Dvižodžiai statybos terminai su sudurtiniu būdvardžiu išreikštu šalutiniu dėmeniu

doi.org/10.35321/term29-02 Dvouslovné stavební termíny s vedlejším členem vyjádřeným složeným přídavným jménem LINA RUTKIENĖ Ústav litevského jazyka ORCID id: https://0000-0001-6661-3115 ANOTACE Složená přídavná jména se v terminologii různých oborů neužívají stejně hojně. Jak ukazují kvantitativní údaje, ve stavebnictví se poměrně často využívají při tvorbě druhových dvouslovných termínů. Článek pojednává o vztahu složených přídavných jmen 20.–21. století jako terminologických atributů k hlavnímu členu dvouslovných stavebních termínů z hlediska vyjadřované myšlenky – stanovují se lexikálně-vztahové významy složených přídavných jmen. Přehled je podán také o slovotvorné struktuře těchto přídavných jmen, jejímž prostřednictvím se tyto významy realizují. Výzkum ukázal, že složeným přídavným jménům, která ve stavebních termínech fungují jako vedlejší členy, je celkem vlastních 12 lexikálně-vztahových významů a že se tvoří podle 10 slovotvorných typů. V terminologii stavebnictví se nejčastěji užívají složená přídavná jména označující rozlišovací vlastnost denotátu pojmenovaného hlavním členem podle konstrukce, vlastnost tvaru, část rozlišovacího spojovacího prvku a rozlišovací prvek. KLÍČOVÁ SLOVA: slovotvorná struktura, dvouslovný termín, lexikálně-vztahový význam, stavebnictví, složené přídavné jméno, vedlejší člen termínu. ABSTRAKT Rozsah užívání složených přídavných jmen v terminologii různých oborů se liší. Jak dokládají kvantitativní údaje, ve stavebnictví se poměrně hojně používají při tvorbě druhových dvouslovných termínů. Článek pojednává o vztahu složených přídavných jmen 20.–21. století jako terminologických atributů k hlavnímu členu dvouslovných stavebních termínů z hlediska myšlenky, kterou vyjadřují: určují se lexikálně-vztahové významy složených přídavných jmen. Pojednává se také o jejich slovotvorné struktuře, jejímž prostřednictvím jsou tyto významy vyjádřeny. Výzkum ukázal, že složeným přídavným jménům užívaným jako vedlejší členy stavebních termínů je vlastní dvanáct lexikálně-vztahových významů a že se tvoří podle deseti slovotvorných vzorců. Ve stavební terminologii převažují složená přídavná jména označující rozlišovací vlastnost denotátu vyjádřeného Terminologija | 2022 | 29 23 hlavní složka z hlediska složení, vlastnost tvaru, část charakteristického upevňovacího prvku a charakteristická část. KLÍČOVÁ SLOVA: slovotvorná struktura, dvouslovný termín, lexikálně-vztahový význam, stavebnictví, složené přídavné jméno, vedlejší složka. ÚVOD V terminologických systémech různých vědních oborů převažují ustálená označení pojmů tvořená několika slovy, tj. víceslovné neboli vícesložkové termíny, které stejně jako jednoslovné termíny plní nominativní funkci a začleňují označovanou skutečnost do složitého terminologického systému určitého vědního oboru. Vědkyně Melania Cabezas-García a Pamela Faber píší, že víceslovné termíny jsou hlavním prostředkem, jímž se lingvisticky vyjadřují pojmy z odborných oblastí (Cabezas-García, Faber 2017). Begoña Montero, která rovněž tvrdí, že velmi často se jeden vědecký pojem vyjadřuje nikoli jednoslovnými, nýbrž víceslovnými termíny, upozorňuje, že jádro víceslovného termínu (tj. hlavní složka), vyjádřené podstatným jménem, by zpravidla nemělo být modifikováno více než třemi modifikátory1. Víceslovný termín by měl být takový, aby byly sémantické vztahy mezi slovy jasné. Tyto termíny mají čtenáři předávat logické, jasné, přesné a stručné informace (Montero 1996: 68–69). Aktuálnost víceslovných termínů lze vysvětlit potřebou označit pojem co nejpřesněji a nejkonkrétněji a současně zachovat vysokou koncentraci informací v jedné lexikální jednotce. Lze se patrně domnívat, že víceslovné termíny jsou jednou z nejrychleji se rozšiřujících vrstev slovní zásoby, což souvisí především s intenzivním rozvojem vědy. Jak uvádějí Tatjana Grigorjeva a Aistė Andriušytė, „objem vědeckých poznatků se zdvojnásobuje každých 10–15 let“ (Grigorjeva, Andriušytė 2015: 11). K označení nových poznatků je tedy často zapotřebí také mnoho nových termínů. Víceslovné termíny jsou z hlediska formy velmi rozmanité2 a lze je zkoumat z různých hledisek. Kazimieras Gaivenis uvádí: „[V] současné litevštině se nejčastěji užívají víceslovné termíny složené ze dvou složek, z nichž většinu tvoří druhové termíny“ (Gaivenis 2014 [1975]: 94). 1 V litevské lingvistice jsou běžnější termíny „určující“ a „určovaný člen“ než termíny „modifikace“, „modifikovaný člen“ či „modifikátor“, které se často vyskytují v anglicky psané literatuře. V některých pracích se však lze setkat i s těmito posledně uvedenými termíny (viz např. Džežulskienė 2010). 2 K. Gaivenis píše: „[V] terminologických slovnících a normách jsou nejdelší víceslovné termíny sedmislovné. Ve vědeckých textech se vyskytují ještě delší, takzvané popisné víceslovné termíny“ (Gaivenis 2002: 17). O typech víceslovných termínů vymezených terminologií viz Gaivenis 2014 [1968]. 24 Lina Rutkienė Dvižodžiai statybos terminai su sudurtiniu būdvardžiu išreikštu šalutiniu dėmeniu S přibýváním víceslovných termínů přibývá i jejich výzkumů. Ve druhé polovině 20. století (v roce 1975) K. Gaivenis píše, že litevskými „víceslovnými termíny se dosud zabývalo jen málo badatelů, ačkoli ve slovnících různých vědních oborů tvoří většinu všech termínů“ (Gaivenis 2014 [1975]: 61). V uvedeném období se víceslovnými termíny zabýval především tento terminolog. Ve 21. století se víceslovné termíny stávají předmětem výzkumu značné části litevských terminologů a dalších lingvistů. Vědci tyto termíny zkoumají z různých hledisek a opírají se o empirický materiál z různých oborů. Například Gintautas Akelaitis (2008) zkoumal strukturní modely víceslovných termínů, zatímco Albinas Drukteinis (2011) jejich modely syntaktické. Jolanta Gaivenytė-Butler (2010) analyzovala otázky synonymie víceslovných fyzikálních termínů. Alvydas Umbrasas (2010) se v monografii zabýval vztahy a vyjadřováním složek víceslovných právních termínů. Palmira Zemlevičiūtė (2021) zkoumala dvouslovná lékařská označení s hlavní složkou liga. V posledních letech výrazně přibylo kontrastivních výzkumů víceslovných termínů v litevštině a dalších jazycích (nejčastěji v angličtině). Za zmínku stojí publikace Violetos Janulevičienės a Sigity Rackevičienės (2009), Laimutės Kitkauskienės (2009), Judity Džėžulskienės (2010) a Nijolės Litevkienės (2015). V zahraniční lingvistice se pozornost vědců zaměřuje na automatické rozpoznávání víceslovných termínů, problémy jejich překladu a rozdíly mezi víceslovným termínem a textovým spojením. Tento článek se zaměřuje na jednu podskupinu jednoho z nejrozšířenějších typů víceslovných termínů – dvouslovných shodných (atributivních) spojení –, a to na termíny, jejichž vedlejší složku vyjadřuje složené přídavné jméno. Empirický materiál článku tvoří původní a hybridní složená přídavná jména z 20.–21. století, která vystupují jako vedlejší složky dvouslovných stavebních termínů. Je třeba poznamenat, že v prostudovaných textech z oblasti stavebnictví nebylo nalezeno ani jedno složené přídavné jméno s oběma přejatými komponenty – všechna pojednávaná přídavná jména fungují výhradně v litevské stavební terminologii a slovotvorný proces proběhl v litevštině. Tento na první pohled úzce vymezený předmět byl zvolen s ohledem na kvantitativní údaje: bylo zjištěno, že složená přídavná jména se jako terminologické atributy při pojmenovávání stavebních pojmů používají poměrně často. Jen ve Statybos terminų žodyne (2002) bylo nalezeno 542 takových termínů. Termíny byly shromážděny celkem z 55 zdrojů (slovníků, učebnic, příruček, stavebních příruček, monografií, skript, sborníků článků); soubor zahrnuje 635 neopakujících se jednotek – jednotlivých dvouslovných termínů, jejichž vedlejší složku vyjadřuje složené přídavné jméno. Terminologija | 2022 | 29 25 Při shromažďování materiálu se plánovalo zaměřit pouze na složená přídavná jména bez ohledu na jejich vztah k hlavnímu, jmennému členu. Taková terminologická analýza složených přídavných jmen oddělených od podstatného jména by však byla sporná, protože přídavné jméno, které plní funkci vedlejšího členu víceslovného termínu, ztrácí svou samostatnost: jako součást termínu označuje spolu s hlavním členem určitou, jedinou vymezenou vědeckou koncepci. Přídavná jména tedy nelze oddělit od podstatných jmen a zkoumat je samostatně. I když však víceslovné termíny označují jedinou koncepci, zůstávají rozložitelné jak syntakticky, tak z hlediska vyjadřovaného významu. „Jejich přívlastek může hlavní člen charakterizovat z různých hledisek,“ uvádí K. Gaivenis (Gaivenis 2014 [1975]: 70). Cílem tohoto článku je z terminologického hlediska pojednat o složeném přídavném jménu, které plní funkci vedlejšího členu dvouslovných stavebních termínů. Nejprve se zaměřuje na vztah složeného přídavného jména jako terminologického atributu k hlavnímu členu termínu z hlediska vyjadřovaného významu, tj. na určení jeho lexikálně-vztahových významů. Článek se rovněž zabývá slovotvornou strukturou složených přídavných jmen, kterou jsou tyto významy realizovány. Výzkum má také určit, která složená přídavná jména nejčastěji plní funkci terminologických atributů ve stavebních termínech. Hlavní metodou práce je analyticko-popisná metoda. Zahrnuje shromažďování a uspořádávání dat, jejich rozbor a shrnutí získaných výsledků. Při použití této metody se shromážděné termíny rozdělují do skupin a zkoumají se jako jejich členové. V článku je klasifikace nejprve uvedena podle významu hlavního členu; na tomto základě jsou dvouslovné termíny, jejichž vedlejší člen je vyjádřen složeným přídavným jménem, rozděleny do tematických skupin. Po tematickém uspořádání empirického materiálu se pozornost zaměřuje na lexikálně-vztahové významy vedlejších členů. Kvantitativní údaje odhalují poměr mezi lexikálně-vztahovými významy zkoumaných členů. Počet shromážděných termínů je uveden v každé tematické skupině a v závěrech je vyjádřen také procentuálně — protože stejné lexikálně-vztahové významy mohou být příznačné pro členy různých tematických skupin, je pokládáno za vhodné shrnout je a uvést samostatně, mimo tematické skupiny. Analýza empirického materiálu článku vychází převážně z publikace K. Gaivenise „Dvouslovné složené termíny v současné litevštině“ (1975). Terminolog zkoumal termíny uvedené v terminologických slovnících z druhé poloviny 20. století, včetně technických. Podle údajů K. Gaivenise, 26 Lina Rutkienė Dvižodžiai statybos terminai su sudurtiniu būdvardžiu išreikštu šalutiniu dėmeniu dvouslovné termíny „v současné litevštině tvoří 11 častěji užívaných gramatických konfigurací“ (Gaivenis 2014 [1975]: 94), přičemž jednou z nich je složené přídavné jméno + podstatné jméno. Badatel poznamenává, že „[D]osud byly patrně nejpodrobněji zkoumány lexikálně-vztahové významy litevských přídavných jmen s příponou –inis, –ė, genitivů podstatných jmen a trpných příčestí“ (Gaivenis 2014 [1975]: 71). Badatel zjistil, že vedlejší členy vyjádřené složenými přídavnými jmény mají pět lexikálně-vztahových významů: mohou označovat 1) rozlišovací vlastnost působení nástroje nebo agenta, 2) rozlišovací detail, 3) barvu těla živočicha nebo rostliny, 4) tvar jednotlivého orgánu, 5) strukturu nebo konzistenci materiálu. Jak vyplývá z rozsáhlého výzkumu K. Gaivenise, složené přídavné jméno se v terminologii litevštiny druhé poloviny 20. století nevyznačuje velkou rozmanitostí lexikálně-vztahových významů. Bylo by proto přínosné prozkoumat terminologii další konkrétní oblasti — stavebnictví, v níž je složené přídavné jméno poměrně produktivní, a pojednat o jeho lexikálně-vztahových významech. Důležité je také posoudit, jaké další lexikálně-vztahové významy může mít terminologicky užívané složené přídavné jméno nad rámec těch, které ve druhé polovině 20. století určil terminolog K. Gaivenis, a obohatit terminologický výzkum o tento aspekt. Než se začneme podrobně zabývat stavební terminologií, je třeba pojednat také o výsledcích výzkumu víceslovných termínů v jiných oborech, které souvisejí s tématem, a posoudit postavení složených přídavných jmen v terminologických systémech zkoumaných oborů. Ačkoli podle údajů K. Gaivenise mají složená přídavná jména jen několik lexikálně-vztahových významů, neznamená to ještě, že se složená přídavná jména jako vedlejší členy víceslovných termínů obecně užívají zřídka, přestože taková představa přirozeně vyvstává. G. Akelaitis zkoumal administrativní víceslovné termíny a zjistil, že jeden model dvouslovných termínů s předřazeným vedlejším členem tvoří zájmenné přídavné jméno nebo zájmenné slovo (přídavné jméno, trpné příčestí, číslovka), případně přídavné jméno s příponou -inis + podstatné jméno, zatímco druhý model tvoří genitiv podstatného jména + podstatné jméno (Akelaitis 2008). Badatel se o modelech se složeným přídavným jménem vůbec nezmiňuje. Z výzkumu lze usuzovat, že se složená přídavná jména při tvorbě administrativních termínů nepoužívají, případně se užívají natolik zřídka, že nemá smysl vymezovat žádný model, který by je obsahoval. Výzkum A. Umbrase, který zkoumal termíny v hlavních právních kodexech z let 1918–1940, ukázal, že Terminologija | 2022 | 29 27 Z téměř 3 100 dvouslovných termínů jich pouze něco přes 20 má vedlejší člen vyjádřený adjektivem, které nemůže mít zájmennou formu, a mezi nimi převažují složená adjektiva (Umbrasas 2010: 154). Že složená adjektiva v některých terminologických systémech zastávají funkci vedlejších členů termínů poměrně zřídka, dokládá také výzkum P. Zemlevičiūtė. Výzkumnice analyzovala názvy nemocí z konce 19. a počátku 20. století s hlavním členem liga a uvádí, že „[V]e zkoumaném materiálu se vyskytl pouze jeden závislý člen vyjádřený složeným adjektivem, jehož prvním členem je zájmeno savas a druhým podstatné jméno stovis [savistovė liga]“ (Zemlevičiūtė 2021: 248). Je zřejmé, že produktivita složeného adjektiva jako vedlejšího členu se v terminologických systémech různých oborů a období značně liší. Ze shrnutí dosud uvedených výzkumů však vyplývá obecný trend: složenému adjektivu jako terminologickému atributu často konkurují zájmenné adjektivum, příčestí trpné a genitiv podstatného jména. Na základě uvedených výzkumů se nabízí otázka: neomezuje širší využití adjektiv pro terminologické účely, tedy pro pojmenovávání vědeckých pojmů, nedostatek rozmanitosti jejich lexikálně-vztahových významů? Na tuto otázku se pokusíme odpovědět zkoumáním dvouslovných stavebních termínů, jejichž vedlejší člen je vyjádřen složeným adjektivem. SLOŽENÁ ADJEKTIVA JAKO TERMINOLOGICKÉ ATRIBUTY Složená adjektiva mají určité vlastnosti, které jsou z terminologického hlediska důležité. Podle Adėlė Valeckienė mohou složená adjektiva „mnohem konkrétněji a podrobněji vystihovat vlastnost označovaného předmětu než adjektivum vyjádřené jediným slovem (nesložené)“ (Valeckienė 1957: 279). Vincentas Drotvinas upozorňuje na jejich produktivitu: podle autora je tvoření složených adjektiv „jedním z produktivnějších způsobů tvoření adjektiv“ jak ve starých písemných památkách, tak v současné litevštině (Drotvinas 1963: 75). Nurul Pratiwis a spoluautoři uvádějí, že složená adjektiva modifikují podstatná jména jasněji a podrobněji než častěji užívaná nesložená adjektiva, a poznamenávají, že objekty označené podstatnými jmény, které jsou popsány atributy vyjádřenými složenými adjektivy, lze snadněji vizualizovat (Pratiwi a kol. 2016). Při tvorbě přesných, stručných a jasně motivovaných termínů je tedy vhodné užívat také složená adjektiva. Podle Stasise Kein io jsou složená 28 Lina Rutkienė Dvižodžiai statybos terminai su sudurtiniu būdvardžiu išreikštu šalutiniu dėmeniu žodžiai padeda išvengti pažyminių susitelkimo (Keinys 2005 [1983]: 130). Sudurtiniai būdvardžiai, kaip terminologiniai atributai, žymi individualų, specifinį, nekintamą pažymimuoju žodžiu pasakomo dalyko požymį. Jie apibendrintai ir tiksliai apibrėžia pagrindiniu dėmeniu įvardijamą daiktą ar reiškinį, jį išskiria iš kitų, neturinčių tokio požymio (arba kurių tas požymis nėra esminis). Dvouslovné termíny ve stavebnictví pojmenovávají různé (zpravidla druhové) pojmy související s výstavbou budov a jiných staveb (věží, přístavů, mostů aj.), budováním hlavních sítí silnic, kanalizace a plynofikace, řízením stavebních procesů, projektováním, stavební technologií, budováním základů a dalších podzemních konstrukcí, bezpečností práce a požární bezpečností. Protože je stavební terminologie velmi rozsáhlá, jsou dvouslovné stavební termíny s vedlejšími členy vyjádřenými složenými adjektivy, jak bylo uvedeno v úvodu, před rozborem lexikálně-vztahových významů složených adjektiv rozděleny do tematických skupin a dále zkoumány podle těchto skupin. Při shromažďování a zkoumání empirického materiálu se ukázalo, že užívání složených adjektiv při tvorbě dvouslovných stavebních termínů není obvyklé ve všech tematických skupinách. Složená adjektiva se nejčastěji užívají při tvorbě dvouslovných termínů označujících stavby (především budovy), jejich části a konstrukce, stavební materiály, polotovary a také stroje a nástroje. Poměrně rozsáhlou skupinu zkoumaných dvouslovných termínů tvoří názvy spojovacích prvků, menší skupinu pak názvy abstraktních jevů. Vedlejší člen vyjádřený složeným adjektivem není obvyklý při tvorbě termínů označujících osoby, ochranné prostředky, dokumenty, místa stavební činnosti a stavební technologie. LEXIKÁLNĚ-VZTAHOVÉ VÝZNAMY A SLOVOTVORNÁ STRUKTURA VEDLEJŠÍCH ČLENŮ VYJÁDŘENÝCH SLOŽENÝMI ADJEKTIVY Než podrobněji probereme vedlejší členy podle jejich lexikálně-vztahových významů, je třeba upozornit na tendenci, která se ukázala při třídění empirického materiálu: pokud jsou složená adjektiva starými slovy obecného jazyka (zde se vychází ze zdrojů akademického Lietuvio kalbos žodyno, Slovníku litevského jazyka), řadí se do velmi odlišných tematických skupin a mohou fungovat jako atributy stavebních termínů označujících vzdálené pojmy. Především to z kvantitativního hlediska platí pro složená adjektiva se spojovacími kmeny -gubas, -a, -tisas, -a a také pro adjektiva dvipusis, -ė, vienpusis, -ė. Terminologija | 2022 | 29 29 Tato adjektiva se ve stavební terminologii užívají odedávna a pomocí nich bylo vytvořeno mnoho dvouslovných stavebních termínů z různých tematických skupin, jejichž vedlejší členy označují rozlišovací vlastnost podle stavby, např.: dvojitá stěna KKGSP 1910, dvojitá deska CPK 1992, dvojitý čep STŽ 2002, dvojitý zářez MK 2000, dvojité zasklení STŽ 2002, dvojitý úhelník STŽ 2002, dvojité okno ŽŪS 1929, STŽ 2002, dvojité sklo CPK 1992, dvojité řízení STŽ 2002, dvojité ohýbání STŽ 2002, dvojitá příčka SA 2007, dvojitá objímka STŽ 2002; plná deska CPK 1992, plný průřez MK 2000, plný stojan STŽ 2002; oboustranný oblouk STŽ 2002, oboustranná spára SBPK 1995, oboustranná výztuž STŽ 2002, oboustranný přísavný kotouč V 2008, oboustranný klín STŽ 2002; jednostranné zatížení SGBT 1931, jednosměrný provoz STŽ 2002, jednostranné zapuštění ALKS 1993, jednostranné spojení ALKS 1993. Vedlejšími členy značného počtu dvouslovných termínů z různých tematických skupin, které mají lexikálně-vztahový význam vlastnosti hodnocené subjektem, je adjektivum antraeilis, -ė („méně důležitý“): vedlejší budovy PLST 1972, vedlejší dělník STŽ 2002, vedlejší hospodářská budova KS 1936, vedlejší trám BGD 1978, vedlejší ventilace STŽ 2022, vedlejší železnice MT 1929. Pokud je složené adjektivum novotvarem ve stavební terminologii, častěji se jím tvoří termíny náležející do téže terminologické skupiny; například všechny dvouslovné termíny s adjektivem daugiaatramis, -ė patří do tematické skupiny stavebních konstrukcí: vícepolová konstrukce ALKS 1993, vícepolový trám MK 2000, vícepolový rám MK 1977; všechny dvouslovné termíny s členem greitakietis, -ė pak patří do tematické skupiny stavebních materiálů: rychle tvrdnoucí cement ALKS 1993, rychle tvrdnoucí sádra STŽ 2002, rychle tvrdnoucí směs STŽ 2002, rychle tvrdnoucí omítka ALKS 1993. Každá tematická skupina se v zásadě vyznačuje specifickými lexikálně-vztahovými významy vedlejších členů. Jejich opakování je podle všeho dáno analogickou tvorbou, jejíž potřebu určují požadavky na systémovost, praktičnost a srozumitelnost termínů. Tím lze nejspíše vysvětlit jak opakující se derivační strukturu, tak i stejné produktivní komponenty mezi členy týchž tematických skupin. Na počátku utváření odborné stavební terminologie (od počátku 20. století) nebylo mnoho dvouslovných termínů, jejichž vedlejším členem je složené adjektivum. Několik jich najdeme v knížce přeložené z ruštiny, vydané roku 1910, Kaip ir iš ko galima statyti pigius ir tvermingus ūkio trobesius: moldrebė 30 Lina Rutkienė Dvižodžiai statybos terminai su sudurtiniu būdvardžiu išreikštu šalutiniu dėmeniu troba KKGSP 1910, mollipė siena KKGSP 1910, molplukė siena KKGSP 1910. Šių statinių (pastatų) ir jų konstrukcijų teminėms grupėms priklausančių dvižodžių terminų šalutiniais dėmenimis pasakomas pagrindiniu dėmeniu įvardijamo daikto padarymo būdas: troba nudrebiama iš molio, siena taip pat nulipinama ir nuplukama iš molio. Šiems sudurtiniams būdvardžiams būdinga darybinė struktūra D → V3. Minimoje knygelėje aptiktas dvižodis terminas su medžiagos konsistenciją žyminčiu šalutiniu dėmeniu – pusiauskista tešla KKGSP 1910, kuris padarytas prieveiksmį tiesiog pritraukus prie būdvardžio (Pv → B), paliekant būdvardžio galūnę -a. Medžiagos konsistenciją žymintis šalutinis dėmuo, paremtas sudurtiniu būdvardžiu, aptiktas ir tarpukario statybos literatūroje: pusrupis smėlis SSM 1937. Jam taip pat būdinga Pv → B darybinė struktūra, tik daryba jau sistemiška. Įdomu, kad vėlesniuose šaltiniuose aptartų šalutinių dėmenų leksinių-santykinių reikšmių nepavyko aptikti. V meziválečném období, s dalším rozvojem stavební terminologie, sloužila složená adjektiva převážně jako vedlejší členy dvouslovných termínů označujících konstrukce staveb a vyjadřovala vlastnost související se stavbou konstrukce (např.: jednořadá dlažba SGBT 1931, jednosklonová střecha MGN 1933, podrobněji viz níže). Velké množství složených adjektiv – terminologických atributů – se ve stavební terminologii objevilo v sovětské době. Po obnovení nezávislosti Litvy jejich počet ve stavební terminologii dále rostl. 1. Největší skupinu pojednávaných termínů tvoří názvy staveb, jejich částí a konstrukcí – tedy výsledků stavební činnosti. 1.1. Z nich je nejvíce (217) termínů, jejichž vedlejší člen vyjádřený složeným adjektivem označuje rozlišovací vlastnost objektu podle jeho stavby, tj. udává, kolik určitých částí nebo jaké části (často hlavní konstrukční části) tvoří definovaný objekt. U značného počtu takových složených adjektiv vychází první komponent z příslovce daug, které řídí podstatné jméno, nebo z číslovky od jedné do šesti, a 3 Podle A. Valeckienė jsou „z hlediska syntaktické závislosti všechna složená adjektiva litevštiny podřadná. Jedna složka (obvykle první) je připojena k druhé nebo je jí řízena a zpřesňuje, doplňuje význam druhé složky“ (Valeckienė 1957: 279). Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje (DLKG 2005) se používají termíny určovací (determinativní) a souřadné (kopulativní) složeniny, avšak při pojednání o složeninách, jejichž druhá složka je založena na slovesu, tato klasifikace samozřejmě již neplatí. Termín podřadná složená adjektiva navržený A. Valeckienė zahrnuje složená adjektiva všech slovotvorných typů. Vztahy závislosti jsou v tomto článku znázorněny šipkou: vede od závislé složky k hlavní, tedy ve směru řízení. Zde a dále B označuje adjektivní komponent, D jmenný, Dı participiální, Į zájmenný, Pv příslovečný, S číslovkový a V slovesný. Terminologija | 2022 | 29 31 druhý – podstatným jménem označujícím konkrétní konstrukční část pojmenovávaného objektu (Pv ← D nebo S → D): mnohooblouková konstrukce STŽ 2002, mnohooblouková budova PK 1962, mnohoobloukový most STŽ 2002, vícepodlažní plošina STŽ 2002, vícepodlažní garáž STŽ 2002, vícepodlažní rám MK 1977, vícekřídlé dveře ALKS 1993, dvoupodlažní dům ALKS 1993, dvoupodlažní budova STŽ 2002, dvoukřídlé okno ALKS 1972, dvouvrstvá stěna APKS 1960, dvousloupový sloup STŽ 2002, sedlová střecha MS 1928, MK 2000, čtyřpodlažní budova PK 1962, čtyřboká věž PK 1962, čtyřboká střecha KS 1936, STŽ 2002, pětipodlažní dům PNA 1994, GNSK 1962, šestibytový dům AC 1964, pultová střecha CPK 1992, jednovrstvé dveře KS 1936, jednodílné okno STŽ 2002, jednoramenné schodiště STŽ 2002. Lze si povšimnout, že antonymie příslovcí daug a mažai, jimiž jsou motivovány první části složených adjektiv, přispívá také ke vzniku antonymie samotných termínů: vícepodlažní budova PK 1962 – nízkopodlažní budova SM 1993, STŽ 2002, vícepodlažní stavba MK 1956 – nízkopodlažní stavba MK 1956. Jelikož stejné konstrukční vlastnosti mohou být charakteristické pro různé stavby a jejich části, je běžné vyjadřovat druhové členy stejnými složenými adjektivy. B → D Vedlejšími členy vyjádřenými složenými adjektivy s adjektivní strukturou se uvádí, jaké jsou konstrukční části stavby tvořící definovaný objekt, např.: dveře z prken stavěných nastojato STŽ 2002, stěna z velkých bloků SISCh 2000, dům z velkých bloků STŽ 2002, dům z velkých panelů RLKP 1959, budova z velkých desek STŽ 2002, stěna z velkých desek ŠVOK 1992. 1.2. Podstatně menší skupinu názvů v tematické skupině výsledků stavební činnosti tvoří dvojslovné termíny, jejichž vedlejší člen označuje vnější vlastnost – tvar – objektu pojmenovaného hlavním členem termínu (nalezeno 62 takových termínů). První část složeného adjektiva ve funkci vedlejšího členu je obvykle motivována příslovcem polovičně, druhá adjektivem označujícím oblý či kruhový tvar (Pv → B): půlkruhový oblouk STŽ 2002, půlkruhové okno STŽ 2002, polokruhový oblouk ŽŪS 1929. Složená adjektiva vyjadřující pojednávaný lexikálně-vztahový význam se strukturou B → D jsou vzácná (např.: oblouk s úzkým koncem STŽ 2002, strmý sklon střechy ALKS 1972). 1.3. U několika (6) termínů této tematické skupiny označujících konstrukční části budovy vedlejší člen uvádí potenciální vlastnost stavební konstrukce: samozavírací dveře ALKS 1993, samonosný výtah STŽ 32 Lina Rutkienė Dvižodžiai statybos terminai su sudurtiniu būdvardžiu išreikštu šalutiniu dėmeniu 2002, samonosná stěna ALKS 1993. První část složeného adjektiva ve funkci vedlejšího členu je ve všech případech zájmenná, druhá slovesná. Z formálního hlediska má derivační struktura takových adjektiv podobu I → V, avšak mezi těmito částmi lze na druhé straně pozorovat vztahy nikoli objektové, nýbrž subjektové. Sémantický rozbor ukazuje, že zájmenná část neoznačuje objekt, na který je děj zaměřen (tj. nikoli sama sebe probodává či sama sebe drží), ale subjekt vykonávající děj; jinými slovy, děj se vykonává sám (výtah a dveře se zavírají samy, stěna drží sama sebe). 1.4. Vedlejší členy 3 termínů této tematické skupiny mají lexikálně-vztahový význam hodnotící vlastnosti; ve všech případech jde o totéž adjektivum: vedlejší budova PLST 1972, vedlejší železnice MT 1929, vedlejší stavba KS 1936. 1.5. Jak lze předpokládat, smysly vnímané vlastnosti by neměly být charakteristické pro stavební objekty. A skutečně, mezi vedlejšími členy vyjádřenými složenými adjektivy byl nalezen pouze jeden s takovým lexikálně-vztahovým významem: poloteplá krycí konstrukce SP 1965. 2. Druhou nejpočetnější tematickou skupinu, která zahrnuje dvojslovné termíny s vedlejšími členy vyjádřenými složenými adjektivy, tvoří názvy materiálů. V této skupině se u vedlejších členů rozvíjejí ještě rozmanitější lexikálně-vztahové významy. 2.1. Při pojmenovávání materiálů vedlejší člen vyjádřený složeným adjektivem nejčastěji označuje potenci materiálu vyjádřeného hlavním členem (25 termínů). Onomaziologickým základem je schopnost materiálu měnit svůj stav, dalším relevantním rysem je rychlost této změny. Druhá, slovesná část složeného adjektiva vyjadřuje, že materiál má určitou potenci, zatímco první, příslovečná část udává její rychlost nebo způsob (Pv → V): rychle hořlavý materiál STŽ 2002, rychleschnoucí barva ALKS 1993, rychle tuhnoucí vápno PSAK 2008, rychle tuhnoucí beton STŽ 2002, rychle tuhnoucí cement STŽ 2002, rychle tuhnoucí portlandský cement STŽ 2002, pomalu tuhnoucí vápno PSAK 2008, pomalu tvrdnoucí cement ALKS 1993, pomalu tuhnoucí cement ALKS 1993, STŽ 2002, pokojně tuhnoucí ocel ALKS 1993. I v této skupině lze pozorovat antonymii termínů, založenou na antonymii příslovcí greitai ir lėtai, která motivují první části složených adjektiv. Potence materiálu může být vyjádřena také složenými adjektivy derivační struktury I → V. Avšak všechna různá dvojslovná Terminologija | 2022 | 29 33 terminų – savitempis betonas STŽ 2002, savitempis cementas MBD 2008, savitempis gelžbetonis STŽ 2002 – šalutiniu dėmeniu eina tas pats sudurtinis būdvardis savitempis. Taigi, negalima teigti, kad L → V darybos tipas dvižodžių statybos medžiagų pavadinimų daryboje yra produktyvus. 2.2. Mezi názvy materiálů bylo zaznamenáno 21 termínů, v nichž se materiál v závislém členu rozlišuje podle struktury. Druhým, substantivním komponentem složeného adjektiva se obvykle vyjadřuje podstatný strukturální prvek, zatímco prvním, adjektivním komponentem se označuje kvalitativní rys strukturálního prvku. Složená adjektiva, která vystupují v těchto vedlejších členech, mají slovotvornou strukturu B → D: otevřenopórový materiál SMG 1974, jemnozrnný asfaltový beton STŽ 2002, jemnozrnný cement BGD 1978, jemnopórové kamenivo BS 1976, jemnopórový materiál MTPM 1976, jemnopórový tuf BS 1976, hrubozrnný beton ALKS 1993, hrubozrnný asfaltový beton STŽ 2002, hrubozrnná ocel KP 1978, hrubopórový beton MK 1956, hrubopórový keramzitbeton SG 1971. 2.3. Vedlejšími členy vyjádřenými adjektivy slovotvorné struktury S → D a Pv ← D se označuje struktura materiálu; v tomto případě první komponent vyjadřuje kvantitativní rys složky materiálu: dvousložkový tmel PAPŠ 2008, dvousložkový materiál BAPK 2010, jednosložkový materiál ALKS 1993, dvouvrstvé nátěrové hmoty ALKS 1993; vícevrstvý materiál STŽ 2002, vícevrstvá tepelná izolace STŽ 2002. Bylo nalezeno 20 takových termínů. 2.4. Lexikálně-vztahový význam hodnotící vlastnosti subjektu má 18 vedlejších členů vyjádřených složenými adjektivy, v zásadě však převládá stejné adjektivum – vysokohodnotný, -á (B → D): vysokohodnotná sádra SM 1966, vysokohodnotná keramika SM 1966, vysokohodnotný beton STŽ 2002, vysokohodnotný cement STŽ 2002, vysokohodnotný jíl MK 1956. Méně často se vyskytuje adjektivum vysokojakostní (např. vysokojakostní ocel STŽ 2002). Od konce 20. století se ve stavební terminologii začala používat adjektiva nízkotřídní, nízkoznačkový, např.: nízkotřídní beton STŽ 2002, nízkoznačkový beton ALKS 1993, jejichž první komponent vychází z antonyma adjektiva vysoký, -á, totiž nízký, -á. Lze se domnívat, že v tomto případě byla uplatněna analogická tvorba. 2.5. Pouze tematické skupině názvů materiálů jsou vlastní termíny, jejichž vedlejšími členy se označuje materiál, jehož určité množství je obsaženo v materiálu označeném hlavním členem dvouslovného termínu: nízkouhlíková ocel STŽ 2002, nízkocementový beton KAŠ 2007, popílek s nízkým obsahem vápna SMU 2006, nízkovápenný cement ALKS 1993, nízkoskaldi směs ALKS 34 Lina Rutkienė Dvižodžiai statybos terminai su sudurtiniu būdvardžiu išreikštu šalutiniu dėmeniu 1993, nízkovodíková sádra STŽ 2002 (těchto termínů bylo vybráno 12). Jak ukazují příklady, první komponent všech složených adjektiv vychází z příslovce málo, zatímco druhý z podstatného jména (Pv ← D). Určit slovotvornou strukturu (tj. nezaměňovat příslovce málo s adjektivem malý) umožňuje slovotvorná motivace a samozřejmě také sémantické zdůvodnění. 2.6. Stejně jako v dříve probírané tematické skupině staveb, jejich částí a konstrukcí lze i mezi názvy materiálů nalézt několik (tj. 6) vedlejších členů s lexikálně-vztahovým významem smyslově vnímatelné vlastnosti, vyjádřených složenými adjektivy. Bylo jich zjištěno o něco více, všechny však vycházejí z příslovce napůl a antonymních adjektiv tvrdý a měkký (Pv → B): polotvrdé dřevo SMG 1974, polotvrdá zemina GMLD 1992, poloměkká ocel STŽ 2002. 3. Tematická skupina dvouslovných názvů strojů, přístrojů a zařízení, tj. prostředků pro stavební práce, je rovněž bohatá na termíny s vedlejšími členy vyjádřenými složenými adjektivy. Zvláště mnoho takových termínů se vyskytuje mezi názvy strojů. Pro tyto vedlejší členy jsou příznačné následující lexikálně-vztahové významy: 3.1. Označuje se konstrukční rys stroje, přístroje či zařízení – uvádí se charakteristická součást s určitým kvantitativním či kvalitativním rysem, která je jedním z nejdůležitějších prvků objektu označovaného hlavním členem (45 termínů). Většina složených adjektiv má slovotvornou strukturu Pv ← D nebo S → D: vícekorečkové rýpadlo ALKS 1993, vícekorečkové zemní rýpadlo ALKS 1993, vícekorečkové rypadlo CPK 1992, vícekolesový silniční válec ALKS 1993, dvoukolové kolečko SDKŽ 1940, dvoukolový vozík STŽ 2002, vícevřetenový obráběcí stroj MK 1977, dvouvřetenová míchačka STŽ 2002, jednokorečkový nakladač SBPK 1995, jednokorečkové zemní rýpadlo STŽ 2002, tříkolová betonářka („míchačka betonu“) SSM 1937, jednokolové kolečko SDKŽ 1940. 3.2. Uvádí se rozlišovací vlastnost činnosti stroje, přístroje či zařízení: dvouzdvihový zvedák STŽ 2002 (S → D), samojízdný grejdr STŽ 2002 / samojízdná pokládačka STŽ 2002, samojízdný jeřáb STŽ 2002 (Į → D), sklápěcí nákladní automobil PAPŠ 2008 (Įv → V). Nejčastěji se však vlastnost vztahuje ke směru činnosti pracovního prostředku: zpětně lopatové rypadlo STŽ 2002, zpětně postupující lopata STŽ 2002, zpětně nakládající skrejpr STŽ 2002, zadní výsypný sklápěč STŽ 2002, vpřed postupující rypadlo STŽ 2002, vpřed postupující lopata ALKS 1993. Tato složená adjektiva mají slovotvornou strukturu Pv → D nebo Pv → V; první komponent je založen Terminologija | 2022 | 29 35 antoniminiais prieveiksmais pirmyn ir atgal. Tiesa, Statybos terminų žodyne (2002) teikiami ir dvižodžiai terminai, kurių atributinio pažyminio funkciją atliekantis sudurtinis būdvardis turi kitokią darbinę struktūrą, t. y. B → D: įvairiakryptis ventiliatorius STŽ 2002, įžambiaverstuvis buldozeris STŽ 2002. Aptariamųjų terminų rasta 30. 4. Vedlejším členům dvouslovných termínů označujících spojovací součásti je vlastní uvádět rozlišující část spojovací součásti (bylo shromážděno 70 takových termínů). Druhý, substantivní člen složeného adjektiva, které ji pojmenovává, označuje část součásti označené základním členem, zatímco prvním členem – adjektivním (B → D), substantivním (D → D), číselným (S → D) nebo participiálním (DĮ → D) – se vyjadřují tyto věci: a) uvádí se tvar nebo jiný vnější znak části spojovací součásti, podle něhož se jedna spojovací součást odlišuje od jiné: nýt s kulatou hlavou STŽ 2002, vrut s kulatou hlavou ALKS 1993, šroub s kulatou hlavou STŽ 2002, vrut se čtyřhrannou hlavou ALKS 1993, šroub se čtyřhrannou hlavou STŽ 2002, hřebík se širokou hlavou STŽ 2002, šroub s plochou hlavou STŽ 2002, šroub s kuželovou hlavou STŽ 2002, šroub s kuželovou hlavou STŽ 2002; b) pasakomas tvirtinimo detalės dalių kiekis: dvigalvė vinis STŽ 2002, šešiakampė veržlė MT 1929; c) označuje se viditelnost části spojovací součásti: vrut se skrytou hlavou ALKS 1993, šroub se skrytou hlavou STŽ 2002. 5. Vedlejším členům dvouslovných termínů označujících meziprodukty je vlastní uvádět buď tvar, podle něhož se objekty pojmenované základními členy od sebe liší (dlaždice osmihranná MTPM 1976, dlaždice osmiboká SM 1966, čtyřhranná destička SSM 1937, trojúhelníková deska STŽ 2002 (S → D); sklem sražená hrana STŽ 2002, hoblovaná hranová deska STŽ 2002 (DĮ ← D) (21 termínů)), nebo strukturu (vícemolekulární fólie PSDP 2001) (1 termín)), nebo skladbu (dutinková deska ALKS 1993, vícevrstvá fólie RNS 2012, vícevrstvý blok SMG 1974, vícevrstvý karton STŽ 2002, vícevrstvá překližka STŽ 2002 (Pv ← D); plný prut MA 1941, širokopásmový profil MK 2000, tenkovláknová síť ALKS 1993 (B → D); pětivrstvá deska MK 2000, sedmivrstvá deska MK 2000, sedmiotvorový blok MDKM 1971 (S → D) (47 termínů)). 36 Lina Rutkienė Dvižodžiai statybos terminai su sudurtiniu būdvardžiu išreikštu šalutiniu dėmeniu 6. Tematické skupiny názvů jednotlivých částí jsou staré a početné. Na rozdíl od nich byla tematická skupina abstraktních názvů v počátcích utváření stavební terminologie velmi nepočetná, navíc v ní nebyly nalezeny dvouslovné termíny s vedlejšími členy tvořenými složenými adjektivy. Později, s rozvojem terminologie stavebního oboru, se ve druhé polovině 20. století tvořilo stále více abstraktních názvů, mezi nimiž se objevily i dvouslovné termíny s vedlejšími členy vyjádřenými složenými adjektivy; stavební terminologii však začaly ve větším počtu obohacovat až v 21. století. 6.1. Je-li základním členem dvouslovného termínu označen abstraktní jev, vedlejší člen vyjadřuje rozlišující vlastnost podle skladby, tj. uvádí, kolik složek – obvykle etap – vyjádřených druhým členem složeného adjektiva tvoří jev pojmenovaný základním členem termínu (bylo nalezeno 14 takových termínů). První člen většiny složených adjektiv je motivován příslovcem daug „mnoho“ a druhý podstatným jménem (Pv ← D): vícefázové zatížení SBPK 1995, vícecylová trvanlivost STŽ 2002, vícestupňový režim RNS 2012, vícestupňové drcení STŽ 2002, vícestupňové čištění STŽ 2002. Méně často se k vyjádření tohoto lexikálně-vztahového významu užívají složená adjektiva s derivační strukturou B → D (malocyklová únava BAPK 2010) a S → D (dvoufázové projektování STŽ 2002). 6.2. Pro názvy této tematické skupiny je příznačné, že jejich vedlejší členy jsou motivovány antonymními adjektivy dlouhodobý, -á a krátkodobý, -á (B → D), jimiž se označuje trvání abstraktního jevu vyjádřeného základním členem: dlouhodobá relaxace STŽ 2002, dlouhodobá zkouška STŽ 2002, dlouhodobý průhyb ALKS 1993, dlouhodobý účinek STŽ 2002, krátkodobé zatížení KABK 2012, krátkodobá hodnota STŽ 2002, krátkodobé ubytování SA 2007, krátkodobá zkouška ALKS 1993, krátkodobý účinek KABK 2012, krátkodobá pevnost KABK 2012, krátkodobý proces STŽ 2002. Bylo shromážděno 16 těchto termínů. Při shrnutí analýzy je třeba vrátit se k výzkumu K. Gaivenise. Jak již bylo uvedeno, výzkum tohoto terminologa ukázal, že vedlejší členy vyjádřené složeným adjektivem mají pět lexikálně-vztahových významů. Tato zjištění vedla k úvaze o omezených možnostech složeného adjektiva jako terminologického atributu. Tuto myšlenku potvrdil i výzkum dalších badatelů. Analýza dvouslovných stavebních termínů však ukázala širší terminologické možnosti složeného adjektiva: pro vedlejší členy dvouslovných stavebních termínů vyjádřené složeným adjektivem je příznačných 12 lexikálně-vztahových Terminologija | 2022 | 29 37 významů, lze tedy předpokládat, že složená přídavná jména mohou být při nominaci pojmů v různých vědních oborech poměrně široce využívána. Tyto údaje ovšem vypovídají pouze o jednom oboru. Pokud jde o slovotvornou strukturu složených přídavných jmen, která jsou součástí dvouslovných stavebních termínů, lze uvést, že vznikla podle 10 slovotvorných typů (viz obr. 1). Obr. 1. Slovotvorné typy složených přídavných jmen, která zastávají pozici vedlejšího členu dvouslovných stavebních termínů Jak je patrné z obr. 1, produktivitou se vyznačují čtyři slovotvorné typy: B → D, S → D, D → V a Pv ← D / Pv → D. Druhá část složeniny je ve většině případů substantivní, mnohem méně často slovesná nebo adjektivní. Nebylo nalezeno žádné složené přídavné jméno, jehož druhá část by byla založena na jiném slovním druhu. Mnohá složená přídavná jména zastávající pozici vedlejších členů se tvoří ze stejných prvních částí. Mezi adjektivními částmi převažují ty, které jsou založeny na antonymních přídavných jménech plonas – storas, žemas – aukštas, a také na přídavných jménech stambus, status, tuščias. Většina číselných částí je založena na číslovkách od jedné do čtyř, zatímco většina adverbiálních částí na příslovci daug. Mnohé první části složených přídavných jmen jsou založeny také na příslovcích greitai, ilgai, mažai, trumpai. Je patrná tendence uměle rozšiřovat tyto skupiny ve slovnících. Například samotný Statybos terminų žodynas (2002) obsahuje 107 dvouslovných termínů, jejichž vedlejším členem je složené přídavné jméno s první částí dvi-, a 31 dvouslovných termínů, v nichž má složené přídavné jméno v pozici vedlejšího členu první část daug. 38 Lina Rutkienė Dvižodžiai statybos terminai su sudurtiniu būdvardžiu išreikštu šalutiniu dėmeniu Obecně lze konstatovat, že při tvorbě pojednávaných stavebních termínů se nejčastěji vychází ze složených přídavných jmen, která se již ve stavební terminologii užívají, nikoli že by se tvořila nová slova. A. Valeckienė v souvislosti s přídavnými jmény obecného jazyka uvádí, že složená přídavná jména označují „vlastnost často příznačnou jen pro nějaký jednotlivý předmět“ (Valeckienė 1957: 279). Ve stavební terminologii však pozorujeme opačný jev: mnohá stejná přídavná jména v pozici vedlejších členů charakterizují různé věci. Obr. 2 uvádí složená přídavná jména, která se ve stavebních termínech nejčastěji objevují jako vedlejší členy. Obr. 2. Složená přídavná jména – nejčastější terminologické atributy ve stavební terminologii Například přídavné jméno daugiasluoksnis, -ė zastává pozici vedlejšího členu v 19 různých dvouslovných stavebních termínech, stačiakampis, -ė v 18 a přídavné jméno dvisluoksnis, -ė, stejně jako přídavná jména plonasienis, -ė, tuščiaviduris, -ė, je vedlejším členem 16 dvouslovných stavebních termínů. Jestliže tedy pojmy sdílejí některé rysy, hledá se především výraz srozumitelný a snadno rozpoznatelný. Takové termíny se nepochybně snadno zapamatují a pohodlně používají, pochybnosti však vyvolává skutečnost, že se v takovém případě nedostatečně využívají jiné lexikální jednotky. ZÁVĚRY 1. Dvouslovné termíny s vedlejšími členy vyjádřenými složenými přídavnými jmény představují důležitou součást stavební terminologie. Tyto termíny označují druhové pojmy, které se většinou vztahují k prostředkům a výsledkům stavební činnosti: pojmenovávají stavební materiály, stavby, jejich části a Terminologija | 2022 | 29 39 konstrukce, meziprodukty ve stavebnictví, stroje a nástroje, spojovací prvky. Méně často tyto dvouslovné termíny označují abstraktní jevy. 2. Hlavní členy dvouslovných stavebních termínů, jejichž vedlejší členy jsou vyjádřeny složenými přídavnými jmény, lze vymezovat z různých významových hledisek – tyto členy se vyznačují 12 lexikálně-vztahovými významy. Složené přídavné jméno tak lze poměrně široce využívat při pojmenovávání pojmů ve stavebnictví. Významy jako vlastnost podle struktury, vlastnost tvaru, vlastnost struktury, hodnotící vlastnost, potenciální vlastnost a smysly vnímatelná vlastnost jsou charakteristické pro členy více než jedné tematické skupiny. 3. Z hlediska četnosti vynikají mezi všemi složená přídavná jména označující rozlišující vlastnost abstraktního či konkrétního předmětu podle struktury – vedlejší členy vyjádřené složenými přídavnými jmény s tímto významem tvoří plných 45,70% shromážděných termínů. Menší část vedlejších členů označuje vlastnost tvaru (13,22%), část rozlišujícího spojovacího prvku (11,15%) nebo rozlišující prvek (7,17%). Ještě méně složených přídavných jmen ve funkci vedlejších členů označuje potenciální vlastnost (4,94%), vlastnost fungování stroje (4,78%), vlastnost struktury (3,50%), trvání abstraktního předmětu (2,55%), materiál, jehož určité množství je součástí základního materiálu (1,91%), a smysly vnímatelnou vlastnost (1,11%). Nejméně často složená přídavná jména vyjadřují způsob zhotovení objektu (0,48%). Složená přídavná jména s tímto posledním lexikálně-vztahovým významem se ve stavební terminologii od poloviny 20. století již nevyskytují. 4. Většina složených přídavných jmen má slovotvornou strukturu B → D, S → D, D → V a Pv ← D / Pv → D. Nejproduktivnějšími slovními druhy jsou substantivum, adjektivum, číslovka a příslovce. Je patrná tendence opakovat tytéž složky. To platí zejména pro termíny zaznamenané ve slovnících. 5. Protože různé denotáty ve stavebnictví mohou mít stejné základní vlastnosti, je ve stavební terminologii běžné vyjadřovat druhové členy týmiž složenými přídavnými jmény. Nejčastějšími terminologickými atributy ve stavební terminologii jsou složená přídavná jména vícevrstvý, -á, pravoúhlý, -á, dvouvrstvý, -á, tenkostěnný, -á, dutý, -á, jednoduchý, -á, jednostranný, -á, dlouhodobý, -á, jemnozrnný, -á, hrubozrnný, -á. 40 Lina Rutkienė Dvižodžiai statybos terminai su sudurtiniu būdvardžiu išreikštu šalutiniu dėmeniu ŠALTINIAI AC – Armocementas, aut. F. Bielinskis, P. Buškūnas, Vilnius: Vaizdas, 1964. ALKS – Anglų–lietuvių kalbos statybos terminų žodynėlis, sud. J. Stonys, Vilnius: VISI, 1972. APKS – Akmens panaudojimas kaimo statyboje, aut. V. Vitkauskas, Vilnius: Vaizdas, 1960. BAPK – Betonas ir armatūra: pagrindinės konstrukcinės savybės: mokomoji knyga, aut. D. Zabulionis, Vilnius: Technika, 2010. BGD – Betono ir gelžbetonio darbai, aut. V. Mažeika, Vilnius: Pergalė, 1978. BS – Betonai ir skiediniai: žinynas, aut. A. Čechovas, vert. J. Dyčmonas, A. Žvirėnas, Vilnius: Mokslas, 1976. BŽSM – Bendrosios žinios apie statybos mašinas: paskaitų konspektas, aut. D. Midvikis, J. Starkus, Vilnius: LTSR aukšt. ir spec. vid. mokslo ministerija, 1982. CPK – Civilinių pastatų konstrukcijos: vadovėlis, aut. A. Nakas, J. Gajauskas, M. Prikšaitis, Vilnius: Mokslas, 1992. GMLD – Gruntų mechanikos laboratoriniai darbai, aut. F. Norkus, Kaunas: Technologija, 1992. GNSK – Gyvenamųjų namų statybos klausimai: mokslinių straipsnių rinkinys, vyr. red. K. Blaževičius, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1962. KABK – Kompozitais armuotos betoninės konstrukcijos: vadovėlis, aut. G. Kaklauskas, D. Bačinskas, V. Gribniak, D. Jakubovskis, D. Ulbinas, E. Gudonis, A. Meškėnas, E. Timinskas, A. Sokolov, Vilnius: Technika, 2012. KAŠ – Kaitrai atsparūs šamobetoniai: monografija, aut. S. Goberis, V. Antonovič, Vilnius: Technika: 2007. KKGSP – Kaip ir iš ko galima statyti pigius ir tvermingus ūkio trobesius, vert. J. Bražinskas, Vilnius: Juozapo Zavadzkio spaustuvė, 1910. KP – Konstrukciniai plienai, aut. A. Pavaras, Vilnius: Mokslas, 1978. KS – Kaimo statyba, aut. P. Drąsutis, P. Gaižutis, L. Gud zinskas, J. Juška, P. Kalita, E. Kersnauskas, V. Švipas, Kaunas: Spindulys, 1936. MA – Medžiagų atsparumas, aut. K. Vasiliauskas, Kaunas: Vilnius, 1940. MBD – Mūrininko ir betonuotojo darbai: vadovėlis, aut. V. Adomavičius, J. Aleksejeva, A. Česas, R. Dovydaitė, Vilnius: Mintis, 2008. MDKM – Mūro darbai ir konstrukcijų montavimas: vadovėlis, aut. I. Iščenka, Vilnius: Mintis, 1971. MGN – Miesto gyvenamieji namai: jiems statomi reikalavimai ir jų projektavimas, aut. V. Švipas, Kaunas: Varpas, 1933. MK – Medinės konstrukcijos: vadovėlis, aut. A. Valentinavičius, B. Valiūnas, Vilnius: Enciklopedija, 2000. MK – Metalinės konstrukcijos: vadovėlis, aut. J. Paulauskas, A. Kvedaras, Vilnius: Mokslas, 1977. MK – Mūrinės konstrukcijos, aut. A. Rozenbliumas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1956. MS – Molio statyba, aut. K. Reisonas, Kaunas: Valstybės spaustuvė, 1928. MT – Mediniai tiltai, aut. S. Grinkevičius, Kaunas: Spindulys, 1929. MTPM – Medžiagotyra tinkuojamoms plytelių ir mozaikos klojėjams: vadovėlis, aut. A. V. Aleksandrovskis, Vilnius: Mokslas, 1976. PAPŠ – Pastato apdaila. Pastato šiltinimas ir tinkavimas. Apdaila plytelėmis ir apdailos elementų montavimas: vadovėlis, aut. M. Černius, E. Kuliešius, V. Rutkevičienė, V. Savarauskienė, Vilnius: Mintis, 2008. PK – Pastatų konstrukcijos. I dalis: vadovėlis, aut. A. Bistrickas, N. Geršas, J. Kapčius, K. Kaušinis, J. Mikuckas, V. Verbickis, B. Ziberkas, A. Žintelis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1962. PK – Plieninės konstrukcijos: vadovėlis, aut. J. Paulauskas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1961. PLST – Prancūzų–lietuvių statybos terminų žodynėlis, sud. A. Gudaitis, Vilnius: VISI, 1972. PNA – Pastatyti namų apšiltinimas, reng. B. Vektaris, Kaunas: Raidė, 1994. PSAK – Pastato dažymas ir apmušalų klijavimas: vadovėlis, aut. V. Butavičienė, V. Stasionienė, Vilnius: Mintis, 2008. PSDP – Pastatų sienų dažytų paviršių ilgaamžiškumas: monografija, aut. R. Miniotaitė, V. Stankevičius, Kaunas: Technologija, 2001. RLKP – Rusų–lietuvių kalbų politechninis žodynas, red. kol. A. Novodorskis, L. Kumpikas, J. Mikuckas, J. Stana itis, S. Vasauskas, J. Vidmantas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1959. Terminologija | 2022 | 29 41 RNS – Raštinio namo statyba: žinynas, aut. R. Bortkūnas, T. Braškys, V. Čei kauskas, R. Daraškevičius, T. Gecas, T. Lapinskas, E. Norvaišas, M. Sakaitis, A. Sirvydis, T. Šlivinckas, G. Unikas, V. Uosaitis, Vilnius: Balto print, 2012. SA – Statybinė akustika: vadovėlis, aut. V. J. Stauskis, Vilnius: Technika, 2007. SBPK – Suvirintų ir besiūlių plieninių konstrukcijų saugos ir ilgalaikiškumo įvertinimas, aut. A. Kudzys, V. Vaitkevičius, Vilnius: Solertija, 1995. SDKŽ – Statybos darbininkų kvalifikacijos žinynas, reng. S. V. Bašinskij, P. V. Blaževič, I. A. Petrov, Kaunas: Vilnius, 1940. SG – Surenkamas gelžbetonis, aut. A. Bujokas, A. Stonys, Vilnius: Mintis, 1971. SGBT – Sauskeliai. Gelžbetoniniai ir betoniniai tiltai, aut. J. Gabrys, Kaunas [n. s.], 1931. SGKP – Statyba: gipso kartono plokščių montavimas ir apdaila, aut. A. Zienius, Vilnius: Lodvila, 2006. SISCh – Statinių ir inžinerinių sistemų charakteristikų dinamika. I dalis: mokomoji knyga, aut. A. Janickas, Kaunas: Technologija, 2000. SK – Statybinės konstrukcijos: konferencijos, skirtos prof. A. Rozenbliubo 100-osioms gimimo metinėms pažymėti, įvykusios Vilniuje 2002 m. birželio 5–6 d., pranešimų medžiaga, Vilnius, 2002. SKKS – Statybinės konstrukcijos: kūrimas ir stiprinimas, aut. D. Bačinskas, A. Baltrušaitis, A. Bičiulaitienė, E. Dulinskas, A. Endriukaitytė, A. Jarmolajev, V. Jokūbaitis, G. Jurkėnas ir kt., Vilnius: Technika, 1998. SM – Statybinės medžiagos: vadovėlis, aut. S. Ščesnulevičius, Vilnius: Mintis, 1966. SM – Statybos medžiagos, aut. Č. R. Ramonas, Kaunas: Ūkininko patarėjas, 1993. SMG – Statybinės medžiagos ir gaminiai: vadovėlis, aut. B. Grigaliūnas, Vilnius: Mintis, 1974. SMU – Statybinės medžiagos. Užpildai: mokomoji knyga, aut. A. Naujokaitis, Vilnius: Technika, 2006. SP – Statybos pagrindai, aut. A. Iljičiovas, A. Kokinas, J. Rebortovičius, vert. R. Kuosaitė. Vilnius: Vaizdas. SSM – Statyba. I tomas. Statybinės medžiagos, aut. J. Šimoliūnas, Kaunas: Spindulys, 1937. STŽ – Statybos terminų žodynas, aut. A. Kudzys, A. Rosenas, B. Kudzienė, Vilnius: Lietuvos mokslas, 2002. ŠVOK – Šildymas, vėdinimas ir oro kondicionavimas, aut. D. Gutauskaitė, Kaunas: Technologija, 1992. V – Vėdinimas: vadovėlis, aut. E. Juodis, Vilnius: Technika, 2008. ŽŪS – Žemės ūkio statyba: bendroji dalis: statybos medžiagos ir trobėsių dalys: vadovėlis, aut. L. Gimbutas, Kaunas: Spindulys, 1929. LITERATŪRA Akelaitis Gintautas 2008: Sudėtinių administracinių terminų struktūriniai modeliai. – Specialybės kalba: terminija ir studijos: mokslinių straipsnių rinkinys, Vilnius: Mykolo Romerio universitetas, 5–13. Cabezas-García Melania, Faber Pamela 2017: Exploring the semantics of multi-word terms by means of paraphrases. – Temas actuales de terminología y estudios sobre el léxico, Granada, España: Comares, 193–217. Prieiga internete: https://www.researchgate.net/publication/321225904_Exploring_the_semantics_of_multi-word_terms_by_means_of_paraphrases. DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas, 4-as patais. leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2005. Drotvinas Vincentas 1963: Lietuvių literatūrinės kalbos sudurtinių būdvardžių struktūriniai-semantiniai tipai (remiantis XVI–XVIII a. raštų medžiaga). – Kalbotyra 6, 75–97. Drukteinis Albinas 2011: Sintaksiniai sudėtinių jūreivystės terminų modeliai. – Res humanitariae 10, 234–255. Džežulskienė Judita 2010: Prepozicinė ir postpozicinė modifikacija: trižodžių angliškų ir lietuviškų terminų gretinamoji analizė. – Kalbotyra 62(3), 7–21. Gaivenis Kazimieras 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Gaivenis Kazimieras 2014 [1968]: Iš 2 ir 3 dėmenų sudarytų sudėtinių terminų tipai dabartinėje lietuvių kalboje. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 34–46. Gaivenis Kazimieras 2014 [1975]: Dvižodžiai sudėtiniai terminai dabartinėje lietuvių kalboje. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 60–97. Gaivenytė-Butler Jolanta 2000: Sudėtinių fizikos terminų sinonimijos atvejai terminų žodynuose. – Kalbos kultūra 73, 62–67. Grigorjeva Tatjana, Andriušytė Aistė 2015: Mokslinių tyrimų pagrindai: mokomoji knyga, Vilnius: Technika. 42 Lina Rutkienė Dvižodžiai statybos terminai su sudurtiniu būdvardžiu išreikštu šalutiniu dėmeniu Janulevičienė Violeta, Rackevičienė Sigita 2009: Nusikalstamų veikų pavadinimai lietuvių ir anglų kalbomis. – Socialinių mokslų studijos 4(4), 357–381. Keinys Stasys 2005 [1983]: Lietuviškų sudurtinių terminų daryba. – Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 129–182. Kitkauskienė Laimutė 2009: Statybos ir civilinės statybos terminus reiškiantys dvižodžiai junginiai anglų ir lietuvių kalbose. – Santalka 17(2), 52–60. Lietkevičienė Nijolė 2015: Tridžodžių anatomijos derinamojo pažyminio ir nederinamojo pažyminio lietuviškų terminų ir lotyniškų atitikmenų priklausomybė. – Profesinės studijos: teorija ir praktika 15, 42–46. Prieiga internete: https://svako.lt/uploads/pstp-15-2015-6.pdf. Montero Begoña 1996: Technical Communication: Complex Nominals Used to Express new Concepts in Scientific English – Causes and Ambiguity in Meaning. – ESpecialist 17(1), 57–72. Prieiga internete: https://revistas.pucsp.br/index.php/esp/article/download/9476/7042. Pratiwi Nurul, Ohoiwutun Jos E. B., Waris Abdul 2016: Morphological analysis of compound adjectives in sentences in Brooke’s Heartland. – e-Journal of English Language Teaching Society (ELTS) 4(2). Prieiga internete: https://media.neliti.com/media/publications/243571-morphological-analysis-of-compound-adjec-fbc1995d.pdf. Umbrasas Alvydas 2010: Lietuvių teisės terminija 1918–1940 metais: pagrindinių kodeksų terminai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Valeckienė Adelė 1957: Dabartinės lietuvių kalbos įvardžiuotinių būdvardžių vartojimas. – Literatūra ir kalba 2, 161–328. Zemlevičiūtė Palmira 2021: XIX a. pab. – XX a. pr. dvižodžiai sudėtiniai pavadinimai su pagrindiniu dėmeniu „liga“ ir būdvardžiu reiškiamais priklausomaisiais dėmenimis. – Terminologija 28, 239–255. TWO-WORD CONSTRUCTION TERMS WITH THE SECONDARY COMPONENT EXPRESSED BY A COMPOUND ADJECTIVE Summary Compound adjectives denote an individual, specific, and stable feature of something that is expressed by the modified word. They describe the thing or phenomenon designated by the main component in a generalising and precise manner, distinguish it from others not possessing such a feature (or where such a feature is not essential) and can therefore be rather widely used for the nomination of scientific concepts. However, as illustrated by other scholarly studies, the terminological capacities of the compound adjective are underused in certain fields. In the field of construction, the compound adjective becomes a terminological attribute rather frequently: 635 distinct two-word terms with the secondary component expressed by a compound adjective were found in a total of 48 sources. The article employs the analytical-descriptive method to address compound adjectives from a terminological perspective: the relations between the secondary components of construction terms taking the form of compound adjectives and the main component are discussed in terms of the idea conveyed by them, i.e., their lexical-relational meanings are determined; the word-formation structure of compound adjectives, through which these meanings are conveyed, is reviewed; the compound adjectives that are most commonly used as the terminological attributes of construction terms are identified. The study revealed that the main components can be modified by the secondary components of two-word construction terms expressed by compound adjectives by conveying different aspects of meaning: as many as twelve lexical-relational meanings Terminologija | 2022 | 29 43 can be expressed by these components. Therefore, the compound adjective can be rather widely used for the nomination of concepts in the field of construction. Compound adjectives denoting a distinctive feature of an abstract or concrete thing in terms of its composition stand out from others by their quantity: the secondary components expressed by compound adjectives have this meaning in the case of as many as 45.70% of the terms collected in the study. This meaning is inherent in the secondary components comprising the terms of different thematic groups: names of structures, their parts, and constructions (daugiaaukštė aikštelė, dviremės langas), abstract names (daugiaciklis patvarumas, daugiapakopis režimas), and intermediate construction products (daugiasluoksnis kartonas, plonavielis tinklelis). A total of 13.22% of the secondary components modifying the main components of the terms from the thematic groups of structures, their parts and constructions, and intermediate construction products specify some property of form (pusapskritė arka, pusapvalis langas; aštuoniakampė plytelė, keturkampė lentutė). Fewer secondary components describe a part of a distinctive fastener (11.15%) or a distinctive part (7.17%). Even fewer compound adjectives used as secondary components designate a potential property (4.94%), a machine operating property (4.78%), a structural property (3.50%), duration of an abstract thing (2.55%), a substance a certain amount of which constitutes the main substance (1.91%), and the property experienced through senses (1.11%). Compound adjectives are least commonly used to denote the method in which an object is made (0.48%). Formation of compound adjectives comprising two-word construction terms follow ten word-formation patterns. Four of them are most productive: adjective→noun, numeral→noun, noun→verb and adverb←/→noun. A number of compound adjectives used as secondary components are formed using the same initial constituents. Adjectival constituents are dominated by antonymic adjectives plonas–storas, žemas–aukštas, as well as adjectives stambus, status, tuščias. Most of the numerical constituents are based on the numerals from one to four, while most of the adverbial elements rely on the adverb daug. Quite a few of the initial constituents of compound adjectives feature adverbs, such as greitai, ilgai, mažai, trumpai. A tendency to artificially expand such groups in dictionaries is observed. As different denotata of the field of construction may demonstrate the same principal properties, there is a tendency in construction terminology to express specific components by the same compound adjectives. The most widespread terminological attributes in construction terminology are compound adjectives daugiasluoksnis, -ė, stačiakampis, -ė, dvisluoksnis, -ė, plonasienis, -ė, tuščiaviduris, -ė, viengubas, -a, vienpusis, -ė, ilgalaikis, -ė, smulkiagrūdis, -ė, stambiagrūdis, -ė. Obviously, such terms are easy to remember and convenient to use, but there are certain doubts that other lexical units may be underused in this case. Gauta 2022-08-26 Lina Rutkienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected] 44 Lina Rutkienė Dvižodžiai statybos terminai su sudurtiniu būdvardžiu išreikštu šalutiniu dėmeniu