiškumo samprata, regis, gerokai palietė ir kitas kalbotyros mokslo šakas. Štai ir Ž. Čėsnienės nagrinėjamas objektas – Europos Sąjungos dokumentų vertimuose besireiškiantys variantai – įvardijamas kaip leksiniai variantai, nors šiuo darbu iš esmės orientuojamasi į skolinių ir jų lietuviškų atitikmenų santykį, kurį leksikologijoje įprasta vadinti sinonimijos, o ne variantiškumo santykiu (pvz.: Palionis 1999: 188–192; Jakaitienė 2010: 127–130). Tokią plačią variantiškumo sampratą mėginama įtraukti ir į terminologiją (pvz.: Stunžinas 2017, 2018). V litevských terminologických pracích se však již po delší dobu uplatňuje užší pojetí variability. Termín varianty se například užívá v článku z roku 1994 „Fizikos ir technikos terminų sinonimijos vertinimas“ (Kaulakienė 1994b). Při popisu rozmanitosti, která je obzvláště příznačná pro počáteční etapu terminologie, se zde uvádějí synonyma litevských slov (např. gniužumas a spūdumas), synonyma přejatých a litevských slov (např. atomas a pirmokas), a také případy synonymie vznikající díky slovotvorným možnostem, jako sutapimas, sutaptis a santapa, garinis vežimas, gariškasis vežimas, garo vežimas, garvežimis ir garvežys, přičemž se zdůrazňuje, že nejde o synonyma, nýbrž o varianty; v poznámce pod čarou se vysvětluje, že někteří ruští lingvisté je nazývají absolutními synonymy, jiní dubletami a další variantami, a že článek volí termín variantai užívaný V. Danilenkem (Kaulakienė 1994b: 52). To by naznačovalo, že při rozlišování synonym a variant Terminologija | 2022 | 29 95 v litevské terminologii, přinejmenším pokud jde o vznik tohoto termínu, mohla mít vliv ruská lingvistika, s níž byly v té době úzké vazby. Jiný článek otištěný v téže publikaci – „Terminija „Aušros“ fizikos populiarinimo straipsnių“ (Kaulakienė 1994a) – však ukazuje, že mezi faktory, které mohly mít vliv, patřily nejen práce ruských lingvistů, ale také prolínání a průsečíky jazykovědných disciplín. I zde jsou probírané případy rozděleny na synonyma a varianty a toto rozdělení je vysvětleno takto: některá pojmenování pojmů spolu morfologicky souvisejí, například geležinkelis ir geležinis kelias, gelžkelis, ilgis ir ilgumas, zatímco jiná, např. klystugnė ir žaltvykslė, spolu souvisejí sémanticky (Kaulakienė 1994a: 137). O prvních se tvrdí, že tvoří morfologické varianty, zatímco druhé jsou „jakoby synonyma“. Tím se rýsuje snaha rozlišovat termíny sinonimai ir variantai jevy na různých jazykových rovinách a možná také používat termíny jazykovědných disciplín, které tyto roviny zkoumají. I v pozdějších článcích se synonyma a varianty uvádějí odděleně (např.: Kaulakienė 2002, 2003, 2006, 2007); mezi variantami se zmiňují termíny lišící se nejen příponou, ale také předponou či koncovkou (např.: demagnetinimas ir išmagnetinimas; griaustinis ir griausmas; abscisa ir abscisė), stejně jako termíny s pravopisnými rozdíly (např.: Džioulio dėsnis, Joulio dėsnis ir Džaulio dėsnis), rozdíly v užívání zájmenného tvaru (např.: atšokusi banga ir atšokusioji banga) nebo jiné odlišnosti (Kaulakienė 2003: 113). Při srovnání obou zmíněných článků by se ukázalo, že snaha rozlišovat jevy morfologické a sémantické roviny nebyla jediným základem pro vymezení synonym a variant. Zohledňovat toto rozlišení se navrhovalo pouze v jednom článku; z druhého, v němž se uvádí, že ruští lingvisté nazývají případy jako sutapimas ir sutaptis, skystas kūnas ir skystimas absolutními synonymy či dubletami, je patrné, že se posuzuje podobnost nebo odlišnost významu – z lexikologie známý protiklad absolutních a částečných synonym (např.: Palionis 1999: 189; Jakaitienė 2010: 127; VLEe). Sjednotit tato kritéria je obtížné, protože termíny se shodným významem mohou být nejen odlišné, ale mohou mít také společné formální rysy (např. molekulė ir molekula), a naopak termíny se společnými formálními rysy se mohou lišit významem nebo jeho odstíny (např.: apžiūrėjimo protokolas ir apžiūros protokolas, juolab liudytojo parodymas ir liudininko parodymas). V článku z roku 2004 se tedy přísná hranice mezi synonymy a variantami ani nepokouší vymezit (Umbrasas 2004). Zároveň vznikající rozpory podněcují k zpřesňování kritérií pro rozlišování synonym a variant, což určuje současné pojetí variability termínů 96 Ramunė Vaskelaitė | Rašybos variantškumo astrologijos terminijoje priežastys Takové pojetí. Alvydas Umbrasas například uvažuje, že kritérium významu, které předpokládá hranici mezi absolutními a částečnými synonymy, není pro terminologii relevantní, protože „synonymum i varianta termínu označují tentýž pojem“, a dochází k závěru, že při rozlišování variant od synonym v terminologii nezbývá než přihlížet k rozdílům ve výrazové stránce, jako jsou rozdíly pravopisné, fonetické, morfonologické, morfologické, tvaroslovné, větné a podobně (Umbrasas 2004: 101). Toto pojetí variability, které se orientuje na výrazovou stránku a zároveň na jazykové roviny, se v litevské terminologii ujímá: za synonyma se považují různá pojmenování či termíny označující tentýž pojem, například memuarai ir atsiminimai, failas ir rinkmena, plokščioji arka ir lėkštasis skliautas (např.: Stunžinas 2005: 8; Mitkevičienė 2015b: 2; Auksoriūtė 2018: 248), zatímco za varianty se považují termíny s různými výrazovými odlišnostmi, které se klasifikují podle jazykových rovin (fonetické či pravopisné, morfologické, syntaktické), nebo různé podoby téhož termínu, např.: humoras ir jumoras, Biblija ir biblija, krum ply s ir krumplis (Mitkevičienė 2004; Zemlevičiūtė 2012: 106). Potíže však přinášejí případy související se slovotvorbou – na rozdíl od termínů s pravopisnými či fonetickými rozdíly je nelze všechny posuzovat stejně, protože, jak ukazuje rozdíl mezi slovotvornými synonymy a slovotvornými variantami v rámci slovotvorby, některé z nich se mohou lišit významem, jiné výrazovou stránkou (viz Vaskelienė 2013). Proto se varianty v terminologii definují jako termíny s pouze drobnými rozdíly ve výrazové stránce; termíny odlišené slovotvornými formanty se vzhledem k častým významovým rozdílům navrhuje považovat za synonyma, tedy za etymologicky příbuzná synonyma (Umbrasas 2004). Později jsou skutečně označovány za etymologicky příbuzná synonyma, včetně termínů jako elegiškumas ir elegingumas, idealizacija ir idealizavimas, pajuoka, pajuokimas ir išjuokimas a dalších (Mitkevičienė 2015b). Existují však také případy, kdy rozdíly související se slovotvornými prostředky vůbec nemění podstatu termínu, např. klasikinė komedija ir klasinė komedija, a ty bývají označovány za varianty (Mitkevičienė 2004; viz také Stunžinas 2008: 126–128). Takto vzniklé pojetí variability však již není v litevské terminologii jediné. S šířením pojetí inspirovaného sociolingvistickým výzkumem se v některých terminologických pracích, jak již bylo zmíněno, začíná uplatňovat také široce pojatá koncepce variability termínů, ačkoli v litevské tradici si na širší rozsah, jak lze usuzovat ze stylisticky orientovaných prací, činila nárok koncepce synonymie, nikoli variability (např.: Župerka 2010, 2012). Avšak s oporou o různé zahraniční lingvistické práce stále hlasitěji Terminologija | 2022 | 29 97 V terminologii se objevují názory, že hranici mezi synonymy a variantami je obtížné vytyčit a že ji vytyčovat není třeba, neboť jako obecný pojem zahrnující synonyma i varianty se používá pojem variabilita (např. Stankevičienė 2016; Didžiurgienė, Grigonienė 2019). Široké pojetí variability, které nepředpokládá přísnou hranici mezi synonymy a variantami, by v terminologii umožnilo vyřešit otázku případů souvisejících se slovotvorbou, neumožňuje však rozlišovat zvláštnosti kolísání ve výrazové rovině. Zahraniční terminologické práce, které toto pojetí uplatňují, ukazují, že samo o sobě nestačí – variabilita se člení různými způsoby a vytyčují se jiné hranice než ty, které jsou obvyklé v litevské terminologii; rozlišují se například pravopisné, terminologické, diachronní a kognitivní varianty, zkratky aj. (León-Araúz ir kt. 2020). Jak je upozorněno v článku Ž. Čėsienė, protože pojetí variability se dosud různí, zdá se, že závisí na cíli výzkumu – badatelé variabilitu „definují tak, jak je to nejvýhodnější pro provádění konkrétního výzkumu“ (Čėsienė 2015: 133). Z litevských terminologických prací lze usuzovat, že variabilita je nejčastěji považována za měřítko ustálenosti či neustálenosti terminologie – jak ze synonymních termínů, tak z jejich variant se usuzuje, zda se terminologie dané oblasti teprve utváří, nebo zda je již ustálená (např. Kaulakienė 1997, 2000, 2002, 2003, 2006, 2007; Zemlevičiūtė 2003; Stankevičienė 2012). Jsou-li variabilita i synonymie stejnými měřítky, zdálo by se, že není důležité je rozlišovat. Příčiny variability a synonymie však sotva budou totožné. Litevské terminologické práce by na otázku společných příčin neposkytly jasnou odpověď. Příčinami variability se v nich téměř nezabývají. Mohlo by se zdát, že jejich zkoumání snad není předmětem terminologické vědy. Přesto článek zveřejněný v předchozím čísle Terminologijos (Vaskelaitė 2021b: 195–201) ukázal, že přinejmenším příčiny synonymie termínů tvoří celý soubor: vývoj vědy nebo jazyka vědy, který přináší více termínů, a tedy i synonym; jazykové kontakty nebo vliv angličtiny; terminologická péče či normalizace, které nejen snižují počet synonym, ale také vedou ke vzniku nových termínů; faktory související s tvorbou či užíváním termínů, například vytváření nových termínů z neznalosti, kvůli nespokojenosti či nedůvěře; faktor adresáta. V jednom z nejnovějších článků je zdůrazněn také vliv funkčního stylu (Mitkevičienė 2021). Tyto příčiny jsou často zmiňovány při popisu synonym i variant a uváděny ještě před jejich zkoumáním (např. Stankevičienė 98 Ramunė Vaskelaitė | Rašybos variantiškumo astrologijos terminijoje priežastys 2016), takže ne vždy lze říci, zda jsou považovány pouze za příčiny synonymie, nebo také variability. Z alespoň jednoho článku však vyplývá, že faktory, jako je snaha pojmenovat pojem racionálněji, tvorba nového termínu bez ohledu na již existující pojmenování, navrhování vlastních termínů různými terminologickými směry či školami a také jazyková interference, jsou považovány za příčiny synonymie i variability (Kaulakienė 1994b: 53). Příčiny mohou být vyjmenovány nejen před zahájením výzkumu variant a synonym, ale i po jeho dokončení; závěry o synonymech a variantách se však také zobecňují, například tvrzením, že zkoumaná synonyma a varianty odrážejí vývoj lingvistické terminologie (Andriuškaitė 2000: 74). Ani proto není vždy snadné určit, které příčiny se považují za příčiny variability a které za příčiny synonymie. Obecně vzato by společné uvádění příčin variability a synonymie naznačovalo, že se mezi nimi nerozlišuje. Společné příčiny by zdánlivě potvrzovaly práce zaměřené výhradně na zkoumání variability – uvádějí se v nich stejné příčiny jako u synonymie. Například při zkoumání terminologie z minulých období se četné morfologické varianty rovněž vysvětlují vlivem cizích jazyků – němčiny a polštiny (Zemlevičiūtė 2012: 122); tento vliv se uvádí také při rozboru současných pravopisných variant námořnických termínů, zde se však zmiňují ruština a angličtina (Drukteinis 2015). Příčina uváděná Astou Mitkevičienė by potvrzovala, že variabilita může stejně jako synonymie vznikat v důsledku terminologické péče a normalizace: varianty ukazují na snahu hledat správnější podobu termínů a počešťovat výpůjčky náležitějším způsobem (Mitkevičienė 2004: 140). Protože se jak z variant, tak ze synonym často usuzuje na neustálenost terminologie, vyplývalo by z toho, že příčinou variability je také neustálenost terminologie. Společné příčiny by tak zřejmě představovaly další faktor podporující široké pojetí variability. V některých pracích se však uvádí i ta či ona zvláštní příčina variability. Pravopisné varianty nalezené v časopise Varpe, který začal vycházet koncem 19. století (Zemlevičiūtė 2009), stejně jako pravopisné varianty v časopise Keleivio, vydávaném na počátku 20. století (Zemlevičiūtė 2011), se vysvětlují neustáleností pravopisu, což je něco jiného než neustálenost terminologie, považovaná za příčinu synonymie. V jiné práci věnované historické lékařské terminologii se zmiňuje nedostatečný důraz na výrazovou stránku: „Synonymie a variabilita termínů svědčí o nestálosti tehdejší lékařské terminologie a podle mého mínění také o tom, že hlavním cílem pisatelů bylo populárně a pro běžného čtenáře Terminologija | 2022 | 29 99 srozumitelně předávat informace o nemocech, jejich příznacích a léčbě, zatímco výrazové stránce věnovali méně pozornosti“ (Zemlevičiūtė 2018: 194). Dále se zde uvádí, že část variant může být výsledkem redakčních a vydavatelských chyb. Nedostatky v redakční práci či snad dokonce absence redakčních úprav se zmiňují také při rozboru variant nalezených v literární učebnici z počátku 20. století (Mitkevičienė 2004: 140); v pracích z různých období se zaznamenávají i tiskové chyby (např. Zemlevičiūtė 2012; Stunžinas 2017, 2018), ačkoli je zřejmě není obvyklé považovat za pravopisné varianty. Taková specifičnost příčin již naznačuje, že široké pojetí variability bez rozlišení podtypů, zahrnující i synonyma, by nebylo dostatečným nástrojem k odhalení specifických příčin. V litevské terminologii se z hlediska variability nejvíce zkoumala terminologie z dřívějších období, a proto se příčiny uvádějí především na základě této terminologie. Tato práce si klade za cíl zkoumat příčiny variability současné terminologie, přičemž se zaměřuje na jediný typ variability – pravopisné varianty. Zdrojem výzkumu je 12 astrologických webových stránek (ananta.lt; antropoteosofineastrologija.lt; astrodaiova.com; astrologe.weebly.com; astrologijosmokykla.lt; dharma.lt; sadhanacentras.lt; uranija.lt; vidineastrologija.lt; wolmer.lt; zachh.lt; zodiakas.com), včetně astrologických slovníčků uvedených na dvou z nich: Astrologijos terminų žodynėli (ATŽ) a Astrologijos sąvokas (AS). Tato oblast a tento zdroj byly zvoleny proto, že pravopisná variabilita je výrazným rysem astrologické terminologie užívané na astrologických webových stránkách. Astrologická terminologie byla navíc s využitím tohoto zdroje již zkoumána z hlediska synonymie (Vaskelaitė 2021b), což umožní posoudit, nakolik mají variabilita a synonymie společné příčiny. Pro účely srovnání se zkoumá stejné období, tedy texty zveřejněné na astrologických webových stránkách do 20. června 2021. Cílem práce je prozkoumat příčiny pravopisné variability terminologie užívané na astrologických webových stránkách. Protože je cílem analýza příčin, práce neusiluje o vyjmenování všech řad variant vyskytujících se ve zkoumaných zdrojích; v tomto článku se probírají pouze nejcharakterističtější případy pravopisné variability. 1. VARIANTY V UŽÍVÁNÍ VELKÝCH A MALÝCH PÍSMEN Pravopisné varianty jsou velmi výrazným rysem mluvené terminologie, přičemž zvláště typická je pro ni variabilita spojená s užíváním velkého počátečního písmene. Na tuto specifickou vlastnost astrologické terminologie již bylo upozorněno při zkoumání názvů psaných s velkým počátečním písmenem (Vaskelaitė 2021a, 2022), přičemž v jedné z těchto prací 100 Ramunė Vaskelaitė | Rašybos variantiškumo astrologijos terminijoje priežastys (Vaskelaitė 2022) se vycházelo právě z astrologických webových stránek. Při pojednávání o tomto podtypu pravopisné variability tedy zbývá zhodnotit zkoumané případy z terminologického hlediska a připomenout příčiny variabilního užívání velkého počátečního písmene, které se v těchto pracích začaly rýsovat. Kromě toho bylo pro předchozí výzkum využito pouze sedm webových stránek (Vaskelaitė 2021a), zatímco pro tuto studii jich bylo použito dvanáct, a proto je třeba ověřit, zda se tendence a příčiny užívání velkého počátečního písmene, které se začaly rýsovat, projevují i v pěti dalších zdrojích. Vztah vlastních jmen k termínům není v odborných pracích z litevské terminologie zcela jasný. Přesněji řečeno, za termíny se zřejmě považují pouze názvy obsahující osobní jméno nebo místní jméno. O takových termínech, jejichž nesamostatným členem je příjmení vynálezce, se zmínil Kazimieras Gaivenis při rozboru gramatických konfigurací dvouslovných složených termínů a funkcí jejich nesamostatných členů, např.: Foucaultovo kyvadlo, Morseův klíč, Leidenská nádoba (Gaivenis 2014 [1975]: 79). V článku z roku 1994, v němž se však zabýval problémy způsobenými mezinárodní nomenklaturou, autor přistupoval obezřetně k takovým termínům, které lze nalézt ve všech vědních oborech, jako jsou Dopplerova rychlost, kartézské souřadnice, Addisonova choroba, Ebsteinův syndrom – jejich motivace je nedostatečná (Gaivenis 2014 [1994]: 217). Upozornil také na jejich rozdílné hodnocení v mezinárodní nomenklatuře: mezinárodní anatomický nomenklaturní kodex užívání osobních jmen zakazuje, mezinárodní zoologický nomenklaturní kodex je omezuje na některé taxony, zatímco v technické terminologii je povoluje bez jakýchkoli omezení. Laimutė Kitkauskienė (2011) při pojednání o eponymních termínech zmínila názvy odvozené nejen od osobních jmen, ale také od místních jmen. Jurgita Mikelionienė (2017) zřejmě pojala pojem eponymního termínu šířeji, tj. tvrdila, že jde o pojmenování pojmů vytvořená z vlastních slov, zkoumala však pouze vlastní jména, která se stala obecnými slovy, přesněji proces jejich přeměny v termíny, tj. apelativizaci. Vlastní názvy neosobního ani nemístního původu tedy nejsou zpravidla analyzovány jako termíny. K. Gaivenis při pojednání o vlastních názvech astronomických souhvězdí používal pouze termín název, neoznačil je za termíny a věnoval se v podstatě jen názvům souhvězdí užívaným v Litvě, jako jsou Šienpjoviai, Sietynas, Parplys Kirminėlis, z nichž se ne všechny přestaly užívat (Gaivenis 1990). Přestože je tedy status vlastních názvů psaných s velkým počátečním písmenem a neosobního či nemístního původu v litevských terminologických pracích nejasný, terminografie jim status termínu přiznává. Například do astronomických Terminologija | 2022 | 29 101 terminologických slovníků se zařazují názvy jako souhvězdí Panny, souhvězdí Střelce, Jupiter, Saturn, Vega, Ceres, Velký vůz aj. (např. Straižys 2003); vlastní názvy neosobního a nemístního původu se zařazují i do jiných slovníků, například ve Slovníku křesťanské ikonografie lze najít Zvěstování, Ukřižovaného, Poslední večeři, Poslední soud aj. (KIŽ 1997). V astrologii jsou takové názvy běžné. Takových je sedm názvů složek Zodiaku: Avinas, Jautis, Vėžys, Liūtas, Skorpionas, Ožiaragis ir Žuvys. Jsou zoomorfního původu. Tyto jednoslovné názvy se sice na první pohled shodují s názvy astronomických nebeských těles, avšak, jak již bylo ukázáno (Vaskelaitė 2021a, b), od názvů astronomických souhvězdí Zodiaku se liší významem a dvouslovné termíny navíc i řídícím členem: astrologickým termínem není Zodiako žvaigždynas, nýbrž Zodiako ženklas, a odpovídajícím způsobem se užívají názvy Avino ženklas, Jaučio ženklas atd. Všechny názvy znamení Zodiaku – jak zoomorfního původu, tak i jiného původu (Dvyniai, Mergelė, Svarstyklės, Šaulys, Vandenis) – se však píší pouze s velkým počátečním písmenem, a z hlediska užívání velkého počátečního písmene tedy nevykazují variantnost. Variabilita v užívání velkého počátečního písmene není typická ani pro názvy horoskopických bodů Juodasis Mėnulis ir Baltasis Mėnulis, které v textech fungují jako synonymní jednoslovné názvy Lilit a Selenos, ani pro názvy označující další dva horoskopické body, Rachu a Ketu, které mají dokonce několik párových ekvivalentů. Přesné okolnosti vzniku názvů posuzuje samozřejmě etymologie, nikoli terminologie, proto lze pouze upozornit na to, že v astrologických textech jsou Rachu a Ketu spojovány s indickou mytologií a vykládány jako části démona: Ketu má být tělem démona a Rachu jeho hlavou (Stonkutė 2020: 168). V jiném článku se uvádí, že Ketu v překladu ze sanskrtu znamená „vlajka“ (Čeremышinas 2015). Takové výklady by naznačovaly, že i tyto názvy jsou neosobního původu; v litevských astrologických textech se však píší pouze s velkým počátečním písmenem, takže variabilita spojená s užíváním velkého počátečního písmene pro ně není typická, ačkoli jiná variabilita se vyskytuje: na čtyřech webových stránkách se píše Rahu Astr, Dh, Vi, W, na jedné pak Lilith Za. Variabilita je však typická pro termín Zodiakas – na některých webových stránkách se dává přednost psaní s malým, na jiných s velkým počátečním písmenem a na některých se dokonce i v témže textu píše Zodiakas i zodiakas. Ačkoli se v astrologických textech zmiňuje také astronomický Zodiak, v astrologii jde o útvar rozdělený na dvanáct částí 102 Ramunė Vaskelaitė | Rašybos variantiškumo astrologijos terminijoje priežastys vzniká symbolická struktura, která je znázorněna kruhovým diagramem, a proto se nazývá také Zodiako ratu. Částmi této symbolické struktury jsou Jautis, Avinas, Dvyniai a další názvy dobře známé z běžného užívání, v astrologii však nejde jen o určité zobecněné typy povahy, nýbrž také o části symbolických struktur spojovaných s příslušnými oblastmi. Proto se v textech této oblasti neujímá ani návrh vycházející z obecného užívání psát slovo zodiakas užívané ve významu typu povahy nebo osudu s malým počátečním písmenem (KB). Na druhou stranu se takový způsob psaní objevuje, např.: „Slunce projde celým zodiakem za jeden rok“ Aw, a jde o případy variantního vyjádření termínu. Části struktury se nazývají Zodiako ženklais, ale i tento termín je dvojznačný – tak se označují také typy povahy, které se v západní astrologii určují podle toho, ve kterém znamení zvěrokruhu se při narození člověka nacházelo významné astrologické těleso Slunce. Tato dvojznačnost významu byla rozpoznána jako příčina pravopisné variantnosti: spojení se Zodiaku vede k tomu, že se termín Zodiako ženklas píše s velkým písmenem, avšak snaha dodržovat jazykové normy může být důvodem k psaní slova s malým písmenem: zodiako ženklas (Vaskelaitė 2021a: 18–21). Důslednost v psaní patrná v některých textech může být známkou snahy sjednotit způsob psaní. Texty pěti dalších webových stránek použité pro tuto analýzu potvrzují zjištěné tendence k pravopisnému kolísání termínu: na jedné stránce převažuje zápis Zodiako ženklas Zo, na třech zodiako ženklas An, Dh, W, zatímco na jedné stránce se píše oběma způsoby: Zodiako ženklas i zodiako ženklas Aw. Takový způsob psaní by zároveň potvrzoval učiněné závěry o nejasnostech v normách jako faktoru kolísání v psaní astrologických názvů – pravopisné normy pro astrologické názvy nejsou kodifikovány, v normativních příručkách se uvádějí pouze astronomické názvy. Návrh psát s malým písmenem se týká jen astronomického termínu Zodiako ženklas (KB). Pravopisné normy nejsou stanoveny ani pro další astrologické názvy. Normy pro psaní vlastních jmen se řídí pojmenovávaným objektem (tj. předpokládá se jeden způsob psaní astronomických, geografických a mytologických názvů, jiný pak u různých dalších názvů, např. historických, tedy historických událostí a epoch), avšak skupina astrologických názvů se nezmiňuje a tento nedostatek kodifikace byl rozpoznán jako faktor kolísání v psaní názvů z oblasti astrologie (Vaskelaitė 2021a). Například i pět dalších použitých webových stránek, včetně slovníčků, které obsahují, ukazuje, že názvy jako Ascendentas An, Aw, ATŽ, Zo, Descendentas Zo, Terminologija | 2022 | 29 103 Sinastrija, Steliumas An, ATŽ, Zo, Soliaras An, AS, Vežimas, Sekira, Bisekstilis An, ATŽ, Zenitas, Nadyras Zo se píší s velkým počátečním písmenem, přestože mají zjevný status termínů. Na jiných, nebo dokonce na týchž stránkách se tyto termíny píší s malým písmenem, takže případy psaní s velkým písmenem by bylo možné vysvětlit nepozorností, případně obecně internetovým územ, pro něž jsou typické pravopisné i korektorské chyby. Analýza užívání astrologických termínů v tištěných publikacích (Vaskelaitė 2022) však rovněž odhalila tendenci psát je s velkým písmenem, ačkoli všechny analyzované publikace redigovali jazykoví redaktoři. V publikacích je psaní s velkým písmenem rozšířeno dokonce ještě více než na astrologických webových stránkách. Kolísání však nejvýrazněji ukázalo psaní víceslovných názvů z oblasti astrologie, které odhaluje váhání mezi dvěma pravidly pro psaní vlastních jmen: psaním každého slova víceslovného názvu s velkým počátečním písmenem (s výjimkou obecného označení), jak stanovují pravidla pro psaní názvů astronomických objektů či mytologických bytostí, a psaním podle obecnějšího pravidla pro vlastní jména, podle něhož se s velkým písmenem píše pouze první slovo názvu (Vaskelaitė 2021a, 2022). Toto kolísání se nejvýrazněji projevilo v psaní synonymních termínů Rachu a Ketu. Pro Rachu a Ketu existují dokonce tři dvojice synonym, které se v textech obvykle uvádějí všechny: Rachu – severní měsíční uzel, Dračí hlava, vzestupný (vystupující) měsíční uzel; Ketu – jižní měsíční uzel, Dračí ocas, sestupný (klesající) měsíční uzel. Kromě bohaté synonymie je však pro tyto případy charakteristická i variantnost. Případy variantního psaní metaforických synonym Drakono galva a Drakono uodega se na zde dodatečně využitých webových stránkách prakticky nevyskytují; výjimkou je slovníček na jedné stránce, kde se jednou uvádí drakono galva a drakono uodega ATŽ. Termíny Šiaurinis mazgas a Pietinis mazgas se obvykle píší s velkým počátečním písmenem, s výjimkou zjevných pravopisných chyb (o nich bude pojednáno ve 4. kapitole), zatímco další dvojice synonym – kylantis karminis Mėnulio mazgas a besileidžiantis karminis Mėnulio mazgas – je značně variantní; variantnost zahrnuje jak užití velkého počátečního písmene, tak počet složek termínů a jejich syntaktickou strukturu. Vzniká tak řada variant, například k(K)ylantis k(K)arminis Mėnulio mazgas / k(K)arminis k(K)ylantis Mėnulio mazgas, ale v textech je mnoho případů zkracování termínu: k(K)arminis Mėnulio mazgas, k(K)ylantis Mėnulio mazgas. Obdobně se variantně užívá i termín besileidžiantis karminis Mėnulio mazgas a také termín karminiai mazgai se píše s velkým počátečním písmenem, např.: „Takže především jde o cykly K a r m i n i ų 104 Ramunė Vaskelaitė | Rašybos variantiškumo astrologijos terminijoje priežastys m a z g ų“ W. Dokonce i hlavní složka těchto termínů, mazgas, která se jinak píše s malým písmenem, se někdy píše s velkým, tedy Kylantis Mėnulio Mazgas Aw, Zo. Příčiny jak synonymie těchto názvů, tak jejich variantnosti již byly zkoumány: synonymii se pokoušeli vysvětlit průnikem různých tradic, které se v západní astrologii slily (Vaskelaitė 2021b: 211); užití velkého počátečního písmene bylo spojováno s možným vlivem latiny, neboť astrologická terminologie má s latinou úzké vazby; nebyla vyloučena ani možnost vlivu cizích jazyků. Zmiňován byl také faktor stylového psaní slov s velkým písmenem, zvláště typický pro astrologické webové stránky, i tradice psaní názvů z oblasti astronomie či mytologie (Vaskelaitė 2021a, 2022). Jelikož však pravopisná norma pro astrologické názvy není kodifikována, může mít na tuto variantnost vliv i její absence (podrobněji viz: Vaskelaitė 2021a, 2022)1. S nejasnostmi v kodifikaci psaní vlastních jmen lze spojovat také psaní dalších názvů důležitých pro astrologii. Například při stanovení pravidel pro psaní vlastních jmen se mezi vlastními jmény neuvádějí názvy prvotních živlů či principů (LKRS 1992: 54–60), zatímco další webové stránky vybrané pro tuto analýzu rovněž ukazují kolísání v jejich psaní: vandens stichija, oro stichija, ugnies stichija, žemės stichija a Vandens stichija, Oro stichija, Ugnies stichija, Žemės stichija Aw, Dh, W, Zo (na jedné stránce se tyto termíny neužívají). Při kodifikaci pravidel pro psaní vlastních jmen se navíc nezmiňují názvy astrologických událostí, zatímco uvádějí skupiny názvů historických událostí a svátků a stanoví, že takové názvy se píší s prvním písmenem velkým (LKRS 1992: 69). Použití tohoto pravidla může být faktorem, proč se s velkým písmenem píší také názvy některých významných astrologických událostí, které se v astrologických textech označují i jako svátky, např.: Pavasario lygiadienis, Rudens lygiadienis Am, Astr, Vi, Jaunatis Astr, Vi, Veneros Jaunatis Vi, Mėnulio Jaunatis Am atd. (Vaskelaitė 2021a). Obecně je psaní dvouslovných názvů v astrologických textech jednotnější, i když je obtížné určit, podle kterého pravidla se píší – podle obecného pravidla pro vlastní jména, které stanoví psaní názvu s velkým písmenem, nebo podle pravidla pro astronomické názvy, které stanoví psaní každého slova názvu s velkým písmenem, s výjimkou obecného označení, např.: Tau kvadratas, Didysis kryžius, Likimo pirštas ATŽ, Arabiškas burtas Aw, Gepardo metai, Buliaus metai W. Na druhou stranu, skutečnost, že 1 Obecně se psaní termínů s velkým počátečním písmenem probírá až v nové příručce norem na pravopisné úrovni, vydané později než zde citované zdroje – v souboru pravopisných pravidel z roku 2022, který připravily Rasūolė Vladarskienė a Palmira Zemlevičiūtė, Lietuvių kalbos rašyba: taisyklės, komentarai, patarimai. Terminologija | 2022 | 29 105 Psání dvouslovných názvů obsahujících rodové slovo podle dvou pravidel psaní vlastních názvů se shoduje, což může být faktorem podporujícím jejich poměrně jednotné psaní. Na webových stránkách se však vyskytují i příklady takového psaní jako Tau Kvadratas Za, Meilės Burtas nebo Laimės Fortūna Aw, Dangaus Ugnis, Dieviškieji (Dangaus) Vandenys Dh. 2. VARIANTY SOUVISEJÍCÍ S PSANÍM SPOJOVNÍKU A POMLČKY Na astrologických webových stránkách jsou výrazné nejednotnosti související s užíváním spojovníku. Na rozdíl od normy psaní astrologických názvů je norma psaní spojovníku kodifikována. Normy na úrovni pravopisu se kodifikují v gramatikách, souborech pravopisných pravidel a usneseních Státní komise pro litevský jazyk; pojednání o spojovníku je zaznamenáno ve vydání z roku 1992 Lietuvių kalbos rašyboje ir skyryboje (dále LKRS) – v souboru pravopisných norem platném v období analyzovaném zde (LKRS 1992: 54–60). Tato norma se však, stejně jako obecně normy užívání spisovného jazyka, zaměřuje především na běžné užívání, a zvláštní pozornost se tedy nevěnuje ani zvláštnostem užívání spojovníku v termínech. Z pojednání o tendencích v užívání spojovníku je nicméně zřejmé, že tento pravopisný znak působí nejasnosti nejen ve zvláštním, ale i v běžném užívání (např.: Keinys 2005; Gudžinevičiūtė 2012; Drukteinis 2015). Varianty psaní spojovníku na webových stránkách se vyskytují ve dvou skupinách termínů. Jednou skupinou jsou složené termíny označující vzájemné postavení dvou planet. Jejich názvy jsou jednoslovné: konjunkce (spojení, konjunkce), opozice, kvadratura, sextil, trigon atd. Konkrétní postavení astrologických planet se pojmenovávají tak, že se zahrnou názvy planet. Ty se píší se spojovníkem: Jupiterio–Neptūno jungtis, Jupiterio–Saturno jungtis, Neptūno–Marso jungtis, Saulės–Mėnulio jungtis, Marso–Plutono sekstilis, Veneros–Plutono sekstilis, Veneros–Neptūno trinas, Marso–Urano kvadratūra atd. Astr, Aw, Ur, Za, Zo, např.: „Bet... formuosis Saturno–Plutono bei Jupiterio–Platono jungtis, galinti reikšti nemažas transformacijas politiniame-ekonominiame gyvenime bei gamtos stichijų aktyvumą“ Astr. Jinde se píší s pomlčkou, např.: „Balandžio 12 d. formavosi Jupiterio – Neptūno jungtis“ Antr. V LKRS, kde jsou formulována pravidla psaní spojovníku, se takové případy psaní vlastních názvů neprobírají. Při pojednání o psaní spojovníku se pozornost zaměřuje především na názvy tvořené obecnými podstatnými jmény, 106 Ramunė Vaskelaitė | Rašybos variant(i)škumo astrologijos terminijoje priežastys jako jsou přednáška–koncert nebo koncert–improvizace (lépe koncert improvizací); pojednává se také o psaní spojovníku mezi přídavnými jmény, např.: tázací-vztažná zájmena, sociálně-ekonomický systém (LKRS 1992: 54–56). Zmiňuje se i psaní osobních jmen, jako jsou Stuoka-Gucevičius, Kymantaitė-Čiurlionienė, a také názvů států, např. Čečėnija–Ingusija (LKRS 1992: 56–57), ale vlastní podstatná jména užívaná v genitivní pozici se nezmiňují. O psaní obecných podstatných jmen se uvádí, že podstatná jména užívaná v genitivní pozici nelze spojovat spojovníkem: „<...> genitivy podstatných jmen, které jsou souřadnými přívlastky, ale neoznačují jeden pojem, se rovněž nespojují spojovníkem, nýbrž spojkou a (nebo i), např.: celulózový a papírenský kombinát (nikoli celulózo-papírenský kombinát) <...>“ (LKRS 1992: 55). Při uplatnění analogie na vlastní podstatná jména by vyšlo, že by se mělo psát spojení Jupitera a Neptunu. Jeden pojem by však neoznačovaly pouze samostatně uvedené názvy Jupiter a Neptun, zatímco celý název Jupiterio–Neptūno jungtis označuje jedno ze spojení vytvářených astrologickými planetami (srov. také: Jupiterio-Saturno jungtis, Neptūno-Marso jungtis, Saulės-Mėnulio jungtis atd.), tedy označuje jeden pojem; takové chápání či interpretace pravidla může být faktorem způsobujícím kolísání v psaní. Podnětem k užívání pomlčky při psaní názvů těchto planetárních postavení může být podobnost některých z nich s názvy označujícími počáteční a koncovou hranici. Takovým názvem je například označení opozice Jupiterio–Neptūno opozicija. Názvy vytvořené se slovem osa již skutečně označují počáteční a koncovou hranici; příkladem jsou názvy označující osy, které lze zakreslit do horoskopu, jako osa Kozoroha – Raka, osa Lva – Vodnáře, osa Berana – Štíra, osu Panny – Ryb Antr, Astr, Vi, Za, Zo, osa znamení Blíženců – Střelce; vhodnější je psát je s pomlčkou, např.: „Šis užtemimas įvyks Dvynių – Šaulio ženklų ašyje, išryškindamas pasaulėžiūros prieštaravimus, interesų skirtumus kolektyvuose, tarp valstybių“ W; „Mergelės – Žuvų ašis turi stiprų potencialą, kuris gali būti išskleistas per šios ašies dorybes: tvarką, švarą, skaistumą, blaivybę, aiškumą <...>“ Antr. Na webové stránce, kde se názvy Jupiterio-Saturno jungtis, Neptūno-Marso jungtis atd. píší se spojovníkem, se spojovníkem píší i názvy os, např.: „Ateinančių metų tendencijos išryškės jau 2020 gruodžio mėnesį, kai net dvi tolimesnės planetos – Jupiteris ir Saturnas – pereis į Vandenį ir formuosis keletas užtemimų Šaulio-Dvynių ašyje“ Astr. Umístění pomlčky v českém pravopise bylo ještě poměrně nedávno značně nejasné. Do Terminologija | 2022 | 29 107 roku 2022, kdy vyšla publikace připravená Rasuolė Vladarskienė a Palmira Zemlevičiūtė Lietuvių kalbos rašyba: taisyklės, komentarai, patarimai, byla taková pomlčka považována spíše za interpunkční než pravopisný znak, protože v oddílu Rašyba dosud platného souboru pravopisných pravidel (LKRS) se probíral pouze spojovník, zatímco pomlčka byla zmíněna jen v oddílu Skyrybos. Při dodržení tohoto rozlišení by se tyto varianty patrně měly probírat jako varianty interpunkční, nikoli pravopisné. V novém souboru pravopisných pravidel se však taková pomlčka již probírá jako pravopisný znak a navíc podrobně; nazývá se pomlčkou rozsahovou (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 241). Do té doby bylo formulováno jen stručné pravidlo: „Pomlčka se píše mezi dvěma nebo více slovy či číslicemi označujícími hranice místa, času, množství nebo pořadí věcí a jevů“ (LKRS 1992: 234). Při jeho formulaci byly uvedeny pouze příklady jako dieselový vlak Vilnius – Klaipėda, silnice Surviliškis – Upytė – Panevėžys, rusko – litevský slovník, 1918 – 1919, 1 – 3 stupně mrazu atd. (LKRS 1992: 234). Otázka psaní zde zmíněných názvů tedy nebyla dostatečně jasná a výkyvy vyskytující se na webových stránkách mohou být odrazem těchto nejasností. Stasys Keinys (2005) ve svém článku navíc upozornil, že snad v důsledku specifik tisku jsou v příkladech LKRS před pomlčkou i za ní mezery. Jak je vidět, takové mezery se ponechávají i při psaní probíraných názvů na astrologických webových stránkách, což by naznačovalo snahu dodržovat kodifikované pravopisné normy. Psaní pomlčky či spojovníku v termínech, tím spíše v astrologických termínech, se v LKRS neprobírá; patrně se má za to, že normalizace terminologie je záležitostí terminologů a terminografů. Normalizace astrologických termínů a terminografie jsou však rovněž problematickou otázkou. Slovníky litevských astrologických termínů neexistují a do slovníků přejatých slov, dokonce ani do nejnovějšího z nich (TŽŽ 2013), se zpravidla zařazují pouze astronomické termíny. Jedna z již publikovaných studií naznačuje, že příčinou by mohl být přístup k astrologii, který se projevuje alespoň v encyklopedických publikacích: považuje se za čarodějnictví a pověry (Vaskelaitė 2020). Kromě zde probíraných variant psaní se na webových stránkách objevují také příklady psaní se spojkou: spojení Jupitera a Neptunu, spojení Jupitera a Saturnu, spojení Merkuru a Saturnu, kvadratura Marsu a Neptunu, konjunkce Slunce a Měsíce, opozice Marsu a Slunce, opozice Měsíce a Slunce, opozice Seleny a Lilith, kvadratura Měsíce a Neptunu, sextil Měsíce a Uranu, osa Lva a Vodnáře. Navíc, jelikož se terminologie na astrologických webových stránkách užívá volněji než v odborných textech, vyskytují se i ještě rozmanitější způsoby vyjádření, 108 Ramunė Vaskelaitė | Rašybos variantų astrologijos terminijoje priežastys např.: Konjunkce Slunce s Uranem Ur, spojení Venuše se Sluncem Am, opozice Měsíce s Merkurem Dh, spojení Neptunu se Sluncem Ur. Mohou však být také případy textového užití (o textovém užití podrobněji viz Mitkevičienė 2015a). 3. PŘÍPADY VARIANTNOSTI, KTEROU PRAVOPISNÉ NORMY NEPŘEDPOKLÁDAJÍ Kodifikované pravopisné normy varianty psaní pomlčky či spojovníku nepředpokládají, avšak některé případy variantnosti se předpokládají při stanovení norem na pravopisné úrovni. Jde o různé způsoby zápisu číslovky: číslo lze zapsat slovem i číslicí, číslice může být římská i arabská a k arabské číslici lze připojit koncovky (LKRS 1992: 80). Termíny obsahující číslovkovou složku nejsou nejtypičtějším typem termínů, a proto se ani v astrologických textech nevyskytují často. Zde se výrazněji projevuje jedna jejich skupina – názvy dvanácti částí astrologického diagramu. Nazývají se būstais nebo namais, přičemž tento termín, jak již bylo poukázáno, zdaleka není ustálený: používají se jak horoskopo būstai, tak horoskopo namai, dále také astrologiniai namai či astrologiniai būstai a užívají se i krátké formy būstai či namai (Vaskelaitė 2020: 155). Jde tedy o synonyma označující konkrétní části domu, která se však vyznačují také variantností zápisu číslovky a dalšími znaky variantnosti. Řady variant tvoří tyto podoby: pirmas(is) būstas – Pirmas(is) būstas – I būstas – 1 būstas – 1-as(is) būstas, odpovídajícím způsobem antras(is) būstas atd. Na jednom webu se navíc uplatňuje zápis římské číslice s koncovkou, který kodifikované pravopisné normy nepředpokládají: I-asis būstas či I-as būstas Zo atd. (o vztahu pravopisných variant k pravopisným chybám se podrobněji píše ve 4. kapitole této práce). Pravopisné normy předpokládají nejen zápis čísla číslicí, ale také zkracování slov či názvů. V zahraničních pracích, v nichž se uplatňuje široké pojetí variantnosti, se zkratky uvádějí jako samostatný podtyp variantnosti (např. León-Araúz a kol. 2020). V litevských terminologických pracích se tento případ variantnosti nevyjasňuje, a proto by bylo obtížné rozhodnout, zda za varianty, nebo synonyma považovat případy, kdy se vedle litevského termínu či názvu uvádí anglická zkratka, např.: Bendroji mokėjimų eurais erdvė a SEPA (z Single Euro Payment Area); pervedamoji sąskaita a NOW (angl. negotiable order of withdrawal) sąskaita. V astrologii se však používá několik zkratek, které jsou ve stejném jazyce Terminologija | 2022 | 29 109 jako zkracovaný název, a mohly by se proto považovat za pravopisné varianty. Tyto zkratky se v textech tohoto oboru nejspíše vyskytují vlivem astrologických diagramů – horoskopů, které jsou v nich uváděny. V astrologickém diagramu jsou nejdůležitější body označeny zvláštními symboly, některé pak symbolickými zkratkami. Body spojující vodorovnou osu kruhu, ascendent a descendent, se označují Asc, Dsc, zatímco body spojující svislou osu, jejichž názvy v litevské astrologické terminologii fungují jako latinizmy Medium Coeli a Imum Coeli, se označují MC a IC. Zkratky těchto čtyř názvů se však používají i v textech; poslední dvě dokonce častěji jako hlavní varianta, např.: „IC odpovídá půlnoci, MC poledni“; „Jde o I dům – Asc, IV dům – IC, VII dům – Dsc a X dům – MC“ Zo; „Středový bod Venuše a Jupiteru se spojuje s MC“ Aw. Termín a zkratka tedy tvoří pravopisné varianty: ascendentas (Ascendentas) a Asc, descendentas (Descendentas) a Dsc; Medium Coeli a MC, Imum Coeli a IC Am, An, Antr, Astr, Za, Zo, AS, ATŽ. Tyto způsoby zkracování se uvádějí i v publikacích stanovujících pravopisné normy. Nejnovější z nich předpokládá klasifikaci zkratek, která by první z nich označila jako symbolické zkratky (Asc, Dsc) a druhé jako písmenné zkratky (Vladarskienė, Zemlevičiūtė 2022: 208–229). Používání zkratek na astrologických webech, stejně jako způsoby zápisu číslovkové složky termínu používané na většině z nich, tedy svědčí o souladu s jazykovými normami a o snaze je dodržovat. Na některých webech se však zkratky Asc a Dsc píší jako ASC a DSC, např.: „Pokud se Chiron spojuje s ASC, člověk může mít na tváři jizvu“; „Také v horoskopu úspěšného člověka se tyto hvězdy spojují s ASC a MC jeho nativního horoskopu“ Aw. Lze to však považovat za pravopisnou chybu či nepozornost? Takový zápis lze odůvodnit snahou sjednotit zkratky označující čtyři nejdůležitější body horoskopu, tj. ASC, DSC, MC a IC, srov.: „Určitě věnujte pozornost tomu, ve kterém domě horoskopu dochází k zatmění a zda se dotýká důležitých bodů horoskopu (ASC, DSC, MC, IC) <...>“ Aw. 4. VLIV PROSTŘEDÍ JAZYKOVÉHO UŽÍVÁNÍ Kromě probíraných pravopisných variant se na webech vyskytují také zjevné pravopisné či korektorské chyby. Vztah pravopisných i korektorských chyb k variantám není v litevské terminologii dostatečně jasný. Zdá se, že posledně jmenované se za varianty obvykle nepovažují, zároveň se však poukazuje na to, že od variant je lze odlišit 110 Ramunė Vaskelaitė | Rašybos variant iškumo astrologijos terminijoje priežastys nėra paprasta (pvz., Mitkevičienė 2004: 125). Kitur, išnagrinėjus variantus, nurodoma, kad kai kurie iš jų gali būti leidybinės ir redakcinės klaidos (Zemlevičiūtė 2018: 194). Tačiau dar kebliau brėžti ribą tarp rašybos klaidų ir rašybos variantų, o terminų ar pavadinimų rašymas, taikytas laikotarpiais, kai rašybos normos dar tik formavosi ir nebuvo nusistovėjusios, jos ir neleistų brėžti. Todėl tyrinėjant praeities laikotarpių terminiją kaip variantus įprasta minėti, pvz., ne tik pavardės rašymo variantus, tokius kaip Džaulio dėsnis ir Joulių dėsnis, Clarko elementas ir Klarko elementas, Omo dėsnis ir Ohmo dėsnis (Kaulakienė 2003: 113), bet ir tokius atvejus kaip kalambūras ir kalamburas, natūralistinė drama ir naturalistinė drama, formos tobulumas ir formos tobulumas, satyrikas ir satirikas (Mitkevičienė 2004: 127). Vis dėlto dabartiniu lietuvių bendrinės kalbos raidos tarpsniu, kai ilgumo ir trumpumo žymėjimo normos yra kodifikuotos ir perteikiamos kiekvienoje bendrojo lavinimo mokykloje, aiškinti pastarųjų atvejų rašybos normos nebuvimu ar nusistovėjimu nebūtų kaip, taigi, net jei terminologijoje tokie atvejai ir galimi aptarti kaip rašybos variantai, jų priežastys yra kitos nei rašybos formavimasis, jos normų nebuvimas. Šiame darbe emusiomis ryškėti priežastimis – kodifikacijos neaiškumais ar jos numatomais variantais – skirtingo balsių ilgumo žymėjimo irgi nėra kaip aiškinti. Kaip apibendrintą neatitikties kodifikuotosioms rašybos lygmens normoms, kurios yra nusistovėjusios ir nenumatančios rašybos variantų, priežastį būtų galima minėti kodifikuotųjų bendrinės kalbos normų nesilaikymą, o konkretesnė priežastis aiškės iš terminų vartojimo konteksto aptarimo. Prostředím, v němž se astrologické termíny používají, jsou v tomto případě internetové stránky. Jak korektorské chyby, tak odchylky od kodifikovaných pravopisných, interpunkčních a dalších jazykových norem se vyskytují na všech stránkách, a to i ve dvou slovníčcích termínů zveřejněných na těchto stránkách – AS a ATŽ, např.: „Protože je Pluto vždy orientováno na masové (= masové), společenské jevy, může v tomto případě zvýraznit nemoci kolektivního odcizení – ztrátu spojení se Zemí (přírodou), kterou ničíme“ Vi; „S horoskopickými domy není všechno tak jednoduché, mimo jiné proto (= a mimo jiné proto), že systémů astrologických domů je opravdu hodně (nejméně přes 30)“; „<...> dříve se tato planeta zohledňovala při určování profesní (= profesní) orientace“ Zo; „Tisk a Hollywood dodnes pokračují v útocích proti Trumpovi, ale všichni už dávno pochopili, že jde o osobnost, s níž (= osobnost, s níž) je třeba počítat“; „Navíc Jupiter (= Navíc Jupiter) ve druhém domě často ukazuje na velký finanční úspěch“ Ur; Terminologija | 2022 | 29 111 „To jsou takové (= To jsou takové) vztahy, které jsou prostě předurčené a vyžadují splatit určité dluhy, možná (= možná) z minulých životů <...>“; „Buďte opatrní při nákupu nebo prodeji něčeho – můžete (= prodeji – můžete) pořídit důležité věci, ale později jimi pravděpodobně (= později, pravděpodobně, jimi) budete zklamáni“; „Rodiče, nadřízení (= Rodiče, nadřízení) od vás mohou vyžadovat příliš mnoho“ Aw; „Panny – perfekcionistky <...> (= Panny – perfekcionistky)“; „IX. dům – vzdálené (= IX. dům – vzdálené) země, cesty (= cesty), kontakty s cizinci <...>“ Zo; „To jsou nejdůležitější domy v horoskopu (= horoskopu) i v prognóze“ ATŽ. Protože se korektorské chyby a případy nedodržování pravopisných norem vyskytují na všech stránkách, lze tento rys spojovat s prostředím, v němž se termíny používají – internetem, konkrétně internetovými stránkami. Tento předpoklad potvrzují texty z tištěných publikací – knih, časopisů a kalendářů –, které jsou zveřejňovány na některých stránkách (Antr, Dh, Sa, W). V nich se korektorským i pravopisným chybám zcela předchází. Publikace upravují jazykoví redaktoři a před tiskem je čtou korektoři, což pomáhá předcházet korektorským i pravopisným chybám. To, že jazyk používaný v internetovém (elektronickém) prostředí je v tomto ohledu odlišný, ukazují také jeho výzkumy (např.: Miliūnaitė 2008, 2010, 2018), přestože si toto prostředí, které existuje již poměrně dlouho, autoři litevských prací nevybírají příliš často jako jeden z prvních objektů jazykového výzkumu. Astrologické stránky se však z hlediska korektorských chyb a odchylek od kodifikovaných pravopisných a interpunkčních norem značně liší: na některých je chyb málo, na jiných se ve větší míře vyskytují jen v některých textech a některé by se podle míry souladu s normami spisovného jazyka daly považovat za stránky blížící se hranici spisovného jazyka. Zde se nepokoušíme posuzovat, nakolik se kodifikované normy spisovného jazyka porušují záměrně a nakolik z neznalosti, neboť by to vyžadovalo použití jiných výzkumných metod (např. metody dotazníkového šetření). Jedna příčina je však zřejmá – nevěnování pozornosti jazykové podobě. Například se místo pomlčky používá spojovník, např.: „Ohnivá znamení – Beran, Lev a Střelec“; „Pátý dům – koníčky a talenty“ Aw; „Uran-spojovaný se změnami, výstředností, novinkami, revolucemi a převraty“; „Opozice- také neharmonický aspekt <...>“ Zo. Jinde na týchž stránkách se používá pomlčka, což ukazuje, že užívání spojovníku není způsobeno používáním nelitevské počítačové klávesnice, např.: „Šestý dům — zdraví, rutina, dieta nebo každodenní práce“ Aw. Takové rozdíly se projevují i v sousedních větách, např.: „Vrchol prvního 112 Ramunė Vaskelaitė | Rašybos variantiškumo astrologijos terminijoje priežastys domu (domu) se nazývá ascendent, vrchol IV. domu – IC (Imum coeli), vrchol VII. domu- descendent, vrchol X. domu – MC (Medium coeli)“ Zo. Před interpunkčními znaménky nebo za nimi se nevynechává mezera, případně se naopak mezery ponechávají tam, kde nemají být, např.: „Lunární uzly -průsečíky dráhy Měsíce s ekliptikou.]Měsíc se při pohybu nachází jednou jižně, podruhé severně od ekliptiky. Bod, kde Měsíc přechází z jižní části nebeské klenby do severní, se nazývá vzestupný lunární uzel (nebo severní uzel, nebo Dračí hlava), opačný bod- z jižní do severní- sestupný (nebo jižní uzel, nebo Dračí ocas)“ Zo. Je pochopitelné, že takové rysy užívání jazyka ovlivňují i používání termínů a názvů. Například s korektorskými či pravopisnými chybami se píší také již probírané názvy astrologických domů, např.: „A druhým vládcem 4. domu je Jupiter, který se nachází ve 2 -ém (= 2-ém) domě financí“ Ur. Užívání pomlčky a spojovníku při psaní názvů probíraných planetárních postavení (aspektů) a horoskopických os, jako například opozice Slunce–Měsíc, lze spojovat s nejasnostmi kodifikace, žádné pravidlo českého pravopisu však nestanoví, že se při použití pomlčky nebo spojovníku má mezera dělat pouze z jedné strany. Jednotlivé případy vyskytující se na některých stránkách, jako například konjunkce Slunce – Uran nebo konjunkce Slunce – Pluto, lze tedy vysvětlit pouze nedbalostí či nevěnováním pozornosti jazykové podobě. Případy, které je třeba vysvětlovat pravopisnými chybami, a nikoli pravopisnou variantností, obvykle odhalí užší či širší kontext. Například na jedné stránce se základní složka termínu lunární uzly píše s velkým počátečním písmenem, avšak jak v témže textu, tak v dalších textech na této stránce i obecně na internetových stránkách se tento termín píše pouze s velkým počátečním písmenem prvního slova, např.: „Lunární uzly jsou vykládány různě. V západní astrologii symbolizuje osa lunárních uzlů spojení osobního vývoje člověka s vývojem okolního světa. Člověk se podílí na evoluci opíraje se o vnitřní zkušenost; lunární uzly ukazují úkoly člověka jako člena společnosti. Lunární uzly jsou spojovány s karmickými aspekty. Astrologové se domnívají, že lunární uzly symbolizují naši cestu rozvoje“ Zo, je tedy zřejmé, že tento ojedinělý případ psaní velkým písmenem (uzly) vznikl z nepozornosti a nedbalosti vůči jazykové podobě. Srov. také jediný případ psaní základní složky termínu Černý Měsíc s malým písmenem: „Mluvil o Černém Měsíci Lilith, který toho dne nechal na pokoji všechny Štíry, kteří hluboko v sobě skrývají křivdy, a přešel do souhvězdí Střelce. Mimochodem, nejbolestivěji (= Mimochodem, nejbolestivěji) Lilith kouše při odchodu ze znamení, takže je velmi možné Terminologija | 2022 | 29 113 věc, že několik dní před Dnem svatého Valentýna mohlo být pro mnoho Štírů, nebo těch (= tiems), jejichž Černá Luna byla v tomto znamení v době jejich (= ženkle jų) narození, mimořádně těžkých“ Zo. Jazykové prostředí vyznačující se těmito vlastnostmi může samozřejmě vyvolávat otázku, nakolik je při jeho zkoumání vhodné využívat pravopisnou variabilitu jako výzkumný zdroj. Kdyby ovšem stejné přehlížení jazykové formy bylo charakteristické pro všechny astrologické webové stránky, zkoumat zde užívanou terminologii z hlediska pravopisné variability by nebylo účelné; odlišuje se jí však jen několik webových stránek a některé texty zveřejněné na jiných stránkách. Tendence v psaní astrologických názvů, které jsou zde popsány, nebyly zjištěny na základě těchto webových stránek ani textů. Většinu zde zaznamenaných tendencí však potvrzují i dvě webové stránky, které se vyznačují mimořádnou nedbalostí vůči jazykové formě: jde konkrétně o tendenci zapisovat číselnou složku termínu jedním či druhým způsobem předvídaným pravopisnými normami, tendenci zapisovat celý termín jako zkratku a tendenci psát některé astrologické termíny s velkým počátečním písmenem, přičemž užívání velkého písmene je pasivizováno. To by naznačovalo, že příčinou pravopisné variability termínů užívaných v astrologických textech není jen prostředí, v němž termíny fungují, ale také faktor, který se projevil v prvních dvou kapitolách této práce – nejasnosti související s kodifikací. Tendenci psát astrologické termíny s velkým počátečním písmenem potvrzuje také materiál z astrologických publikací vydaných v tištěné podobě, který autorka tohoto článku zkoumala. ZÁVĚRY V litevských terminologických pracích se příčiny variability obvykle nezkoumají samostatně a dosavadní výzkumy projevů variability se většinou zaměřují na historickou terminologii. Při jejím zkoumání se jako příčina nejčastěji uvádí neustálenost pravopisu. Litevské pravopisné normy se skutečně utvářely postupně a v určitých historických obdobích ještě neexistovaly. O neustálenosti pravopisu je však obtížné hovořit na počátku 21. století, kdy jsou pravopisná pravidla stanovena, vyučují se na středních školách a pravopisné normy, stejně jako ostatní normy spisovného jazyka, jsou kodifikovány v normativních dílech zahrnujících pravopisnou úroveň. Také analýza psaní termínů na astrologických webových stránkách provedená v této práci tedy odhaluje jiné faktory variability než neustálenost pravopisu. Jak se ukazuje, některé rozdíly v psaní jsou způsobeny prostředím užívání jazyka a nedbalostí vůči jazykové formě, která se v něm projevuje. Tištěné publikace obvykle upravují jazykoví redaktoři, čtou se jejich korektury, a tím se 114 Ramunė Vaskelaitė | Rašybos variantškumo astrologijos terminijoje priežastys předchází pravopisným a korektorským chybám. Internetové prostředí, konkrétně internetové stránky, je oblastí užívání jazyka, v níž nemusí probíhat vydavatelská ani redakční fáze zveřejňování textů; úroveň písemného jazykového projevu je přitom různá, což se odráží také v psaní termínů. Jeden případ pravopisné variability, totiž kolísání ve vyjadřování synonymních termínů Rachu (Rahu) a Ketu, vybízí k tomu, abychom variabilitu spojovali se synonymií těchto dvou termínů, a tedy také s příčinami, které odhalil předchozí výzkum synonymie a které ukázaly, že tyto astrologické termíny odrážejí průnik několika odlišných východních tradic. Tato práce nevylučuje ani již zvažované příčiny variability (související s užíváním velkého počátečního písmene), jako je vliv latiny či jiných v současnosti užívaných jazyků; nakolik však skutečně ovlivňují psaní astrologických názvů s velkým počátečním písmenem a jeho kolísání, by mohly určit výzkumy jiného typu, například srovnávací výzkum textů v několika jazycích. Analýza tendencí v psaní na litevských astrologických webových stránkách provedená v této práci ukazuje souvislost těchto tendencí s kodifikovanými normami spisovného jazyka: ve zkoumané oblasti nejvíce kolísá užívání velkého počátečního písmene, avšak i při stanovení jeho užívání – konkrétně při psaní vlastních názvů s velkým počátečním písmenem – není skupina astrologických názvů vymezena ani nejsou takové názvy zmíněny; značně kolísá psaní spojovníku a pomlčky, nejasnosti však vyvolává také kodifikace jejich psaní; kolísá zápis číslovek v termínech, pravopisná kodifikace zápisu čísel však připouští více variant; zkratky se na astrologických webových stránkách píší několika způsoby, několik způsobů však zaznamenávají i publikace obsahující pravopisné normy. Tato shoda by naznačovala, že se webové stránky snaží kodifikované pravopisné normy dodržovat a možnou příčinou kolísání jsou nejasnosti související s kodifikací. Při stanovování pravopisných norem se astrologické termíny ani názvy neprobírají, takže příčinou pravopisné variability nemusí být pouze uvedené nejasnosti, ale také chybějící kodifikace norem pro psaní astrologických názvů. Faktorem, který by mohl variabilitu omezit, jsou publikace určené k normování odborné slovní zásoby – terminologické slovníky. Slovníky astrologických termínů se však nepřipravují a mezinárodní slovníky cizích slov uvádějí pouze astronomické termíny. Vliv na to může mít postoj k astrologii. Zde byl zkoumán pouze jeden typ variability termínů – pravopisná variabilita. Už ta však ukazuje, že astrologická terminologie se z hlediska psaní značně liší. Dříve provedený výzkum v týchž zdrojích Terminologija | 2022 | 29 115 Výzkum užívaných termínů neodhalil výraznou synonymii těchto termínů, s výjimkou některých termínů, což vybízí k otázce, zda synonymie a variantnost skutečně umožňují stejně vypovídat o ustálenosti či neustálenosti terminologie. K tomu by však bylo třeba zkoumat i další typy variantnosti. Skutečnost, že synonymie i variantnost byly zkoumány na základě stejných internetových stránek, ale výrazná synonymie se neprojevila, zatímco pravopisná variantnost byla poměrně značná, by naznačovala, že prostředí užívání termínů má větší vliv na tento druhý jev. Že jsou příčiny pravopisné variantnosti a synonymie odlišné, by ještě více naznačovala další příčina odhalená tímto výzkumem – nejasnosti kodifikace související s psaním termínů a názvů. ŠALTINIAI INTERNETO SVETAINĖS Am – www.astrologijosmokykla.lt An – www.ananta.lt Antr – www.antropoteosofineastrologija.lt Astr – www.astrodaiva.lt Aw – https://astrologe.weebly.com Dh – www.dharma.lt Sa – www.sadhanacentras.lt Ur – www.uranija.lt Vi – www.vidineastrologija.lt W – www.wolmer.lt Za – www.zachh.lt Zo – www.zodiakas.com INTERNETO SVETAINĖSE TEIKIAMI ŽODYNĖLIAI AS – Astrologijos sąvokos: www.zodiakas.com ATŽ – Astrologijos terminų žodynėlis: www.ananta.lt LITERATŪRA Aliūikaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Brazaitienė Laura 2020: Lietuvių kalbos variantai: tyrėjo ir paprastojo kalbos bendruomenės nario perspektyvos, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Andriuškaitė Ramunė 2000: J. Balčikonio kalbotyros terminų sandara ir savitumas. – Terminologija 7, 59–75. Auksoriūtė Albina 2018: Informatikos ir kompiuterijos terminijos raida ir sinonimija. – Lietuviškos informatikos ir kompiuterijos terminijos tyrimai, aut. A. Auksoriūtė, J. Gaivenytė-Butler, S. Labanauskienė, A. Mitkevičienė, R. Stunžinas, A. Umbrasas, P. Zemlevičiūtė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 247–307. Azanovas Sergejus 2005: Mėnulio paslaptys, UAB „Medicina visiems“. Čeremисinas Artiomas 2015: Planetos vedų astrologijoje. Ketu. – Čikagos aidas. Prieiga internete: https://aidas.us/planetos-vedu-astrologijoje-us. Česnienė Žaneta 2015: Leksikos variantiškumas ir konkurencija Europos Sąjungos dokumentų vertimuose. – Logos 86, sausis–kovas. 116 Ramunė Vaskelaitė | Rašybos variantiškumo astrologijos terminijoje priežastys Didjurġienė Aušra, Grigonienė Giedrutė 2019: Profesinės leksikos variantų konkurencija studentų kalboje. – Šiuolaikinės visuomenės ugdymo veiksniai 4, 265–376. Drukteinis Albinas 2015: Ortografinių į įvietybės terminų variantai: didžiosios raidės, brūkšnelis, kabutės. – Kalbos praktikos problemos 14, 6–14. Gaivenis Kazimieras 1990: Žvaigždynų pavadinimai. – Kalbos kultūra 59, 50–54. Gaivenis Kazimieras 2014 [1975]: Dvižodžiai sudėtiniai terminai dabartinėje lietuvių kalboje. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 60–97. Gaivenis Kazimieras 2014 [1994]: Tarptautinių terminologijos principų taikymas mūsų terminijai. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 214–219. Gudzinevičiūtė Ona Laima 2012: Keli probleminiai rašybos ir skyrybos ženklų vartojimo atvejai. – Kalbos kultūra 85, 121–135. Jakaitienė Evalda 2010: Leksikologija: studijų knyga, antras pakart. leid., Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Kaulakienė Angelė 1994a: „Aušros“ fizikos populiarinimo straipsnių terminija. – Lietuvių kalbotyros klausimai: Kalbos normalizacijos klausimai 31, 131–140. Kaulakienė Angelė 1994b: Fizikos ir technikos terminų sinonimijos vertinimas. – Lietuvių kalbotyros klausimai: Kalbos normalizacijos klausimai 31, 51–56. Kaulakienė Angelė 1997: Pirmųjų fizikos vadovėlių mechanikos terminai. – Terminologija 4, 56–62. Kaulakienė Angelė 2000: Kompiuterijos terminijos sinonimija: yda ar būtinybė. – Terminologija 6, 23–28. Kaulakienė Angelė 2002: Konstantino Sakenio „Fizikos“ vadovėlio terminija. – Terminologija 9, 66–77. Kaulakienė Angelė 2003: Lietuviškų fizikos vadovėlių elektros ir magnetizmo terminai. – Terminologija 10, 107–111. Kaulakienė Angelė 2006: Naujosios technologijos ir kompiuterijos terminija. – Santalka: Filologija, Edukologija 14(4), 22–25. Kaulakienė Angelė 2007: Profesoriaus Povilo Brazdžiūno Bendrosios fizikos vadovėlio (1960–1965) terminija. – Terminologija 14, 92–109. KB – Valstybinės lietuvių kalbos komisijos Konsultacijų bankas. Prieiga internete: http://www.vlkk.lt/konsultacijos/2523-dideji-grizulo-ratai-didziosios-raides [žiūrėta 2021-11-20]. Keinys Stasys 2005: Brūkšnio ir brūkšnelio vartojimas. – Kalbos kultūra 78, 183–190. Kitkauskienė Laimutė 2011: Eponiminiai architektūros, meno ir statybos terminai lietuvių kalboje. – Santalka: Filologija, Edukologija 19(1), 48–58. KIŽ – Krikščioniškosios ikonografijos žodynas, sud. D. Ramonienė, Vilnius: Vilniaus dailės akademijos leidykla, 1997. Kuprienė Laima, Aliūkaitė Daiva, Sideravičiūtė-Mickienė Ilona 2007: Terminų vertinimas ir vartosena: sociolingvistinė perspektyva. – Žmogus ir žodis 1, 75–82. León-Araúz Pilar, Cabezas-García Melania, Reimerink Arianne 2020: Representing multiword term variation in a terminological knowledge base: a corpus-based study. – Proceedings of the 12th Language Resources and Evaluation Conference, 2358–2367. LKRS – Lietuvių kalbos rašyba ir skyryba, 2-asis patais. fotograf. leid., Vilnius: Mokslas, 1992. Mikelionienė Jurgita 2017: Tarptautinių terminų apeliatyvacijos aspektai. – Terminologija 24, 127–144. Miliūnaitė Rita 1995: Variantiški bendrinės kalbos vartosenos reiškiniai (fiksavimas ir vertinimas). – Kalbos kultūra 67, 39–49. Miliūnaitė Rita 2003: Lietuvių kalbos gramatikos norminimo pagrindai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Miliūnaitė Rita 2008: Pirmas žvilgsnis į tinklaraščių kalbą. – Kalbos kultūra 81, 20–49. Miliūnaitė Rita 2009: Dabartinės lietuvių kalbos vartosenos variantai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Miliūnaitė Rita 2010: Laikraštinė ir interneto žiniasklaida: turinio bendrumas, kalbos takoskyra. – Gimtoji kalba 7, 3–17. Miliūnaitė Rita 2018: Kalbos normos ir jų savireguliacija interneto bendruomenėje, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Mitkevičienė Asta 2004: V. Dubo visuotinės literatūros vadovėlio terminų variantai. – Terminologija 11, 119–144. Mitkevičienė Asta 2015a: Kai kurie terminų sinonimijos aspektai. – Terminologija 22, 39–60. Mitkevičienė Asta 2015b: Sinoniminiai terminai 1918–1940 metų lietuvių literatūros mokslo darbuose. – Lietuvių kalba 9. Prieiga internete: http://www.lietuviukalba.lt/index.php/lietuviu-kalba/article/view/179/144. Terminologija | 2022 | 29 117 Mitkevičienė Asta 2021: Eksplicitinė terminų sinonimija nemoksliniame diskurse. – Terminologija 28, 100–113. Palionis Jonas 1999: Kalbos mokslo pradmenys, Vilnius: Jandrija. Stankevičienė Sigita 2012: Variantinė ir sinoniminė lietuvių ir vokiečių kalbų elektrostatikos terminų raiška. – Kalbų studijos 21, 21–27. Stankevičienė Virginija 2016: Terminai chemikų ir ekonomistų specialybės kalboje: norma, vartosena, tendencijos. – Santalka: Edukologija, Filosofija 24(1), 65–74. Stonkutė Loreta 2020: Astrologijos vadovėlis, Kaunas: Mijalba. Straižys Vytautas 2003: Astronomijos enciklopedinis žodynas, Vilnius: Teorinės fizikos ir astronomijos institutas. Stunžinas Robertas 2005: Statybos terminijos sinonimija. – Terminologija 12, 7–26. Stunžinas Robertas 2008: Variantiniai statybos liaudies terminai Lietuvių kalbos žodyne. – Terminologija 15, 111–130. Stunžinas Robertas 2017: Europos Sąjungos kibernetinio saugumo terminai su dėmeniu kibernetinis, (-ė): reikšmės, kilmė, sinonimija ir variantai. – Terminologija 24, 145–163. Stunžinas Robertas 2018: Kriptografinių valiutų srities terminai: reikšmės, raiška ir variantai. – Terminologija 25, 128–145. TŽŽ – Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Alma littera, 2013. Umbrasas Alvydas 2004: Bendrasąskniai dvižodžių teisės terminų sinonimai ir variantai 1918–1940 m. Lietuvos kodeksuose. – Terminologija 11, 100–118. Vaskelaitė Ramunė 2020: Vienažodė astrologijos terminija kilmės požiūriu. – Terminologija 27, 128–163. Prieiga internete: http://journals.lki.lt/terminologija/article/view/2029/2120. Vaskelaitė Ramunė 2021a: Astrologinių pavadinimų rašymas astrologijos svetainėse. – Bendrinė kalba 94, 1–36. Prieiga internete: http://journals.lki.lt/bendrinekalba/issue/view/132. Vaskelaitė Ramunė 2021b: Sinoniminės raiškos astrologijos terminijoje priežastys. – Terminologija 27, 192–222. Vaskelaitė Ramunė 2022: Astrologinių pavadinimų rašymas spausdintuose leidiniuose. – Bendrinė kalba 95, 1–32. Prieiga internete: http://journals.lki.lt/bendrinekalba/issue/view/132. Vaskelienė Jolanta 2013: Darbinių sinonimų, darbinių variantų ir paronimų panašumai bei skirtumai. – Žmogus ir žodis 1, 206–214. Vaskelienė Jolanta, Kučinskienė Ramunė 2012: Dabartinės lietuvių kalbos būdvardžių darbiniai sinonimai. – Žmogus ir žodis 1, 153–161. Vladarskienė Rasuolė, Zemlevičiūtė Palmira 2022: Lietuvių kalbos rašyba: taisyklės, komentarai, patarimai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. VLEe – Visuotinė lietuvių enciklopedija, 2001–2020. Prieiga internete: http://www.vle.lt. Zemlevičiūtė Palmira 2003: Antano Vileišio (1856–1919) medicinos mokslo darbai ir jų terminija. – Terminologija 10, 84–106. Zemlevičiūtė Palmira 2009: Varpo medicinos straipsnių terminai. – Terminologija 16, 92–108. Zemlevičiūtė Palmira 2011: Keleivio straipsnių apie sveikatą terminai. – Terminologija 18, 93–108. Zemlevičiūtė Palmira 2012: Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVII–XVIII a. lietuvių leksikografijoje. – Terminologija 19, 105–124. Zemlevičiūtė Palmira 2018: Medicinos terminija prieš 100 metų. – Terminologija 25, 147–200. Župerka Kazimieras 2010: Dabartinės lietuvių kalbos vartosenos variantai. – Kalbos kultūra 83, 348–358. Župerka Kazimieras 2012: Stilistika, Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla. 118 Ramunė Vaskelaitė │ Rašybos variantškumo astrologijos terminijoje priežastys REASONS FOR ORTHOGRAPHIC VARIATION IN ASTROLOGICAL TERMINOLOGY Summary Although term variation is distinguished from synonymy in works on Lithuanian terminology, their causes are often mentioned as common. Most often, the prevalence of synonyms and variants is used to determine the formation stage of terminology. However, from the point of view of variation, one often examines the earlier periods, when the terminology was still in the process of formation. This article focuses on the current terminology that is used in online sites and examines one of the types of term variation – the orthographic variation. The astrology sites chosen as a research resource highlight several key aspects of orthographic variation. In online texts, the norms of standard language are not necessarily followed, and this medium is often characterised by spelling, punctuation, and proofreading errors and carelessness in expression, therefore some instances of spelling in astrology websites can be explained by the characteristics of the use of language in this space. An earlier study on synonymy based on the same astrology sites revealed that the terms used in this space are characterised by relatively similar tendencies in terms of synonymy. In this paper, the similarity of the cases of orthographic variation emerges, although in terms of adherence to spelling rules and attention to expression, the twelve researched sources are quite different. Comparing the instances of spelling variants with the codified spelling rules encourages us to pay attention to such a reason for orthographic variation as codification-related uncertainties. Gauta 2022-09-21 Ramunė Vaskelaitė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] Terminologija | 2022 | 29 119